Crown Royal Fine De Luxe

Chodíte hrát deskový nebo karetní hry typu Magic, Pokémon a tak? Pak určitě víte, že pořádnej pytlík na kostky a žetony je to, co dělá chlapa chlapem. A pokud chcete mít ten nejlepší a nejstylovější pytel ze všech nerdů okolo, tak si musíte koupit jednu známou kanadskou whisky, která se v jednom krásným a velkým pytlíku prodává.

Je to tak! Párování z minulé recenze vyhrála Crown Royal. Teda spíš Crown Royal Fine De Luxe, jak zní její celý název. Kdo neví, o čem je řeč, ať si projde minulou recenzi. Hledal jsem nejlepší whisky k Bourbon BBQ Granderu. A vlastně není až takový překvapení, že vyhrála právě kanadská whisky. Všichni ostatní soupeři byli totiž rodilí Skoti. A kanadská whisky má k bourbonům mnohem, mnohem blíž než skotská, jak se dneska přesvědčíme.

Prve trochu faktů ohledně Crown Royal, ať tahle recenze zní správně nabubřele a snobsky tak, jak by recenze na whisky měla znít. Je to míchaná whisky, pálí se v palírně Gimli na břehu jezera Winnipeg a pak se míchá kdesi v Ontariu. Stvořená byla na počest návštěvy krále blá blá blá... Příběh prodává, ale nás zajímá chuť. Konec snobských faktů a jdeme na to hlavní.

Tahle whisky je jedna z těch obyčejných, který seženete v každým lepším obchodě s chlastem a nedáte za ní celodenní mzdu. Takový obyčejný pití pro obyčejný poddaný lid. Na zahraničních velkých whisky webech ji chválí do nebes, čeští samozvaní odborníci (něco jako já), v čele s legendou Netharem, ji strhali jako zájezd důchodců čtvrteční Kaufland. Ono když si zvyknete na to nejlepší, tak si horko těžko vychutnáte průměr. Já ale vypiju všechno, takže si rád čas od času koupím i něco obyčejnýho, u čeho se dobře žehlí (asi mi právě upadla koule).

Prve jsem si ji dal čistou. Tak, jak to výrobce určitě nezamýšlel, ale když už ostrý a tvrdý, tak ostrý a tvrdý. Takže moje poznámky k vůni. Alkohol, dřevo, voda, trocha vanilky, pečený lískový oříšky, stará buková skříň dědy alkoholika. Drsná vůně, ale i přes to všechno přímo vybízí k napití. Pak vás čeká chuť. Tvrdý dřevo, vanilka, karamel. Je to taková ostrá a přímá chuť, jako skalpel. Lehce nevyvážená, taková tvrdá. Pak chvilku počkáte a dostaví se dochuť, neboli ocas. Dřevitý cukr, mořidlo na dveře a čistý alkohol.

Není to žádný pitíčko pro slečinky. Hodně dřevitá whisky s nevkusně sladkým pozadím a všudypřítomnou chutí alkoholu. Pro milovníky dobré staré skotské to opravdu není. Spíš potěší milovníky bourbonů. A ona se vlastně i míchá z různých whisky, který se vyrábějí ze sladu s podílem kukuřice, stejně jako bourbony. Jen díky kanadským zákonům se to může jmenovat whisky. Ve Skotsku by takový složení neprošlo. Takže tak. Je to něco mezi Four Roses a Tullamore Dew. Já bourbonem nepohrdnu. Jak už jsem psal, vypiju všechno. A třeba ten Four Roses mám i celkem rád. Takže Crown Royal mě taky neurazil. Taková lepší míchaná whisky. Na skotský nemá, ale pořád lepší než většina produkce ze zámoří.

Pokud si ji nedáte čistou, ale šoupnete do ní trochu vody nebo kostku ledu, tak se Crown Royal krásně zjemní, vystoupí víc sladký tóny a naopak se zahladí chuť alkoholu. Rozhodně tak doporučuju tuhle whisky spíš s ledem než bez. Ale i tak je ta sladkost pořád taková nepřirozená. Crown Royal je samozřejmě dobarvovaná karamelem, jako všechny whisky ze stejnýho cenovýho segmentu, ale zrovna tady u této možná někdo s karamelem maličko ujel. Taky ji dost nejspíš staří v čerstvě vypálených sudech, jak bývá za mořem zvykem.

Tahle whisky má jedno nesporný plus. Pokud hrajete deskovky, tak pytlíček. Pokud ne, tak je to cena. Tuhle krasavici seženete za dobrých čtyř sta korun. Za cenu, kterou si rozhodně dokáže obhájit a pokud ji prominete trochu toho dřeva, neumětelé sladkosti a ostrýho alkoholu, tak nebudete zklamaní. Já si tuhle láhev vychutnal víc jak většinu věci za podobný peníz a kdybych ji někdy dostal znova darem, zlobit se nebudu. Vychutnám si ji i podruhé. A když si do ní šoupnete led, bude o chlup lepší a vzhledem k ceně jednoho panáku nad tím nemusíte ani sáhodlouze přemýšlet.

A teď krátký vysvětlení, proč že to vlastně tahle whisky vyhrála párování z minulé recenze. Není to samozřejmě jen o tom, že má nejblíž k bourbonům a Bourbon BBQ Grander má bourbon přímo v názvu. Ne. Je to o tom, že Crown Royal svojí nevyvážeností nemá nikterak dlouhou dochuť a celkem dobře se páruje s jídlem. A taky nemá přehnaný množství kouře, který by vám vynulovalo jazyk na dalších patnáct minut. Je to celkem nenáročná whisky a ve spojení s Bourbon BBQ Granderem se krásně doplní. Kousnutím do burgeru do pusy dostanete kouřovou a sladkou chuť z omáčky, trochu tučnosti ze sýra a dávku pikantnosti z kuřete. Napijete se whisky a spláchnete si pusu nenáročným alkoholem bez postranních pachutí. Dobře si rozumí s kouřem z burgeru. Celý jazyk vás příjemně pálí z pikantního kuřete, ale uprostřed jazyka se udělá jakási dálnice, kde vám chuťový pohárky pročistí a prohřeje alkohol. Trochu jako skalpel, o kterým jsem psal v chuti. Pak si znova kousnete a tuhle alkoholem pročištěnou dálnici zase zanesete tukem a cukrem. Zbytek jazyka pálí příjemně dál. Napijete se znova, zase příjemný vyčištění pouze prostředku jazyka a tak dál a tak dál. Ani jedna z chutí nemá vyloženě navrch, že by vám rušila příští sousto/douško a přesto vás příjemně pálí v puse. Tahle kombinace je fajn. Vyhrála právem. Teď jen vymyslet další výmluvu, abych si doma mohl souběžně nalít dalších pět panáků... :)

Bourbon BBQ Grander, KFC

Za poslední měsíc po nás fast foody střílí jednu novinku za druhou. Některý jsou slabší, některý jsou lepší, ale nic, z čeho by se člověk vyloženě posadil na zadek. A co KFC? To celou dobu nabízelo jako promo nějaký boxy. Obyčejný menu s pár křidýlkama navíc ve slušivé krabičce. Nuda. A pak, jako Blesk z čisté trafiky, přišly dvě krásný novinky. No novinky... Dvě krásný obměny klasických burgerů. Nejvíc mě zaujala lanýžová omáčka. Bylo jasný, že burger s lanýžovou omáčkou bude na řadě jako první. Ale... Ale Bourbon... Bourbon BBQ Grander. Krásný název. Krásný složení. Cibulový kroužky. Žádná zelenina! Jó lanýže musí počkat.

Hned na úvod se přiznám. Tenhle burger jsem si donesl domů a vychutnával si ho krásně vlhký a vlažný. Jaký byl důvod této hereze? Dozvíte se pod recenzí. Ale ještě než tam začnete ze zvědavosti rolovat, přečtěte si samotnou recenzi. Zase tak daleko od KFC nebydlím, takže třeba vám k něčemu bude.

Bourbon BBQ Grander ze skutečnosti celkem těžko snese srovnání s Bourbon BBQ Granderem z promo obrázku. Jestli je to výsledek těch pár set metrů v sáčku těžko říct, ale trochu vypadá, jako by si na něj někdo sedl. A pokud si dobře pamatuju, tak po cestě jsem si na něj nesedal. Což o to. Sedl nesedl, ale poskládanej byl zvláštně. Třeba cibulový kroužky se topily v majonéze pod masem místo toho, aby si hověly nahoře mezi kuřetem a prasetem. Zbytek byl taky tak nějak naopak. Ale množství v pohodě. Pěknej kus masa, pěkný kousky slaniny, sýr, BBQ omáčka, majonéza a to všechno v housce od Granderu.

První věc, kterou jsem ochutnal, byly cibulový kroužky. Kousek jsem odrýpnul, vložil do pusy a zůstal neohromen. Obyčejný fabrikovaný cibulový kroužek. Hodně podobnej těm od Burger Kinga. Že nekřupal v potaz neberu. Přecejen se válel v majonéze dýl jak minutu. To by nezvládl žádnej kroužek. Ale chuťově to žádná pecka nebyla. Těžkej průměr. Pak jsem ochutnal slaninu. Ta už byla lepší. Na webu o ni píšou "křupavá slanina s třtinovým cukrem". Že bych z ní cítil nějak moc cukru se říct nedá, ale rozhodně mě zaujala víc než kroužky. Byla dost tlustá na řezu a měla takovou opravdovou chuť. Opravdovější než slanina od jakékoliv konkurence. KFC nikdy nemělo tu nejlepší slaninu, ale s touhle trefili hřebíkem prase mezi oči. Byla masitá, měla zajímavou chuť a byla dost výrazná na to, aby šla občas zacítit i vedle pikantního kuřete. Za mě rozhodně palec nahoru.

Další položkou je kuře. Kuře od KFC mně vždycky chutnalo. Teď to nebyla žádná výjimka, ale musím se přiznat, že po rozříznutí jejich placky mě gastrofanfáry v mozku zrovna nehrály. Že se placka na Grandera nějaký ten pátek dělá ze stehenního masa už vím dlouho, ale pohled na pořádný šťavnatý kuřecí prso bych viděl asi radši. Nejsmutnější na tom bylo, že placka z, ač teoreticky šťavnatějšího, stehenního masa, byla suchá až hanba. Samozřejmě to zase mohlo být způsobený delší prodlevou mezi výrobou a mezi jedením. A já souhlasím. Jen mám dojem, že větší část téhle prodlevy kuře leželo někde na ohřívacím pultíku v provozovně. Chuťově maso bylo v pořádku. Akurátně pikantní. No ale jestli stejnou placku dávají teď na Grandera, tak už je mi jasný, proč jsem pár let zpátky přešel z Grandera na Hot Wings...

Pak tam byl sýr. Samostatně celkem výrazný a chutný jakýsi polotavený cheddar, v celku se až tak neprosadil, ale nepochybně v celkové kombinaci kus svojí smetanovosti zanechal. Stejně jako majonéza. Majonéza není zrovna věc, která se nějak často prosazuje, ale já ji tentokrát cítil skoro furt. Proč? Viděli jste ten obrázek navrchu? Když jsem mluvil o cibulových kroužcích topících se v majonéze, tak jsem si nedělal srandu. Majonézy jsem tam měl víc, než by doporučilo jedenáct z desíti kardiochirurgů. A to není špatně. Já rád majonézu. A suchý kuře taky rádo majonézu. Takže pohoda.

Jako skoro poslední jsem si nechal novou Bourbon BBQ omáčku. Na webu o ní mluví jako o Tenessee Jack omáčce (to "n" tam chybí jim, ne mně). Tak jako tak název jasně odkazuje na chlast. A to my, dospělí, máme rádi. Já třeba radši zrovna skotskou whisky než nějakou rádoby whiskey z Tennessee nebo rovnou bourbon, ale vychutnat si dokážu všechno. A ruku na srdce. V omáčce je to stejně úplně buřt. A navíc dost pochybuju, že ta omáčka opravdovej bourbon kdy viděla. Ale musí se nechat, že po whiskey trochu cítit jde. Má takovou krásně sladovou chuť, k tomu spousta kouře, trocha štiplavosti. Jako jo. Povedla se. Hodně mi připomíná chuť omáčky od McDonald's, která byla v Cibul burgerech. Je to jedna z těch omáček, který by se vám doma v láhvi určitě neztratily. Taky je dost odlišná od jejich klasické BBQ omáčky, kterou jsem si koupil bokem, abych se přesvědčil na vlastní jazyk, že se jedná opravdu o novinku.

Co musím ještě pochválit je houska. Zažila si spoustu omáčky, zažila si spoustu minut chůze, spoustu vlhnutí a přes to všechno si dokázala udržet svůj tvar a nerozpadnout se. Věc, která se u dua KFC-BK nevidí zrovna často a o to víc ji musím vyzdvihnout.

Celkový verdikt? Dost dobrý burger. Žádná otravná zelenina. Taková chlapská záležitost v tom nejvíc sexisticky šovinistickým vyznění. A mě chutnal. Chutnal mi hodně. Ač ingredience samy o sobě nejsou žádnej jackpot, tak jejich spojení je dobrý, kupodivu hodně vyvážený a nemůže urazit žádnýho jedlíka pikantního kuřete. Dobrá BBQ omáčka, spousta majonézy, pikantní kuře, obyčejný cibulový kroužky, výborná slanina, dobrej sýr, pevná houska. Za mě ano. Proč ne. Víc takových novinek. Cena 125 samostatně. V menu nevím, ale určitě to bude dost. Je to rozhodně jeden z těch dražších kousků, ale za to ochutnání, si myslím, stojí.

PS: KFC má taky novou omáčku (k hranolkům atd.) a sice Kentucky GOLD. Ochutnal jsem ji díky tipu tady na blogu a jsem za to rád, protože ta omáčka je PECKA! Vynikající lehce hořčično, těžce majonézová a ultrahustě kouřová omáčka. Jako olíznout komín zapatlanej od majonézy. Fakt špica a dokud ji KFC bude nabízet, tak od nich nechci žádnou jinou... Dost mi připomíná omáčku z Royal Bacon a ta byla jedním slovem legendární.

PPS: A proč že jsem to tenhle burger nesl domů místo toho, abych si ho za tepla a za křupava vychutnal na místě? Odpověď je párování. Ano. Párování. Když jsem viděl název Bourbon BBQ/Tenessee Jack omáčka, tak mě napadlo jediný. To bude super s nějakou whisky. Dozatím (kavoniho neologismus) jsem při psaní recenze na whisky hledal nejlepšího parťáka z fast foodu k dané whisky. A protože mám teďkom děcko a jako každý slušný rodič chlastám hlavně doma, tak jsem toto párování otočil. Donesl domů jídlo z fast foodu, nalil od každé z lahví whisky, co jsem doma našel a jal se párovat. Že jsem se chtěl jen líznout a mít k tomu nějakou výmluvu? Ale kdeže. Tak to nebylo. Jen lži a pomluvy!

Která whisky to vyhrála? Na kterou to budu psát recenzi? Kolik kilotun má Halina? Na odpovědi si budete muset ještě chvíli počkat...

Kuře Mango Habanero, Subway

Je spousta způsobů, jak se dozvědět o novinkách ve fast foodu. Většinou je prozradí insideři (zaměstnanci) tady na blogu, občas se o nich dozvím až díky billboardu na ulici, někdy z reklamy v televizi a sem tam na ně narazím na webu. No a naprosto nejlepší servis má PR od Subway. To vám tak přijde email do elektronické schránky s výčtem novinek a doporučenou omáčkou a ve schránce fyzické najdete dva kupóny na bagety. To se prostě nedá odmítnout. Takže další nezaplacená recenze na zaplacený bagety je tady. A tentokrát to bude ostrá jízda! A dvojitá!

Po netradičním vajíčkovým sendviči Subway střílí na jistotu a v podstatě upravilo svůj nejprodávanější sendvič Kuře Teriyaki. Na mase máme ale tentokrát marinádu z manga a papriček habanero. Z těch mám celkem respekt, takže jsem byl zvědavej na výsledek. Když jsem si bagetu dával poprvé, tak jsem se snažil jakž takž držet obrázku a chtěl jsem kuře vyzkoušet i s doporučenou sladkou cibulovou omáčkou.

Výsledek? Sezamový pečivo, kuře mango habanero, plátkový sýr, salát, rajče, cibule, paprika, sladká cibulová omáčka a troška soli a pepře. Taková dejme tomu normálka.

Poskládaná byla bageta trochu chaoticky. Většina surovin na straně první a druhá strana byla trochu sušší. Ale celkově bageta jako taková byla nadupaná, takže naprostá spokojenost. Zelenina byla čerstvá, křupavá a tentokrát nebyla ani ledová. Měla příjemnou teplotu. Vypíchnout musím nádherně vyskládaný rajčata. Jak z obrázku.

Chuťově zeleninu asi popisovat nemá cenu. Snad jen, že díky troše soli a pepře je zelenina o chlup lepší než bez toho. Takže když ke konci skládání řeknete, že chcete trochu osolit a opepřit zeleninu, nikdy neřeknou ne a vždycky si o chlup polepšíte. Ze zeleniny se nejvíc prosadila cibule, ale cítit byl i salát, paprika a rajčata. Dvakrát jsem ucítil i plátkovej sýr. To samozřejmě není moc, ale důvod je nasnadě. Maso.

Masíčko má chuťovou sílu obřího kamennýho beranidla. Jakmile se do něj zakousnete, všechno jde stranou a nastoupí ovocnej průvod mangových tónů. Průvod si to celkem rychle profičí kolem vás a ještě když cítíte jeho konec, tak v tu chvíli dostanete pálivou pecku. A jakože dost pálivou. Habanero mají pálivost asi čtyřiceti násobnou oproti oblíbeným Jalapenos. Naštěstí v Subway nejsou masochisti a pálivost je snesitelná i pro všední smrtelníky. Samozřejmě pod podmínkou, že máte rádi pikantní. Pro dráždivý tračnikáře a děcka tohle opravdu není. Taková příjemná osmička z desíti, kde jedenáctku už bych si nevychutnal.

A jak rychle pikantnost nastoupí, tak stejně rychle odezní a začnou se zase ozývat ovocný tóny manga. Tóny jsou tak nějak prázdně ovocný. Nečekejte v mase přehršel cukru. Mango dodává jen exotickou vlnu, cukr naštěstí nechalo doma. Což je super volba, protože se můžete vyřádit na omáčkách. Takže maso je super ovocná exotika, pak pálivá facka, znova trocha exotiky a jemná pálivost zůstává. Cítit jde tím víc, čím blíž jste konci. Super kombinace, která člověka chytne a nepustí. Další nezdolný pozitivum je konzistence masa. Je křehký jak kostka másla. Ale ne takovým tím nechutným průmyslově křehčeným způsobem, jak to některý fast foody dělají se svým kuřecím. V Subway je masíčko křehoučký díky marinování. Byly sousta, kde marináda (a že ji díky barvě opravdu poznáte) dosahovala až doprostřed kuřecího kousku. Nevím, jestli je to dlouhou dobou marinování nebo nějakým speciálním marinovacím způsobem, ale v Subway jim marinády a marinování jde, o tom žádná. Takže maso je perfektní po všech stránkách. Chuť, vůně, vzhled, konzistence a i množství bylo excelentní.

Doporučená sladká cibulová omáčka dodala sendviči cukr, kterej by člověk čekal od manga. Ale jestli mu dodala něco na chuti? Po pravdě ani ne. Sladká cibulová omáčka není až tak výrazná, aby se dokázala prosadit. To naplno dokázala snad jen červená cibulka. Takže volbu omáčky v podobě sladké cibulové za nějaký terno nepovažuju. A ani toho plátkovýho sýra. Bageta byla celkově super. Super maso, super zelenina, pochutnal jsem si, ale pořád mi něco chybělo. Chyběla mi duše sendviče. Ta, která váš dobrej sendvič posune o dva levely výš na zážitek nezapomenutelnej. Hodiny (doslova) jsem přemýšlel o ideální kombinaci (dle mých chutí), pak se do Subway vrátil a zrealizoval výplod mojí fantazie.

Představuju vám Kuře Mango Habanero a'la kavoni. Flat bread, kuře mango habanero, čerstvý (roztíratelný) sýr, avokádo, salát, cibule, rajčata, kečup a trocha soli a pepře. Záměr byla vyladěná směs exotických chutí tak trochu do Mexika. Volba flat breadu byla celkem jasná. Už od jeho ochutnání v BBQ Pulled Pork jsem se těšil, až si ho dám znova. A ta chvíle přišla právě teď. Avokádo taky byla jedna z primárních voleb, podle které jsem řídil zbytek. Pokud něco chybělo masu mango habanero, tak to byl nějaký neutralizér. Něco, co dokáže spojit super ovocnou a dost pikantní chuť a trochu je držet na uzdě. Původně byla cítit prve jedna a pak ji převálcovala druhá. Aby se pak vrátila první. Avokádo je ideální spojovací prvek všech silných chutí. Samo o sobě má lehkou oříškovou chuť, ale hrozně plnou a takovou tučnou. A tuk je přesně to, co chcete na přenos ostatních chutí. Avokádo tak dokáže krásně spojit obě chuťový složky masa a ke všemu dodá parádní konzistenci. Opravdu se za něj vyplatí připlatit.

Další loženou peckou byla volba sýra. Zatímco plátkovej sýr v minulé pečivovité bagetě dost zapadl, tak čerstvej mazací sýr vystrkoval růžky kde mohl. A hádajte co. Svěží čerstvá chuť sýra se krásně hodila ke všemu. K masu i k zelenině. Maso krásně zjemnila a zeleninu dochutila. Maso zjemnila úplně stejně jako avokádo. Díky podobné konzistenci si tyhle dvě suroviny rozuměly a odvedly v sendviči obří kus práce. Chuťově se vzájemně doplňovaly.

Volba zeleniny byla celkem jasná. Jen to nejlepší, co to nepokazí. Kopr z okurek by to pokazil, žádný okurky. Salátový okurky? Kdeže, nejsme u McDonald's. Jalapenos papričky by se praly s habanero a bageta by byla pikantní už přes míru. Olivy by neseděly s exoticko ovocným záměrem. Takže klasický kombo v podobě salátu, rajčat a červené cibule to jistí. Cibulka už se osvědčila v první bagetě, takže její volba byla celkem jasná. Rajčatama a salátem nepokazíte nikdy nic.

Omáčka? Kečup. Je to tak. Obyčejný kečup. Vysvětlím. Máte silnou ovocnou chuť v mase, máte silnou pálivou chuť v mase, máte silný neutralizér v podobě avokáda, silnej sýr a naprosto ujetý pečivo. Co si tam dáte? Něco, co půjde cítit a doplní se s nějakou složkou, kterou už tam máte. Majonézový dresingy by neseděly k avokádu a ani moc k masu. Navíc by pohřbily čerstvej sýr. Sladká cibulová se neosvědčila minule. Chipotle by se prala s masem. Jakmile jsem vymýšlel tenhle sendvič a představil si tam kečup, byl mi ten nápad blíž a blíž, až jsem si tu bagetu v hlavě nedokázal představit s ničím jiným. A opravdu. Volba obyčejnýho kečupu se ukázala jako volba vynikající. Silná ovocná rajčatová chuť sedla jak k masu, tak k avokádu a i k sýru. Prostě pecka. Nenásilně šel kečup cítit v každým soustu a přesto nerušil ostatní chutě.

Na konci trochu soli a pepře a boží dílo je dokonáno. Z předchozí kombinace jsem se krásně najedl. Ale z téhle druhé kombinace jsem si ustříkl do prádla. Přesně tohle je ten důvod, proč člověk musí smeknout před kombinatorickýma možnostma Subway. Trocha choré a znuděné mysli může vytvořit něco, na čem si pochutná tak, že na to dlouho nezapomene. A Kuře Mango Habanero v mým podání je přesně tenhle případ. Ucítíte všechno. Pikantní maso, ovocný maso, avokádo, omáčku, sýr, zeleninu, chleba. Prostě všechno. A pochutnáte si. Teda pokud máte rádi silně ovocný tóny a na fast foody až nevšední pikantnost. Taky si vemte víc ubrousků. Budou potřeba. Cena samotné bagety Kuře Mango Habanero je 99 korun. Za avokádo jsem připlácel nějakých 16 korun, pokud si dobře pamatuju. Ale jestli někdy avokádo, tak právě k tomuhle masu.

Pokud máte stejně chorou mysl jaká já a ochutnáte můj pokus, dejte vědět do komentářů. A pokud máte mysl ještě temnější a choroboplnější, tak se pochlubte s vaší kombinací! Osobně si na tohle masíčko rád zajdu znova. Parádní obměna. Jen si to chce pohlídat sílu jednotlivých složek, aby šly cítit. Cena je vyšší, ale bagetu můžu s klidem doporučit. Taky jsem si všiml, že Big Beef Melt to dotáhl do stálé nabídky. To můžu taky jedině pochválit.

Maestro Fresh, McDonald's

Ne... Nebudu zase brblat... Nesmím... Ale... Ahhh... Už... to nedám. Tak tu máme další novinku Maestro Fresh. Tuhle novinku, která se už i v polských médiích minulý rok uváděla titulkem "Burgery Maestro znowu w McDonald’s", můžeme ochutnat i u nás. A jen tak mimochodem, tím nechci nic naznačovat nebo tak, tak jen tak mimochodem třeba v tom Polsku k nim měli jako finger food speciální batátový hranolky... My se spokojíme k menu s hranolkama obyčejnýma a jdeme na to.

Maestro Fresh je na obrázku krasavec. O tom žádná. Ve skutečnosti už mi bohužel nevyrazil dech tak jako jeho brácha Pepper. Leda ho tak zarazil. Za ty prachy od pohledu dost nuda. Vidět byla hlavně suchá houska s masem a sýrem. Po odklopení deklu už to bylo o něco lepší. Bylo tam všechno, co Maestro Fresh má obsahovat. Plátek rajčete, dva plátky okurky, trocha polníčku, trocha červené cibule, trocha citrónové omáčky pod masem, trocha nahoře, kořenitá Spicy relish omáčka a již zmiňovaný maso se sýrem.

Ten výčet surovin je celkem delší, ale přece jen. Jeden plátek rajčete? Jeden? No nevím, ale pod slovem Fresh by se nemuseli stydět mi tam ještě jeden přihodit. Jo vlastně oni můžou, ale za příplatek... To jen takový malý rýpnutí, aby se neřeklo. Ono kouzelný slovíčko Fresh bude spíš odkazovat na salátový okurky. Ty se ve fast foodových burgerech zase tak často nevyskytujou. Spíš je dostanete někde ve stánku u nádraží než u nějakýho velkýho řetězce. Já salátový okurky dřív odsuzoval víc než Halina schody, ale v rámci zachování moji veličkosti i pro další generace jsem se je naučil jíst a celkem mi sedly. Mají svěží vodnatou chuť a na rozdíl od většiny zelených věcí i chuť nějakým způsobem specifickou a originální. Asi všichni znáte chuť okurek, takže popis snad můžu ukončit. Jen dodám, že McDonald's je do burgerů dává včetně toho tvrdýho zelenýho okolo. To by někomu mohlo vadit.

Kromě okurek je tam i plátek rajčete. Jeden plátek, kdyby se někdo ptal. Ale ten jeden plátek musím pochválit. Rajče chutnalo (!) jako rajče (!) a to se dneska bohužel jen tak nevidí/necítí. Na rozdíl od okurek, který tiše toleruju a občas sním, tak rajčata miluju a dost mě mrzí, že nemám u baráku zahradu, kde bych si dva řádky rajčat vysázel. Ty z obchodu většinou mají k chuti rajčat daleko a člověk je musí pomučit (neplést s pomočit) v troubě, aby z nich tu chuť vydoloval. No po zakousnutí do rajčete v Maestro Fresh se mě objevil úsměv na rtech, protože ta chuť rajčete tam byla. Možná proto mě tak moc mrzí jen ten jeden plátek. Že bych si fakt těch pár plátků příště přikoupil extra?

Ze zeleniny tam ještě byla červená cibulka. K té nemám moc co dodat. Chuťově a silou byla průměrná, ale moc dobře se snášela se Spicy relish omáčkou. Pak tam byl ještě polníček. Plus polníčku je ten, že není hořkej jako salát Lollo Biondo z Maestro Pepper. Mínus polníčku je ten, že vám burger tak nenadýchá, nedodá křupnutí a celkově je takovej nudnější. Ale alespoň máme nějakou změnu, takže za mě dobrá volba. Taky si tímhle může McDonald's směle rýpnout do řetězce Bageterie Boulevard, kterej sám musel uznat, že jejich bagetu Opravdový Master s polníčkem moc nezvládají...

Celkem dobrý volby byly i omáčky. Citrónová omáčka, jak ji McDonald's vznosně nazývá, je obyčejná, možná lehce kyselejší, majonéza. Ale majonéza si celkem dobře rozumí se zeleninou, byla nahoře i dole a zvyšovala kluznost tak, jak měla. Takže nic proti. Jen ten název bych možná přehodnotil, aby tam fakt někdo nehledal primárně citrónovou chuť, která tam není. Snad kdesi v pozadí, jako u každé majonézy. Kořenitá Spicy relish omáčka je pak za mě naprostá pecka. Je lehce pikantní. Opravdu lehce. Taková dvojka z deseti, kde nula je kojenecký mlíko a desítka kojenecký mlíko z extraktem kapsaicinu. Kromě lehké pikantní chuti byla i dost sladká, byly v ní zajímavý kousky zeleniny a koření a měla takovou vtipně táhlou kusovitou konzistenci. Vlastně to byla taková fúze mezi klasickou sladkokyselou pikantní čínskou omáčkou a lehce pikantní mexickou salsou. Za mě rozhodně palec nahoru a tuhle omáčku klidně rád ještě někde někdy potkám.

Kombinace dvou omáček k sobě taky celkem pasovala. Spicy relish mělo sladkost a ostrost a jen trochu kyselosti. Zbytek kyselosti na vyvážení dodala lehce nakyslá majonéza. Takže tahle kombinace byla dost vyvedená. Co se chuťové vyladěnosti týče, tak na tom Maestro Fresh nebyl vůbec špatně. Ze zeleniny bylo cítit všechno (polníček asi nejmíň), z omáček byla cítit spíš ta Spicy relish, ale o té majonéze jste taky věděli, byla cítit dokonce houska, no a samozřejmě maso. Co se ztratilo jak prdy nad hrncem byl sýr. Ač tlustej jak smlouva na data od českých telefonních operátorů, tak nebyl vůbec cítit. Samostatně jo. Kvalitní sýr. Ale v celku to nedával. Taky mi tentokrát ke konci trochu vadila přílišná sladkost housky.

A co maso? To mi tentokrát moc nesedlo. Nevím, co se od minule změnilo, ale tentokrát jsem dostal maso hrozně suchý. Nebyla to úplná katastrofa, ale šťávy tam bylo míň než v českých komediích. Ke konci jsem baštil hlavně suchou housku s masem a to byly dost tragický sousta. Suchý, chuťově nedobrý, takový zvláštní. Suchý maso se supersladkou houskou nejsou to pravý ořechový. Ale většina sendviče byla ok. I tak ale nejsem z novýho tlustýho masa zase tak odvařenej. Když dostanete čerstvý maso z Big Tasty, tak je to větší jízda. Ale třeba bych mluvil jinak, kdybych dostal fakt čerstvě udělaný maso na Maestra. Těžko říct. No ale s Maestrem se nepochybně nevidíme naposled, takže šance ještě bude.

Maestro Fresh se za mě celkem povedl. Jeho chuť určujou hlavně salátový okurky a Spicy relish omáčka. Do toho ucítíte celkem dobrý hovězí, červenou cibuli, rajče a sladkou housku. Svýmu Fresh názvu tak celkem dostál. Ale jestli vám ho můžu doporučit? Za 125 korun samostatně a 165 v menu? Fanouškům fast foodu asi ano. Ostatní podle mě nadšeni nebudou. Přece jen je to burger především se dvěma plátkama salátové okurky a plátkem rajčete. A ruku na srdce, tohle vám nabídne kdekdo i za lepší peníz.

PS: Co mě ale hodně nadchlo byla moje volba holandské omáčky (dočasně k dostání) k hranolkám. Holandská omáčka v podání McDonald's je taková extra luxusní majonéza. Hodně žloutková a krásně nakyslá. S hranolkama si rozumí víc, než jsem myslel. Berte to jako tip pro fajnšmekry.