Opravdový Master, Bageterie Boulevard

Sledujete MasterChefa? To je ten pořad na Nově ve středu po Výměně fetek. A co je lepšího než reklama na pochybným blogu na dně internetu? Reklama v pořadu, kterej sleduje okolo půl miliónu lidí. A nešlo o ledajakou reklamu. Pár nadaných kuchařů dostalo úkol udělat bagetu podle jejich gusta a vítěznou bagetu pak bude moct ochutnat celá republika. A ono fakt. Jistý bankéř Petr udělal bagetu z biliónu surovin, porota ji vybrala a teďkom ji musí chudáci kuchtíci v Bageterii Boulevard replikovat. Na Facebooku BB už jsou doslova stovky zklamaných zákazníků, kteří bagetu dostali špatně poskládanou, z jiných surovin nebo rovnou bez půlky surovin. Jak jsem dopadl já?

Začnu výčtem surovin. Kuřecí prso plněné gorgonzolou, pancetta, parmazán, fenykl, cibulové kroužky v pivním těstíčku, šalotka na karamelu, polníček a citrónový dresink. Opravdu mazec. Trochu mi to přijde, že to porotci udělali Bageterii schválně, když vybírali zrovna tuhle bagetu. Ještě než jsem se podíval na zkušenosti ostatních, tak jsem sám čekal nějakou tu chybějící surovinu. A teď se podržte. Ono tam bylo všechno!

Všechno, ale bohužel pomálu. No být tam všeho hodně, tak bude třeba o dost větší bageta. Takže to trochu chápu. Jako první mě na ochutnání nalákal koketně vyčuhující cibulovej kroužek. A překvapil. Nemile. Studenej, gumovej, celkově nedobrej. Pochválit můžu pivní těstíčko. Bylo opravdu cítit po hořkým pivu. Moc dobrý pivní těstíčko. Bohužel ve svojí gumové a studené konzistenci to chuť nezachrání. Takže kroužky se nepovedly. Jestli je takhle vozí někde z Prahy nebo je smaží přímo na provozovnách těžko říct, ale ty moje pár hodin života za sebou minimálně měly.

Pak jsem ochutnal bagetu jako takovou, kde byla trocha "dresinku" a polníček. Polníček fajn, tomu asi není co vytknout. Teda pokud dostanete polníček. Na FB je spousta fotek, kde lidi dostali rukolu nebo dokonce špenát místo polníčku. Zajímavá obměna. Já se v salátech moc nevyznám, ale polníček ještě poznám a ten tam byl. Omytej, čerstvej, dobrej, takže pohoda. Co jsem ale nepochopil byl citrónovej "dresink". Proč "dresink" v uvozovkách? Protože to byla obyčejná Lučina. Ochutnal jsem to asi pětkrát samostatně a vždycky obyčejná Lučina. Lučina je jedna z věcí, který se z pro mě záhadnýho důvodu vždycky vyskytuje u nás v ledničce. Nemá skoro žádnou chuť, nejde rozetřít, ale skoro vždycky tam ta kostka někde leží. Proto moc dobře vím jak chutná. I já se ji někdy v nouzi pokouším rozetřít na rohlík. Ale obecně mám radši vychytanější pomazánky a natož "dresinky". Takže volba "dresinku" za mě palec dolů. Že ta bageta byla tím pádem dost suchá asi netřeba zdůrazňovat.

Stejně jako suchej "dresink" bylo suchý i maso. Podle popisku to mělo být kuřecí prso plněný gorgonzolou. Gorgonzoly jsem našel stopový množství na posledním kousku masa, takže můžu potvrdit její výskyt. Maso taky mělo nějaký divně kořeněný obal. Ale hlavně bylo suchý. Suchý jak sušený suchý z nosa. Chuťově bylo cítit kuřecí maso, v tom jednou kousku při jednom kousnutí i ta gorgonzola. Obal měl divnou pachuť a naštěstí ho tam moc nebylo. Takže maso taky zklamání. Možná kdyby se válelo v pořádným dresinku, tak by to i šlo...

Zatím jsem spíš brblal, ale Opravdový Master má i svoje klady. Jmenujou se pancetta a parmazán. Měl jsem to štěstí, že pan kuchař/paní kuchařka poznají pancettu a neměl jsem tam obyčejnou slaninu, jako další spousta lidí na FB. Pancetta je totiž jedna z těch věcí, kvůli kterým se vyplatí nestavět kolem republiky různý zdi a izolovat se, protože její krásně slaná a uzená chuť je prostě perfektní a chyběla by nám. A když se tahle krásná italská pancetta spojí s krásným italským parmazánem, tak je to prostě pecka. Slaná, tučná a uzená chuť v jednom a ve velmi intenzivní formě? Ano prosím.

Co tam je dál? Tak třeba šalotka na karamelu. Byla tam nějaká lehce osmahnutá, nasládlá a studená cibulka. To bylo asi ono. Celkem dobrá, množství dobrý, ale provedení zase pokulhávalo. Pak fenykl. Co je to fenykl, ptáte se? To je takovej kořen. Chutná to jako kedluben s trochou máty. Zemitá a lehce svěží chuť. Nic extra. Já radši jídlo, který roste nad zemí nebo po ní ještě líp chodí. Fenyklu jsem měl v bagetě jeden malej kousek (zbytek popadal do sáčku společně s polníčkem, viz poslední foto). No a dál tam máme... nic. Všechno jsme si rozebrali.

Takže si dáme repete, protože toho bylo opravdu hodně. Suchý maso, gorgonzoly pouze stopový množství, suchej "dresink", málo ho bylo, trocha polníčku, studený a gumový cibulový kroužky, studená smažená cibulka, trocha zemitýho fenyklu, božská pancetta, výborný parmazán, obojího ale taky spíš míň než víc a konec.

Cena 129 samostatně a 189 v menu. Nechci být zlej, ale tahle bageta za ty peníze opravdu nestojí. Suroviny byly nepochybně drahý a dobrý, ale jejich následný zpracování do baget se nepovedlo. Celkově je bageta suchá a kromě výborné pancetty s parmazánem tam není nic, co by si člověk pořádně vychutnal. Bageta možná byla fajn za čerstva v provedení od Petra Březiny v MasterChefovi, ale v polotovarovým pojetí Bageterie a jejich řadových skládačů baget to prostě není žádná pecka. A to jsem měl ještě to štěstí, že jsem ji měl poskládanou celkem hezky. Dost mě taky zarazil příplatek šedesát korun za patatas a ledovej čaj. Já si menu dávám skoro vždycky, protože piju rád, ale šedesát korun? To mě za ty jejich věčně vysušený nebo připečený patatas, vzhledem k jejich kvalitě, přijde moc. Stejně jako samotný Opravdový Master. Cenovou politikou si mě teda Bageterie Boulevard tentokrát taky nezískala. Pokud máte chuť na kuře, slaninu a parmazán, rozhodně se držte dál od Opravdovýho Mastera a dejte si jejich Caesar Bagetu. Ta byla celkem fajn. A ještě ušetříte pomalu na další bagetu...

Maestro Pepper, McDonald's

Evoluce. Naprostá přirozená nezbytnost a nevyhnutelnost. Kdo neevolvuje, ten nestačí konkurenci a časem skončí. To platí nejen v přírodě, společnosti a Pokémonech, ale i v tržním prostředí. McDonald's ale evolvuje svým vlastním zvláštním způsobem. Zahodil svoje vlastní plusy oproti konkurenci (parádní a originální (!) novinky, různý akce/dárky k velkým menu, nadprůměrný výběr ze stálýho menu, fingerfood, lepší ceny) a započal konkurenci kopírovat místo toho, aby ji předběhl. Takže dneska si můžete v McDonald's upravit svůj vlastní burger (v BK normální věc), většina novinek je v podstatě jen upravená verze toho, co už tu bylo několikrát (většinou BK), ceny se začínají blížit cenám v BK, nový, velký, tlustý a superprémiový maso (Angus v BK) a podobně. A tak zatímco McDonald's svůj kdysi parádní náskok obrátilo vniveč, konkurence naopak začíná přebírat starý dobrý plusy McDonald's, o který už McDonald's nejeví zájem. Takže originální bramborovej fingerfood hledejte v BK nebo KFC, pořádný junk food novinky a pokusy taky hledejte u BK nebo KFC, kupóny už mají taky všechny řetěze a tak bych mohl pokračovat. Proč? Proč ten obrat?

Opravdu si McDonald's myslí, že možnost přidat si rajče a okurku do burgeru je o dost lepší možnost než si zajít na oběd na nějakou ujetou nezdravou novinku, kterou jinde nenajdete? Opravdu si myslí, že může kvalitou masa ve zmraženým plátku konkurovat podnikům specializovaným na burgery? Opravdu si myslí, že se lidi potrhaj z možnosti dát si zakydaný hranolky na svačinku za šest pětek místo parádních bramborových spirál ke kompletnímu menu? Opravdu si myslí, že výběr ze dvou hovězích burgerů ve stálým menu je to, co k nim nažene horu fanoušků? Asi ano. A tak tu máme vrchol evoluce burgeru tak, jak si ho představuje McDonald's. Maestro s novým, tlustým masem. Jako první jsem si zašel na verzi Maestro Pepper.

Maestro Pepper obsahuje velký hovězí maso, plátek ementálu, dva plátky slaniny, dva plátky rajčete, červenou cibuli, smaženou cibuli, salát a omáčku tří pepřů. Všechno je to v hladké housce a'la brioška. Na obrázku Maestro Pepper vypadá hezky. Hodně hezky. Spousta omáčky, spousta zeleniny, krásně roztavenej sýr, velký tlustý maso... Co skutečnost?

Skutečnost není o nic pozadu. Maso působí na fast foodový poměry opravdu masivním dojmem. Zeleniny v něm bylo víc než obvykle sním za celej týden a celkově prostě pecka na oko. Nepamatuju burger ve fast foodu, kde by houska byla tak nicotná oproti nabitýmu zbytku. Klobouk dolů. Chyby by se ale samozřejmě našly i tak. Sýr se neroztekl, smaženou cibulku aby člověk pohledal (byla tam vůbec?), slanina nebyla krásně vypečená, plandala tam jak oslí chobot a omáčka mi z burgeru taky vyloženě netekla. Jsou to maličkosti, ale alespoň jde vidět, že vždycky je co zlepšovat. I tak je to ale rozhodně jeden z nejhezčích (nejen) fast foodových burgerů, který jsem držel v ruce.

Bohužel ale nejde o to, co máte v ruce, ale o to, co máte v puse. A tam už se hrála na můj vkus dost ohraná písnička. Začnu masem. Vrchol fast foodové evoluce? Zcela nepochybně. Maso bylo opravdu macatý a dost kvalitní. Takhle kvalitní mraženej plátek jsem v obchodě ještě neviděl. A to jsem baštil i nějaký ten mražený Angus z Makra. Chuťově taky není co vytknout. Ucítíte jen dobrý hovězí maso. Jen kráva, trochu soli, pepře a nic víc. A dobrá kráva. Když si koupíte hovězí maso, sami umelete a opečete, bude to nejspíš chutnat stejně. Jenže! Jenže doma si ho, pokud máte vkus hodný mistra světa amoleta, uděláte na medium. To od McDonald's nečekejte. Maso sice není vyložené suchý, ale je propečený až až. Je to rozhodně lepší volba než dva tenčí plátky masa ve starým Maestru, ale známka růžové nikde. Tady totiž McDonald's naráží na svoje mražený hranice a prostě to maso nebude mít nikdy tak dobrý, jako profi burgrárny. Samozřejmě nikdy neříkej nikdy, ale trochu mě mrzí, že se McDonald's snaží konkurovat zrovna masem, kterým prostě konkurovat nemůže. Přidaná hodnota McDonald's oproti profi burgrárnám nikdy nebude lepší burger jako takový. Tam vždycky prohrajou. Měli by se soustředit na to okolo a to nedělají. Proto ten úvod. Nerad bych viděl, jak můj oblíbený řetězec skončí v propadlišti dějin, protože si manažeři myslí, že do McDonald's se chodí na kvalitní a fresh burgery za pořádný peníze. Ne. Do McDonald's lidi chodí kvůli junk foodu a když nemají moře času někde vysedávat. Na kvalitní a fresh drahý burgery si lidi vždycky zajdou do místní burgrárny (pokud ve svým městě tu možnost mají).

Ale tak jako maso dobrý. Proti tomu nic nemám. Z mražené placky víc nevykouzlíte. Plátek ementálu si na nic hrát taky nemusel. Byl to ementál, za kterej by se nestyděl kdejakej Švýcar. Žádný polotavený cosi, prostě poctivej kus sýra. Bohužel ementál ve svoji mladé formě není nic, co by sílou svoji chuti vyhrávalo silový soutěže. Takže když ochutnáte sýr samostatně, tak uznale pokýváte hlavou a tím vaše interakce skončí. Občas sýr v puse ještě zaregistrujete, ale hlavní chuťovou linku opravdu netvoří.

Co šlo cítit víc byla slanina. Slanina se v mým případě tentokrát dost táhla, šla hůř pokousat, byla studená a celkově žádná hitparáda. Rozhodně bych od slaniny čekal víc. Možná to bude tím, že od slaniny vždycky čekám maximum, ale tentokrát mě prostě nepřesvědčila. Chuťově si s masem celkem rozuměla. Rajčata dodaly sendviči vlhkost a svěžest. Měl jsem dva krásný plátky, kterým nebylo co vytknout. Červené cibule bylo akorát. Tak akorát, že občas dokreslila sousto svojí nenásilnou palčivostí a dodala příjemný křupnutí. Smaženou cibulku si popravdě absolutně nepamatuju. Kdybych nezkoumal promo obrázek, tak ani nevím, že tam nějaká byla. A jak tak koukám na fotky, tak asi fakt byla. No chuťově ani ň. Asi za to mohlo její množství. Podle fotek jsem tam mohl mít všeho všudy tak gram té smažené cibulky. Což je celkem škoda. Smažená cibulka dokáže burgerům dát zajímavej rozměr a k pepřové omáčce se mohla hodit dokonale.

Tím jsem se nenásilně dostal k omáčce. Omáčka tří pepřů, jak zní její velkolepý český název, je vlastně pepřová majonéza. Je dost dobrá a dost pepřová. Omáčku možná znáte z cibul cheese a cibul chicken (Safi burgery). Tam byla snad to jediný dobrý. V Maestro Pepper ji najdete trošku pod masem a o něco větší trošku pod střechou burgeru. Na můj vkus je ji tam ale žalostně málo. Její chuť je silná, takže se dost prosadí i přes všechen ten obsah, ale já mám halt rád, když se v té omáčce člověk může rochnit. Takhle ji ucítíte a občas najdete na zelenině, ale burger vám klouže do krku díky zelenině a ne díky omáčce.

A to ještě jen díky tomu, že jsem tam měl opravdu gigantický množství salátu. Kdybych ten salát vytahal a nakrájel si do něj do maso, tak mám regulérní salát kdesi z nějakýho veganskýho stánku u filozofické fakulty. Málem jsem z toho množství dostal hypervitaminózu. Čert vem hypervitaminózy, ale hořká chuť toho salátu (!) se dokázala prosadit a to tak silně, že jsem salát cítil víc než to maso. A to je špatně milí přátelé. To je velký špatný. To nechcete. Samozřejmě jsem v tu chvíli zavedl nutná protiopatření a spoustu salátu vytahal a zbaštil samostatně. Pak zajedl hranolkama, abych se zbavil té zdravé, hořké pachuti a pak až pokračoval v sendviči. No bez půlky toho salátu ale pak bylo vidět, že ten Maestro Pepper vlastně není žádnej odvar. Být tam víc omáčky a víc smažené cibulky, asi by mě seděl víc.

Chuť Maestro Pepper tvoří hovězí maso, pepřová omáčka a zelenina. Zhruba stejným dílem. Občas slanina, superobčas (o devadesát čtyři procent méně než normální občas) sýr. Není to vůbec špatnej burger. Jen trochu nudnej. Pokud máte rádi pepř, asi vám bude chutnat. Ale dáte si ho znova? Zajdete si znova na tenhle burger za 165 v menu (125 samostatně)? Asi ne. Já určitě ne. Nedávno jsem manželce nesl domů burger z ostravskýho Eat Meat a když si uvědomím, že cena je skoro stejná, tak ne. Opravdu ne. Tohle McDonald's opravdu nemá šanci vyhrát. Měl by se o to přestat snažit a vrátit se k tomu, co mu šlo nejlíp. K junk foodu. Pořádný novinky, pořádně pestrý menu, spousta výborných omáček, speciální akce a normální ceny. Diverzita je klíčem k úspěšné evoluci a McDonald's ten klíč zapekl do tlustýho masa...

PS: Mimochodem tlustý maso taky není žádná extra novinka. V takovým Polsku už ho mají pár let jako samozřejmost... Kdysi se o našich novinkách u McDonald's psalo i v amerických médiích. Kdo pamatuje geniální I Love NY akci z roku 2010, tak ví, o čem mluvím. Dneska se musíme smířit s tím, co vymyslí jinde a s trochou štěstí se to dostane i k nám. A někdy ani to ne (McRib). Smíříme se s tím? Já určitě ne. Nepřestanu remcat a nepřestanu, dokud zase nebude McDonald's super jako kdysi. Make McDonald's great again! :)

Konec jedné éry

Dámy, pánové, osoby třetího pohlaví a němečtí turisté,

Celých dlouhých krásných osm let jsem psal blbosti na internet a za tu dobu se našlo dost lidí, kteří to četli a dokonce se to některým i líbilo. Za to moc děkuju, ale změna je život a je třeba udělat změnu i tady, v Mekce nezdravé stravy. Protože rodinných příslušníků je čím dál víc, práce je taky čím dál víc, ale koníčků a času pořád stejně (dilataci času se mi v domácích podmínkách rozjet nepodařilo), tak je třeba se někam posunout. Nebojte, blog rušit nebudu. Pořád mě baví baštit junk food a pak o něm psát. Ale protože jedna recenze zabere i tři hodiny čistýho času a tím pádem skoro celej volnej večer, rozhodl jsem se tenhle blog zkusit monetizovat. Pokud tady bude reklama a vydělá alespoň na dvoje balení plínek měsíčně, tak nebudu muset během psaní recenzí tak moc myslet na to, že bych měl daný čas raději věnovat rodině než kydat něco do kyberprostoru. Nebudu vás nutit sdílet články nebo kamkoliv klikat, nejsme na Youtube, ale budete muset přežít kus reklamy lítající tady někde okolo. A já vlastně taky. Beztak sem lezu nejčastěji...

Takže brzo se tu možná objeví nějaká ta reklama (AdSense). Díky za pochopení. Souhlasný a kladný komentáře můžete zanechat v komentářích. Nesouhlasný, vulgární a agresivní komentáře prosím směrujte na Kalouska nebo nejbližší pražskou kavárnu. Ti už jsou zvyklí.

PS: Taky bych prý měl mít kontrolu nad samotnou reklamou. Proto pokud uvidíte závadný reklamy na saláty, veganský výrobky a podobně, neváhejte a pište. Já je okamžitě odstraním!

Spicy Quarter Pound King & Chilli Cheese Hranolky, Burger King

McDonald's nás nedávno začal oblažovat vytuněnou verzí jejich hranolků. Tož nejsou špatný, ale přikoupit si je musíte za celých padesát pět korun. Nemožnost si je vyměnit místo obyčejných hranolků k menu za extra příplatek z nich dělá dost nákladnou volbu k sendviči. A hádejte co. Burger King má svoje vytuněný hranolky v podobě Chilli Cheese už pár let ve stálé nabídce a dokonce si je můžete vyměnit místo obyčejných hranolků k menu za deset (číslem 10) korun! I když už začnete nad Burger Kingem lámat kůl, tak pořád dokáže konkurenci ukázat chlupatý královský záda. A co si dát k pořádně pikantním hranolkům? Co třeba pikantní čtvrtlibrák?

Spicy Quarter Pound King je nevlastní brácha minule recenzovanýho Quarter Pound Kinga (hrozný názvy). Quarter Pound King jsem v recenzi rozmetal jak opice v Zoo vlastní lejno. Obyčejný nafoukaný nudný nic s ničím extra v hrozné housce. Od pikantní verze jsem tak nečekal zhola nic kromě pálení v puse.

Ani po rozbalení nic nenasvědčovalo, že mě čeká něco extra. Už to složení. Maso, houska, dva plátky čedaru, jalapenos papričky, omáčka a nazdar. A hle. Na rozdíl od Quarter Pound Kinga jsem si tuhle jeho pikantní verzi celkem vychutnal. Maso je Burger King klasika. Sázka na pochybnou a silnou chuť grilu se v tomhle případě vyplatila, protože maso dokázalo celou dobu držet tempo s pikantníma surovinama, což bylo celkem milý překvapení.

Pikantní chilli cheese omáčka je dobrá. Je teda umělá jak poprsí půlky Hollywoodu, ale od fast foodu bio fair trade hipster friendly a zaručeně domácí omáčku asi nečekáte. Chilli cheese omáčka na první ochutnání není až tak pálivá. Je spíš do kysela a pálit začne až po chvíli. A s každým dalším soustem o maličko víc a víc. Může za to sušený chilli koření. Konzistenci má suprovou. Jen ta chuť sýra je o něco slabší. Trošku na začátku a trošku na konci ucítíte něco jako čedar, ale ta pikantnost je o devadesát čtyři procent silnější. Na mojí stupnici, kde nula je kojenecká voda a desítka nažhavenej ocelovej drát řezající oko, je tahle omáčka na začátku taková trojka a postupně se dostane na limitu pětky z leva. Pálivost je tak celkem pohodová a omáčku si člověk může v klidu vychutnat. Pokud už nějaký to pikantní jídlo jedl a nevadilo mu. Samozřejmě se bavíme o pikantnosti pro obyčejný plebs. Profesionální chilli žrouti (nedejbože chilli výrobci - zdravím Gastona a gratuluju k ocenění) si místo trojky/pětky můžou dosadit jedničku.

Kromě omáčky se vás Burger King bude snažit vystřelit z kalhot i pomocí jalapeno papriček. To jsou ty papričky pro začínající chilli jedlíky s mlíkem na bradě. Já si rád dám pikantní jídlo, ale všeho s mírou tak, aby byl cítit i zbytek a ne jen oheň. A to tyhle papričky splňují dokonale. Dřív než přijde na řadu jakž takž pálivost, tak vám jazyk zalije krásně ovocná chuť. Ta se po chvíli změní na pálivost, která vás trochu poškádlí na jazyku a zase zmizí. V tu chvíli zase začnete v puse cítit maso a pikantnost z omáčky. Papričky začínají na dvojce, rychle vystřelí na čtyřku a stejně rychle se vytratí na nulu. Jsou fajn a těch pět větších kousků na burgeru je akorát.

Co tam máme dál? Už jen sýr a housku? Tak jdeme na sýr. Dva plátky čedaru se v pikantní náloži ztratí jak šance na slibovaný zvýšení rodičovské a maximálně trochu podpoří sýrovou chuť omáčky. Soustředit se můžete jak chcete, ale čistě sýrovou chuť v pikantním celku nepostřehnete. A co houska? Od té jsem čekal jen to nejhorší. Chuťově se naštěstí neprosadila a dokonce držela tvar celou dobu (!). Takže tentokrát houska splnila svoji funkci. Nic víc a tentokrát naštěstí ani nic míň.

Spicy Quarter Pound King je přesně to, co od něj čekáte. Pohodová pikantní vyjížďka po pikantní trase, která nepřekvapí. Cena je stejná jako u nudné verze. 99 korun samostatně a 149 v menu. Za ty peníze se celkem najíte a pokud máte rádi normálně pikantní potraviny, asi by to byla celkem dobrá volba. Ale. ALE! Ale už není v nabídce. Ha!

Jak chutná pikantní burger , kterej už stejně neochutnáte, jsme si probrali a o to rychlejší bude recenze na jejich pikantní Chilli Cheese Hranolky. Hranolky dostanete pěkně v krabičce. Váhově určitě trumfnou konkurenci. Kvalitou hranolek už ne. Někomu možná ty tlustý sedí víc, ale mě evokujou Aro/Clever/AndereScheisse hranolky. Mám radši ty tenčí od McDonald's. Ale to je čistě věc názoru. Omáčka je pak úplně jiná. Víc umělá, ale víc sýrová a víc pikantní. Hlavně teda pikantní. Viz popisek nahoře u burgeru. Je to stejná omáčka v množstvím tak akorát, aby se to dalo normálně sníst. Jalapeno papriček taky bylo akorát. Jde vidět, že je to dělaný pro obyčejný lidi, pro který je pikantnost spíš povyražení než denní chleba. A to hlavní. To, proč vlastně píšu celou tuhle celkem nudnou dvourecenzi. Chilli Cheese Hranolky můžete mít k menu za deset (!) korun navíc. Deset. Deset korun. Žádných padesát pět a ještě budete bez pití. Prostě dáte deset korun navíc a máte vytuněný hranolky místo obyčejných k menu! Je to tak těžký? Myslím, že ne, Time.

Cheese fries se slaninou a jahodová taštička, McDonald's

Stačilo koupit bramborový mřížky nebo spirálky! To je to, o co tady žebráme tak drahnou dobu. Ne. McDonald's radši nakoupí nový nádobí, nový odměrky, nový pistole na omáčku a všechno možný, jen aby nemusel kupovat ten pytel úžasných, vypečených, kořeněných a polobožských bramborových mřížek. No nic. Jak chutnají hranolky "vytuněné jako nikdy"?

Cheese fries se slaninou obsahují sto dvacet gramů hranolek (o šest gramů víc než je jejich všední střední porce), sýrovou omáčku a kousky slaniny. Tenhle produkt, ač pro ostatní fast foody naprosto běžná věc (něco podobnýho mělo i KFC, Burger King má pikantní verzi ve stálé nabídce), způsobil na Facebooku McDonald's poprask jako dlouho nic. Někdy zjevně stačí málo. Já vytuněný hranolky samozřejmě vítám. Vítám každou novinku. Ale mřížky jsou mřížky.

Vezmu to od začátku. Tyhle hranolky jsem se jal vyrazit do mé oblíbené provozovny s klikacíma panelama. Jako první jsem si je zkusil nějak přihodit k menu. Nešlo to. Zjevně je lze objednat jen jako samostatný produkt. Což celkem zamrzí. Chtěl jsem si dát burger, vytuněný hranolky, taštičku a pití. Pěkně za příplatek v menu bych se vešel do nějakých sto padesáti korun. Takhle jsem musel objednat všechno samostatně a atakoval jsem hranici dvou set korun. Ony vytuněný hranolky totiž stojí padesát pět korun. Je to hodně nebo málo? Je to dost. A rozhodně se jich samostatně nenajíte. Pamatuju doby, kdy restaurace prodávaly přílohy pouze k hlavním jídlům. Ve spoustě to frčí dodnes. Co by pak pan kuchař dělal, kdyby všechny děcka do sebe plácaly dvojitý hranolky s kečupem místo smažáku... Ale že McDonald's půjde přesně opačnou cestou a nabídne vám buď svačinkový vytuněný hranolky, menu s obyčejnýma hranolkama a nebo díru do peněženky, to bych fakt nečekal. No jedeme dál.

Uprostřed poprasku na Facebooku se McDonald's tu dušuje, že je na hranolkách přesně ta omáčka ze Swiss Kinga a tu se dušuje, že je to "upravená" omáčka ze Swiss Kinga. Působí to dost zmateně a ve výsledku spíš humorně. Asi by společnost měla vědět, čím krmí svoje zákazníky. A kdo to ochutnal, tak má jasno, že to opravdu není Ta omáčka. A věřte mi. Já omáčku ze Swiss Kinga jedl tři měsíce v kuse se vším možným. S kebabem, s párkama, na pizze. Prostě se vším.

Už podlé té barvy to opravdu není ta samá omáčka. Jestli z ní vychází? Možná. Ale má k ní hodně daleko. Omáčka ze Swiss Kinga je hodně tučná, dost kyselá a supersýrová. Omáčka na Cheese fries je spíš tekutá, světlá, chuťově lehká a dost smrdí. Smrdí po sýru. Ale ne po čedaru nebo českým univerzálním eidamu. Smrdí spíš po francouzských nebo švýcarských sýrech. Osobně bych ten smrad přirovnal k lehkýmu Romaduru. Chuťově je jím jen lehce líznutá. Takže omáčka má k omáčce ze Swiss Kinga skutečně dost daleko. Pokud si je někdo má možnost dát vedle sebe a ochutnat, tak ať tak udělá. Rád bych to taky zkusil, ale i tak bych za svoji chuťovou paměť dal cizí levou kouli do ohně. Možná je ta omáčka ze Swiss Kinga tak naředěná a zjemněná, že vyšla na světlo její pravá smradlavá pravda. Takový vysvětlení bych už bral.

No omáčka jako taková mi chutná. Je jemná, lehce opravdovo-sýrová, nepřebije chuť hranolek a dá možnost i slanině. Originální Swiss King omáčka byla schopná přebít všechno, co nebylo ve sloním množství a ohraničený množstvím tuku a oleje. Takže volbu omáčky beru jako dobrou. Množství by mohlo být větší, ale podle informací od insiderů tady na blogu (díky za všechno podobný info!) by ji měli od teďka dávat dvakrát tolik. Tak ještě dvakrát tolik hranolek a bude to pecka... :)

Slaniny bylo celkem dost. Byla nadrcená na mikro kousky a jíst se dala v podstatě jen nalepená na omáčku. Lovit zbytky slaniny tou pidividličkou byla pak spíš hra než krmě. Ale vidličku chválím. Připomnělo mi to starý dobrý časy, kdy jsem jako děcko dlabal hranolky podobnou vidličkou z plastovýho kelímku na starým, rozmláceným a komunistickým koupališti. Samozřejmě ty koupaliště jsou pořád stejně starý, většinou i stejně rozmlácený a na jistých místech i stejně komunistický, takže se to dá zopakovat i dneska. Ale od McDonald's, společnosti, která se vymezuje proti odpadu a snaží se být zelená jak to jen jde, použití milionů malých plastových vidliček představuje opravdu prazvláštně progresivní krok. Ale tak čert vem oceány. U Mácháče taky dobře.

Takže hranolky jsou dobrý, omáčka je dobrá, slanina je samozřejmě dobrá. Přesto s Cheese fries se slaninou nejsem spokojenej. Vadí mi politika samostatnýho produktu. Já si je chci dát k menu. Místo obyčejných hranolek. Nechci platit zvlášť za hranolky skoro šedesát korun a dalších čtyřicet za pití. Prostě nechci. To už je stovka a ještě nemáte to hlavní, burger. A to mám na stravenkové kartě peněz pomalu víc jak na debetní. Chci si připlatit třeba dvacku a dát si je s burgrem a pitím v menu. Taky nejsem spokojenej s porcí. Pokud už je to samostatnej produkt, tak sto dvacet gramů je slabota. Slabota umocněná o dost větší krabičkou než je množství hranolek. Chuťově Cheese fries se slaninou můžu pochválit, marketingově ne.

Jahodová taštička to měla o dost jednodušší. Moc jsem od ní nečekal, ale dostal jsem celkem fajn taštičku. Tvarohová náplň byla slabší, ale ta jahodová byla naprostá pecka. Překvapila mě opravdu svěží jahodová chuť a na jazyku se mi objevilo instantní léto. Dokonce byly uvnitř kousky jahod. Za dvacet devět korun? Ano prosím.

Zakončím to zvoláním ze začátku. Stačilo koupit pytel bramborových mřížek!

Leberkäs-Krapfen

Že se Němci občas zblázní a odnese to celá Evropa, na to jsme si my, Češi, už tak nějak zvykli. Ale že to tentokrát odnesou koblihy? To nemohl čekat nikdo...

Přesně takhle se tváří člověk, co právě rozřízl koblihu, narval do ni sekanou, potřel ji sladkou hořčicí a začal to prodávat za dvě a půl Eura. A v Lidlu byly nedávno Alpský týdny. Co to znamená? Další část neskutečně nekonečnýho seriálu o jídle z Lidlu je tady!

Budete potřebovat jednu bavorskou sekanou a jednu bavorskou hořčici. Obojí se dá občas sehnat v Lidlu, takže echt deutsche zážitek je zaručen. Pak je ještě třeba kobliha. Opravdovej problém spočívá v sehnání koblihy s višňovou náplní, aby byla autenticita co největší. Posledních několik týdnů jsem baštil koblihy jak od malých místních pekařství, tak i ty z Tesca a podobných supermarketů. A všechny (!) byly meruňkový! Vzhledem k obří loňské nadúrodě meruněk jsem došel k názoru, že hledání višňové koblihy je u konce a je třeba se smířit s českou obměnou. Národ Babici se nezapře.

Samotný koblihy nebyly nic moc. V Bavorsku mají nepochybně lepší. Marmeládou se šetřilo (další typicky česká obměna receptury) a celkově to těsto nebylo žádnej zázrak. Ale to hlavní byla sekaná a hořčice. Ty byly super. Sekaná byla o dost jiná než kterou pod pojmem bavorská sekaná seženete u nás. Tahle byla hodně taková suchá a masitá. Krásně jemně pomletá. A taky byla krůtí. Cítit byla jen jemná chuť masa a trocha soli. Žádný pachutě, na který jsme z českých polotovarů zvyklí. Do koblihu jsem ji upekl v troubě. Samotná hořčice byla taky super. Hrubě namletá hořčice se spoustou cukru. Chuť je prve trochu nakyslá od octu a hořčice a pak přijde sladký tsunami.

Ale všechny vás určitě zajímá jediný. Kdy že to bude další normální recenze na fast food? Brzo. Ale ještě předtím. Kobliha se sekanou a sladkou hořčicí je moc zajímavá a příjemná kombinace. Kobliha a hořčice jsou obojí sladký, takže se k sobě krásně hodí. A masová sekaná, která je celkem neutrální a chutná nejvíc po mase, se ke sladkýmu hodí taky. Nemá to daleko od pečených žebírek na medu, který se dneska dělají celkem běžně. Takže ač tahle kombinace zní šíleně, vlastně to zase takovej extrém není. A jakmile se vám džem smíchá se sladkou hořčicí, tak je to pecka. Těžko říct, jestli by tohle šlo udělat i s mastnou a přesolenou českou bavorskou sekanou, ale s tou krůtí z Lidlu to byla věc, kterou si člověk mohl v klidu vychutnat. A vůbec se nedivím, že to teďka v Bavorsku frčí víc než rozmočený burgery (který se do Německa pomalu integrují z Istanbulu). Ale dám si to znovu? Asi ne. Česká tučná přesolená bavorská sekaná pořádně vysmahnutá na pánvi s rohlíkem mi sedí víc. Halt ty lokální zákaznický preference...

McRoyal a Quarter Pound King, McDonald's vs. Burger King

V pánských sprchách na bazéně se člověk zrovna dvakrát moc nerozhlíží, to je jasný. Ale přesto si nelze nevšimnout jedné věci. Lidi rádi srovnávaj. Prostě někdo má lepší ručník než vy a někdo zase horší. Burger King se teďkom vytasil s vlastním "čtvrtlibrákem" a s kým se bude srovnávat je snad jasný. Má ho lepší McDonald's nebo Burger King?

Můžeme si rozebrat i promo obrázky. Inspiraci McDonaldem Burger King nezapře. Jedinej rozdíl je snad v rozložení sýra. McDonald's má sýr trochu netradičně na mase i pod ním, Burger King se drží klasiky a hodil oba plátky na maso. Jinak je to jako srovnávat fotky vajíček. Rozdíly jsou, ale pořád je to stejnej burger. Když se amatéra nebo náhodně vybranýho hlídače parkoviště zeptáte, která fotka je od McDonald's a která od Burger Kinga, tak nebude vědět. Taky pak asi nedostanete zrovna to nejlepší parkovací místo...

V reálu už jsou rozdíly markantnější. Burger King ho má větší, McDonald's ho má tlustší. Na celkovou váhu by asi vyhrál Burger King. Maso jako takový by pak mělo mít stejnou váhu (čtvrt libry = 113 gramů). Takže otázka. Je lepší větší a tenčí nebo menší a tlustší? Za mě rozhodně menší a tlustší. McDonald's má maso chutnější a tím, že je tlustší, tak je víc cítit se zbytkem surovin. Taky přesahuje housku, takže máte maso pořád v puse a nečeká vás suchej konec. Burger King, ač na plochu měl maso větší, tak pořád nebylo přes celej burger a na konci baštíte suchou, opravdu suchou housku s ničím. Nic moc zážitek. Takže tohle má McDonald's rozhodně víc vychytaný. Čistá chuť hovězího masa od McDonald's mi taky sedí čím dál tím víc než "chuť grilu" od Burger Kinga. Vzhledem ke kvalitě ostatních surovin od Burger Kinga začínám trochu pochybovat i o původu oné chuti grilu...

Takže na mase a poměru maso ku housce vyhrál McDonald's. Menší a tlustší je prostě lepší.

Co se nabití surovinama týče, tam vyhrál Burger King. Oba obsahují to, co vidíte na promo obrázku, ale Burger King tam toho schovává ještě víc. U McDonald's dostanete dva plátky silně koprových okurek, dva plátky sýra, trochu čerstvé cibule, celkem dost kečupu, stopový množství hořčice a... a to je všechno.

Burger King vás množstvím surovin ohromí. Spousta čerstvé cibule, okurek skoro nepočítaně (4), dost hořčice a dost kečupu. Plus dva plátky sýra na sobě. Problém nastává při porovnání kvality jednotlivých surovin.

McDonald's si na kvalitních surovinách začíná zakládat čím dál víc a jde to znát. Chuť masa za posledních deset let udělala obří krok dopředu a zbytek je taky fajn. Sýr v McRoyal je krásně tučnej, výraznej a díky rozložení okolo masa byl cítit v podstatě pořád a dodával na jazyk a následně do mozku tolik známou kombinaci masa a sýra a'la Cheeseburger. Hořčici nepostřehnete, ale nějakou svoji úlohu tam asi má, jinak by se tam nedržela tolik let. Kečup má McDonald's výbornej. Parádní konzistence, intenzivní rajčatová chuť, nakyslá, trochu sladká, vyladěná. Okurky má McDonald's hodně koprový a kyselý. Kyselost je fajn, ale kopr já nemusím. Takže dvě okurky jsou za mě akorát. Čerstvá cibulka šla občas ucítit. Být tam o dva kousky víc, asi by to neuškodilo. Hlavně to s ní ale nepřehnat jako u Safi burgerů. Houska je výborná. Chuť mouky je na prvním místě a pak trošku sladkosti. Nerozpadá se a je naprosto ideální na podobnej základní burger.

Quarter Pound King má v sobě hodně surovin, ale někdy to prostě není jen o množství. A u Burger Kinga to je bohužel poslední dobou přesně ten případ. Vyloženě pochválit můžu snad jen okurky. Ty byly krásně sladkokyselý a jejich velký množství jsem uvítal. Ale zbytek? Tak třeba kečup. Vodový kečup, rajčatová chuť spíš nepříjemná, hodně kyselá, ani náznak sladkosti. Takhle já si představuju kečup, kterej si koupím v supermarketu na spodní cenové hranici. Nechci úplně psát Aro kečup, ale daleko k němu rozhodně nemá. Sýr když ochutnáte samostatně, tak není vyloženě špatnej. Prostě tavenej sýr. Zase jeden z těch, který si koupíte spíš na studentský koleje. V burgeru jako takovým se ale ztrácel. Neustál kyselost okurek, kečupu a chuť grilu z masa. Hořčici se mi moc postřehnout nepodařilo. Cibulka byla, stejně jako u McDonald's, chuťově slabší. Naprostá katastrofa byla houska. Z nějakýho záhadnýho důvodu se Burger King pořád drží těchhle nejvíc laciných, rozpadajících se a chuťově příšerných housek. Je to taková ta přeslazená drobivá věc, co koupíte, už to slovo nechci zase ani použít, v supermarketu. Prostě tenhle burger je jako slepenec laciných supermarketových surovin. Vemte si vozík v libovolným hypermarketu (ha! změna!), jděte čistě po "value" značkách typu Aro, Clever a podobně, nakupte od nich kečup, housky, hořčici, sýr, doma si to slepte v burger a dostanete bráchu Quarter Pound Kinga. Ke všemu byl Quarter Pound King celou dobu spíš suchej a hůř do vás lezl.

Zážitek z jedení tak vyhrává na celé čáře McRoyal. Má příjemnou chuť masa, sýra, kečupu a baštíte přesně to, co chcete a co jste si vybrali. Chutě jsou vyladěný, suroviny na fast food dobrý a ač McRoyal není můj favorit kvůli fádní kombinaci chutí, tak jsem si ho užil a po hodině psaní o něm mám neskutečnou chuť si na něj zajít znova. Zato Quarter Pound King byl suchej, houska se rozpadala, cítit byla typická chuť Burger King masa společně s neurčitou kyselostí. Tu od okurek, tu od kečupu. Do toho všeho se pořád míchala ta laciná sladká houska. Prostě zážitek limitně se blížící k nule. Možná by to nebyla až taková hrůza, kdybych sousta nestřídal zrovna s McRoyalem, kterej ho válcoval na celé čáře.

Na konci Quarter Pound Kinga na mě čekala suchá houska s trochou sýra. Vyjedl jsem tu cibulku se sýrem a housku nechal osudu.

Naopak na konci McRoyal na mě čekala pořád ta stejná parádní kombinace chutí jako na začátku a uprostřed. Tohle srovnání dopadlo jednoznačně. Quarter Pound King si nedávejte, o nic nepřijdete. Pokud máte chuť na klasickou kombinací chutí ve svým burgeru, zajděte si na McRoyal. McDonald's ho má prostě lepší. Burger King má lepší jen okurky. Ceny jsou 79 korun za McRoyal a 99 korun za Quarter Pound King. Takže tady je vítěz taky celkem jasnej. O něco lepší bude možná ten pikantní Spicy Quarter Pound King, ale vzhledem ke kvalitě housky se mi na něj chodit nechce.

U Burger Kinga si můžete dát ještě Bacon Cheese Nuggets. Pět kousků za 49 korun. Na světelné tabuli sice svítí devět kousků, ale to bude nějaká chyba. Na účtence mám taky pět. Nugety jsou celkem fajn. Typická chuť slaninových kousků vás bude doprovázet každým soustem. Chuť je to celkem příjemná a jako zpestření k menu nejsou špatný. Ale musíte si je dát ještě teplý a rozteklý. Jeden jsem už likvidoval za studena a nebylo to úplně ono. Rozhodně mi chutnaly víc než v roce 2012.

PS: Taky se ostravský Burger King vrátil ke staré praxi zamlčování hodnotících účtenek za sendvič zdarma. Dostal jsem vrch GFP účtenky s ustřihnutým spodkem, takže mi chyběly i informace o platbě atd. Takže nejen laciný suroviny, ale i lacinej servis je zpátky v plné parádě. Snad si tam zaměstnanci alespoň naklikali všude pět hvězdiček, než si dali burger zdarma. Jen tak dál a konečně bude v ČR místo pro další fast foodový řetězec...