McRib, McDonald's

Právě dorazil

Právě dorazil. A Simpsonovi to předpověděli. V roce 2003. V roce, kdy tlačítkový Nokie vládly světu. V roce, kdy ve funkci skončil Václav Havel. V roce, kdy zanikla Jugoslávie. Ano, dvacet tři let zpátky si z už tehdy legendárního McRibu dělali srandu a k nám doputoval teď. Ó jaké máme štěstí.

Prostě specifický trh. Jakože si trhněte a jedno nebo dvě čtvrtstoletí si počkejte. A my čekali. Stálo to za to?

McRib obsahuje vepřový maso vytvarovaný do tvaru žebírka, BBQ omáčku, cibuli a kyselý okurky. To všechno v podlouhlé housce. V osmdesátých letech trhák. Dnes, no uvidíme.

Už od pohledu je jasný, že když už nic jinýho, tak McDonald's konečně přinesl produkt, z kterýho omáčka jen teče na všechny strany. A to já musím pochválit, protože ty jejich hovězí a kuřecí sušeny za ty peníze prostě přestávají stát. Ale toto. Mokrý, vlhký, šťavnatý... Jako jo, člověk začne slintat a Pavlovův reflex jede bomby.

Kontrola poddeklí taky nezklamala. Spousta cibule, nasekané na hrubý kusy. Což je taky novinka správným směrem. Dva plátky okurek nesmí chybět a samotný maso taky od pohledu slibuje perfektní zážitek. Takže hurá na první kousnutí.

A... A jako nic moc no. Maso je nasekaný na hrozně hrubý kousky, což by samo o sobě až tak nevadilo, ale chuťově mi přijde až moc málo výrazný. Jde tam cítit chuť toho prasete, ale nic víc a nic míň. Jestli čekáte nějaký koření a'la McCountry, tak smůla. Jen docela nudný prasátko. Extra šťávy taky nepobralo, takže prostě taková fádní prasečí placka s vtipným tvarem. Jak říkám, jestli ona už gastronomie není trochu jinde.

Grilovací omáčky je tam hromada. To je super. Je to hodně kořeněná a kouřová BBQ omáčka. Celkově hodně do kysela spíš než do sladka. Pikantní na půl bod z deseti. Ale upřímně? Zase dost fádní, uniformní a ničím nezajímavá BBQ omáčka. Kdyby někde byla jako součást vyváženýho celku, asi by to ušlo. Vzhledem k počtu a poměru surovin tady je ale BBQ omáčka to, co ucítíte nejvíc. A za mě je tahle omáčka tak za dva kouřový kbelíky z pěti. Lehký podprůměr.

Spousta cibule to bohužel nezachrání. Cibulový říz tam najdete a je to jedna z těch lepších věcí na McRibu. Dvě okurky dodají koprovou chuť a další level kyselosti. K praseti OK. Houska možná lehce nadprůměrná na poměry McDonald's. Posypaná kukuřičnou moukou, pro ten redneck feeling.

McRib chutná tak, jak vypadá. Jako vepřový s BBQ omáčkou. Občas cibule a kopr. Toť vše. Za mě průměr a nic extra. V osmdesátých letech to byl možná rachot a dvacet let zpátky by to byla bomba i u nás. Ale dnes? V době, kdy vám burger polijou rozpuštěným čedarem v každým třetím burgerovým podniku? Myslím, že ne, Time.

McRib není špatnej. Je průměrnej. Konečně spousta omáčky, ač spíš průměrné omáčky. Co se mých rozmazlených chutí týče. Maso taky nuda. Třeba někomu sedne mnohem víc. Ale tak jako tak McRib dnes působí spíš jako memento doby, kdy vznikl. Doby, kdy trendy burgerů diktovaly fast foody. Děkuji českýmu vedení McDonald's, že jsme se ho dočkali i u nás a pokud už se nevrátí, já plakat nebudu. Taky ironicky děkuji za zrušení McCoutryho, kterej se do dnešní doby hodil mnohem víc. Ale tak třeba ho za dvacet tři let vrátí. To mi bude teprve 61 let, tak možná si pak střihneme recenzi. V té době psanou pro čuchafón.

Cena 89 samostatně a 159 korun ve velkým menu. To celkem odpovídá zážitku, kterej za ty peníze dostanete. Určitě ochutnejte, dokud můžete. Ale brzděte očekávání, ať neodcházíte zklamaní.

Zinger Hawaii, KFC

Nová varianta každý týden

Kobercový nálet KFC novinek pokračuje. Díky Tunovi se KFC snaží jako nikdy a střílí jednu novinku za druhou a další ještě mezi tím. Kromě staronové akce California Summer tak ještě každej týden můžete ochutnat další variace na jejich sendviče. K tomu na webu ještě vidím Dos Tacos. A to právě skončila ujetá mimoňská akce. To všechno pro to, aby obrátili odliv zákazníků, kteří se bojí pořádné kuřecí kakačky. Jakožto člověk milující bulharskou kuchyni jsem na kakačky imunní, takže se nebojím a jdu do toho pro vás. Tentokrát jdeme na Zinger Hawaii!

Hawaii a'la KFC už tady párkrát byla. V podobě Twisteru jsem to měl dvakrát a ani jednou mě to nevytrhlo. Od Zingeru jsem toho o moc víc nečekal, ale ten promo obrázek je prostě tak ujetej, že nešlo odmítnout.

Kuřecí Zinger maso, dva plátky rajčete, dva plátky slaniny, ananas, sýrová omáčka a kečup. Podle webu místo slaniny měla být šunka, ale i na promo obrázku to vypadá spíš na slaninu než na šunku, takže Krampus to vem. Jinak tam bylo všechno přesně tak, jak má být.

První kousnutí se neslo ve znamení pikantního kuřete. Tady prostě KFC nemá konkurenci. Kuře, který chutná jako kuře plus k tomu i nějaký koření. Šťavnatý, křupavý a čerstvě usmažený. Žádnej mrazák. Samotný kuře byla lahůdka sama o sobě. Pikantní tentokrát bylo o chlup víc než obvykle, což mi nevadí, bohužel to ale zlomilo vaz zbytku.

Zbytek se totiž ne a ne prosadit. Bylo to i tím, že jsem dostal málo omáček. Buď jich tam kydli málo v kuchyni nebo to sprostě sežrala houska. Nejspíš kombinace obojího. Takže kečup v celku cítit nešel skoro vůbec a sýrová chuť se taky krčila někde v pozadí. A to je škoda, protože zrovna ten kečup je jeden ze základů Hawaii kombinace, kterou lidi mají tak rádi. Nebo tak nenávidí. Každopádně kečup by neměl chybět. Dva tlustý plátky rajčat se sice snažily seč mohly, ale pikantní maso nepřebily.

Ananasu jsem tam měl hromadu. Jednu hromadu dole a druhou menší hromadu nahoře. To mi vykouzlilo úsměv na tváři, bohužel jazyk si to taky moc neužil. Stejně jako u rajčatové vložky, i ta ananasová občas vylezla, ale celkově tak na deset procent, zbytek zase kuře. Prostě pikantní kuře se ukázalo jako faktor, kterej je jako kladivo proti ovocným chutím. Snad jen ta slanina se statečně držela.

Zinger Hawaii je celkem fajn sendvič a vynikající ujetá obměna. Bohužel chuťově je dost nevyváženej a prostě nepřinese tu Hawaii radost, kterou jsem čekal. Přinesl spoustu jiných radostí, ale tolik mnou milovanou kombinaci z tolik nenáviděné pizzy Hawaii jsem v Zinger Hawaii hledal jen horko těžko. Ale i tak jsem si pochutnal, protože prostě KFC kuře. Cena je 89 korun samostatně a 150 korun v menu. To je za mě výborná cena a takovej bezednej kelímek je v současných výhních super produkt.

No a kdyby vám tři soubežně běžící novinky nestačily, ochutnat můžete ještě dobíhající omáčku z předchozí mimoňské akce. Celá tahle akce byla defakto postavená okolo speciální omáčky, takže jsem neodolal. Mimoňský dip, podle složení bananánovo-rajčatová omáčka.

Chutná v podstatě jako sladkokyselá omáčka na banánovým základě. Docela dobrá, hodně ujetá, hodně banánová, hodně ovocná, trochu kyselkavá. Ale banán tomu vládne. Banán samozřejmě kvůli faktu, že jde o Mimoně. Za mě dobrý promo a líbí se mi tyhle kombo akce mezi jídlem a kinem. Cokoliv, co přitáhne zajímavý novinky, je fajn.

Banánová omáčka má ale svý specifika. Třeba k McNuggets by byla geniální, k cibulovým kroužkům byla taky celkem fajn. Ale při představě, že si do ní namočím hranolku, se mi dělá trochu blivno. Pokud si tuhle omáčku koupíte, tak dobře zvažte, k čemu. Přece jen banánová sladkokyselá omáčka není úplně univerzální. Každopádně jsem ji rád ochutnal, protože tohle je jedna z těch věcí, který přijdou raz za rok, jestli vůbec.

Cena byla 15 korun díky kupónu, ale i za plných 25 korun by to byl fajn zážitek. Množství je menší, ale vzhledem k extrémně silné chuti to není problém. Můžu jedině doporučit.

Hot dog s klobásou od Bobra, Labeerint, Ostrava

Pamatujete na starou Stodolní? Plno zvratek, Poláků, Pražáků a zvratek. Doba pomalu plyne, většina podniků dávno zkrachovala a počet Poláků, Pražáků a zvratek se snižuje raketovou rychlostí. Naopak se tam pomalu, ale jistě uchycujou nový gastro projekty, Bernie's počínaje a novým Labeerintem konče. Na Bernie's nemám peníze, protože sem žebrák, ale do Labeerintu si rád zajdu. Kloubí totiž dvě vynikající věci. Super jídlo a výborný výběr řemeslných piv. Přesně tohle v ostravským centru chybělo. Buď jste si mohli zajít do craftových pivnic jako Psí kusy nebo Kurnik šopa, ale museli jste se smířit s utopencem. Nebo zajít do Palouku, ale tam na řemeslný piva s větší části rezignovali a se štěstím tam najdete jeden opravdový speciál na pípě. Takže Labeerint zaplnil díru v mým gastro alkoholickým srdíčku a díru na trhu dokonale. No a protože z poslední návštěvy si konečně něco pamatuju, tak se jdeme podívat na jejich Hot dog s klobásou od Bobra.

Už ten popis slibuje zážitek. "Bobrova tenká klobása, kimchi, karamelizovaná cibulka, slaninový prach, dip z pečených rajčat, paprik a švestek"

K Hot dogu dostanete příbor, ale po prvním říznutí jsem ho odložil a jal se to baštit na prasáka. Rohlíkohouska totiž ukázala svý kvality a ač dostala naložený víc jak průměrnej akční hrdina v první půlce filmu, tak držela statečně a vydržela až do konce. Nekonečný respekt a uznání. Chuťově jí taky není co vytknout.

Párek od Bobra je taková klasika. Pokud něco není od Bobra, tak to snad v ostravským centru nemá co dělat. Kdo a kdy tohle začal nevím, nejspíš to přišlo s Eatmeatem, ale proč ne. Ač od nich nemusím všechno, třeba takový salámy od nich mi vyloženě nejedou, tak zrovna párky mají víc než v pohodě. Takže párek nebo klobáska nebo jak tomu říkají je poctivá masová tyčinka ve střívku, která určitě nikoho neurazí.

No a ze zbytku surovin se vám utvoří mišmaš hodný třech mišmašilenských hvězd. Sýrová omáčka dodá slanost, karamelizovaná cibulka dodá sladkost, dip z pečených rajčat, paprik a švestek dodá ovocnou kyselost a kimchi dodá umami pikantnost. Pak tam jsou nějaký flancky, aby Hot dog přetáhnul i nějaký ty hipstery z Docku a Loděnice.

A tenhle mišmaš funguje. Všechny ty chutě si vzájemně rozumí, vzájemně se respektujou a kooperujou spolu jak z nějakýho klipu Michaela Jacksona. Dokonalá souhra vzájemně rozdílných surovin. S pikantní tečkou v podobě kimchi. Snad ten slaninovej prach se někde ztratil. Nevím, jestli u mě v puse, v neuronech zabitých alkoholem nebo v kuchyni, ale ten si nevybavuju.

Tak jako tak za 189 korun dostanete hodně slušnej základ pro následnou pivní degustaci. Mimochodem mají 12 píp, takže podobnej základ se vám bude hodit. Labeerint doporučuju všema dvaceti a nepochybuju o tom, že si najde místo v srdci spousty lidí, kteří mají rádi divný piva a dobrý jídlo. Mimochodem tam točí i normální ležák a dokonce jsem zahlídnul i víno, takže se tam nemusí bát vstoupit i relativně normální lidi. Opravdu doporučuju všem. Stodolní konečně zase začíná vypadat k světu. A hle, ono to jde i bez automatů, hlasité muziky, říznutým koksu a předražených panáků. Jen tak dál.

New Pork, Vosíme

American Dream

Znáte New York? Velký jablko? I z tohodle města si vzalo Vosíme inspiraci na jejich americký novinky American Dream. Jejich California Vibe jste si mohli povšimnout v článku o fantastické mega super giga trůprdůpr pauze. No a teď nadešel čas na další kousek, konkrétně na New Pork. Po vzoru Velkýho jablka bych New Pork volně přeložil jako Velký prasák. Tak jdeme na něj.

To je on, Velký prasák. Tomato, smetana, mozzarella, pórek, slanina a trhané vepřové. Opravdu neobvyklá kombinace surovin na pizzu. Už to kombo tomato a smetana člověku pozdvihne obočí.

Na živo vypadá nádherně. Jen tu slaninu bych radši viděl po celé pizze. Slaninový kříž je sice super na oko a určitě by víc než slušně nahradil i kříže na německých stíhačkách, ale některý trojúhelníčky pizzy pak máte úplně bez slaniny a to je škoda. I toho pórku tam mohlo být víc. V množství, který jsem tam měl já, se neměl šanci prosadit.

Zbytek byl v pohodě. Trhanýho vepřovýho bylo dost a to je asi to, co většinu lidí bude zajímat. Chuťově je docela povedený. Kombinace smetany a tomatovýho základu je povedená. Dodá to pizze nový, zajímavý a plnotučný dojem. Za mě dobrej nápad a společně s vepřovým na dva způsoby si člověk připadá, jak kdyby jedl plnohodnotný jídlo a ne pizzu.

Jestli bych si ji dal ale podruhé? Asi ne. Bacon Strips Pizza se totiž dostala do stálé nabídky a to je pro mě momentálně top dovozová pizza. New Pork je zajímavá obměna a pro milovníky vepřovýho dost dobrá možnost vepřové večeře, ale není to nic, na co budu vzpomínat i za dva roky.

Cena v Ostravě je 249 korun českých. V ostatních pobočkách se může cena lišit. Koukal jsem a už Vosíme začalo ladit ceny podle poboček. Takže se vaše cena může lišit. Skoro čtvrt tisíce za dovozovou pizzu bez nějakých exkluzivních surovin je samozřejmě přestřel a Vosíme spolíhá na to, že se dostanete do jejich sítě slev a kupónů. To se mi nelíbí, ale to je tak všechno, co s tím nadělám. Rozhodnutí, jestli zkusit nebo nezkusit, si tak udělejte sami. No a pokud váháte, objednejte si raději Bacon Strips Pizzu. Ta je boží.

Jalapeno Slider, Hood Smashburgers, Ostrava

Tam venku dej rap, ne playback
Neměl jsem hate, jen hood, můj produkt placement furt
Na jeden take, že ti dám dobrej track, mood
Sídliště statement, neni to fake brand, triko Nirvana kult
Z boombapu prej trap, lavička full
A kolem nás neni lesklej svět, dnes pay day, tak jdem na půl
Nechtěl jsem bejt ten, co měl sen
Check, mám výsledky, ty položim na stůl

Jakýsi pan Michajlov to myslí s repem v hoodu vážně, viz jeho verše nahoře. A v ostravským hoodu na Jihu to zase myslí vážně majitel Hood Smashburgers. Yes vole! Teda jez vole! Třeba Jalapeno Slider. Mhh aha tuc tuc, vole, yes. Gangsta rap!

Hood Smashburgers mám rád a rád si tam zalezu, když jdu okolo. Neptejte se mě, co občas dělám na Jihu a jakou to má spojitost s mýma alkoholovýma superpauzama. Prostě se poďte pobavit u další, dnes mimochodem čtvrté, podprůměrné recenze.

V Hood bistru jsem doteď vždycky potkal pana majitele a jeho smash burgery mi učarovaly. Tak moc, že jsem tuhle oprýskanou budku u tramvaje uprostřed sídliště doporučoval komukoliv, kdo poptával dobrej burger v Ostravě. Tentokrát si pan majitel zjevně střihnul dovolenou a v budce dělaly dvě slečny. Výsledek?

Rozporuplnej. Jakmile mi burger přistál na stole, nešlo si nevšimnout opravdu dost připečené housky. Ke stavu spálení moc nechybělo, ale sníst to ještě šlo. Takže v hlavě sem si říkal, jaká je to škoda, když člověku zaměstnanci nedělají čest.

Jak sem se ale zakusoval hlouběji a hlouběji, tak to tam naskočilo. Ta slast! Ta šťavnatost masa! Ta pikantnost papriček! Ta sladkost karamelizované cibule! Ta slanost a uzenost hood omáčky! Ta jednoduchost housky! Prostě to hrálo. Všechno to krásně hrálo, ladilo, sliny tekly, mozek se radoval a připečenou housku najednou bral čert. Jednoduchá kombinace surovin se smashnutým masem je prostě ta pravá cesta pro jídlo do ruky. Tohle chcete. To si zapište. Jen by si příště slečny mohly pohlídat víc tu housku, ať to hraje i vizuálně. Každopádně Hood Smashburgers nezklamal a nemůžu se dočkat, až zase půjdu příště okolo. Mimochodem papriček bylo opravdu dost, takže Jalapeno Slider doporučuju jen pokud máte opravdu rádi pikantní jídla.

Cena Jalapeno Slideru je 110 korun. Je to víceméně svačinkový sendvič, kterej si dáte po cestě na šestipivo, ať nejdete na lačno a naopak ať se do vás to pivo ještě vejde. Pokud se chcete pořádně nadlábnout, sáhněte po plnotutčným Smash burgeru. Klidně s hranolkama. Oni tam mají všechno dobrý. Víc takových podniků prosím... Já se mezitím musím zajít odslinit.

Muffin Burger, Eatmeat, Ostrava

Všechno jednou končí. Vesmír, život, mládí Pamely Anderson a nebo Eatmeat. Ale zatímco Pamela je pořád kočka, tak Eatmeat to v centru Ostravy balí opravdu. Je to škoda, ale ještě než ukápne a zaschne poslední slza, tak je třeba, aby ukápla trocha omastku na naše a vaše svršky. Tahle skvrna bude samozřejmě trvalá a z obyčejnýho trička se tak stane unikátní vzpomínkový předmět nezměrné hodnoty. Já si to zařídil pomocí jejich speciálu Muffin Burger, na kterej jsem se dlouho díval a jakmile se dozvěděl, že je poslední šance ho zkusit, nešlo jinak. Prostě jsem musel. Zřete!

Ano, je to burger v koblížku! Takzvaně na německýho prasáka. Vyzrálé hovězí maso, majonéza z pečeného česneku, slanina, tapenáda z pečených paprik, ementál, polníček a muffin houska. Tolik z Facebooku. Jednotlivým surovinám nemám co vytknout. Muffin houska, česky koblížek, se povedla. Je to sladký, je to nadýchaný, je to žlutý, je to smažený, je to tučný, prostě je to přesně to, co si od pohledu myslíte, že to je.

Maso krásně medium. Tam bych já osobně přidal trochu soli, ale jinak maso super. Do Eatmeat jsem chodíval celkem pravidelně a občas tam dostal maso přepečený hodně nad medium. Tentokrát bylo trefený přesně. Polníček netřeba komentovat, slanina byla krásně křupavá, tapenáda z paprik byla fajn, klidně ji mohlo být o dost víc.

Omáčka z pečenýho česneku byla konzistenčně geniální, chuťově mi ale trochu vadila přílišná hořkost. A dvakrát tolik mi to vadilo v kombinaci se sladkým koblihem. Já miluju kombinaci sladkýho a masa. Já vlastně miluju kombinaci všeho s čímkoliv. Jsem chodící kombinační milovník kombinatoriky. Ale tohle mi prostě nesedlo. Hořká česneková majonéza se sladkým koblihem mi hladinu dopaminu nezvýšila.

A já sám se divím. Burger to byl dobrej, ale potěšení z dobře odvedené ústní práce se nekonalo. Najedl jsem se, udělal hmmm, odešel a bylo. Že by to bylo tím, že to byla poslední návštěva jedné z prvních ostravských burgráren? Je to možný. No stejně je to jedno. Tahle limitka se už nikdy nevrátí a zůstane tak v análech dějin a tohodle blogu. Budiž mu anál lehký, stejně jako Eatmeatu. Amen.

Mexické karbanátky

TATABAZAR 

Nikým nezván, přesto zase tady! Tatabazar! Koukáte na fotbal? Pak jistě víte, co mají společnýho Mexiko a tvarůžky. Smrad, zmar a bídu našich fotbalistů. Mně byl fotbal ukradenej od dob, kdy skončil Koller a spol., ale protože jsem byl obdařen fotbalistou, tak jsem musel tento akční a napínavý sport přidat zpátky do mýho seznamu věcí, u kterých se dá pít pivo. A jakožto majitel rubriky Tatabazar a jako správný Tata to znamenalo v noci budit děti a koukat na partu namakaných milionářů, jak se snaží dát gól a neudělat úplný trapas.

No jak to dopadlo víme. Pojďme si teda alespoň naživo přiblížit, jak to tak zhruba může smrdět ve fotbalových šatnách po podobným zápase. Použijeme k tomu recept z knížky Kouzelný tvarůžek, z kterýho jsme si dva roky zpátky dělali Tvarůžek carských důstojníků. Což je mimochodem recept, jehož výsledek si budu pamatovat do konce svýho života. Budou mít mexický karbanátky stejnej úspěch?

Suroviny:

400 g brambor

200 g tvarůžků

drcené chilli

hladká mouka

vejce

strouhanka

olej

sůl

Recept je to až směšně primitivní. Přesně tak to mám rád. Brambory si oloupejte a uvařte. Až zchladnou, rozmačkejte je s nasekanýma tvarůžkama, trochou chilli koření a trochou soli. Udělejte placky a snažte se je obalit v trojobalu. Mouka, vajíčko, strouhanka. Půjde to dost blbě. Budete nadávat. Pak placky smažte na oleji. Půjdou blbě obracet. Budete nadávat. A máte hotovo. Podávejte se salsou. Podle knihy samozřejmě mexickou, protože Mexiko...

Výsledek? Smrad jak v šatně zaručen. A samotný jídlo to není vyloženě špatný. Chutná to jako pikantní bramborová kaše s tvarůžkama. Ale tolik práce s tím? Jako ten fotbal. Dvě hodiny se snažíte a výsledek za to prostě nestojí. No fotbalistům alespoň i tak přitekly miliony, vaše odměna ale bude jen smradlavá placka průměrné chuti, kterou si už nikdy znova dělat nebudete. To vám zaručuju. No a pokud čtete až sem, tak si ji nejspíš neuděláte ani poprvé... Tatabazar! Zkouší za vás, abyste vy... už nemuseli.