New Pork, Vosíme

American Dream

Znáte New York? Velký jablko? I z tohodle města si vzalo Vosíme inspiraci na jejich americký novinky American Dream. Jejich California Vibe jste si mohli povšimnout v článku o fantastické mega super giga trůprdůpr pauze. No a teď nadešel čas na další kousek, konkrétně na New Pork. Po vzoru Velkýho jablka bych New Pork volně přeložil jako Velký prasák. Tak jdeme na něj.

To je on, Velký prasák. Tomato, smetana, mozzarella, pórek, slanina a trhané vepřové. Opravdu neobvyklá kombinace surovin na pizzu. Už to kombo tomato a smetana člověku pozdvihne obočí.

Na živo vypadá nádherně. Jen tu slaninu bych radši viděl po celé pizze. Slaninový kříž je sice super na oko a určitě by víc než slušně nahradil i kříže na německých stíhačkách, ale některý trojúhelníčky pizzy pak máte úplně bez slaniny a to je škoda. I toho pórku tam mohlo být víc. V množství, který jsem tam měl já, se neměl šanci prosadit.

Zbytek byl v pohodě. Trhanýho vepřovýho bylo dost a to je asi to, co většinu lidí bude zajímat. Chuťově je docela povedený. Kombinace smetany a tomatovýho základu je povedená. Dodá to pizze nový, zajímavý a plnotučný dojem. Za mě dobrej nápad a společně s vepřovým na dva způsoby si člověk připadá, jak kdyby jedl plnohodnotný jídlo a ne pizzu.

Jestli bych si ji dal ale podruhé? Asi ne. Bacon Strips Pizza se totiž dostala do stálé nabídky a to je pro mě momentálně top dovozová pizza. New Pork je zajímavá obměna a pro milovníky vepřovýho dost dobrá možnost vepřové večeře, ale není to nic, na co budu vzpomínat i za dva roky.

Cena v Ostravě je 249 korun českých. V ostatních pobočkách se může cena lišit. Koukal jsem a už Vosíme začalo ladit ceny podle poboček. Takže se vaše cena může lišit. Skoro čtvrt tisíce za dovozovou pizzu bez nějakých exkluzivních surovin je samozřejmě přestřel a Vosíme spolíhá na to, že se dostanete do jejich sítě slev a kupónů. To se mi nelíbí, ale to je tak všechno, co s tím nadělám. Rozhodnutí, jestli zkusit nebo nezkusit, si tak udělejte sami. No a pokud váháte, objednejte si raději Bacon Strips Pizzu. Ta je boží.

Jalapeno Slider, Hood Smashburgers, Ostrava

Tam venku dej rap, ne playback
Neměl jsem hate, jen hood, můj produkt placement furt
Na jeden take, že ti dám dobrej track, mood
Sídliště statement, neni to fake brand, triko Nirvana kult
Z boombapu prej trap, lavička full
A kolem nás neni lesklej svět, dnes pay day, tak jdem na půl
Nechtěl jsem bejt ten, co měl sen
Check, mám výsledky, ty položim na stůl

Jakýsi pan Michajlov to myslí s repem v hoodu vážně, viz jeho verše nahoře. A v ostravským hoodu na Jihu to zase myslí vážně majitel Hood Smashburgers. Yes vole! Teda jez vole! Třeba Jalapeno Slider. Mhh aha tuc tuc, vole, yes. Gangsta rap!

Hood Smashburgers mám rád a rád si tam zalezu, když jdu okolo. Neptejte se mě, co občas dělám na Jihu a jakou to má spojitost s mýma alkoholovýma superpauzama. Prostě se poďte pobavit u další, dnes mimochodem čtvrté, podprůměrné recenze.

V Hood bistru jsem doteď vždycky potkal pana majitele a jeho smash burgery mi učarovaly. Tak moc, že jsem tuhle oprýskanou budku u tramvaje uprostřed sídliště doporučoval komukoliv, kdo poptával dobrej burger v Ostravě. Tentokrát si pan majitel zjevně střihnul dovolenou a v budce dělaly dvě slečny. Výsledek?

Rozporuplnej. Jakmile mi burger přistál na stole, nešlo si nevšimnout opravdu dost připečené housky. Ke stavu spálení moc nechybělo, ale sníst to ještě šlo. Takže v hlavě sem si říkal, jaká je to škoda, když člověku zaměstnanci nedělají čest.

Jak sem se ale zakusoval hlouběji a hlouběji, tak to tam naskočilo. Ta slast! Ta šťavnatost masa! Ta pikantnost papriček! Ta sladkost karamelizované cibule! Ta slanost a uzenost hood omáčky! Ta jednoduchost housky! Prostě to hrálo. Všechno to krásně hrálo, ladilo, sliny tekly, mozek se radoval a připečenou housku najednou bral čert. Jednoduchá kombinace surovin se smashnutým masem je prostě ta pravá cesta pro jídlo do ruky. Tohle chcete. To si zapište. Jen by si příště slečny mohly pohlídat víc tu housku, ať to hraje i vizuálně. Každopádně Hood Smashburgers nezklamal a nemůžu se dočkat, až zase půjdu příště okolo. Mimochodem papriček bylo opravdu dost, takže Jalapeno Slider doporučuju jen pokud máte opravdu rádi pikantní jídla.

Cena Jalapeno Slideru je 110 korun. Je to víceméně svačinkový sendvič, kterej si dáte po cestě na šestipivo, ať nejdete na lačno a naopak ať se do vás to pivo ještě vejde. Pokud se chcete pořádně nadlábnout, sáhněte po plnotutčným Smash burgeru. Klidně s hranolkama. Oni tam mají všechno dobrý. Víc takových podniků prosím... Já se mezitím musím zajít odslinit.

Muffin Burger, Eatmeat, Ostrava

Všechno jednou končí. Vesmír, život, mládí Pamely Anderson a nebo Eatmeat. Ale zatímco Pamela je pořád kočka, tak Eatmeat to v centru Ostravy balí opravdu. Je to škoda, ale ještě než ukápne a zaschne poslední slza, tak je třeba, aby ukápla trocha omastku na naše a vaše svršky. Tahle skvrna bude samozřejmě trvalá a z obyčejnýho trička se tak stane unikátní vzpomínkový předmět nezměrné hodnoty. Já si to zařídil pomocí jejich speciálu Muffin Burger, na kterej jsem se dlouho díval a jakmile se dozvěděl, že je poslední šance ho zkusit, nešlo jinak. Prostě jsem musel. Zřete!

Ano, je to burger v koblížku! Takzvaně na německýho prasáka. Vyzrálé hovězí maso, majonéza z pečeného česneku, slanina, tapenáda z pečených paprik, ementál, polníček a muffin houska. Tolik z Facebooku. Jednotlivým surovinám nemám co vytknout. Muffin houska, česky koblížek, se povedla. Je to sladký, je to nadýchaný, je to žlutý, je to smažený, je to tučný, prostě je to přesně to, co si od pohledu myslíte, že to je.

Maso krásně medium. Tam bych já osobně přidal trochu soli, ale jinak maso super. Do Eatmeat jsem chodíval celkem pravidelně a občas tam dostal maso přepečený hodně nad medium. Tentokrát bylo trefený přesně. Polníček netřeba komentovat, slanina byla krásně křupavá, tapenáda z paprik byla fajn, klidně ji mohlo být o dost víc.

Omáčka z pečenýho česneku byla konzistenčně geniální, chuťově mi ale trochu vadila přílišná hořkost. A dvakrát tolik mi to vadilo v kombinaci se sladkým koblihem. Já miluju kombinaci sladkýho a masa. Já vlastně miluju kombinaci všeho s čímkoliv. Jsem chodící kombinační milovník kombinatoriky. Ale tohle mi prostě nesedlo. Hořká česneková majonéza se sladkým koblihem mi hladinu dopaminu nezvýšila.

A já sám se divím. Burger to byl dobrej, ale potěšení z dobře odvedené ústní práce se nekonalo. Najedl jsem se, udělal hmmm, odešel a bylo. Že by to bylo tím, že to byla poslední návštěva jedné z prvních ostravských burgráren? Je to možný. No stejně je to jedno. Tahle limitka se už nikdy nevrátí a zůstane tak v análech dějin a tohodle blogu. Budiž mu anál lehký, stejně jako Eatmeatu. Amen.

Mexické karbanátky

TATABAZAR 

Nikým nezván, přesto zase tady! Tatabazar! Koukáte na fotbal? Pak jistě víte, co mají společnýho Mexiko a tvarůžky. Smrad, zmar a bídu našich fotbalistů. Mně byl fotbal ukradenej od dob, kdy skončil Koller a spol., ale protože jsem byl obdařen fotbalistou, tak jsem musel tento akční a napínavý sport přidat zpátky do mýho seznamu věcí, u kterých se dá pít pivo. A jakožto majitel rubriky Tatabazar a jako správný Tata to znamenalo v noci budit děti a koukat na partu namakaných milionářů, jak se snaží dát gól a neudělat úplný trapas.

No jak to dopadlo víme. Pojďme si teda alespoň naživo přiblížit, jak to tak zhruba může smrdět ve fotbalových šatnách po podobným zápase. Použijeme k tomu recept z knížky Kouzelný tvarůžek, z kterýho jsme si dva roky zpátky dělali Tvarůžek carských důstojníků. Což je mimochodem recept, jehož výsledek si budu pamatovat do konce svýho života. Budou mít mexický karbanátky stejnej úspěch?

Suroviny:

400 g brambor

200 g tvarůžků

drcené chilli

hladká mouka

vejce

strouhanka

olej

sůl

Recept je to až směšně primitivní. Přesně tak to mám rád. Brambory si oloupejte a uvařte. Až zchladnou, rozmačkejte je s nasekanýma tvarůžkama, trochou chilli koření a trochou soli. Udělejte placky a snažte se je obalit v trojobalu. Mouka, vajíčko, strouhanka. Půjde to dost blbě. Budete nadávat. Pak placky smažte na oleji. Půjdou blbě obracet. Budete nadávat. A máte hotovo. Podávejte se salsou. Podle knihy samozřejmě mexickou, protože Mexiko...

Výsledek? Smrad jak v šatně zaručen. A samotný jídlo to není vyloženě špatný. Chutná to jako pikantní bramborová kaše s tvarůžkama. Ale tolik práce s tím? Jako ten fotbal. Dvě hodiny se snažíte a výsledek za to prostě nestojí. No fotbalistům alespoň i tak přitekly miliony, vaše odměna ale bude jen smradlavá placka průměrné chuti, kterou si už nikdy znova dělat nebudete. To vám zaručuju. No a pokud čtete až sem, tak si ji nejspíš neuděláte ani poprvé... Tatabazar! Zkouší za vás, abyste vy... už nemuseli.

McChicken Caesar a Kuřecí křídla, McDonald's

To chce kuře

Neřekl nikdy nikdo stojíce ve frontě v McDonaldu. Nuž, a stejně ho tu, zase, máme. Tak si dáme aspoň nějaký fakta. Průměrný Čech ročně sní 15 až 18 kuřat. V ČR se ročně vykrmí 130 milionů kuřat. McDonald's má pořád to nejhorší kuře ze všech fast foodů. A minimálně šestkrát do roka se nás snaží přesvědčit o opaku. Letos to samozřejmě není jinak.

Tentokrát tu máme McChicken Caesar. Totálně genericky nudný kuřecí Caesar cosi. Caesar produktů už tady ve fast foodech bylo milion. Všechny, ruku na srdce, stály víceméně za prd. Bude McChicken Caesar vyjímečnej? Burger, na který se bude vzpomínat ještě roky? Odpověď známe, ale pojďme si ji obhájit.

Kuřecí placka, plátek sýra, plátek rajčete, dva plátky okurek, rukola a Caesar omáčka. Složení nudnější než kyblík písku. První kousnutí. Pečivo, strouhanka, pepř, kuře. Pfff. Druhý kousnutí. Omáčka. O dost výraznější majonéza. Nějaké bylinky, lehce do česneku, trochu pepře, možná lehce sýr. No po ančovičkách ani stopy. Tím omáčka nesplňuje to, co si představím pod pojmem Caesar omáčka. Caesar omáčka musí mít říz, musí mít koule. Musí chutnat jako něco, v čem se vykoupalo hejno ančoviček s dijonskou hořčicí a parmazánem. Jakmile tam nejde cítit ani jedna z těchhle tří věcí a nejvíc cítíte samotnou majonézu, tak pfff. Prostě pfff.

Občas ucítíte rajče, občas salátovou okurku. Prosadí se i rukola, která dodá zajímavý šmrnc. No stejně nejvíc ze všeho ucítíte pepřový kuře. Pepř ze strouhanky přebije jak omáčku, tak zeleninu no a celkem dost tluče i samotný kuře. McChicken plátek je fajn do sendviče McChicken, kterej je v podstatě jen o samotným plátku a zbytek je jen a jenom pozadí. Jakmile do pozadí něco přidáte, stejně to dostane pepřovou bídu.

McChicken Caesar není vyloženě špatnej, ale je to těžce průměrnej a hodně nevyváženej burger. Omáčka milovníky Caesar salátů nenadchne, samotný maso nenadchne milovníky kuřat, tři plátky zeleniny nenadchnou milovníky zeleniny no a plátek sýra nenadchne nikoho. Nevím no. Na McChicken Caesar zapomenete nejspíš dřív, než ho vůbec dojíte.

129 korun samostatně, v menu 189 korun. Já ho objednal z Boltu za 139 korun. Tuhle cenovou inkonzistenci nepobírám. V Boltu to máte dražší a k tomu ještě jakýsi manipulační poplatek. Samosebou chápu cenu dovozu. Chápu, že je pohyblivá podle spousty faktorů. Ale proč mají v Boltu (a ostatních) jiný ceny samotných položek na menu než samotná restaurace? Zvláštní. Pokud někdo vidí do tohodle molochu, ať se ozve. Dost by mě zajímalo, jak a co ovlivňuje cenovou politiku mezi platformama. Pak to vede k tomu, že člověk má tři aplikace a v každé máte jinou cenu. Výběr jídla na dovoz tak pomalu začíná být časově náročnější, než si to uvařit...

Závěr. Pokud prostě milujete maso z McChicken a tahle obměna je vaše spása z nebes, jděte do něho. Všichni ostatní se držte dál a dejte si něco jinýho.

McDonald's tušil reakce na McChicken Caesar a proto těch kuřecin dodal povícero. Kuřecí wrap ani Kuřecí Big Tasty ale za řeč nestojí, takže sem vyzkoušel ještě jejich nový křidýlka. O křidýlka se McDonald's pokouší už dlouho. Pokaždé se to neslo v duchu jednou a dost a pak byl na pár let klid. Teďkom ale máme zjevně onen přestupkuřecí rok, takže je jdeme prubnout znova.

Áááááá... jsou dobrý! To jste nečekali, co? Prostě konečně McDonad's představil křídla, který jsem si dal s chutí a jako dost možná se je nebudu bát objednat i příště. Tentokrát McDonald's nejde cestou pár pidikřidýlek k menu, ale jsou to pořádní macci, samozřejmě ale i za vyšší cenu.

Křidýlka jsou obalovaný a smažený. Tak, jak to znáte z ostatních kuřecích konkurencí, na jejichž zákazníky tyhlety kuřecí pokusy cílí. A poprvé se téhle konkurenci McDonald's postavil opravdu čelem a co se Popeyes týče, dokonce je i možná porazil. KFC ještě ne, Hot Wings jsou pořád top.

McDonald's křídla jsou opravdu šťavnatý, usmažený přesně akorát. Krásně křupou a obal má lehkou chuť do nějakýho římskýho kmínu a bylinek. Chuť strouhanky převládá, ale v pozadí se rozehrává lehká druhá kořeněná linka. To mi u Popeyes třeba chybí, tam je to jen o strouhance. McDonald's se mi sice se směsí koření netrefil stoprocentně do vkusu, ale pořád lepší nějaká chuť, než jen hloupá strouhanka.

Objednal jsem si tři extra křídla za 95 korun. To je sice dost, ale porce to byla opravdu velká. Pokud si jich dáte pět a v menu, určitě se najíte. A jak jsem psal výše, poprvé v životě jsem si pochutnal na křidýlkách od McDonald's a můžu je směle doporučit na zkoušku všem, kteří nemají odpor ke slepicím. Samozřejmě nečekejte žádný super terno a spíš bych to viděl jako extra finger food k sendviči. Na samotný kuřecí křídla v menu tady pořád máme KFC, kde dostanete víc muziky za míň peněz.

Největší bombu recenze jsem si ale nechal na konec. Korean style BBQ omáčka. Nová omáčka, kterou si můžete objednat a já vám říkám, udělejte to! Udělejte to, než to udělat nepůjde! Je to naprosto famózní, geniální, ultradupersuper kolosální věc. Trefa do černýho, jestli se to teda ještě může používat. Jde o kombinaci sezamové omáčky a pikantní majonézové BBQ omáčky. V životě by mě nenapadlo tohle smíchat, ale naštěstí zjevně nejsem jedinej génius na týhle planetě, protože tohle muselo napadnout nějakýho držitele nobelovky za gastro. Představte si chuť sezamu, kouře a pikantní linky v jednom. Že to nejde? Tak mazejte ochutnat. Tohle si musíte zažít.

Jediný a velký minus téhle omáčky je ten blbě malej kelímek. Stejnej jako ostatní omáčky k nugetkám. Omáčku promujou ke kuřecím křidýlkům, ale v tom malým kelímku neexistuje elegantní způsob, jak si křídla smočit. Jedinej způsob tak zůstává křídlo manuálně obírat a namáčet kousky samostatně. Je to opruz, ale chutný opruz. Tahle omáčka ale bude geniální ke všemu, k čemu si ji dáte. Na omáčky je McDonald's machr a s touhle to jen potvrdil. Cena 25 korun.

Ostrava v plamenech, Coal & Fire Grill, Ostrava

Je to tu! Dlouho to tu bylo jen o jídle, ale je čas se posunout. Recenze na jídlo už nikoho nebaví. Prostě je to nuda. Furt to samý. Bylo to dobrý, nebylo to dobrý, moc koření, málo koření, šťavnatý maso, suchý maso, moc drahý a tak dál. Tak dneska, dneska si dáme recenzi na Ostravu v plamenech. Jedinečný metalový festival, kterej se v Ostravě koná každej rok ve Vítkovicích... Počkat. Cože? Tak nic! Zase jde o burger.

Ostrava v plamenech je název i pro burger v celkem nové restauraci Coal & Fire Grill v centru Ostravy, kde dřív bývaly slavný 2 Promile. Jakožto plac specializující se na burgery a maso jsem je měl v merku dlouho. Plížil jsem se okolo přes den, bohužel přes den jedou jenom meníčka z české kuchyně a na to mě moc neužije. Čechy Čechům a tak samozřejmě, ale prostě po svíčkové se pracovat moc nedá. Tak se halt muselo čekat na ten pravý večer, kdy to klapne. A ten nastal teď.

Proč Ostrava v plamenech? Na mojí fotce to vidět není, ale borec vám pod nosem ten burger ještě zapálí a musíte počkat, až to dohoří. Podle jejich menu jde o bestseller a aby taky ne. Burger zalitej čedarovou omáčkou, to už dělá kdekdo. Ale aby se vás u toho snažil někdo podpálit, to pro mě byla novinka. Za těch 15 let psaní o burgerech mě překvapí máloco, takže každej podobnej stupínek nahoru ve světě burgerů je pro mě velký niterný plus.

Ale pěkně od začátku. Ostrava v plamenech je burger s 200 gramy hovězího plus hořčicová mayo, zauzená mayo, slaninový džem, slanina, cheddar, kyselá okurka, přelité hořící cheddarovou omáčkou. V praxi vám donesou burger s mističkou plnou omáčky na housce. Mističku zapálí, zvednou, hořící omáčka se rozlije všude okolo, vaše skrytá pyromanská dušička jásá, oheň zhasíná a vy musíte počkat, až to trochu zchladne. Show je to hezká, ale ta pravá zakydávací zábava na vás teprve čeká.

Hned, jak jsem se odvážil prstem zkoušet teplotu omáčky na housce, jsem očima okolo hledal latexový rukavičky, který k podobným burgerovým speciálům většinou dostanete. Nenašel jsem. Na jednu stranu škoda, protože do tohodle se chcete zabořit až po nos, ale na stranu druhou je tenhle burger celkem vysokej macek a do pusy by to stejně nejspíš nacpat nešlo. Takže příbor to jistí. Vím, stydím se, ale někdy to prostě nejde jinak. Aspoň máme hezkou fotku burgeru na řezu.

A řez mě potěšil. Při objednávání se obsluha ptala, jestli chceme maso medium. Samosebou. V kuchyni to trefili na můj vkus krásně, palec nahoru. Ale není to jen maso, co člověka pěkně překvapí. Kvalita housky třeba. Krásně opečená na řezu, takže statečně drží omáčky jak pod, tak i nad masem. A dokonce se ani nezačala vsakovat čedarová omáčka do horní housky. Což je super. Jíte housku a omáčku a ne jen jednolitou kaši. Dokonce i po dvaceti minutách. Jak se jim tohle podařilo nevím, ale klobouk dolů.

Kyselý okurky jsou nejspíš domácí nakládačky. A za to další klobouk dolů. Podobný hraní si s domácí přípravou okurek a podobně v Ostravě ještě pořád není standard a každá restaurace, která tohle dělá, si zaslouží palec nahoru, protože posouvá místní gastronomii vpřed a konkurence musí reagovat. Okurky jsou krásně kyselkavý a dodají burgeru potřebnej šmrnc. Byla jich tam spousta. Opečená slanina je taky fajn. Samotný maso je dochucený jen solí, takže ucítíte perfektní chuť kvalitního hovězího. Dvě stě gramů je na mě osobně zbytečně moc, ale mohl sem si vybrat méně teatrální věc z menu, kde je masa míň, takže tady si stěžovat nemůžu.

Z majonéz si vybavím spíš tu zauzenou linku, chuť hořčice jako takové se trochu ztrácela. Ale ono v náloži masa, sýra, okurek a čedarové peřinky není divu. Celkově jde o takovou správně prasáckou kombinaci. Sýrová omáčka nahoře není až tak chemicky sýrová, jak by se mohlo zdát. Spíš jde o takovou tu kvalitnější omáčku, ve které je chuť založená na skutečným sýru než na chemii. No a i díky tomu vlastně ucítíte v burgeru všechno. Samozřejmě hlavně to, co máte zrovna na vidličce, protože jíte nejspíš příborem.

Co mě dostalo a můžu to označit za překvapení v puse letošního půlroku je občasná chuť tvrdýho alkoholu, kterou ucítíte, když budete vytírat pomocí housky omáčku, která dotekla až dolů okolo burgeru. To si takhle vychutnáváte chuť masa, housky, sýrové omáčky a do toho vám jazyk polechtá nějaká brandy nebo slivovice nebo něco podobnýho. Mňam.

Ostrava v plamenech je velká a krásná věc. Dobrý maso, dobrý omáčky, dobrá houska, povedená kombinace surovin a teatrální show s ohněm. Která by byla sice naprosto zbytečná, ale díky ní máte dole i chuť chlastu, a to se vyplatí. Cena není nikterak přestřelená, 308 korun samostatně. Jde samozřejmě o nejdražší burger z nabídky kvůli hořící omáčce, zbytek je níž.

Za příplatek 68 korun si můžete k burgeru nechat přihodit hranolky s coleslawem a omáčkou. Hranolky jsou takový ty tenký. Z obchodu nejspíš, ale tyhle mám rád, takže to mi nevadí. Coleslaw je super a jako omáčku dostanete bylinkovou skoromajonézu. To je celkem škoda. Já bych omáčkám k menu nechal volný průběh. Bylinková omáčka na mě byla až moc svěží. Jestli to bylo mátou nebo bazalkou nevím, ale k hranolkům mi neseděla, takže příště ji vynechám.

Další menší minus je za mě pekáček místo talíře. Tuhle módu pekáčků, která se na nás řítí se všech stran, bych rád ukončil. Člověk musí krájet v nepřirozených úhlech a jakožto majitele smaltovýho nádobí mě je prostě líto řezat do toho povrchu. No tentokrát jsem dole alespoň neměl noviny, takže jsem nejedl extra papír, jako v Plzeňce.

Celkově je ale za mě Coal & Fire Grill fajn podnik, kam vyrazit na pivo/drink, maso a burger, když je chuť. Po jednom kousku nemůžu říct, jestli je to nejlepší ostravská burgrárna. Rozhodně je to ale první burgrárna v centru, kde vám natočí normální pivo za normální cenu. Eatmeat ani Mama's tímhle směrem nejdou a za mě je to škoda, protože já si po dobrým burgeru ty čtyři piva dám rád. Když už člověk má dobrou společnost, děti v trapu a není kam spěchat. V Coal & Fire s tím problém mít nebudou a ještě vám k tomu na plátně pustí fotbal. A to se někdy počítá víc než cokoliv jinýho... Takže palec nahoru a jen tak dál. Určitě jsem tam nebyl naposled.

Joab - Restaurant JAN

Můj blog nečtou jen socky, který dvě minuty koukají na klikací panel McDonald's přemýšlejíce, jestli si můžou dovolit ty extra Sýrový kolečka za čtyři pětky, když do výplaty zbývají ještě tři dny. Čtou ho i lidi za vodou. Lidi, kteří si k těm kolečkám přidají i omáčku. Doktoři, podnikatelé, instalatéři, kosmonauti, řídící letového provozu, továrníci a podobně. A pro tyhle lidi tu taky něco mám. Tip, kam vzít svoji opravdu drahou polovičku. To všechno díky čtenáři Joab, kterej se toho nebojí a vymetá světový top podniky. Takže Sýrový kolečka a víno z Alberta do ruky, jdeme na to!

==========

A máme tu další lehkej úkrok stranou od standardního a mnou milovanýho fastfoodu. Po fantastickým Papiliu jsem nabyl dojmu, že ten fine dining je přesně něco, co nám se ženou dělá zásadní radost. A poněvadž jsem si svou ženu poslední dobou relativně oblíbil a rád bych si ji ponechal, proč nevyužít každoroční tejdenní domácí absence našich dětí k dalšímu vzestupu v rámci hospodský pyramidy. Na třídenní polský wellness do pětihvězdy umí vzít manželku každej, vyrazit za stejný prachy na oběd už chce fištrón. Mínus – u všech kamarádů, kterejm se prokecneš, jsi za úplnýho debila, plus – potenciálně míň Poláků. :)

Teď teda kam. Vzhledem k tomu, že v michelinský dvouhvězdě jsme posledně byli, chce se to někam (nahoru) šoupnout. Nejbližší tříhvězdy (jo, su pražák) jsou ve Vídni, v Mnichově, v Berlíně. Ty vídeňský jsou mi z nějakýho důvodu nepříliš sympatický, plus když po D1 fakt nemusíš, tak po ní nejedeš. Berlín je divnej a posledně mi tam byla zima. Mnichov.. tam, jsme v centru nebyli a na denní výlet by to mohlo bejt prima, plus po cestě parádní Regensburg. Následuje můj standardní postup při výběru a potvrzení naprosto zbytnýho nesmyslu typu hodinek, dovolený či drahýho jídla. Čtyři až pět piv, na uvolnění a potlačení zdravýho rozumu. Kontrola zbytků na kreditkách. Kontrola dostupnosti – a hle, za čtrnáct dní, přesně v náš termín (pátek), maj poslední stůl zde: Restaruant JAN - Jan Hartwig. Tři mišelíny, v top padesáti hospodách na světě, pár titulů nejlepšího německýho kuchaře, od mýho oblíbenýho recenzenta Andy Haylera uděleno dvacet bodů z dvaceti. Minimálně v Evropě to údajně už asi o moc líp nejde, pokud nechcete úplný ústřely typu Nomy, kterou nechápu. Spoiler – tři hvězdy my ass!:)

Tedy, rezervace na páteční oběd. Otevřeno maj tuším čtyřikrát v týdnu večer, plus v pátek mají i oběd. Obával jsem se zda oběd není nějak.. ošizenej, poněvadž když už, tak už, leč je mi povtrzeno že menu je úplně stejný jako večer (maj prostě jenom jedno), cena je stejná, všechno je stejný. Akorát denní světlo a nemusel bych se stydět dát si pivo (pokud ho maj), tedy vlastně dobrej nápad. Předem se ptám, zda by bylo možný nějak mi nahradit dezert, neb sladký už nějakejch pětadvacet let nejim (v Papiliu nebyl problém vyměnit dezert za sýr), leč sorry kamaráde, máme prostě jedno menu, sýry žádný, ber nebo nech bejt. Svym způsobem vlastně fair play. Nějak to dopadne..

Na týhle úrovni je vůbec vtipný, jak se člověk vůbec nic dopředu nedozví. Jídelák, není. Nápoják, není. Něco najdeš ve starších recenzích, ale vzhledem k tomu, že se to pořád obměňuje, nevíš prostě dopředu nic. Otázky typu „maj tam nějaký vína pod 100 éček“ jsou v kategorii pověstnýho „pokud se musíš ptát, tak na to nemáš“. :)

Jediná možná varianta menu je tedy sedm chodů, bratru 380 EUR. K obědu to lze pokrátit o dva chody a zaplatit lidovejch 335 EUR, ale kdo by to dělal, žejo. Plus maj údajně pár bonusovejch chodů v cenách kolem 100 EUR za jeden, kdyby měl asi někdo hlad. Styl všeho by měla být moderní německá kuchyně.

Pojďme tedy na to. Rezervace na 12:30, dorazili jsme cca 12:15, hospoda už je plná a je vidět, že ať dorazíte ve 12:00 nebo 12:30, chody se připravujou rovnou všechny pro celej plac. Uvítání standard, bundy odnešeny kamsi do zámezí, my usazeni ke stolu. Interiér čistej, moderní, kuchyň otevřená. Cca 15 stolů na place, většinou usazeny dvojce, i pár solitérních typů dělajících si během jídla poznámky, očividně je to atrakce pro všechny. Celkem předpokládatelně máme ten nejblbější stůl, já sedím zády ke všemu a čumím buďto do zdi, nebo na svou krásnou ženu. Vedle nás (půl metru?) skříň se šoupačkama, do který občas zavítá číšnictvo a nastaví nám vyžehlený zadnice.

Začnu s jídlem – chod po chodu, pokus o popis, následovat bude zhodnocení.

Přichází „pozornost kuchyně“, která je ovšem i v jídeláku. Redukovaná(?) šťáva z korýše (nespecifikovanej druh), píšou „esence“, ale to nevim, co znamená, s oliváčem a bergamotem. Mně to vlastně chutnalo dost, silná plodomořská chuť, na ženu to bylo moc, já si to užil a docucnul po ní. Zároveň první šance vidět menu a též si objednat pití.

Ohledně pití, přišel sommeliér, žena si dala aperitiv - nějaký růžový šumivý víno, který tuším vyrábí jedna z německejch vinic přímo pro tudle hospodu. Já už jsem velkej kluk, tudíž se nestydim zeptat na pivo. Bez řečí přinesena jakási flaštička, německej pivovar, nalito do sklenice na červený víno, proč ne. Následují studený vlhčený ručníčky na ruce.

Přichází amuse bouche/kanapky, tři varianty, to se ještě nepočítá do samotnejch chodů. Každý jídlo přinese někdo jinej, mluvěj dobře anglicky, jsou milí, ale žádný velký nadšení se neodehrává.

První kanapka je foie gras v košíčku z pivního(?) těstíčka, s pěnou z uzenýho úhoře, javorovým sirupem, celý je to přikrytý iberico sušenou šunkou. V puse fajn – člověk cejtí velmi dobrý husí jatýrka, křupne tam sušenka, trochu sladkosti ze sirupu. Jemný, prímový. Co tam přidal úhoř netuším.

Druhá kanapka mi zní velmi dobře, ale chuťově bohužel.. meh. Pečený prase (nevim, bůček?), košíček z těsta, kyselý zelí, nahoře pivní želé, nějaký ty kytičky, něco křupavýho, co přidalo fajn texturu, ale nemělo žádnou chuť. Dobrý, je to jednohubka, nečekám nic velkýho, ale už se kapičku začínám bát, jak budem pokračovat.

Třetí kanapka mně chutnala nejmíň a mojí ženě nejvíc, tak si vyberte. Nahoře uzenej šprot, štičí kaviár, tapioka kuličky z pár let fermentovaný sójovky, jalapeňo pasta, pod tím sušenka z nevím čeho. Zní to dobře, ne? Čekal bych suprově slano - kyselou chuť šprotů, pálivý jalapeňos.. leč celková chuť byla velice mdlá. Takový to, jak si člověk furt pomlaskává a lepí jazyk na patro, aby identifikoval ty chutě. A furt nic.. Zase, textura super, ale radši bych byl za chuť.

Další chod, kterej stále není částí ofiko sedmi chodů, takovej přechod mezi amuse bouche a standard menu. To mi vlastně docela chutnalo, byť to bylo trochu divný - krásnej svěží (v menu píšou grilovanej) hrášek v japonským vývaru, pod tím chawanmushi, což je takovej zvláštní japonskej vaječnej slanej puding. Přísahal bych, že jsem tam identifikoval i nějakou rybí chuť, asi krevety.. no a nahoře dva druhy kaviáru. Apropos kaviár – potvrdil jsem si, že to prostě není moje chuť a vlastně nechápu, že za to někdo dá klidně dvacet litrů za deset deka. Třeba lanýže, chápu. Nejlepší mořský potvory typu humra, chápu. Kaviár.. ne, prostě ne. Lehce slaný, hodně rybí, texturou spíš mazlavý.. Mimochodem tendle šéfkuchař používá značku „N25“, což je jako hodně hodně dobrej.. čínskej kaviár. Nevim, v tý německý hospodě tomu úplně nerozumím. Ovšem ten hrášek mě bavil, chawanmushi samo o sobě celkem taky, bylo to zajímavý.

Mezitim přišel sommeliér, jestli jako nějaký to víno nebo co. Já se držím pivka, žena si dala bílý rozlévaný, decánek, opět nějaká kolaborace německý vinice s toudle hospodou, rozléváno z velký magnum flašky. Jinak vinná karta neni úplně mimo normální svět, hlavně německý vinice, pár flašek pod 100 EUR, většina 150 – 300, úlety přes 7k EUR/flaška samozřejmě nechybí.

A pojďme na hlavní chody.

První - knedlíček ze štiky a křenu s kaviárem, avokádem, tatarákem ze pstruha a vývarem z humra. V menu je to kapku jinak, ale pingl mi tvrdil, že ten vývar je z humra. Mno a teď jsem teda začal chápat, že já a Jan Hartwig spolu žádný extra štěstí neuděláme. Hele, tatarák ze pstruha fakt dobrej. Knedlíček ze štiky taky fajn, akorát jsem nepoznal ten křen, což mě mrzelo, neb ho mám moc rád. Kaviár.. mno, to prostě nepochopím asi nikdy, ale dobrý, spoustě lidem to chutná. Vývar z humra paráda. No a dohromady? Celkem prima slano – kyselá rybí chuť. Avokádo úplně zbytečný. Proč tam safra musí bejt pět a víc super ingrediencí a nespočet technik, aby to chutnalo takhle..? Ale dobrý, třeba jsem nějakej chuťově otupělej, pojďme dál.

Druhý – grilovanej jeseter v BBQ stylu, sypání z pivního těstíčka, okurka, kopr, kyselý zelí. Todle bylo vlastně moc dobrý. Jak nemám moc rád ryby, notabene sladkovodní (teda.. je jeseter sladkovodní, žejo), maso bylo skvělý, voňavý, čerstvý, v dobrým slova smyslu pevný. Kopr s tím hrál prímově, nakyslá emulze/omáčka z kyselýho zelí velmi fajn.. Nádech BBQ kouřovo – sladký příchutě se velmi hodil. Tendle chod mi vrátil naději. :)

Třetí – chleba. Nojo, jeden z plnohodnotnejch chodů v top hospodě jest chleba. Byl to nejlepší klasickej kváskovej chleba, co jsem kdy měl? Ale tak vlastně asi jo.. přinesen ke stolu byl kvásek na okouknutí, vysvětleno bylo, že zraje poslední tři roky. Dobrý, no. K tomu nesolený super bio máslo ze šťastnejch kraviček, který teda mělo nádherně mazlavou konzistenci, kór ve spojení s horkým chlebem. Další mazánka byl zelenej vyšlehanej bio sýr s koprem a nějakejma zelenejma bylinkama. Jako dobrý, koprový, slaný, ale máslo bylo lepší. Chleba horkej a křupavej.. akorát mi to prostě nějak nepřišlo jako plnohodnotnej chod.

Čtvrtej – telecí brzlík. Už jsem to měl, už jsem věděl, že ta konzistence a chuť neni úplně můj šálek. A furt neni!:) V tomdle podání to byla smažená kulička brzlíku se závojem výborný naložený řepy, pod brzlíkovou kuličkou rejže, a celý to plavalo v.. hm.. nakyslý omáčce. Tuším, že tam byly kapary, vývar z něčeho.. vlastně to nebylo dohromady blbý, akorát ten brzlík, jakožto hlavní hvězda, prostě není úplně moje láska.

Pátej – křepelčí prsíčko. Jak jsem se těšil na maso, todle prostě zas nebylo ono. Takhle – super připravený, jemný, vyladěný křepelčí maso. No a na to plácnou tlustej kus samo o sobě skvělýho foie gras, leží to v nahořklým vývaru z cibule, pod tím nudličky z hub, který jsou chuťově naprosto zbytečný. Uřízneš to celý, cejtíš dobrou chuť foie gras a pod tím hmotu s nahořklou omáčkou, možná kapku tý slaniny někde vzadu. Chudák křepelka.

Šestej – jehně. A teď už to bylo definitivně v prdeli. :) Moc jsem se na to těšil, říkal jsem si, že to červený maso musej připravit dobře. A připravili, akorát na ten krásnej červenej kus super kvalitního jehněčího plácli pivní sušenku se směsí ančoviček a citrusů. Silná omáčka to už nezachránila. Zase – zařízneš kousek jehněte, dáš si to se vším, co máš na talíři a cejtíš akorát kyselý. Nakonec jsem teda se sebezapřením snědl vše okolo a pak si užil zbytek jehněte, ale nemyslím si, že to tak bylo myšleno.

Sedmej – první dezert. Sladký nejím, leč snažil jsem se kousnout. A todle vlastně bylo moc dobrý, prezentováno to bylo jako „granola“. Heřmánková zmrzka, medová plástev, hořká čokoláda, passion fruit. Celková chuť dost do kysela, super křupnutí. Žena naprosto nadšena. Upozorňuju, že velikost je na cca čtyři malý lžičky, vypadá to na fotce větší.

Osmej - hlavní dezert. To byla nádhera.. minimálně na pohled. Škoda to sežrat! Ochutnal jsem, bylo to sladký, tedy předal ženě. Ta se oblizovala a prej to byla pecka. Soufflé asi celkem standard, ale rebarborová zmrzlina, maliny, tahitská vanilka.. odehrávalo se tam toho spousta a prej jakože fakt dobrý, respektive lepší než cokoli předtím.

Zakončeme petit four, tedy mini – dezerty ke kafi. Čtyři druhy, asi nebudu každej popisovat, jakožto starýho alkoholika mě nejvíc zaujalo želé z Jägermeistera, i vlastně ta malinová.. věc s pudingem chutnala fajn. Ty růžový pralinky musely být, dle mé milované ženy, vyrobeny nějakou kosmickou technologií, páč jinak by na tý špejli nedržely. A byly prej dobrý. :)

Tak a tím končíme. Pár slov k servisu – dosti neosobní, občas něco zapomněl, občas se čekalo víc než by bylo nutný, pak nemohli najít naše bundy.. jako úplný drobnosti, pravda.

Na mejch naprosto laickejch komentářích o jídle jsme se se ženou velmi shodli, nemyslím si, že jsem víc kritickej, než by bylo nutný.

Zúčtujme. Dvakrát menu za 380 EUR, voda, tři malý piva, malá grappa, aperitiv a dvakrát decka vína, sakumprdum 880 EUR bez dýška. K tý vodě.. jako vím, že je to standard, ale když dá člověk přes dvacet litrů za oběd pro dva, skoro by doufal, že tu litrovou filtrovanou neperlivou vodu mu tak jako.. daj? Tak ne. Dvanáct euro, vole! :)

Hele, jsem moc rád, že jsme byli. Byl to zážitek a vím, že to dalších pár let nemusím opakovat.

Když srovnám německou tříhvězdu s naší dvouhvězdou, u nás za poloviční cenu dostanete minimálně dvakrát lepší jídlo než tady, o servisu a atmosféře nemluvě. Akorát je to fuk, páč se tam stejně v dohledný době nedostanete..:)

P.S. Oběd trval tři a půl hodiny a stejnak jsme tam dokázali kolem devátý večer narvat burger od Five Guys. Jako nedej si to, když to je dvacet metrů od hotelu. Nejlepší fastfood, povídám!

Joab