Joab - Restaurant JAN

Můj blog nečtou jen socky, který dvě minuty koukají na klikací panel McDonald's přemýšlejíce, jestli si můžou dovolit ty extra Sýrový kolečka za čtyři pětky, když do výplaty zbývají ještě tři dny. Čtou ho i lidi za vodou. Lidi, kteří si k těm kolečkám přidají i omáčku. Doktoři, podnikatelé, instalatéři, kosmonauti, řídící letového provozu, továrníci a podobně. A pro tyhle lidi tu taky něco mám. Tip, kam vzít svoji opravdu drahou polovičku. To všechno díky čtenáři Joab, kterej se toho nebojí a vymetá světový top podniky. Takže Sýrový kolečka a víno z Alberta do ruky, jdeme na to!

==========

A máme tu další lehkej úkrok stranou od standardního a mnou milovanýho fastfoodu. Po fantastickým Papiliu jsem nabyl dojmu, že ten fine dining je přesně něco, co nám se ženou dělá zásadní radost. A poněvadž jsem si svou ženu poslední dobou relativně oblíbil a rád bych si ji ponechal, proč nevyužít každoroční tejdenní domácí absence našich dětí k dalšímu vzestupu v rámci hospodský pyramidy. Na třídenní polský wellness do pětihvězdy umí vzít manželku každej, vyrazit za stejný prachy na oběd už chce fištrón. Mínus – u všech kamarádů, kterejm se prokecneš, jsi za úplnýho debila, plus – potenciálně míň Poláků. :)

Teď teda kam. Vzhledem k tomu, že v michelinský dvouhvězdě jsme posledně byli, chce se to někam (nahoru) šoupnout. Nejbližší tříhvězdy (jo, su pražák) jsou ve Vídni, v Mnichově, v Berlíně. Ty vídeňský jsou mi z nějakýho důvodu nepříliš sympatický, plus když po D1 fakt nemusíš, tak po ní nejedeš. Berlín je divnej a posledně mi tam byla zima. Mnichov.. tam, jsme v centru nebyli a na denní výlet by to mohlo bejt prima, plus po cestě parádní Regensburg. Následuje můj standardní postup při výběru a potvrzení naprosto zbytnýho nesmyslu typu hodinek, dovolený či drahýho jídla. Čtyři až pět piv, na uvolnění a potlačení zdravýho rozumu. Kontrola zbytků na kreditkách. Kontrola dostupnosti – a hle, za čtrnáct dní, přesně v náš termín (pátek), maj poslední stůl zde: Restaruant JAN - Jan Hartwig. Tři mišelíny, v top padesáti hospodách na světě, pár titulů nejlepšího německýho kuchaře, od mýho oblíbenýho recenzenta Andy Haylera uděleno dvacet bodů z dvaceti. Minimálně v Evropě to údajně už asi o moc líp nejde, pokud nechcete úplný ústřely typu Nomy, kterou nechápu. Spoiler – tři hvězdy my ass!:)

Tedy, rezervace na páteční oběd. Otevřeno maj tuším čtyřikrát v týdnu večer, plus v pátek mají i oběd. Obával jsem se zda oběd není nějak.. ošizenej, poněvadž když už, tak už, leč je mi povtrzeno že menu je úplně stejný jako večer (maj prostě jenom jedno), cena je stejná, všechno je stejný. Akorát denní světlo a nemusel bych se stydět dát si pivo (pokud ho maj), tedy vlastně dobrej nápad. Předem se ptám, zda by bylo možný nějak mi nahradit dezert, neb sladký už nějakejch pětadvacet let nejim (v Papiliu nebyl problém vyměnit dezert za sýr), leč sorry kamaráde, máme prostě jedno menu, sýry žádný, ber nebo nech bejt. Svym způsobem vlastně fair play. Nějak to dopadne..

Na týhle úrovni je vůbec vtipný, jak se člověk vůbec nic dopředu nedozví. Jídelák, není. Nápoják, není. Něco najdeš ve starších recenzích, ale vzhledem k tomu, že se to pořád obměňuje, nevíš prostě dopředu nic. Otázky typu „maj tam nějaký vína pod 100 éček“ jsou v kategorii pověstnýho „pokud se musíš ptát, tak na to nemáš“. :)

Jediná možná varianta menu je tedy sedm chodů, bratru 380 EUR. K obědu to lze pokrátit o dva chody a zaplatit lidovejch 335 EUR, ale kdo by to dělal, žejo. Plus maj údajně pár bonusovejch chodů v cenách kolem 100 EUR za jeden, kdyby měl asi někdo hlad. Styl všeho by měla být moderní německá kuchyně.

Pojďme tedy na to. Rezervace na 12:30, dorazili jsme cca 12:15, hospoda už je plná a je vidět, že ať dorazíte ve 12:00 nebo 12:30, chody se připravujou rovnou všechny pro celej plac. Uvítání standard, bundy odnešeny kamsi do zámezí, my usazeni ke stolu. Interiér čistej, moderní, kuchyň otevřená. Cca 15 stolů na place, většinou usazeny dvojce, i pár solitérních typů dělajících si během jídla poznámky, očividně je to atrakce pro všechny. Celkem předpokládatelně máme ten nejblbější stůl, já sedím zády ke všemu a čumím buďto do zdi, nebo na svou krásnou ženu. Vedle nás (půl metru?) skříň se šoupačkama, do který občas zavítá číšnictvo a nastaví nám vyžehlený zadnice.

Začnu s jídlem – chod po chodu, pokus o popis, následovat bude zhodnocení.

Přichází „pozornost kuchyně“, která je ovšem i v jídeláku. Redukovaná(?) šťáva z korýše (nespecifikovanej druh), píšou „esence“, ale to nevim, co znamená, s oliváčem a bergamotem. Mně to vlastně chutnalo dost, silná plodomořská chuť, na ženu to bylo moc, já si to užil a docucnul po ní. Zároveň první šance vidět menu a též si objednat pití.

Ohledně pití, přišel sommeliér, žena si dala aperitiv - nějaký růžový šumivý víno, který tuším vyrábí jedna z německejch vinic přímo pro tudle hospodu. Já už jsem velkej kluk, tudíž se nestydim zeptat na pivo. Bez řečí přinesena jakási flaštička, německej pivovar, nalito do sklenice na červený víno, proč ne. Následují studený vlhčený ručníčky na ruce.

Přichází amuse bouche/kanapky, tři varianty, to se ještě nepočítá do samotnejch chodů. Každý jídlo přinese někdo jinej, mluvěj dobře anglicky, jsou milí, ale žádný velký nadšení se neodehrává.

První kanapka je foie gras v košíčku z pivního(?) těstíčka, s pěnou z uzenýho úhoře, javorovým sirupem, celý je to přikrytý iberico sušenou šunkou. V puse fajn – člověk cejtí velmi dobrý husí jatýrka, křupne tam sušenka, trochu sladkosti ze sirupu. Jemný, prímový. Co tam přidal úhoř netuším.

Druhá kanapka mi zní velmi dobře, ale chuťově bohužel.. meh. Pečený prase (nevim, bůček?), košíček z těsta, kyselý zelí, nahoře pivní želé, nějaký ty kytičky, něco křupavýho, co přidalo fajn texturu, ale nemělo žádnou chuť. Dobrý, je to jednohubka, nečekám nic velkýho, ale už se kapičku začínám bát, jak budem pokračovat.

Třetí kanapka mně chutnala nejmíň a mojí ženě nejvíc, tak si vyberte. Nahoře uzenej šprot, štičí kaviár, tapioka kuličky z pár let fermentovaný sójovky, jalapeňo pasta, pod tím sušenka z nevím čeho. Zní to dobře, ne? Čekal bych suprově slano - kyselou chuť šprotů, pálivý jalapeňos.. leč celková chuť byla velice mdlá. Takový to, jak si člověk furt pomlaskává a lepí jazyk na patro, aby identifikoval ty chutě. A furt nic.. Zase, textura super, ale radši bych byl za chuť.

Další chod, kterej stále není částí ofiko sedmi chodů, takovej přechod mezi amuse bouche a standard menu. To mi vlastně docela chutnalo, byť to bylo trochu divný - krásnej svěží (v menu píšou grilovanej) hrášek v japonským vývaru, pod tím chawanmushi, což je takovej zvláštní japonskej vaječnej slanej puding. Přísahal bych, že jsem tam identifikoval i nějakou rybí chuť, asi krevety.. no a nahoře dva druhy kaviáru. Apropos kaviár – potvrdil jsem si, že to prostě není moje chuť a vlastně nechápu, že za to někdo dá klidně dvacet litrů za deset deka. Třeba lanýže, chápu. Nejlepší mořský potvory typu humra, chápu. Kaviár.. ne, prostě ne. Lehce slaný, hodně rybí, texturou spíš mazlavý.. Mimochodem tendle šéfkuchař používá značku „N25“, což je jako hodně hodně dobrej.. čínskej kaviár. Nevim, v tý německý hospodě tomu úplně nerozumím. Ovšem ten hrášek mě bavil, chawanmushi samo o sobě celkem taky, bylo to zajímavý.

Mezitim přišel sommeliér, jestli jako nějaký to víno nebo co. Já se držím pivka, žena si dala bílý rozlévaný, decánek, opět nějaká kolaborace německý vinice s toudle hospodou, rozléváno z velký magnum flašky. Jinak vinná karta neni úplně mimo normální svět, hlavně německý vinice, pár flašek pod 100 EUR, většina 150 – 300, úlety přes 7k EUR/flaška samozřejmě nechybí.

A pojďme na hlavní chody.

První - knedlíček ze štiky a křenu s kaviárem, avokádem, tatarákem ze pstruha a vývarem z humra. V menu je to kapku jinak, ale pingl mi tvrdil, že ten vývar je z humra. Mno a teď jsem teda začal chápat, že já a Jan Hartwig spolu žádný extra štěstí neuděláme. Hele, tatarák ze pstruha fakt dobrej. Knedlíček ze štiky taky fajn, akorát jsem nepoznal ten křen, což mě mrzelo, neb ho mám moc rád. Kaviár.. mno, to prostě nepochopím asi nikdy, ale dobrý, spoustě lidem to chutná. Vývar z humra paráda. No a dohromady? Celkem prima slano – kyselá rybí chuť. Avokádo úplně zbytečný. Proč tam safra musí bejt pět a víc super ingrediencí a nespočet technik, aby to chutnalo takhle..? Ale dobrý, třeba jsem nějakej chuťově otupělej, pojďme dál.

Druhý – grilovanej jeseter v BBQ stylu, sypání z pivního těstíčka, okurka, kopr, kyselý zelí. Todle bylo vlastně moc dobrý. Jak nemám moc rád ryby, notabene sladkovodní (teda.. je jeseter sladkovodní, žejo), maso bylo skvělý, voňavý, čerstvý, v dobrým slova smyslu pevný. Kopr s tím hrál prímově, nakyslá emulze/omáčka z kyselýho zelí velmi fajn.. Nádech BBQ kouřovo – sladký příchutě se velmi hodil. Tendle chod mi vrátil naději. :)

Třetí – chleba. Nojo, jeden z plnohodnotnejch chodů v top hospodě jest chleba. Byl to nejlepší klasickej kváskovej chleba, co jsem kdy měl? Ale tak vlastně asi jo.. přinesen ke stolu byl kvásek na okouknutí, vysvětleno bylo, že zraje poslední tři roky. Dobrý, no. K tomu nesolený super bio máslo ze šťastnejch kraviček, který teda mělo nádherně mazlavou konzistenci, kór ve spojení s horkým chlebem. Další mazánka byl zelenej vyšlehanej bio sýr s koprem a nějakejma zelenejma bylinkama. Jako dobrý, koprový, slaný, ale máslo bylo lepší. Chleba horkej a křupavej.. akorát mi to prostě nějak nepřišlo jako plnohodnotnej chod.

Čtvrtej – telecí brzlík. Už jsem to měl, už jsem věděl, že ta konzistence a chuť neni úplně můj šálek. A furt neni!:) V tomdle podání to byla smažená kulička brzlíku se závojem výborný naložený řepy, pod brzlíkovou kuličkou rejže, a celý to plavalo v.. hm.. nakyslý omáčce. Tuším, že tam byly kapary, vývar z něčeho.. vlastně to nebylo dohromady blbý, akorát ten brzlík, jakožto hlavní hvězda, prostě není úplně moje láska.

Pátej – křepelčí prsíčko. Jak jsem se těšil na maso, todle prostě zas nebylo ono. Takhle – super připravený, jemný, vyladěný křepelčí maso. No a na to plácnou tlustej kus samo o sobě skvělýho foie gras, leží to v nahořklým vývaru z cibule, pod tím nudličky z hub, který jsou chuťově naprosto zbytečný. Uřízneš to celý, cejtíš dobrou chuť foie gras a pod tím hmotu s nahořklou omáčkou, možná kapku tý slaniny někde vzadu. Chudák křepelka.

Šestej – jehně. A teď už to bylo definitivně v prdeli. :) Moc jsem se na to těšil, říkal jsem si, že to červený maso musej připravit dobře. A připravili, akorát na ten krásnej červenej kus super kvalitního jehněčího plácli pivní sušenku se směsí ančoviček a citrusů. Silná omáčka to už nezachránila. Zase – zařízneš kousek jehněte, dáš si to se vším, co máš na talíři a cejtíš akorát kyselý. Nakonec jsem teda se sebezapřením snědl vše okolo a pak si užil zbytek jehněte, ale nemyslím si, že to tak bylo myšleno.

Sedmej – první dezert. Sladký nejím, leč snažil jsem se kousnout. A todle vlastně bylo moc dobrý, prezentováno to bylo jako „granola“. Heřmánková zmrzka, medová plástev, hořká čokoláda, passion fruit. Celková chuť dost do kysela, super křupnutí. Žena naprosto nadšena. Upozorňuju, že velikost je na cca čtyři malý lžičky, vypadá to na fotce větší.

Osmej - hlavní dezert. To byla nádhera.. minimálně na pohled. Škoda to sežrat! Ochutnal jsem, bylo to sladký, tedy předal ženě. Ta se oblizovala a prej to byla pecka. Soufflé asi celkem standard, ale rebarborová zmrzlina, maliny, tahitská vanilka.. odehrávalo se tam toho spousta a prej jakože fakt dobrý, respektive lepší než cokoli předtím.

Zakončeme petit four, tedy mini – dezerty ke kafi. Čtyři druhy, asi nebudu každej popisovat, jakožto starýho alkoholika mě nejvíc zaujalo želé z Jägermeistera, i vlastně ta malinová.. věc s pudingem chutnala fajn. Ty růžový pralinky musely být, dle mé milované ženy, vyrobeny nějakou kosmickou technologií, páč jinak by na tý špejli nedržely. A byly prej dobrý. :)

Tak a tím končíme. Pár slov k servisu – dosti neosobní, občas něco zapomněl, občas se čekalo víc než by bylo nutný, pak nemohli najít naše bundy.. jako úplný drobnosti, pravda.

Na mejch naprosto laickejch komentářích o jídle jsme se se ženou velmi shodli, nemyslím si, že jsem víc kritickej, než by bylo nutný.

Zúčtujme. Dvakrát menu za 380 EUR, voda, tři malý piva, malá grappa, aperitiv a dvakrát decka vína, sakumprdum 880 EUR bez dýška. K tý vodě.. jako vím, že je to standard, ale když dá člověk přes dvacet litrů za oběd pro dva, skoro by doufal, že tu litrovou filtrovanou neperlivou vodu mu tak jako.. daj? Tak ne. Dvanáct euro, vole! :)

Hele, jsem moc rád, že jsme byli. Byl to zážitek a vím, že to dalších pár let nemusím opakovat.

Když srovnám německou tříhvězdu s naší dvouhvězdou, u nás za poloviční cenu dostanete minimálně dvakrát lepší jídlo než tady, o servisu a atmosféře nemluvě. Akorát je to fuk, páč se tam stejně v dohledný době nedostanete..:)

P.S. Oběd trval tři a půl hodiny a stejnak jsme tam dokázali kolem devátý večer narvat burger od Five Guys. Jako nedej si to, když to je dvacet metrů od hotelu. Nejlepší fastfood, povídám!

Joab

Megagigasuperpauza 2026

Tradice se musí dodržovat! A tak i letos jsem se vydal do světa kyseláčů, GOSEček a podobně ujetých pivních stylů. Do lesa plnýho dobře skrytýho alkoholu, exotických kvasnic a nakrknutých tradičních pivařů. A v tomto barevně neprůhledném lese je lehký se ztratit. Sebe, výplatu, soudnost a i pojem o čase. Každopádně už jsem zpátky, přestal jsem vidět dvojitě a můžu psát. A sebou přináším spoustu fotek a postřehů z dob dávno minulých. Tak jdeme na to, ať nejste ochuzeni.

Jako první průstřel tady máme speciál od ostravských Mama's. Já měl za to, že to byl nějaký Maple speciál, ale podle fotek a análů dějin na Instagramu to nejspíš byl Bacon Jam Burger. Burger jsem si dal společně s pár pivečkama s fanouškem z mého rodného podhůří (zdravím Kouloua a jeho šílenou choť).

Večer a pivo bylo fajn, ale ruku na srdce, tenhle burger byla ta slabší část večera. Maso udělaný dobře, ale vnitřek byl až šíleně přeslazenej a společně se sladkou máslovou brioškou to prostě bylo moc. Moc cukru a dát si tohle někdo s náběhem na cukrovku, tak už má nad sebou spoustu kytiček.

Pizza. Asi Chachar? Možná Honzík. Byla dobrá. Taková pikantní.

Během mé zaslíbené pauzy proběhla asi i jediná akce českýho McDonald's, která za něco stála za posledních pár let. Loupež světového menu, nebo tak nějak, kde jste mohli ochutnat kdeco z kdekama. Samozřejmě jsem to prolítl celý a měl v plánu o tom psát a psát, ale znáte to. Líné ruce, holé neštěstí. Tak si to dáme zrychleně. Všechny vás nepochybně zajímá můj názor a od dubna kvůli tomu nespíte, tak ať vás neochudím. Pokud vás to nezajímá, tak klidně scrollujte dál takovou rychlostí, že z obrázků budete mít rozpliznutej barevnej flek a nebo si zapněte reklamy v televizi. Vypovídací hodnota bude stejná. A to se vyplatí!

Asi nejzajímavější byl burger prý ukradený z Kanady, Maple BBQ & Bacon Royal. Royal vytuněný o sladkou a kouřovou BBQ omáčku a slaninu. V kombinaci s kyselýma okurkama, smaženou cibulkou a sýrem. 

A nebyl vůbec špatnej! Jeden z mála akčních burgerů, na kterej jsem si zašel několikrát. A jak tak vzpomínám a snažím se vyhrabat něco z pozadí mozku, tak si za boha nemůžu vzpomenout, kdy se mi tohle u McDonald's stalo naposled. Kombinace nasládlé omáčky se slaninou, cibulí a kyselýma okurkama byla natolik zajímavá a mozku lahodící, že nelze jinak než McDonald's pochválit.

Omáčka byla sice nasládlá a lehce pikantní, ale převažovala uzená linka, což bylo rozhodující. Jinak by to za mě dopadlo stejně, jako úvodní burger z téhle megarecenze. A i když je dneska moderní sbírat civilizační onemocnění jako pokémony, tak zrovna cukrovku rád vynechám. Omáčky bylo pokaždé relativně dost, smažené cibulky taky. Okurek a slaniny akorát.

Kyselý okurky mají zpátky svůj koprovej nádech a v tomhle chuťově nabitým souboji mi to ani nevadilo. Prosadily se a to se počítá.

Prostě super kousek, kterej jste, doufám, nevynechali a užili si ho stejně jako já. Něco mi říká, že na další pořádnou hovězí novinku si teďka chvíli počkáme. Tak tři až šestnáct let. Takže po Třetí světové válce a Válce o poslední větrník se těšte na další recenzi hovězího burgeru od McDonald's. Do té doby jedeme dál.

Kreveta! Ukradená z Chorvatska. Obalená kdovíkde, snědená v Ostravě. Dobrá byla. Krevety od McDonald's jsem měl vždycky rád a na jejich první Krevetový McWrap se sezamovou omáčkou budu vzpomínat asi už celej život. Bohužel ho dokázali pokazit už o pár let později a od té doby za zmínku stojí už jen samotný obalovaný krevety jako finger food. Ty ještě pořád můžu doporučit kdykoliv se znovu objeví. Jen vám provětrají peněženku. Kolegové se posmívali, že mi tyhle krevety provětrají i jiné lidské otvory, ale vůbec. Nakonec jsem se to byl já, kdo se smál naposledy. Takže krevet u McDonald's se bát nemusíte.

Další loupežnou novinkou byly McShaker Fries ve dvou podáních. První jsem prubnul ty s příchutí sýra a lanýžů. Ukradený v Singapuru. Prve vás bací smrad. Kombo umělýho sýra a lehké lanýžovo-houbové vůně. Já mám rád obojí. Lanýže vyhledávám, ale musí se s nima opatrně. Pokud to s něma přebuříte jak Halina s Ozempicem, tak ovládnou celej talíř, v našem případě pytlík, a neucítíte nic jinýho než pořádnou dávku plynu. McDonald's na nás samozřejmě šetří, takže lanýže nosem a pusou ucítíte jen při troše cviku, pak to budou hlavně ostatní houby no a samozřejmě nesmí chybět sýr.

Já se přiznám, že zrovna tahle kombinace umělýho sýra a houbovýho prášku se do mýho seznamu Kombinace roku 2026 nedostane, ale i tak to byla moc příjemná změna a tyhle hranolky jsem si, stejně jako kanadský burger, objednal několikrát.

Szechuan omáčka, ukradená z daleké a exotické Číny. Vedle Special sauce z Big Macu je tohle asi nejslavnější omáčka od McDonald's. A to díky seriálu Rick a Morty, v kterým o ni byla zmínka. Proč co a jak netuším. Ricka a Mortyho jsem viděl jednu řadu a na víc jsem se ještě nezmohl. Dnešní svět se ale na historii nebo nedej bože fakta neptá, důležitá je přítomnost a sociální sítě. Takže jsem tuhle omáčku nemohl minout, abych o ni o čtvrt roku později mohl napsat a nasbírat plusový body u generace Z, která mi jednou bude utírat zadek. Takže milá generace Z, tohle je pro vás!

Szechuan omáčka je hutná a pálivá. Hodně sladká. Jakoby svařená sladkokyselá omáčka s přidaným chilli.  Pikantní taková trojka z desíti.

Snad čtyři věty nebyly příliš a dokázal jsem udržet vaši pozornost. Už můžete zpátky na reelska.

McFizz Sakura, ukradený z Japonska. Podle toho, co jsem četl různě na internetu, je tohle jeden z těch buď a nebo produktů. Buď ho milujete nebo nesnášíte. Já se hlásím k táboru číslo jedna. McFizz Sakura je za mě povedená evoluce limonád do budoucích dob daňových přirážek u slazených nápojů. Není nikterak přeslazenej, má hodně bublinek, je to ledový a sirup dole má exotickou chuť. Lehkou chuť třešní a růží. Za mě fajn. Taky jste k McFizzu dostali brčko. Přesně tak. Znova můžeme brčkama zabíjet nebohý želvy v moři! Některý změny prostě zahřejou u srdce tak moc, že z toho máte chuť mávat na lidi z auta.

No a nebyl by to McDonald's, aby se do vás nepokusil nacpat aspoň jedno mrtvý kuře. McCrispy Hot Honey, taky z Kanady. Z téhle návštěvy McDonald's nemám poznámky, takže budu vařit z vody, která mi zbyla místo mozku po tisícovce odporně silných ležácích.

A vzpomínky to nejsou moc příjemný. Kuře samozřejmě propečený k smrti. Překořeněný obal a snad ta nejsilnější vzpomínka, zbytečná pálivost. Omáčka nahoře byla zjevně pokus o to samý, co nedávno zkoušeli v Popeyes. Jenže to nedopadlo. 

Přílišná pikantnost, nepříjemně lepivá sladkost, kuře nic moc. Majonéza a salát to nespasila. Jestli tohle mají v Kanadě, tak to mají jako trest za to, že světu dali Justina Biebera. Ať si to nechají. Obojí.

Další hejty na Kanadu mně nenapadají, takže jdeme dál.

McFizz Mango z Mauricia. No. Nuda. Mangový sirup ničím nevyčníval a kdybych se měl rozhodovat mezi tímhle a Spritem, beru Sprite. Brčkem nezapomeneme umlátit nejbližší želvu na pláži. Třeba na Mauriciu.

Druhý McShaker Fries, tentokrát Rámen z Japonska. Vůně citrónové trávy a zbytečná kyselost. Nic víc, nic míň. Ne děkuji, raději smrad ze sýra a hub.

Tímto končíme loupežnou výpravu McDonald's a jdeme krást v Ostravě.

Všichni Ostraváci ho znají. Jakože všichni. Dimos Grill na Českobratrské v centru Ostravy. Tenhle podnik je v Ostravě dýl než já. Normálně nepíšu o každým okýnku nebo pobočce, do které se chodím schovávat a vyplňovat svoje tučnoslaný gastrochoutky, ale tenhle podnik a hlavně místní Gyros musím trochu vypromovat. Maso na gyros si borec sám marinuje, napichuje a pomalu griluje. Pak ho dostanete do autentické placky s hranolkama, zeleninou a omáčkama přesně tak, jako v Řecku. S jediným rozdílem. V Řecku jsem snědl spoustu gyrosů, ale žádnej. Ani jeden jedinej nebyl tak dobrej, jako ten z Dimos Grillu.

Stojí zhruba stejně jako Big Mac a že vám poskytne mnohem víc muziky, to je asi jasný. Pokud tohle čtete jakožto neostravští a chystáte se třeba na Colours, tak můžu jedině doporučit. Žádná Hejlíkova hispteřina, o které za deset let zbyde jen vybledlá digitální stopa, ale poctivej vepřovej gyros, kterej dostanate i s autentickým, kníratým a unaveným úsměvem. Kam se hrabou prefabrikovaný kebaby.

S loupežnickou nabídkou McDonald's jsem byl spokojenej tak napůl, tak jsem se vydal po vlastní ose nakrást něco do Itálie. A hele ho, Big Arch! Budoucnost McDonald's na trzích, kterým nestačí hloupá kuřecí genocida z mrazáku.

Normálně do McDonald's v zahraničí kupodivu nelezu a už vůbec ne v zemích, jejichž gastronomií se můžete prokousávat roky a stále máte co objevovat. Ta italská je nepochybně jedna z nich. Když ale trčíte na malým letišti a nic moc vás nezaujme, proč nezkusit starý dobrý zlatý oblouky.

Big Arch by měl být takový velký, vytuněný, moderní Big Mac. V USA ho zavedli jakožto zbraň proti klesajícím tržbám. Já si ale dovolím pochybovat, že zrovna tenhle sendvič někoho vystřelí z kalhot.

Kvalita masa a housky je v Itálii určitě výš než u nás. Maso se trochu rozpadalo a působilo čerstvějším a domáčtějším dojmem než u nás. Taky v sobě dokonce mělo nějakou šťávu, což náš McDonald's vzdal už roky zpátky. Tam určitě palec nahoru. Houska mi přišla taky o chlup kvalitnější a míň lacinopečivovitá než ty naše. Dokonce i smažená cibulka byla jiná. Nakrájená na větší kousky a křupavější. Viz fotky.

Tím ale chvalozpěvy končí a nastupuje klasický dvojobloukový průměr. Omáčka mně absolutně nezaujala a ani za zlatý grilovaný prase z hlavy nevytáhnu, čím by měla být výjimečná. Vzpomínám si jen na obyčejnou kyselkavou omáčku s lehce uzeným nádechem a možná lehce říznutou kečupem. Upřímně podobnou omáčku očekávám na pultě v Kauflandu. Ne ve vlajkové lodi nejrozšířenějšího fast foodu na planetě Zemi. Sýr to nezachrání a houska posypaná několika druhama semen taky ne.

Takže ač v Itálii mají v McDonald's o chlup lepší maso a suroviny obecně, pořád je to jen McDonald's. Chraň vás ruka páně tam lozit, pokud v okolí máte jakoukoliv Salumerii. Big Arch je pak jen další z generických burgerů a za mě osobně mi třeba Big Tasty dělá mnohem větší radost.

Pro zajímavost, za samostatný Big Arch jsem na letišti v Bari dal 11,60 Euro, to bylo cca 290 korun českých. Za tyhle peníze se v Itálii najíte mnohem líp na každým kroku. Samozřejmě je třeba počítat s letištní přirážkou, ale ani za polovinu bych ho nedoporučil.

Další jarní zajímavou novinkou, která oblažila mé trávicí, ústrojí byla Mandalorian Whopper.

Na černý housky moc nejsem, ale k tomuhle menu jste si mohli připlatit stovku a dostat stylovej hrníček. Sice jsem seriál Mandalorian nikdy neviděl a hrnků mám víc než kdy použiju, ale znáte to. Prostě jsem musel. Samotnej burger ale taky sliboval spoustu srandy. Hlavně díky nové omáčce Sweet Umami Wasabi.

Realita? Celkem v pohodě. Takovej Burger King lepší standard. Spousta svěží zeleniny, dobře dochucený maso, slušná houska no a ta speciální omáčka. Taková trochu sójová majonéza lehounce říznutá wasabim. Bohužel jsem ji tam měl dost málo a tak dostalo víc prostoru i takový rajče než ta speciální omáčka, kvůli které si člověk tenhle kousek objednal. Škoda, že i v téhle nejvyšší finanční kategorii má někdo nutkání šetřit.

No když už nic, tak máte aspoň za extra stovku ten hrnek, kterej nepotřebujete. A to se vyplatí! Teda... no... ehm...

Pak sem snědl tohle. Na Burger festu v Ostravě. Bylo to něco asijskýho, lehce pikantního. Dobrý to bylo. 

A líbí se mi dnešní doba. Když sem patnáct let zpátky začínal psát tenhle blog, to ještě i Pohlreich dělal maso do burgerů půl na půl s vepřovým a specializovaný burgrárny byly v ČR stěží dvě. No a dnes? Během práce si skočíte do prvního burgerovýho food trucku a dostanete krásně medium burger v domácí houstičce se spoustou omáček, zajímavým vnitřkem a celkově vyladěným k dokonalosti. A ne jen na festivalech, ale troufnu si říct, že na tisíci různých místech v ČR. Pokud někdo tvrdí, že dřív bylo líp, tak lže. Hnidy na něho.

A jdeme na Popeyes!

Popeyes v Ostravě je jako horská dráha. Nahoru, dolů, super, nic moc, zase nahoru, blinkat, euforie, radost, sucho v puse a všechno mezi tím. Mimochodem se dostáváme do fáze téhle gigantické mega dramatické recenze, kdy si recenzovaný produkt můžete ještě skočit ochutnat taky. Úplný retro.

Seznamte se s Lime Chicken Wrapem. Stripsy, Lime jalapeno omáčka, sýr, salát a majonéza. Schválně jsem si nedával tu verzi s jalapeno papričkama navíc, protože jsem si chtěl užít tu omáčku. Tož a výsledek byl takovej průměr. Kyselkavá a lehounce pikantní omáčka byla fajn. Kuře zase sušší. Sýr se neroztekl. No a celkově byla tortilla spíš sušší, nudnější a málo naplněná. Kdybych tohle podával doma rodině, styděl bych se.

Chuťová kombinace jako taková byla ale naprosto v pohodě a pokud víte o pobočce Popeyes, kde vždycky dostanete nabitý wrapy, tak se Lime Chicken Wrapu bát nemusíte. Já si pochutnal, ale aby mě Popeyes přetáhlo na svoji stranu z KFC, k tomu prostě zase nedošlo. Ale ruku na srdce, díky Cajun hranolkám a Blackened ranch omáčce k tomu Popeyes nemělo daleko. To je prostě fast foodový finger food top.

Ha! Polívka. To bude Bageterie Boulevard a její Baskické Chef menu. Tohle jste netrefili zhruba o týden. V něm byla polívka Sopa Brandada. Bramborovo-sýrový krém s papričkama Piparras a petrželkovo česnekovým olejem. Samotná polívka byla moc dobrá. Polívky nejsou moje první volba předkrmu, ale tenhle krém se povedl. Bohužel mi do něj moc neseděly ty o chlup pikantnější kozí rohy a smysl oleje sem taky nezaznamenal. Ale tohle bude spíš o osobních preferencích, protože suroviny jako takový byly fajn. Pro milovníky zajímavých polívek byla tohle moc příjemná fast foodová volba.

Bagetu jsem si vybral Pečeně La Concha. Vepřová pečeně, Piquillo papričky, jablkové purée, sýr Roncal a rukola. Kombinace zajímavá a i celkem povedená. Masa byla spousta. Bylo relativně šťavnatý a za to Bageterii děkuju, protože omáček bylo málo. Dole jakýsi taveňák nebo pomáslo a nahoře trocha jablkovýho kompotu. V případě suchýho masa by tahle bageta byla katastrofa, ale nakonec to byla celkem fajn jízda. Ze židle vás nevystřelí, ale to jsem od bagety ani nečekal.

Pečený papriky byly taky fajn, ty mám rád. Rukoly byla spousta a některý kousky byly tak čerstvý, že sem měl podezření, že nakrájeli nějaký lupení za Novou Karolinou v Ostravě. Naštěstí tam nic kromě betonu neroste, takže mám klidný svědomí. Ale Přemek by měl radost, takhle fresh bylinky jsem ve fast foodu ještě neviděl.

No tuhle bagetu už ale nikdy neochutnáte, takže nad ní nebudu ztrácet čas. Prostě lepší průměr, pořád ale jen a jen bageta.

Další pizza! Tentokrát si dokonce pamatuju, jaká a odkud. Je to California Vibe z Vosíme, z jejich Americkýho menu. Stále běžícího, jen tak mimochodem. V podstatě vegetariánská novinka a to se, ruku na srdce, na pizze moc nenosí. Rajčata, mozzarella, cibule, cherry rajčata, kukuřice, česnek, guacamole a sezamový semínka. Všechny suroviny mám rád a tahle kombinace je dost zajímavá. Sladká díky kukuřici, kyselkavá díky rajčatům, exotická díky gucamole, trochu umami díky sezamu a do toho česnek. Dobře se to jí, dobře to vypadá, dobře to chutná. Jeden z těch povedenějších kousků, pokud nemáte nic proti jednotlivým surovinám.

Jakožto člověk s BMI, který se pomalu ale jistě začíná posouvat do rudýho spektra, mi ale udělaly největší radost Bacon Fries. Hranolky se slaninovou omáčkou a smaženou cibulkou. To je takový to správný prasící bagrovátko, který chcete pro sebe. I když je okolo vás spousta lidí, prostě chcete. Chcete všechny ubodat dřevěnou vidlicí a nechat si to celý pro sebe. A bagrovat, dokud vaše BMI nezduří jako slunečný disk při superslunci. Mňam.

Ze zduřenýho disku zpátky na zem. Do Plzeňky U Staré radnice. Nedávno otevřená restaurace v nedávno dostavěným baráku hned u ostravskýho Masarykova náměstí. Normálně nepíšu recenze na restaurace. Jsem v nich pomalu častěji než kolikrát otevřu počítač a na to prostě nemám čas. Výjimku udělám buď při naprosté spokojenosti, no a nebo při opaku.

Bohužel tohleto bude spíš varianta číslo dva, varování. Jejich sezónní menu z preštíka vypadalo na pohled famózně a po Instagramu krásný fotky jejich jídel jen lítaly. No kdeže. Za pětistovku jsem dostal žebra z tak předešlýho dne, možná víc. Ohřátý a potřený, aby se neřeklo. Ve smaltovaným pekáčku, na novinách, jak někde v minulým století. Samotný žebra byly suchý, tuhý a tuk nebyl vypečenej. Mám i podezření, že dole byla taková ta blanka, kterou každej soudnej kuchař z pod žeber stáhne před pečením.

Za dvě stovky? Asi dobrý. Za skoro pětikilo je to ale výsměch hostům. Alespoň ve stavu, v jakým jsem to dostal já. Snad jen ten světlý chlebík k tomu stál za pochvalu. Pivo bylo fajn, ale dobře natočenou Plzeň dnes dostanete v každým lokále. Plzeňku si tak řadím mezi restaurace, kam netřeba znova chodit. Alespoň příštích pár let.

A nebyl to jen Burger King, kde jste si mohli přikoupit hrnek. McDonald's se rozhodl skočit do víru fotbalu a nabízí Fotbalový menu s plastovým kelímkem. Ve světě je kelímek zdarma k objednávce. Třeba v USA zdarma ke každé objednávce nad sedm dolarů (cca 150 korun), u nás si musíte koupit fotbalový menu za 259 korun. Což je třeba obyčejný Big Mac velký menu s Big Mac omáčkou bokem navíc. Ano, specifický trh.

Tady mě neuhnali na kelímek. Těch mám doma, jako každý rodič, přehršel a stejně z plastu nechce nikdo pít. Ale Big Mac omáčka v kelímku? To si nechám líbit.

Už jen kvůli tomu, že si můžeme takhle krásně odtajnit její složení. No a pokud nemáte doma kvasnicový extrakt, tak si ji stejně doma neuklohníte.

Samozřejmě došlo i k přímýmu porovnání a za mě to je opravdu ta stejná omáčka, jako cpou do Big Macu. Kyselkavá majonéza s okurčičkama přesně tak, jak ji každý zná a spousta z nás miluje. Tomuhle říkám legendární omáčka. Ta z Big Arche téhle nesahá ani po paty. Bohužel.

Finger food u McDonald's už delší dobou v recenzích míjím. Málokdy stojí za těch šedesát korun k menu. Tentokrát ale McDonald's nabízí Čedarová kolečka se slaninou a jalapenos a to zní jako fajn kombinace. Bohužel stály za prd. Hmota byla taková spíš kašovitá a o slanině jsem se dozvěděl až teď z menu, když sem hledal celý název produktu. Jediný plus koleček tak bylo maximálně jalapeno. Kolečka jsou navíc hrozně prťavý. Podle menu mají 44 gramů. Tohle se prostě nepovedlo.

Celý fotbalový menu je takovej menší podvod. Pokud si rádi zajdete na meníčko ze standardní nabídky, k tomu moc toužíte po plastovým kelímku s fotbalistou nebo fialovým lejnem, tak jděte do toho. Samostatná Big Mac omáčka jako taková je super, ale k hranolkům ani k nugetám mi upřímně až tak extra nesedla. Takže za ty super extra peníze nestojí. Jó taková sklenička a k tomu opravdu zadarmo k menu, ta by bodla. Ale to už nejspíš zůstane jen v mých snech a vlhkých vzpomínkách...

Do stojaté vody českýho finger foodu se snaží strčit svůj mastnej prst i Pizza Hut. Přináší trojkombinaci novýho finger foodu, který si můžete přihodit k pizze. Nebo si je všechny objednat jen tak.

Dlouhý, Široký a Bystrozraký. Nebo spíš Dlouhý, Bystrozraký a Široký. Pěkně vedle sebe. Připraveni na strastiplnou cestu traktem. Začal jsem těma bobánkama. Oficiálně Pizza Puffs, verze Pepperoni.

Tyhlety košíčky chutnaly přesně tak, jako byste si je koupili jako hotovku z krabice. Pizza těsto, který uprostřed nebylo podle mě ještě úplně propečený, na tom obří porce kečupu, nějakej ten sýr a nahoře až přepálený kolečka salámu. 

Jako proč ne, ale znova si tohle jen těžko objednáte.

Hut Dog, ano, Hut Dog, je jako zjevení z nebes. Ale ona z nebes přišla i Potopa světa. Hut Dog je tak něco mezi. Jako je to Hot Dog. Hot Dog z fast foodu. Z fast foodu, kterej má jen pec a kterej normálně dělá pizzu. Kdo by tohle čekal? Já teda ne.

A snad ještě větším šokem je fakt, že tenhle Hut Dog není vůbec špatnej. Párek v něm je nejspíš vídeňskej nebo něco podobnýho. Dal bych ruku do ohně za to, že to bude uzenina od nás nebo z Polska. Němci dělají jiný párky. Ohřátej tak nějak dostatečně. Okolo spousta hořčice, kečupu a smažené cibulky. Pizza Hut nabízí ještě Hut Dog s Pepperoni Crunchem, ale ten crunch je na moji "Ne děkuji, raději smrt" listině po Dip & Crunch pizza zážitku.

Celkovou chuť Hut Dogu tak klasicky tvoří omáčky následovaný jemným párkem a křupavým rohlíkem. Rohlík by upečenej možná trochu dost a hodně křupal. Na druhou stranu to bylo tím, že si prošel pecí. A jako zapečenej párek v rohlíku... není to vyloženě špatnej nápad! Hut Dog je ujetina. Asi se to nechytí, stejně jako se kdysi nechytil koncept Parky's, ale rád jsem ochutnal. No a opakovat samozřejmě nebudu. Na to je okolo spousta větších lákadel.

Cheesy Twist, tyčinka se dvěma druhy sýrů a kořením. Podle webu. Tady bych měl asi problém s označením tyčinka. Pokud se něčemu říká tyčinka, podle mě by to mělo být pevný. Pevný a tvrdý. To, co jsem dostal do ruky já, bylo spíš takový... plandavý. Jako držet v ruce dlouhej párek. Tak to divně plandalo a pleskalo. Po doplandání a po bližším prozkoumání uvnitř najdete sýr.

Asi vám neřeknu, jaký dva druhy sýra tam jsou přesně. Od pohledu to vypadá jako mozzarella, ale chuťově je to naštěstí vyšší liga. Celkově hmota z Twistu působila spíš do slana, skoro jako oštiepok nebo korbáčiky. A to pro mě bylo hodně příjemný překvapení. Od Cheesy Twistu jsem upřímně moc nečekal, ale nakonec jsem si na náplni celkem pochutnal.

Škoda toho těsta. Uprostřed mi přišlo lehce nedodělaný a hlavně působilo spíš jako chuťový neutralizátor, než aby pomohl sýru vyniknout. Ta trocha koření nahoře nezměnila vůbec nic. Možná kdyby se to těsto víc propeklo, trochu by se chuťově odmoučnilo a udělalo by lepší práci. Pak by ale zase některý části tyčinky byly přepálený. No prostě nevím. Asi by to chtělo trošku zapracovat na přípravě. Každopádně pokud vás tohle jídlo podle fotek láká, klidně do toho jděte. Není to špatný.

Milujete smash burgery?

Tož nechoďte na burger do U Nás doma ve Vratimově. Protože tohle tam dostanete pod pojmem Bacon Smash Burger. Nebudu to rozmazávat jak opice lejno po skle. Takže jen zrychleně. Tohle prostě není smash burger. Navíc tam měl být nějaký slaninový jam a nakonec to byla jen nasekaná osmažená slanina, možná trochu oslazená.

Regulérní double burger, možná. Každopádně zbytek menu byl fajn, jen se vyhněte burgeru. Pokud máte rádi smash burgery tak moc jako já, tak ať nejste zklamaní.

A borec na konec. Pravý a nefalšovaný smash burger na spravení chutě.

Tohodle krasavce dostanete v Dave's Burger v Praze. Dámy a pánové, takhle (!) má vypadat smash burger.

Jde o klasický Smash Cheese Burger. Dvě smashnutý masa, čedar, kečup, okurkový relish, americká hořčice a ručně zadělávaná houska. Jestli housku opravdu zadělávali ručně, to nevím, ale byla božská. Měkoučká jak peřinka po dvojité noční šichtě, máslová, opečená na řezu. Jako co víc chtít? Netuším. Jednička s hvězdičkou.

Maso bylo krásně smashnutý, chuťově silná hovězina, kvalitní. Čedar perfektně rozteklý, kvalitní kečup, hrubozrnná hořčice a famózně slakdokyselkavý okurkový relish.

Tenhle burger možná nevypadá dobře na plakátech, ale je to ta nejčistší reprezentace slova burger, kterou si dokážu představit. Je to šťavnatý, je to hovězí, je to nabitý silnýma chutěma, je to jednoduchý a jakmile se do něj zakousnete, tělem vám projede blesk, kterej se rozzvoní v mozku rozlívajíce ten nejčistší hormon štěstí. Tuk, sůl, chuť, nirvána. Miluju smash burgery prostě. Cena 229 korun. Je to dost, ale litovat nebudete.

A zazvonil zvonec a recenze je konec. Děkuju, že jste si na tenhle blog vzpomněli, i když sem zrovna ležel pod stolem. Děkuju za všechny příspěvky do žebrátka. Děkuju za živou diskuzi nahoře vpravo. Přeju vám i sobě všechno nejlepší a jedeme dál. A držte si klobouky, protože další recenze bude pořádná pecka!