Smash Single, Bob's Beef Burger, Ostrava

Žijete v Ostravě, máte rádi upnutý lesklý hadry, bolavou sedinku a rádi machrujete s ultratenkým a hypergiga lehkým kolem za dvě stě tisíc, co jste si právě koupili? Pak určitě znáte ostravskej Pavilon. A nebo jste normální a jenom žijete v centru, máte děti a k tomu chuť na dobrý pivo. I k tomu je Pavilon díky přilehlýmu parku a dětskýmu hřišti geniální. A protože se tam mimo jiné pár let zpátky objevil i stánek Bob's Beef Burger, můžete se k pivu i slušně nadlábnout. Jdeme na to.

Pamětníci jistě pamatují recenzi na slaninový burger z Bob's Beef Burger z Frýdku-Místku z roku 2019. No a pokud ne, tak vám to shrnu. Super burgery ze stánku u hypermarketu. Dneska už jsou i v Ostravě a dokonce dvakrát. Občas se na ceduli objeví nějaký nový akční burger a protože cedule je veliká a vyfocený burger je v opravdu nadživotní velikosti, prostě ho musím ochutnat. Hned vedle je mimochodem obří maketa zmrzliny a na mladší publikum to taky funguje. Halt chcete-li něčím zaujmout, sežeňte si obří maketu, velkou fotku a nebo se zvětšete rovnou vy. Na fotce u stánku v Pavilonu má Bob's Burger jejich nový Smash burger. Nabízí ho ve verzi single, double nebo dokonce tripple. Já si vybral single jako lehčí svačinu k pivu.

Tohle jsem dostal. Na fotce vypadá obří, no ve skutečnosti to žádnej macek není. Podle webu obsahuje 75 gramů smashnutýho masa, slaninový jam, sýr cheddar, sýrovou omáčku, omáčku z pečenýho česneku, okurku a polníček. Takový menší svačinový prcek za 170 korun samostatně. Nemůžu si pomoct, ale nacenění mi přijde o chlup přepálený. Vzhledem k místu a frontám u stánku za pěknýho počasí ho chápu, ale někde mimo takhle vytíženou oblast je to víc než dost. Hlavně pak ve verzi double a single, která vás vyjde na 225, respektive 280 korun. 75-ti gramovej plátek masa za 55 korun můj malej hladovej mozek a zkornatělý srdíčko odmítá přijmout. No máte pivo, máte hlad, berte nebo nechte být. Máme kapitalismus a já bral.

Houska celkem slušná, jen už byla vytažená delší dobu, takže ztrácela měkkost a chvílema byla spíš tužší. Maso aby člověk pohledal. Chuťově moc nevím. Bylo zalitý omáčkama, který byly moc fajn. Burger byl hodně šťavnatej a to mám rád. Česneková majonéza se spojila se sýrovou omáčkou a i se slaninovým jamem a tvořilo to takovou pěkně šťavnatou a nezdravou chuť, která snad neurazí nikoho. Vyladěný to teda moc nebylo, ale pokud to zalijete pivem, bude vám to stejně jedno. Polníček pěkně klouže a burger do vás zajede jak vlak do tunelu. Za zhruba i stejnou dobu.

Burger je to spíš menší, cena za něj spíš vyšší, ale chuťově ani zpracováním vás rozhodně neurazí. Čekací doba je někdy větší, někdy menší, jak vyjde směna a počasí. S tím problém nemám a není moc co zlepšovat. Celkově teda Smash single můžu pochválit, jen bych si za tuhle cenu dokázal představit i verzi double tak, jak to dostanete v Hood Bistru. Za momentální cenu a příplatky za extra masa je to ale na můj vkus moc drahá sranda a já osobně zůstanu u smažených jalapenos plněných sýrem, který tam taky mají a poskytnou lepší poměr cena/snack/výkon.

Megagigasuperpauza 2025

Hlásím konec kreativní pauzy! Někdo by mohl říct, že jsem se na vás sprostě vyprdnul. To nemůžu potvrdit ani vyvrátit. Ale alespoň jsem u toho na vás myslel. A díky tomu mám spoustu fotek. Grilovací sezóna sice pár vzpomínek lehce zamlžila, ale fotky se mi vydolovat podařilo. Plus jsem si poctivě dělal poznámky, takže jakoby žádná pauza nebyla. Jdeme na to.

Nether Sauce - McDonald's

Z poznámek: "Pálí hodně, opravdu to není úplný mainstream. Cca sedmička z deseti a to mám pálivý rád. Začátek hodně do kyselosladka a pak ovocný chilli s dlouhou pálivostí. K nugetám sedí skvěle, hranolky dost přebíjí."

Takhle ze staré hlavy si ještě vzpomenu na naprosto neskutečnou cenu toho Minecraft menu, kde jste mohli sbírat skiny do Playstation nebo tabletové verze Minecraftu. Já stihnul sehnat jen fialový lejno (který má teďkom vlastní shake). Vzhledem k ceně mně to ale ani tak netrápí. V samotné hře fialový lejno potěšilo víc než nová pálivá omáčka. Jako promo ale celkem zklamání, protože většina světa jela větší bomby a náš specifickej trh zase ostrouhal.

Caesar Wrap - KFC

Z poznámek: "Hodně krutónů, méně omáčky, vyšší suchost. Kombo pořád dobrý, jen díky menšímu množství omáčky vede spíš pikantní kuře. Trochu se ztrácí vyladěnost, kterou měl bagel.

Je to větší jak Twister, nacenění tak dává větší smysl (mimo poznámky - cena byla o dost větší jak u Twistera), smysl dává i jinej obrázek, ač nešikovnej a nikde se člověk nedozví, co si vlastně objednává. Tentokrát jsem se zaměřil na slaninu. V celkové chuti se ztrácí, samostatně nemá moc silnou chuť, spíš jako uzený maso, ale možná za to může jen silná omáčka. Akorát omáčky bylo až dole, zbytek sušší."

Tolik k poznámkám. Z hlavy se mi tenhle Wrap vykouřil celkem rychle a na rozdíl od bagelu mi nijak neučaroval.

Cheese Fingers - Bageterie Boulevard

Jedna z mála věcí z téhle multirecenze, kterou ještě pořád můžete ochutnat. A rozhodně jedna z věcí, která mi v hlavně zůstala a bohužel ne kvůli pozitivnímu dojmu.

Jedná se rychlovku od Bageterie, takže o malou bagetku na menší svačinu. Omáčka byla fajn. Dokonce moc dobrá. Luxusně sladkokyselá a lehounce pikantní s kouskama papriček. Vytvářela výborný kombo se salátem a majonézou.

Kámen, balvan, hora kamení, plnej kamenolom kameního úrazu byly samotný sýrový nugety. Tak nějak jsem v nich totiž nenašel sýr. Všechen sýr zůstal někde ve friťáku nebo ve fabrice a v bagetě byly dva nebo tři dutý kousky strouhanky. No a tomu prostě nepomůže sebelepší omáčka. K tomu nugety nekřupaly, ale byly gumový a žvýkací.

Za 59 korun českých tak dostanete zklamání v bagetě. Dutý jak fronta u pracáku. Tohle by si znova dal jen ten největší lobotom.

Sekaná v housce - Občerstvení U Hrocha, ZOO Ostrava

Tohle je spíš pro zajímavost, co všechno do sebe můžete natlačit v ZOO. Tohle byla jakási staročeská sekaná v housce se zelím. Samotná sekaná byla celkem dost nastavovaná, ale chuťově naprosto v pohodě. Jen se dost rozpadala. V kombinaci se zelím to bylo fajn, ale dost suchý. Chtělo by to tam nějak zakomponovat omáčku. Samotná houska taky patřila k těm lepším.

Nejde o žádnej gastrozážitek, ale pokud si to porovnáte s místní konkurencí, tak se nad průměr určitě dostanete. Takže pokud zrovna na tohle máte chuť, klidně do ní jděte. Poměr cena/výkon mají U Hrocha asi nejlepší z celé ZOO. I když pořádnou konkurenci by tam všechny podniky potřebovaly jako sůl.

Smashburger Mini - Hood Bistro, Ostrava

Hood Bistro v Hrabůvce. TOPka dámy a pánové. Hned, jak se někde provalí, že přes deset let kdesi v análech internetu hodnotím burgery, tak následuje okamžitá otázka. "Kde mají v Ostravě nejlepší?" Těžká otázka, protože každýmu přece jen sedne něco jinýho. Někdo jede na objem, někdo rád ujetý kombinace a někdo nesnese jiný než medium maso. Plus třeba taková Poruba šla gastrem nahoru ohnivým tempem a netroufnu si tvrdit, že jsem tam momentálně ochutnal byť polovinu burgerů. I tak si ale troufnu s kamenným klidem ve tváři tvrdit, že Hood Bistro v Hrabůvce rozhodně patří do toho nejlepšího, co můžete v Ostravě a širším okolí ochutnat. A pokud milujete smash burgery tak jako já, tak už ani dál nečtěte. Mrkněte na otvíračku a tady dule máte menu:

Zavírají bohužel celkem brzo, takže je třeba se tam stavit před cestou na pivko a ne po ni. To je ale tak jediný negativum, který jsem našel. Smash maso dělají tenoučký, smashnutý jaksepatří. Dobrá houska, hodně omáčky, čerstvá zelenina, lambáda na entou.

Na fotkách je mini burger za 80 korun. Doslova chuťovka a kdykoliv si na něj vzpomenu, slintám. Slintám a slintám. Za stejnou cenu si koupíte Big Mac, ale ruku na srdce. Kdybych bydlel na jihu Ostravy, tak mě v McDonald's už neuvidí. Na další návštěvu jsem nenechal nic náhodě a dal si velikostně plnotučnej Smashburger Oklahoma s nivou a to byla taky pecka. Prostě tohle jsou burgery. Tohle je přesně to, proč burgery znají a dělají po celým světě. Místní už asi znají, nemístní musí poznat. Spousta lidí se teďkom asi mlátí hlavou do stolu, že byli na Colours a tohle by rádi ochutnali. No smůlu máte. Zachránil jsem Ostravu Jih před dopravním kolapsem. Pro mně osobně momentální ostravský top. Mama's, Eatmeat, atd. nejsou špatný, ale tyhlety šťavnatý smashe prostě miluju. Plus člověk ušetří dobrou stovku a burger je tím, čím má být. Větší sváčou do ruky.

Twister Capricciosa - KFC

Další naprosto tuctová věc, ke které musím využít poznámek, protože se mi nezaryla do paměti. Takže cituju poznámky: "Šunka hrozně studená, ale chuťově výborná. Kvalitní maso, ne taková ta česká pizza šunka. Sýrová omáčka taky studená, ale dobrá. Tentokrát mi přišla o chlup míň chemická, ale to může být díky kombinaci s kečupem a celkem pěkným množstvím rajčat. Houby fajn.

S přivřenýma očima opravdu připomíná pizzu s pikantním kuřetem, který se prosazuje asi na šedesát procent. Slušná obměna Twisteru za slušnou cenu. Palec nahoru."

Tož v poznámkách palec nahoru, ale v mozku mám jen stín a živej pocit studené šunky. Jinak šlo o naprostej průměr, kterej sem ochutnal jen proto, abych zkompletoval sérii Pizza Twisterů z let minulých. Pokud vás minul, plakat nemusíte.

Bacon Boy - Goodies from the brothers, Burger Fest Ostrava

Na Burger Fest se vždycky rád zastavím, i když mi je vyloženě proti srsti strategie hranolkovýho monopolu, která stále trvá. Letos jsem ale narazil na stánek s pivem od lidí kdesi od Brna a to je fajn. Brněnský okolí není zrovna místo profláklý pivovarnictvím a tím větší a příjemnější bylo překvapení vynikajícího pivka z Líšně. Na stánek jsem ten den narazil ještě několikrát a burger tak byla letos spíš třešnička na dortu, než cíl celé akce. Ale vybral jsem si výtečně.

Bacon Boy od Goodies from the brothers. Kombinace naprostá klasika, houska měkká jak sny po uplavaných patnácti kilometrech, rozteklej sýr, opečená slaninka no a to hlavní. Medium maso. Ale medium tak medium, že v dokumentu Medium by tohle maso byla na začátku, uprostřed i na konci. Kluci z tohodle podniku by ten dokument mohli i natočit. Perfektní medium a i když si lidi chodili a libovali v jiných stáncích, já sem věděl. Věděl jsem, že jsem si vybral dobře a nemohl jsem udělat líp. Mňam.

Peanut butter toast - Drinkeat, Ostrava

Pokud se chcete zabít nebo alespoň znehybnit a připoutat na lůžko pomocí obezity, těžké cukrovky nebo mrtvice, jednu dobu k tomu byla v Drinkeat skvělá příležitost. Na snídani tam měli Peanut butter toast.

Tohle mě mrzí, že jsem nereferoval dřív. Bohužel v Drinkeat mění menu častěji než většina restaurací ručníky na záchodech, takže bych to nejspíš nestihl sepsat ani bez mé superalkoholové pauzy. Teda kreativní. Kreativní pauzy. Prostě zajdete si na bombovní snídani a za dva týdny je fuč. Stejně jako úsměv vaši doktorky po krevním obrazu. Pořádně hutný sladký pečivo, osmažený na másle. Máslem nejspíš infuzovaný, pokapaný a v tlakáčí mučený. Prostě pečivo po pořádným butterboardingu. Na tom několik plátků rozteklýho čedaru. Všudypřítomná chuť arašídů. K tomu takzavaná rána pro jistotu do srdce, ještě sýrová omáčka. Na tom opečený kopeček ze slaniny a něco zelenýho, aby jste neoslepli na jedno oko ještě dřív, než zaříznete. A že to je zářez. A druhej, třetí, čtvrtej. Tohle by měli lidem dávat až po předložení smlouvy na životní pojistku. Já mám jen jedno finální slovo. Lahůdka. Kombinace sladkýho a slanýho vás pošle do nebe. Buď obrazně nebo ne. Ale vám to bude během jedení jedno, to vám zaručuju. Tak snad se s Peanut butter toastem ještě potkám. A snad tohle nečte moje doktorka.

Cheese Burger - Piter Pane Burger, Sunny Beach, Bulharsko

V roce 2021 jsem v Bulharsku obrážel fast foody křížem krážem a letos přišlo na řadu repete. Bohužel jsem mezitím spi(y)chnul manželku. Obrazně i fakticky. Takže s dalším děckem na krku jsem tentokrát obrážel spíš předražený plážový restaurace a baštil krevety, risotta, lopal fancy míchaný drinky a na fast foody tolik prostoru nebylo. Samozřejmě jsem jich pár obrazil, ale nepotkal jsem nic, co by stálo za větší zmínku. Dokonce ani tu teplou tatarku na pizzu mi tentokrát nestrkali na každým rohu.

Ale jedna zmínka by se našla. Stánek Piter Pane s hodnocením 4,9 na Googlu, to už je něco. Zkusil jsem od nich klasiku Cheese Burger. Cena na Bulharsko vyšší, ale stálo to za to. V podstatě už se blíží tomu, co si člověk představí pod světovým pojmem burger. Pořád to není TOP kvalita typu Hood Bistra (viz výše), ale určitě jde o nejlepší burger, jakej jsem zatím měl na jih od České republiky. Kvalitní a čerstvý suroviny, rozteklej sýr. Nešlo o čedar, ale o nějakou místní napodobeninu. Houska byla fajn. U nás bych řekl průměr, ale v Bulharsku podobný pečivo moc nevedou, takže pro ně to musí být něco extra. Omáčka fajn. Dostat podobnou někde u nás, nepoznám rozdíl. Co mě ale dostalo bylo maso. Balkánci se prostě nezapřou. Chutnalo to jako mix mezi hovězím a nějakou jejich směskou na kebabčety s čubricou. Hlavně ta konzistence byla pružná a pevná a úplně jinačí, než najdete v burgrech u nás. Kdyby si dal Balkánec maso bez čubrici, tak mu asi upadne noha nebo co. Maso bylo ale medium a chuťově opravdu zajímavý.

Každopádně pro mě to byla vynikající fúze bulharské a americké kuchyně, která mi vykouzlila úsměv na rtech a zpříjemnila dovolenou. Pokud se náhodou vyskytujete okolo a máte chuť na burger, rozhodně doporučuju. Už jenom kvůli tomu, že okolo je sice stánků kopec, ale tenhle opravdu vyniká. Hodnocení na Googlu obstálo.

No a to je všechno. Pár měsíců bez recenzí jste přežili a jedeme dál. A šetřit vás nebudu.

Magyaros food report

                        

                        

                        

Chcete se vydat do země, kde si můžete v klidu baštit langoš, aniž by vás zezadu bodnul migrant nožem? Chcete se vydat do země, kde si můžete v klidu natankovat ruskou naftu, u toho si zanadávat na Unii, ukusovat langoš a pak si dojet na nejnovější americkej trhák? Chcete se vydat do země, která jako jedna z mála v Unii dokázala porazit Česko v soutěži o největší inflaci, takže váš langoš už není tak levnej jako kdysi? Máte rádi langoše? Maďarsko je tady pro vás! A než se tam vydáte, tak si můžete přečíst pár mých gastro postřehů.

Začněme tím hlavním a jediným, proč by vůbec někdo do Maďarska vyrazil, langoše! První setkání s pravým maďarským langošem proběhlo na pláži Balatonu, když jsem u sebe neměl foťák. Takže vám bude muset stačit slovní popis. Šlo o sice velký, ale plandavý, asi nedosmažený, těstokolo napatlaný zakysanou smetanou a strouhaným sýrem neznámého původu, kterej by se dal se vší neúctou přirovnat k našemu eidamu. Samotný těsto bylo chuťově fajn. Jako u nás. Kombinace zákysky a sýra tam frčí asi nejvíc, najdete ji pod libozvučným slovním spojením Sajtos-tejfölös. Chutná přesně tak, jak vypadá. Jako zákyska a sýr.

Po prvním celkem nudným langošu jsem se vydal do stánku specializujícím se jen na langoše, abych měl záruku pořádnýho maďarskýho zážitku. Tam jsem pár minut znalecky koukal na menu, tvářil se důležitě jako pán na Eros Piste a zkušeně objednal Töltött Lángosok - Kolbászos-Sajttal. Prohodil pár náhodných a vtipně znějících vět s paní za pultem, zamával kartou a čekal, co dostanu. Dostal jsem plněnej langoš se salámem, sýrem a česnekem nahoře. Takže pro pořádek. Töltött znamená plněný. Sajttal je sýr. Kolbászos měli německy přeložený jako Wurst, no ve výsledku to znamená salám. Nečekejte klobásu. A těch pár náhodně znějících slov po objednání byl zjevně dotaz na česnek.

Těsto bylo křupavý. Mohlo by být nadýchanější. Sýr byl zase nějaký místní random podobnej našemu eidamu. Salám byl hodně vytuněnej paprikáš. Celkovou chuť téhleté macaté placky si každej z vás asi dokáže představit. Útok na žlučník zleva i zprava a složenou židlí pěkně z vrchu. Pokud tohle sníte, ocitnete se v ráji. Nebo v pekle. To už nechám na každým z vás. Ale žlučník vás nepochválí. Je to jako oběd pro hodně obézní dřevorubce. Cena 2500 forintů, takže asi 158 korun. Za ty prachy celkem hodně muziky, ale na mě hodně těžké muziky. 

A takhle vypadal další kousek ze stejnýho stánku. Tentokrát jsem se dokázal vyhnout plněnýmu langošu a objednal si klasiku, čiže Lángos Sajtos-tejfölös-Pirítotthagymás. Sajtos-tejfölös už znáte. Zákyska se sýrem. K tomu Pirítotthagymás, to je smažená cibulka. Krásný jazyk. V oleji si langoš buď poležel chvilku dýl, nebo olej pamatoval stovku předchůdců z předchozích dní. Langoš byl tmavší, ale krásně křupavej, uvnitř vláčnej a těsto bylo fajn.

Kombinace sýra a zákysky neurazí, no upřímně ani extra nenadchne a smažená cibulka z IKEA tomu nepřidá nic až tak výjimečnýho. Cena 1800 forintů, cca 114 korun. Po všech těch zdlábnutých maďarských langoších můžu s klidným svědomím říct, že český mi sedí víc. Těsto je v podstatě stejný jako u nás. Někde lepší, někde horší. Ale ta tatarka, ta mi tam chyběla. Tatarka s kečupem, sýrem a česnekem prostě neporažena.

A nejsou to jen langoše, čím jsou živi kníratí maďarští mocipáni. Jedno z jejich tradičních jídel jsou třeba Dödölle. Bramborový šišky, třeba se zákyskou, slaninou a cibulkou. Teď už vám asi došlo, že Maďaři rádi zákysku. Já taky, tak proč ne. Slanina byla krásně vypečená. Šišky nadýchaný, měkoučký, žádný puky. Trochu mi to připomínalo knödel k Schäuferla z Německé Frankonie. Zákyska se k bamborům hodí, slanina taky. Celkem fajn jednoduchý jídlo za pár kaček.

Jak chutná v Maďarsku gyros? Kdesi za náměstím, kam z větší části zavítá jenom místní mládež? Chutná úplně stejně jako u nás. Stejně ochucený maso, stejná náplň, dobrá placka. Cenu si nepamatuju, ale i s plechovkou piva to bylo vyloženě to nejlevnější, co jsem tam měl možnost ochutnat. Halt mimo turistický trasy. Mimochodem tenhle gyros chutnal mnohem líp, než jakej jsem měl tu možnost ochutnat v řeckým Heraklionu. Tam strategie najití autentickýho hladovýho okna tím, že sejdete mimo turistický trasy a vrhnete se do zaplivaných ulic města, nevyšla. A tak jsem ten nejhorší gyros v mým životě baštil v Řecku. Asi jako když v Praze zalezete za Smíchovský nádraží. Brrr. No v Maďarsku jsem měl větší štěstí a na jejich gyros budu naopak vzpomínat s láskou.

Jak jsou na tom Maďaři s burgerama? Jako my před deseti lety. Minimálně teda okolo Balatonu. Na burgery jsem koukal kudma jsem chodil a všude stejná pohádka. Obyčejný tenký maso opečený tak, jak se zrovna zadaří. k tomu random houska a kečup se zeleninou. Jako u nás v moravských vesnicích roku 2013. Na čistě burgerovou restauraci jsem nenarazil, na tu bych asi musel do Budapeště. No pokud dostanete chuť na burger u Balatonu, bát se nemusíte.

Dostanete celkem obstojnýho kámoše. V tomhle případě mohlo být maso trochu víc medium. Co ale musím ocenit je kombinace kečupu a hořčice. Starý, dobrý a tvrdý nádražácký kombo á la český hladový okna z přelomu tisíciletí mě zahřálo u srdce. Správný retro, který nikdy neodmítnu. Čedar ok. Houska byla celkem slušná. Kopec zeleniny, což jsem během nejteplejšího týdne za poslední dekády u vody ocenil. No a hrancle ze starýho dobrýho Makra nebo nějaké jejich maďarské mutace. Není to sice nejvyšší gastronomie, ale milovník burgerů zůstane neuražen a dobře se nají. Cenově o něco levnější jak u nás.

V Maďarsku taky hodě frčí český pivo. A není divu. Jejich ležáky se nedají pít. Mají takovou tu hodně sladkou ocasovitou hnusnou polskou pachuť. Čest výjimkám v podobě pivovarů Soproni a Dreher. A občas můžete narazit na poklad jako broskvový Dreher Peach Light Beer Barack. Ač jsem ovocných piv ochutnal nepochybně přes stovku, tak tohle bylo rozhodně to nejlepší. Nejde o žádnej Radler. Ale pěkně čtyřprocentní plnohodnotný broskvový pivo, který je chuťově vyladěný k dokonalosti. Pokud nejste pivní nacisti a nepohrdnete ovocným pivem, tak Dreher Barack prostě musíte ochutnat. Ucítíte pivo a broskev. Stejnou měrou. Neskutečný kombo. Jako dospěláckej kompot.

Co mě u nich ještě zarazilo je způsob přípravy kuřecího prsa. Kdykoliv jsem tam narazil na kuřecí prso, dostal jsem ho v podobě naprosto natenko naklepané obří masové placky. Buď to tam mlátí půl hodiny před otvíračkou nebo na to mají nějakej lis jak na těstoviny, mandl nebo tak. V tomhle případě byla na mase omáčka z modrýho sýra a slanina. Vypadá to jako scheisse, ale chuťově to byla pecka. Stará dobrá obloha a zase ty nejobyčejnější hranolky nesmí samozřejmě chybět. Milovníkům retro gastronomie zaplesá srdéčko.

A když už nevíte co, dejte si fejkovej Big Mac. Tenký maso, kupovaný secret sauce á la tisíc ostrovů, zelenina, obyčejná houska... Ano, i takhle může vypadat burger u Balatonu. Chuťově v pohodě, ale přesně tohle si uděláte doma k televizi během reklam. Pokud ještě máte televizi. A v ní reklamy.

K tomu všemu jsem měl i tu možnost ochutnat asi 12 různých lahví maďarskýho vína. Všechny stály za vyližpytel. Snad jen jedno nebo dvě šumivý vína se daly vypít. V bublinkách se ztratí kdeco. Samozřejmě tu nechci hanit všechny maďarský vína. Pořádnej tokaj je jistě geniální, ale ten jsem v ruce neměl. Větší štěstí na dobrý maďarský víno jsem měl při koupi u nás v ČR, takže aspoň na tom exportu si dávají záležet.

Ledovou tříšť mají krásně zelenou. A to je asi tak všechno. Nic převratnýho v Maďarsku neochutnáte a stejně dobrej langoš s lepším pivem najdete i u nás. Na druhou stranu pokud máte Maďarsko kousek a dovolená u vody s langošem v ruce je pro vás letní terno, není nad čím váhat. Služby tam mají super. Lidi jsou tam příjemní. Okolo Balatonu se točí velký peníze, vrací se do turismu a jde to tam vidět. Ceny všeho jsou nižší jak u nás. Oproti dovolené na Mácháči ušetříte polovinu, dálniční známku koupíte online za pár šupů a nejhorší dálnice, která na vás po cestě čeká, bude ta česká...

PS: Bacha na papriky. I ta nejobyčejnější paprika vás může překvapit ze zálohy a pokusit se vás upálit zevnitř.

Deutsches Essen

"Smrt? Je to jako být na dovolené s partou Němců." Legendární hláška z legendárního Červenýho trpaslíka. Já si podobnou zkušenost nemohl nechat ujít a vesele se nechal vyslat na služební cestu do říše klobás a kožených kalhot, do Německa. V Německu jsem byl víckrát, ale tentokrát mě čekalo Bavorsko a z tama pochází všechny ty nejvíc echt německý šmakulády.

Třeba tenhle echt německej Old Cuban Burger. Smashnutý hovězí, ementál, slanina, okurky, červená cibule, hořčice a majonéza ve světlé housce. Ten byl super. Houska, která by vydržela i menši jadernou válku uvnitř, maso rozplácnutý a propečený přesně tak, jak se na smash burger sluší a patří a ta slanina! Slovem slanina bych tuhle slaninu možná i lehce urazil. Pokud teda jde něco urazit slovem slanina. Ale tohle byl pěkně macatej plátek bůčku osmaženýho do stavu kvantové superpozice, kdy bůček lavíroval přesně mezi božskou částicí a spáleným stavem. S hovězím masem a zeleninou naprostá pecka. Okurky echt domácí, hořčice žlutá a ostrá, cibule čerstvá, majonéza teplá a řídká jak postarší... no prostě taková echt německá. Tenhle burger ač jednoduchej, tak byl prostě super. Krásnej začátek. Cena okolo 16 Euro.

A co by to bylo za říší klobás bez klobás. Takže pořádnej Currywurst nesměl chybět. Tenhleten ještě pár let zpátky nejprodávanější junk food do ruky, než byl poražen kebabem, měli na více místech mýho dočasnýho útočiště. Ale pořádnej echt pojízdnej stánek s klobásama jsem našel jen jeden. Volba teda byla jasná.

A to je on, echt Currywurst. Opečená bílá klobáska na grilu, rozřezaná s elánem pravé Němky těšící se na konec šichty, pokydaná pofidérní omáčkou, posypaná kari kořením a podávaná s rozpečenou houstičkou. Klasika. Omáčka byla taková hustá, silně rajčatová a dost kyselá. Nebyl to obyčejnej kečup, ale extra daleko k němu to taky nemělo. Kari koření dodalo zajímavej šmrnc no a klobásku nemůžu snad ani komentovat. Jestli Němci něco umí, tak jsou to klobásy. V podstatě jíte jen jemně namletý a okořeněný vepřový maso. Žádný sra**ky okolo. Houska byla taky super. Cena 4,20 Euro. A zrovna tohle jídlo stálo za každej cent. Mňam. Naštěstí už na podobný klobásky narazíte i u nás v obchodech, ale za o dost vyšší cenu.

Nejen klobásy v Bavorsku umí, ale i pivo jim celkem jde. A pokud jich zvládnete víc a mezitím vám zavřou všechny stánky s currywurstama, musíte vzít na milost i pizzu do ruky. Tahle nebyla nic extra. Snad jen až na salám, kterej byl silně masovej a dokázal chuťově utáhnout snad celou pizzu. Obecně narazit v Bavorsku na špatnou uzeninu se skoro nedá a ani se mi to nepodařilo.

A teď pecka největší, Schäuferla. Po Currywurstu jsem nečekal, že mě něco dalšího vystřelí z kalhot, ale Schäuferle se to bez problému podařilo. Trochu to vypadá jako náš bůček, ale není. Je to vepřový rameno pečený s kostí a kůží. Kousek masa, kterej u nás u řezníka takhle naporcovanej nekoupíte a je to sakra škoda. Pod křupavou střechou plnou štěstí a slz radosti se skrývá perfektní libový maso. Ochucený jen solí. Solí a boží rukou. Tohle jídlo je TO jídlo. Vezmete kus zvířete, osolíte, dokonale opečete a dostanete se na tu nejvyšší metu s tím nejjednodušším, co se dá vymyslet. Všichni moderní michelinští kuchaři se můžou jít klouzat, protože TOHLE je dokonalost. A ta omáčka! Prostě jen výpek. Ale silnej jak železobeton. Když v něm ještě vymáchnete to maso na vidličce, tak okolo vás se zastaví čas, Země se přestane točit a vy prostě jedete. Jedete do nekonečnýho světa chutí a vaše tělo vám děkuje, že tohle před smrtí zažilo. Po tomhle jídle se nikdo nestane vegetariánem, to vám zaručuju.

Knedlík k Schäuferle byl nadýchanej, měkkoučkej a hodně slizkej. Uvařenej z nastrouhaných brambor a nepochybně ještě spousty škrobu. Kupodivu působil celkem lehce a ke spoustě masa se tak hodil dokonale. Taky uměl krásně nasát tu božskou šťávu. K jídlu jsem dostal i saurkraut. Ohřáty kysaný zelí. To si troufnu říct, že u nás na Moravě děláme lepší. Každopádně pokud někdy budete projíždět Franconií, tak Schäuferla je jasná volba. Mají to tam všude. Jen pozor, v různých částech Bavorska se dělá trochu jinak. Cena okolo 18 Euro.

Ano. I v Německu mají pizzu Hawaii a i v Německu se na vás blbě ksichtí, když si ji objednáte. Za trest ji dostanete hranatou. Cena okolo 16 Euro.

A protože se jednalo o služební cestu, tak sem byl nucenej absolvovat i nějakej ten fine dining, na kterej nás tahali klienti a samozřejmě se ani v nejmenším nejednalo o formu úplatku. Tohle třeba dostanete, když si v Německu objednáte garnely s česnekovým chlebem. Bylo to fajn, ale Currywurst nebo Schäuferla by na mě zabrala asi víc. Cena okolo 40 Euro.

Když vás nemá kdo uplácet, tak musíte potupně do kantýny a tam najdete taky spoustu echt dobrot. Třeba tenhle Leberkäse. Celkem fajn, docela srovnatelej s tím, co koupíte v Globusu. Preclíky místo pečiva tam baští běžně. Hotelová snídaně se bez nich snad neobejde. To všechno na tácu mě vyšlo cca na 7 Euro.

V kantýně dokonce najdete i kebab. Za asi 4 Eura. Maso bylo kuřecí a napíchaný kdoví čím. Moc se to nedalo jíst. Česnekový jogurtový dresing je pak ta správná volba na případné nadcházející manažerské meetingy. Rajče i s echt bubákem. Vypíchnul bych chleba, kterej byl super a rád bych ho sehnal někde i u nás.

No a pár zbytečných fotek na konec.

Automat na pivo. Nesmí chybět v žádným bavorským hotelu.

Nedávno tu byla diskuze o Domino's v ČR. Já si čas na Domino's v Německu neudělal, ale pro fajnšmekry, co bydlí okolo, tak si tam můžete zajít na kebab pizzu.

Fejkovej mekáč. Všudypřítomná teroristická veganská nálepka na menu nesmí chybět. Přesto veganskej food truck hned naproti zel prázdnotou. Všeci baští klobásy.

A nakonec Bananen-Weizen, pšeničný pivo smíchaný půl na půl s banánovým džusem. Servírka se málem složila, ustála to a s podivným úsměvem to donesla. Zkusit se má všechno. Cena 4,90 Euro a kupodivu celkem zajímavej a vyladěnej výtvor. Maximálně ale vypijete jedno a stačí. Jako dezert super.

Tolik k těm zajímavějších kouskům, co jsem do sebe natlačil. K německé gastronomii máme blízko, přesto mě překvapila vysoká kvalita všeho, co si člověk objedná. Klobouk dolů a třikrát hurá německé vysokokalorické dietě!

PS: Brzo vás nečekaně čeká i pivní speciál! Pivní speciál někoho, kdo se nebojí objednat si v Bavorsku pivo s banánem. Co víc dodat. Bude to další profesionální jízda té nejvyšší recenzentské úrovně, na kterou jste zvyklí!