Smash Burger, Amici

Dámy a pánové, jsem oficiálně důchodce! Zatímco trendy frčí okolo mě, já sedím u telky, koukám na Výměnu socek a největší moderna je pro mě slider. A pak přijde promo email od Amici, že mají jakýsi Smash Burger. Po bližším zkoumání jsem zjistil, jak jsem mimo. Dokonce mi kolega musel vysvětlovat, co že to vlastně je. Prostě trend, co mě totálně minul. Vezmete kuličku masa, rozplácnete na grilu co nejvíc a rychle ugrilujete. V Diners, Drive-Ins and Dives s tím nejvyrovnanějším a nejklidnějším moderátorem sem tenhle styl přípravy zahlídl stokrát, ale nikdy mi nedošlo, že je to vlastně trendy. Asi si budu muset začít kupovat hadry na Zalando, abych byl trochu in...

Tak jako tak mě to zaujalo. Takový ty giga burgery s co nejvíc masem, ideálně něco mezi čtvrt kilem a půl kilem, aby se toho najedl i českej pucflek zvyklej na hodně za málo, to nikdy nebyl můj styl. Já radši menší, ale vyladěný sendviče. Proto jsem si taky zamiloval slidery. Do Ostravy slidery ještě nedorazily, ale smash burgrem taky nepohrdnu. Tenký, ale šťavnatý maso v kombinaci se spoustou omáčky a surovin, to nezní špatně. Jak je na tom Amici Smash Burger?

Nooo. Nóóóó. Tak půl na půl. Po rozbalení přijde takový to "Kde mám maso?". Je tam, ale schovaný. Upřímně jsem čekal, že maso bude tenký, ale po celé housce. Ne, že se bude krčit někde uprostřed. Prostě víc jako na promo obrázku. Otřepaná věta, ale od Amici jsem to opravdu čekal. Takže buď vzal kuchař moc malou kuličku masa nebo mají zbytečně velký housky. Já osobně bych zvětšil kuličku, kterou pak smashnou na pánvi. Aby mělo maso stejnou tloušťku, ale větší plochu a zakrylo celou housku.

Množství zbytku surovin bylo taky dost chudobný. Čtyři plátečky okurky, z nichž dva by si hodně starej automat spletl s desetníkem byly sice fajn, ale jejich chuť jste ucítili asi v osmi procentech kousnutí. Sýr byl krásně rozteklej na mase a vzhledem k tloušťce masa ho bylo i akorát.

Omáčka skončila většinové nasátá v housce. Největší podíl na tomhle má samozřejmě dovoz. Původně omáčky bylo asi dost, ale takhle z housky těžko říct. Burger suchej nebyl, takže asi jo. Omáčka samotná byla dobrá, ale zase, zrovna od Amici bych čekal o chlup víc. Když to porovnám s jejich Level 10 nebo Umami omáčkou, tak jejich American sauce díru do světa neudělá. Je to takovej lepší odlehčenej kečup.

Houska byla boží. Měkká, chutná, čerstvá, nadýchaná, prostě top. Takhle by mohly vypadat všechny housky. Tu Amici umí. Stejně tak to maso. Sice nepokrylo celej sendvič, ale tam kde bylo, tam přinášelo radost a štěstí jak tlusťoch v červených hadrech ostatním tlusťochům okolo Vánoc za mořem. Pořádně placatý a hlavně pořádně šťavnatý. Na medium. Udělat tenký maso na medium, to musí být kumšt. U Amici to dali, klobouk dolů. Taky to dokazuje, že i tenký maso může být šťavnatý medium. Kéž by se o to začaly snažit i fast foody... Samotná chuť masa byla taky perfektní. Nebyla to obyčejná kravská chuť, ale taková ta chuť veselé kravičky žijící na travnatých svazích v podhůří hor jenž ovívá svěží jarní větřík nad chladným ránem plným rosy. Mňam.

Další hlavní surovinou je cibule. U té mám menší mozkovej rozkol. Byla úplně syrová? Nebo předem namočená do vody? Nebo jen opravdu lehce osmahnutá na pánvi? Mohla být všechno z toho. Nebyla nijak moc palčivá, ale byla krásně křupavá. Bylo ji tam dost a byla cítit. S masem, okurkama, sýrem a omáčkou tvořila vynikající kombinaci. Taková obyčejná, ale vyladěná kombinace. Mi se od chuti trefila.

Smash Burger od Amici mi moc chutnal. Povedl se, ale nebyl dokonalej. Chybělo mu pár malých krůčků. Maso rozprostřený po celé housce, víc omáčky, možná o chlup víc okurek. Každopádně si rozhodně pochutnáte. Pochutnáte, ale nejspíš se nenajíte. Ledaže máte menší hlad a dáte si celý menu. Pokud máte velkej hlad, tak musíte zvolit dvojitej Smash Burger. Pak si ale pěkně připlatíte. Samotný Smash Burger s jedním masem stojí 139 korun, v menu s hranolkama, omáčkou a pitím stojí 209 podle internetu. Hranolky jsou totálně boží. Křupavý a s omáčkou dle výběru je to jasná volba. 

Celkově musím říct, že za 209 Smash Burger menu stojí. Co se poměru cena/výkon týče, tam v Ostravě můžete narazit i na lepší nabídky. No na smashnutý maso jako takový si ale jinde nezajdete. To momentálně najdete jen u Amici. Pokud chcete být in a trendy, tak by vás tahle ochutnávka neměla minout. Pokud se rádi nacpete a bez pořádnýho funění po obědě na židli to není ono, pak se mrkněte jinam nebo si dejte Double... Já osobně se těším, s čím Amici přijde příště. Jejich přístup k novinkám se mi líbí.

Chilli Cheese Chicken King, Burger King

Wild & Tasty

Yeeeehaaah! Koukáte v pondělí na Primu? Fandíte osamělým farmářům a farmářce? Dokáže vás rozparádit pořádně podojená kráva? Pokud jste odpověděli třikrát ano, tak má Burger King akci přesně pro vás. S kovbojským kloboukem na promo obrázku a vaše peněženka zažije to, co každá pořádná kráva na farmě. V nabídce je burger s vypimpenou (slova přímo z webu) chilli cheese omáčkou nebo burger se slaninou a cibulovýma kroužkama. Já nemohl neochutnat tu vypimpenou verzi. Už jen kvůli tomu, že když zadáte slovo vypimpená do Googlu, tak vám vyjede obří růžová Multipla...

Nebudu lhát, nečekal jsem moc. Přecejen kuřecí maso, chilli cheese omáčka, ať už vypimpená nebo ne, sýr, jalapenos, smažená cibulka, salát a houska. Prostě přerostlej Chilli Cheese Burger s kuřetem. Chilli Cheese Burger od Burger Kinga mám rád. V roce 2013 mě moc nezaujal, ale čím víc jsem se dostával k pikantním chutím, tím častěji jsem si na něj zašel. Tentokrát to ale není chuťovka za pár kaček, ale regulérní promo sendvič za neregulérní nepromo cenu. Začnu tou, proč ne. Tenhle burger vás vyjde na 159 korun samostatně. To je o celých šest korun míň než celej Big Tasty Bacon McMenu.

Chilli Cheese Chicken King dostanete zabalenej v krásným papíru. Krabičku dostanete pouze k burgeru nad 200 korun asi. Celkovej první dojem byl smutnej jak český komedie. Na druhou stranu obsahoval všechno, co měl, takže aspoň tak. A to na druhou stranu myslím doslova, protože veškerou smaženou cibulku jsem měl naplácnutou na jednom kousku pod masem.

Na začátku jsem se soustředil na kuřecí maso. Jedná se o jakýsi nafoukaný kuřecí maso obalený v cornflakes. Usmažený tak, aby to vykouzlilo úsměv na tváří každýho umaštěnýho tlusťocha. Po luxusním křupnutí bohužel následuje celkem nudná, fádní a slabá chuť kuřete. Takový kuřecí nic v křupavým obalu. Ještě k tomu tenký. Pffff.

Naštěstí zbytek surovin dodá přesně to, co jste čekali při objednávání burgeru. Chilli Cheese chuť. Jalapenos krásně ovocně pálí. Akorát tak, aby to štíplo a akorát tak, aby se z toho neleklo všední obyvatelstvo naší země. Salát je nasekanej na velký kousky, takže vám nebude všude padat, ale budete ho mít ve spoustě soust. Sýrový plátky jsem dostal dva místo jednoho, jak velí obrázek. Pěkně nalepený na sebe. Těžko říct, jestli chyba byla v kuchyni nebo na promo obrázku, ale byla to příjemná chyba. Sýr dodal extra sýrovou injekci omáčce.

Vypimpená chilli cheese omáčka neurazí asi nikoho, kdo si na chilli cheese kombinaci potrpí. Trocha pikantnosti a přemíra chemicky sýrové nálože nechybí. Není to ta nejsilnější a nejsmradlavější chilli cheese omáčka, ale je to jedna těch lepších chilli cheese omáček. Množství by za mě mohlo být vyšší. Bylo ho těsně pod tak akorát množstevní lajnou.

Ty dvě sousta se smaženou cibulkou byly taky fajn, ale příště bych radši trochu lepší redistribuci. Houska byla super. Burger King má buď příšerný housky nebo výborný housky. Tahle byla v kategorii číslo dva. Houska byla nadýchaná, měkká a chuťově zajímavá. Posypaná kukuřičnou moukou, aby to nevypadalo, že jste podojili peněženku za průměrnej burger.

Bohužel to jste ale právě asi udělali, pokud držíte Chilli Cheese Chicken King v ruce. Je to fajn burger. Sýrová chuť s jalapenos se asi neomrzí, ale kuřecí plátek brousí hranu průměru zespodu, zbytek surovin je při nejlepším na průměru, možná omáčka je lehce nad. Na burgeru si pochutnáte, ale pokud kolega vedle vás tlačí svoje Big Tasty Bacon velký menu za stejný peníze, tak se prostě nezbavíte dojmu, že příště radši to menu od konkurence. A taky že jo... Chilli Cheese Chicken King můžu doporučit, pokud máte kýbl peněz a úchylku na pikantně sýrový kombinace. Pokud tuhle úchylku nemáte, tak si zajděte jinam. Taky mi moc nejde do hlavy, proč i Burger King všude promuje kuře, když to kuře umí snad ještě o dost hůř než zlatý oblouky... Přichází doba kuřecí? Kuřověk? Snad ne. Já prostě radši tu krávu.

Matcha Tea Coconut Latte, Starbucks

Zelené Secret Menu

Nedávno jsem jednomu kámošovi zapnul počítač a vyskočila tam na mě rubrika Expresu Jen Pro Muže. Taková rubrika plná bradavek a pokleslýho humoru. Občas tam... vlastně ten kámoš tam zjevně občas leze. No a jak to na mě vyskočilo, tak jsem automaticky okamžitě scrolloval dolů, abych nějakou náhodou nezahlídnul nějaký prso. No a dole byl inzertní článek na Secret Menu ve Starbucks. Článek byl plnej klasických reklamních keců, nikde žádná bradavka, ale zaujaly mě ty promo obrázky. Tři obrázky, který dohromady nedávají žádnej smysl, jsou prvoplánově stupidní a skrývají v sobě neskutečnou sílu miliónu vlastních příběhů. Posuďte sami ZDE.

Samozřejmě jsem si pro vás připravil vlastní triptych. Hlavní roli si střihla ta paní ve vytahané košili z osmdesátek s modrýma nehtama. Je to takovej spíš slovní a grafickej průjem. Příběh plnej trapnýho humoru. Tak trapnýho, že vyhlašuju soutěž! Pokud vymyslíte něco lepšího a vtipnějšího než já, což by neměl být problém ani pro kus prošlé šunky, tak mi to pošlete na email nebo vložte někde na internet a ten nejlepší triptych tady zveřejním. A zůstane na internetu navždy. Všem je jasný, že tenhle blog se za chvilku (počítám tak za dalších 11 let psaní) stane součástí českýho Webarchivu a váš nápad může být jeho součástí. A to je nabídka, která se neodmítá. Samozřejmě je tu možnost, že nikdo nic nepošle. I s tím se počítá. Pak si alespoň užijte můj grafickej průjem a následnou recenzi na to nejvíc hipsterský pití, který jsem kdy prohnal mojí trávicí soustavou.

Po podobné reklamě jsem si Matcha Tea Coconut Latte nemohl nechat ujít. Nasoukal jsem se do svých nejvíc skinny džínů, co jsem doma našel, a hurá do Starbucks. Šel jsem z rodinou, takže na zádech jsem nesl děcko a teda dlouho jsem si nikde nepřipadal jako naprostej důchodce. Tuhle po mě chtěli občanku při koupi pár piv, ale ve Starbucks sem už už hledal skleničku na zuby. Větší koncentraci mladých lidi sem naposled zažil akorát ve školce. Jako správnej důchodce jsem si musel objednat pomocí telefonu, protože čtyřslovnej název už je na mě moc. Každopádně svoje Matcha Tea Coconut Latte si můžete objednat buď v teplé nebo v ledové verzi. Já chtěl přesně tu z reklamy, takže jsem šel po ledové. A dostal jsem tohle.

Zajímavý pití, který mi záviděli všichni hipsteři okolo. Tuplem po tom, co zaslechli spojení secret menu. No a jak to chutná? Překvapivě výborně. Nejvíc jde cítit matcha prášek. Koncentrovaná chuť zelenýho čaje. Hodně hořká. To ale parádně doladí sladká chuť kokosu z kokosovýho mlíka. Samotnou kávu jsem tam necítil vůbec. Asi tam někde byla, ale dobře schovaná. Každopádně kombinace matcha čaje a kokosovýho mlíka je opravdu zvláštní, neřkuli extrémní. Jedno z nejzajímavějších pití, co jsem kdy pil. Ke kávě to mělo daleko, ale to při pohledu na obsah kelímku asi nikoho nepřekvapí. Šlehačka nahoře mi přišla jako taková ta levná ze spreje. Ale vlastně čemu se divím, však právě ty levnější jsou ty veganský z oleje. Dodala další přidanou sladkost a spíš než jako u pití kávy si budete připadat jako u baštění dezertu.

Matcha Tea Coconut Latte hodnotím kladně. Bylo to celkem fajn pití a co mě se týče, tak spojený se zážitkem ze samotné objednávky. Už dlouho jsem nebyl víc mimo moji komfortní zónu než v epicentru všech ostravských hipsterů. Cena za střední (Grande) verzi je 149 korun. To bude asi to nejdražší český kafé v moji historii, ale od Starbucks jsem něco podobnýho očekával.

PS: Návštěvu Starbucks si užil i zbytek rodiny. Manželka si objednala horkou čokoládu. Dostala na výběr mezi Classic a Premium. Rozdíl je podle paní za pokladnou v tom, že Premium je z takovýho prášku a měla by být o něco lepší. No manželka zvolila Classic. Po kratší procházce lesem následované tou nejrychlejší jízdou autem po městě, prudkýma brzdama u baráku, sprintem po schodech a velkolepým Grande nášupem do záchoda vám mám od ní předat vzkaz. Rozdíl mezi Classic a Premium je nejspíš akorát v tom, že z Premium se nepose*ete. :) Jó hipster těžkej život má.

Zelné placky

TATABAZAR 

Nemáte při čem pít pivo? Nepodlehli jste trendu kuchyňských koutů a ostrůvků? Mám pro vás perfektní tip na zelný placky. Jak to spolu souvisí? Zelný placky budete dělat cca hodinu. Z toho většinu času budete koukat do trouby. To stihnete vypít dvě piva v klidu v kuchyni. A co je nejlepší. Tyhle placky jsou tak vynikající, že vaše žena vás bude na kolenou prosit, abyste placky udělali někdy znovu. A co to znamená? Další pivka, zcela legální, bez výčitek manželek, blbých keců, ostrých pohledů a podobně. A další bonus. Placky se dělají skoro samy. Jen tuhle něco vybalíte, vymačkáte, splácáte a upečete. A fakt jsou luxusní. Žádná ironie. Taky jsou skoro zadarmo. Vlastně nemůžu najít žádný minus, který by tyhle placky měly. A to se stává málokdy!

Suroviny (na plech a půl - tak akorát, abyste museli dělat brzo další várku):

250 gramů hladké mouky

1 lžička soli

100 gramů změklýho másla

300 gramů kysanýho zelí

Troubu rozehřejte na 200 stupňů. Mouku nasypte do mísy, přihoďte lžičku soli. Promíchejte. Přihoďte změklý máslo. Rukama hněťte. Prvně z toho bude spíš taková drobenka. Bokem vymačkejte kysaný zelí, překrájejte na prkýnku a přihoďte do mísy. Obouma rukama pořádně hněťte a časem vám z toho vznikne konzistentní nelepivá hmota. Na plechy dejte pečící papír a na něj z hmoty tvarujte menší placičky. Dejte do vyhřáté trouby a pečte zhruba 30 minut. V polovině obraťte. Nezapomeňte se postupně zvlažovat pivem, ať po tvrdé práci a u rozehřáté trouby nezkolabujete. Gurmáni si během obracení lupnou panáčka. Hotový sušenky ochutnejte a dopijte pivo. Pak je doneste manželce. A až zabodujete, vzpomeňte si u toho na mě! Jo a taky na paní Barboru Volnou z Otrokovic, od které jsem recept sprostě ukradl z časopisu Pošli recept...

Bageta Kyjev, Bageterie Boulevard

Ukrojme si pro Ukrajinu

Dlouho jsem se nemohl dostat na moje oblíbený Facebookový stránky o kuchařským polobohu, panu Babicovi. Pořád to po mě chtělo vlastní účet. Poprvé v životě jsem přemýšlel, že bych si ten účet na Facebooku snad i založil. Pak jsem si přečetl plejádu komentářů pod příspěvkem Bageterie Boulevard ohledně ukrajinské bagety a zase sem dospěl k názoru, že bez vlastního Facebooku se milerád obejdu. Nejsem fanoušek tahání politiky do všedního života, ale z některých komentářů tam je člověku až úzko. I žumpa na konci září v největším českým kempu by se styděla. No komu skupinky ukrajinských matek s potěrem okolo vozíku zmateně motající se kolem těstovin v ošuntělých botách v Kauflandu nevadí, tak může Ukrajině nepřímo pomoct přes vlastní žaludek. Koupí Bagety Kyjev v Bageterii Boulevard. Zbytek si bude muset počkat na Utopence Moskva. Nepochybně se spoustou kopru :)

Ale politiku stranou. Teď tu jde o jídlo. Bageta Kyjev obsahuje uzený maso, smaženou cibulku, červenou řepu, ovčí sýr a hořčičný dresing. Všechny tyhle suroviny mám moc rád, takže na bagetu jsem se těšil docela dlouho. Po otevření pytlíku jsem byl mile překvapen. Množství surovin bylo solidní. Neříkám, že bageta praskala ve švech, ale když si vzpomenu na množství uzenin u emerické konkurence, tak klobouk dolů.

Po zakousnutí a vlastně až dokonce převažovaly kladný pocity. Prvně si člověk všimne uzenýho masa. Bylo to něco mezi debrecínskou pečení a klasickým uzeným pleckem. Takový jemný, dobře dochucený a lehce zauzený maso. Domácí uzený samozřejmě nečekejte, ale je to jedna z těch lepších uzenin. Neurazí. Množství naprosto v pohodě. Na fotkách z boku to až tak vidět není, ale uvnitř bagety ho bylo požehnaně.

Další věc, které si nejde nevšimnout, je chuť smažené cibulky. Krásně doplňuje uzený i zbytek surovin. Nejvíc výrazná chuť se vám ozve raz za čas a tou chutí je ovčí sýr. Tak akorát ovčí, aby ho mohli i lidi tvrdící, že jim ovčí sýr smrdí a tak akorát ovčí pro lidi, kteří ovčí rádi. Prostě žádnej masakr, ale ovci v něm poznáte. Zase se krásně snoubí se zbytkem. Chuťově slabší je červená řepa. Je to taková ta loupaná předvařená červená řepa, kterou si můžete koupit zavakuovanou k okamžitýmu použití. Její slabší chuť je nahrazená velkým množstvím. Poslední surovinou je hořčičný dresing. Krásně jemná majonéza, lehce do hořčice. Množství je taky dostatečný. Asi se budu zase opakovat, ale zase se hodí ke všemu.

Ucítíte přesně to, co zrovna máte v puse. Maso, smaženou cibulku, sýr, řepu, všechno doplněný o lehkou hořčičnou majonézu. Bageta je vyladěná a troufnu si říct, že jedna z nejlepších z Bageterie Boulevard. Cena s bílým pečivem je 119 korun samostatně. Menu vyšlo na nějakých 180 korun. Za těch 119 korun bageta stojí. V menu bych si ji nedal. Patatas a ledovej čaj halt není moje srdcovka. Pokud máte rádi uzený, červenou řepu a nezaleknete se ovčího sýra, tak tuhle bagetu rozhodně doporučuju. Uděláte dobrou věc, ale hlavně se dobře najíte a to se počítá. Taky je bageta krásně šťavnatá. Příjemná změna po návštěvě Domu Umění u McDonald's...

Maestro Fresh Beef, McDonald's

Pořádný kus umění

Znáte takovou tu galerii, kde najdete dvě díla o dvou verzích? Celé čtyři kousky umění? Ó jak moderní. Tak takovou moderní galerii nám nabízí McDonald's. Jeden pořádnej uměleckej kousek jsme si rozebrali minule a další hovězí si rozebereme dneska. Na kuřecí verze recenzi nejspíš nenajdete. Obří kuřecí promo masáž posledních měsíců ve mně zanechala jedinej pocit a to je chuť na kyblík od konkurence. Ale novou orientální omáčku jsem si nemohl nechat ujít. Jdeme na to.

Maestro Fresh Beef obsahuje tlustý hovězí maso, plátek ementálu, rajčata, salátový okurky, rukolu, červenou cibuli, smaženou cibulku, lemon omáčku a marockou omáčku s římským kmínem. Všechno je to v housce posypané semenem a chilli. Složení celkem slušný. Nevšední, zajímavý a oproti minulýmu kusu umění alespoň trochu ospravedlňující přehnanou finanční sumu.

Taky sem si na něj tentokrát zašel do ověřené pobočky v ostravské Nové Karolině, kde jedou jinačí bomby a burger konečně i nějak vypadal. Za to děkuju. Alespoň člověk nelituje peněz hned po otevření krabičky. Tentokrát ta lítost přijde o chlup později a sice po zákusu, kterej obsahuje maso. Hovězí zase bylo suchý jak pískoviště ke konci léta. Nechutnalo vyloženě špatně, soli a pepře tam bylo akorát. Ale přes vyšší suchost maso lezlo špatně do krku, o nějakým slastným vychutnávání bohužel nemůže být řeč.

Nezachránila to ani spousta zeleniny. Rajčata byly v pohodě, rukoly celkem dost, cibule dodala krásnej říz a salátový okurky. No ty spíš zavazely. Dodaly zajímavou chuť. Někdo pod tím vidí orient, já pod tím vidím burgery ze stánku od českých nádraží. K zahození nebylo chilli na housce, který občas dodalo pikantní nádech. Celkem slušnou chuťovou kombinaci tvořila ale hlavně zelenina společně s orientální omáčkou.

Nejsem fanda římskýho kmínu. Má obří tendenci přebíjet všechno svojí rádoby svěží a pronikavou chutí. Slovama se ta chuť asi nedá popsat. Kdo tenhle druh kmínu zná, tak ví. Zbytek musí zkusit. McDonald's naštěstí s římským kmínem umí pracovat a chuť římskýho kmínu byla výrazná tak akorát, aby dochutila okolí, ale dala prostor i ostatním surovinám. Taková příjemná, svěží, lehce papriková orientální omáčka. Za omáčku palec nahoru. V kombinaci se zeleninou klidně oba palce nahoru.

Bohužel ale dobrá omáčka se spoustou zeleniny vám ještě slušnej burger nezajistí. Plátek sýra skoro cítit nebyl, smažená cibulka se taky ztrácela. Lemon omáčky, neboli majonézy, tam bylo taky poskrovnu. K tomu to největší minus a sice tenhleten plátek rádoby prémiovýho, ve skutečnosti ale naprosto průměrnýho, mraženýho a tlustýho hovězího plátku opečenýho do mrtva na grilu. Ani všechna zelenina světa a trojitý množství omáčky by ho vzkřísit nedokázaly. No možná to trojitý množství omáčky by špatnej nápad nebyl a Maestro Fresh Beef by si konečně někdo mohl vychutnat.

Bohužel omáčky dostanete spíš míň než víc a Maestro Fresh Beef budete polykat spíš z hladu než protože byste se těšili na každý nový kousnutí jako na nový malý Vánoce, jako se mi to pravidelně stává třeba v Saily Burgeru v Kopřivnici nebo v Beef Burgeru v Litomyšli. A snad poslední zmínka. Maestro Fresh Beef stojí 149 samostatně a 195 korun ve velkým menu. Konečně si k velkýmu menu můžete dát i Rustic Fries se Sour Cream Dipem. Bez příplatku. Volba je teda jasná. Ale ani to neobhájí podobnou cenu. On totiž burger v Saily nebo Beef Burgeru vás vyjde na stejný peníze...

Maestro Fresh Beef stojí za vyzkoušení. Díky nevšední a povedené orientální omáčce. Jen si zajděte do pobočky, kde mají nějakou snahu dělat pěkný burgery. A co mě se týče, tak to mám jako u všech ostatních Maestro akcí. Ochutnal jsem a teď počkám na jejich konec, abych se připravil na úplně nový zklamání z následující akce. Mimochodem Sour Cream Dip není DeLuxe omáčka. Sour Cream Dip je jen taková nasládlá hustší zákyska s majonézou. Bylinky tam nehledejte. Další škoda a další promarněná šance. Takový McDonald's standard posledních několika let, řekl bych.

Maestro Classic Beef, McDonald's

Pořádný kus umění

Mona Lisa, odhad 18 miliard korun, Spasitel světa, 10 miliard korun, Hráči karet od Cézanna, 5 miliard korun, Maestro Classic Beef v McMenu, 195 korun. Jó slogan "Pořádný kus umění" dává smysl. Halt umění není pro socky. Tak šrajtofle ven, obrátit naruby a jdeme se podívat do galerie McDonald's. Jako první uměleckej kousek jsem si vybral Maestro Classic Beef.

Hned na úvod musím poznamenat, že umění nerozumím. Nad televizí mi sice visí Zpívající ryba od Joana Miró, ale jenom kopie. Originál mám ve sklepě. Každopádně moderního umění a surrealismu se jen tak nezaleknu. No umělecký projev McDonald's v podobě Maestro Classic Beef mi lehčí jizvu na duši zanechal. Posuďte sami.

Pořádný kus umění. Pořádný. Kus. Umění. Pravý umění je za tohle chtít 149 korun samostatně. No jdeme dál. Maestro Classic Beef obsahuje hovězí maso, čedar, slaninu, čerstvou cibuli, kyselou okurku, kečup a hořčično-bazalkovou omáčku. Kombinace celkem fajn. Taková obyčejná. Lehce vybočuje tak možná ta druhá omáčka. Proč ne, už jsme u McDonald's měli i impotentnější novinky. Navíc původní Maestro Classic z roku 2017 mi kupodivu chutnal a dodnes na něj vzpomínám, jako na jeden z těch nejlepších Maester. Pořád nuda, ale dobrá nuda.

Bohužel letošní verze Maestra Classic ve mně kladný vzpomínky vyvolávat nebude. Po zakousnutí jsem hned ucítil jednu hlavní chuťovou linku a ta se táhla skoro celým sendvičem. Byla to chuť extrémně koprových okurek. Koprových okurek, který dokázaly bezpečně přebít zbytek chutí. Bylo cítit i maso, trochu člověk postřehl i hořčici. Ale bazalka? Vůbec. Sýr? Vůbec. Možná tak rajčata. Jo a na slaninu si nepamatuju. Jak tak prolízám fotky, tak mi ji tam nejspíš dokonce zapomněli dát. Umělci.

Nejzajímavějším momentem celýho sendviče byly kousky s červenou cibulí. Ty měly alespoň šanci lehce bojovat s koprovýma okurkama. Maso bylo suchý. Houska byla suchá. Kečupu málo. Omáčky nahoře bylo víc, ale pořád to nestačilo. Maestro Classic Beef působil suchým dojmem. Jako Maestro Classic Beef není nejhorší burger. Ale mi nesedl. Celkově suchej, nezajímavej, bez slíbené slaniny a plnej koprové chutě z okurek. Moji peněženku tímhle větrat znova opravdu nebudu.

Tajnej tip pro vás čtenáře. Když si nedojedený zbytek Maestro Classic Beef ohřejete doma v mikrovlnce, přidá mu to na vláze a ubere na suchosti. Ale chuť to nevylepší. Pořád dost nuda. A znova musím zmínit tu cenu. 149 samostatně a 195 ve velkým menu. To opravdu ne. Nedokážu si představit, že by si za tyhle peníze opravdu někdo dokázal vychutnat burger z mraženýho a suchýho masa. Za zkoušku pro fanoušky stojí. Ale pro fanoušky fast foodů. Fanoušci burgerů jako takových budou nepochybně zklamaní. Minimálně pokud ho dostanou ve stejným zpracování jako já...

IKEA kuličky s bramborovou kaší

Nedávno jsem po dlouhé době zahlídnul na webu obličej Babiše a dostal jsem nutkavou touhu něco ukrást. Proč, to absolutně netuším, ale prostě jsem musel. A řekl jsem si, že ukradnu recept jakýmusi Davidovivkuchyni. Chvilku jsem ho sledoval na Instagramu a podle všeho je to mistr kaťáků a online prodejce pánví. Každopádně tyhlety kuličky jsem udělal a musel jsem uznale pokývat. Jsou opravdu super. Proto si sem odložím ukradenej recept než se někde ztratí a nebo než mně někdo donutí nakoupit sadu nových pánví...

Suroviny:

kuličky:

600 gramů mletýho masa mix vepřovýho a hovězího

1 cibule

1 lžička sušenýho česneku

1 vajíčko

1 lžíce petrželky

sůl, pepř

olivovej olej

omáčka:

30 gramů másla

2 lžíce hladké mouky

500 ml vývaru

250 ml smetany ke šlehání

1,5 lžičky dijonské hořčice

2 lžíce tmavé sójové omáčky

1 lžíce worcestrové omáčky

sůl, pepř

muškátový oříšek (trochu)

bramborová kaše

fazolky

brusinky

Cibulku nasekáme najemno. Necháme zesklovatět na olivovým oleji a přidáme do mísy k mletýmu masu. Přidáme zbytek surovin na koule a promícháme. Necháme odpočinout půl hoďky a rozehřejeme troubu na 180 stupňů pana fyzika Celsia. Namočíme si ruce a děláme z masa menší kuličky. Naskládáme je do hlubší pánve, která může do trouby. Pánev tam šoupnem na dvacet minut.

Pánev vyndejte z trouby a dejte na sporák. Kuličky si dejte bokem a do pánve přidejte máslo. Nechte rozpustit, poprašte moukou, smažte a míchejte, ať máte co nejmíň hrudek. Tak dvě minuty. Zalijte vývarem a míchejte metlou, ať nemáte hrudky. Přidejte smetanu a nechte vařit dvacet minut až omáčka krásně zhoustne.

Přidejte sójovku, worcestr, dijonskou hořčici a mletej nebo nastrouhanej kousek muškátovýho oříšku. Ochutnejte, dosolte a dopepřete. Když máte hotovou omáčku, vraťte do ní kuličky a pár minut ještě povařte.

Podávejte s blanšírovanýma fazolkama, bramborovou kaší a brusinkama. Omáčku kydněte i lehce na okraj talíře, ať je to přiznaný a natura, jak by řekl pan Sapík. Dobrou chuť.

Ďábelské Mexiko

 TATABAZAR 

A je tu další recept do rubriky Tatabazar! Do rubriky tak úžasné, že jsem se zveřejněním článku musel počkat až po prvním dubnu, aby si náhodou někdo nemyslel, že tahle rubrika je jen jeden velkej apríl. Není! Je to rubrika, která se musí brát vážně. Číst s respektem, s čistou hlavou. Během čtení se spojit se svým vnitrem a filozoficky se sebou rozmlouvat. No a nakonec se dobře najíst. Pojďme se podívat na další klasiku od Pana Kuchaře Babici.

Suroviny:

500 gramů mletýho hovězího

2 cibule

4 stroužky česneku

1 feferonka

1 lžíce rajského protlaku

400 gramů konzervovaných loupaných rajčat

2 papriky

oregano, bazalka

200 mililitrů červenýho vína

1 lžíce kakaa

půl limetky

3 lžíce kukuřice

4 tortilly

olivovej olej

50 gramů strouhanýho sýra

4 lžíce bílýho jogurtu

olej

sůl

Hodně surovin, ale recept je sám o sobě jednoduchej. Cibuli nakrájejte najemno a hoďte na olej. Po chvilce přidejte česnek na plátky. Chvilku smažte. Přidejte maso, osolte, opepřete a opíkejte. Až maso bude, přihoďte papriky a feferonku/y nakrájený na kousky. Pánev prohodíte vzduchem a'la Babica v televizi. Přidáte rajskej protlak, rajčata z konzervy včetně nálevu a nalijete tam víno. Vařte na relativně velkým plameni deset minut. Pak přihoďte oregano, bazalku, lžíci kakaa, šťávu z půlky limetky a nakonec přidejte kukuřici. Ochutnejte, kdyžtak dochuťe. Já přidával trochu sole a hlavně dával ještě sušený chilli, protože když už Mexiko a když už ďábelský, tak by to mělo pálit minimálně dvakrát.

Jako přílohu nakrájejte tortilly na proužky, opečte je na olivovým oleji a zasypte strouhaným sýrem. Já vzal čedar. Připlatíte si deset korun a místo eidamu máte irskej čedar a to se vyplatí. Jako víno sem použil moje oblíbený Carmenére od Tarapacy. V akci něco nad kilo a nikdy nezklame. Za tyhle peníze lepší červený neseženete, to vám zaručuju.

Když máte všechno hotový, hoďte to na talíř a kydněte na to trochu bílýho jogurtu. Na zjemnění a dekoraci. Nic nerozsvítí talíř tak, jako pořádnej bílej kydanec. Dobrou chuť! Jídlo je to kupodivu docela dobrý. A to jakože fakt. Žádnej apríl.