Pařížská a Bruselská bageta, Bageterie Boulevard

Pár dní zpátky Bageterie Boulevard slavila patnáct let v České republice a jako dárek nadělila svým zaměstnancům dvoudenní zátěžový test. A svým klientům bagety za půlku. Na tuhle akci jsem dostal tip. Za ten moc díky. A zároveň k tipu byl i tip na bagetu. Že prý pařížská je dobrá. Je?

Jo je. Obsahuje šunku, brie, slaninu, dresink a pečený rajčata. Bagetu jsem si vzal klasickou bílou podle obrázku. A vezmu to rychle, protože u baget toho není třeba zas až tolik psát. Šunka byla dobrá. Taková ta trochu lepší, kterou normálně koupíte kdekoliv. Byla šťavnatá a akorát tak slaná. Bylo jí dost. Jediný minus bych našel v tom, že nebyla tak krásně opečená jako na obrázku. Nebyla ani moc teplá. Zapečení bagety ji tak skoro vůbec nepoznamenalo.

Druhé suroviny, které tam bylo nejvíc, byl brie. Nejsem expert na francouzský sýry a jestli tohle bylo pravý brie vám zaručit nemůžu. Ale co jsem měl zatím tu možnost ochutnat, tak bych tipnul, že asi byl. U českýho Hermelínu mi plíseň přijde víc trvdá a žvýkavá. U sýru v bagetě byla plíseň jemná a nijak nerušila. Vnitřek sýra se krásně táhnul. Samotná chuť ale byla s Hermelínem skoro identická. A to není na škodu. Tyhle sýry já rád. Takže sýr za mě naprosto v pohodě. Množství taky víc než OK.

Dál se mrknem třeba na slaninu. Slanina byla ta klasická česká anglická. Zlehka opečená. Trochu hůř se kousala, ale chuťově byla fajn. Uzená a slaná akorát. Jedl jsem lepší slaniny, ale i horší. Takže slanina za mě celkem dobrá. Možná by mohla být o chlup opečenější a množství by taky mohlo být vyšší.

Pečený rajčata byly asi to, na co jsem se nejvíc těšil. Bohužel mě trochu zklamaly. Chuťově byly dobrý. Ale byly studený až ledový. A studený pečený rajčata jsou hrozně nepřirozený. Mají tu úžasnou, o třídu vyšší chuť, ale mozek vám pořád říká, že je něco špatně. Množstevně taky nic moc. Na tom by se dalo určitě zapracovat.

Dresink byla řídká majonéza, trochu víc do kysela. Do bagety dresink jako dělanej. Taky asi byl dělanej do bagety. Hodí se ke všemu. Od šunky, přes rajčata až po sýr. Celkově je tahle bageta hodně dobrá. I přes velký množství masa působí svěžím dojmem a všechny chutě se k sobě hodí. Slanina k rajčatům. Šunka k sýru. Sýr k šunce. Dresink ke slanině. Prostě všechno se vším. Bageta je to vyladěná. Být tam ty rajčata teplý a slanina víc opečená, byla by to pecka. Ale i tak je to jedna z těch nejlepších baget, jaký si v Bageterii Boulevard můžete dát. Normální cena je 89 korun samostatně a 149 v menu. To je celkem vysoká cena. Přecejen je to bageta hlavně se šunkou a sýrem. Pokud to ale srovnáme s bagetovou konkurencí, tak ta cena až tak vysoká není. Samotná bageta menší hlad zažene. Menu za tu cenu doporučit nemůžu. Americký brambory utopený v tatarce s ledovým čajem za těch 60 korun navíc prostě nestojí. Samotná Pařížská bageta za ochutnání ale stojí určitě.

Co je kousek od Paříže? Brusel! A když už nám zlý Brusel zakazuje tuzemák a pomáslo, velké české poklady, tak si na něm alespoň můžeme smlsnout v bagetě. Brusel je podle Bageterie Boulevard bageta s kuřecíma steakama, sýrem s modrou plísní, grilovanou cibulkou, dresinkem a BBQ omáčkou.

A takhle vypadá Bruselská bageta. Trochu jako smradlavej bordel. Eh. Oproti Pařížské bagetě tahle působila vyloženě odfláknutě. A nutno podotknout, že tak i chutnala. Ne, že by suroviny byly špatný. Ale moc to k sobě nejelo. Pěkně popořadě.

Nejvíc tam bylo grilované cibulky. Chuťově špatná nebyla. Bohužel trpěla syndromem pařížskýho rajčete (viz bageta výše). Byla studená a mozek to špatně snášel. Množství bylo extrémní. Cibulky bylo hodně a byla všude.

Sýr s modrou plísní je lež. Plíseň byla zelená! A bylo jí v sýru hodně. Niva od Madety to nejspíš nebyla. Na té se dneska plíseň hledá těžko a zbytek je gumová hmota. Ale možná Niva od nějakýho lepšího výrobce. Nebo sýr Nivě hodně podobnej. Každopádně byl fajn a chutnal přesně tak, jak od podobnýho sýru čekáte. A taky pěkně smrděl. Za mě sýru není co vytknout. Což už se nedá říct o kuchaři/kuchařce. Všechen sýr byl jenom na jedné straně. Skoro vypadával a během jedení jsem si ho musel vlastnoprstně šťouchat doprostřed bagety. A smradlavý prsty nejsou to pravý ořechový, s čím chcete od oběda odcházet. Každopádně sýr samotnej byl dobrej a množství bylo taky v pořádku.

Dál se mrkneme na maso. Kuřecí steaky? Kdeže. Trhaný stehenní kuřecí maso. Občas ve větších kusech. Chutnalo jako samotný kuřecí stehenní maso. Žádný zvláštní koření. Za mě naprosto v pořádku. Je tam napsaný kuře a chutná to jako kuře. Proč ne. Bohužel proti extrémnímu množství grilované cibulky a smradoplesňosýru se kuře nechytá a v celkové chuti bagety ze ztrácí jak pára v digestoři. Dresink dole (zase řidší majonéza) maximálně zvyšuje kluznost, BBQ omáčky jsem si všiml až na samotným konci bagety, kde byla osamocená. Kouřová a docela sladká. Každopádně v celkové chuti si ji ani nevšimnete.

A to je problém celé Bruselské bagety. Většinu surovin si prostě nevychutnáte, ač jsou samostatně dobrý a kvalitní. Bageta chutná z padesáti procent po grilované cibulce a ze zbývajících šedesáti procent po plesnivým sýru. Dalších dvacet až třicet procent nepostřehnete vůbec. Bageta má v sobě chutí na sto čtyřicet procent, ale váš jazyk jich tolik nezvládne. Nevyváženost, to je to slovo. Každopádně pokud vám plesnivej sýr nesmrdí (i když smrdí) a grilovaná cibulka je to, co vás ráno zvedne z postele, do Bruselské bagety určitě běžte. Mě osobně nezaujala. Peníze stojí stejný jako Pařížská a osobně tu Pařížskou vidím jako lepší investici. Navíc vám po ní nebude smrdět prst.

Celkově ale musím říct, že mě Bageterie Boulevard příjemně překvapila. Už po několikáté v řadě. Je na čase někde vylovit svoji starou zákaznickou kartou a občas to tam zajít prubnout. Minimálně v Ostravě se kvalitativně posunuli o notnej kus dopředu. A to je dobře. Čím víc dobrýho jídla a světě, tím líp.

Borůvkový Shake Deluxe a Borůvková taštička, McDonald's

Borůvkový sen

V Simpsonech bylo všechno. A tuhle jsem si vzpomněl na díl, kde se Homer schválně vyžral do morbidní obezity, aby mohl pracovat z domu. Fajný díl. A pak se na internetu objeví tenhle článek: "Obézní zaměstnanci by měli začínat v práci později", navrhuje (nepochybně hodně obézní) expert. Je to tady. Konečně se zhodnotí ty snědený tunokalorie z fast foodů. Ale pořád musím přidat. Vzal jsem svoji úžasnou elektronickou stravenku, za kterou se najíte na pár místech v republice (naštěstí včetně McDonald's), zamířil ke světelné tabuli a začal klikat. Dopadlo to takhle:

Na tácu se objevily dvě novinky. Borůvkový Shake Deluxe se šlehačkou a Borůvková taštička. Dáme si na ně rychlorecenze. Začnu shakem.

Shake si v McDonald's poslední dobou objednávám čím dál častěji. Po snědení libovolnýho množství slanýho jídla člověk zákonitě vždycky dostane chuť na sladký. Tak to bylo, je a bude. A proto si můžete koupit shake a vyřídit tuhle potřebu pěkně společně s ostatníma. Případně hnedka po. Tak jako tak vás shake dokonale dorazí. A borůvky já rád, takže jsem se téhle novinky rozhodně nebál. Ale poprvé jsem ochutnal verzi Deluxe. Shake Deluxe se od normálního liší tou šlehačkou nahoře. Je to dobrá šlehačka. Nemá takovou tu hnusnou chemickou sprejovou pachuť. Naopak. Chutná jako právě vyšlehaná pravá šlehačka. Mňam. Nahoře je posypaná kakaem.

Šlehačka ale většinou počká, protože svůj shake budete pít brčkem. Takže se jde pěkně od spodu. Samotný shake chutná lehce po borůvkách. Nečekejte žádný super ovocný nebo super chemicko-technologicko-ovocný orgasmus. Je to spíš taková jemně borůvková, hodně smetanová chuť. A výborná. Ani není moc přeslazená. Chutná to jako rozmíchaná borůvková zmrzka v mlíku. Což ten shake taky je. A jakmile začne klesat šlehačka, zamícháte si ji do shaku a chuť se tím ještě zjemní a ztuční. Jen ty borůvky jsou zase o chlup víc upozaděný. Taky občas ucítíte kakao ze šlehačky. Volit klasický shake nebo deluxe? To je otázka. Shake Deluxe působí o dost tučnějším dojmem a ke konci díky němu neucítíte tak moc chuť samotnýho shaku. Ale ucítíte chuť šlehačky. Máte rádi sladký a studený? Dejte si shake. Máte rádi sladký, studený a milujete šlehačku? Nebojte se zkusit verzi deluxe. A pokud máte rádi borůvky.... však vy víte. Malý Shake 29,-; velký 40,-; malý Shake Deluxe 35,- a velký 50,-. Na fotkách je malá verze Shake Deluxe. Jako dezert k jídlu bohatě stačí.

A další dezert, co si můžete dát a co mě dopomůže k morbidní obezitě a nucené práci z domu, je nová taštička a sice Borůvková taštička. Na taštičkách moc neujíždím. Až na tu perníkovo-švestkovou. Ta byla boží. Ale od té doby mě jiná neuspokojila.

A borůvková není výjimkou. To je ona. Velká a černá. Mimochodem to, na čem leží, je Tasty Cheese. Takže je opravdu velká. Dezert jak má být. Bohužel velikost je pro mě osobně asi jediný plus. Zbytek nenadchnul. Kakaový těstíčko je hodně hutný. Kakao cítit jde, ale příjemnou kakaovou chutí bych to nenazval. Tvarohová náplň po tvarohu taky extra moc nechutná. Borůvková náplň má lehce borůvkovou chuť a zbytek je neurčitej cukrovej sliz. Šlo poznat, že to opravdu obsahovalo pravý borůvky. Bohužel to nějakým záhadným způsobem nestačilo.

Náplně tam bylo hodně. Bohužel jakmile náplně jsou při nejlepším průměrný a těstíčko je taky průměrný, žádná pecka z toho nebude. Borůvková část nebyla dostatečně silná, aby mohla bojovat s kakaem. Navíc se ta borůvková chuť ke kakau moc nehodila. Tvarohová část tam... tam byla. Víc práce než samotný bytí neodvedla. Nechci být zbytečně kritickej. Tahle taštička si nepochybně svoje fanoušky najde. Ale já to nebudu. Rozhodně ale chválím návrat k jedné pořádné taštičce místo dvou ošizených, jak to zkoušeli v únoru. Cena je 29 korun. Za ty peníze za zkoušku stojí, pokud máte rádi sladký. Třeba vás nadchne, třeba ne. Spíš ale ne. Investice do shaku se mi zdá jako lepší.

Long Big King, Veggie Burger a Kit Kat Fusion, Burger King

Burger King paradox. Objevitel: kavoni, datum: červen 2018. Znění: "Když se výsledek součtu trochy hranolků a malého bezedného kelímku téměř blíží výsledku součtu sendviče navíc s dezertem, výsledkem je ochutnávka více produktů a plný břich". Abych to shrnul v jazyku pro normální lidi. V Burger Kingu si jako příplatek za menu účtujou padesát korun. Za to dostanete trochu tlustých, průměrných hranolků a malej bezednej kelímek, pro jehož naplnění se musíte plahočit přes celej food court (alespoň v Ostravě). Nebo si za těch padesát korun můžete koupit krále měsíce a protože je jaro/léto, tak ještě zmrzku. A pořád zaplatíte míň, než za jejich prémiový burger v menu s rozpadající se houskou. Přesně tak jsem to udělal já. Proto si teďka můžete s chutí přečíst tuhle multirecenzi zakončenou dezertem. To tu dlouho nebylo. Na začátek se podíváme na krále měsíce Long Big King, uprostřed Veggie Burger a na konci Kit Kat Fusion. Tím pádem vegetariánský Veggie Burger bude přesně tam, kam patří. Mezí namletou krávou nahoře a spoustou našlehané kravské laktózy dole.

Big King existuje v Burger Kingu v mnoha verzích. Momentálně jsou to tři. Big King XXL, klasický Big King a Long Big King. Nějaký čtyři roky zpátky tu byla ještě stará dobrá verze klasickýho Big Kinga bez střední housky, která mi chutnala celkem dost. S prostřední houskou už to není ono a velké XXL verzi se rozpadá houska. Takže když jsem zahlídl Long Big King jako krále měsíce za 49 korun, byla to celkem jasná volba na vyzkoušení.

Už po rozbalení jsem zazoufal. Spodní díl housky nebyl vůbec vidět a všechno se posunulo na jednu půlku sendviče. Trocha špinavé práce to spravilo, žádná hrůza. Ale disproporce mezi horním a spodním dílem housky byla opravdu extrémní. Však posuďte sami z ostatních fotek. Asi špatnej kráječ.

No zase žádná hrůza. Tak se člověk trochu víc zašpiní. I přes to, že spodní díl schytal spoustu šťávy z masa, omáček a podobně a byl promočenej durch, tak držel tvar až do konce. Kupodivu se jako větší problém ukázal horní díl housky. Nahoře byl takovej tvrdej a studenej, zatímco spodek horního dílu housky byl naprosto v pohodě. Ještě by to chtělo hodinku na úplný rozmrazení. Ale tím problémy končí. Zbytek byl fajn. Maso mělo svoji typickou Burger King kouřovou chuť. Po té se mi docela stýskalo. V jejich velkých masech už ji tolik není. Možná je to jiným složením nebo jinou přípravou. Každopádně v tomhle mase jde kouřová chuť cítit hodně a ucítíte ji jak v nose, tak na jazyku. King omáčky byla spousta. Asi ji znáte. Kdo ne, tak jde o jakousi kopii Big Mac omáčky od McDonald's. Jen je o něco míň kyselkavá a o něco víc sýrová. Salát je nakrájenej na velký kousky a v sendviči vám bude parádně křupat a dodá vlhkost. Chuťově se samozřejmě moc neprosadí. Kyselý okurky jsou hodně koprový. Hodně kyselý a hodně koprový. Já bych uvítal kopru míň, ale kyselost byla fajn. Tavenej sýr má Burger King docela dobrej. Krásně spojí chuť masa s chutí omáčky. Čerstvá cibule je super. Asi jediná věc, která je v Burger Kingu lepší než v konkurenčním Big Macu.

Celková chuť je zajímavej mix mezi kouřovou chutí masa, chutí sýra a všudypřítomné kyselosti. Tu z okurek, tu z omáčky. Za mě dobrý. A co se různých variant Big Kingu týče, tak tahle je za mě asi nejpovedenější (pokud se nevrátí ta malá bez střední housky). Při jedení se pořádně zašpiníte, ale bude to stát za to. Pokud vám teda nevadí kyselý chutě. Jen na té housce by to chtělo máknout. Každopádně za 49 korun dostanete celkem slušnou nálož dobrýho jídla a to je u Burger Kinga takovej malej zázrak. Dokud je král měsíce, tak můžu jedině doporučit. Až bude zpátky na svoji původní ceně, uvažoval bych spíš o XXL verzi.

Veggie Burger je u Burger Kinga takový malý zjevení. Čistě vegetariánský/veganský produkty u nás moc nefrčí. Ač se půlka internetu bije do prsou, že maso je vražda a kyblík travin nás spasí, tak čistě vegetariánský/veganský podniky krachujou jak houby na suchu a fast foodový řetězce testující vegetariánský burgery je zatím po chvíli testování vždycky stáhly z nabídky. Uvidíme, jak dlouho to vydrží Burger King. Mimochodem v Německu ho najdete pod názvem Country Burger a v Rakousku pod názvem Veggie King. To kdyby si chtěl někdo vyzkoušet, jestli baštíme to samý jako zlí imperialisti nebo ne. U nás Veggie Burger na internetu nenajdete. Ani v aplikaci. Takže jde opravdu nejspíš pouze o testovací produkt. Jestli ho mají i mimo Ostravu tak nemůžu zaručit. Kdyžtak dejte vědět do komentářů.

A jdeme na něj. Veggie Burger obsahuje vegetariánskou placku, cibuli, kyselý okurky, rajčata, salát, King omáčku a to všechno je ve středně velké housce. Samotnej burger je střední velikosti, ale placka je tlustá jak Halinino stehno. A aby taky ne. Během jedení jsem si musel postupně zapisovat, co všechno jsem to v té placce vlastně našel. Placka je obalená ve strouhance a osmažená. Kdosi tady na blog psal, že se to smaží ve stejným oleji jako masitý produkty. To samozřejmě nemůžu ani vyvrátit ani potvrdit, ale pokud vás to hodně trápí, můžete napsat společnosti přímo na email/FB. Třeba se ozvou. Mě osobně to netrápí, takže jedeme dál.

Po zakousnutí do placky jsem byl příjemně překvapenej. Byla krásně pikantní. Ale jen v tom jednom kousnutí. V dalších už ne. Až pak na konci se pikantost zase ozvala. Zajímavý. A vlastně celá placka takhle funguje celou dobu. Každou chvíli chutná trochu jinak. Opravdu divoký složení. Jedna věc je ale stejná celou dobu. Hrozně tam ruší chuť oleje nasáklá v tlusté strouhance. A chuť samotné strouhanky. Společně s podprůměrnou houskou tak jednu z hlavních chuťových složek sendviče tvoří chuť pečiva. To není nic extra. Ale zpátky k samotné placce.

V důvěrným dokumentu - pouze pro interní účely, který mají volně přístupný na webu (klikněte dole na obrázek kompletní menu ZDE), se placka jmenuje zeleninový plátek - beanburger, pikant. To vysvětluje ty fialový kousky něčeho v placce. Základ placky tak tvoří namletý fazole. Nejsem fanda fazolí, ale tady mi vůbec nevadily. Mimo mačkaný fazole je tam pak spousta zeleniny. Já tam rozpoznal kukuřici, hrášek, mrkev, zelenou papriku, červenou papriku a chilli. Jestli tam bylo chilli ve formě papriček nebo koření nevím, ale ty pikantní kousnutí hrozně připomínaly jejich Chilli Cheese Nuggets. Většinu hmoty ale tvoří fazole a většinu chutě tvoří strouhanka. Samotná zelenina placku spíš občas ozvláštní než aby něco tvořila. Fazole jsou chuťově neutrální. Ohodnotit placku kladně nebo záporně? Asi spíš kladně. Jako změna je to příjemná. Ale rozhodně je co zlepšovat. Minimálně té strouhanky by mohlo být míň (nejlíp žádná) a nemuselo by to tak moc sáknout olej. Jen se mrkněte na fotky na spodní housku. To všechno je olej z placky. I tak je to krok vpřed. Rozhodně pro vegetariány. Mimochodem jestli je tahle placka vegetariánská nebo veganská absolutně netuším. Na jednom německým webu se válí kompletní složení a podle toho to veganský není. Pokud teda tím Eisweissem myslí bílek a ne protein. Burger King samotný pak o vegetariánství nebo dokonce veganství nemluví nikde. Což by naznačovalo, že to možná opradvu smaží v jednom oleji s kuřecím.

Nejen zeleninovou plackou živ je Veggie Burger. Tady máme ještě zeleninu čerstvou a King omáčku. Zeleninu netřeba představovat. Salát je salát, rajče je rajče, okurky jsou okurky a cibule je cibule. Z toho všeho mě ale zaujala právě ta cibule. Ostrá chuť čerstvé cibule se asi jako jediná vyloženě hodila k strouhankovo-fazolové placce. Cibule bych tam příště dal dvakrát tak tolik. Bylo by to mnohem lepší. Rajče se salátem sendviči přineslo jen potřebnou vlhkost navíc a okurky dodaly občasnou kyselou chuť. Ale jen lehce. Strouhankovo-fazolová placka ji dokázala rychle zneutralizovat. Omáčky tam byla trocha. Neprosadila se skoro vůbec.

Jako celek Veggie Burger není špatej. Pokud nejíte maso a nemáte na výběr. Zbytek si asi vybere něco jinýho. Sice má Veggie Burger o něco míň kalorií než ostatní masový sendviče, ale žádná chuťová pecka to není. Hlavně díky všudypřítomné strouhankovo-pečivovité chuti. Taky konzistence byla, pro masožrouty, hodně nezvyklá. Ale pokud pro vás občasná chuť hrášku nebo kukuřice znamená chuťovej orgasmus, Veggie Burger rozhodně zkuste. Mě nejvíc chutnaly ty kousnutí, kde byla cítit pikantní chuť. Ty byly opravdu fajn. Kdyby takový byly všechny, rád si dám Veggie Burger i příště. Bohužel většina kousnutí mi žádnej gastroorgasmus nepřinesly, takže se budu držet masa. Kukuřice, hrášek, fazole nebo papriky mě osobně z letargie nevytrhnou. Cena je vyšší. 89 korun samostatně, 139 v menu.

Jako poslední část multirecenze tu máme dezert. Kit Kat Fusion. To je vlastně zmrzlina s namletýma tyčinkama Kit Kat. Kit Kat já rád, takže výběr mi moc dlouho netrval. Podle webu je to dokonalý mix ledového a smetanové potěšení. Já bych to popsal jako lehce vanilkovou zmrzlinu s kouskama Kit Katu. Za mě dobrá a zajímavá kombinace.

Kit Katu tam bylo celkem dost. U zmrzliny si nejsem jistej, jestli byla čistě smetanová nebo tam byla trocha vanilky. Já bych si vsadil pětikačku na to, že vanilkový aroma by se ve složení našlo. Každopádně hlavní chuťovou složku tvoří tyčinky Kit Kat. Ty asi všichni znáte. Chuť klasických oplatek v dobré mléčné čokoládě nemůže urazit snad nikoho. Za mě je to dobrá zmrzka a určitě se k ní ještě někdy vrátím. Cena je 49 korun. Může se zdát vysoká, ale když mrknete na cenu kopečku průměrné zmrzky v centru města, tak to zase tak hrozný není. Množství je takový střední řekl bych. Po dvou středních sendvičích bodne. Bodne a zaplní. Můžu jedině doporučit.

PS: Celková cena těchhle tří věcí byla 187 korun. Za jejich prémiový sendvič v menu (třeba Whopper s bramborovou plackou) dáte dvě stovky. Co je lepší? Ať žije Burger King paradox!

Rozpálená švestka, Gaston Chilli

Mít svůj blog o jídle má svoje výhody. Po večerech se nenudíte, ochutnáváte věci, který byste normálně neochutnali, máte výmluvu, proč je třeba investovat do novějšího telefonu s lepším foťákem, jednou se stanete slavným a od státu dostanete nový Porsche za osvětu národa a podobně. Nebo vám někdo napíše, že vyrábí něco zajímavýho a naláká vás na ochutnávku. A pokud nechce schůzku o půlnoci v parku, tak se na to dá i kývnout. Tentokrát to byl chilli mistr Gaston a statečně se ozval, abych podrobil nějakou jeho omáčku kritické kritice. Bude to znít divně, ale není to první výrobce chilli, co se mě ozval (zdravím Martina a jeho Agenta Orange). Chilli omáček se mě tak doma už pár prostřídalo a čím jsem starší, tím mám větší výdrž. A proto jsem se nebál, vyrazil na ostravský farmářský trhy a jal se ochutnávat plody Gastonovy zahrádky a kuchyně.

Omáčky tam měl seřazený pěkně od "tohle moje děti používají místo kečupu" po... po ten druhej konec. Konec plnej ohňů, lávy a rozpouštědel oceli. Všechny jsem neochutnal (bylo jich tam snad deset), ale chytře jsem to vzal z toho jemnějšího konce. A musím říct, že i jedna paprička na etiketě Cayenne v rajčeti byla znát. Proto bylo jasný, že se budu držet lehčího spektra. Omáček jsem ochutnal dost a nakonec si vybral tu, kterou jsem si vyhlídnul na webu. Rozpálená švestka! Jó švestky, to já rád. Mimochodem jsem ochutnal i tu nejpálivější. Žhavé tropy, pět papriček na etiketě. Ta prve chutnala jako parádní mix sladkých exotických ovocí, úplnej průvod z Ria v puse a pak, pravda, přišla pikantní facka jak od mexickýho prezidenta Machette. Recenzi na Žhavý tropy tak přenechám nějaké plechové hubě a my se spolu podíváme na Rozpálenou švestku. Jen ještě podotknu, že tenhle článek není žádná reklama, ale recenze jako každá jiná.

Složení je opravdu parádní. Švestky, Cayenne a Habanero papričky, jablečná šťáva, vinný ocet, třtinový cukr, růžová sůl, česnek, kmín, koriandr, zázvor, bazalka, cibule, skořice a kardamom. Žádný éčka a podobný voloviny, takže pecka. Pár věci ve složení překvapí. Třeba růžová sůl a bazalka. To by čekal v chilli omáčce asi málokdo. A jak vypadá samotná omáčka?

Rozpálená švestka vzhledově připomíná spíš řidší marmeládu. Po prvním nalití vás to rozhodně překvapí. Hlavně díky barvě a super ovocné vůni by si ji někdo s marmeládou na první pohled splíst mohl. V omáčce jsou rozeznatelný kousky namletých papriček a ostatní zeleniny. Při jedení kousky nijak neruší a občasný zákus do cibule nebo kusu švestky potěší. Konzistence je fajn. Pokud omáčku pořádně protřepete před nalitím, tak se všechno krásně spojí a konzistence je naprosto perfektní. Ani moc řídká, ani moc tuhá. Někdo by ji možná ještě o něco víc zahustil, ale pak by ji zůstávalo na soustu hodně a to by vzhledem k pálivosti nemuselo dělat dobrotu. Za mě teda konzistence akorát. U domácí omáčky bez použití chemie a přemíry cukru to určitě musí být oříšek. Tady se to povedlo. Cukru v omáčce opravdu moc není. A pokud, tak hlavně přírodního ze švestek. Omáčka krásně ovocně voní. Váš nos rozezná prve ovocnou vůni švestek, pak zachytí trochu kyselosti z octa a pak se dostaví klasický kombo skořice/kardamom. Vůně je výrazná a dokáže naplnit menší místnost. Všechno se k sobě ve vůni hodí a nic neruší.

To stejný platí i u chuti. První na řadě jsou švestky lehce políbený skořicí a kardamomem. Pak lehce zázvor, ale to už se z pozadí řítí chilli papričky a rozhodně se toho nebojí. Švestky jsou nuceny ustoupit a v puse vás začne pálet. Tady se to bude lišit osoba od osoby a jídlo od jídla. Když ji chutnám samostatně, tak se pálivost blíží hranici, kdy si ještě pálivost užívám. Taková sedmička z deseti na moji soukromé stupnici. Silnější omáčka se třema papričkama na etiketě by na hranici užívatelnosti byla skoro určitě. Možná i za ní. Ale tyhle dvě papričky na Rozpálené švestce se dají krásně užít beze strachu a přesto jste si naprosto jistí, že opravdu baštíte chilli omáčku. V kombinaci s jídlem je pálivost menší a o to víc se prosazují ovocný tóny omáčky. Díky ovocnosti omáčky je taky nasnadě její použití s masem. No nebyl bych to já, kdybych ji nezkusil snad se vším, co jsem doma za těch pár týdnů vlastnictví omáčky uvařil. Jsem línej, takže zase tak moc toho nebylo. Ale něco přece. Tak třeba špagety a ostatní těstoviny. Na ty se omáčka nehodí. Párky? Taky nic moc. Pikantní švestky a chuť párků k sobě moc nejdou. Pokud se ale budete držet komba maso a Rozpálená švestka, dostaví se výsledky. Tak třeba domácí slidery.

Rozpálená švestka dokázala držet krok s ostatníma surovinama. I přes silnou chuť slaniny, masa a cibule se dokázala prosadit. Nejen pikantností, ale i její ovocností. Pikantnost provázela chuť slideru po celou dobu, na ovocnost jste se museli zaměřit, ale vyplatilo se. S hovězím se kombinovala jedna báseň. Se zeleninou ve slideru si taky omáčka padla do oka. K čemu mi ale omáčka chutnala opravdu nejvíc a k čemu si zaslouží razítko "kavoniho tajný gastrotip", je krůtí maso.

Krůtí plátky, bramborová kaše a Rozpálená švestka. Chuťový orgasmus zajištěn. Jemná chuť masa, jemná ovocnost omáčky, jemný koření v pozadí obojího a do toho parádní, akurátní pikantnost. S jídlem omáčka není tak moc pikantní, jako když ji chutnáte samostatně, a tak si můžete naplno vychutnat všechny plejády hlavního chodu na jazyku. Pikantnost vás provází od začátku do konce. Pikantnost je ale v tomhle spojení natolik decentní, že ustupuje mezi sousty, aby se s každým dalším zase vrátila. Tak si můžete gastroorgasmus užívat opravdu často a kombinace je to návyková. Švestky společně s krůtím masem se u mě v kuchyni určitě neukázaly naposledy.

Gaston dělá spoustu různých příchutí a musím podotknout, že je opravdu super, že tam vždycky cítíte i to ovoce/hlavní složku z etikety. Výběr omáčky je proto dost snadnej. Jaký máte rádi ovoce/hlavní složku plus kolik papriček na etiketě jste ochotni vydržet. Jakmile máte tohle rozhodnutý, máte vybráno. Za mě osobně jsou ideál pálivosti papričky na etiketě dvě, k výraznýmu jídlu možná tři. Ale já jsem víkendovej chilližrout. Osoby, pro který je peklo jen chalupa na letní víkendy, se nemusí bát jít do vyšších pálivostí. Pokud jste z Ostravy, zajděte si na farmářský trhy a zkuste sami. Na webu pak mají i další prodejní místa/způsoby. Určitě si vybere každej. Snad jen jedno varování. Pokud vás nesnesitelně pálí i pálivej kečup z obchodu, tak se držte při zemi a bez ochutnání nad dvě papričky nechoďte. I ta jedna vám bude možná stačit. Pokud ale víte, která bije, s chutí do ochutnávání. Cena Rozpálené švestky je 149 korun. Ostatní stojí podobně. Cena je to odpovídající. Lahvička je plná dobrých surovin, domácích papriček, domácí výroby a prostě fair trade. A to se v dnešní hipsterské době cení víc než cokoliv jinýho.

Hot Dog Classic, Mutant Fast Food

Už dlouho se na Ostravsku pohybuje jeden food truck (teda spíš food karavan) a už dlouho si na něj brousím zuby. Na dnech NATO jsem ho zahlídl, ale pozdě. Bylo vyprodáno. Na jakýmsi ostravským festivalu (minulý Ostravský kompot asi?) měli být taky. Ale nenašel jsem je. Asi měli vyprodáno. A tak běžel čas a Mutanti si jezdili sem a tam a najednou se zjeví kousek od moji práce. Dlouho jsem se rozmýšlet nemusel. Zrovna měli Hot Dogy a Quesadilly. Zvolil jsem Hot Dog Classic. Na klasice poznáte nejvíc. Čekal jsem, že se bude srovnávat s Eatmeatem nebo třeba s Arrows. A hned jak mi ho dali do ruky, tak bylo jasný, že srovnávat nemá moc cenu. No sami posuďte.

Obyčejnej párek v obyčejným, no možná trochu větším, rohlíku. Eh. No co. Třeba ten párek bude naprosto geniální, říkám si. Nebyl. Průměrný vídeňský, kvalita a'la supermarket. U každýho řezníka seženete lepší. Škoda. A co zbytek? Hot Dog Classic měl obsahovat kari zelí s libečkem, kyselý okurek, cibuli, hořčici a kečup. Na kari zelí jsem se těšil. Nenašel jsem ho. Okurky nebyly špatný. Nasekaný na malý kousíčky. Červená cibulka byla v pohodě. Možná ne úplně ideální do práce. Ale alespoň vám dají lidi po obědě pokoj. Kečup a hořčice byla ta levnější v plastové láhvi.

Celkovou chuť si asi většina z vás dokáže představit. Kyselost z kečupu, hořčice a okurek doplňuje palčivost cibule a chuť průměrnýho vídeňáku. Cena 60 korun. Nejsou to žádný extra peníze, ale uprostřed města seženete podobnej za poloviční cenu. Napadá mě třeba POE POE. V nabídce měli ještě další, surovinama bohatší Hot Dogy za 90 korun. Ale dávali do nich úplně stejný párky. To už za ty peníze asi nepotěší nikoho. Co říct závěrem? Od vyhlášených "Mutantů" jsem čekal víc. Mnohem víc. Ale až je někde potkám a budou mít burgery, určitě jim dám ještě šanci mě přesvědčit. Přesvědčit mě, že nejsou jen obyčejnej pojízdnej stánek s průměrným jídlem.

Tennessee cheesy sliders & Cheyenne cheesebacon sliders, Sweet & Pepper DAYS, Praha

Burgery jsou dneska všude. Vlevo, vpravo a i nahoře se nějakej najde. Je jich tu tolik, že už to pomalu není hipster. Naštěstí existuje alternativa. Slider! Co je slider? Maso v menší housce. Nějaká ta zelenina, třeba sýr, omáčky a podobně. Že vám to něco připomíná? Ne, není to burger, ba ani mini burger. Je to prostě slider... Takže teď, když už v tom máme jasno, se pojďme podívat na dva takový slidery v pražským podání.

Začal jsem tím vpravo. Tennessee cheesy slider. Obsah opisovat nebudu. S laskavým poděkováním si ho rovnou zkopíruju z jejich webu: "2 x 60 g hovězí mleté maso, čedar, grilovaná slanina, žlutá hořčice, kečup, burger sauce, nakládaná červená cibule, ledový salát, kyselá okurka, máslové bulky". Běžně se prodávají po dvou a za cenu 199 korun. Na Prahu cena dobrá. A jak tak pozoruju už delší dobu, tak ostravští hipsteři cenově začali převyšovat pražský hipstery. Konkurence je krásná věc, tak snad v Ostravě pořádně naroste, ať to tu máme taky levnější. Ale zpátky k jídlu.

Hovězího mletýho masa byl tenkej plátek. Přesto udělanej akorát, růžovějíce se uprostřed a krásně šťavnatej. Chuťově nemám co vytknout. Chuť dobrýho hovězího neomrzí. Žádný bylinky a podobný voloviny. Jen sůl a pepř. Mňam. Pod masem byla anglická hořčice. Žlutá jak plakát na Kill Bill a s minimálně stejným řízem. Hodně do octova. Parádní kyselost taky provázela celej burger. Nad masem bylo dost kyselých okurek. Dobře naložených a křupavých. Červená cibulka byla taky dobrá. Nebyla palčivá díky naložení. Ve slideru ji ale moc neucítíte. Chuťově tak silná, aby přebila zbytek, není.

I zbytek omáček je spíš do kysela. Rozhodně Heinz kečup. Ten asi znáte. Z nějakýho záhadnýho důvodu je Heinz mnohými považovanej za jakýsi Svatý grál všech kečupů. Já ho moc nemusím. Je řídkej, kyselej a chutná jak kdyby byl naředěnej. Tak. Ve slideru byla ještě třetí omáčka. Burger sauce. To bude ta béžová na salátu. Její chuť si popravdě moc vybavit nedokážu. Nejspíš zapadla ve zbytku a byla taky trochu do kysela. Salát byl fajn a do sendviče se hodil. Snad jediná věc, která opravdu vybočovala, byla slanina. Slanina byla zvláštní. Nakrájená na nějaký menší proužky. Nebo se na ně rozpadla během opíkání. Protože opečená byla opravdu durch. Někdo by použil porovnání na škvarek. Hodně křupala a sem tam už se přehupovala od slaninové chuti k chuti hořké spáleniny. Čedar byl pravej čedar. Proti kyselejšímu zbytku to ale spíš tak trochu zabalil. Houska byla super. Chuťově neutrální, nerušila, parádně držela tvar, vypadala hezky a tak vůbec. Kdyby podobná houska šla koupit v obchodě (jde?), tak ji budu kupovat s ocelovou pravidelností.

Verdikt nad Tennessee cheesy sliderem? Oba palce nahoru. Výborný maso, parádní houska, svěží zelenina a omáčky, který to všechno poslaly do kyselejších tónů. To já rád. Jen kdyby tu slaninu trochu míň mučili na pánvi. Pokud vám není cizí kyselá chuť anglické hořčice a okurek, tak můžu Tennessee jedině doporučit. Za dvě stovky dostanete dva slidery, ze kterých se v pohodě najíte.

Druhým testovacím vzorkem byl Cheyenne cheesebacon slider. Obsah: "2 x 60 g hovězí mleté maso, domácí BBQ omáčka, čedar, grilovaná slanina, smažené cibulové kroužky, máslová bulka". Jednoduchost sama. Kroužky byly super. Nasládlá chuť akorát udělané cibule uvnitř, křupavý a slaný těstíčko venku. Není co vytknout. Čedar byl zase kvalitní čedar. Tentokrát se i prosadil. Teda pokud jste zrovna neměli v puse moc omáčky. Jejich domácí BBQ omáčka celkem pálí. Bude to taková dobrá pětka z desíti. Dá se to v pohodě sníst, ale celou dobu vás bude provázet pálení v puse. Pro někoho příjemný, pro jinýho už to může být za hranou. Já si to užil. Ale je to kousek za hranou toho, co by mělo být na lístku označený slovem "pikantní". Pokud někdo pikantní nejí vůbec, na Cheyenne si asi moc nepochutná. Název slideru tak asi nebude podle základny slavné SG-1, ale podle papriček, který z Cheyenne pochází. Kromě pikantnosti ta jejich BBQ omáčka byla taky šíleně kouřová. O použití tekutýho kouře tady není pochyb. Proč ne. Mě omáčka zaujala hodně a pochutnal jsem si na ni. Slanina pak trpěla stejným neduhem jako v prvním slideru. Přepečená.

Celkově tak chuť Cheyenne tvoří hlavně chuť chilli papriček. Trochu masa, trochu kroužků a přepálená slanina. Nebylo to špatný. Ale oproti Tennessee byl rozhodně slabší. Pro pikantní fajnšmekry pikantních pikantností to je ta správná volba. Pokud ale rádi rozpoznáte všechny chutě i na konci svýho sendviče a máte obecně radši svěžejší jídla, tak jděte do Tennessee. Cena je stejná. 199 korun za dva kousky a kvalitou a množstvím rozhodně odpovídá.

A něco málo k samotnýmu podniku Sweet & Pepper DAYS. Všude píšou o rodinným bistru. Já bych slovo rodinný prohodil za slovo hipsterský a trefa to bude větší. Už jen ty popisky na webu: "Eklektismus je náš další rys. Rádi, nejen jídlo, kombinujeme napříč více styly, a proto i náš interiér je kombinací severského moderního stylu s vintage antique kousky, které se akcentově v bistru objevují.". Ano. Vintage antique kousky. Během mojí návštěvy jste si tam mohli zakupit žabky z blýskavýma kamínkama. To vypadá hodně vtipně, ale celkově je to super bistro. Čistý a tak. Jen obsluha by mohla být o něco rychlejší. Ale návštěvu můžu doporučit. Pokud vás burgery začínají pomalu nudit a jsou pro vás moc mainstream, zkuste tyhlety slidery. Je to příjemná změna a už se těším, až to dorazí do Ostravy.