Bao Buns, DrinkEat, Ostrava

„Knedlík se vaří ve vroucí vodě ve tvaru podlouhlých válečků a teprve po vyjmutí z lázně se krájí na tenké plátky. Po obrubě těchto plátků může být takový knedlík trochu oslizlý. Naproti tomu typický nok se ve formě kuliček nebo šišek vaří každý kousek oddělený zvlášť, a tudíž je slizký po celém svém povrchu. A Bao Buns, to jsou knedlíky z Číny, ty havloidní kavárníku!". Už unikla část scénáře z Pelyňšišek - filmu o Nutelle, inflaci, pražských kavárnách a jelitech, odehrávající se během invaze českých důchodců do polského pohraničí. Nikdy nezapomeneme! A než na tenhle skvost vyrazíte do kina, pojďme se podívat na ty čínský knedlíky.

V ostravským centru se podniky otevírají a zavírají tak rychle, že to člověk ani nestíhá sledovat. Ve většině případů mi je to buřt, protože jsem dospěl do bodu života, kdy mi ke štěstí stačí studený pivo, pár rohlíků a třicet minut klidu denně. Ano, rezignoval jsem na život. Ze zimní letargie mně vytáhla až cedule před jedním z ne až tak starých bister, okolo kterýho chodím skoro každej den do práce. A sice podniku DrinkEat. Předtím tam byla jakási kavárna a před ní taky kavárna. V životě jsem tam nevkročil, bo nemám rád kavárny. No a teď si tam můžete zajít na Bao Buns. To je jiná liga než kafé. Bao Buns je geniální jídlo do ruky, který není tak profláklý jako burgery nebo tortilly, takže ho nenajdete na každým rohu. Alespoň ne v Ostravě.

Bao Buns jsou nadýchaný asijský knedlíčky plněný masem a zeleninou. V podání DrinkEat jsou plněný trhaným vepřovým, nakládanou zeleninou, sriracha majonézou, arašídama a koriandrem. A tahle kombinace nemá chybu. Ani jednu jedinou. Maso je perfektně dochucený, trochu pikantní a šťavnatý. Sriracha majonéza je akorát pikantní s perfektní konzistencí. Možná jde o tu originální, kterou jde koupit. Možná jde o nějaký domácí mix, ale rozhodně je to povedená omáčka. Nakládaná zelenina je křupavá, pěkně navinulá a svěží. To všechno je zasypaný nadrcenýma arašídama a koriandrem. Knedlíkový těsto ja nadýchaný jako obláček. Chuťově nemá daleko k našim kynutým knedlíkům.

Asie z toho stříká na všechny světový strany. Každý kousnutí do téhle nadýchané a přesto surovinama nabušené nádhery vás přesune na kouzelnou cestu gastroasií. Ocitnete se v zemi ohňostrojů, velkých dřevěných lodí a vtipných klobouků. Pak vás trochu začne pálet pusa. Kousnete si znova a zase ohňostroj chutí. Šťáva z masa, křupnutí zeleninky, koriandr, omáčka, nadýchaný knedlíček. A zase a zase. Od začátku až do konce si tuhle jízdu budete užívat.

Za tři kousky, kterých se na oběd v pohodě najíte, dáte 249 korun. V porovnání s burger podnikama v okolí nebo i v porovnání s cenou menu ve fast foodech je to slušná cena. Je to určitě dost peněz za jeden oběd, ale tohle jídlo za to prostě stojí. Rozhodně můžu jedině doporučit. Pokud máte rádi Bao Buns nebo vás tahle asijská verze fast foodu láká, neváhejte. Těžko říct, jak dlouho na menu vydrží. Nebo kdy se tam objeví další nová kavárna...

Baníček, Chacharova pizza, Ostrava

Baníček, luláček, Baníček, luláček... FCB!!! Nějak tak je myslím ten slavnej ostravskej pokřik, díky kterýmu jsem se na kolejích na Porubě nevyspal dvakrát do týdne. A podle Baníku, teda Baníčku, pojmenoval Chachar svoji pizzu. Mimochodem v plzeňským "Chacharovi" aka "Paňárovi" je z Baníčku pizza Viktorka. V Praze "Pepíkova" pizza neuspěla, asi se nedohodli na týmu. Nebo jim nejedou český eidamový koláče. Nebudu nikoho soudit, taky nejsem jejich skálopevnej přívrženec. Ale raz za čas... Raz za čas člověk prostě dostane chuť na tu pravou českou pizzu, která straší Italy v jejich nejhorších nočních můrách, když už je i ananas málo...

A takhle Baníček vypadá. Tomat, eidam, šunka, vysočina, kukuřice, chilli, uzený eidam a paprika. Kombinace hodna kdejakýho fotbalisty vydělávajícího dost na to, aby si koupil supersport, pak ho rozmlátil a ve čtyřiceti stál ve frontě na pracáku spolu s náma, lůzou baštící eidam. A tahle pizza chutná přesně tak, jak vypadá. Jako směsice průměrných surovin. Ale nutno podotknout, že celkem povedená směsice.

Salám i šunka neurazily. Tomatový základ má blíž ke sladkýmu kečupu než k sugu. Paprika byla dobrá a čerstvá. Kukuřice spousta, dodávala krásně sladkej tón. Celý to bylo lehce obstříknutý srirachou, takže nějaká ta pikantnost tam taky byla. Eidamu, jak uzenýho, tak klasickýho, tam bylo poskrovnu, takže se nekonal sýrovej šourek, ba naopak, sýr pizzu jen příjemně doplnil. Těsto byla tlustší Chacharova klasika, jako vždy. No a v puse ucítíte přesně to, co tam zrovna budete mít. Ani jedna ingredience vyloženě nepřebíjí tu druhou. Pokud si tuhle pizzu koupíte, tak dostanete přesně to, co od ní čekáte. Jen proboha nečekejte žádnou italskou klasiku. Chachar jede český bomby a nestydí se za to. A to je fajn, protože někdy si člověk prostě musí udělat dobře...

Cena v Ostravě (rozvoz ze Slezské) je 229 korun. Zdá se to hodně, ale na druhou stranu si Chachar neúčtuje krabice, dovoz a podobný pseudo manipulační poplatky. Takže cena je srovnatelná s konkurencí. Za slanej českej koláč je to i tak dost, ale levnějších variant v ostravským centru už není moc, jestli vůbec nějaká ještě je. A pokud máte chuť přesně na tohle kombo a nebudete se stydět, když vám před barákem zastaví auto s obřím logem I Love Eidam, tak Baníček můžu směle doporučit.

PS: Pokud tohle někdo od Chachara čte, tak se přimlouvám za návrat Radkovýho tvarůžkovýho speciálu! Ten mi chybí jako už dlouho nic.

Hovězí hamburger, Restaurace U Lucy, Ostrava

Určitě vás všechny zajímá, jakej můžete dostat hamburger v zimní ostravské Zoo. Jakožto vlastník, opatrovník, rodič nebo co to dvou dětí jsem mistr průvodce v místní Zoo. Přesně vím, kde tam najdete kdejakýho pavouka, zebru, slona, želvu nebo opici s tím nejčervenějším zadkem. Ale návštěva Zoo se netočí jen okolo opičích zadnic, ale chtě nechtě i okolo jídla. Samozřejmě si můžete svačiny nachystat doma a ušetřit za těch cca dvanáct let asi čtvrt miliardy, ale to bych to nebyl já, abych někde něco nepožral.

Stánků a restaurací je v Zoo celkem dost. A všechny jsou víceméně stejně hrozný. Vyčnívá snad jen restaurace Saola, kde sice dostanete klasický bufetový hotovky plavající v oleji za nekřesťanskou přirážku, ale pořád to má nejblíž ke klasickýmu obědu. Vyšší cenu beru, pokud tím alespoň dotujou zvířata. Každopádně hotovky nejsou moje doména. Já se vždycky těším na nějaký rychlý kekel do ruky. Tentokrát jsem vydržel čekat až dolů k šimpanzům a v restauraci U Lucy jsem si poručil, jak jinak, hovězí hamburger.

Normálně bych o burgeru ze Zoo nepsal, ale na tomhle už bylo znát, že proběhla nějaká snaha o o chlup vyšší level, než mají v bezprostředním okolí (rozuměj u hrochů a u pávů). Houska nebyla ta vyloženě nejlevnější trvanlivá příšera, ale jednalo se o trochu dražší brioškovou housku. Na cti ji bohužel ubral věk, kterej bych odhadoval někde mezi jedním až dvěma dny. 

Maso bylo domácí uplácaný hovězí. To jsem nečekal a bylo to příjemný překvapení. Byla to celkem tlustá placka a upečená naprosto do mrtva. V parných letních dnech, kdy se tam brigádníci střídají jeden za druhým, je to možná i lepší řešení. Každopádně trochu víc šťávy by masu neuškodilo. Takže jedničku za snahu, čtyřku za zpracování.

Zelenina nepřekvapí. Jeden plátek rajčete a asi dva plátky salátové okurky nakrájené do průhledna. Pozor na vítr, ať vám z hamburgeru okurky nevyfoukne. Potom v hamburgeru najdete pořádnou dávku zelí. Jako na tom nejfajnovějším nádraží. Omáčka v podobě domácího mixu tatarky s kečupem taky nesmí chybět.

A toť vše. Za bratru hezkých 150 korun českých. Možná tahle recenze vyznívá dost negativně, ale vlastně není. Upřímně je to první náznak svítání na lepší časy fast foodu v ostravské Zoo. Tohle je první alespoň pokus o domácí burger, kterej jsem tam dostal. Podobných pokusů byly plný restaurace v celé ČR nějakých patnáct let zpátky, takže teď stačí jen počkat patnáct let a bude líp. A třeba i dřív. A nebo taky ne. Ostravská Zoo je neskutečnej gastro skanzen. Skoro jako všechny místní koupaliště. Každopádně pokud vás při pohledu na kálející prase nebo souložící želvy chytne chuť na hamburger, vydržte až dolů k opicím. Ledaže byste měli chuť na separátek, pak zvolte stánek dle libosti. Hlavně ať chutná!

Burrito Grande s hovězím masem, Los Capolitos, Ostrava

Damas, caballeros y los bomberos con sombreros. Dlouho jsem se chystal okoštovat něco v Los Capolitos. A dlouho mě v tom bránila nechuť k fazolím, který tam dávají snad do každýho jídla. Jednou jsem si střihnul otravu jídlem z plechovky fazolí. Nic příjemnýho. Spousta křečí, horeček, průtoku tělesných tekutin v místech, který na podobnej průtok dělaný nejsou a podobně. Naštěstí čas všechno spraví (pokud to ještě víc nerozbije), takže stačilo jednou k plechovce fazolí přidat slaninu a vzal jsem je na milost. Dnes si fazole dávám dokonce i rád. Takže Los Capolitos byla jasná volba. Snad vás tenhle úvod s vsuvkou fyziky kapalin naladil. Jdeme na recenzi Burrito Grande!

Los Capolitos je po Angel Grill další podnik vzniknutvší ve městě zvaném Frýdek-Místek. Dnes mají i pobočky v Ostravě, Olomouci a Opavě. Další města se chystají plus shánějí frančízanty. Kdo má plnou prkenici nebo je mu banka ochotna půjčit nemalý peníz, mrkněte sem. Prostě burgery jsou už zjevně ohraný, dneska frčí Mexiko. A proč ne. Ochutnat se musí všechno. No a pokud máte zákaz vycházek od hygieny, všude musíte tahat pišišvora, co vás nenechá v klidu najíst nebo máte jen línou zadnici, tak si můžete nechat jídlo i dovízt. To jsem udělal já.

A takhle vypadá velký zabalený půl kilový burrito. Ten talíř je obyčejnej talíř na druhý. Takovej ten, co vám dá tchýně, když se nastěhujete do novýho bytu. Takovej ten docela velkej talíř.

Po rozbalení burrito ještě nabude na impozantnosti. Nevím proč, ale hned mi hlavou projela myšlenka na Hvězdnou pěchotu. Asi nic moc do soutěže krásy. Každopádně jak už o sobě tlustý věci rády tvrdí, krásu je třeba hledat uvnitř. A ono fakt.

Nádhera. Pro pořádek vyjmenuju suroviny. Spoutu z nich si můžete vybírat, odebírat, přidávat a až na guacamole vám to nehne s cenou. Za mě super počin. Takže já si dal Burrito Grande s hovězím masem, Pico de gallo, ostrou zauzenou Chipotle salsou, zakysanou smetanou, nakládanou cibulkou, salátem a sýrem. K tomu tam ještě najdete fazolky pinto, fazolový krém a limetkovou rýži. Začnu masem. Maso bylo perfektní. Šťavnatý trhaný hovězí, exoticky okořeněný, chuťově jemný, přesto ostrý po zauzené chipotle salse. Ta zauzená ostrá chuť byla šíleně osvěžující a všudypřítomná. Pálivostí tak na sedmičce z deseti pro lidi, co si pikantní občas dají. Pokud máte rádi jen maličko ostrý jídla nebo absolutně neostrý, rozhodně si nevybírejte ostrou salsu, ale jděte do jemné. Já si rád občas vypálím buňky v těle, takže ostrou zauzenou chipotle salsu můžu jedině doporučit. A k hovězímu se hodí dokonale. Množství masa bylo naprosto v pořádku. Váhově si troufnu tvrdit, že tvoří většinu sendviče.

Další asi nejpočetnější složkou je limetková rýže. Nějakou extra limetkovou chuť jsem ve spojení se zbytkem nerozpoznal, ale možná tam byla a jen jsem si ji přiřadil k Pico de gallo. Každopádně rýže to byla taková ta klasická nelepivá sypká. Já osobně dávám přednost jasmínové a pořádně slepené rýži. Ta ale do burrita a mexické kuchyně nepatři, takže sypkou beru. Rýže byla uvařená akorát a do burrita prostě patří. Ač lehce nudná, tak bez ní by to nebylo ono. Další chuťově nepřehlédnutelnou surovinou je salátek Pico de gallo. Naposled jsem o něm psal v bagetě od Pavlíny, na kterou internet zapomněl rychleji než na Čapí hnízdo. Jde o takovej rajčatovej salátek. Ideální k pikantnímu masu.

A pak jsem tam cítil spoustu koriandru. Koriandr je jedna ze surovin, kterou si můžete přidat. Já si ho schválně nebral, protože má opravdu silnou chuť a já se spíš těšil na nakládanou cibulku v kombinaci se zakysanou smetanou. Koriandru bylo v burritu opravdu dost, takže si nemyslím, že by byl všechen z Pico de gallo. Spíš se seňor kuchař nebo seňorita kuchařka spletla a šoupli mi ho tam nechtěně extra. Což o to. Mně koriandr chutná. Ale znám hodně lidí, kteří ho vyloženě nesnesou a vzhledem k jeho množství by tohle burrito museli vyhodit, protože bylinka se vytahuje z podobnýho jídla opravdu špatně. Já to samozřejmě normálně snědl, ale příště bych ho radši bez extra koriandru, abych se mohl soustředit na zajímavější chutě. Koriandr je taková chuťová šikanózní entita. Lebedí si v burritu a když najde surovinu okolo, tak ji utluče do bezvědomí. Na uzený chilli si ale naštěstí netroufl.

Z toho vyplývá, že nakládanou cibulku a zakysanou smetanu jsem v celku necítil tak moc, jak bych rád. A že bylo o co stát. Nakládaná cibulka byla krásně nakyslá a bez typické palčivosti. Asi naložená v nějakým balsamikovým octu nebo tak. Nějak takhle jsem si její chuť představoval během objednávání. Nezklamala. Množství mohlo být o chlup vyšší, ale jinak OK. Množství zakysané smetany se bude hodnotit dost těžko. Nějaká tam byla na sto procent, ale vzhledem k obsahu se do něho de facto vpila, chutě zjemnila a pak dělala že nic. Dám si ji tam znovu? Určitě! Trochu zklamáním byl sýr. Cítit nešel vůbec a až jsem našel nějaký divný nudličky, tak jsem si ho vlastně všiml. Po jeho samostatným ochutnání bych vsadil pětikorunu, že šlo o nějakej obyčejnější eidam nebo goudu. Možná to bylo něco lepšího, ale tak jako tak by si burrito zasloužilo o dvě stě procent výraznější sýr. Zbytek burrita by to povýšilo na vyšší level.

Občas zahlídnete i kukuřici. Nejen očima, ale dokonce se dokáže projevit. Samotný fazolky pinto mají klasickou fazolovou chuť. Nebyly rozvařený, což oceňuju víc, než by se mohlo zdát. Množství naprosto v pohodě. Na fazolovou pastu jsem se nějak extra nesoustředil, ale nepochybně tam byla. S masem, uzeným chilli a koriandrem byla chuť fazolí všudypřítomná a příjemná. Do toho občas zelenina, rýže nebo nakyslá cibulka...

Burrito od Los Capolitos je geniální počin. Obří a surovinama naprosto přeplácaná hrouda jídla v tortille, která je ale neuvěřitelně svěží a sytá zároveň. Nejsem chodící zdravověda, ale tohle jídlo mi přišlo až překvapivě zdravý a nějakým podivným způsobem i lehký, ač si z fotek člověk udělá názor opačnej. Všechny suroviny mají samy o sobě vyladěnou chuť a dohromady celkem fungujou. Extra neobjednanej koriandr mi trochu zabil cibuli se zákyskou a sýr by to chtělo vylepšit, ale jinak jsem si pochutnal dokonale. Tak dokonale, že nemám ani nejmenších pochyb si od Los Capolitos objednat znova. Potěší i rozumný nacenění. Za tenhle obří přescelotalířovej mexickej kokon si účtujou (v Ostravě centru) 165 korun. Jedny z nejlíp utracených peněz za oběd. V případě dovozu připočtěte něco za obaly a dovoz. Máte rádi mexickou kuchyni? Nalákal vás obrázek? Tak směle do Los Capolitos. S jejich burritem chybu neuděláte.

PS: Na pobočkách si k jídlu můžete dát speciální omáčky, který pro ně dělá kdo jiný než legendární Gaston. To je obří a nekompromisní plus. Omáčky si můžete i objednat v eshopu.

Rozpálený ananas, Gaston Chilli

Ne každej den se stane, že někdo z naší středně veliké země uspěje za mořem s vlastní pochutinou. Když vynechám pár šikovných vinařů, tak mě v moji přehluboké paměti napadá jen jistá paní s marmeládama, který prý baští i britská královna. Před paní samozřejmě klobouk dolů, ale marmelády jsou... no marmelády. Navíc to bylo před sedmi lety. Ale nedávno se jednomu Čechovi povedl minimálně stejně tak dobrej, ne-li lepší zářez. Třetí místo v americké soutěži The World Hot Sauce Awards v kategorii Mild Hot Sauce. Tím Čechem nebyl nikdo jiný než místní moravskoslezský chilli nadšenec Gaston. Tuhle ochutnávku jsem si nemohl nechat ujít...

A to je ona. Omáčka, která zaujala jako jedna z mála z neuvěřitelných 640 chilli vzorků. Já sám plechovou hubu nemám a při představě 640-ti vzorků, z nichž minimálně polovina by mě zkrátila tenký střevo o dva metry, jsem rád, že mi někdo poradí, co si koupit. Tím tuplem jsem rád, že Gaston uspěl zrovna v kategorii Mild, u které dokážu rozeznat i nějakou tu chuť. A že je co poznávat. Posuďte sami ze složení.

Žádná chemie, na prvním místě ananas, spousta koření. To zní slibně už od pohledu. Pálivost dvě papričky z pěti měla už minule recenzovaná Rozpálená švestka, takže jsem zhruba věděl, do čeho jdu. A stejně mě vždycky ta pálivost dokáže překvapit. Ale pěkně od začátku.

Jako první ucítíte ananas. Svěží ovocnou chuť ananasu. Následuje vlna zajímavýho koření, kterou hned začne překrývat pikantní přílivová vlna, která postupně zaplaví zbytek. Po chvíli se vlna rozplyne a zůstane zajímavá exotická dochuť s pikantním mravenčením na jazyku. Jako u všeho pikantního i tady záleží na vaši toleranci. Jestli dostanete vlnu pálivosti, tsunami ohně nebo jemnou pikantní pusu.

Já mám toleranci hodně nízko. Pro mě jasná devítka (nedávný Vindaloo), kdy jsem dva dny pomalu nemohl nic jíst kvůli díře v žaludku, je pro Gastona příjemná pětka. Takže dvě papričky z pěti pro Gastona můžou pro dost lidí znamenat hranici toho, co jsou schopni ještě sníst. Ale pokud máte pikantní alespoň trochu rádi, tak Rozpálenej ananas určitě zvládnete. Pro mě je to taková šestka z desíti. O malý chlup silnější než Tabasco, zhruba stejný jako takový ty chilli česnekový směsi v asijských bistrech. Rozpálenej ananas pálí celkem dost, ale pořád rozeznáte i ostatní chutě a dochuť je krásně hřejivá. Není to taková ta nepříjemná pálivost z chilli koření, které se nejde zbavit. Je to ta příjemná ovocná pálivost, která vám na jazyku udělá dobře. Ale pálí celkem dost.

Rozpálenej ananas ale není jen o ananasu a chilli papričkách. V pozadí toho všeho se odehrává malá symfonie koření. Vzhledem k ne moc vysoké toleranci chilli nemůžu machrovat, že tam cítím všechny vypsaný druhy koření, ale kromě ananasu tam lze postřehnout ještě jednu exotickou linku a já bych to viděl na neotřelou kombinaci kardamonu a jalovce. K ananasu tahle kombinace sedí až nečekaně dobře. Kam Gaston na kombinace chutí chodí netuším, ale jedno je jasný. Z popisu jeho BBQ omáčky jde vidět, že je to srdcař, kterej se nevzdá dokud nenajde dokonalost. Vám ji stačí pak jen protřepat a vyklepat.

Kdybych měl být hnidopich a hledat chyby, tak jediná by byla konzistence. Spíš než omáčku to občas připomíná chutney a pokud se nechá dýl na talíři, tak z ní vyteče šťáva. Absence chemie se halt musí nějak projevit. Tuhle nevýhodu lze ovšem krásně proměnit ve výhodu. Už jste někdy měli opravdu pikantní kořeněnej ananasovej džus?

Schválně jsem nechal kousek omáčky bokem dvě hodiny a výsledkem byla tahle perfektní šťáva. Stejně tak exotická, pikantní a kořeněná jako omáčka sama. Je mi jasný, že milovníci chilli by po vysrknutí tohodle už jinej džus nechtěli. Zahřeje víc než kdejaká slivovice.

Taky jste si určitě všimli, že tady všude na fotkách nacházíte různý použití omáčky. Zkoušel jsem ji k velké spoustě věcí. Opravdu výborně se hodí k vepřovýmu masu. Vepřovej burger s bylinkama, nivou a avokádem Rozpálenej ananas povýšil na nejvyšší level. Kuřeti od KFC dodal exotickej švih a pořádnou pálivost, po které tolik lidí touží. K párkům mi omáčka moc neseděla. Pokud si kupujete kvalitní párky a těšíte se na jejich jemnou uzenou chuť z bukovýho dřeva, tak vám ji omáčka totálně přebije. Dodá exotiku, ale u párků chcete spíš klasiku kečup nebo hořčici. No ale k čemu se omáčka hodí nejvíc? K whisky a chlebu.

Asi to zní jako úplná kravina, ale je to tak. Dáte si trochu Rozpálenýho ananasu, skrnete si whisky a kousnete do chleba. V puse se odehraje následující. Ananas, koření, pálivost, pálivost, koření, kouř, alkohol, pálivost, chleba, zjemnění, souhra alkoholu a pálivosti. Je to jako když lezete do vagónu metra, naproti vám projde exotická brazilská tanečnice v minioblečku, metro se rozjede, vy na zemi najdete dvoustovku, usmějete se a máte krásnej den. Taková pěkná souhra událostí v pozadí obyčejnýho dne.

Pokud vás omáčka zaujala. můžete si ji koupit na eshopu za 179 korun. To je za poctivou omáčku slušná cena. Pokud bydlíte na Ostravsku, tak máte víc možností. A to hlavní. Pokud vás výroba chilli omáček zaujala, tak můžete přímo ke zdroji na den otevřených dveří a koupit i speciální, běžně neprodejný omáčky jako třeba parádní mangovou pro Punk Food. Taková příležitost se často nenaskýtá...

Cibulák, Scansen, Ostrava

Co bych všechno pro svoje čtenáře neudělal. Tak třeba nedávno jsem se vydal do jedné z nejlepších ostravských restaurací, abych ochutnal jejich nový burger. Vůbec ne kvůli tomu, že bych ho opravdu chtěl ochutnat. Vůbec ne kvůli tomu, že jsem koukal na fotku asi dva měsíce a slintal. Vůbec ne. Vše a všechno jen a jen kvůli vám! Abyste měli co číst!

Scansen (foto z jejich facebooku) je celkem nová restaurace otevřená v centru Ostravy. Patří stejné společnosti jako Zámek Zábřeh, Comedor nebo třeba Loft, kde jsem měl burger pár měsíců zpátky (recenze tady). Už to je jistá záruka kvality a očekávání byla veliká. Tuplem po přečtení tohodle: "nový “cibulák” - burger (150 g hovězí svíčkové) není v housce, ale v tmavém křehkém chlebu opečeném na dřevěném uhlí v Josperu, stejně jako maso v něm, majonéza…a cibule - jedna červená pečená a nakládaná, druhá karamelizovaná s morkovým máslem a tymiánem, 48 týdnů zrající gouda, salát s bylinkami a dva dny tažený jus z hovězích kostí a červené řepy". Co dodat? Z popisu vám musí být jasný, že tahle restaurace se nesnaží o obyčejný jídlo. Snaží se o dokonalost a moderní pojetí. Však si podle fotek na webu udělejte vlastní obrázek. Bylo mi jasný, že tenhle burger nebude ani tak pokus o ten nejlepší klasický burger, ale o opravdu originální burger od surovin, přes zpracování až po vzhled. Nevšední zážitek zajištěn, jdeme na to.

Fotka možná nevypadá moc vábně, ale na nějaký dlouhý focení, nastavování a aranžování nebyl čas. Topil jsem se ve vlastních slinách. První vás zaujme houska. Nebo spíš chleba (chlebík? chlebánek?). Krásná křupavá kůrčička, vláčný, chuťově vynikající, jemný, na grilu opečený celozrnný chleban. Určitě super nápad. Bohužel jen pokud burgery rádi jíte příborem. Scansen sice asi není ten druh restaurace, kde se jdete zaprasit, ale etiketa tlustých upocených Američanů mluví jasně. Burger se baští rukama. Proto jsem ho chytnul, párkrát si kousnul no a za chvilu jsem neměl na výběr. Musel jsem rezignovat a vzít si příbor. Spodní díl chlebanu nasál hrozně moc šťáv a omáček a vzdal to. Vznikla z něho vlhká chlebová hmota, kterou člověk v rukách prostě nemohl udržet. A ani nechtěl. Vrchní díl taky nebyl dokonalej. Sem tam byla na housce opravdu černá čára z grilu, která kazila chuťovej vjem svoji spálenou hořkostí. Ale to tak na dvou místech. K dokonalosti tak kousek chyběl. Chuťově bomba, ale úlohu chleban splnil napůl.

Dál bych rád pohovořil o mase. To bylo, jak psáno výše, ze svíčkové. Maso bylo super. Trochu sušší samozřejmě (svíčková je svíčková), ale ta chuť! Ta byla fantastická. Parádní masitá chuť s náznakem kouře. Uprostřed lehoulinko narůžovělý, ale po pravdě mohlo být udělaný míň. O dost. Zvlášť u té svíčkové. Takže chuťově super, ale zpracování zase tak napůl.

Dál se vrhneme třeba na sýr. Podle webu je tam 48 týdnů zrající gouda. To je skoro rok. Já rád uleželý a vyzrálý sýry. Takovej pořádně uzrálej kozí sýr je prostě boží. No tahle gouda... nevím nevím. Gouda obecně nemá zase až tak silnou chuť. Ale takhle uleželá by měla být extra třída. Po pravdě mi nepřišla. Byla taková planější a i když člověk ochutnal jen maso se sýrem, ten sýr to nedával.

Nakládaná červená a pečená cibule. Podle webu. Ta byla super. Nakládaná určitě, pečená chvilku asi taky. Cibulka byla chuťově silná. Té není co vytknout a můžu ji leda pochválit. Ta byla navrchu. Dole byla, podle webu, cibule karamelizovaná s morkovým máslem a tymiánem. Ta byla taky fajn. I když byla nejspíš hlavní důvod poločasu rozpadu spodního dílu chlebanu. Každopádně díky téhle cibuli v tandemu s červenou tenhle burger dostál svýho názvu cibulák a v kombinaci s masem šlo o fajn zážitek. Salát s bylinkama byl taky fajn. Hodně dobře se snoubil s karamelizovanou cibulkou. Celý burger byl zalitý hovězím jusem z hovězích kostí a červené řepy. Nevíte, co je to jus? Nevadí, taky jsem neměl tuchy. No je to v podstatě hodně dlouho taženej vývar. Taková super silná masová omáčka. Další díl do skládačky nutnosti použití příboru. Každopádně ten jus byla jedna z těch věcí, která se z tohodle burgeru snažila udělat něco extra. Dochutil všechno od salátku přes cibule až po maso. Bomba.

Používání příboru při jedení burgeru nemám rád. Člověk vždycky cítí, co si zrovna napíchne, ale pro celkovou chuť se musí hrozně nadřít, aby měl na vidličce od všeho trochu. A v tomhle množství surovin je to skoro i nemožný. A když už se zadařilo, suroviny spolu nestvořily takovej koncert chutí, kterej by si člověk po přečtení popisku představoval. Salátek se sýrem se ztratil, k tomu rozporuplná cibule (nakládaná vs karamelizovaná)... Hovězí omáčka a samotná chuť hovězího masa se prosadila a bylo to to, co za to stálo. Ale celkově spolu ty chutě prostě moc nespolupracovaly. Čemuž ale paradoxně pomoha vidlička. Člověk si vzal fajn karamelizovanou cibuli s chlebem. Pak si napíchl třeba kus fajnýho masa s nakládanou cibulí atd. Bylo to fajn, ne že ne, jen to nebyl až takovej odstřel ze židle. A člověk to nesměl hodnotit jako celek, ale jako souhrn jednotlivých surovin vložených do chlebu. To možná byl výsledek moderny, no u mě nejspíš vítězí konzervatismus a radši bych burger, kterej se dá zbaštit rukama a kterej je vyladěnej jako celek.

Recenze zní trochu rozporuplně. A on cibulák na mě taky tak působil. Že se rozpadl, dejme tomu. Přecejen je to spíš moderní pojetí burgeru než pokus o burger samotnej. Ale měl jsem asi až moc vysoký očekávání nebo si to kuchař nedal tak, jak by rád. Na pár místech přepálená houska, maso udělaný na medium well, možná dokonce víc a tak podobně. Cibule byly fajn, salátek taky... Pochutnal jsem si. Ale že by to bylo až tak extra, že bych si na něj zašel znova nebo vám ho doporučil všema deseti, to asi ne. Na burger si zajděte si spíš do Loftu, tam se jim povedl lepší kousek. Jinak cena je celkem příznivá. 220,- za tenhle kousek není moc a už vůbec ne v podobným podniku. On ten cibulák je taky pořádná nálož, co se gramáže týče. Jen škoda těch maličkostí, který tenhle burger neposouvají na příčky top ostravských bašt. Ale Scansen jako takový doporučit určitě můžu. Brambory s rozmarýnem byly upečený naprosto dokonale a ochucený zrovna tak, lepší brambory jsem v životě nejedl. Radegast natočenej tak, že by v tom člověk Radegast ani nepoznal a taky jsem lepší neměl (a to jsem byl pár hodin zpátky v Radegastovně). Prostě Scansen je fajn, jen cibulák nedosahuje kvalit zbytku. Třeba příště...

Hamburger Ondráš

Zhřešil sem. Zhřešil sem proti přírodě. Vyrobil sem něco, z čeho všem tukomilům potečou sliny proudem a zdravovýživářům praskne pumpa. Moravskoslezskou specialitu řízek Ondráš asi zná každej. To tu takhle na severovýchodě máme ve zvyku všechno strkat do bramboráku. Maso, tvarůžky, různý masovozeleninový směsi, houby nebo třeba i zelí s uzeným (kaplická cmunda). Dokonce se tu (v Ostravě) dělají na rozvoz obří bramboráky a'la pizza. A minimálně ten řízek Ondráš najdete snad ve všech hospodách nižší třídy. V originále se tam má strkat vepřový, většinou tam strkaj lidi kuřecí a já tam narval mletý maso. K tomu mě přivedli borci z Jak šmakuje Moravskoslezko, kteří tam narvali jehněčí a zbytek, co nešel naplátkovat, prostě pomleli a narvali ho tam taky. A já to povýšil na ještě větší level. A sice level maximální, hamburgární. Tvorba tohodle hambáče zabere trochu víc času a chce trochu víc umu, ale námaha stojí za to.

Suroviny a podobně sem psát ani nebudu, protože se jedná spíš o ten nápad a z obrázku si každej vyčte jak to udělat. Snad jen v rychlosti. Udělejte si těsto na bramboráky. Já dělám snad to nejklasičtější a nejlepší, který najdete TADY. Mletý maso je do bramboráku nejlepší vepřový. To si jenom osolte a opepřete. Udělejte z něj placky a oplácejte bramborákovým těstem. U tohodle to chce trochu zručnosti, aby se vám to nepolámalo a aby to vůbec drželo nějakej tvar. Ale když se chce, tak to jde. Na pánvi to pak můžete dodělat. Já to smažil dlouho a pod pokličkou, abych měl jistotu, že maso uvnitř bude propečený. Nejlíp k němu pak chutná česneková majonéza (majonéza, sůl, pepř, stroužek česneku) s kečupem a jarní cibulkou nebo pórkem. Rozhodně bych tam nedával rajče nebo jinou měkkou zeleninu (že je rajče vlastně ovoce vím). Taky nezapomeňte housky pořádně rozehřát dokřupava, aby se do nich pak nevsakoval olej z placku. Pokud se vám všechno povede jak má, odměnou bude opravdu fantastickej burger, kterej nikde neochutnáte.

Brambory s cottagem

Moravskoslezská kuchyňa !!!

Další recept od borců ze show "Jak šmakuje Moravskoslezsko". Tentokrát mě zaujal recept na vařený brambory s cottagem. V minulým díle sice dělali ještě lepší věc a sice plněný vepřový kolínko. Bohužel na to není moje trouba v 1+1 stavěná, takže to tady v nejbližší době neuvidíte. Ale ty brambůrky taky vypadají hezky a je to příjemná změna v jídelníčku.

Suroviny:
tučný tvaroh (v té vaničce)
smetana
pažitka
brambory
cibule
sádlo
máslo
sůl

Brambory si umyjeme a dáme do hrnce vcelku i se slupkou. Pořádně uvaříme. Mezitím si připravíme cottage. Tvaroh pomalu smícháme se smetanou a nasypem do něj nasekanou pažitku. Můžete si cottage ochutit i jinak. Třeba přidáte česnek, nebo chilli papričku. Tak, jak to máte rádi. Cibulku si nakrájejte na měsíčky a osmažte na sádle s máslem (půl másla, půl sádla). Až sou brambory uvařený, tak na talíř kydněte cottage, dejte na něj brambory, ty rozkrojte na křivej kříž (pro geometry diagonálně), posypte je solí, pažitkou a dejte do nich osmaženou cibulku. A teď už se můžete pořádně nažrat za málo peněz. Cottage jako takovej můžete jíst místo brambor i s pečivem a podobně. Moc dobrá a univerzální záležitost.

Odkaz na videorecept ZDE.

Bigos

Moravskoslezská kuchyňa !!!

V razovitém regionu začala vysílat nová televize a sice Polar. A pokud sledujete pravidelně moje novinky tady vpravo na mojem blogu, tak víte, že součástí vysílání je pořad "Jak šmakuje Moravskoslezsko". V tomto pořadu vaří recepty pro pořádný havíře a dietářkam se smějou do ksichtu. A tak to mám rád. Proto sem musel vyzkoušet hned první recept, Bigos. I když by vzhled tohodle jídla nejspíš poslal moderní gastronomy typu Pohlreich pod kytky, chuťově by je z těch kytek vystřelil tančíce kankán. Prostě bomba jak cyp.

Suroviny:
400 g bílého hlávkového zelí
400 g kysaného zelí
400 g vepřového masa (plecko)
200 g uzeného bůčku
100 ml červenýho vína
100 g sušených švestek
1 lžička majoránky
2 lžičky mleté papriky
3 lžíce sádla
1 ks větší cibule
1 klobása
2 bobkový listy
sůl

Prve si spařte zelí. Jak se to dělá? Nalejte do hrnce vodu a až bude vařit, tak ji osolte. Do vody dejte nakrájený bílý zelí a nechte kolem dvou minut vařit. Vytáhněte a dejte si zelí bokem. Dále si doporučuju všecky suroviny pěkně nakrájet, ať se vám to tam pak líp šoupe. Takže cibulku si nakrájejte na kostičky, klobásky na půlměsíčky a bůček taky na kostičky. Než budete krájet bůček, tak si z něho odkrojte kůži, ale nevyhazujte ji! Taky sušený švestky si nakrájejte na menší kousky. Na kostičky si samozřejmě nakrájejte taky vepřový maso. Nejlepší je pořádný plecko. Klidně trošku prorostlejší (tuk se vydusí a přejde do omáčky).

Všecko máme nachystaný a můžeme začít kuchtit. Do hrnce dejte sádlo, pořádně rozpalte a šoupněte na něj cibulku. Až začne sklovatět, přidejte plecko a maso nechte pořádně zatáhnout. Až začne trošku zlatět. Zaprašte mletou paprikou a promíchejte. Podlijte vínem (klidně může být víc jak 1 dcl). Přihoďte bůček (bez kůže) a dva bobkový listy. Potom přidejte vyždímaný kysaný zelí, sušený švestky a spařený zelí. Potom přidejte lžičku majoránky, trochu soli a podlijte vodou (nepřehánět). Nakonec přidejte klobásku a kůži z bůčku, kterou jsme odkrojili při krájení bůčku. Teď už se to bude dělat samo. Nechte to tak hodinku, hodinku a půl pomaličku dusit. Jak bude vepřový masíčko měkoučký a sosík silnej jak noha od kulečníku, vyndejte bobkový listy, kůži od bůčku a můžete podávat. Nejlepší je to s pivem a chlebíkem.

Jako guláš bigos můžete jíst taky druhej den a klidně i třetí a čtvrtej. A dokonce si z něho můžete dělat různý variace. Já například druhej den přidal chilli, povidla a trochu protlaku. Byla to taky bomba. Ale ten původní masitej mi popravdě chutnal víc. Dokonce se do něho prý dá dát i med... Fantazie se meze nekladou. Teda do doby, než o tomhle uslyší Babica...

Odkaz na videorecept najdete ZDE.