Grilovaná kuřecí křídla, Pizza Hut

Co jste dělali vy před pěti rokama? V roce 2019? Ve Francii shořel Notre Dame. Zrovna zvolený Zelenskyj si poprvé volal s Trumpem. Boris Johnson se stal premiérem Velké Británie. Umřel Daniel Nekonečný. No a kdesi v Číně začala dost hnusná chřipka. Ale to hlavní, v Pizza Hut začali prodávat kuřecí křidýlka! Je to neskutečný, ale za celých pět let jsem si nenašel čas je ochutnat. No a když si vezmu, co všechno se stalo za těch posledních pět let, tak je čas na změnu. Čas ochutnat křídla z pizzérie. Čas udělat Pizza Hut zase velkou. Make Pizza Hut Great Again!

A nebudeme to protahovat, nejsme Mentos. Grilovaný kuřecí křidýlka od Pizza Hut jsou příjemným překvapením. Od začátku do konce. Už to balení.

Křídla dostanete v hrubé alobalové misce s deklem, takže si můžete být jistí, že vydrží teplý i delší cestu. A celkem čumím. Hliník nepatři mezi ty nejlevnější materiály, tuplem pak ve srovnání s papírem. Na druhou stranu Pizza Hut si tohle použití může dovolit i z důvodu, že křídla nejsou smažený, ale grilovaný. Takže jim nevadí, když se trochu zpotí. Dřevěnej příbor nebudu komentovat. Ten si člověk může tak akorát schovat, aby ho mohl později mrsknout po nejbližším smradlavým hipíkovi přilepenýmu k silnici. Křídla stejně sníte rukama.

Takhle krásně vypadají. Občas světlejší, občas tmavší, úplně jak z domácí grilovačky, když grilujete alespoň po třech kouscích. Z fotek to taky není úplně jasný, ale celkem mě vyšokovala velikost samotných kuřecích kousků. Za tyhle křídla by se nemusela stydět kdejaká slepice, natož kuře. Kde berou kuřata nevím a raději to nechci vědět. Ale pokud v tomhle případě platíte za kusy a ne za váhu jako v obchodě, tak člověk zamhouří oko i nad nějakým tím růstovým hormonem nebo tak. Jen aby se člověk s těma kuřatama nemusel časem sám prát. Páku s tímhle monstrem by už kdekdo nedal.

Nebyla to jen velikost a obal, která mě dostala do kolen. Po chvíli foukání opravdu horkýho kuřete jsem se do něj zakousnul a dostalo se mi opravdu šťavnatýho zážitku. Skoro každý kousnutí bylo šťavnatější než to předchozí. Samotná chuť byla taky super. Docela dost do sladka, trošilinku do kysela, k tomu sůl a nejspíš nějaká grilovací směs s trochou uzené papriky. V podstatě taková ta klasická marináda, kterou si uděláte v létě sami, když se chystáte grilovat. A kterou děláte tak, aby chutnala všem. Ve složení bude určitě i ten med nebo cukr, to pak vysvětluje i ty připečenější kousky. Tohle vám doma udělá marináda s cukrem/medem taky. V Pizza Hut se teda nepouštěli do žádných velkých experimentů a křídla dochutili tak, aby si v tom každej něco našel a nebyla to vyložená nuda. Za mě dobrá práce.

Kůžička není vypečená do křupava, ale nese v sobě spoustu chutí, takže je radost ji baštit. Kuřecí křídla nejsou kupodivu ani přesolený, takže člověk má opravdu pocit, jako by se ocitl u někoho na dvorku. Pokud pořádáte domácí grilovačku a jste líní grilovat, klidně si objednejte pár krabiček těchhle křidýlek. Dejte je lidem do ruky s chlazeným pivkem a zaručuju vám, že si nikdo nebude stěžovat.

Snad jediná nevýhoda je cena. Šest velkých, tlustých, teplých a mastných krasavic vás vyjde na 139 korun a to není věru málo. Na druhou stranu pokud jste se rozhodli nemít děti, cestovat, užívat si života a tak podobně, určitě vám nemusí být líto si tyhle křídla dopřát. Pizza Hut s přehledem strčil do kapsy veškerý křídlatý pokusy McDonald's. KFC do kapsy nestrčil. Hot Wings jsou prostě Hot Wings. Křupavý, chutěmi nabušený a pikantní obal vám sebelepší grilovaný křídla prostě nenahradí. Ale i tak musím smeknout. Dostat dobrý kuřecí křídla ve fast foodové pizzerii mi přijde jako malej zázrak.

PS: Taky jsem vyzkoušel tu vůbec nejvíc antisociální možnost, jak si v Pizza Hut objednat jídlo s vyzvednutím na místě. Přes jejich webovou appku. Naklikáte z telefonu někde z povzdálí, zaplatíte kartou, zajdete tam v čas, kterej vám to ukáže a dostanete do ruky papírovou tašku. Škoda jen, že jsem musel říct, pro co jsem přišel. Pořád teda nic pro lidi, co neradi lidi. Ale pokud máte rádi kuřata, teda neradi, teda prostě vám nevadí, že jich pár pomře, abyste se dobře najedli, tak si Grilovaný kuřecí křídla v Pizza Hut objednejte, jsou fajn.

Kuřecí šiška v misce, Točím Šišku, Ostrava

"Točím šišku a tečka."

Na Točím Lišku, ne, Točím Kyšku, moment. Točím Myšku. Šišku. Točím Šišku! Na Točím Šišku už tu recenze byla. Tenkrát jsem si tenhle vymazlenej ostravskej kebab nechal naložit do pečiva. Bylo to super, bomba jak cyp, úplnej kosmo orgasmus. Bohužel značně nepraktickej. Na stojáka je to těžší a hrozně se u toho zcákáte. Tentokrát jsem se rozhodl pro praktičtější misku, abych si šišku mohl odnýst domů a orgasmovat v klidu u vlastního stolu.

Tuhle nádhernou, přímo uměleckou miskovou instalaci můžete mít taky. Stačí si kuřecí šišku poručit do velké misky. Pak si jen vybrat omáčky. Já vybral česnekovou a chilli. Do misky taky dostanete na výběr ze dvou příloh. Rýže nebo pečený brambory. Tady jsem váhal. Pečený brambory moc nemusím a představa rýže a kebabu mi přišla ujetější než celá Eurovize. Rád bych uvítal možnost menší misky bez přílohy a k tomu pečivo bokem, ale tak svět není dokonalej. Se s tím smiřme. Takže jsem zvolil rýži.

No a takhle ta nádhera, umělecký dílo, mistrovská kompozice vypadá po odkrytí a seškrábání omáčky z deklu. Ani kapka nesmí přijít nazmar. Vidličku mi nabízeli jejich, ale protože bydlím nedaleko, rozhodl jsem se být eko a najíst se jako člověk z vyšší vrstvy, kterej má ocelový nádobí. A dobře jsem udělal. Protože tahle vidlička, ta si zažila svoje.

Čím vším si musela projít... Rýží, kuřecím masem, čerstvou zeleninou, nakládanou červenou cibulkou, fritovanou zeleninou, fetou a nebo třeba mátou. Do toho v misce ještě najdete klínek citronu. To abyste si tenhle pokrm mohli ještě o chlup vytunit. A jdeme na samotný chutě.

Nebudu to protahovat. Kuřecí šiška od Točím Šišku je prostě slast. Třináctej plat a výhra ve Sportce zaobalená do fast foodovýho pokrmu, připravena šířit lásku a mír všude tam, kde lidé mají hlad. Kdyby ještě Ježíš chodil mezi náma a nějakou hodně špatnou náhodou žil v Ostravě, tak se o téhle šišce šíří zvěsti a básně ještě další milénia. Války by nebyly. Hlad by nebyl. Jen velký fronty. Fronty na šišku. Svaté fronty na božský pokrm.

Maso je perfektně vychucený a akorát upečený. V misce je ho spousta, možná dobrých třicet procent. K tomu kopec čerstvé, chlazené, křupavé a svěží zeleniny. Salát, rajčata a okurky nemohly být lepší. Nakládaná červená cibulka taky nešla přehlídnout. Její lehce navinulá a kyselkavá chuť vás svádí ke koketnímu lovu vidličkou, kdykoliv zahlídnete trochu fialové.

Fritovaná zelenina byla snad to jediný, čemu misková verze vyloženě nesedla. Pořád byla chuťově perfektní. Jako ty nejlepší brambůrky, jen ne z brambor. Bohužel si poležela u vlhké a studené zeleniny, takže fritovaná zelenina navlhla a přestala křupat. V pečivovité verzi šišky dostala větší prostor. Ale i tak budete rádi, že ji v misce najdete. Je super.

A otázka, kterou nepochybně nemůžete dostat z hlavy už od počátku čtení článku. Jak se hodí rýže ke kuřecímu kebabu? Kupodivu hodí. Samotná rýže je ochucená nějakýma bylinkama a není uvařená vyloženě do lepivosti, na kterou jste zvyknutí v asijských bistrech. Ale je přesně tak akorát sypká, aby se dalá smíchnout s omáčkama a zbytkem surovin, přesto držela u sebe a dala se pohodlně sníst. Zase jde poznat, že nad tím někdo opravdu přemýšlel a ladil k dokonalosti, které se téhle misce dostalo.

Takže abych to shrnul. Jsem rád, že jsem zvolil rýži a ne pečený brambor. V misce najdete kopec omáčky, kopec šťavnatých surovin od zeleniny přes sýr až po maso a pokud tohle naberete společně s rýží, dostanete naprosto vyladěný sousta, který si budete vychutnávat od začátku až do úplnýho a slastnýho konce. Mňam. Omáčky si samozřejmě zvolíte dle libosti. Kombinace česnekové a chilli byla fajn. Obě na majonézovým základu, takže se krásně doplnily. A kdyby mi někdo řekl, že si vychutnám rýži s majonézovitou omáčkou, tak se mu vysměju. No teď už vím, že by to byla chyba. Tahle kombinace funguje až překvapivě dobře. Česneková byla s lehkým náznakem česneku a chilli jen lehce pálila. 

A na kolik vás vyjde tahle nádherná miska plná geniálních chutí? Na bratru krásných 219 korun českých. Ano, za tenhle orgasmický mišmaš plný čerstvých surovin udělaných s láskou zaplatíte míň než za velký menu u McDonald's. Jediná škoda, že si misku musíte užít na stojáka na pobočce, někde venku nebo si dát tu práci a dotáhnout ji domů. No pokud nebydlíte okolo Stodolní, tak můžete využít i jejich rozvoz. Kebab v misce naštěstí převozem až tolik neutrpí, ale třeba pečivo by to nedalo. Ale tak už v Točím Šišku otevírají po večerech, tak třeba se ještě hecnou a časem si půjde i někde sednout. Tak jako tak tenhle kebab prostě musíte zkusit a šišku v misce můžu jedině doporučit. A rýže se bát nemusíte. Už teď je mi jasný, že tohle si budu muset brzo zopakovat. Je to taková ta klasická návykovka. Jednou ochutnáte a pak musíte znova... a znova... a znova...

Pekelná bageta, Bageterie Boulevard

Pekelná bageta

Pekekelná bageta! Sledujete českou mutaci Hell's Kitchen? V originále křičí Gordon Ramsay, u nás na soutěžící křičí Radek Kašpárek s hárem, jakoby se zrovna vrátil z Turecka. A pokud zrovna soutěžící nevaří, tak poposedávají na terase a vykuřujou. Prostě poklidný a pozitivní Master Chef nikoho už nebere. Dneska frčí emoce, nastřelený vlasy, ohně, křik a drogy. Nejlíp všechno najednou. A tak, jako každý rok, tak i letos si můžeme díky spolupráci TV Nova a Bageterie Boulevard přeneseně sáhnout na jedno z prezentovaných jídel v televizi. Tentokrát je to Pekelná bageta.

Letos se nás ale poprvé snaží Bageterie Boulevard vytrikovat. Nabízí dvě verze. Jednu s extra telecím a jednu bez telecího. Zarytí znalci televizních show a gastro experti mého gaučového formátu moc dobře ví, že michelinský ostravský chachar si pochutnával a za vítěznou bagetu označil tu bez telecího. Mimochodem to je nejspíš hlavní důvod opravdu zvláštní nové grafiky lákající na bagetu. Posuďte sami.

Původní grafika:

Nová grafika:

Nebudeme zjišťovat kdo a proč komu vyretušoval oteklej obličej po noční párty před výzvou, ale schválně mrkněte na bagetu. Áno. První je bez telecího. Tohle Bageterii moc nevyšlo. Tochu to ztrácí svoje kouzlo, když jako vítěznou bagetu prezentujou bagetu, která vlastně nic nevyhrála. Naštěstí máte mně, investigativního gastro novináře, kterej se pravdy nebojí. Samozřejmě je tu ještě Láďa Hruška, ale tomu táhne na padesát a ten proti Nově jít nemůže. Je to teda jen a jen na mně. Jdeme na to.

Vytrikovat jsem se nenechal a zvolil tu původní vítěznou bagetu. Ta obsahuje stracciatellu, mozzarellu, prosciutto chips, pikantní pečenou papriku, šalvějové máslo, papričky padrón, chipotle dresink a mesclun salát. V klasickým pečivu tak, jak to Ema zamýšlela. Výčet surovin vypadá jako slovník cizích slov, takže se na něj pojďme podívat blíž. Pod pojmem stracciatella si většina z nás asi představí zmrzlinu nebo jogurt s kouskama čokolády. Paradoxně tohle italský slovo má víc významů a jeden z nich je natrhaná mozzarella se smetanou.

Takže v bagetě je trhaná mozzarella se smetanou a k tomu normální mozzarella. Alespoň podle výpisu z webu. Ale hádejte co. Ono je to úplně jedno. Mozzarelly je v bagetě celkem dost. Jakousi bílou neprůhlednou vodu jsem tam taky zaznamenal. Občas se mozzarella prosadila, ale většinu času o ní vědět nebudete.

Prosciutto chips. Pravý opak jemnýho sýra. Prosciutto chipsy jsou křupavý a když je ochutnáte samostatně, ohromí vás svoji masivní masovou chutí a extrémní slaností. Jako sníst kousek božské many. Kdyby byla mana vepřík a ne nějaký kytky. Je to přesně ta chuť, která si vás zaháčkuje na temné straně síly a na vegany se budete už celej život dívat skrz prsty. Prostě paráda. Bohužel prosciutto chipsů tam moc nebylo. Občas se prosadily, ale většinou dopadly jako mozzarella.

Pikantní pečené papriky. To jsou ty červený. Pikantních věcí tam bylo povíce, takže těžko soudit pikantnost zrovna těchhle paprik. Ale mi přišly jako klasický pečený červený papriky. Byla jich tam spousta. V podstatě v každým soustu jste měli pečenou červenou papriku a je to právě tahle paprika, která udává jednu z hlavních chuťových linek. A nutno podotknout, že mi to sedlo. Normálně pečený papriky nevyhledávám, protože bývají mastný a na zeleninu zbytečně těžký v žaludku, ale pečený papriky v podání Bageterie Boulevard jsou fajn. Akorát teplý, upečený, přesto ještě trochu křupavý a nebyly vůbec mastný, takže ani těžko stravitelný. Prostě na jedničku.

Papričky padrón. To jsou ty zelený. Lehce pikantní. Asi taky pečený. Těch tam bylo o dost míň než těch červených. Což je vzhledem k jejich pikantnosti dobrej tah. Nemám co vytknout.

Šalvějové máslo. To je pro mě trochu záhada. Jakože znám šalvěj, znám i máslo. V bagetě jsem nic takovýho ale nezaznamenal. Při mým hloubkovým internetovým průzkumu jsem zaznamenal názor paní, která prý nic jinýho než šalvěj v bagetě necítila. Tož třeba na mě máslo už nezbylo. Jako tuhle v Kauflandu, když bylo slevněný ze 75ti na 65 korun. Nebo tam bylo, ale prostě a sprostě ho přemlátila pikantní omáčka.

Tím jsem se nenásilně dostal k násilné omáčce. Podle webu je to chipotle dresink. Já miluju chipotle papričky. Jemně zauzený a akorát pálivý jalapeno jsou přesně ta věc, kterou chcete do jakékoliv pikantní jízdy. Chipotle dresink v podání Bageterie je v podstatě hodně rozpálená majonéza. Taková krásná šestka až sedmička z desíti. Podle toho, jak moc máte rádi pikantní. Pokud vůbec nebo málo, Pekelnou bagetu si vůbec nedávejte. Opravdu pálí celkem dost. A je to taková ta pálivost spíš ze sušenýho chilli, kdy se začátek zdá v pohodě, ale pak to narůstá a i po dojedení vás celkem solidně pálí pusa. Tak akorát, pokud máte rádi pikantní. Pekelná, ale pro masy.

Poslední surovinou je mesclun salát. Nějaká směs salátů z Francie nebo co. Zelený kdesi cosi. Občas fialový. Víc najdete na Wikipedii. Do bagety celkem sednul a přidal trochu té zdravější barvy. Chuťově samozřejmě proti papričkám neměl šanci. Stejně jako většina luxusních surovin. 

V bagetě najdete výřez všech nejlepších evropských pochutin a přesto v puse ucítíte v podstatě jen červenou papriku a pálivou omáčku. Občas zachytíte mozzarellu a jednou jsem zachytil i ten proscuitto chips. To když jsem měl na sobě asi tři plátky. Ale jinak jen paprika a stoupající žár. 

S odstupem času hodnotím bagetu kladně, protože je to taková zvláštní směska výborných surovin. Bohužel ji trochu znevažuje zbytečně silná omáčka, která nenechá vyniknout ty hlavní bomby a sice prosciutto a mozzarellu se smetanou. A to je škoda. Kdyby se na bagetě trochu víc zapracovalo a změnil se poměr surovin, mohla to být o dost větší bomba. Takhle to byla sice lehce nadprůměrná, ale dost nevyvážená bageta. Každopádně pro milovníky baget a pikantích jídel tutovka. Lepší pikantní jízdu momentálně ve fast foodech nenajdete.

Cena základní bagety bez telecího je 149 korun. Vzhledem k množství, kvalitě a exkluzivitě surovin je to za mě fér nabídka. Samotné bagety jsem se v pohodě najedl na lehčí oběd. S telecím masem vás pak vyjde na 179 korun. Pokud máte velkej hlad, tak bych se osobně na telecí vyprdnul a přihodil si patatas. Pekelná bageta je dost nevyvážená a dost pochybuju, že by tomu telecí maso jakkoliv pomohlo. Naopak. Bez masa máte větší šanci zachytit prosciutto a mozzarellu. Takže tak.

Kentucky Gold Hranolky, KFC

KENTUCKY GOLD

Mít kamarády je super. To vám pak můžou doporučit a prozradit spoustu super věcí. Třebaže v KFC si k menu můžete za 2, slovy dvě (!) koruny vyměnit klasický hranolky za Kentucky Gold hranolky. Za 2, slovy dvě (!) koruny! Tímto děkuju kamarádům tady vpravo v diskuzi, kteří nám to prozradili. Opravdoví kamarádi by to řekli hned a ne až v půlce akce... Ale tak nebudeme rýpat... Ehm... Tož a teď jen zjistit, jestli za 2, slovy dvě (!) koruny dostanete dost muziky.

Ceny 59 korun si nevšímejte. Za ty peníze to určitě nestojí. Pořád se jedná o hranolky z KFCčka.

Na druhou stranu, pokud i na průměrný hranolky nakydáte Kentucky Gold omáčku a zasypete smaženou cibulkou, dostanete něco, co na český fast foodový poměry rozhodně není obvyklý. McDonald's a jeho Cheese Fries byly krok vedle, protože nešly přihodit k menu a i tak to byla už od pohledu oproti KFC spíš tragédie. Burger King pak kydá na hranolky svoji sýrovou omáčku celkem běžně, ale za příplatek několika desetikorun. Proto jsem ani Kentucky Gold hranolkům nevěnoval větší pozornost. Protože jsem prostě nečekal, že by to mohli prodávat za 2, slovy dvě (!) koruny navíc. Neuvěřitelný.

Kentucky Gold omáčku snad nemusím představovat. Pomalu je to podobná stálice jako omáčka ze Swiss Kinga u konkurence. V archivních análech blogu jsem našel první zmínku z dubna roku 2019. Tehdy jsem o ni napsal: "KFC má taky novou omáčku (k hranolkům atd.) a sice Kentucky GOLD. Ochutnal jsem ji díky tipu tady na blogu a jsem za to rád, protože ta omáčka je PECKA! Vynikající lehce hořčično, těžce majonézová a ultrahustě kouřová omáčka. Jako olíznout komín zapatlanej od majonézy. Fakt špica a dokud ji KFC bude nabízet, tak od nich nechci žádnou jinou..."

Všímáte si? Zase jsem ji zkusil díky zmínce od vás, čtenářů. To není náhoda! Chemtrails a grafen v očkování potvrzen. Každopádně Kentucky Gold se do KFC vrací v neurčitých periodách a nesouměrných intervalech trvání. Jak ji to sedí na hranolkách?

Ale jo. Celkem jo. Jakože omáčka pořád super, smažená cibulka super. Ale pořád jsou pod ní ty nejlevnější obyčejný ARO hranolky. Na druhou stranu, za 2, slovy dvě (!) koruny dostanete hranolky s vynikající extra omáčkou a cibulkou. Smažená cibulka se ke kouřové majonéze hodí perfektně. První sousta (hranolky) jsou super. Úměrně pak s přibývajícím časem hranolky gumovatí a nasávají vlhkost. Poslední sousta hranolek nejsou nic extra, ale pořád jsou lepší než ty, který byste měli o 2, slovy dvě (!) koruny levněji. Kentucky Gold hranolky teda hodnotím kladně. Dost obyčejných hranolek, kopa vynikající omáčky, trocha cibulky. Přesně tak, jak byste to čekali. Jen pozor na naprosto úděsnou dřevěnou vidličku, která se vám bude snažit urvat ret a natrhnout jazyk.

Takže stojí ty 2, slovy dvě (!) koruny za to? Stojí. Stojí, stojí, stojí povídám. Nejlíp utracený 2, slovy dvě (!) koruny v mým životě. Pamatuju Pedro za korunu. Dvě žvýkačky byly fajn. V té době si pidi člověk kupující dvě žvýkačky místo jedné připadal jak císař Evropy. Ale i tak si stojím za svým. Za 2, slovy dvě (!) koruny jsem nikdy v životě nedostal víc muziky. Díky KFC. A pokud zjistíte podobnou bombu, nestyďte se udělat coming out. Rád ho rozmáznu tady na blogu.

Black Pizza, Pizza Hut

VENOM BLACK PIZZA

Pizza Hut má prostě koule. Černý koule. Velký černý koule na to udělat pořádnou novinku. Černá pizza s černýma koulema? Nebo chcete mít radši pět černých koulí v pytlíku? Klidně menu plný koulí? Můžete mít všechno, v čem si jen černý koule dokážete představit. Vrcholem nabídky je samozřejmě černá pizza s černýma koulema, Black Pizza. Celým názvem asi Venom Black Pizza. 

Bez mučení se přiznám, že ač jsem viděl drtivou většinu Marvelovek, tak Venom mi absolutně unikl. Podle Wikipedie je to opravdu strašidelná příšera. Posuďte sami, tohle opravdu v noci potkat nechcete. Takže původ černé barvy v novým promu je asi jasnej. Ohledně důvodu, proč zrovna koule, si ale jistej nejsem. Asi něco z filmu. Možná bude mít Venom problém s koulema. Taky se blíží Movember, tak možná i součást osvěty. Těžko říct. Ale jdeme se mrknout na pizzu. A na ty koule, samozřejmě.

Je to nádhera. Opravdu respekt a klobouk dolů před Pizza Hut, že má ty koule na podobnou akci. Za posledních pár let jsem nic podobně ujetýho ve fast foodech neviděl. Takže jsem to prostě musel zkusit. Black pizza obsahuje česnekový základ, mozzarellu, papriku, kukuřici, vepřový maso, black bites (černý koule) a pavučinu česnekové omáčky. To všechno je na černým těstě.

A velkej palec nahoru pro obsluhu v ostravské Nové Karolině. S pizzou si dali práci a vypadala skoro jako na promo obrázku. To se stává málokdy. Pizzu si můžete koupit buď jako střední nebo jako velkou. Střední u Pizza Hut znamená takovou tu třiceticentimetrovou klasiku, kterou dostanete všude.

Jak pizza vypadá už víte, ale jak chutná? Pizza má zjevně děsit lidi nejen pohledem, ale i chutí. A teď nemluvím o česnekovým základě a česnekové omáčce. Nejděsivěji chutná samotný těsto. Už po prvním zakousnutí se na vás vyvalí černá a hořká pachuť. Podobnou hořkost si pamatuju z Kreveta-shi u McDonald's. Jíst černou mi nevadí, ale tu hořkost bych tam vůbec nepotřeboval. Okraje jsou hodně tlustý, takže samotný těsto tvoří celkem dost procent celkové pizzy. Pár okrajů jsem snědl, ale většinu nechal bokem. Chuť těsta teda nic moc. Klasický těsto mají u Pizza Hut rozhodně lepší. Ač ani to není nic, kvůli čemu byste zašli na pizzu přímo tam... Mimochodem barvivo z těsta vás překvapí a vyděsí i na druhej den, kdy z vás tenhle Venom zážitek vyleze. Ale to tu rozebírat nebudu. Na mrzký, nízký a nechutný humor tady máme Mimibazar. Teda Tatabazar!

Černý koule, neboli black bites, jsou super. Oproti těstu konečně něco, co stojí za vyzkoušení. Jsou to v podstatě chilli cheese nuggets v trochu temnějším obalu, ale hrozně povedený chilli cheese nuggets. Čedar uvnitř se nachází přesně v mezistavu mezi tekutou a pevnou formou. Tekutej přesně tak, aby ještě držel tvar. Jak toho docílili netuším, ale baštit to byl moc příjemnej zážitek. V čedaru raz za čas najdete kousek chilli papričky, nejspíš jalapeno, která čedar chuťově rozzáří a koule je zase ještě o něco lepší. Obal jako takovej moc neucítíte, takže vám bude celkem buřt, jestli je černej nebo ne. Mimochodem ač to z obrázku není jasný, tak koule jsou rozříznutý vejpůl a až pak daný na pizzu. Takže na pizze máte osm polokoulí, ne osm koulí. Pokud máte zrovna černou polokouli v puse, tak bez problému ovládne celou paletu chuťových pohárků vašeho jazyka.

Za větší zmínku ještě stojí vepřový maso. Nevím na kolik procent je to maso, ale vepřový v podání Pizza Hut je spís taková křehčená verze vepřovýho. Je nadýchaný a jeho chuť tvoří z osmdesáti osmi procent pepř. Tři procenta máta, mentol nebo jiný podobný koření. Až pak ucítíte maso. Osobně mi to celkem chutnalo, jen si pod pojmem vepřové maso představím trochu jinou chuť. Každopádně k téhle pizze se pepř určitě hodí. Vepřových kostiček tam bylo akorát.

No a zbytek byl zbytek. Paprika tam byla zelená. Nakrájená na malý kostičky. Chuťově s paprikou problém na pizze nemám a tady na téhle pizze bych ji uvítal klidně i víc. Kukuřice tam mohlo být taký víc. Obecně zeleniny tam bylo celkem málo. Málo vzhledem k opravdu velkýmu množství sýra. Bohužel tady se projevila moje vyložená antipatie k pizzám, kde se všechny suroviny zasypou co největším množstvím sýra, aby následnej výtvor šlo použít jako kandidáta do Guinessovy knihy o největší sýrovej sloní šourek. Prostě mám na pizze radši chuť zeleniny a trochy sýra než kýbl sýra a trochu zeleniny. Nebo čehokoliv jinýho, ale sýr to nesmí přebíjet. A když už má být sýr cítit, tak ať je alespoň zajímavej a ne jen nudná mozzarella, která má tendenci ostatní suroviny ubíjet svojí nudností.

Na Obří Černý Polokoule Pizze naštěstí proti sýrovýmu šourku ještě bojuje česnekovej základ a pavučina z česnekové omáčky. Proč zrovna pavučina nevím, asi něco z filmu, ale funguje to dobře. Takovej pentagram z česnekové omáčky nebo hákovej kříž z česnekové omáčky by asi vystrašil víc lidí, ale znamenal by míň omáčky a to by byla škoda. Omáčka je totiž fajn. Lehce česneková, akorát tekutá, je jí dost a pokud si o ní budete otírat okraje těsta, tak dokáže otupit i tu hořkou pachuť. Tahle omáčka se Pizza Hut povedla. Mimochodem vám bude kypat všude po rukách, takže si nezapomeňte nabrat spoustu ubrousků.

Česnekovej základ jsem spíš viděl než cítil. Jako snažil jsem se ho vydlabat a ochutnat samostatně, ale vzhledem k tomu, že všechny suroviny pustily svoje šťávy, tak jsem nebyl schopnej vypreparovat solidní kus základové omáčky k posouzení. Jistě vím jen to, že byl bílej a tekutej. Ale ono je to celkem jedno. Základ byl určitě fajn a hodil se ke zbytku, protože tam zapadnul jak nic. Ač ta největší česneková chuťová nálož pocházela podle mě z omáčky.

Čímž se dostáváme na konec. Strašidelná Venomovi Koule Pizza jako celek nebyla nic moc. Působila hodně mastně a těžce. Otočit poměr zeleniny a sýra a zmenšit černý okraje, asi by to byla pecka. Takhle ale určitě nejde o nic, co by museli všichni hned ochutnat. Pokud jste ale milovníci sýrových pizza šourků a česneku, tak tahle pizza vás nadchne a budete chrochtat blahem. Občas ucítíte i zajímavý vepřový maso a zeleninu. Obyčejnému lidu zvyklému na klasičtější a lehčí pizzy doporučuju volbu jiné pizzy. A milovníci neapolské pizzy, nechť Pizza Hut rovnou obejdou obloukem.

Cena střední pizzy je 269 korun českých. A to je celkem velká pálka za normálně velikou pizzu, která má hořký těsto a hlavní ingrediencí je mozzarella. Normálně bych tuhle pizzu asi ani nezkoušel, ale protože mě spousta z vás už zaplatila pár piv a někteří i celou basu, tak jsem to zkusil. A nelituju. Teď alespoň vím, že příště si u Pizza Hut dám nějakou normální pizzu a k ní extra pytlík černých koulí a česnekovou omáčku. To bude určitě lepší volba.

Nový Whopper, Burger King

Co mají společného Novotného Novoty na Nově a Nový Whopper? Naštěstí nic. Necháme Novotnýho odpočívat, ať má čas si pročíst svoje kuchařky a zjistit, co vlastně provedl, a jdeme se mrknout na novou novinku, Novýho Whoppera. Se změnama ikonických sendvičů se nám teďkom okolo vrcholu inflační spirály roztrhl pytel. Je to samozřejmě náhoda a jenom pro naše dobro, jak nám tvrdí řetězce. Vylepšenej Big Mac už tu máme nějakej ten pátek. Tam McDonald's mimo jiné vyměnil rakouskou housku za polskou. Samozřejmě určitě lepší. A teď se Burger King rozhodl taky vylepšit jejich ikonickýho Whoppera. Samozřejmě pro naše dobro, je určitě lepší. Růst cen surovin a práce za to nemůže. Prostě zrovna teď, teď jsme ho chtěli vylepšit.

Recenzi na původní Whopper najdete ve srovnávacím článku s Rebel Whopperem tady. Whopper není žádnej revolucionář. Prostě maso, zelenina, kečup a majonéza. Davy lidí ho zjevně zbožňujou, mě nikdy k srdci nepřirostl. Není to špatnej sendvič, ale já radši divočejší kombinace. Ale když už je vylepšenej a dočasně za 99 korun, tak proč ho neprubnout znovu. Mimochodem v roce 2019 stál 89 korun normálně. Jakmile skončí stovková akce, tipuju ho tak na 129 korun, ale nechme se překvapit.

Nový Whopper má novou nadýchanou a glazovanou housku, šťavnatější maso, čerstvý salát, rajče a cibuli a vyšší teplotu při servírování. Podle letáčku, na kterým jsem měl tu krásnou příležitost posvačit. Kam se hrabou sváteční ubrusy.

Whopper dostanete zabalenej v obale připomínajícím starej dobrej hnědej toaletní papír, kterej jste kdysi (při dávce štěstí) našli ve starých vagónech českých drah na záchodech s propadlem. A stejný papír pak člověk i vídával u nástupišť, a to i přes četný varování, aby člověk nesplachoval, když je vlak ve stanici. Krásný vzpomínky! Eko ubrousky, který si naberete sami podle potřeby u pultíku, tento zážitek jen umocní. Tahle ekologie mi ale nevadí. Stromy mám rád. Jen doufám, že někoho nenapadne vrátit ty propadla do vagónů. Zelení se o tom nesmí dozvědět. Samohnojící hromadná doprava by u nich měla úspěch.

Zpátky k Whopperu. Přestanu mu říkat nový, je to už prostě Whopper. Whopper má teďkom prý glazovanou housku. Doteď jsem měl za to, že glazuru patlají děti na keramiku, aby měly maminky větší radost z nepraktickýho hrníčku na Den matek. Na hrníčky se to patlá, aby se to víc lesklo a obarvilo. Houska na Whopper se moc neleskne, ale barvu má pěknou. A to hlavní, nerozapdla se! Housky měl Burger King naprosto tragický. I proto jsem poslední roky od Burger Kinga koštoval převážně Wrapy. S velkou radostí můžu říct, že i burgery s klasickou houskou jsou zpátky ve hře. Třikrát hurá. Tady Burger King opravdu něco vylepšil. Chuťově byla houska naprosto standardní a určitě neurazí. Velikostně asi stejná, i když Whopper mi přišel hodně velkej. Ale to mi přijde pokaždé. Halt jsem si už odvykl na velký sendviče, protože konkurence už je nevede.

Šťavnatější maso... No nebudu lhát, ke šťavnatosti mělo daleko. Bylo spíš suchý, lehce se rozpadalo a celkově bylo cítit víc hovězí než typická umělá chuť grilu, která byla pro Burger King tak typická. Ale! Ale kromě hovězího masa se dostavila lehká ocasovitá chuť ohně. Opravdovýho ohně. Taková ta lehká chuť kouře, kterou znáte z domácích grilovaček. Nevím, jestli je to novinka zrovna od tohodle sendviče. Je pravda, že tu typickou umělou chuť už jsem u Burger Kinga dlouho nezažil. Každopádně teďkom jsem ochotnej uvěřit, že chuť není nahnaná chemií a že vám maso upečou opravdu na ohni tak, jak slibujou ve všech sloganech. A to je za mě obrovský plus, protože tohle maso, ač nebylo dokonalý, tak alespoň přinese nějakej zážitek. Klaun dostal lehkej pohlavek od Krále. Kéž by klaun zahodil kuře a šel na odvetu, ale to nehrozí. Takže pokud se mě někdo zeptá, kterej fast food má nejlepší hovězí, volím s klidným srdcem Burger King.

Vyšší teplotu při servírování jsem nepostřehl. Whopper nebyl vyloženě teplej, ale zelenina nebyla ledová. Taková nějaká standardní teplota, řekl bych.

Další novinkou podle luxusního papírovýho prostírání je čerstvý salát, rajče a cibule. Nechci být hnidopich, ale to měli vždycky. Pokud je něco, kde Burger King drtí konkurenci, tak je to určitě zelenina. Na rajčatech nešetří, salát mají na větší kousky, takže vám všude nelítá a kyselý okurky nechutnají jako oběť koprofilů při úplňku. Jsou jen krásně nakyslý, na hrubý plátky, prostě fajn. Za mně bylo zeleniny rozhodně víc než dost. Celej Whopper je vlastně jen o mase a zelenině. A majonéze a trochy kečupu.

Tady bych viděl prostor pro zlepšení. Můj Whopper měl v sobě násobně víc majonézy než kečupu. Já bych klidně přidal na kečupu a ubral na majonéze. Tak jako tak tam bylo omáček dost a pěkně doplňovaly zeleninu a o celkové suchosti sendviče nemohla být řeč. Do krku to klouzalo samo.

No a to je všechno, co vám Whopper nabízí. Spoustu zeleniny, tenčí plátek hovězího na ohni, dost omáček a konečně i slušnou housku. Upřímně si myslím, že tohle bude momentálně nejzdravější velikej burger ze všech hlavních fast foodů. Pochutnal jsem si. Ale já radši divočejší jízdy.

Celkovou chuť tvoří hlavně zelenina s majonézou, trošku hovězina s lehkým kouřovým ocasem a houska. Za 99 korun je to celkem slušná nabídka. Tuplem vzhledem k solidní velikosti sendviče. Pokud cena povyroste o víc jak 20 korun, tak už to tak slavný nebude. Každopádně pro milovníky zeleninových, jednoduchých a klasických burgerů bude Whopper pořád jasná volba.

O kolik ho Burger King opravdu vylepšil si netroufnu soudit. Ale houska je lepší určitě a to je za mně ta největší trefa do černýho! Míň chemie v mase je taky správná cesta. Jen tak dál.

Sýrové placičky se špekáčkem

TATABAZAR 

Už jste si mysleli, že je konec, že? Že když už tu přes půl roku nebyl článek z rubriky Tatabazar, tak už se nikdy nevrátí, že? HAHAHAHA! A vrátí se! Vrátí se tak, jak se vrátil Petr Novotný při bungee jumpingu v devadesátkách! Tak tak, ale vrátí povídám! A začneme pěkně zostra. Stejně jako Petr Novotný, kterej po skoro smrtícím zážitku sepsal knihu receptů. Knihu receptů tak hroznou, že vlastně ty recepty kolikrát sám ani nečetl. To na sebe mimochodem hrdě prásknul tady. "Když jsem  do  kuchařky vybíral recepty, a měl jsem jich tisíce, a byl jsem taky trochu línej a nechtěl jsem je všechny číst, poněvadž bych se zbláznil, tak jsem podvědomě vytahoval ty, kde bylo „Ham a Mňam.“

Takže se pojďme podívat na recept z knížky někoho, kdo zažil setkání se smrtí a hned jak se z toho vykřesal, tak sepsal knihu z receptů, který kolikrát ani neviděl. Musel jsem to napsat znova. Jó je to prostě frajer. A Tatabazar je rubrika přesně pro takovýhle frajery. Vybral jsem si sýrové placičky se špekáčkem.

Suroviny:

20 dkg taveňáku

2 vajíčka

2 lžíce hrubé mouky (já musel dát víc)

2 špekáčky

olej

Recept je jednoduchej jak leporelo. Ponechme stranou, že pro některé slovenské ministry je leporelo nejvyšší kulturní meta a jdeme míchat. Taveňák dejte do mísy, vajíčka vyklepněte do mísy, trochu hrubé mouky dejte do mísy a dva špekáčky nastrouhejte. A dejte do mísy. Míchejte a míchejte. Bude to lepit, bude to smrdět, ale mějte víru v Petra Novotného. Jakmile to lepí moc, klidně přidejte víc mouky. Ale bude to pořád hrozně lepit. Jakmile se smíříte s tím, že z téhle hmoty prostě placičky stejně nikdy neuplácáte, tak rozehřejte na pánvi olej a lžící přeneste trochu hmoty na pánev, rozprostřete do placky a smažte. Po chvíli opatrně otočte, znova osmažte a máte hotovo!

Nebudu vám lhát. Bylo to hnusný. Takový nakyslý, blemcavý a mastný. Chuť špekáčku bojovala s taveňákem. Nepochybně jsem trefil na jeden z těch receptů, který nikdo nezkoušel, ale do knížky Ham a Mňam se dostaly, protože špekáček. Fuj. No já to snědl, aby jste vy už nemuseli. A jdu mrknout na všechny pokračování této veleúspěšně knižní řady, protože cítím, že jsem blízko. Blízko něčemu, co nikdy nemělo vyjít na světlo světa. Blízko něčemu, na co lidstvo ještě nebylo připraveno. Blízko něčemu, co vyvřelo ze samotného záhrobí. Blízko svatográlovskému receptu, který dal jiskru samotnému mistrovi a který pak Halina zbaštila s tatarkou. Pravda je tam někde venku. Hledání nekončí.