Caesar Bagel, KFC

Classic Caesar

Znáte to. Jdete v noci parkem, všude tma, lampy nikde, ptáčci už spinkají, měsíc těsně před úplňkem, slyšíte jen vítr pohrávající si větvemi stromů a v tom hroznej, srdcevroucí křik. Otočíte se vlevo a vidíte chlápka s nožem v zádech, jak se potácí zpoza stromu, padá na zem a s bublavým chraptěním umírá. Hahaha! Klasickej Caesar! KFC má pro všechny milovníky historie, černýho humoru a klasické architektury perfektní akci. Dát si můžete Koloseum (salát), Hipodrom (bagel) nebo Šikmou věž (wrap). Já vyzkoušel klasický cézarův hipodrom.

Složení. Makový bagel, Caesar omáčka, stripsy, slanina, krutóny, sýr Corregio a salát. Takže v podstatě variace na Caesar salát, jen v bagelu. Nečekaně. Ehm. No začnu prvním šokem. Velikost! A cena. Takže vlastně dva šoky. Vynikající poměr cena/velikost? Takže jeden šok. První šok. Nečekaně vynikající poměr cena/velikost. Caesar Bagel stojí samostatně 145 korun. Cena Caesar Wrapu je 172 korun. A teď to hlavní. Bagel mi přišel teda o hodně větší a o dost nabušenější, než jsem kdy dostal kdejaký Wrap nebo Twister od KFC. Cenu Wrapu bych pochopil, kdyby šlo o Wrapper, Mega Pocket nebo tak. Mimochodem Kentucky Gold Wrapper stojí 164 korun. Tady si KFC podle mně trochu nakakalo do hnízda, ale což. Pro nás, co jsme se rozhodli pro bagel, je to jedině dobře.

No podívejte se na něho. Hipodrom jak vyšitej. A po odkrytí deklu se taky nemá za co stydět.

Úplnej Rambo mezi bagelama. A začneme tím bagelem. Makovej bagel byl úplně jako bych ho koupil někde v pekárně. Prostě klasický, sladší a trochu hutnější pečivo s mákem. Od loupáku nebo makovky k nepoznání. Bagely u nás ve fast foodech nejsou poprvé. Dokonce i KFC už mělo nějaký ranní pokusy s bagelama, ale dobrý vzpomínky na něj nemám. McDonald's má jeden ve stálé ranní nabídce a sice Vepřový Bagel. Bagel od McDonald's je ale extrémně hutný pečivo. Úplně jiný, než jaký se rozhodlo použít KFC.

Takže KFC se rozhodlo potěšit zarytě český publikum a přineslo bagel a'la loupák s kuřetem. A já sem pro. Pečivo drželo tvar až do konce, svoji chutí hrdě přispívalo ke zbytku a mák byl taky všude. Takže bagel na dvojku s hvězdičkou. Na jedničku to není, protože pořád je to jen houskodíroloupák a ne máslová brioška, kterou mám prostě radši. Každopádně housky KFC neumí a tenhle bagel se celkem povedl. Takže jak tu psal jeden z vás, jedno z nejlepších pečiv v KFC.

Kuřecí stripsy od KFC popisovat nemá už cenu. Pikantní byly tentokrát akorát. Jejich chuť se prosadila celkem dost. Ale oproti Twisteru, nebo jiným klasikám, tentokrát se stripsama držel krok i zbytek surovin. Třeba sýr Corregio. Náhražka parmazánu z Pizza Hut, která není vyloženě špatná. Takovej low end parmazán, ale nějaká ta chuť parmazánu tam je. Sýra byla opravdová spousta. Byl nastrouhanej na velejemno a sypal se všude, takže si nemám na co stěžovat. Samozřejmě hobliny Parmiggiana Reggiana nebo Gran Moravie by byly lepší, ale zase bych pak nechtěl vidět tu cenovku. Takže za mě super. Mimochodem i kuřete tam byla spousta. Snad tři stripsy, pokud dobře počítám.

Caesar omáčka v podání KFC nemá s klasickým Caesar dresingem až tolik společnýho. Když si někde objednáte Caesar salát, tak čekáte silnou chuť ančoviček sladěnou s česnekem a parmezánem. V omáčce od KFC jsem cítil hlavně bylinky, majonézu a možná trochu worcesterové omáčky v pozadí. Je to dobrá omáčka. Silná, krásně krémová, dost slaná, bylinková, dokáže se sladit jak s kuřetem, tak se zeleninou. Ale Caesar dresing to za mě prostě není. Takže těžko hodnotit. Omáčka je to fajn, skalní příznivci Caesear salátů ale můžou zažít lehčí zklamání. Já mám Caesar salát rád, v podstatě je to snad jedinej salát, kterej si sem tam v restauraci i objednám, ale osobně jsem zklamanej nebyl. Omáčka od KFC mi prostě taky sedla.

Dost vtipným a neotřelým komponentem jsou krutony. Úplně jsem na ně zapomněl, až mi tuhle v puse tak křuplo, že sem si myslel, že se mi zlomil zub. Pak jsem si na ty křupance zyknul a celkem si je užíval. Rozhodně palec nahoru. Podobnu věc si v sendviči ve fast foodu nevybavuju. A to se mi teda opravdu nestává často. Krutonů bylo v bagelu celkem dost.

Jednou z nejslabších chuťových vložek byla paradoxně slanina. Samostatně dobrá, ale v bagelu se ne a ne prosadit. Válcovalo ji kuře s omáčkou, sýrem a samotným bagelem. Salátový mix s mrkví dělal přesně to, co se od něj v podobným sendviči očekává. Křoví. Ale solidní křoví. A tím končíme. Hlavní linku teda tvoří kuře, omáčka, pečivo, sýr, zelenina, slanina, krutony. V tomhle pořadí. Pokud se dobře soustředíte, tak jste ale schopni ucítit všechno, co zrovna máte v puse. A to se taky nestává často. Caesar Bagel je jedno z nejvyladěnějších jídel, který si v KFC můžete dát.

A nejen vyladěnost a super poměr cena/velikost z tohodle sendviče dělají nadprůměr. Je to i ten pocit, kterýho jsem se při jedení nemohl zbavit. Sedím někde v lepším bistru nebo ve fast foodu? Chvílema fakt těžko říct. Obyčejný, v dobrým slova smyslu, pečivo. K tomu čerstvý kuře, dobrá omáčka, čerstvá zelenina, spousta sýra... Caesar Bagel naprosto setřel rozdíl mezi klasickým bistrem, kam si zajdete na menší oběd s kafem a fast foodem. Přesně takhle si myslím, že by fast foody budoucnosti mohly vypadat, až lidi (nedejbože) přestanou bavit hamburgery a morbidní obezita.

Cenu už znáte, verdikt asi taky. Caesar Bagel se povedl. Je to svěží vítr do stojatých kuřecích vod. Jediný minus bych našel a sice že omáčky mohlo být ke konci víc. Ale jinak za mě super nápad, super akce, super novinka, super obměna nabídky a prostě tak. Můžu doporučit, pokud nemáte nic proti loupákům a pikantnímu kuřeti. Konkurenci bych na tohle taky poslal, aby viděla, jak má vypadat fresh kuřecí sendvič. Tenhle by chutnal i Přemkovi a tentokrát je to opravdu fresh.

A protože vedení KFC nechodí s hlavou v zardeli, můžete si nově objednat i Caesar hranolky. A za pouhou desetikačku vyměnit za klasický hranolky v menu. Jde o hranolky s kopou KFC Caesar omáčky a usmažené slaniny. Bohužel se pořád jedná o KFC tlustý hrancle, z kterých jde cítit ARO na dva kilometry. Caesar hranolky jsou určitě lepší jak jejich klasický hranolky a určitě dobře utracená desetikoruna, ale já ty KFC hranolky prostě nemám rád. Osobně spíš volím cibulový kroužky, ty jdou taky vyměnit za hranolky a bez příplatku. No a ještě radši bych byl, kdyby se vrátila bramborová kaše. Ale nebudu remcat. Caesar hranolky jsou taky krok tím správným směrem a můžu je s klidným svědomím doporučit.

Hermelínové kuře s hruškami

TATABAZAR 

Dámy, pánové a hormonálně zmatené osoby, je to tady! V minulém díle nekonečného seriálu Tatabazar jsme se seznámili s dámami Markétou a Jaruškou. Sympatické paní, které se bujónu nebojí a nestydí se za něj. A jako bonus pro tvrdý jádro tohodle blogu, sledující můj Instagram, jsem připravil anketu. Anketu, kde jste si mohli vybrat, co chcete zažít na vlastní oči příště. A výsledek mně překvapil. Přes všechny exoticky znějící recepty jako "Rolky s překvapením", "Pudinková bomba" nebo "Babiččina červená polévka" jste si zvolili "Hermelínové kuře s hruškami". A to pomocí celých 45ti procent hlasů. Buď jste chtěli ušetřit moji rodinu nebo jste čuli, že za obyčejným názvem bude něco extra. A samozřejmě jste měli pravdu! Pojďme teda spolu zneuctít kuře a donutit ho porodit plesnivej sýr do hruškové vaničky. Že to zní divně? Ale kdeže. Úplná normálka.

Většině porodů předchází předehra. No většině. Polovině. No dobře, občas porod začne pár měsíců zpátky i předehrou. Naší předehrou budiž úvod k receptu z fantastické knihy Mlsná kuchařka:

Co si tak vykládají ženské u kadeřníka nebo na pedikúře? Některé mluví o módě, jiné o výhodných nákupech a Jaruška a Markéta? Většinou o jídle a o receptech.

Děvčata si mezi sebou vyměňují osvědčené recepty a ty se pak dál upravují, vylepšují a zdokonalují, až třeba vznikne recept na opravdu luxusní oběd nebo večeři, jako je hermelínové kuře s hruškami. Tento recept nepatří k těm jednoduchým a vyžaduje trochu kuchařské zručnosti, ale zato jde o opravdu vynikající jídlo, ve kterém se pikantní slaná chuť hermelínu snoubí se sladkou karamelovou a máslovou chutí hrušek. Když si dáte trochu záležet, bude na vašem stole vonět jídlo jako z pětihvězdičkového hotelu. A kdo by si ještě vzpomněl, že tenhle recept pochází od pedikérky?

Jdeme na to. Na tento upravený, vylepšený a zdokonalený recept na opravdu luxusní oběd budete potřebovat pět surovin včetně soli. Ano, pět! Stejně jako počet hvězdiček hotelu, jako v kterým Markéta a Jaruška podobný pokrm očekávají.

Suroviny:

1 celé kuře

2 větší hermelíny

150 až 200 gramů másla

3 tvrdé hrušky

sůl

Předehra je za náma. Jdeme se podívat, co dělají pedikérky po práci. Celé kuře očistíme od peří, položíme na stůl do té správné polohy a lokalizujeme tu správnou dírku. Protože tento recept podle Markéty a Jarušky nepatří k těm jednoduchým a vyžaduje zručnost, přikládám i foto návod.

Pokud je dírka malá, zatnutou pěstí můžete díru trochu rozšířit. Trocha krve je napoprvé normální. Jakmile máte vyhovující velikost, kuře pořádně nasolíme. Začneme vnitřkem a pak vmasírujeme sůl i na kůži. U drůbeže se nemusíte bát použít větší množství soli, ono se to vsákne. Během masírování nedoporučuju jakkoliv zkoušet množství soli na kuřeti líbáním ani olizováním, přenáší spoustu hnusných nemocí. Jakmile máte kuře nasolený, nakrájejte si hermelíny na kousky tak, aby seděly s velikostí díry. Kousky hermelínu vemte a opatrně nacpěte do kuřete tak, aby zůstalo fyzicky neporušeno.

Jakmile je zneuctění dokonáno, dejte kůži zpátky a kuře sešijte pomocí párátek. Čím líp, tím míň hermelínu vám uteče během pečení. Nezapomeňte spíchnout i díru po krku na druhé straně. Troubu rozehřejte na 170 stupňů, dejte do vymazanýho pekáče s trochou vody, zakryjte a pečte asi 45 minut. Mezitím si podélně rozkrojte hrušky a zbavte je jádřinců.

Po 45ti minutách kuře vytáhněte a přidejte k němu hrušky s kousky másla. Všimněte si, že hermelín je na cestě.

Po přidání hrušek s máslem pečte kuře ještě dalších asi 30 minut. Ke konci odklopte pekáč a můžete troubu zesílit, ať máte kůrčičku. Kuřátko během těch posledních pár minut smyslně polívejte vypečenou šťávičkou.

Potom kuře vytáhněte a zkontrolujte, jestli je porod hotový a v hrušce máte plesnivou mňamku.

Pokud ano, máte hotovo. Hruštičku s hermelínem vyjměte, přestřihněte pupeční šňůru a můžete podávat.

Pokud jste kuře zašili opravdu dobře a většina hermelínu vám zůstane uvnitř, je možno hermelín chirurgicky vyjmout po odstranění stehen rodičky.

Kuře podáváme s hermelínem, hruškami a dle knihy třeba s gnocchi nebo s bramborovým knedlíkem.

Krom neobvyklého zážitku s nezletilou drůbeží dostanete i oběd, kterej... no úplně to nevoní a nechutná jako v pětihvězdičkovým hotelu. Prostě pečený kuře, rozpuštěnej hermelín a pečená hruška. Hruška se sýrem si docela rozumí, bramborovej knedlík pokapanej výpekem je taky jedlej. Kuře chutná jako kuře. Chuť hermelínu skeletem moc neprostoupí. Ale tož jo. Dalo se to sníst.

Tímto upřímně děkuji Markétě a Jarušce a gratuluji k výskytu v rubrice Tatabazar, která je vyhrazená jen pro ty největší legendy. A kdyby někoho mrzelo, že přišel o "Rolky s překvapením", tak nezoufejte. Jde o krabí tyčinky zamotaný do eidamu se šunkou, obalený v trojobalu a osmažený. Vrchol každého večírku! Ale kuře je kuře, chápu. Tož ruce do toho a půl je hotovo!

Bageta Čevabčiči, Bageterie Boulevard

Slovinské Chef Menu

V roce 2021 se kavoni podíval do Bulharska a v roce 2025 se Slovinsko podívalo do kavoniho. Balkánský kruh tak byl uzavřen a jdeme se podívat, jak se Bageterii povedla Bageta Čevabčiči. Ještě na úvod jen zmíním, že balkánskou kuchyni zbožňuju a když v ostravským centru zavřeli Astorii, kde dělali ty nejlepší kebabčaty, tak jsem plakal. Plakal jsem asi ale jen já a paní šatnářka, protože nikdo jinej už tam nechodil. Ale láska k bulharské kuchyni přetrvala stejně jako zvyk strouhat si balkánskej sýr na hranolky. Ale to jsme odbočili. Samozřejmě Slovinsko taky není Bulharsko, ale čevabčiči najdete všude tam, kde roste čubrica, tak jdeme na to.

Jakožto milovník balkánské kuchyně budu nekompromisní a můj nekompromisní verdikt zní, že čevabčiči se Bageterii až tak moc nepovedly. Jde cítit hovězí maso, bylinky, ale zároveň i nějaká nepříjemná konzervační pachuť. Hodně mi to připomínalo jejich balkánský pokus z roku 2022. Je to o něco lepší a tentokrát to není až taková hrůza, ale pořád to není TO čevabčiči. Není tam ta čubricová jízda, na kterou se člověk tak těší. Možná takhle má chutnat slovinský čevabčiči, ale spíš ne.

Krom samotných čevabčiči v bagetě ještě najdete pečenou papriku, ajvarový dresink, smetanový sýr, karamelizovanou červenou cibuli, rukolu a jarní cibulku. Za mě je to dost neotřelá kombinace, která umí překvapit. Ajvar asi ne, ten by všichni čekali. Co jsem ale nečekal bylo jeho množství. Bohužel se jednalo o nehezký překvapení. Ajvaru tam bylo pramálo a nebýt jeho výrazné svítivě oranžové barvy, tak bych ho ani nenašel. Chuťově se neměl šanci prosadit. Smetanovej sýr byl máznutej dole. Množství taky menší, ale kluznost dodával dostatečně a svým zvláštním způsobem ladil ke zbytku surovin. I k masu. Volba smetanovýho sýra a jeho role v bagetě pak byla naopak příjemným překvapením. Kdyby bylo ajvaru asi patnáctkrát víc, než sem ho dostal, tak by to byla se sýrem perfektně sehraná omáčková dvojka.

Moc příjemný překvapení byla i nakládaná paprika. Ta byla božská. Chuťově do kysela a konzistencí tak akorát, aby šla krásně kousnout bez námahy. Přesně takhle má za mně vypadat nakládaná paprika a přesně takhle ji vezmou na milost i lidi, co papriku normálně nejedí. Bohužel množstvím se zase šetřilo jako toaleťákem během prvního lockdownu. Jeden velkej kousek papriky jsem našel na konci bagety, jinak ticho po pěšině. A červená cibulka to samý. Na webu píšou karamelizovaná, ale nebyla to taková ta klasická cibulová sladká marmeláda, ale spíš připomínala cibuli nakládanou. Pěkně do kysela. Stejně jako paprika. Pro mně další příjemný překvapení. A zase spojený s nepříjemným, protože tou vynikající cibulí se taky šetřilo.

Rukoly bylo celkem hodně, ale zrovna ta byla dost zbytečná. Bagetě nic moc extra nedodala a naopak trochu zazdívala ty lepší suroviny. Pro mě asi nejvíc nečekanou surovinou byla jarní cibulka. A ta tam sedla. Jakmile jste ji zrovna měli v puse, tak krásně osvěžila masový sousto s případnou nakládanou zeleninou. Jarní cibulky tam tam bylo akorát.

Celkovou chuť tvoří hlavně hovězí maso s trochou nějaké té boční konzervační pachutě a občas nějaká kyselkavá chuť z nakládané zeleniny. Což není špatný, ale žádná sláva se nekoná. A jen kvůli jedné jediné věci. Slečny v kuchyni hrozně šetřily. Být tam víc papriky, cibulky a ajvaru, tak to bude božská jízda přes celej balkán. Trochu by se upozadila zvláštní chuť čevabčiči a bageta by byla víc vyladěná a odpovídala by ceně, obrázku a očekávání.

159 korun dáte za samotnou bagetu ve světlým pečivu. Vzhledem k množství masa je ta cena asi ospravedlnitelná, ale se zbytkem surovin se šetřilo jak za války. A já chcimír. Chci mír, levnej plyn, přímou demokracii a pořádně plný bagety. Žádný hloupý šetření na místech, kde se šetřit nemá. Tož snad příště.

Bagetu čevabčiči můžu ale i tak s klidným svědomím doporučit. Je to dobrá svačina nebo lehčí oběd. Pokud budete mít štěstí na lidi v kuchyni, tak to bude pecka. Pokud ne, čekejte spíš strožší jízdu. Tak jako tak je to příjemná změna oproti všem těm kuřecím burgerům, který nás čekají dalších asi šedesát let.

Cheezy Crunch Zinger, KFC

Dvě české lásky

Dlouho jste čekali. Vy, já, on, ona, ono, celý národ na to čekal. Ano, je to tak. Konečně máme šunku přesně do rohlíku! Revoluce! Jo a taky jsem konečně ochutnal Cheezy Crunch Zinger. Ten přišel do KFC v rámci akce zvané Dvě české lásky. To moc nechápu. Největší český lásky jsou podle mě pivo a slevový akce v supermarketu. K pikantnímu smaženýmu kuřeti a čedaru mi to moc nesedí. Ale čert to vem, máme tady novou prasárnu!

Dokonce si můžete zvolit, jestli chcete brusinkovou omáčku, tatarku a nebo obojí. Další kladný posun v myšlení KFC. Chválím a pochvaluji a posílám pěknou písničku. Já samozřejmě zvolil obojí. K tomu tam najdete salát, rukolu, smažený kuře, plátek klasickýho čedaru a tlustej plátek obalovanýho smaženýho čedaru. To všechno v klasické KFC housce. Kombinace, která prostě zaujme každýho.

A jak to chutná? Po prvním kousnutí mi do pusy vytekl vařící tavenej čedar a cítil jsem bolest a sýrovou lavinu. Úžasně sýrovou lavinu s neumětele umělou chutí tavenýho čedaru, která byla znásobená fantastickým množstvím samotnýho sýra a s konzistencí tekoucího zlata. Prostě nádhera. Jako jo, tohle byla láska. Láska na první ochutnání. Tahle sýrová placka u mě zatím přebila veškerý pokusy konkurence v podobách všech možných eidamů a goud. Tavenej čedar se do burgeru prostě hodí nejvíc. Konzistencí i chutí. Hodně mi to připomnělo Eatcheese od Eatmeat v Ostravě. Výběr sýrové placky teda chválím a nemůžu jinak, posílám tu stejnou krásnou písničku.

Další celkem ujetou novinkou je brusinková omáčka v sendviči. Všimněte si, že burger jsem měl poskládanej o dost jinak, než je na promo obrázcích. To mě samozřejmě nijak netankuje. V žaludku se to stejně smíchá v krásnou a chutnou hmotu. Ale vznikla zajímavá situace. Tatarku jsem měl na sýru. Mimochodem krásně obří množství tatarky. Chválím a posílám písničku. No a dole na zelenině a pikantím kuřeti jsem měl omáčku brusinkovou. A to teda byla jízda. Chutnalo to jako velkej sýrovo-masovej burger dort. Asociace z Přátel naskočila hned posléze. Kombinace pikantního kuřete a hodně sladké brusinkové omáčky je prostě neobvyklá, zajímavá a extrémní. Ale dobrá.

A stejně tak neobvykle a trochu extrémně působila kombinace obalovanýho tavenýho čedaru a menšího kbelíku tatarky s rukolou. Sladkej masovej spodek a tatarkovo-sýrovej vršek spolu celkem dobře spolupracovaly. O nějaké velké vyváženosti řeč být nemůže, ale celkem si to k sobě sedlo a člověk baštil a baštil...

Dokud nenarazil na první minus a sice housku od KFC. Začala vlhnout a rozpadat se. KFC housky moc neumí a i to je vlastně důvod, proč tady málokdy najdete recenzi na burger od KFC. Pokud je nějaká novinka i ve verzi s tortillou, volím radši tu. Cheezy Crunch Zinger se mi ke konci začal rozpadat v rukách. Naštěstí až opravdu ke konci a do té doby se držel statečně. Na houskách by teda KFC mohlo klidně zapracovat. Tam je konkurence vpředu.

Celkovou chuť sendviče tvoří hlavně chuť tavenýho čedaru s tatarkou, v pozadí je pikantní linka s kuřecím masem, sladkou omáčkou a zeleninou. Ano, i přes všechen ten mišmaš uvnitř občas zacítíte i rukolu se salátem. Co se absolutně ztrácí a mohlo by to vyhrát cenu o nejzbytečnější kousek existence v jednadvacátým století, je plátek čedaru, kterej najdete nalepenej na smažené obalované čedarové bombě. Asi bonus kvůli fotce, ale kdyby tam nebyl, asi těžko byste poznali rozdíl.

Závěr si asi tipnete sami. Cheezy Crunch Zinger MIX tatarka a brusinka je TOP. Je to přesně TA prasárna, kterou ve fast foodu chcete. Chcete, chceme, chtějí a celý národ na to čekal. Ano, je to láska. Je to sýrový, je to masový, je to slaný, je to mastný, je to sladký, je tam zelenina, je to barevný, máte to v ruce relativně rychle a tak nějak si nemůžu na nic stěžovat. Snad jen ta houska by mohla být o třídu lepší, ale tady to odpouštím.

Cena je 179 korun samostatně a 249 v menu. Je to relativně drahý, ale nebylo mi líto ani jedné koruny. A to se mi poslední dobou ve fast foodech často nestává. Tleskám, smekám a posílám krásnou písničku. Mimochodem, v menu si můžete bezplatně vyměnit hranolky za cibulový kroužky. To jen tak, kdyby to náhodou někdo ještě nevěděl. Když už KFC nedělá bramborovou kaši a KFC hrancle stojí za prd, tak je to celkem slušná volba.

Cheezy Crunch Zinger určitě ochutnejte. Je to láska. Muck.

Pizza Dog Honey, Vosíme

Vlastníte pizzerii a nudíte se? O kulatých plackách se vám už i zdá a začínáte je nenávidět? Přijde vám, že jste šlápli vedle a měli si otevřít spíš stánek s párkama v rohlíku? Nezoufejte, zjevně můžete mít obojí! Průkopníkem tohoto trendu u nás, alespoň co se dezolátní severní Moravy týče, je řetězec Vosíme. Ten normálně dělá pizzu, ale pravidelně fušuje i do ostatních koutů fast foodu, na který najdete i nějakou tu recenzi tady na blogu. A to je super, za to palec nahoru. Kdy a kde se vzal trend pizza dogů nevím, ale za mořem to frčí taky, takže beztak tam. A protože já sem pro každou srandu, nemohl jsem odolat.

Na výběr máte mezi klasikou s kečupem, s medovou hořčicí nebo BBQ. Poslední dva jmenovaný mají v sobě i coleslaw, což už zní celkem zajímavě. Já si vybral možnost číslo dva, takže Pizza Dog Honey. Ten v sobě má housku z pizza těsta, párek, coleslaw, medovou hořčici a smaženou cibulku. Mimochodem si ho zjevně můžete dát jenom v bistru a normálně ho (zatím?) nerozváží. Já ho zkoušel u Elektry v Ostravě. No a vypadá takhle:

Celkem macek. Trochu zakroucenej, všude z něj něco kape, dost těžko se uchopuje a ještě hůř se to strká do huby. Ale musí se nechat, že jakmile ho do té pusy dostanete, je to slast. Už na první kousnutí člověk musí ocenit naprosto bombovní pizza těsto. Perfektně nadýchaný, upečený přesně akorát, maličko slaný a se super těstovitou chutí, která neruší, ale potěší. Na začátku jemně křupne. Jako tohle těsto mi přišlo pomalu lepší ve verzi s tím Pizza Dogem než na samotné pizze. Naprostá jednička s hvězdičkou a nevím, co bych k němu víc dodal.

Párek byla nějaká vídeňská klasika. Trochu vyšší standard, ale pořád mainstream. Žádný lokální řezník se tu asi nekoná. Ale párek je dobrej a chutná po mase s jemným kořením tak, jak správnej vídeňák chutnat má. Všude na fotkách je nařezanej a opečenej. Já ho dostal tak napůl uvařenej, spíš vlažnej. Normálně párky baštím i studený ještě v sáčku po cestě od řezníka, takže pro mě žádnej problém. Ale bylo to menší minus. Naštěstí jediný reálný minus.

Coleslaw, stejně jako párek, je taková ta klasika, co koupíte v Kauflandu. Sám si ho kupuju domů do sendvičů a mám ho rád. Hodně zelí, nějaká ta mrkev a nenásilná zálivka. K masu jako dělanej. Smažená cibulka je taky kupovaná klasika. Medová hořčice v podání Vosíme je hodně sladká a ultra lepivá. Chuťově dobrá a ke kyselkavýmu coleslawu, uzenýmu párku a pečivovitýmu těstu sedne hezky. Normálně bych klidně snesl omáčku víc do hořčičnýho kysela a míň do medu, ale je to Pizza Dog Honey, takže sladká omáčka sedí.

Takže suroviny fajn, těsto bomba, kombinace taky povedená. Tady se nám rodí hvězda. Co tuhle nádheru trochu sráží je naprosto nekomfortní způsob, jak do sebe tohle jídlo natlačit. Cibulka vám bude všude padat, ruce budete mít zalepený, pusu budete otevírat víc, než se ve společnosti sluší, ale budete chrochtat blahem. Budete u jedení vypadat a znít jako prase, ale stojí to za to. Jen si to neberte do auta nebo pokud si zrovna vykračujete v novým obleku od nácka.

A cena? 59 korun! Cena je naprosto odpovídající tomu, co a z jakých surovin dostanete. Řekl bych, že to je dokonce moc dobrej poměr ceny výkon. Vemte si, kolik stojí pizza, na kterou použijete jen o chlup víc surovin. Já si Pizza Dog Honey dal jako svačinu po cestě z práce, ale tak krásně mi slehlo, že z toho byl regulérní oběd. Za necelých šedesát korun. A dobrej. Co víc si přát?

Mexická polévka

TATABAZAR 

Budu muset brzdit s Instagramem. Nedávno jsem na můj vymazlenej profil dal příspěvek o vynikající Mlsné kuchařce a naprosto to zbořilo veškerý metriky celé sítě. Najednou tam bylo víc živo jak u Hanychové a to už není sranda, to můžete dostat přes držku. Ona si to hlídá. Takže jsem musel chvíli do ústraní a teď už to zase můžeme rozjet. Takže "Mlsná kuchařka, aneb Fakt je to dobrý!" Jako a teď vážně. Dvě dámy v nejlepších letech s poctivou dvoudeckou červenýho na přebale, ne jeden, ale hned dva luxusní názvy... Tomu se nedalo odolat.

Po otevření zjistíte spoustu věcí. Třebaže tyhle dvě dámy se potkaly kdesi na soustředění. V podstatě ani jedna z nich není kuchařka, ale ta jedna jim na soustředění vařila, protože byla manželka profesora. A tak vznikl nápad udělat kuchařku! Aha! Už jen sehnat ty správný sponzory jako Severočeské doly a.s., Strojmax s.r.o. nebo iRobot a jdeme na to! V dobré půlce receptů je bujón a u další půlky receptů najdete příběh o tom, jak zrovna s tímhle zahvězdíte u návštěvy! Prostě klasa. Lidi adorují Babicu, ale české luhy a háje toho nabízí mnohem, mnohem víc. A já jsem rád, že můžu být u toho. A teď můžete i vy. Přidejte se se mnou do společnosti dam, nalejte si dvě decky červenýho, hrábněte hluboko do špíze pro kostky bujóny a jdeme si uvařit pravou mexickou polévku!

Suroviny:

2 kostky drůbežího bujónu

1 plechovka loupaných rajčat

300 g vepřovýho mletýho masa

1 až 2 plechovky červených fazolí v chilli omáčce

150 g strouhaného sýra

1 cibule

5 stroužků česneku

3 až 5 kostiček tmavé chilli čokolády

5 lžic oleje

sůl

chilli paprička

Tolik k originálnímu listu surovin. Já sehnal i rajčata v plechovce Arrabbiata, který byly taky krásně pálivý. Úplný Mexiko. Zato tmavou čokoládu jsem dal klasickou, protože Chilli Lindt za sto padesát korun mi tam srdéčko hodit nedovolilo. Strouhaný sýr jsem zvolil uzený eidam. Podle fotek z knížky naše dvě vinné mademoiselle taky nepochybně použily eidam. Olé!

A teď postup. V hrnci osmažte na oleji cibulku a česnek. Přidejte mletý maso a smažte asi 15 minut. Nalijte k masu dva litry vody (v receptu jsou dva litry, já bych příště dal max jeden litr, ať je polívka hustší). Přidejte dvě kostky bujónu a povařte. Toho, že to vypadá jak vařený blitky, si nevšímejte.

Pak přidejte loupaný rajčata, kousky čokolády a chilli papričku, případně chilli pastu. Já tam dal chilli papričku a pak i maďarskou černou Pistu. Maďarsko a Mexiko mají stejný barvy na vlajce, takže je to za mě v pořádku. Polévku vaříme dvacet minut. Pak přihodíme fazole a případně osolíme.

Na talíři ozdobíme polívku strouhaným sýrem.

Polívka to není moc dobrá. Není dobrej ani recept. Na druhu stranu jsem si připadal, jako kdybych byl živě na natáčení Babicových dobrot v dobách, z kterých je zhruba i tahle kuchařka (2009). A to zahřeje u srdíčka, stejně jako ta polívka. Ale třeba manželce chutnala a bez problému ji dojela i druhej den. Tak ji zkuste udělat i vaší manželce. Třeba ji bude chutnat. Nebo se s váma rozvede. Nic mezi tím, to vám můžu zaručit.

No a teď ta pecka největší. Tenhle recept je asi ten nejnormálnější, kterej jsem v kuchařce našel. Halt na rozvod se ještě necítím. Ale jsou tam opravdový skvosty plný piva, krabích tyčinek, kuřat zneuctěných plesnivým sýrem nebo pudinkových bomb. Tři podobný nádhery vyberu a udělám na Instagramu anketu. Vítěze uvařím, nafotím a pozřu. A pokud to přežiju, bude tu na vás čekat další článek. A to se vyplatí! Takže sledujte instáč, dejte lajk, sdílení a tak. Ale moc to nepřehánějte. Nechci dopadnout jako Soukup a schovávat se ve svým dvoupatrovým penthousu ve Včku. Ale tak jeho chyba. Měl Agátce udělat Mexickou polívku, třeba by byli ještě spolu...

Alsaský slaný koláč

Občas si koupím nějakou ujetou kuchařku pro radost, občas si koupím kuchařku, od které mám vysoký očekávání a občas si koupím kuchařku, protože stojí pár kaček a hází na mě na Knihobotu smutný oči. A občas nějaká kuchařka splňuje všechny tři kritéria a pak si spolu v kuchyni užíváme spoustu srandy. Jako tenká kuchařka s příhodným názvem Pizza Quiche Slané Koláče. A pak s hrůzou zjistím, že mé milé nejmilejší děti tuto kuchařku týrají div z ní stránky nelítají a já bych mohl brzo přijít o svůj oblíbený recept na Alsaský koláč, též zvaný Flammkuchen! On to teda asi nebude nějakej ten nejoriginálnější a nejpůvodnější recept, ale je tak super rychlej a jednoduchej, že ho doma zvládnou udělat i fanoušci mistra. Ono v té knížce je podobných receptů víc, ale o těch třeba příště. Teďkom si jdu rychle uložit recept na Alsaský koláč, než mi stránku s ním sežere kočka nebo než skončí nacpaná v květináči nebo tak něco.

Suroviny:

1 balení těsta na pizzu (takový to srolovaný)

4 malé cibule

150 gramů anglické slaniny

olej

160 gramů zakysané smetany

2 lžíce mléka

sůl

pepř

drcený muškátový květ

Troubu zapněte na 200 stupňů. Nakrájejte cibuli na proužky a slaninu na kostičky. Na pánvi si na oleji pěkně osmažte cibuli a slaninu. Nechte trochu vychladnout a smíchejte to se zákyskou, troškou mlíka, trochou soli, pěkným množstvím pepře a trochou drcenýho muškátu. Ochutnejte a pokud jste spokojeni, začněte chystat těsto. Rozmotejte ho na plech na pečící papír. Trochu zvedněte okraje a na těsto dejte směs cibule, slaniny a zákysky. Hoďte do trouby na nějakých 20 minut a sledujte tu nádheru, jak se peče. Rychlý, jednoduchý a vynikající. Nikdy nezklame.

McCrispy Smoky Bacon, McDonald's

Pfff žlblepty blbty zase kuře.

Limitka ale, takže pozor. Žmblptnumum blblbubu je to fresh?

Ne, nuda. Ale teď trochu vážně. Když už si z nás McDonald's a globální politika dělají dobrej den, tak se pojďme alespoň soustředit na novinku od McDonald's. Normálně bych nad kuřecím sendvičem od McDonald's mávnul rukou a zamířil na kuře ke konkurenci, ale název Smoky Bacon mi prostě rezonoval v kalhotách a nešlo odolat.

Nová houska z bramborovýho těsta, krémová BBQ omáčka, kuřecí prso, slanina, kyselý okurky a čedar. Celkem slušná kombinace. K perfekci ji chybí jen záměna smaženýho kuřete za hovězí maso, ale Češi na řízky asi nedají dopustit, takže máme zase kuře. Postřeh číslo jedna. Nešlo by to udělat jako u Burger Kinga? Že si bude moct každej vybrat, jestli do svýho promo sendviče chce kuře nebo krávu. To by bylo fajn. Třeba jednou...

No nebudeme to natahovat. Postřeh číslo dvě. Boží (!!!) omáčka. V podstatě jde o uzenou majonézu s rajčatovým a kyselkavým nádechem. Jakože tahle omáčka je fakt bombovní. A hádejte co. Skvěle by se hodila k hovězímu masu! Tady McDonald's ztratil geniální příležitost na legendární sendvič a'la Royal Bacon, o kterým se mi zdává už jedenáct let. Jenže jak to tak vypadá, to se kreativní tým McDonald's zrovna učil tvary ve školce, takže... jdeme na to kuře no.

Kuře je suchý a víc než po kuřeti chutná po pepři. A to tak že hodně. Chuť pepře je tak vlezlá, že je dokonce schopná přebít i tu omáčku. Dokonce i kyselou okurku. Když do okurky kousnete, cítíte kyselost. Sekundu, dvě a bum, pepř. Jestli jsem zrovna dostal nějakej špatnej kus masa, těžko říct, ale první chuťovou linii celýho burgeru tvořil pepř. A to je věcná škoda. Mám rád pepř, ale zrovna s touhle omáčkou šlo kouzlit úplně jinak. Stačilo by k tomu, ehm, hovězí... Zase sem si nemohl pomoct, sakra...

Houska je fajn, Krásně měkoučká a vláčná. Naprostá pecka mezi fast foodama. K tomu ta uzená omáčka, která dodávala suprovou uzenou linku, než ji smetl pepř. Okurky a sýr klasika. Slaninu snad netřeba komentovat. Tady byl opravdu náběh na něco velkýho. Bohužel kuře od McDonald's nestojí za tu návštěvu. Jako není to nejhorší, až na ten pepř. Ale za mě řízek patří na talíř, ne do housky. I u konkurence si spíš dávám různý wrapy než sendviče. A žádná placka z mrazáku, byť se sebelepší omáčkou, mě zjevně nenaučí opak. Mimochodem dokonce jsem omáčky dostal opravdu dostatek a stejně si stěžuju. Fakt tak moc mi vadí, že tohle si nemůžu dát s hovězím masem!

Cena je 145 korun samostatně a 205 korun ve velkým menu. Za tu cenu dostanete sendvič, o kterým si celou dobu budete říkat, jak by byl geniální s hovězím masem. Takže za mě ne, nedoporučuju. Snad jen pro fast foodový fajnšmekry kvůli té omáčce. Doporučil bych ho v hovězí variantě? Nepochybně. Dal bych si ho znova? V hovězí variantě rád a opakovaně... Tohle je jako vytvořit geniální, propracovanej a neotřelej granát, odjistit ho a hodit si ho pod nohy. Gratuluju.

Cheester Beef, Burger King

King's Collection

Chésekak. Chésekaké. Chésesester. Chéstr. Čís. Čístr! Máme tady novýho Krále! Krále se sýrem mezi masem a deklem, takzvaně ráfkem. Je to tak. Byla výplata a jak jinak oslavit kulatý šestý stý (!) příspěvek než tím nejdražším burgerem, co si ve fast foodech můžete momentálně objednat. Sice budu ke konci měsíce asi žebrat, ale co. Třeba se mi tentokrát podaří přeprat prodejce Novýho prostoru a uzmout konečně jejich teplý místečko v centru. Mezitím si jdeme užít novou recenzi a oslavme neuvěřitelných 600 (!) příspěvků na téhle internetové, undergroundové žumpě plné zdravých receptů a dietních rad.

Série prémiových burgerů King's Collection od Burger Kinga je tu s náma už nějaký čtyři roky. Jde o sendviče se stopadesáti gramy masa, exkluzivníma surovinama a cenou nastřelenou tak vysoko, že div nesetřelí Muskovu Teslu putující Vesmírem tááákhle vysoko. King's Whiskey BBQ, kterej je tu s náma doteď, byl z celé série zatím nejlepší. Překoná ho Cheester Beef?

Ne. Asi ani už od pohledu. Po rozbalení na mě vykouklo obří maso. To beru. Ale zbytek? Kde je ta prémiovost? Tenkej plátek smažené goudy? Podle barvy smaženej v oleji, kterej pamatuje ještě Izera s vlasama? Roští rukoly tak malý, že by se v něm neztratil ani šmoulí holub? Trocha slaniny? Stopový množství omáčky? Sorry jako, ale takhle nemůže vypadat burger za 229 korun českých. Mimochodem v menu stojí neskutečných 309 korun. Tož třeba to dotáhne alespoň chutí.

Ne. Nedotáhne. Ač chuť nebyla vyloženě špatná. Maso bylo fajn, i když celkem suchý. Samotná smažená gouda byla totálně podprůměrná. Mastnej plátek, kde bylo víc strouhanky než sýra. Sýr uvnitř byla skutečně gouda, která nebyla nejhorší, ale absolutně to nebyl materiál do sendviče. Možná jako finger food, ale i pak by to byl těžkej průměr. Češi mají rádi smaženej sýr. Každej tady ví, jak má vypadat a jak má chutnat. A každej začne slintat, když si představí, jak si svoji rozteklou nádheru ukrojí, napíchne a utopí v tatarce. Smažená gouda od Burger Kinga vás ale nejspíš nechá chladnýma. Je to tenký, je to přesmažený, je to zbytečně mastný, teče z toho olej a chuť je naprosto nudná. Střela vedle.

Co se celkem povedlo byla kombinace rukoly a jedinečné medové hořčice, jak ji nazývá Burger King. Omáčka je v podstatě lehce hořčicová nasládlá majonéza. Slovem jedinečná bych ji asi nenazval, podobných hořčicových omáček jsem jedl mraky. Ale v kombinaci s nahořklou rukolou jde o celkem slušnou kombinaci. Určitě použitelnou do sendviče. Bohužel to mastný panoptikum dole to celý zabilo.

Slaniny tam byly celkem pěkný plátky, ale taky nic extra exkluzivního. Co zavánělo exkluzivitou byly krásně tlustý plátky kyselé okurky. Ty taky dodaly jako jediný nějaký ozvláštnění celýho sendviče. Jejich kyselost byla příjemná, leč taky ubitá kombem maso-sýr. Okurky ze sebe vydaly tak dvacet procent toho, co mohly. No a to je vlastně všechno, víc surovin tam není.

Když zastavíte svoji nemovitost a Cheester Beef si dopřejete, čeká na vás hlavně chuť suššího hovězího s chutí oleje a strouhanky. Trocha sýra, trocha okurek. Nahoře občas rukola s omáčkou. Hlavně ale hovězovo-olejovo tučný mišmaš. Možná kdyby se nešetřilo omáčkou a bylo by ji tam tolik, že by netekla jen z posledního sousta, ale že by stříkala do všech stran a tekla vám po bradě, pak by tenhle sendvič vystřelila tam, kam by potřeboval. Tááákhle vysoko. Ale bohužel. Bohužel je Cheester Beef naprostý průměr, který na kolena srazí Swiss King a ani mu to nedá zabrat.

Kdyby si Cheester Beef nehrál na krále všech králů a stál doslova polovinu, určitě by stál za ochutnání. I tak by to ale nebyla žádná hitparáda. Za 229 korun si ho ale může dát jen blázen. A jen totální blázen si ho dá podruhý. Já si myslím, že ho můžete klidně vynechat. Na Cheester Beef opravdu není vůbec nic exkluzivního. Kupte si normální burger a peníze navíc investujte do dezertu. Toť moje investiční rada. Na recenzi kuřecí verze Cheester Chicken v žádným případě čekat nemusíte.

Bao Buns, DrinkEat, Ostrava

„Knedlík se vaří ve vroucí vodě ve tvaru podlouhlých válečků a teprve po vyjmutí z lázně se krájí na tenké plátky. Po obrubě těchto plátků může být takový knedlík trochu oslizlý. Naproti tomu typický nok se ve formě kuliček nebo šišek vaří každý kousek oddělený zvlášť, a tudíž je slizký po celém svém povrchu. A Bao Buns, to jsou knedlíky z Číny, ty havloidní kavárníku!". Už unikla část scénáře z Pelyňšišek - filmu o Nutelle, inflaci, pražských kavárnách a jelitech, odehrávající se během invaze českých důchodců do polského pohraničí. Nikdy nezapomeneme! A než na tenhle skvost vyrazíte do kina, pojďme se podívat na ty čínský knedlíky.

V ostravským centru se podniky otevírají a zavírají tak rychle, že to člověk ani nestíhá sledovat. Ve většině případů mi je to buřt, protože jsem dospěl do bodu života, kdy mi ke štěstí stačí studený pivo, pár rohlíků a třicet minut klidu denně. Ano, rezignoval jsem na život. Ze zimní letargie mně vytáhla až cedule před jedním z ne až tak starých bister, okolo kterýho chodím skoro každej den do práce. A sice podniku DrinkEat. Předtím tam byla jakási kavárna a před ní taky kavárna. V životě jsem tam nevkročil, bo nemám rád kavárny. No a teď si tam můžete zajít na Bao Buns. To je jiná liga než kafé. Bao Buns je geniální jídlo do ruky, který není tak profláklý jako burgery nebo tortilly, takže ho nenajdete na každým rohu. Alespoň ne v Ostravě.

Bao Buns jsou nadýchaný asijský knedlíčky plněný masem a zeleninou. V podání DrinkEat jsou plněný trhaným vepřovým, nakládanou zeleninou, sriracha majonézou, arašídama a koriandrem. A tahle kombinace nemá chybu. Ani jednu jedinou. Maso je perfektně dochucený, trochu pikantní a šťavnatý. Sriracha majonéza je akorát pikantní s perfektní konzistencí. Možná jde o tu originální, kterou jde koupit. Možná jde o nějaký domácí mix, ale rozhodně je to povedená omáčka. Nakládaná zelenina je křupavá, pěkně navinulá a svěží. To všechno je zasypaný nadrcenýma arašídama a koriandrem. Knedlíkový těsto ja nadýchaný jako obláček. Chuťově nemá daleko k našim kynutým knedlíkům.

Asie z toho stříká na všechny světový strany. Každý kousnutí do téhle nadýchané a přesto surovinama nabušené nádhery vás přesune na kouzelnou cestu gastroasií. Ocitnete se v zemi ohňostrojů, velkých dřevěných lodí a vtipných klobouků. Pak vás trochu začne pálet pusa. Kousnete si znova a zase ohňostroj chutí. Šťáva z masa, křupnutí zeleninky, koriandr, omáčka, nadýchaný knedlíček. A zase a zase. Od začátku až do konce si tuhle jízdu budete užívat.

Za tři kousky, kterých se na oběd v pohodě najíte, dáte 249 korun. V porovnání s burger podnikama v okolí nebo i v porovnání s cenou menu ve fast foodech je to slušná cena. Je to určitě dost peněz za jeden oběd, ale tohle jídlo za to prostě stojí. Rozhodně můžu jedině doporučit. Pokud máte rádi Bao Buns nebo vás tahle asijská verze fast foodu láká, neváhejte. Těžko říct, jak dlouho na menu vydrží. Nebo kdy se tam objeví další nová kavárna...