Křupavé kuřecí kousky + Brazilské mango, KFC

4 světové chutě

V KFC pokračuje degustátorská akce celosvětovýho rozměru. Po minulé degustaci Indie jsem obrátil a zatoužil ochutnat něco i z jiné částí mého rodného geoidu. Vybral jsem si zemi, kde se prodá nejvíc třásní na bradavky. Brazílii!

Brazílie a Jižní Amerika obecně je známá super sladkýma plodama matky přírody. A tím nemyslím třesoucí se základny pro ty třásně. Myslím tím ovoce. Ovoce tak sladký, že se vám po něm zkřiví huba. Mango je jedno z nich. U nás je mango exotický ovoce a prý nechutná ani zdaleka tak, jak chutná v jeho domovině. Těžko říct, já tam nikdy nebyl. I proto se mi bude těžko hodnotit tahle omáčka. Proč? Protože ta omáčka mi po mangu nechutnala skoro vůbec. Kdyby na ceduli nebylo mango zmíněný, nejspíš bych ho v chuti ani netipnul. Omáčka byla neurčité sladkokyselé chuti. Ale špatná nebyla. Dobrá byla. Jen to mango jsem postrádal. Třeba tam nebylo vůbec nebo ho to tam bylo málo. Znova, těžko říct.

No jestli bylo v omáčce málo manga, tak kokosu na kuřeti bylo ještě míň. Všechny vločky by dokázal spočítat i druhák s dyskalkulií. Škoda? Vlastně ani ne. Stejně tam ten kokos byl na prd. Úplně jako u dřívěji recenzovanýho Indickýho kari. Zatím je tahle recenze hodně negativní. A protože já nerad negativní věci, začnu trochu chválit. Pochvalu si zaslouží limeta. Limeta je takovej ten rádobycitron, kterej se k nám dováží snad jen díky Mojitu. No pokud tenhle rádobycitron chytnete do ruky a vymačkáte na kuře s "mango" omáčkou, stane se kouzlo. Ježíš měnil vodu ve víno (jako někteří čeští vinaři) a limeta z KFC mění mango v pomeranč. Jakmile si pokapete šťávou z limety kuře s omáčkou, dostanete pomerančový kuře fantastické chuti. Kombinace citrusové chuti a chuti kuřete je super a pokud jste si tenhle promo výrobek vybrali právě kvůli ozvláštnění známých chutí, vyhráli jste bingo. Ozvláštnění je to vynikající. Možná vás ze židle nevystřelí, ale určitě potěší.

No když má někdo jednu nohu delší, druhou má kratší. Kratší noha v případě brazilskýho mango-kuřete je pikantnost. Kombinace sladké a kyselé chuti je natolik silná, že zažene pikantnost do rohu a tam ji zmlátí tyčkou do bezvědomí. Klasickou pikantnost od pana Sanderse v krabičce po zalití limetou nenajdete. Najdete ji pár minut po dojedení. A možná i pár hodin po. Ale rozhodně ne během.

Co říct závěrem? Nevadí vám představa pomeranče a kuřete? Tak hurá do KFC! Mě víc sedla Indie, ale Brazilský mango si svoje fanoušky určitě taky najde. Za 149,- v menu se dobře najíte. Samozřejmě volte verzi bez rýže.

Bad Byron's Butt Rub

Recenze, která nejspíš nikoho zajímat nebude, ale přece ji napíšu. Jak asi chutná, podle spousty měřítek, jedno z nejlepších grilovacích koření na světě? Proč jedno z nejlepších? Spoustakrát vyhrálo a vyhrává různý ankety v domovským státu grilování, USA. Patří mezi nejprodávanější. Najdete ho snad ve všech BBQ žebříčcích v USA. Ale to hlavní je, že grilovací tým lidí okolo téhle značky obráží grilovací soutěže po celým světě a skoro vždycky si odveze metu nejvyšší. Pro nutkání pokochat se obrázkem spousty trofejí klikejte ZDE. Já byl sice línej shánět a kupovat si celou pikslu, ale do ruky se mi dostal pár testovacích balíčků tohodle zadkotřeče od špatnýho Byrona (měl bych změnit profesi a dělat překladače). Tak proč je nevyzkoušet.

Složení zní hodně obyčejně. Pepř, paprika, cibule, česnek sůl, trochu chipotle a nějaká ta protihrudkující a protispékavá chemie přírodního původu. Neobsahuje glutamáty (v USA zované MSG). Ano, i v USA se lidi snaží zbavit glutamátů v jídlech.

Tohle koření jsem si naházel na žebírka pomalu pečený v alobalu. Před koncem jsem je hodil pod gril a glazoval pro krásnou kůrčičku. Co si budeme povídat, povedly se. Fotku hotových žebírek nemám. Než jsem si vzpomněl na foťák, kilo žebírek se proměnilo v hromadu kostí. Budete se muset spokojit s fotkou před pečením. Ale k tomu hlavnímu. Jak vlastně chutná to koření? Obyčejně! Obyčejně až hanba povídám. Prostě jako papriková sůl s lehkým nádechem pálivosti. Dostat vedle sebe hromádku obyčejnýho grilovacího koření třeba od Kotanyi a hromádku koření Butt Rub, musel bych se hodně snažit, abych našel rozdíl. Rozdíl je snad jen v mleté sušené cibuli, která se u nás používá málo a hrozně špatně se shání. Ale ta se ve výsledným mixu stejně ztratí. V USA, stejně jako v ČR, zjevně lidi rádi hlavně papriku na svým grilovaným mase.

Butt Rub není špatný koření. Naopak, je výborný. Ale rozhodně není ničím speciální. Ne tak moc, aby se vyplatilo objednávat někde z USA nebo z UK za pořádnej příplatek k poštovnýmu. Pokud budete dělat nějakej větší nákup ze zahraničí a tohle koření tam objevíte, nebo ho objevíte někde v ČR, klidně ho do košíku přihoďte. Bude se vám s ním dobře pracovat. Ale stejně tak si můžete koupit grilovací koření v nejbližším stánku babky kořenářky. Rozdíl budete hledat velmi obtížně. A jak je možný, že Butt Rub grilovací tým všude sbírá ocenění za grilování? To je jednoduchý. Prostě umí dobře grilovat a jen dokazují, že koření vám dobrou baštu neudělá. Je to umění kuchařů, co vám zařídí dobrou baštu.

PS: Pokud máte nehorázný nutkání tohle koření přecejen ochutnat, objednat ho můžete třeba ZDE. Nic bližšího jsem nenašel. Pokud vy najdete, dejte vědět do komentářů.

Red Leicester, Burger Inn, Brno

V Brně je hodně podniků, který dělají dobrý burgery. Dokonce hodně podniků, který se specializují jen na burgery. O tom si Ostrava může ještě nechat jenom zdát. A k tomu v Brně nedávno proběhlo i hlasování o nejlepší burger v Brně. Projel jsem si weby všech třech podniků a po pravdě mě ničím nezaujaly. Určitě dělají vynikající burgery, ale neobjevil sem v nabídce žádný opravdu ujetý a speciální (rybí nepočítám, to není burger). Pak sem narazil na podnik Burger Inn a hned mi padl do oka. Tři stálé burgery v nabídce plus jeden speciální. Ani u jednoho se nedá říct, že by byl obyčejný. Takže moje volba podniku byla jasná. Volba burgeru už byla těží. Tolik možností a tak málo místa v žaludku. Nakonec vyhrál Red Leicester.

Red Leicester obsahuje hovězí maso, sýr Red Leicester, slaninu, whisky majonézu, nakládanou červenou cibulku a nakládaný okurek. To všechno je v, samozřejmě domácí, briošce. K tomu máte automaticky v ceně hranolky. Protože Burger Inn se specializuje, a teď se podržte, na burgery, moje očekávání byly vskutku obrovský a bylo mě jasný, že se bude srovnávat s Delishem. Ten v mých očích dodneška nemá konkurenci. Ohrozil ho Burger Inn? Jenom jeden způsob, jak to zjistit. Teda vlastně dva. Ale pokud se vám nechce pendlovat mezi Brnem a Plzní, asi bude jednodušší číst dál.

Burger Inn je prťavý podnik a jakožto takový má jednu super výhodu. Koukáte se na to, jak se váš burger dělá přímo před vašima očima. Já seděl u baru, takže samotný koukání bylo minimálně stejně zábavný, jako samotný baštění. A musím uznat, že chlapci to mají opravdu vychytaný. Jako byste se dívali na Youtube na profíky z Ameriky. Během toho se snažíte nezadusit se slinama.

Na první pohled je burger trochu menšího vzrůstu. Ale společně s hranolkama bych se nebál, že se člověk nenají. V restauracích specializujících se na burgery je tohle standardní velikost. V Delish burger nebyl o nic větší. Takže tady remíza. No teď už zbývalo se jen zakousnout. Teda hned, jak si člověk vybral, z které strany začne. Jestli z té se slaninou, nebo té s okurkou, nebo té s whisky majonézou... No samozřejmě vyhrála strana se slaninou a nebyla to špatná volba. Slanina byla boží. Opravdu povedený výběr masa na slaninu jako takovou a ještě byla nařezaná na tlustší plátky. Byla super. Možná by mohla být o chlup dýl na grilu, ale byla super. No když se v puse zamíchalo surovin víc, slanina se začala trochu ztrácet. To je škoda, ale vzhledem k množství surovin se to dalo čekat.

Ale slanina není to hlavní maso v tomhle orchestru. První housle v pořádným burgeru hraje maso hovězí. Maso v Burger Innu taky umí. Tlustší plátek kvalitního hovězího automaticky propečenej přesně na medium. Co víc si přát. Možná by to maso mohlo být jen o chlup chuťově výraznější. Těžko říct, jestli to chtělo o maličko víc soli, jiný výběr části krávy nebo dodavatele, ale v kolonce hovězí placka vyhrává Delish. Ten měl maso tak vynikající, že i nevěřící člověk měl chuť všeho nechat a běžet do kostela poděkovat Ježíšovi. Burger Inn měl hovězí výborně zpracovaný, chutný a šťavnatý, ale kolena se mi z něj dozadu nepřelomily.

Dál bych popsal třeba housku. Houska nebo spíš brioška byla naprosto super. Konzistence super, pochytala šťávu z masa a nerozpadala se. Přesně takhle má vypadat pečivo na burgery. Chuťově je taky dobrá i když její chuť budete vnímat opravdu minimálně. To je samozřejmě účel. Takže houska naprosto v pořádku. Dál můžem třeba na zeleninu. Nakládaný okurky nikoho asi nepřekvapí. Chutnaly jako nakládaný okurky a sem tam sendviči dodaly ten parádní štiplavo-kyselý náboj. Přesně proto se nakládaný okurky do burgerů strkají. Potom tam byla nakládaná cibulka. Ta byla super. Samostatně. V celkové chuti sendviče se moc neukázala. Díky naložení ztratila svoji typickou surovou sílu a to je trochu škoda. Cibulku tam tak máte spíš jen na oko. To je ze zeleniny všechno. Tady má plus Burger Inn oproti Delish. Ukázal, že mastnej plátek salátu pod masem opravdu není v dobrým burgeru třeba.

To hlavní nakonec. To, co z tohodle burgeru dělá Red Leicester burger. Je to sýr a speciální whisky majonéza. Sýr, nečekaně Red Leicester, je hodně zajímavý sýr. V chuti krásně tučný s pikantním nádechem. Tenhle sýr se dá sehnat ve speciálních sýrárnách a určitě stojí za to ho ochutnat. Je to takovej silnější, barevnější a pikantní cheddar. Do burgeru opravdu vynikající volba. A co je na tom sýru nejlepší je jeho opravdu silná chuť. Chuť sýra se nenechala ničím přebít a společně s chutí hovězího tvořila hlavní profil celýho sendviče. Do toho všeho se krásně roztekl. Prostě parádní kousek. Další malý plus oproti Delish. Jejich cheddar se tak prosadit nedokázal.

A whisky majonéza? Ta pro mě byla trochu zklamáním. Samostatně se jednalo o nakyslou a řídkou majonézu se štiplavým nádechem a zajímavým šmrncem. Whisky jsem z ní ale necítil. Kdyby se použila pořádně rašelinová whisky z Islay, tak by výsledek chutnal asi jinak. Na druhou stranu bych to pak nemohl jíst. Ta představa, jak někdo lije whisky za dvanáct stovek do majonézy... To je šílená představa. To už bych ty peníze radši poslal na charitu pro absolventy filozofických fakult. Kromě slabší chuti měla majonéza i slabší zastoupení. Poslední třetinu sendviče jsem měl bez majonézy a musel jsem si pomáhat omáčkama k hranolkům. Sousta bez majonézy nebo s jejím menším množstvím byly opravdu suchý. Minus oproti Delish.

Celkovou chuť sendviče tvořila hlavně kombinace hovězího masa a pikantního tučnýho sýra Red Leicester. Tomu sem tam dodala šmrnc majonéza s okurkou a sem tam šla cítit slanina. Kombinace chutí to byla parádní a rozhodně je to jeden z těch nejlepších burgerů, který jsem kdy jedl. Ale dokázal bych si představit chutě i trochu víc vyladěný. Já rád sosíky, takže bych přidal víc whisky majonézy a zkusil její chuť nějak nakopnout. Červená cibulka by se taky mohla nakládat o chvilku míň. K tomu trochu víc ogrilovat slaninu, aby se prosadila její božskost. Ale to už jen rýpu. Red Leicester je vynikající burger, řemeslně zpracovaný na jedničku a kluci z Burger Inn ukázali, že burgery opravdu umí a jejich restaurace rozhodně stojí za návštěvu. Pokud teda máte chuť na pořádnej burger.

Hranolky si až takovou pozornost bohužel nezaslouží. Byly fajn, ale sem tam trochu přepálenější a sem tam trochu víc nasáklý olejem. Ale devadesát procent z nich bylo dobrých a svoji úlohu, vedlejší roli, zvládnou na jedničku. Maximálně na dvojku. Co si ale pozornost opravdu zaslouží jsou samotný domácí omáčky. Ochutnal jsem jejich domácí kečup, domácí BBQ omáčku a i majonézu. Všechny tyhle tři omáčky byly bezchybný a naprosto boží. Parádní kečup, v kterým bylo cítit mnohem víc než jen rajčata. Parádní BBQ omáčka. Až nehorázně uzená a přesně taková, jakou si člověk představuje ve snech (nejsem snad jedinej, komu se zdají sny o BBQ omáčkách). A majonéza? Taky super. Lehce nakyslá, trochu pikantní. Prostě super. Nebojte si k vašim hranolkům nějakou omáčku objednat. Nebudete litovat. Nejvíc doporučuju asi kečup. Ten má opravdu speciální chuť a kupovaným kečupům se vysmívá snad až nehezkým způsobem. Lepší kečup jsem nejedl. Klobouk dolů.

Cena burgeru Red Leicester s hranolkama je 179 korun. Některým lidem se to vzhledem k velikosti sendviče může zdát hodně, ale není. Ve srovnání s konkurencí, ať už burgerovou nebo obyčejnou, je to naprosto ospravedlněná částka. Red Leicester za ty peníze rozhodně stojí.

A co to srovnání s Delishem? Nebudu to protahovat. Obojí má svoje plusy i minusy. No Delish je pořád o píď lepší. Hlavně kvůli masu. Ale Red Leicester byl víc než schopný soupeř a pokud bydlíte v Brně a chcete někomu ukázat, jak mají burgery vypadat, s Burger Inn chybu rozhodně neuděláte. Taky se tam nekouří a berou karty. Takhle má vypadat moderní restaurace. Jen tak dál.

Burger s trhaným hovězím, Gingilla, Brno

V podniku Gingilla jsem se zjevil náhodou. A ještě větší náhodou jsem ochutnal něco, co nemají ani na lístku. Nebo možná už mají? No těžko říct. Na webu ho nevidím a podle obsluhy je to kousek, kterej ještě nemá ani název a na jídelním lístku "zatím" není. A jak sem na něj vůbec přišel? Doporučili mi ho, když sem se ptal po burgerech. Takže jestli vás tahle recenze naladí, musíte přes obsluhu... A co vám přistane na stole? Posuďte sami.

Burgery s trhaným masem nejsou dneska nějak super speciální. Ale většinou se jedná o maso vepřové. Viz třeba Pulled Pork od Kurelů. No o hovězím trhaným burgeru jsem slyšel v ČR poprvé a tak sem neváhal ani sekundu (váhal jsem zhruba 0,89 sekundy). Při pohledu na sendvič jsem měl rozporuplný pocity. Asi jako když někdo mluví o dobrým salátu. Říkáte si, jestli je to pravda nebo ne, jestli to opravdu může být dobrý nebo ne no a nakonec ochutnáte. A po ochutnání tohodle... po zakousnutí do tohodle... do tohodle... super... super šťavnatýho, super hovězího, super chutnýho a super natrhanýho masíčka mě zalechtalo hluboko v mozku. Až vzadu u krku na míše. Maso chutnalo jako když si doma uděláte pořádnej guláš, necháte ho dva dny odstát, maso natrháte, vrátíte ho do guláše, aby nasálo tu chuť, ohřejete ho a vrazíte do housky. Do housky sice kupované, ale tady jsem jim to odpustil. Houska byla propečená tak akorát, že se nedrolila a ani nebyla moc vysušená. S tímhle masem se vysušit ani nemohla. Ale co je hlavní, nerozpadla se mi v rukách, čehož jsem se bál od prvního pohledu nejvíc.

Zbytek v sendviči taky celkem příjemně překvapil. Třeba rajčata. Bylo tam rajče červený a žlutý. Žlutý rajče jsem v burgeru v ČR taky ještě nepotkal. Další, sice ne tak podstatná, ale přece inovace. K tomu nějaký ten salát. Ze sendviče nepadal a od pohledu nevypadal špatně. Omáčky byly dvě. Klasická majonéza a ďábelka. Obojí bych tipnul na domácí. Majonéza určitě. Byla i k hranolkům. A nutno podotknout, že majonéza byla moc fajn. Hustá, jemně sladkokyselá a k hranolkům jak dělaná. V sendviči se až tak neprosadila. Tam se neprosadila ani ta ďábelka. Taky sem tam našel trochu smažené cibulky. Očima si ji všimnete, jazykem ne. Oproti masu se sem tam prosadilo jen rajče (asi díky tomu žlutýmu) a jednou jsem ucítil i salát. Ale tenhle sendvič nebyl o ničem jiným než o mase. A maso bylo zvládnutý bravurně.

Chuť tohodle sendviče se dá popsat jednoduše. Opravdu masovej guláš v housce. V pozadí celé té gulášové chuti sem se nemohl zbavit dojmu bujónu. Doma si kostky k masu nehážu, ale Gingillu nepovažuju ani za speciální burgerovou restauraci, ani za luxusní restauraci, ale prostě za zakouřenej bar s kuchyní, takže tam se ta chuť hospodskýho guláše hodí. A možná jim křivdím a jejich maso a omáčka dochucovadla neviděly. Tak jako tak takhle šťavnatej "burger" nenajdete asi nikde jinde. Omáčka (z masa) vám poteče všude a jako prase se rochní v bahně, vy se budete rochnit v trhaným mase mezi pečivem.

K tomu dostanete slušný množství domácích hranolek s domácí majonézou. Hranolky byly zvládnutý celkem dobře, chuťově lepší průměr, možná trochu mastnější. Majonézu jsem popisoval výše. Ta byla úžasná a k hranolkům se hodila perfektně. Kombinace obojího vás rozhodně uspokojí.

Pokud si dobře pamatuju, za tenhle burger si zaúčtovali nějakých 170 korun. To je částka celkem vysoká. Na druhou stranu dostanete něco, co jinde jen tak neochutnáte. Něco, co vás rozhodně neurazí, naopak vám vystřelí mozek z kebule. A k tomu fajn hranolky s vynikající tatarkou. Za ty prachy to určitě stálo. Když si vzpomenu na tu masovou euforii v půlce sendviče, mám chuť si zajet do Brna znova... Snad už tam tenhle kousek budou mít brzo ve stálé nabídce. Nečekejte ale vynikající burger. Čekejte něco speciálního, nepojmenovanýho, šťavnatýho a hodně gulášovitýho. Prostě něco, co tu ještě nebylo. Kuchař z Gingilly má větší koule než celej McDonald's s jejich originálně neoriginálním Maestrem. A to je dobře. Raz za čas by člověk měl trochu zešílet.

PS: Druhý den jsem se zase potuloval okolo a co se nestalo, už jsem seděl a vybíral. Vybral jsem si křidýlka. Místo nich mi ale doporučili žebírka. Takže žebírka. Žebírka měly tu stejnou gulášovou chuť jako trhaný hovězí v burgeru. Ale ne tak silnou a byla tam cítit i ta prasečí chuť. Žebírka byly udělaný na jedničku. Maso odpadalo od kosti, tlustší kousky zrosolovatěly a kůrčička taky byla. Takže žebírka proč ne. Jen americký brambory k nim byly až moc vysušený a křen neměl skoro žádnou chuť.

 PPS: Jedno obří minus ale Gingilla má. Už sem to lehce naznačil v recenzi. Je to úroveň zakouřenosti podniku. Sice je to spíš bar než restaurace, ale opravdu by si mohli zařídit nějakou vzduchotechniku. Zakouřeno tam bylo extrémně. Burger jsem baštil v pátek večer, takže možná dobře mi tak. Ale i druhej den na oběd tam bylo celkem zakouřeno. A v restauraci kousek za mostem třetí den taky. To se v Brně normálně kouří v restauracích v době oběda? Ostrava od toho naštěstí upustila a během doby oběda se v drtivé většině restaurací kouřit nesmí. Tady v tomhle by se Brno mohlo zlepšit.

Maestro Bohemia a Farmářské hranolky, McDonald's

Pár dní zpátky pro McDonald's nastala slovutná chvíle. Chvíle, kdy se český (a slovenský) McDonald's zase jednou dotknul západu a udělal to, co západ už pár let zpátky. Připravil burger z lokálních surovin. Teda alespoň co se hovězího týče. A i když na český suroviny narazíte v McDonald's naprosto běžně i u jiných sendvičů, jen Maestro Bohemia se dostalo opravdu pořádně reklamní masáže. Což o to, regionální suroviny i farmářský trhy frčí jak dřevorubecký bradky a srdce každýho opravdovýho hipstera zaplesá, když si může dát "regionální" produkt v tolik imperiálním a mainstreamovým podniku, jako je McDoanld's. Já bradku nenosím, ale i tak moje srdce taky zaplesalo. Ono plesá u každé novinky. Hlavní je, jestli plesá i po dojedení...

Na tohodle krasavce jsem se těšil docela dlouho. Už tak měsíc zpátky se na facebookovým profilu McDonald's začaly objevovat hlášky typu "přijde něco, co se vyrovná i běžným restauracím" a podobně. No očekávání byly teda vysoký. Po prohlídnutí obrázku musím uznat, že nevypadá opravdu vůbec špatně. Dvojitý tlustý maso, pořádnej sýr, spousta zeleniny, nová houska nebo spíš brioška, a speciální citronová majonéza. To se opravdu blíží pořádným burgerům mimo fast foodovoý pole.

I krabičku si pro něj připravili vlastní. A dokonce jsem zahlídl nápis Maestro Bohemia i na zástěrách personálu. Prostě na každým kroku se vás snaží McDonald's přesvědčit, že vás čeká něco speciálního, něco, co tu ještě nebylo. Něco, co vám bude chutnat víc než Kalouskovi flaška rumu. Tak hurá na krabičku. Po otevření na vás vykoukne celkem slušně vypadající burger. Jako na obrázku samozřejmě není (a nikdy nebude lidi, smiřte se s tím), ale nevypadá vůbec zle. Posuďte sami.

Pořádná porce masa, parádně vypadající sýr i houska. Co by se mohlo pokazit? Po prvním kousnutí ucítíte chuť hovězího. Aby ne. Jsou tam dva celkem tlustý plátky. Celkem tlustý alespoň co se McDonald's týče. A jak chutná to pravý český hovězí? Úplně stejně jako jejich "obyčejný prémiový" hovězí. Rozuměj úplně stejně jako třeba maso z Big Tastyho. Ono taky není až tak divu. McDonald's normálně bere hovězí maso z České republiky, Polska a Litvy. Hovězí z Polska nebo z Litvy halt chutná úplně stejně jako hovězí z ČR. Jo kdyby to bylo nějaký speciální plemeno typu Angus nebo Wagyu, to by byla jiná. Ale jestli mám na stole flákotu z český krávy, litevský nebo polský je mi šumák. Rozhodně pak pokud se jedná o velkovýrobu. A malý rodinný farmář ze Šumavy McDonald's asi nezásobuje. To by musel mít stádo krav jak prase. Nějakým výrobkům z Polska se teda vyhýbám, ale hovězí k nim nepatří. Sem tam do hovězího masa přimíchají trochu koňskýho, ale to beru jako vylepšení receptury. I ty kuličky z Ikea chutnaly líp s koňským masem...

No takže maso v Maestro Bohemia chutná stejně jako u Tastyho. Jen jeho chuť cítíte o hodně víc, protože je ho tam víc. Chuť hovězího převládá v celým sendviči. Což samozřejmě není na škodu. Chuťově se jedná o výborný maso. Jeden pořádnej plátek propečenej na medium by byl samozřejmě lepší, ale to by si McDonald's nikdy nedovolil kvůli zdravotním rizikům. Ale co se fast foodu týče, těžko by jste hledali konkurenci. Napadá mě jen Angus od Burger Kinga. Ten měl maso ještě o chlup lepší. Ale taky byl nepoměrně dražší.

Další, pro tenhle burger speciální, je houska. Houska nebo spíš brioška je sladší než ostatní housky od McDonald's. To už může být na někoho opravdu dost. Mě to nevadí. K burgerům sladší housky prostě patří. Samozřejmě to nesmí být sladší než plakát Biebra politej medem, ale trocha cukru ještě nikoho nezabila (až na pár milionů cukrovkářů). Tvar a konzistenci držela perfektně. Protiklad ke sladké housce měla být kyselá majonéza. Ale! ALE!

Ale tu mi tam nejspíš zapomněli dát a dostal jsem obyčejnou majonézu. Dlouho a několikrát jsem ochutnával omáčku dole i nahoře samostatně ale ne, kyselou chuť, natož citrón, ne a ne najít. Byla spíš do sladka a jednalo se tak asi o obyčejnou majonézu. Škoda. Obří promo, vlastní krabička, vlastní zástěry, dokonce si dali práci navíc a i email s obrázkama poslali (za to převelice děkuji). Ale pak mi slečna nebo mladík v kuchyni kydne špatnou omáčku nerozeznajíc základní písmena na obrázku/flaštičce a je to. Při skládání padesátky Big Maců kvůli kupónům asi na zkoumání obrázků není čas. Dělat takovýhle promo uprostřed kupónovky možná nebyl nejlepší nápad.

V sendviči se taky nachází celkem dost zeleniny. Ze zeleniny bych vypíchnul hlavně salát Batavia na dostatečně velký kusy. Pokud samotný sendvič revoluční není, tak způsob krájení salátu určitě je. Konečně vám nebude lítat ze sendviče a utíkat všude po tácku. Chuťově se proti masu samozřejmě neprosadil, ale to se dalo čekat. Ani cibule se neprosadila. Ale u té sem to nečekal už vůbec. Nejenže byla bílá místo červené (kuchař strikes again), ale všechny tři (slovy tři) kousky mi vypadly před prvním kousnutím. Co tam je dál? Rajčata! Rajčata byly fajn.

Dál si můžeme povídat třeba o slanině. Slanina byla božská. Slanina je vždycky božská. No v tomhle sendviči, božská nebo ne, cítit nebyla skoro vůbec. Asi dvakrát to s krávou tak nějak uhrála na remízu, ale to byla spíš výjimka. Každopádně výjimka převelice chutná. Každopádně, stejně jako u Anguse, slanina tu prostě hrála tak čtvrtý housle. Možná ani housle ne. Spíš takovej ten velkej buben někde vzadu.

Taky bych málem zapomněl na sýr. A to by byla škoda, protože tenhle ementál si komentář rozhodně zaslouží. Málokdy McDonald's použije pravý sýr místo různých rychlotavených a tenhle ementál pravej rozhodně byl. Krásně a silně voněl a stejně tak i chutnal. Dokonce se prosadil mezi masem a spolu s masem byl cítit skoro celou dobu. Dobrá a chutná kombinace.

Tím se pomalu dostáváme k závěru. Maestro Bohemia je rozhodně zajímavý kousek a krok dopředu ve spoustě směrech. Pořádná kampaň, zaměření na lokální a kvalitní suroviny, krok dopředu v krájení salátu, krok dopředu v housce, krok dopředu snad ve všem. Bohužel řetěz je tak silný jako jeho nejslabší článek a tady selhal článek kuchařský. Můžete utratit deset milionů za kampaně a kvalitní degustátory skládající veledílo, ale pak stačí chvilka nepozornosti personálu nebo špatný proškolení a celej gastronomickej zážitek je pasé jak klobouky. Moje Maestro Bohemia byl dobrej, kvalitní a chutnej sendvič. Ale byl obyčejnej. Chutnal jako všechny ostatní burgery a chyběla mu duše. Nějaký ten šmrnc. Kombinace dobré chuti masa a sýra halt dneska lidi ze židle nezvedne. A chuť je a vždycky bude to hlavní. Možná ten pravý šmrnc měla dodat právě kyselkavá omáčka. No já ho nezažil. A protože tohle byl už podruhé v řadě pohnojenej prémiovej sendvič, tak se upřímně bojím jít do dalšího. Zvlášť pak když konkurence se poslední dobou taky snaží a rozhodně má co nabídnout.

Cena je 110,- samostatně a 150,- v McMenu. Cena se může zdát vysoká, ale kvalitní suroviny něco stojí a cena mi tak přijde celkem férová. Možná by mohli z těchhle peněz dát trochu víc lidem na nejnižších postech, třeba by se pak v kuchyni víc snažili.

S Maestrem přišly i Farmářský hranolky. Vypadají výborně a chutnají přesně tak, jak vypadají a jak byste čekali. Jako osmažený brambory se slupkou. Teda alespoň za čerstva. Já je měl přímo vytažený z friťáku a byly opravdu moc fajn. K nim rozhodně doporučuju Deluxe omáčku (v materiálech od McDonald's ji nazývají pažitková). Chuť brambor a nakyslé omáčky s bylinkama je super kombinace. Jako vždy. Deluxe omáčku k podobným bramborovým výtvorům prodávají celkem běžně a ví proč. Taky Farmářský hranolky nejsou tak slaný jak klasický hranolky. Pro někoho to může být velký plus. Samozřejmě pokud milujete spíš tenký, zlatavý, křupavý a lehce přesolený obyčejný hranolky, držte se jich. Nepřijdete až o tolik, ale proč raz za čas nevyzkoušet něco novýho. Litovat nejspíš nebudete.