Rozpálený ananas, Gaston Chilli

Ne každej den se stane, že někdo z naší středně veliké země uspěje za mořem s vlastní pochutinou. Když vynechám pár šikovných vinařů, tak mě v moji přehluboké paměti napadá jen jistá paní s marmeládama, který prý baští i britská královna. Před paní samozřejmě klobouk dolů, ale marmelády jsou... no marmelády. Navíc to bylo před sedmi lety. Ale nedávno se jednomu Čechovi povedl minimálně stejně tak dobrej, ne-li lepší zářez. Třetí místo v americké soutěži The World Hot Sauce Awards v kategorii Mild Hot Sauce. Tím Čechem nebyl nikdo jiný než místní moravskoslezský chilli nadšenec Gaston. Tuhle ochutnávku jsem si nemohl nechat ujít...

A to je ona. Omáčka, která zaujala jako jedna z mála z neuvěřitelných 640 chilli vzorků. Já sám plechovou hubu nemám a při představě 640-ti vzorků, z nichž minimálně polovina by mě zkrátila tenký střevo o dva metry, jsem rád, že mi někdo poradí, co si koupit. Tím tuplem jsem rád, že Gaston uspěl zrovna v kategorii Mild, u které dokážu rozeznat i nějakou tu chuť. A že je co poznávat. Posuďte sami ze složení.

Žádná chemie, na prvním místě ananas, spousta koření. To zní slibně už od pohledu. Pálivost dvě papričky z pěti měla už minule recenzovaná Rozpálená švestka, takže jsem zhruba věděl, do čeho jdu. A stejně mě vždycky ta pálivost dokáže překvapit. Ale pěkně od začátku.

Jako první ucítíte ananas. Svěží ovocnou chuť ananasu. Následuje vlna zajímavýho koření, kterou hned začne překrývat pikantní přílivová vlna, která postupně zaplaví zbytek. Po chvíli se vlna rozplyne a zůstane zajímavá exotická dochuť s pikantním mravenčením na jazyku. Jako u všeho pikantního i tady záleží na vaši toleranci. Jestli dostanete vlnu pálivosti, tsunami ohně nebo jemnou pikantní pusu.

Já mám toleranci hodně nízko. Pro mě jasná devítka (nedávný Vindaloo), kdy jsem dva dny pomalu nemohl nic jíst kvůli díře v žaludku, je pro Gastona příjemná pětka. Takže dvě papričky z pěti pro Gastona můžou pro dost lidí znamenat hranici toho, co jsou schopni ještě sníst. Ale pokud máte pikantní alespoň trochu rádi, tak Rozpálenej ananas určitě zvládnete. Pro mě je to taková šestka z desíti. O malý chlup silnější než Tabasco, zhruba stejný jako takový ty chilli česnekový směsi v asijských bistrech. Rozpálenej ananas pálí celkem dost, ale pořád rozeznáte i ostatní chutě a dochuť je krásně hřejivá. Není to taková ta nepříjemná pálivost z chilli koření, které se nejde zbavit. Je to ta příjemná ovocná pálivost, která vám na jazyku udělá dobře. Ale pálí celkem dost.

Rozpálenej ananas ale není jen o ananasu a chilli papričkách. V pozadí toho všeho se odehrává malá symfonie koření. Vzhledem k ne moc vysoké toleranci chilli nemůžu machrovat, že tam cítím všechny vypsaný druhy koření, ale kromě ananasu tam lze postřehnout ještě jednu exotickou linku a já bych to viděl na neotřelou kombinaci kardamonu a jalovce. K ananasu tahle kombinace sedí až nečekaně dobře. Kam Gaston na kombinace chutí chodí netuším, ale jedno je jasný. Z popisu jeho BBQ omáčky jde vidět, že je to srdcař, kterej se nevzdá dokud nenajde dokonalost. Vám ji stačí pak jen protřepat a vyklepat.

Kdybych měl být hnidopich a hledat chyby, tak jediná by byla konzistence. Spíš než omáčku to občas připomíná chutney a pokud se nechá dýl na talíři, tak z ní vyteče šťáva. Absence chemie se halt musí nějak projevit. Tuhle nevýhodu lze ovšem krásně proměnit ve výhodu. Už jste někdy měli opravdu pikantní kořeněnej ananasovej džus?

Schválně jsem nechal kousek omáčky bokem dvě hodiny a výsledkem byla tahle perfektní šťáva. Stejně tak exotická, pikantní a kořeněná jako omáčka sama. Je mi jasný, že milovníci chilli by po vysrknutí tohodle už jinej džus nechtěli. Zahřeje víc než kdejaká slivovice.

Taky jste si určitě všimli, že tady všude na fotkách nacházíte různý použití omáčky. Zkoušel jsem ji k velké spoustě věcí. Opravdu výborně se hodí k vepřovýmu masu. Vepřovej burger s bylinkama, nivou a avokádem Rozpálenej ananas povýšil na nejvyšší level. Kuřeti od KFC dodal exotickej švih a pořádnou pálivost, po které tolik lidí touží. K párkům mi omáčka moc neseděla. Pokud si kupujete kvalitní párky a těšíte se na jejich jemnou uzenou chuť z bukovýho dřeva, tak vám ji omáčka totálně přebije. Dodá exotiku, ale u párků chcete spíš klasiku kečup nebo hořčici. No ale k čemu se omáčka hodí nejvíc? K whisky a chlebu.

Asi to zní jako úplná kravina, ale je to tak. Dáte si trochu Rozpálenýho ananasu, skrnete si whisky a kousnete do chleba. V puse se odehraje následující. Ananas, koření, pálivost, pálivost, koření, kouř, alkohol, pálivost, chleba, zjemnění, souhra alkoholu a pálivosti. Je to jako když lezete do vagónu metra, naproti vám projde exotická brazilská tanečnice v minioblečku, metro se rozjede, vy na zemi najdete dvoustovku, usmějete se a máte krásnej den. Taková pěkná souhra událostí v pozadí obyčejnýho dne.

Pokud vás omáčka zaujala. můžete si ji koupit na eshopu za 179 korun. To je za poctivou omáčku slušná cena. Pokud bydlíte na Ostravsku, tak máte víc možností. A to hlavní. Pokud vás výroba chilli omáček zaujala, tak můžete přímo ke zdroji na den otevřených dveří a koupit i speciální, běžně neprodejný omáčky jako třeba parádní mangovou pro Punk Food. Taková příležitost se často nenaskýtá...

Rozpálená švestka, Gaston Chilli

Mít svůj blog o jídle má svoje výhody. Po večerech se nenudíte, ochutnáváte věci, který byste normálně neochutnali, máte výmluvu, proč je třeba investovat do novějšího telefonu s lepším foťákem, jednou se stanete slavným a od státu dostanete nový Porsche za osvětu národa a podobně. Nebo vám někdo napíše, že vyrábí něco zajímavýho a naláká vás na ochutnávku. A pokud nechce schůzku o půlnoci v parku, tak se na to dá i kývnout. Tentokrát to byl chilli mistr Gaston a statečně se ozval, abych podrobil nějakou jeho omáčku kritické kritice. Bude to znít divně, ale není to první výrobce chilli, co se mě ozval (zdravím Martina a jeho Agenta Orange). Chilli omáček se mě tak doma už pár prostřídalo a čím jsem starší, tím mám větší výdrž. A proto jsem se nebál, vyrazil na ostravský farmářský trhy a jal se ochutnávat plody Gastonovy zahrádky a kuchyně.

Omáčky tam měl seřazený pěkně od "tohle moje děti používají místo kečupu" po... po ten druhej konec. Konec plnej ohňů, lávy a rozpouštědel oceli. Všechny jsem neochutnal (bylo jich tam snad deset), ale chytře jsem to vzal z toho jemnějšího konce. A musím říct, že i jedna paprička na etiketě Cayenne v rajčeti byla znát. Proto bylo jasný, že se budu držet lehčího spektra. Omáček jsem ochutnal dost a nakonec si vybral tu, kterou jsem si vyhlídnul na webu. Rozpálená švestka! Jó švestky, to já rád. Mimochodem jsem ochutnal i tu nejpálivější. Žhavé tropy, pět papriček na etiketě. Ta prve chutnala jako parádní mix sladkých exotických ovocí, úplnej průvod z Ria v puse a pak, pravda, přišla pikantní facka jak od mexickýho prezidenta Machette. Recenzi na Žhavý tropy tak přenechám nějaké plechové hubě a my se spolu podíváme na Rozpálenou švestku. Jen ještě podotknu, že tenhle článek není žádná reklama, ale recenze jako každá jiná.

Složení je opravdu parádní. Švestky, Cayenne a Habanero papričky, jablečná šťáva, vinný ocet, třtinový cukr, růžová sůl, česnek, kmín, koriandr, zázvor, bazalka, cibule, skořice a kardamom. Žádný éčka a podobný voloviny, takže pecka. Pár věci ve složení překvapí. Třeba růžová sůl a bazalka. To by čekal v chilli omáčce asi málokdo. A jak vypadá samotná omáčka?

Rozpálená švestka vzhledově připomíná spíš řidší marmeládu. Po prvním nalití vás to rozhodně překvapí. Hlavně díky barvě a super ovocné vůni by si ji někdo s marmeládou na první pohled splíst mohl. V omáčce jsou rozeznatelný kousky namletých papriček a ostatní zeleniny. Při jedení kousky nijak neruší a občasný zákus do cibule nebo kusu švestky potěší. Konzistence je fajn. Pokud omáčku pořádně protřepete před nalitím, tak se všechno krásně spojí a konzistence je naprosto perfektní. Ani moc řídká, ani moc tuhá. Někdo by ji možná ještě o něco víc zahustil, ale pak by ji zůstávalo na soustu hodně a to by vzhledem k pálivosti nemuselo dělat dobrotu. Za mě teda konzistence akorát. U domácí omáčky bez použití chemie a přemíry cukru to určitě musí být oříšek. Tady se to povedlo. Cukru v omáčce opravdu moc není. A pokud, tak hlavně přírodního ze švestek. Omáčka krásně ovocně voní. Váš nos rozezná prve ovocnou vůni švestek, pak zachytí trochu kyselosti z octa a pak se dostaví klasický kombo skořice/kardamom. Vůně je výrazná a dokáže naplnit menší místnost. Všechno se k sobě ve vůni hodí a nic neruší.

To stejný platí i u chuti. První na řadě jsou švestky lehce políbený skořicí a kardamomem. Pak lehce zázvor, ale to už se z pozadí řítí chilli papričky a rozhodně se toho nebojí. Švestky jsou nuceny ustoupit a v puse vás začne pálet. Tady se to bude lišit osoba od osoby a jídlo od jídla. Když ji chutnám samostatně, tak se pálivost blíží hranici, kdy si ještě pálivost užívám. Taková sedmička z deseti na moji soukromé stupnici. Silnější omáčka se třema papričkama na etiketě by na hranici užívatelnosti byla skoro určitě. Možná i za ní. Ale tyhle dvě papričky na Rozpálené švestce se dají krásně užít beze strachu a přesto jste si naprosto jistí, že opravdu baštíte chilli omáčku. V kombinaci s jídlem je pálivost menší a o to víc se prosazují ovocný tóny omáčky. Díky ovocnosti omáčky je taky nasnadě její použití s masem. No nebyl bych to já, kdybych ji nezkusil snad se vším, co jsem doma za těch pár týdnů vlastnictví omáčky uvařil. Jsem línej, takže zase tak moc toho nebylo. Ale něco přece. Tak třeba špagety a ostatní těstoviny. Na ty se omáčka nehodí. Párky? Taky nic moc. Pikantní švestky a chuť párků k sobě moc nejdou. Pokud se ale budete držet komba maso a Rozpálená švestka, dostaví se výsledky. Tak třeba domácí slidery.

Rozpálená švestka dokázala držet krok s ostatníma surovinama. I přes silnou chuť slaniny, masa a cibule se dokázala prosadit. Nejen pikantností, ale i její ovocností. Pikantnost provázela chuť slideru po celou dobu, na ovocnost jste se museli zaměřit, ale vyplatilo se. S hovězím se kombinovala jedna báseň. Se zeleninou ve slideru si taky omáčka padla do oka. K čemu mi ale omáčka chutnala opravdu nejvíc a k čemu si zaslouží razítko "kavoniho tajný gastrotip", je krůtí maso.

Krůtí plátky, bramborová kaše a Rozpálená švestka. Chuťový orgasmus zajištěn. Jemná chuť masa, jemná ovocnost omáčky, jemný koření v pozadí obojího a do toho parádní, akurátní pikantnost. S jídlem omáčka není tak moc pikantní, jako když ji chutnáte samostatně, a tak si můžete naplno vychutnat všechny plejády hlavního chodu na jazyku. Pikantnost vás provází od začátku do konce. Pikantnost je ale v tomhle spojení natolik decentní, že ustupuje mezi sousty, aby se s každým dalším zase vrátila. Tak si můžete gastroorgasmus užívat opravdu často a kombinace je to návyková. Švestky společně s krůtím masem se u mě v kuchyni určitě neukázaly naposledy.

Gaston dělá spoustu různých příchutí a musím podotknout, že je opravdu super, že tam vždycky cítíte i to ovoce/hlavní složku z etikety. Výběr omáčky je proto dost snadnej. Jaký máte rádi ovoce/hlavní složku plus kolik papriček na etiketě jste ochotni vydržet. Jakmile máte tohle rozhodnutý, máte vybráno. Za mě osobně jsou ideál pálivosti papričky na etiketě dvě, k výraznýmu jídlu možná tři. Ale já jsem víkendovej chilližrout. Osoby, pro který je peklo jen chalupa na letní víkendy, se nemusí bát jít do vyšších pálivostí. Pokud jste z Ostravy, zajděte si na farmářský trhy a zkuste sami. Na webu pak mají i další prodejní místa/způsoby. Určitě si vybere každej. Snad jen jedno varování. Pokud vás nesnesitelně pálí i pálivej kečup z obchodu, tak se držte při zemi a bez ochutnání nad dvě papričky nechoďte. I ta jedna vám bude možná stačit. Pokud ale víte, která bije, s chutí do ochutnávání. Cena Rozpálené švestky je 149 korun. Ostatní stojí podobně. Cena je to odpovídající. Lahvička je plná dobrých surovin, domácích papriček, domácí výroby a prostě fair trade. A to se v dnešní hipsterské době cení víc než cokoliv jinýho.

Hořčice s Habanero, Gaston Chilli

Ne často tady píšu recenze na výrobky. No ale pak si přečtete tyhle řádky: "Tak to je ona. TA hořčice. GastonChilli hořčice. Jak víte, jsem perfekcionista a neznám kompromisy. 4, ano 4 roky trvalo než jsem jí doladil dle svých představ. Jak je u mě zvykem, je jiná než ostatní, má rukopis GastonChilli. Když jsem před časem dával vzorek 27 zkoušet klukům z Los Capolitos a Gringo's chilli říkali, že je podle nich super, že by si ji hned koupili. Na ten popud jsme ji vzali na Hradecký slunovrat, kde ji vyzkoušelo přes 30 lidí a jen jednomu z nich na ni "něco" vadilo, ostatní byli nadšení a dokonce větší polovina ji chtěla hned koupit. To mě utvrdilo v tom, že je to TA GastonChilli hořčice." Tomu se přece nedá odolat. Tak jdeme na to.

Hned jak jsem tuhle lahvičku přinesl domů, manželka ochutnala a prohlásila, že Gaston je génius. To mě nechalo celkem chladným. Za prvé vím, že je (viz ocenění v USA) A za druhé jsem podle ní génius i já... Ale pak jsem taky ochutnal a spadla mi brada. A spadne mi pokaždé, když hořčici znova ochutnám. I během psaní téhle recenze si nemůžu pomoct a co dvě věty si musím zase dát na lžičku. Kolikrát se tohle člověku stane s hořčicí?

Chuť je totiž příšerně návyková. Začne to překvapivě příjemnou kyselkavostí, nejspíš z octa. Ale opravdu příjemnou. Úplně si ji užíváte. Po třech čtvrtinách sekundy kyselkavost naprosto hladce přejde v neskutečnou ovocnost. Ale tak ovocnou ovocnost, že jsem na etiketě marně hledal ananas nebo něco podobnýho. Nic. Podle všeho ovocnost pochází čistě z papriček v kombinaci se zbytkem surovin. Klobouk dolů. Hned po ovocnosti přijde nenásilná pikantní chuť, která bude vaši pusu provázet, dokud znovu neochutnáte a celej kolotoč se nerozjede nanovo.

To nejlepší na tom všem je, jak se jednotlivý chutě při přechodu bezbariérově prolínají v puse a máte pocit, že se vám na jazyku děje něco exkluzivního. Opravdu jsem v životě neměl lepší hořčici. A to miluju hořčice. Od obyčejný plnotučný přes německý hrubozrnný až po francouzský dijonský. Všechny mám rád. Ale teď přišla jejich královna. Hořčice s Habanero od Gastona. Vlastně si vzala od každé něco. Kyselkavost od plnotučné, chuť zrníček od hrubozrnných a říz od dijonských. Do toho dodá svůj pikantní rukopis. A přesně v tomhle pořadí tuhle jízdu zažijete s každou další lžičkou. A to jsem ani nezmínil tu krásně ovocně kyselkavou vůni, která se line okolo každýho sebemenšího kopečku téhle hořčice. Nebo to, jak jsou zrníčka hořčice perfektně naložený a křehký. Krásně je rozkousnete, aniž by kladly odpor a přesto dodají ten křupací efekt. Prostě bomba. A jak moc hořčice pálí? To je asi dost individuální. Mně se pálivost trefila přesně do vkusu. Taková pětka z deseti v mojí osobní stupnici. Hlavně je to ta nenásilná ovocná pálivost, která má lehkej nájezd a pomalej dojezd. Habanero patří mezi klasiku a pokud nemáte nic proti pikantnímu jídlu, tak tenhle level určitě zvládnete. Pro plechový huby je na webu ještě verze s Morugou.

K čemu se hořčice nejvíc hodí? Pokud ji nezbaštíte na posezení, tak si ji můžete dát k čemu chcete. Drží tvar, dá se namazat a dá se prostě kydnout všude. Já ji vyzkoušel snad na deset různých způsobů. Plácal na pizzu, plácal do sendvičů, naplácal do nakládanýho Hermelínu (ten jsem ještě neochutnal), udělal jsem z ní hořčičnou omáčku ke králíku nebo ji cpal k uzeninám. A chutnala všude tam, kam se dala. Opravdu mocná kyselkavo-ovocná pikantní chuť se ráda přidá ke všemu, ale díky svoji síle dokáže převzít i celý jídlo. Třeba sendvič se šunkou a sýrem byl posunut na vyšší level, samozřejmě si pak ale úplně nevychutnáte chuť šunky. Za mě nejvíc padla k prostýmu točenýmu salámu, jak smaženýmu, tak k  vařenýmu. Obyčejnej točeňák od řezníka se vedle hořčice dokázal prosadit a tučná, uzená chuť krásně ladila s hořčicí. Jakmile objednám další lahvičky hořčice, tak si skočím i pro další podkovu točeňáku...

Cena za 220 ml lahvičku je 99 korun českých. Vzhledem k domácí výrobě a exkluzivním surovinám je to cena obhajitelná. Jen ji berte po dvou. První lahvičku máte pryč do týdne...

PS: Tohle není reklamní článek. Hořčici jsem si normálně koupil (a během psaní recenze i dobaštil). To jen kdyby někdo chtěl rýpat do mýho nadšenýho článku. Ale tahle hořčice si ho fakt zaslouží. Teď jen počkat na výplatu a nakoupit i pro rodinu. Třeba se za rok dva otevřou hranice... :)

Hovězí Tacos, Los Capolitos

Dnes si dáme soutěž. Soutěž, na jejímž konci se dozvíte, kde si můžete zajít na dobrý mexický jídlo. A to bude i vaše výhra. Nová znalost. Informace. Informace, kterou ani samotnej Einstein neměl v hlavě. A to něco znamená!

Soutěžní otázka zní: "Kde si můžete dát tyhlety krásný hovězí tacos?"

V Los Capolitos! Zrovna tyhle jsou z fast foodové pobočky ve Frýdku. Kousek od Místku. A jsou geniální! Lehce křupavá kukuřičná placka naplněná kořeněným trhaným hovězím masem je přesně to, co si chcete dát. Věřte mi. A k tomu si můžete vybrat kopec dalších surovin z pultíku dole. Vypíchnul bych hlavně nakládanou cibulku, která byla naprosto geniální. K tomu nějaká ta kukuřice, rajčata, koriandr, sýr a prostě co chcete. Nebo spíš co zrovna mají. Těsně přede mnou dobrali avokádo, takže zrovna to jsem si dát nemohl. Ale jinak jsem si nechal naložit všechno. K tomu středně pikantní salsu, kterou pro ně mimochodem dělá čilikrál Gaston. A dostal jsem na talíř tak krásný jídlo, že člověk ani neuvěří, že obědvá ve food courtu obchodního centra.

A ta chuť! Cítit bylo doslova všechno a v puse máte nefalšovaný mexický Mardi Gras. Hovězí chutná jak po mase, tak po koření. Zelenina je čerstvá, doplňuje ji koriandr. Nakládaná cibulka je nakyslá, nepalčivá a krásně cibulová. Trocha sýra. Všechno dokresluje středně pikantní salsa. Středně pikantní podle Gastona. Já bych to nazval docela dost pikantní salsou. Taková osmička z desíti. Kupte si pití. Prostě bomba. Nezapomeňte ale jíst rychle, protože všudypřítomný tekutiny vám začnou rozmáčet samotný tacos. Což vůbec nevadí, ale jen ať to víte. Taky to bude asi důvod, proč si tacos můžete dát jen na pobočkách. Nerozváží je.

Cena je vyšší. Za tři tacos dáte něco přes dvě stovky. Pokud si to dobře vybavuju. Ale dostanete pořádnou porci zdravýho junk foodu, kterej stojí za každou korunu. To vám přísahám. Nemám co víc dodat. Pokud vám mexický chutě nejsou cizí a půjdete okolo jedné z mnoha poboček, určitě zavítejte dovnitř. Burrito, který jsem měl pár let zpátky, bylo fajn, ale jsou to až tyhle tacos, který mě chytly za srdíčko. Čerstvý, chuťově silný, vyvážený a rychlý jídlo. Asi tak nějak by měla vypadat budoucnost fast foodů. A já sem pro...

Burrito Grande s hovězím masem, Los Capolitos, Ostrava

Damas, caballeros y los bomberos con sombreros. Dlouho jsem se chystal okoštovat něco v Los Capolitos. A dlouho mě v tom bránila nechuť k fazolím, který tam dávají snad do každýho jídla. Jednou jsem si střihnul otravu jídlem z plechovky fazolí. Nic příjemnýho. Spousta křečí, horeček, průtoku tělesných tekutin v místech, který na podobnej průtok dělaný nejsou a podobně. Naštěstí čas všechno spraví (pokud to ještě víc nerozbije), takže stačilo jednou k plechovce fazolí přidat slaninu a vzal jsem je na milost. Dnes si fazole dávám dokonce i rád. Takže Los Capolitos byla jasná volba. Snad vás tenhle úvod s vsuvkou fyziky kapalin naladil. Jdeme na recenzi Burrito Grande!

Los Capolitos je po Angel Grill další podnik vzniknutvší ve městě zvaném Frýdek-Místek. Dnes mají i pobočky v Ostravě, Olomouci a Opavě. Další města se chystají plus shánějí frančízanty. Kdo má plnou prkenici nebo je mu banka ochotna půjčit nemalý peníz, mrkněte sem. Prostě burgery jsou už zjevně ohraný, dneska frčí Mexiko. A proč ne. Ochutnat se musí všechno. No a pokud máte zákaz vycházek od hygieny, všude musíte tahat pišišvora, co vás nenechá v klidu najíst nebo máte jen línou zadnici, tak si můžete nechat jídlo i dovízt. To jsem udělal já.

A takhle vypadá velký zabalený půl kilový burrito. Ten talíř je obyčejnej talíř na druhý. Takovej ten, co vám dá tchýně, když se nastěhujete do novýho bytu. Takovej ten docela velkej talíř.

Po rozbalení burrito ještě nabude na impozantnosti. Nevím proč, ale hned mi hlavou projela myšlenka na Hvězdnou pěchotu. Asi nic moc do soutěže krásy. Každopádně jak už o sobě tlustý věci rády tvrdí, krásu je třeba hledat uvnitř. A ono fakt.

Nádhera. Pro pořádek vyjmenuju suroviny. Spoutu z nich si můžete vybírat, odebírat, přidávat a až na guacamole vám to nehne s cenou. Za mě super počin. Takže já si dal Burrito Grande s hovězím masem, Pico de gallo, ostrou zauzenou Chipotle salsou, zakysanou smetanou, nakládanou cibulkou, salátem a sýrem. K tomu tam ještě najdete fazolky pinto, fazolový krém a limetkovou rýži. Začnu masem. Maso bylo perfektní. Šťavnatý trhaný hovězí, exoticky okořeněný, chuťově jemný, přesto ostrý po zauzené chipotle salse. Ta zauzená ostrá chuť byla šíleně osvěžující a všudypřítomná. Pálivostí tak na sedmičce z deseti pro lidi, co si pikantní občas dají. Pokud máte rádi jen maličko ostrý jídla nebo absolutně neostrý, rozhodně si nevybírejte ostrou salsu, ale jděte do jemné. Já si rád občas vypálím buňky v těle, takže ostrou zauzenou chipotle salsu můžu jedině doporučit. A k hovězímu se hodí dokonale. Množství masa bylo naprosto v pořádku. Váhově si troufnu tvrdit, že tvoří většinu sendviče.

Další asi nejpočetnější složkou je limetková rýže. Nějakou extra limetkovou chuť jsem ve spojení se zbytkem nerozpoznal, ale možná tam byla a jen jsem si ji přiřadil k Pico de gallo. Každopádně rýže to byla taková ta klasická nelepivá sypká. Já osobně dávám přednost jasmínové a pořádně slepené rýži. Ta ale do burrita a mexické kuchyně nepatři, takže sypkou beru. Rýže byla uvařená akorát a do burrita prostě patří. Ač lehce nudná, tak bez ní by to nebylo ono. Další chuťově nepřehlédnutelnou surovinou je salátek Pico de gallo. Naposled jsem o něm psal v bagetě od Pavlíny, na kterou internet zapomněl rychleji než na Čapí hnízdo. Jde o takovej rajčatovej salátek. Ideální k pikantnímu masu.

A pak jsem tam cítil spoustu koriandru. Koriandr je jedna ze surovin, kterou si můžete přidat. Já si ho schválně nebral, protože má opravdu silnou chuť a já se spíš těšil na nakládanou cibulku v kombinaci se zakysanou smetanou. Koriandru bylo v burritu opravdu dost, takže si nemyslím, že by byl všechen z Pico de gallo. Spíš se seňor kuchař nebo seňorita kuchařka spletla a šoupli mi ho tam nechtěně extra. Což o to. Mně koriandr chutná. Ale znám hodně lidí, kteří ho vyloženě nesnesou a vzhledem k jeho množství by tohle burrito museli vyhodit, protože bylinka se vytahuje z podobnýho jídla opravdu špatně. Já to samozřejmě normálně snědl, ale příště bych ho radši bez extra koriandru, abych se mohl soustředit na zajímavější chutě. Koriandr je taková chuťová šikanózní entita. Lebedí si v burritu a když najde surovinu okolo, tak ji utluče do bezvědomí. Na uzený chilli si ale naštěstí netroufl.

Z toho vyplývá, že nakládanou cibulku a zakysanou smetanu jsem v celku necítil tak moc, jak bych rád. A že bylo o co stát. Nakládaná cibulka byla krásně nakyslá a bez typické palčivosti. Asi naložená v nějakým balsamikovým octu nebo tak. Nějak takhle jsem si její chuť představoval během objednávání. Nezklamala. Množství mohlo být o chlup vyšší, ale jinak OK. Množství zakysané smetany se bude hodnotit dost těžko. Nějaká tam byla na sto procent, ale vzhledem k obsahu se do něho de facto vpila, chutě zjemnila a pak dělala že nic. Dám si ji tam znovu? Určitě! Trochu zklamáním byl sýr. Cítit nešel vůbec a až jsem našel nějaký divný nudličky, tak jsem si ho vlastně všiml. Po jeho samostatným ochutnání bych vsadil pětikorunu, že šlo o nějakej obyčejnější eidam nebo goudu. Možná to bylo něco lepšího, ale tak jako tak by si burrito zasloužilo o dvě stě procent výraznější sýr. Zbytek burrita by to povýšilo na vyšší level.

Občas zahlídnete i kukuřici. Nejen očima, ale dokonce se dokáže projevit. Samotný fazolky pinto mají klasickou fazolovou chuť. Nebyly rozvařený, což oceňuju víc, než by se mohlo zdát. Množství naprosto v pohodě. Na fazolovou pastu jsem se nějak extra nesoustředil, ale nepochybně tam byla. S masem, uzeným chilli a koriandrem byla chuť fazolí všudypřítomná a příjemná. Do toho občas zelenina, rýže nebo nakyslá cibulka...

Burrito od Los Capolitos je geniální počin. Obří a surovinama naprosto přeplácaná hrouda jídla v tortille, která je ale neuvěřitelně svěží a sytá zároveň. Nejsem chodící zdravověda, ale tohle jídlo mi přišlo až překvapivě zdravý a nějakým podivným způsobem i lehký, ač si z fotek člověk udělá názor opačnej. Všechny suroviny mají samy o sobě vyladěnou chuť a dohromady celkem fungujou. Extra neobjednanej koriandr mi trochu zabil cibuli se zákyskou a sýr by to chtělo vylepšit, ale jinak jsem si pochutnal dokonale. Tak dokonale, že nemám ani nejmenších pochyb si od Los Capolitos objednat znova. Potěší i rozumný nacenění. Za tenhle obří přescelotalířovej mexickej kokon si účtujou (v Ostravě centru) 165 korun. Jedny z nejlíp utracených peněz za oběd. V případě dovozu připočtěte něco za obaly a dovoz. Máte rádi mexickou kuchyni? Nalákal vás obrázek? Tak směle do Los Capolitos. S jejich burritem chybu neuděláte.

PS: Na pobočkách si k jídlu můžete dát speciální omáčky, který pro ně dělá kdo jiný než legendární Gaston. To je obří a nekompromisní plus. Omáčky si můžete i objednat v eshopu.