TeriyaKing Chicken Burger, Burger King

TeriyaKing

Hubnete do plavek? Ne? Ale měli byste. Kdo se má na ty opálený pytle sádla koukat. Hrůza. A pomoct vám k tomu může třeba novej TeriyaKing Chicken Burger V Burger Kingu, kterej je plnej zeleniny. A zelenina je zdravá. A kuřecí maso taky. A kukuřičná houska? No úplná dieta!

Po ne až tak povedených slepičích koulích jsem se odhodlal prubnout ještě kuřecí verzi TeriyaKing burgeru. Toho burgeru, kterej se objevuje jako první na všech promo obrázcích k TeriyaKing akci. Toho burgeru, z kterýho omáčka přímo stříká jako moje sliny v puse, když vidí tuhle fajn kombinaci barev a pořádné nálože junk foodu. Jdeme na to.

TeriyaKing Chicken Burger obsahuje obalovaný kuřecí maso, sýr, salátový okurky, červenou cibuli, polníček, pomerančovou teriyaki omáčku a to všechno v kukuřičné housce. Jednoduchá kombinace, která dokáže snad jen příjemně překvapit. A taky že jo. První věc, které si člověk všimne, je opravdu nahrubo nakrájená zelenina. Někdo by to nazval na prasáka, jinej zase slovem rustikální. Tak jako tak se s tím obsluha zjevně nemazlila a poslala mi tam plátky okurek tlustý jak Zlatý stránky v jejich nejlepších letech a množství cibule, který by porazilo středně vyvinutou hrošici. A hádejte co. Mně to nevadilo a kopu čerstvé zeleniny jsem si užil od začátku až do konce. I ty salátový okurky, který tady poctivě hejtím od roku 2011, protože evokujou stánkovej burger a ne prémiový žraso z fast foodu. Prostě k tomule burgeru to sedlo. I toho polníčku klidně mohlo být víc.

Kromě zeleniny v sendviči najdete i celkem slušnou porci sýra. Podle popisku na webu se jedná o Cheddar. S pořádným čedarem tyhlety dva plátky taveňáku mají samozřejmě společnou snad jen barvu, ale do burgeru proč ne. Jenom ta chuť mi přišla relativně slabá a s přehledem ji smázla i ta salátová okurka, což je škoda.

Samotný maso bylo tentokrát povedený. Oproti koulím bylo poznat, že se jedná o nahrubo namletý prsní maso, chutnalo to jako čistý kuře a obal taky celkem ušel. Maso je obalený v kukuřičných lupíncích. Svoji křupavost, pokud nějakou mělo, ztratilo pod nánosem omáčky a všeobecné vlhkosti ostatních surovin. I tak je ale placka celkem fajn a pokud jdete na kuřecí burger, určitě nebudete zklamaní.

Omáčka je ta stejná, co byla na koulích. Lepivá, sirupovitá, sladká, nakyslá, ovocná, středně pomerančová, míň sójová a taková dost exotická. Jenomže tentokrát netvoří hlavní chuťovou linku sendviče. Spíš jen doplňuje a podporuje chuť zeleniny a kuřete. Po zakousnutí a lehkým požvýkání nejvíc ucítíte chuť zeleniny, pikantnost z cibule, k tomu chuť kuřete a někde v pozadí exotickej šmrnc z omáčky a příjemnou chuť housky. Housku vůbec musím pochválit. Tady ta kukuřičná, kterou u Burger Kinga používají přes deset let, je za mě top fast foodová houska. Měkoučká, nadýchaná, přesto se nerozpadá, poctivě drží všechny suroviny a chuťově je hrozně příjemná. Tahle houska je vlastně taky důvod, proč jsem se vůbec odhodlal TeriyaKing Chicken Burger ochutnat. Ostatní housky od Burger Kinga bývají těžkej podprůměr.

Takže si to shrňme. TeriyaKing Chicken Burger chutná hlavně po zelenině, po mase, trocha omáčky, trocha sýra, dobrá houska. V puse budete mít příjemnou pálivost z cibule. Nemám co vytknout. Jarní klasika dotáhnutá k dokonalosti díky výměně profláklé majonézy za rafinovanou exotickou omáčku. TeriyaKing Chicken Burger taky působí mnohem víc "fresh" než všechny pokusy konkurence. Jen bacha na cibulový aroma, který se kolem vás bude ještě chvíli po obědě motat.

Cena je 159 korun samostatně. To je celkem dost, ale pokud máte chuť na fresh kuřecí hambáč, zklamaní nejspíš nebudete. Za menu si připlatíte celých 80 korun, což je naprostej úlet a to za ty nejlevnější ARO hranolky a post mix limču nemůžu doporučit nikomu. Ale samotnej burger na menší a relativně zdravej oběd v pohodě stačí. Palec nahoru pro Burger King a dost možná prubnu ještě Wrap...

Teriyaki Chick'n Pops, Burger King

TeriyaKing

TeriyaKing Chick'n Pops. Chick.. co? Pop. Co to. Moment. Mrknu do slovníku. Pop je "dát do frcu", "estrády", "zastavárna", "šampaňské", "taťka", "vklouznout" nebo třeba "přijít náhle"... Hm... Tak co si vybrat. Asi dát do frcu. Takže Teriyaki Kuřecí Dát Do Frcu. Jdeme na ně!

Burger King, poslední mohykán opravdových novinek ve fast food světě. Tak nějak. No rozhodně jeho akce chodí jako blesk z čistýho nebe a vzhledem k cenovým kolotočům konkurence už ani tak nevyčnívá svoji předražeností. Momentálně se tam usadila akce TeriyaKing, kde si můžete dopřát pomerančovou Teriyaki omáčku v kombinaci s čímkoliv, co tam máte rádi. Hovězí, kuřecí, kytičky, wrap... Mě zaujala ta pravá novinka, Chick'n Pops.

Takhle vypadá ta střední porce. V zátiší se Schwipp Schwappem a středníma hranolkama. Vtipná trhací krabička zaujme každou slečnu, co mívala ráda má mě rád, nemá mě rád během škubání kopretiny. Nás borce spíš zaujmou lepivý kulky uvnitř. Hned jsem jednu napíchnul a ochutnal.

A hned zkraje se dostavily dost rozporuplný pocity. Jako kuře není špatný. Burger King se dušuje, že se jedná o 100% kuřecí prsní maso. Silná to slova. Já bych to viděl tak na 99% plus koření, ale budiž. Každopádně hmota koule uvnitř chutná jako kuře. Namletý kuře. Jednou mi i cosi křuplo v puse, takže o ručně vyřezávaný bio kuřátko tady nepůjde. Spíš o nějakou velkovýrobnu kuřat, kde jim prsa seká nějakej automat, když kuře visí za nohy hlavou dolů na pásu jak ve fabrice. Jestli jsou v tom jen prsa nebo i jiný části kuřat netuším, ale ke starýmu dobrýmu kuřecímu separátu to má daleko, takže za mě fajn. Každopádně kvalitou hmoty je konkurence popředu.

Omáčka je super. Lepivá, sirupovitá, sladká, nakyslá, ovocná, středně pomerančová, míň sójová a taková dost exotická. Dost nejspíš je to ta samá, co občas dostanete v KFC. Díky sirupovité konzistenci omáčka proteče až dolů a více či méně lízne snad všechny koule. Takže maso OK, omáčka super, proč teda rozporuplný pocity?

Strouhanka! Nebo čím jsou ty koule obalený. Chuťově opravdu zvláštně neutrálně nijaká, unylá a staře odpudivá strouhanka. Nejde v tom cítit žádný koření, ba ani sůl. Jen staroba. Takřka hned to ve mě evokovalo můj zážitek s All you can eat v Asia Buffet. Samozřejmě to nebylo až tak příšerný, ale je to obrovská škoda. Maso celkem ujde, omáčka je fajn, ale celkovou chuť každé jednotlivé koule se snaží utlouct opravdu nepovedenej obal. Kde udělali soudruzi chybu?

Po letech bádání a průzkumu krabičky jsem se odhodlal odtrhnout nedbale nalepenou nálepku, kde na mně vyskočil slogan německýho Burger Kinga "Rühr mich!", který podle všeho frčel v roce 2021. Jestli jsou z té doby i Chick'n Pops netuším, ale vůbec bych se nedivil. 

Poměr cena množství pak kupodivu celkem ujde. Za střední porci chtějí 109 korun a koulí tam bylo celkem dost. V kombinaci s dubnovým Whopper Jr. Menu za 99 korun se středníma hranolkama a bezedným kelímkem to je celkem slušnej oběd za 208 korun, což je na Burger King pohodová cena. Doporučit Teriyaki Kuřecí Estrády ale můžu jen fandům do fast foodů, protože obyčejný lid tohle zažít asi nemusí. Tak snad to bude příště se strouhankou z Chicken Fries, který se jim kdysi celkem povedly. Do té doby jsme odkázáni na lepivý koule se stařeckým šmrncem.

Cheeseburger Pizza, Vosíme

Americká sezóna

"Ještě to stihneš!", přišlo mi na email od Vosíme. Od 8.4. končí jejich Americká sezóna a začíná nová. A mají pravdu. Já to stihnu. Vy už asi ne. Teda pokud nemáte upozornění na nový články nebo tak. Tak jako mohl jsem tu recenzi napsat týden zpátky. Ale nenapsal. Hlavní je, že jsem to stihl!

Vosíme má spoustu poboček po celé Moravě. Zbytek republiky plnej veganů, abstinentů a voličů fyjalové drahoty je nezajímá. Takže nemoraváci nemusí číst dál, Moraváci štamprlu do ruky a jdeme na to. Součástí Americké sezóny ve Vosíme je/byla Hot Dog Pizza a Cheeseburger Pizza. Já chtěl prve Hot Dog Pizzu, ale v Ostravě v centru z nějakýho důvodu nebyla k dostání. Na Porubě byla. Na Jihu taky... Tož s pocitem méněcennosti jsem vybral Cheeseburger Pizzu.

Tomato, mozzarella, cheddar, vysočina, nakládaná okurka, burgerová omáčka. Jůesej bejby! Jes! Teda jez! Prostě to sežereš. A teď trochu vážně. Nebylo to špatný. Těsto tenký, klasicky gumovitější a tahavější bo dovoz. Sýra akorát, aby byl cítit, ale nepřekážel. Vysočina dobrá, pěkně pustila tuk a občas křupla. Okurky fajn. Víc kyselý než koprový. Nahoře najdete oregáno. Za to oba palce nahoru. Rajčatovej základ tam byl a byl ok. Teda oukej. Burgerová omáčka, tož ta mě ale zklamala. Byla to taková ta nejlacinější omáčka podobná spíš francouzskýmu dresingu než čemukoliv americkýmu. Taková ta hodně olejovitá, nahnananá kdovíčím. Krom sladkokyselosti žádná přidaná úroveň. Podobně kvalitní omáčky dneska koupíte v obchodech pro socky, jako je Action nebo Pepco. Jakožto člověk s dětmi uvhrnutý do chudoby fyjalové drahoty sem v Actionu nedávno byl, ze zajímavosti koupil tohleto a kvalita je asi na stejné úrovni. Halt ne všeci jsou zazobaní jako důchodci a mají na omáčky Heinz nebo ty střední řady z Kauflandu, ale když už si na něčem založím Americkou sezónu, tak bych čekal něco trochu lepšího.

Každopádně celkově pizza nebyla vůbec špatná a člověk si pochutná. Vysočina s okurkama je dobrý kombo, sýra akorát a když se přenesete přes lacinější chuť omáčky, tak vám nic nebrání v tom tuhle pizzu spucovat jak Šilerka rozpočet. Takových osm z deseti klidně. Na dovezenou pizzu dobrý vyšší průměr. Cena 199 za malou, z které se jeden člověk v pohodě nají.

Co se mojí nejbližší pobočce ale moc nepovedlo, byl dovoz. K pizze si mimo jiné můžete/mohli jste objednat i bramborový spirálky. Ty se do auta podívaly ale až při druhé jízdě, protože při první byly zapomenuty. Tím pádem i přes vychytanou krabičku přijely v gumovým stavu a stály za lejno. K tomu byla ta jejich slavná burgerová omáčka, která ač těžce podprůměrná, tak jen díky ní jsem byl schopnej tu bramborovo spirálovitou gumu pozřít. Chyba se stane, chápu, ale tak snad si alespoň nějak vyladí procesy, aby se nestávala opakovaně. Si pak člověk rozmyslí, jestli to za 59 korun riskne nebo si radši koupí pět Bruncvíků.

A pokud máte po letních bonusech a máte chuť rozhazovat, můžete si za dvacku objednat i jejich limitovanou magnetku. A pokud máte štěstí jako já, dovezou vám magnetku ze staré akce. Jako chtěl jsem émerickou včelu, mejd in jůesej, jako mají na webu. No dostal jsem jinou, starší. Ale po tom, co manželka z kuchyně na mě volá "Proč máme na ledničce letící hov*o?!" to tam vidím taky a tu magnetku miluju. Posuďte sami:

Takže abych to shrnul. Cheeseburger pizza je fajn. Vosíme stojí za to vyzkoušet, je to ta lepší dovozová pizza. Burgerovou omáčku příští rok vylepšit. Jezdit jednou místo dvakrát. Magnetky jsou fantastickej nápad... 

A teď si jdu pustit Bailadora, ať vím, jak se vyhnout žabám a fyjalové drahotě! Práci a Moravě zdar!

Maestro Deluxe Chicken a Maestro Deluxe Beef, McDonald's

Maestro by Přemek Forejt

Hroch se s brokem sešel a máme tady nový burgery od Přemka Forejta. Přemek se snaží a snaží. Vaří kde může, zpívá a tančí, ale TOHLE prostě nepřekoná. I tak ho beru na milost, protože díky němu máme alespoň raz za čas pořádný novinky u McDonald's. Nejspíš by jeho výplata od McDonald's pokryla celoroční práci vícero kuchařů tvořící novinky, ale McDonald's je dneska halt jinde a stěžovat si na současnou generaci a jak to všechno dřív bylo lepší, nehodlám. Člověk pak vypadá staře. Současné nevděčné generaci je to stejně jedno. Bolí mě záda. Dřív to bylo lepší. Jdeme na to.

Minulej rok to bylo o kyselosti. Přemek rád kyselo. Letos se držel o chlup víc při fast foodové zemi a nový sendviče jsou tak spíš o omáčkách. Ujetá surovina v podobě sušenýho rajčete nesmí chybět. No a kýbl okurek pro milovníky kysela taky ne. Vybrat si můžete z kuřecí nebo hovězí varianty. K tomu máme nově čedarový trojúhelníčky, rustic fries s deluxe omáčkou a jako třešnička na dortu je meruňka. Já okolo McDonald's poslední týden chodil až podezřele často, takže vám přinesu recenzi na všechno. A to zadarmo!

Začneme Maestro Deluxe Chicken. Oblíbenější varianta samotnýho Přemka. Obsahuje obalovaný kuřecí maso, salát, kyselý okurky, čedar, kousky cibule, slaninu, Chargrill omáčku, McBacon omáčku, sušený rajčata a to všechno je v Chilli housce. Proč zrovna tyhle suroviny? „Vybral jsem si do nich věci, co mi v McDonald’s samotnému chutnají. Ale úplně nejvíc mě baví dvě omáčky, sušená rajčata a jemná pikantnost. Chtěl jsem vymyslet burger, který je postavený na mekáčovských klasikách, jež mám sám rád. Takže jsem vybral třeba slaninu. Anebo dva plátky čedaru, já si totiž vždycky přidávám sýr navíc." To tvrdil Přemek třeba tady. S dovětkem, že suroviny vybíral a zkoušel ve svém volnu. To jen tak kdyby někdo snad narážel na to, že dělá placenou spolupráci nebo tak. Ne ne, pěkně ve svým volnu. No nic, určitě už se oblizujete, tak jdeme na to.

Na první pohled Maestro Deluxe Chicken vypadá hezky. Pěkná houska, dobře nabitá surovinama, hodně barev, hodně textur, hodně všeho. Po prvním kousnutí ze mě nadšení lehce opadlo. Zaprvé jsem v prvních asi dvaceti procentech sendviče neměl žádnou omáčku, takže to bylo suchý, ale hlavně po prvním kousnutí v podstatě byly cítit jen dvě suroviny. Slanina a sýr. Hutná chuť čedaru a krásně uzená chuť slaniny v podstatě válcovala jemnou chuť kuřete. Hodně mi to připomnělo kdysi oblíbený CBO, kterej býval každoroční stálicí před Maestrem. To se psal rok 2011 a můžete si na něj přečíst i recenzi, pokud jste třeba v tu dobu nebyli ani na světě. I CBO byl hlavně o kuřeti, slanině a uzené omáčce. Zjevně si na něj vzpomněl i Přemek při skládání jeho sendviče.

Ale doba i Přemek jsou jinde, takže je potřeba surovinově přitlačit a nespolíhat se jen na starý dobrý chutě.  Při dalších a dalších kousnutí začnete objevovat krásu i ostatních surovin. Hlavně Chargrill omáčky. Ta je výrazná, rajčatová, lehce zauzená, se šmrncem pálivé papriky. Hodně povedená omáčka. Taky docela profláklá. Naposled si ji pamatuju třeba z West Coast Bacon. A tady se projevilo kouzlo v tom, když burger skládá někdo s vytříbeným jazykem. Ač je Chargrill hodně silná omáčka, k omáčce McBacon se hodí dokonale. Nebo hodí. Tyhle dvě omáčky se slijou v jedno a McBacon předá svoji uzenou majonézovitost rajčatové lehce pikantní omáčce a vznikne z toho na jazyku jeden homogenní celek, kterej je vynikající, přesto neruší a sedí s ostatníma surovinama. Hodně povedená kombinace. Asi poprvé, co jsem u McDonald's měl dvě omáčky v jednom sendviči a sedly k sobě opravdu dokonale. A jak jsem měl začátek sendviče sušší, tak obě omáčky najely později a byla to jízda. Konečně něco trochu víc šťavnatýho než obvykle.

Takže zatím to táhne hlavně chuť slaniny, sýra a rajčatovo uzená duochuť z omáček. Jakmile k tomu všemu kousnete do okurky, kterých je tam spousta, tak otěže přebírá kyselá tanková brigáda s koprovým dělostřelectvem za zády. Okurky tam jsou asi čtyři, takže pokud vám vadí koprový okurky od McDonald's, tenhle burger si nedávejte. Nebo si ho dejte bez nich, ale zase přijdete o to kouzlo. Okurky nejen že dělají velkou chuťovou práci, ale dodají i ten pověstnej křup, kterej by tam jinak chyběl. Já nejsem kdovíjakej milovník okurek od McDonald's, ale jako osvěžující prvek se do tohodle sendviče hodí dokonale. Přemek to prostě rád kyselý.

Co jsem moc nepochopil, bylo sušený rajče. Miluju sušený rajčata, aby nedošlo k mýlce. Ale dát celý sušený rajče do burgeru mi jako dobrej nápad zrovna nepřijde. Hlavně z důvodu toho, že nejde překousnout. Takže jakmile do rajčete kousnete, začnete s ním bojovat, pak to vzdáte a skončí vám v puse jako celek. Pak si ho vychutnáte, protože sušený rajčata jsou super, no a pak zase jíte zbytek sendviče bez sušených rajčat. Jakože takový rajčatový intermezzo, ale celkovou chuť nijak neovlivní. Spíš ovlivní jen cenu. Taky jsem tam měl mít rajčata dvě a dostal jsem jen jedno. Sice velký ale i tak. Pokud se měla chuť rajčat nějak víc projevit, měli by je příště nasekat na menší kousky. K uzené chuti, sýru, slanině a okurkám mi sušený rajčata taky moc neseděly. Tady se naše chuťový cesty s Přemkem neprotnuly.

Samotnou housku Přemek taky nepobral jen jako nudnej držák zbytku, ale udělal z ní chuťovej komponent. Navrchu housky je trocha chilli koření, takže celou dobu jedení vám budou lehounce a příjemně brnět rty. Sice jde o takovou jedničku z desíti, ale určitě je to příjemná změna a ke zbytku v sendviči se lehká pikantní nota hodí, takže proč ne.

Celkově se Maestro Deluxe Chicken za mě hodně povedl. Kuřecí placka sice netvoří hlavní chuťovou linku, ale je příjemně šťavnatá a nechutná špatně. Do toho silná chuť slaniny, čedaru a dvou omáček, kterých je tam dost a perfektně k sobě ladí. Sousta okurek jsou hlavně o okurkách no a sušený rajče vám zajistí minimálně pozdvihnutý obočí. A mi to chutnalo. Po dlouhé době můžu říct, že jsem si u McDonald's pochutnal. Dostanete to, co McDonald's kdysi uměl dobře a dneska je to vzácnost. Vyladěnou novinku, kterou stojí za to ochutnat. Nečekejte nějakej výstřel z gatí, ale milovníci kysela, fast foodů a silných chutí zklamaní nebudou.

Cena je přestřelená, ale to už zjevně nikomu nevadí a stává se to novým standardem. Samotnej burger stojí 184 korun, v McMenu 229 korun. Když už hodláte utrácet nekřesťanský peníz za junk food, tak bych doporučoval rovnou McMenu a k tomu Rustic Fries s Deluxe omáčkou. To s pitím za ten příplatek určitě stojí.

A komu nevoní obalená pipina, ten si může objednat namletou krávu. Maestro Deluxe Beef obsahuje úplně to samý, jen v něm místo kuřecí placky najdete placku hovězí.

Já v něm tentokrát našel dvě poctivý sušený rajčata a stejně jako u kuřecí varianty, ani tady jsem je moc nepochopil. Zase nešly z větší části překousnout, takže zase skončily skoro celý v puse a pak to sousto bylo sice hrozně super, ale vůbec nesedělo ke zbytku. Hlavně k okurkám a k uzené chuti dvojomáčky. Každopádně sušený rajčata já rád, takže proč ne.

Celková chuť Maestro Deluxe Chicken a Maestro Deluxe Beef se kupodivu hodně liší. Zatímco u kuřecí varianty kraluje slanina se sýrem, u hovězí varianty patří slanina a sýr k té slabší chuťově lince. Hravě ji přebíjí hovězí chuť masa a to hlavně díky pepři na mase. Hned vedle masa ucítíte nejvíc omáčky. Nebo spíš omáčku, jelikož McBacon a Chargrill omáčka se spojí na subatomární úrovni a rozeznat je od sebe je pak úkol přímo nemožný. Každopádně hovězí varianta je víc o mase a o omáčkách, kuřecí varianta dala hodně vyniknout i slanině se sýrem. Jakmile kousnete do okurky, je to celý o okurce nehledě na masovou placku. Lehounkou pikantnost díky housce najdete i u hovězí varianty.

Cena je taky stejná. 229 korun za McMenu s Rustic Fries a Deluxe omáčkou. Jakej sendvič z těch dvou si vybrat? To záleží na vás. Pokud s láskou vzpomínáte na CBO, pak určitě kuřecí variantu. Pokud nedáte dopustit na hovězí placky, tak vemte hovězí. Obojí je dobrý a i to hovězí tentokrát nebylo nijak vysušený a dalo se sníst i s radostí. I tak mi ale v tomhle kyselouzeným případě víc sedl Maestro Deluxe Chicken. Byl o chlup víc vyladěnej. A kdybych si měl vybrat, kterej si dám znova, bude to ten kuřecí. A jakože bude. A pak možná ještě hovězí a znova kuřecí. Přemkovi se to povedlo, tak snad si ho u McDonald's ještě chvíli nechaj nebo se alespoň od něho něco naučili.

Dvakrát jsem zmínil Rustic Fries s Deluxe omáčkou a nebyla to náhoda. Pokud si objednáte McMenu, můžete si místo hranolek nechat naložit V-čkový hranolky s omáčkou v ceně a to vřele doporučuju. Bramborový přílohy McDonald's poslední roky úspěšně ingoruje (nepočítám trochu smradoprachu do pytlíku) a Deluxe omáčka patří mezi jedny z nejlepších omáček od McDonald's. Za ty léta ušla kus cesty, ale kyselkavá a bylinková nálož k hranclím prostě sedne. Omáčky by mohlo být víc, abyste s ní nemuseli šetřit, ale to bysme za skoro čtvrt tisícovky chtěli asi až moc.

A ať to máme komplet, střihneme si i recenzi na Nacho čedarové trojúhelníčky. Tři kousky stojí 55 korun. Po zakousnutí se buď popálíte nebo ucítíte krásnou chuť hodně tavenýho čedaru. Nebo spíš tavenýho sýra s příchutí čedaru. S lehkou příchuti čedaru. Na rovinu. Prostě taveňák a od čedaru nabral spíš barvu. K tomu je tam zase trocha té pikantnosti. Já si na tom pochutnal. Celkem povedená věc a pokud máte rádi tady tyhlety taveniny, tak vás trojúhelníčky asi nezklamou. Pokud máte hluboko do kapsy, v kapsy máte díru nebo na tepláky s kapsama nemáte, pak trojúhelníčky klidně vynechte a raději si naspořte na McMenu kvůli Rustic Fries s Deluxe omáčkou.

A ať ten komplet máme kompletní, tak si z papírovýho obalu vystřihneme ještě meruňkovou taštičku. Ta nebyla nic moc. Od meruňkové náplni jsem čekal svěžest jara a pocit kvetoucích luk a hájů a dostal jsem unylou spadlou meruňu obalenou v cukru. Slaný karamel nepřekonán. Meruňková taštička není vyloženě špatná, ale znova si ji neobjednám. Cena 45 korun.

No a to je všechno. Maestro Deluxe se Přemkovi povedlo. Vyplatí se ho ochutnat. Tuplem když další slušná novinka bude beztak až Swiss King...

Tvarůžková čína

TATABAZAR 

Pamatujete přelom tisíciletí? Zlatá doba gastronomie! Všude broskev, ananas, kokosový rašple, eidam, plátky masa se vyklepávaly, dokud nebyly jako papír, obloha kam se podíváš a Steven Seagal vařil každej večer v televizi. Já si nedávno koupil jeho knížku. Z nějakýho důvodu se jmenuje Chuťovky Petra Novotného, ale je to jasnej Seagal. A podle všeho má rád pořádnou Tvarůžkovou čínu. Prostě čínský koření, hruška, sójovka, kečup... Zlatá doba povídám!

Suroviny:

vepřová kýta

kořenící čínská směs

sůl

mletý pepř

olej

sójová omáčka

kečup

hruška

3 kulaté olomoucké tvarůžky

Maso naklepeme, nakrájíme na nudličky, okořeníme kořením Čínská směs, případně dosolíme a orestujeme na oleji na pánvi. Přidáme sójovou omáčku, kečup, na kostičky nakrájenou tvrdou hrušku a ještě chvilku osmažíme. Nakonec přidejte nakrájený tvarůžky, zamíchejte, odstavte a okamžitě podávejte.

Jednoduchý jak facka a chuťově opravdu super. Pokud máte rádi kaťáky, tvarůžky a Stevena Seagala, tenhle recept je přesně pro vás!

Tvarůžek carských důstojníků

TATABAZAR 

Tvarůžkový články a recepty mají na tomto blogu ohromný úspěch. V lednu jsem napsal první recept na Loštický lečo, v únoru druhej recept na Tvarůžkovou pomazánku a u obou už mám dokonce jeden komentář! Cesta ke slávě, rudý koberce, pytle mouky, proslovy o mým stárnoucím kulečníku. To všechno se blíží! A k tomu všemu mi nepochybně pomůže i tvarůžkový recept číslo tři, Tvarůžek carských důstojníků. 

Pokud jste jako komentátor mých dvou předchozích receptů (zdravím Zdeňka) a právě objevujete svět tvarůžků, tak pro vás mám i dnešní recept, kterej vás z tohoto světa sprovodí. A to nejspíš doslova. Recept tentokrát není ukradenej z webu nebo nějakýho prospektu, kterej dostanete zadarmo v tvarůžkovým obchodě, ale poctivě ho kradu z poctivě nabité knížky tvarůžkových receptů. Normálně bych to tu nezmiňoval, ale ta knížka má tak fantastickou fotku na přední desce, že to nelze zamlčet. Hleďte!

Tohle prostě nešlo nekoupit. Čtenáři mýho našlapanýho Instagramu už to viděli i s krásnýma detailama. To jen tak. Sledujte můj instáč. Dejte odběr, lajk, přesdílejte storýčka. Prostě chci ty pánve Zepter zadarmo. Chci na Bali a pak prodávat čakry a energie. A rychle. Než mi zestárne kulečník.

A zpátky k receptu. Recept se jmenuje Tvarůžek carských důstojníků. Recept to není nikterak složitý. Někdo by dokonce řekl přímo primitivní.

Suroviny:

Tvarůžek

Vodka

Tvarůžek, nejlíp krásně vyzrálej, vezmete a zalijete vodkou. Můžete použít i víc tvarůžků a víc vodky. Kreativitě se meze nekladou.

Dáte do chladu a počkáte jeden den, jak říká kniha, nebo tři dny, jak tvrdím já, strůjce všeho gastrozla a jedinýho redaktora rubriky Tatabazar.

No a po třech dnech dostanete tohle. Tvarůžek vám zbělá, vodka do sebe natáhne potřebnej odér a jde se degustovat.

Výsledek je hodně rozporuplnej. Tvarůžek sám o sobě nebyl nic moc. Hodně zgumovatěl a spíš než jako tvarůžek byl cítit alkohol. Ztratil svoje smradlavý kouzlo a byla z toho zase ta divná tvarohová hmota, jako na začátku výroby. Zato vodka, ta chytla ty správný grády. Tvarůžková vodka měla až nečekanou komplexnost chutí a kdyby mi někdo řekl, že si jednou opravdu vychutnám sklenku vodky s tvarůžkovou příchutí, tak bych ho nejspíš označil za blázna, házel po něm psí výkaly a volal na něj cosi o holomóckým Babicovi. No a hele, ona ta tvarůžková vodka není vůbec špatná. Mimo střední Moravu by její prodej asi rekordy netrhal, ale užil jsem si ji víc jak klasickou vodku, kterou normálně moc nemusím. Což vám asi došlo, protože tuhle stejnou lahev z fotek už můžete na blogu pozorovat několik let. Ale slibuju, že brzo skončí! Všechno už brzo skončí. Pro vás, pro nás, pro všechny, co si Tvarůžek carských důstojníku udělají doma...

Kuřecí šiška v pečivu, Točím Šišku, Ostrava

"Točím šišku a tečka."

Když se ve městě otevře nová kebabárna, většina (střízlivých) lidí si toho ani nevšimne. Ale pokud bydlíte v Ostravě a trochu se zajímáte o místní gastronomii v centru, tak vám nemohla ujít ohromná masáž novýho podniku Točím Šišku. Podle všeho v tom mají prsty kluci z Eatmeat a z řeznictví od Bobra, takže tentokrát je očekávání někde mezi maximem a nekonečnem. Těžká startovací pozice.

Pochválit musím umístění, kdy se kluci svůj podnik rozhodli otevřít kousek od Stodolní. Tam pomalu ale jistě všechny kebabárny skoupila jedna firma a po úspěšným monopolu začala šponovat ceny. Takže konkurence určitě neuškodí. No a mám to napůl cesty mezi prací a domovem, což určitě taky není k zahození. Mohlo to být lepší? Mohlo. Není si kam sednout... ale o tom později. Jdeme na samotný jídlo. Vybrat si můžete mezi kuřecím masem v chlebu nebo v misce. Plus každej měsíc mají jeden speciál. Já si vybral klasiku, kuřecí v chlebu.

A tohle jsem dostal do ruky. Pokud jste si právě neuslintli, tak na mým blogu jste asi omylem. Tohle je prostě nádhera. Taky tímhle krokem začíná ta pravá výzva. Jak tohle elegantně sníst a vrátit se do práce v použitelným a bezflekatým stavu. V Točím Šišku nejsou žádní amatéři a jde poznat, že nad tímhle přemýšleli. Ke kebabu dostanete vidličku, pár ubrousků a jeden takovej ten vlhčenej ubrousek, kterej na konci použijete buď na ruce s pusou nebo na vyčištění bundy. Nebo kebab můžete zbaštit na stojáka přímo v provozovně u pultíku. Každopádně možnost klidnýho posezení tady chybí.

Tož vidličku do ruky a jdeme bagrovat. V kebabu kromě kuřecího masa upečenýho na lávovým vertikálním grilu najdete fritovanou zeleninu, rajčata, okurky, červenou cibuli, směs listových salátů, petržel, mátu, fetu a citrón. Tolik k výčtu z webu. Já si k tomu vybral česnekovou omáčku. Jako první sem na vidličku napíchnul fritovanou zeleninu a ta mě dostala. Chutnala jako takový ty zeleninový chipsy. Ke kvalitním televizním pořadům typu Výměna manželek si zeleninový chipsy nekupuju, k tomu mám plnotučný bramborový, ale dát fritovanou zeleninu do kebabu je geniální tah. Dodá tomu vyšší gastronomickou úroveň a chuťově se krásně prosadí. V kombinaci s omáčkou pak dvojnásob. Hned si pak připadáte jako osoba z nějaké vyšší vrstvy, což u jedení kebabu na stojáka není zrovna obvyklá myšlenka.

No a pak sem musel zkusit maso. A bomba! Kluci a holky to tam mají vychytaný. Maso bylo šťavnatý, nebylo vysušený, bylo teplý. Propečený bylo homogenně, takže se vám nestalo, že nějakej kousek byl sušší a nějakej syrovej, což by člověk u kuřecího celkem těžce snášel. No tady se bát nemusíte. Co už tak homogenní nebylo, bylo koření. Někde ho bylo o chlup víc, někde míň. Celkově ale měl specifickou chuť koření každej kousek, kterej dáte do pusy. Přes koření nejsem takovej mistr jako přes všechny diety Haliny Pawlowské, ale přesto jsem rozklíčoval mletou papriku a římskej kmín. Určitě tam toho bylo víc, ale žádná chemie z toho cítit nebyla. Jen starý dobrý koření. Maso bylo nakrájený na trochu tlustší plátky než u té klasické polotovarové šišky. Masa jsem dostal opravdovou nálož a nedokážu si představit, že by se někdo nenajedl. Takže maso je na jedničku s rudým nadobrem. Tím myslím hvězdu, ne Ransdorfa...

Další pro mě naprostou bombou byla červená cibulka. Byla to taková ta naložená, kterou miluju. To by až tak zvláštní nebylo. Ale byla naložená tak luxusně, že ač přemýšlím jak přemýšlím, lepší už být nemohla a v Točím Šišku trefili strop v možnostech červené cibule. V cibuli zůstalo cca deset procent palčivosti, zbytek nahradila jemná kyselkavá chuť s trochou nějakýho alkoholu v pozadí. Takový hybrid mezi kysanou okurkou a cibulí. Lahůdka na entou. A snad nemusím dodávat, že k masu, fritované zelenině a česnekové omáčce se hodí fantasticky.

Už sem párkrát zmínil omáčku. Na výběr máte klasický omáčky, kde teďka koukám přibyly další dvě od mojí návštěvy. Výčet najdete na webu. Já volil česnek a volil jsem dobře. Česneková omáčka v podání Točím Šišku je krásná, tučná, smetanová a přesto akorát tekutá majonéza s lehkým náznakem česneku. Česnek v ni jde krásně cítit a přesto nepřebije žádnou ze surovin včetně fritované zeleniny. Díky menšímu množství česneku v omáčce z vás taky nebude česnek táhnout ještě druhej den. Vlastně z vás nebude táhnout ani hodinu po dojedení. Je to opravdu taková distingovaná česneková majonéza. Dobrá volba.

Slušelo by se něco napsat i o pečivu. To jsem si mohl dovolit prvních několik minut úplně ignorovat, protože jsem prováděl výkopové práce vidlicí, ale pak na něho taky došlo. Kousnul jsem a ocitl se v pekařským ráji. Krásně to křuplo, nastoupila chuť pečiva, snad i trochu másla nebo čím to potíraj zevnitř, než to opečou před podáváním. Chleba, nebo jak to nazvat, držel tvar celou dobu bez jakékoliv újmy a z fotek vám musí být jasný, že snahy o likvidaci jeho integrity byly opravdu velký. Chleba to ustál. A je třeba v tuhle chvíli podotknout, že to ustál i ten voskovanej papír, v kterým kebab držíte a neprotekla ani kapka tekutin, který se snaží protlačit ven pomocí osmózy a dalších fyzikálních triků vám ušpinit bundu. Zase další známka toho, že tohle opravdu někdo ladil k dokonalosti a povedlo se.

K těm všem lahůdkám uvnitř patří třeba i čerstvý okurky a rajčata. Okurky byly dokonalý. Měly zajímavou plnou chuť, na kterou v supermarketu moc nenarazíte. Tomu odpovídala i jejich menší velikost. Rajčata pak byly ty klasický březnový, tam se zázrak nekonal. Občas tam člověk zahlídnul i nějakej ten salát, aby se tahle pecka dala líp strávit. K salátu se, dle očekávání, nádherně hodila omáčka. Jinak to byl prostě salát.

V kebabu najdete i sýr feta. Takovej ten kvalitní, smetanovej a nepřesolenej. Tyhlety slaný sýry já rád všechny, takže za mě ho tam mohli naložit i o něco víc. Příště to vidím na maso v misce a tam si ho nechám naložit extra. Kombinace jejich masa a kopy dobrýho slanýho sýra je prostě něco, co nemůžu dostat z hlavy. Pak tam měla být nějaká máta. Nejspíš ta sušená bylina nahoře. Tu jsem samostatně neochutnal a v celkové chuti se ztratila, takže nemůžu potvrdit. Na první pohled jsem myslel, že se jedná o smaženou petrželku. Svěží notu ale s přehledem dodala omáčka, takže chuť máty jako takové jsem nepostrádal. Taky mají na webu zmínku o citrónu, to se nejspíš týká jen misek nebo mi to citronem pokapali, když jsem zkoumal obsah lednice na pití. Těžko říct. Ale vůni citrónu jsem si užil při čištění bundy citronovým vlhčeným ubrouskem.

Chuť kuřecí šišky tvoří hlavně maso, fritovaná zelenina a červená cibulka. Omáčka, zbytek zeleniny a sýr pak tuhle symfonii doplní a všechno nakonec obejme křupavý pečivo. Měl jsem někdy lepší kebab? Ne. Budu mít někdy lepší kebab? Dost o tom pochybuju, ač to samozřejmě budu zkoušet. Kuřecí šiška od Točím Šišku je prostě street food dotaženej k dokonalosti. Jediný opravdový mínus je to, že si nemáte kam sednout. To je samozřejmě velký mínus pro spoustu lenivých lidí, jako jsem já, ale tahle šiška je prostě famózní a za to stání stojí. Taky stojí za 189 korun, který za ni chtějí. Podobný peníze mimochodem necháte i za obyčejnej kebab u konkurence okolo, takže tady není nad čím přemýšlet. Jen si hlídejte hodiny, protože k k večeru už mají v Točím Šišku vyprodáno a budete muset jinam. To se předpokládám časem změní, vzhledem k tomu, že si to otevřeli u Stodolní, kde to fičí spíš přes noc než přes den. Tak držím palce a už se těším na další návštěvu. Ostravákům milujícím fast food bloudícím v centru města můžu Točím Šišku jedině doporučit.