Sir Bacon Chicken Pocket Wrap, Burger King

Sir Bacon ><

Vážený pan slanina! Nebo pan Slanina? Nebo snad paní Slaninová? Vůbec. Když se řekne slanina, tak si představím jediný. Epic Meal Time a jejich až chorobnou úchylku ke slanině. A aby ne. Vypečená slanina je nepochybně ten největší důvod, proč se člověk prostě nemůže stát vegetariánem i kdyby po něm házel tofu ten nejsmradlavější dredař. Prostě ta zlatavá barva večerního sluníčka u moře, to křupnutí, tak božská chuť v tuku, to masíčko, vůně samotné matky přírody překapávané v prasátku. Ve Vesmíru je určitě spousta krásných míst, ale pokud tam není slanina, nikdo tam stejně nebude chtít nikdy bydlet. Leda tak hipíci. A Burger King, nám všem milovníkům slaniny, udělal nebetyčnou radost a přinesl akci s názvem Sir Bacon, která mluví sama za sebe.

A protože se snažím jíst zdravě, tak jsem si vybral variantu kuřecí a v tortille. Jen samý vybraný dobroty, který přece nemůžou nikomu ublížit. Sir Bacon Chicken Pocket Wrap obsahuje smažený cibulový kroužky, smažený obalovaný kuřecí maso, spoustu vypečené slaniny, sýr čedar a Chilli Cheese omáčku. Opravdu urozená kombinace.

Burger King umí motat wrapy. McDonald's se snaží o wrapy už spousty a spousty let a pořád to není nic víc než parodie na tortilly. Burger King začal dělat wrapy relativně nedávno a skoro všechny jsou prostě peckovní. Nešetří na náplni a dostanete tak nabitou pšeničnou placku, že byste s ní mohli vysklít okno. Je to jízda od prvního kousnutí až po to poslední. Tímhle bych chtěl poděkovat ostravské pobočce v Nové Karolině, kde to prostě umí.

A teď jdeme na samotný obsah wrapu. Hned po zakousnutí na mně zaútočila chuť kuřete, chuť cibulovýho kroužku, chuť tortilly a chuť čedaru. Pěkná kombinace a cítit bylo přesně to, co jsem měl v puse. To nelze jinak než pochválit. A pak se to stalo.

V dalších kousnutích se začala přidávat Chilli Cheese omáčka a hlavně opravdu poctivě vypečená slanina a byla to slast. Slastná jízda slastiplných slastí. Krémová, extrémně neumětele umělá lehce pikantní sýrová chuť. Slanina všech slanin. Vypečená jako ranní obláčky na dovolené. Do toho to maso, sýr, cibulový kroužky. Samý smažený dobroty. Mňam. Moje pusa brečí. Pláče štěstím.

Baštit Sira Bacona Chicken Pocket Wrapa je slast. Je to privilegium. Fast food ve své nejčistší niterné podobně. Přežíračka jako prase, chcete-li. Asi to nemá cenu nějak dál víc rozepisovat. Pokud vezmete řízek, naplácáte na něho vynikající Chilli Cheese omáčku, šoupnete k němu spoustu vypečené slaniny a cibulový kroužky, nemůžete udělat chybu ani kdybyste ten den dvakrát šláply do lejna. Sir Bacon Chicken Wrap se povedl. Povedl se tak, že vás prostě zase bude bavit život. Samozřejmě za předpokladu, že nemáte nic proti jedné jednotlivé surovině, protože je ucítíte opravdu všechny.

Tahle jízda vás vyjde minimálně na 159 korun. Já si ho dal s novýma bramborovýma Včkama v menu se sladkokyselou omáčkou a platil jsem 264 korun. To je hodně. Je to opravdu hodně na jídlo ve fast foodu a ať se mě někdo nesnaží přesvědčit, že to není hodně. Ceny základních surovin v obchodech pomalu klesají, energie jsou oproti minulýmu roku skoro na polovině, benzín i nafta letí taky dolů. Ale zlevnění ve fast foodech ne a ne přijít. Halt se dělají fronty i za tyhle ceny, takže nám asi zůstanou.

V případě Sir Bacon Chicken Pocket Wrapu jsem ale rád, že jsem hrábnul hluboko do kapsy, protože opravdu dlouho jsem si takhle nepochutnal ve fast foodu. Hlavně ten pocit, že starej dobrej fast food je zase zpátky a konečně se řetězce nepředhání v tom, kdo zaleze hlouběji veganům kontrolovat klky. Ze srandy jsem projel pár let do minulosti na svým blogu, abych našel, kdy jsem naposledy byl odvařenej z nějakýho jídla v klasickým fast foodovým řetězci. Kromě zjištění, že lahev vodky, kterou používám do rubriky Tatabazar, mám snad čtyři roky, a kromě zjištění, že podle Babici vařím víc, než by průměrná stále živá osoba asi měla, tak naposledy jsem si ve fast foodu na novince opravdu pochutnal v roce 2021 na Wrapper Cheeser. A to už je nějaká doba. Takže palec nahoru pro Burger King a palec nahoru pro Sir Bacon Chicken Pocket Wrap.

Palec nahoru taky za bramborový finger food, s kterým to Burger King taky ještě nevzdal a jako novinku si můžete k menu (za příplatek 10 korun) přihodit bramborový Včka. K nim jsem si přikoupil sladkokyselou omáčku. Včka musím pochválit. Krásně osmažený, křupavý, akorát osolený bramborový pohoštění. K omáčce jako dělaný.

Sladkokyselou omáčku pro Burger King vyrobila německá firma Kühne. Tolik k otázce, kam se poděl Heinz. Omáčky od Kühne můžete ochutnat mimo Burger King i v ČR. Nedávno jsem od nich kupoval pepřovou BBQ omáčku v Globusu a byla super. Jejich sladkokyselá omáčka, vyrobená exkluzivně pro Burger King, je skvělá. O něco kyselejší a přirozenější než ta od McDonald's. K bramborům se hodila a k takovým nugetám by se hodila asi ještě o chlup víc.

A nemám co víc dodat. Zašel jsem do Burger Kinga, zaplatil dardu peněz, ale odešel s úsměvem na tváři. Už se těším na příště. Jen to bude chtít počkat na další výplatu...

Lečo po babicku

TATABAZAR 

Dlouho to trvalo, ale je to tady. Dlouho jste museli přežít bez vynikajících a prvotřídních receptů z dob od Marie Terezie až po tu největší modernu. Včetně receptů, za který by se nezlobili ani během lístkovýho přídělu po válce. Prostě Tatabazar je zpátky v plné síle. Halt manželka se rozhodla zase rozmnožit a ono pak chvilku trvá, než člověk získá zpátky svůj čas na duchovno a osobní rozvoj. Ač jsem moc nepsal na blog, tak jsem samozřejmě nezahálel a pročítal moji kompletní bibliografii mistrů pana Babici a pana Sapíka. Všechny knížky, všechny recepty, dvakrát tam a zase zpátky. A pak to přišlo. Osvícení. Konečný recept. Tečka za vším. Výsledek všech kombinací. Konec nekonečna. Výcuc všech receptů stáhnutý do dvou surovin. Lečo z plechovky. A vodka. Ano.

Většina receptů od Babici obsahuje zeleninu a nepřeberná spousta z nich obsahuje i alkohol. Proto kombinace surovin konečného receptu je celkem jasná. Plus se s tím nenadřete a koupíte to v každým obchodě. Přesně ty znaky, který mistr zmiňuje nejčastěji. Plus se u toho můžete líznout, což je malý bonus, o kterém se nahlas nemluví, ale ani nemusí. Plus plechovku s lečem určitě doma nebo někde u příbuzných najdete po covidovým předzásobovacím šílenství a pravá ruská vodka pár let teďkom nebude frčet, takže je dobrý se ji urychleně zbavit.

Suroviny:

Jedna archivní, lehce narezlá plechovka leča

Vodka, kvalitní, nejlépe ruská

Příprava receptu není složitá. Otevřete plechovku s lečem. Nalijte panáka vodky. Vypijte panáka vodky. Nalijte panáka vodky. Ohřejte lečo. Stáhnete plamen, ať lečo nevaří. Nalijte panáka vodky do leča, zamíchejte a už nevařte! Ochutnejte. Nalijte si vodku a jděte degustovat.

Brrrr.

Ale tak možná...

Ne fuj.

Je to hnusný. Nešlo to žrát během Covidu ani když člověk ztratil chuť a nejde to žrát ani s vodkou. Ale můžete si to udělat doma!

Avokádový Toast, KFC

Každý si zaslouží druhou šanci. Každý. Kájínek, Fico, černí pasažéři MHD, Helenka Vondráčková, Halinin obezitolog a v neposlední řadě i KFC s jejich suchýma žloutkama. Nemám dobrý vzpomínky na suchý vajca od KFC. Vždycky sem je dostal suchý jak pytel pilin. Jako jíst sešit. Ale nedávno jsem šel okolo jejich pobočky, bylo sychravý ráno, všude šeď, beton a špinavý kaluže. A najednou svítící logo KFC a uvnitř na tabuli krásný, svěží, zelený toast plný avokáda. Čas na druhou šanci jak z filmu od Rosamundy.

Toast s volským okem, sýrem, avokádem, rajčetem, majonézou a rukolou. Přesně ten počet surovin, s kterým se vám doma ráno nechce patlat. A taky celkem svěží kombinace, která působí dost rafinovaně a promyšleně.

A ono opravdu ano. Každá jednotlivá surovina celkem slušně pracuje s tou druhou a celková chuť je vyvážená a svěží. Nejvíc mě překvapila asi majonéza. Kdyby mi někdo napatlal majonézu do toastu doma, neřeknu samozřejmě ani slovo, protože bych si nerad sám umýval záchod. Ale určitě bych minimálně tajně v koutě nevěřícně pokýval hlavou. A ona se tam fakt hodí!

Pěkně sedne hlavně k vajíčku a zvýší jeho kluznost. A konečně taky můžu říct, že žloutek nebyl vysušenej jak stará knihovna. Ne, že by byl vyloženě tekoucí, ale byl přesně na té hraně, kdy se dá pozřít a zároveň si prošel nějakou tou bezpečnostní tepelnou pojistkou, o kterou jim v KFC asi jde nejvíc. Kluznost a zajímavej chuťovej rozměr toastu taky přidaly rajčata. Rajčata. Zase něco, co si člověk do toastu doma normálně nedá a ono je to fakt dobrý. Pak nějaký zelený listí. Podle internetu rukola, já tam měl spíš nějakou salátovu směs. Ale dobrý. Na listí.

Čedar. S vajíčkem? Ano prosím. Zase dobrý kombo. A avokádo? To bylo ve formě jakési rozmačkané pasty. Za mě by ho mohlo být o dost víc. Miluju avokádo. Ovoce s velkým množstvím ochucenýho tuku. Kdo by ho nemiloval. Vždycky ho může být víc, i pokud ho jíte samotný. V toastu ho bylo tak nějak akorát, aby šlo cítit.

Prostě každá jednotlivá surovina byla super a jejich kombinace se povedla. To všechno v nenásilné formě klasickýho bílýho zapečenýho toastu. Všechno je to ochucený, vlhký, dobře kousavý, příjemný, zdravý. Ideální snídaně. A k tomu ve fast foodu. Avokádovej toast jsem si dal v podstatě náhodou a nelituju. Nelituju žádné jedné jediné koruny, kterou stojí. Samostatně 55 korun, v menu s rösti a pitím stojí 95 korun. Za tu cenu musel někdo vstát hodinu nebo dvě před váma a dobelhat se do práce. Aby vám mohl napatlat avokádo na toast. A já za tohle rád zaplatím. Děkuju KFC za povedenou a zdravou snídaní a konkurence by se mohla přijít podívat, jak dobře se dá udělat ranní toast. Opravdu.

Melts Pepperoni, Pizza Hut

Sýrové & Křupavé

Jíst sám nikdy nechutnalo lépe. Miluju tenhle slogan! Jak člověka neskutečně dokáže unavit, když na pracovním obědě vytáhne telefon, začne fotit jídlo a musí lidem vysvětlovat, že to on je ten slavný kavoni. Následující dvacetiminutové salvy potlesku ve stoje jednoho prostě ubíjí a pak ta fronta na podpisy, co se záhy vytvoří... Prostě nejlepší je se zvednout a zajít se nacpat pěkně o samotě.

Pizza Hut má novinku Melts a přišla se čtyřma příchutěma. Za boha se nikde na českým webu nedočtete, která je s čím. Naštěstí si můžeme vypomoct pomocí našich sousedů s vědomím, že Pizza Hut u nás provozuje stejná firma a většinou sdílí ty stejný akce. Takže překlad z polskýho webu:

Výběr z: Pepperoni, BBQ kuře, orientální kuře a zelenina. Podáváme s omáčkou dle vlastního výběru: česnekovou, BBQ nebo rajčatovou. 

Melts Pepperoni - feferonky, rajčatová omáčka. - feferonkama překladač asi myslel pepperoni salám

Melts Chicken BBQ - grilované kuře, červená cibule, BBQ omáčka. 

Melts Oriental Chicken - kuřecí kebab, česneková omáčka, červená cibule. 

Zelenina - zelená paprika, červená cibule, sýr čedar, sýr Gouda, falafel, česneková omáčka. 

Každý Melts navíc obsahuje sýr mozzarella, olej s příchutí česneku a posyp provensálských bylinek a sýra corregio.

Tohle všechno jsem si samozřejmě dohledal až těsně před psaním recenze. Do Pizza Hut jsem šel na slepo a podle čtyřech vágních názvů si vybral Pepperoni. Představa salámu a sýra v čemkoliv zapečeným většinou nebývá špatná volba. Taky jsem si naivně zvolil menu s něčím, co na obrázku vypadalo jako hranolky a k tomu jsem si mohl zvolit omáčku, zvolil jsem si domácí tatarku.

Prve k samotným Melts. Nejprve jsem musel chvilku foukat. Snad poprvé jsem dostal ve fast foodu opravdu vařící pokrm. Škoda, že brambory jsem dostal skoro ledový, takže pokazily ten teplej dojem. Po lehkým vychladnutí Melts a po prvním kousnutí jsem cítil svěží rajčatovou omáčku. Pak výraznej a lehce pikantní salám pepperoni. Sýr chuťově moc silnej nebyl a až tak moc cítit nešel. Koření nahoře pak občas ozvláštnilo sousto, ale tak o pět procent, jestli vůbec. Koření bylo hodně vyčpělý. Nestydatě jsem ho olíznul a necítil jsem skoro nic. Jen oregáno kdesi v pozadí. To sklízel snad ještě Mussolini za mlada někde za barákem u silnice. Já mít doma podobně vyčpělý bylinky, letí do koše a jdu pro nový.

Určitě vás ale zajímá, jak je na tom těsto. Těsto bylo krásně upečený, hodně křupavý, tenký a připomínalo takovej ten lacinej základ na pizzu, co najdete na pizzách v mrazáku v obchodě. A to není na škodu. Já tenhle styl těsta rád a na podobný experimenty se extrémně hodí. Melts tak i přes ne zcela dechberoucí náplň působí slušným dojmem a při jedení jsem se nemohl ubránit kladným myšlenkám putujícím mým mozkem. Salám, sýr, křupavý těsto. Taková správná fast foodová prasárna. Snad jen ty bylinky mohly být o dva chlupy lepší, ale jinak jsem dostal přesně to, co jsem chtěl.

Když jsem si Melts namočil do domácí tatarky, tak tatarka naprosto ovládla chuťovou paletu a i výraznej salám měl co dělat, aby se dokázal vůbec ozvat. Což samozřejmě byla škoda, protože to tak trochu ubíjelo samotnou podstatu těch Melts. A tatarka se salámem halt není nikterak geniální kombinace. Tatarku jsem si teda nechal spíš na brambory.

Melts Pepperoni musím pochválit. Není to žádná extrémní novinka, která by člověka posadila na zadek, ale na rozdíl od české Chizzy v KFC se to povedlo a jsem si celkem jistej, že si na Melts ještě párkrát zajdu. Jen budu volit asi jinou příchuť, protože ač je Pepperoni a sýr dobrá kombinace, ty zbylý tři příchutě zní o dost líp.

Cena samotných Melts Pepperoni je podle internetu 109 korun. Jako větší svačina nebo malý oběd určitě postačí a tak cenu hodnotím celkem kladně. Samozřejmě jde o placku se salámem a sýrem, ale Pizza Hut nepatři mezi ty nejlevnější fast foody. Omáčku dostanete zdarma i k samotným Melts. Za menu s bramborama a pitím navíc zaplatíte 169 korun. Na Pizza Hut pořád celkem dobrá cena.

Co ale dobrý nebylo byly brambory. Dokud si v Pizza Hut nekoupí friťák, tak by se od brambor měli asi držet dál. Pečený brambory v jejich podání jsou vlastně Včkový hranolky, ale místo ve fritéze, kde by je určitě nejradši viděl výrobce těch "brambor", je Pizza Hut prožene jejich pecí a tak se nestihnou upíct, jsou studený, jsou gumový a jsou fakt hodně nedobrý. Jako když si doma nedopečete hranolky a z nějakýho důvodu nemáte těch pět minut navíc, který by jim v troubě pomohly. Melts v menu tak nemůžu doporučit, protože tuhle přílohu fakt nechcete. A přesně proto čtete moje recenze! Já to snědl, vy nemusíte.

 

A jak sem zdrbal brambory, tak tatarku musím pochválit. Je opravdu zvláštní a rustikální. Rustikální jak takovej ten kníratej farmář se stéblem v puse, modrých laksláčích a se slaměným kloboukem. Rustikálnější tatarku nenajdete i kdybyste objeli celou zeměkouli. Tatarka má trošku řidší konzistenci, než na kterou jsme zvyklý. Je žlutá jak jačí mlíko a najdete v ní kousky zeleniny nakrájený na kostky, jak kdyby jim pomocnou sílu v kuchyni zařizoval místní spolek pro lidi s tělesným postižením. To si tak vychutnáváte tatarku a najednou na vás zaútočí dvoucentimetrová krychle červené cibule. Tuhle tatarku jsem si užil. Škoda, že nebylo k čemu. K Melts se nehodila a brambory stály za starou Bellu.

A teď jak to celý zhodnotit. Melts jsou fajn nápad a vystačí na malej oběd. Bohužel na velkej oběd máte smůlu. V menu k Melts dostanete hnusný brambory a ty nechcete. Takže ledaže byste si dali dvoje Melts. K tomu si můžete dát geniální tatarku, ale ta se zase k pizze nehodí, spíš k bramborům, který jsou ale hnusný a vlastně je nechcete. Zapeklitá situace. Tak jako tak Melts můžu doporučit. Správná fast foodová prasárna v našich fast foodech překvapivě nebývá až tak často. Pokud jste se přejedli všech těch kuřat a suchých hovězích placek, můžu Melts směle doporučit. Jen škoda té zabité příležitosti kvůli bramborám.

Kachní karbanátky se zelím, Bageterie Boulevard

Vítězná bageta Masterchef 2023

Kuba! Rok se s rokem sešel a letošní vítěz bagetové výzvy z Masterchefa je Kuba. Kdo Masterchef sleduje, tak ho asi zahlídnul, kdo nesleduje, asi o něm nikdy neslyšel. Letos se hejtama na internetu k Masterchefovi celkem šetří, takže žádná brýlatá kontroverze jako v roce 2020 se nekoná. Nudná to série... Ale zpátky k bagetě. Soutěžící letos neměli úplně volnou ruku (aby náhodou všichni nepředvedli to, co si nacvičili dopředu doma) a dostali za úkol do bagety nacpat klasický český chutě. Na konci dílu se porotci shodli, že letos nás na pobočkách Bageterie Boulevard budou čekat Kubovi kachní koule. Jdeme na ně.

Tentokrát jsem si nedal ani tu práci zajít do Bageterie Boulevard osobně. Díky rekonstrukci food courtu v ostravské Nové Karolině a faktu, že právě přestěhovali obří budovu plnou hladových ajťáků hned vedle, tak volných míst k sezení v Nové Karolině je teď pomálu a o vychutnání oběda nemůže být moc řeč. Naštěstí nový food court brzo otevře a jídelna pro ajťáky v jejich budově taky, tak nás snad čekají lepší časy. Zkusil jsem teda u Bageterie Boulevard jejich vlastní rozvoz domů, takže vlastně budete mít recenzi v recenzi.

Rozvoz má BB celkem vychytanej. Jídlo přijelo za půl hodiny. Stav baget na jedničku, ještě teplý. Brambory jakbysmet, teplý a lehce křupavý. Snad stejný bych dostal i na živo. Domácí tatarka byla bokem v kelímku, což je lepší než ten kydanec v kornoutu, kterej vás čeká na pobočce. Prostě s dovozem jsem spokojenej. Cena dovozu do centra Ostravy je 59 korun plus 15 korun za obal. To je dost vysoká cena, ale halt za lenost se platí. Pokud děláte větší objednávku a bolí vás nožičky, tak to asi překousnete.

Z bagety na mě po rozbalení nevykouklo nic víc než zelený roští. Ta pravá krása se skrývá uvnitř, pod roštím. Roští bylo z hladkolisté petrželky. Vypíchnul bych její čerstvost. Takhle krásnou zelenou petrželku nekoupíte ani v nejbližším supermarketu. Samozřejmě jsem ji musel trochu probrat a půlku dát bokem, protože jinak by každý sousto chutnalo jak petrželový les a to by byla škoda.

Samotný kachní koule mě překvapily svoji velikostí. Byly přepůlený na půl a i tak budily celkem impozantní dojem. K tomu smažená cibulka, červený zelí, švestková omáčka a již zmiňovaná petrželka. Kombinace, která na první pohled prostě musí fungovat a kterou nepohrdne většina Čechů.

Z prvního kousnutí jsem byl nadšenej. Chuť kachního masa s kmínem, petrželka a k tomu hodně sladký červený zelí. Kachní koule jsou dobře dochucený. Opravdu ucítíte typickou chuť kachny a k tomu kmín. Výborná a nenásilná kombinace. Bohužel ne všechny kousance do koulí byly takhle dobrý. Koule mají lehce gumovou a houževnatou konzistenci. Takovou typickou pro mražený masový koule. Třeba pro švédský koule, který se dají sehnat obchodech. To by mi ani tak nevadilo. Gumovější koule ještě zkousnu. 

Co mi ale po chvíli jedení nebetyčně vadilo byly nerozkousatelný občasný šlachy v koulích. Případně něco, co připomínalo chrupavku. Chrupavky jako takový to nejspíš nebyly, spíš prostě pevný části kachních stehen, který k mletí nejsou úplně dělaný. Oni to zmiňovali i porotci, že normálně se kachna nemele. A vědí proč. Pokud si doma pomelete jen pěkný kachní masíčko, pak bude výsledek určitě super. Bohužel pokud to svěříte nějaké velké firmě, tak do mlýnku v rámci úspory nahážou i kusy, který by normálně skončily v koši nebo u zvířat v misce.

Červený zelí bylo fajn. Bylo ho hodně. Ochucený bylo hodně do sladka a nejvíc v něm byl cítit hřebíček. Se zelím se to má jako s gulášem. Každej si ho dělá po svým. Já mám radši víc do kysela a hřebíček nedávám vůbec. Každopádně červený zelí je ke kachně dobrá volba a ani dochucení nikoho nejspíš neurazí.

Trochu slabší byla švestková omáčka. Švestky jsem v ní tak nějak nepochytil a to ani když jsem ji ochutnal samostatně. Prostě taková trochu lepší a řidší majonéza. Kluznost zvyšovala hezky, ač zrovna u téhle bagety to až tak potřeba nebylo.

Smažená cibulka byla obyčejná smažená cibulka. V Masterchefovi ji Kuba před smažením profesionálně obalil v hladké mouce, aby líp a víc křupala, ale v rámci honby za bezlepkovou variantou v bagetě máme obyčejnou smaženou cibuli bez mouky. Trochu škoda, nějaký to křupnutí by bagetě neuškodilo. Ale cibulky jsem tam měl tak málo, že stejně nebyla skoro cítit. A když už byla, tak nebyla špatná ani bez toho extra křupu.

Celková chuť bagety není vůbec špatná. Chuť kachny s kmínem a sladký zelí převládá. K tomu všudypřítomná petržel a občasná cibule. Omáčka hraje spíš křoví v pozadí. Na bagetu slušná kombinace a občas vám ani nepřijde, že vlastně nejíte plnohodnotnou kachnu se zelím na talíři. Ale objednal bych si tu bagetu znovu? Ani náhodou. A to bohužel jen a jenom kvůli těm pofidérním kouskům v jinak dobrých koulích. Prostě jakmile z pusy musíte občas vytáhnout nerozkousatelný cosi, nemůžete si jídlo vychutnat. Možná měl někdo štěstí a koule měl na jedničku, bohužel já to nebyl. A tak děkuju za zkušenost, ale jednou a stačilo.

Cena bagety je 159 korun. Když se rozhlídnu po okolních fast foodech, tak cena je to přiměřená. Příště bych si ale dal pozor, komu zadávám výrobu koulí a trochu víc si pošéfoval výsledek. Takhle sem si celkem jistej, že za 159 korun bych si mohl zajít na kterýkoliv lehce ucházející meníčko v centru Ostravy a pochutnal si o chlup víc. A vám můžu bagetu Kachní karbanátky se zelím klidně doporučit jen v případě, že jste jedni z těch, co okoušou kachní nebo kuřecí stehno až na samotný kosti a nevadí jim ani všechny ty křupky okolo, vazy, kloubní obaly a podobný dobrůtky plný kolagenu. Dobrou chuť.