pondělí 8. května 2017

Rufus Teague - Apple Mash

Aby to tu nebyl jen samej burger, je třeba občas napsat recenzi i na nějakou tu blbost jako je omáčka. Jdeme na to.


Rufus Teague, nejspíš už dávno mrtvej týpek z Kansasu, vyrábí pár opravdu zajímavých omáček. Já jich pár ochutnal a ke koupi si vybral tu, která mě přišla opravdu zvláštní a sice Apple Mash. Jde o barbecue omáčku založenou na jablkách. To byste z názvu určitě neuhodli... A čím mě zaujala? Kromě parádního tvaru lahve i složením, který je opravdu super a nenajdete tam žádný chemický zmetky. To je dneska moc příjemný překvapení a u omáček z USA obzvláště.


A chuť? Tak ta je famózní. Opravdu silně ovocná chuť podporovaná worcestrem a tak zvláštně silně pikantní. Ale ne silně jako hodně pikantní. Ale silně jako obhrouble a vulgárně, přitom nevtíravě. Pikantnost za chvíli zmizí a zase cítíte ovoce. A pak jemná pálivost na jazyku. Po ochutnání omáčky vás čeká facka ovocnosti zleva, facka pikantnosti zprava a pak polibek snoubených chutí. Mezitím zacítíte i ty ančovičky. Prostě lahoda. Rufus Teague byl borec a nepochybně dodával omáčky předkům Chucka Norrise. Takovej to musel být kádr.


A co konzistence? Tak ta je taky perfektní. Spíš hustá ovocná kaše než tekutá omáčka na talíři určitě potěší a zůstane tam, kam ji kydnete. Že jsem až moc nadšenej? No i tahle omáčka má svoje mínus. Její opravdu silná a neobvyklá chuť ji předurčuje na jediný použití a to ke grilovanýmu masu. Což o to, na to byla nejspíš stvořená. Ale já patřím k lidem, kteří by si barbecue omáčku lili nejradši na všechno. A třeba k párkům si tuhle omáčku dát opravdu nemůžete. Chuť párku by přejela jak tank mopeda. Do burgeru se taky moc použít nedá, protože by převzala kontrolu nad celkovou chutí. Ale k samotnýmu masu nebo jen tak je prostě boží. A s takovým složením? Oba palce nahoru.

Koupit můžete třeba zde. Za ty prachy určitě stojí. Pokud vám nevadí silný ovocný a pikantní chutě.

Ultimate Burger Classic, Arrows, Ostrava

Arrows potřetí. Pro čtenáře s nepravidelnou periodou čtení blogu připomenu návštěvu první i druhou. První návštěva Black Jalapeno Burger. Stará a suchá houska s domrtva upečeným masem. Zbytek ušel. Tehdá možná ostravský průměr, dneska by ani tu nenadchl. Druhá návštěva byl okus jejich Cheese Hot Dogu. Půl kila pepře v párku a přemíra chilli v omáčce zabily zbytek chutí a to původně pálit neměl vůbec. Zklamání. Ale pak začali rozdávat trička za deset nálepek (nálepka za burger) a co bych to byl za kamaráda, kdybych jednomu z nich nepomohl ke kýženýmu tričku. Takže ve jménu honby za nálepkou jsem ochutnal jejich Ultimate Burger Classic a tajně doufal, že se kuchařovi konečně zadaří. Zadařilo?


"Hovězí placka v domácí housce, potřené domácím kečupem a hořčicí, křupavou slaninou, rajčaty, nakládaným okurkem, karamelizovanou cibulí, ledovým salátem a roztaveným sýrem čedar." Tohle říká lístek. Kombinace kečupu a hořčice nikoho ze židle asi nikdy nevystřelila, ale klasika je klasika a raz za čas trochu klasiky neuškodí. Tak jdeme na to. Minule jsem hodně nadával na starou a suchou housku. Tentokrát byla houska celkem fajn. Nepochybně domácí, v rámci možností čerstvá, chuťově dobrá a celou dobu držela tvar. Takže housce asi nemám co vytknout.

Zelenina byla čerstvá a dobrá. Na můj vkus ji tam bylo ale zbytečně moc. Na fotce to moc nejde vidět, ale měl jsem tam asi čtyři tlustý plátky rajčat a ještě víc kyselých okurek nasekaných na hranoly. Trochu nešťastná volba stylu sekání okurek do burgeru. Pak vám to na nich všechno jezdí sem a tam jak drezína na kolejích. Ty proto musely z větší části ven, aby se burger dal vůbec sníst rukama. Mých asi sedm okolosedících jedlo burger příborem, takže ti podobnej problém nepociťovali. No já bych rád uvítal, aby se burger dal sníst tak, jak ho jedí tlustí a upocení fanoušci americké kuchyně. Ale zpět k důležitým věcem. Slanina! Slanina byla super. Nemám ji co vytknout. Sýr byl fajn. Rozpečenej byl, cheddar to byl, prostě fajn. Dál bych se rád podrobněji mrknul na omáčky. Hořčice byla dobrá. Pořádná plnotučná hořčice. To já rád, mňam.


U kečupu bych se pozastavil trochu víc. Minule jsem komentoval jejich "domácí" kečup slovy, že domácí podle mě není a pokud jo, tak chutná stejně jako z obchodu a nemá cenu se s ním dělat. A to samý platí i nyní. Pořád je to naprosto obyčejný, ač dobrý, kečup. Úplně stejnej si můžete koupit v nejbližším Albertu a pokud je domácí, tak je to naprosto zbytečná práce. Každopádně v kombinaci s hořčicí dodal burgeru opravdu klasickej nádech.

Málem bych zapomněl na karamelizovanou cibulku. Ta mě moc nenadchla. Měl jsem ji v lepším provedení. Ale ani neurazila. V burgeru ji přebila chuť masa a hořčice. A jsme nenásilně u masa. Minule bylo maso upečený do posmrtna. Tentokrát to nebylo tak strašný, ale pořád to nebylo medium. Sem tam se našel růžovějící se kousek, ale většinou to byla šedivá šeď. Celkově v něm ale zůstala i nějaká ta šťáva, takže placka byla jedlá a klouzala do krku. Rozhodně lepší než minule. I když podivný ochucení hořčičným semínkem nebo čím zůstalo. A největší minus je samotná kvalita masa. Takhle nějak chutná podomácku uplácaná placka z masa ve slevě. Rozhodně to nebude mladej býček nebo kráva s láskou krmená a s citem nelegálně zabitá kdesi na farmě. A pokud jo, pak se stala v kuchyni další vražda. Celkovou chuť burgeru tak zajišťuje chuť masa a hořčice. Sem tam slanina a okurka a trocha kečupu. Celou dobu jedení se ale nezbavíte dojmu, že je to prostě šíleně všední.

Ultimate Burger Classic? Burger ano. Classic ano. Ultimate? Rozhodně ne. Houska dobrá, maso ušlo, zbytek fajn... Ultimate Burger Classic neurazí, ale ani nijak nenadchne. Jedná se o lehce nadprůměrnej kousek, kterej vám bude chutnat, ale vracet s láskou se asi nebudete. A pokud máte v Ostravě svoji oblíbenou burgrárnu, kde dělají maso medium a po jeho chuti se můžete utlouct, do Arrows kvůli burgeru jezdit cenu nemá.

Ledaže byste byli milovníci Coleslawu, ten tu mají opravdu vynikající. Domácí hranolky pak byly těžce pod čarou. Mastný hranoly, konzistencí spíš vařený než smažený. Brrr. Dále jsem pak ochutnal jejich pikantní kyselý okurky, obalený v pikantním těstíčku a osmažený. Ty byly rozhodně zajímavý, ale cibulový kroužky doporučuju víc. A ještě jsem měl to štěstí v neštěstí ochutnat jejich domácí barbecue omáčkou s Kentucky Whiskey. Ta byla katastrofální. Nakrájený rajčata na kostičky smíchaný s čímsi. Konzistence voda s kousky rajčat, chuť taky skoro jen rajčata... Uf. No alespoň na rozdíl od kečupu člověk nemusí pochybovat, zda byla omáčka opravdu domácí. Tohle by se v obchodě prodávat nedalo.

Co víc dodat. Arrows poprvé nenadchli, podruhé zklamali a potřetí jsem se najedl, ale burgery halt mají jinde i lepší. Na druhou stranu jinde se asi nepodíváte na zápas v baseballu a nebudete u toho pít tankovou plzeň z kelímku. Takže návštěva to nejspíš nebyla poslední...

PS: Cena burgeru s hranolkama a coleslawem je 189 korun. Odpovídá, řekl bych.

sobota 29. dubna 2017

7 Up Cherry a Dr Pepper Ten

Dva komentáře za noc k článku o limonádách? Už to tu je pomalu jak v diskuzi na novinkách. Asi máte málo blbých a zbytečných článků. Inu já vám naložím další. Další recenze na přespolní limonády je tady!


Tentokrát jsem zvolil dvě a sice 7 Up Cherry a Dr Pepper Ten. Na Dr Peppera se snad nedá netěšit, ale když jsem zjistil, že to Ten značí počet kalorií, nadšení lehce opadlo. O to víc jsem začal být zvědavej na 7 Up Cherry. 7 Up patří mezi moje oblíbence a mám ho o chlup radši než Sprite. A mnohem radši než Fantu, Mirindu, Coca-Colu a podobně. Jdeme na to.



Dr Pepper, to nejlepší, co tekutej cukr nabízí, se dal na odtučňovací kůru a přišel s Dr Pepperem Ten. Deset kalorií není moc. To je jako pět Tic Taců. Takže vlastně sakra málo. O to víc překvapí opravdu sladká chuť, hodně podobná klasice. Záměrně píšu podobná a ne shodná. Klasický Dr Pepper má malinko i kyselinku. Dr Pepper Ten jde cítit jen po sladkým a třešních. Chuť to není špatná. Ale něco tomu chybí. Taková ta kulatost a vyváženost. Prostě to není ono. Je to fajn, ale být vedle sebe klasický Dr Pepper a Dr Pepper Ten, klasika je jasná volba. Už kvůli hezčí plechovce. Taky nápis "Partially Produced with Genetic Engineering" na plechovce limonády moc důvěry nepřidá.



7 Up Cherry nebo spíš 7 Up With a Cherry on Top, tak zní celej název. Takže by to měl být klasickej 7 Up s trochou třešní navrch. Mimochodem made in GB, takže bez genetických inženýrů. No důležitá je chuť. A ta se tady moc nepředvedla. Chutná to jako kostka cukru obalená cukrem s cukrem a položená do cukernýho nasycenýho roztoku. Hned jak se vám podaří rozlepit rty, tak začnete uvažovat nad chutěma a horko těžko budete něco identifikovat. Malou chvilku ucítíte ty třešně, ale pak je zase ubije cukr. Tohle se moc nepovedlo. Nekupovat, o nic nepřijdete. Leda tak o cukrovku.

A to jsou všechny pochybný plechovky, co jsem vytáhnul zezadu šuplete v ledničce, kde se úspěšně schovávaly za zeleninou. Dlouho trvalo, než jsem si jich všiml. To byl taky nápad, dávat něco do šuplíku na zeleninu...

pátek 28. dubna 2017

Cherry Tango, Pepsi Wild Cherry a Pepsi Cherry Vanilla

Šest let zpátky jsem napsal recenze na pár limonád. Nikoho nezajímaly a nikdo je nečetl. On tehdá můj blog četla tak maximálně moje manželka, jeden slovenskej fanoušek a sem tam nějakej chudák, kterej se na webu nudil a bloudil, až zabloudil. Rád bych navázal na tuhle tradici a napsal další článek, kterej nebude absolutně nikoho zajímat a nikdo ho nebude chtít číst. Tady ho máte. Recenze na nějakou tu limonádu.


Tady je máte. Tři plechoví krasavci připraveni na svoji poslední cestu. Začnu logicky zprava a sice plechovkou Cherry Tango.



Cherry Tango je jediný zástupce z Velké Británie. Taky jedinej zástupce, co není černej jak africkej kominík. A hned se přiznám, že asi nejvíc pozitivně překvapil. Po napití se dostaví celkem dobrá a hlavně přirozená chuť třešní. Samozřejmě utopená v cukru a sladidlech. U těch bych viděl minus největší. Umělý sladidla do sebe lopat zbytečně nechcete a k tomu je tam i 7,9 gramů cukru na plechovku. Ale ta chuť třešní je opravdu fajn, není vlezlá a bublinek je akorát. Obsah bez umělých barviv je plus. Za mě palec nahoru a určitě stojí za ochutnání.



Nejsladší a další kousek je Pepsi Wild Cherry. Emerická limča a konkurence pro ikonický Dr. Pepper. Mimochodem Dr. Pepper je moje nejoblíbenější podobná kolová limonáda. A Pepsi Wild Cherry chutná hodě podobně, ne-li stejně. Prostě špica silná chuť třešní a špica chuť koly. Obsah cukru 42 gramů na plechovku je vražedný číslo, ale pokud toho nevypijete litr denně, asi to přežijete. Sycená hodně, ale to u Pepsi lidi čekají a nejspíš i chtějí. Pokud jste fandové podobných limonád a zrovna neseženete Dr. Peppera (občas ho mají v Bille), tak Pepsi Wild Cherry je určitě super náhražka a při slepým testu byste ani nepoznali rozdíl. Oba palce nahoru.



Poslední plechovka a sice Pepsi Cherry Vanilla překvapila asi nejvíc. Bohužel negativně. Po prvním napití se mi zkřivila huba a mozek dlouho a dlouho přemýšlel, co že to vlastně pije. Možná to trochu voní po vanilce, ale chutná to jako rozpuštěný zavařovací víčko od marmelády. Fuj. Je to takový divně hořký, šíleně supersladký a neidentifikovatelný bublinkatý cosi. A složení? Víc chemie než v šamponu. Tohle se upřímně bojím i dopít, protože mi pak naroste třetí ruka nebo tak. Nekupujte. Největší masochisti můžou ochutnat, ale podruhé si to asi koupí málokdo. A pokud jo, tak to bude taková ta třísetkilová psychicky labilní americká lidská hrouda, kterou musí vážit v ZOO na váze pro slony. Přesně tohle z vás tahle limonáda udělá. Bleh.

Konec recenze, která nikoho nezajímá a stejně ji nikdo nebude číst. Ale jak jinak si obhájit objednávku blbostí ze zahraničí, že jo... :)

PS: Všechny tři plechovky můžete kupit třeba ZDE.

Bezlepkový Royal, McDonald's

Lepek vás zabije, cukr znásilní vašeho psa, trans mastné kyseliny vypálí vaši vesnici a Cajthamlová vám vyhází skoro celou lednici. Z předchozí věty je správně jen jedna možnost, ale riskujte ty ostatní... Pokud to vidíte stejně, máte fešácky střižený fous, kolo po dědovi, koženou brašnu přes jedno rameno a tvrdíte, že do McDonald's nechodíte a přesto tam chodíte, máte další možnost, jak být víc in a cool a žít zdravě. McDonald's přišel s bezlepkovou houskou!


Ale teď trochu vážně. Alergií na lepek má čím dál víc lidí. Podle mě to souvisí spíš s lepší diagnózou než zvyšování případů alergie jako takové, ale to nechám na lidech, kterým nebylo líto strávit celých sedm let na vysoké. Já dal jen čtyři, takže jim budu věřit a celiaky tiše litovat, protože nabídku burgerů mají silně omezenou, ve fast foodech až doteď nulovou. Teď se to mění. Je ale o co stát?


Aby byl test kompletní a hlavně abych se najedl, světelné tabuli a jejím nohsledům jsem poručil jeden obyčejný Royal a jeden neobyčejný, s bezlepkovou houskou. Je to tak, bezlepkový Royal si lze objednat pouze v nových klikacích restauracích. Kuchaře/skládače jsem tím nepochybně nakrkl, protože kvůli mě museli čistit toaster kvůli vyloučení kontaminace. Byl jsem toho svědkem. Klobouk dolů před pečlivostí. V zavřených kuchyních obyčejných restaurací bych si na podobnej servis nevsadil ani pětikorunu. Trochu jsem se pak bál, jestli je nějak označí a já poznám, která houska je která. Jak vidíte na fotce nahoře, značení je perfektní. Jak vidíte na fotce dole, poznáte to i bez značení...


Sami vidíte, že bezlepková houska je bledá jak průměrnej ajťák. Kdyby byla ještě o chlup bledší, splývala by s bílou krabičkou. Oproti obyčejné ani k chuti moc nevybízí. Ale to bych nebyl já, abych nesnědl všechno, co mi kdo hodí na plastovej tác. Nebo alespoň neochutnal. U nás v práci v jídelně kolikrát opravdu stačí jen ochutnat... Ale zpátky k vražednýmu lepku a hodnýmu bezlepku. Už po uchycení bezlepkovýho Royalu je vám jasný, že houska je opravdu jiná. Byla tuhá a hutná. Víc připomínala klasickou housku z pekárny než McDonaldovský pečivo.


Chuťově špatná nebyla. Doslova nebyla. Ona totiž neměla absolutně žádnou chuť. Při ochutnání samostatně byl cítit jen sezam. Při ochutnání samostatnýho kousku bez sezamu nebylo cítit nic. Jako jíst neutrální hmotu. Nějak takhle asi chutná černá díra. Inu proč ne, houska nemá chutnat, houska má hlavně plnit funkci. Což o to, tvar držela až do konce a nemuseli jste maso jíst rukama. Ale svoji chuťovou neutralitou neutralizovala i vnitřek sendviče. Jako by se snažila vysát veškerý ostatní chutě a nastolit vládu neutrality. Navíc sladká chuť klasické housky se skvěle snoubí s kyselým vnitřkem a o to budete ochuzeni.


Pokud tenhle sendvič jíte samostatně a nemáte hned vedle obyčejný Royal, možná to ani nepostřehnete. Ale pokud baštíte oba zároveň (nejste celiak, jen naprostej magor jako já), tak vám ta bezlepková verze prostě bude šmakovat míň. Samozřejmě tam jde pořád cítit maso, kečup, sýr a tak. Ale slabě. A rozhodně slaběji než v klasickým Royalu, na kterým jsem si upřímně pochutnal mnohem víc než bych čekal. Nikdy jsem nebyl moc fanda do Royalu, ale asi jsem mu přišel na chuť. Ale klasickýmu, bezlepkovýmu ne. Ono bezlepkový pečivo obecně je prostě jiný a člověk si musí zvyknout. Jinak co se zbytku sendviče týče, tam není co vytknout. Kombinace hořčice, kečupu, sýra, okurek, cibulky a masa je super. Maso jsem měl dokonce šťavnatější než obvykle. Ve fast foodu moc příjemný překvapení.

Chválím McDonald's za snahu a celiaci budou určitě nadšení. Zbytek juchat nemusí a nebude. Pokud alergii nemáte a jen se lepku vyhýbáte, ani pak tuhle housku nedoporučuju. Přijdete o kus chuťovýho zážitku, kterej nabízí klasickej Royal. Ta bezlepková houska se opravdu hodí jen pro lidi, kteří nemají na výběr. Cena 95,- za samostatnej sendvič taky není zrovna přívětivá. Příplatek dvacetikoruny za bezlepkovou housku je něco, co zkousnou opravdu jen ti celiaci. Tuplem když klasická houska je prostě lepší. Ale oni celiaci jsou na příplatky zvyklí. Bohužel musí.

PS: Díky Royalu jsem si vzpomněl na Royal Bacon. Kéž by se vrátil! (konec sdělení McManagementu) :)

PPS: Větší hutnost housky má ještě jedno minus a tím je o 300 kJ víc na sendvič. Víc kJ a méně chuti. Špatná nepřímá úměra.

neděle 23. dubna 2017

Maestro Premium Chicken a Ementálové tyčinky, McDonald's

Maestro Burgers

Rok 2015. Litva se stala součástí Eurozóny, začala vysílat televize Kino Barrandov, poprvé byly zachyceny gravitační vlny a McDonald's měl poslední kuřecí promo sendvič. Až doteď. No a stejně jako kdysi i teď padla volba na přírodní kuřecí. Kuřecí sendviče od McDonald's byly vždycky tak trochu terčem kritiky zákazníků a tichýho posměchu kuřecí konkurence. Dva roky uběhly a máme tu další pokus. Podařil se?


Maestro Premium Chicken obsahuje kuřecí maso, čedar, slaninu, salát, cibuli a medovohořčicovou omáčku. To všechno je v housce a'la loupák. Stejně jako hovězí brácha Maestro Classic. Ten byl přímo geniální a hlavně ta omáčka v něm. Čekal jsem, že Maestro Premium Chicken bude mít omáčku stejnou. No bohužel. Takhle to dopadne, když koukáte jen na obrázky a nečtete popisky. Kuřecí varianta má v sobě omáčku medovohořčicovou a ta není zdaleka tak boží. Ale nepředbíhejme.


První to hlavní, maso. Přiznám se, že to maso mě vůbec nezaujalo. Ani chutí, ani velikostí, ničím. Web se množí fotkama, kde je maso jen přes půlku sendviče. Já měl maso větší, ale troufnu si tvrdit, že tak jedna čtvrtina burgeru byla opravdu bez masa. Což může být náznak toho, že to maso je každý jiný a je to opravdový kuře. To by bylo fajn. Nebýt klasické McDonaldovské přípravy a'la někde to naporcuju, okořením, předpeču, zchladím, dovezu přes půl Evropy, rozbalím a dogriluju/dosmažím. Co si budeme povídat, tahle příprava prostě kuřeti nesvědčí. Ani to koření není nic extra. Takže po zakousnutí do masa ucítíte trochu kuře a to je tak všechno. K tomu prapodivná konzistence. Gumová kůrka a uvnitř buď suchý nebo mazlavý, jakoby nedodělaný. No slovem Premium bych to asi nenazval. Plátek z McChickena je o několik tříd výš.


Dál tam byl dobrej a celkem kvalitní (na fast foodový poměry) čedar. Slanina byla luxusní, jen mi tentokrát nešla pořádně pokousat. Jakoby byla až moc přesušená. Salát taky nebyl úplně svěží, což můžete sami vidět na první fotce. Houska sladší, ale fajn. Omáčka byla dobrá i když na můj vkus hodně sladká. Trochu hořčice, hodně medu. Já osobně bych tam dal tu šmrncovní z Maestra Classic. To by ten burger pořádně oživilo.


Celková chuť? Po zakousnutí ucítíte hlavně omáčku. Sladkou chuť. K tomu sladká houska, trochu nevýrazný kuře, tuhá slanina, salát... No co si budeme povídat, tenhle burger je takovej ten průměr, kterej si dáte jednou, dobře se najíte, ale znova si ho nedáte. Mám z něho rozporuplný pocity stejně jako z posledního kuřecího proma v roce 2015. Chtěl by asi víc vyladit a odsladit. Nebo úplně vyměnit suroviny. Pamatujete třeba na CBO? Tak tak nějak si představuju kuřecí promo sendvič od McDonald's. Snad příště. Jinak cena 100,- samostatně a 140,- v McMenu. Ač cena není nějak přehnaná, tak tenhle sendvič za ni nestojí. Dejte si radši Maestro Classic nebo McChicken, pokud jedete po kuřecím. Oddálíte si cukrovku a vyhnete se prapodivnýmu kuřeti.


K menu si můžete přikoupit Ementálové tyčinky za 29 korun. To máte skoro desetikorunu za jednu pidityčinku celkem nevýraznýho sýra, kde cítíte spíš obal. Nekupovat, o nic nepřijdete.

Hovězí burger, Křížový vrch, Jeseník

Hovězí burger podávaný na variaci čerstvého salátu s plátkem restované sušené šunky a sýrem chedar, BBQ omáčkou v domácí máslové burger-housce? V restauraci, kde si zakládají na parádním mase? Ano prosím! Ale jen jednou a už nikdy...

Restaurace a hotel Křížový vrch se tyčí nad Jeseníkem a pokud máte rádi výhledy na pořádný hory, určitě ideální zastávka. Nebyl jsem tam poprvé a zatím jsem byl s jídlem vždycky spokojenej, no ne vždycky se zadaří. Nebudu to moc protahovat, protože mě nebaví psát negativní recenze, takže jdeme na to.


Výčet surovin máte nahoře, fotku pod ním a teď suďte. Už na první pohled je to celkem bída. Cherry rajčátka rozpůlený vejpůl a hozený pod maso? Snad půlka syrové cibule? Přepálenej sýr? Od pohledu stará houska? Sorryjako. Ještě bych mohl dodat, že za něj chtějí 319 korun. Tuhle cenu by mohlo ospravedlnit snad jen ultimátní maso a jak sem říkal, tahle restaurace si na mase zakládá. No a maso stálo za stejnej prd jako zbytek. Možná ještě za větší.


Maso bylo suchý, přesolený a byly na něm ložiska pepře větší než ostravský laguny. Snad jen ta sušená šunka byla celkem fajn. A BBQ omáčka. Ta byla daná bokem burgeru stylem nalej si sám. To mě osobně moc nezarazilo, už sem to potkal několikrát. Ale mohlo by té omáčky být víc, aby zbyla i na hranolky. No prostě bída s nouzí v jedné z těch lepších restaurací. Škoda. Trochu mi to přišlo, jak kdyby kuchař měl volno a zrovna vařila uklízečka. A ještě vám to přinesou na uzoučkým prkýnku, na který se nemáte šanci trefit drobkama od staré housky, když se zakousnete. Celková chuť burgeru? Pepř, sůl, cibule (než si ji vytaháte), suchý maso v pozadí. Za 319 korun? Tak určitě...

A další gól jsou cibulový kroužky za 69 korun. Dostanete nějakých 7 kroužků z Makra. Takový ty klasický z těsta, jako dostanete třeba v Burger Kingu. Dvojitý sorryjako.

Tuhle recenzi píšu celkem nerad, protože tuhle restauraci jsem měl hrozně rád a rád jsem se tam vracel. Jídlo bylo vždycky fajn. Ale po posledním zážitku se příště poohlídnu jinde a vám radím to samý. Nemám co víc napsat...