středa 18. dubna 2018

Long Chicken BBQ Bacon, Burger King

Máme rádi zvířata, protože jsou chlupatá a mají hebkou maso! Kuře, prase a kravská laktace v jednom sendviči? Proč ne. Vegani se na chvilku otočí a zbytek si přečtěte recenzi na novinku od Burger Kinga, která je originální jako hity od Helenky...


Někdy člověk dostane chuť na něco bláznivýho. A někdy má neuvěřitelně uvěřitelnou chuť na pořádnou nudu. A pokud vás zrovna honí nudná, Long Chicken BBQ Bacon je to pravý pro vás. Dlouhá houska, smažený kuře, sýr, slanina, smažená cibulka, BBQ omáčka a majonéza. Nic víc, nic míň.


A takhle vypadá v reálu. Celkem dobře. Do chvíle, než jsem zvedl dekl.


Opravdu? Toto je sendvič ze slaninových týdnů? Aby je neubylo...

No nic. Jdeme na chutě. Kuřecí placka nic moc. Těstíčko ušlo, ale samotný kuře bylo hodně křehčený a mělo podezřelou chuť. Bylo celkem dobrý, ale spíš vařil inženýr z chemie než učeň v kuchyni. Sýr byl dobrej. Hrozně mi připomíná takovej ten strašně lacinej toustovej sýr, kterej se balí po jednotlivých plátcích a obsah stojí míň než ten obal. Kdysi jsme ho baštili v Itálii pod stanem, abysme měli na cestu zpátky. A dneska vám ho Burger King naservíruje na prémiovým produktu. No zrovna mě to nevadí, tu chuť mám rád. Smažená cibulka je smažená cibulka. Slanina je kapitola sama o sobě. BK má novou slaninu a už nějakou dobu se ji snaží hojně propagovat (viz Bacon King na podzim). Mě moc nejede. Je taková silně přeuzená a tuhá. V obchodě bych si ji nekoupil. Slanina samozřejmě nemůže být nikdy špatná, ale tahle je rozhodně jedna z těch slabších. A jeden delší proužek a jeden pidi proužek v sendviči, kterej se po slanině jmenuje? To mě přímo urazilo.

Zbytek? Jo omáčky! Být tam o trochu víc omáčky, tak bych snad požadoval, aby BBQ omáčka byla taky i v názvu send... moment! No asi tak. Long Chicken BBQ Bacon. Long tak napůl, Chicken těžko posoudit, BBQ skoro vůbec a slaninou mě poprvé někdo dokázal urazit. Majonézy tam nebylo o nic víc...


Nedostatek omáček si dokážu vysvětlit jen tím, že nechtěli přebít zbytek surovin. To bych i bral. Ale takhle je Long Chicken BBQ Bacon jen nudná šedivá nuda. Jediný pořádný plus bych viděl v tom, že konečně vydržela houska vcelku až do konce. A to jsem ještě nevybalil tu největší pecku. Tenhle krasavec přijde na lidových 119 korun. Samostatně! V menu už 169 korun! Dát tam víc omáček a slaniny, tak Long Chicken BBQ Bacon bude celkem fajn sendvič, kde dostanete to, co čekáte. Ale za tuhle cenu? Za tu cenu by nestál ani kdyby omáčky stříkaly všude okolo a slaninou by po vás házeli ještě deset minut po odchodu. Takhle ne Burger Kingu.

PS: Taky v BK začali zase dávat k menu tlustý hranolky. Škoda. Já měl radši ty tenčí. V KFC to řeším kaší. U BK budu muset ještě něco vymyslet...

sobota 14. dubna 2018

Maestro Guacamole Chicken, McDonald's

Český národní jídlo? Vepřo knedlo zelo? Guláš? Svíčková? Ale kdeže. Řízky jsou to! Nebo jste viděli v autobuse někoho tlačit guláš? Ne? Tak vidíte. Když je v kantýně řízek, máte tak 15 minut od otevíračky, než dojdou. A v každé restauraci s českou kuchyní musí mít řízky. A když dělají denní menu, řízek nesmí chybět alespoň jednou týdně. Pokud v nějakým igelitovým sáčku zahlídnete i alobal, můžete si být jisti, že je tam někde taky řízek. Řízek řízky řízečky. Jsou všude, vždycky byly a vždycky budou. A jak je to krásně libozvučný slovo. Řízek... A teďkom McDonald's přišel se svoji vytuněnou verzí. To se prostě musí zkusit.


Maestro Guacamole Chicken obsahuje kuřecí maso "Buttermilk", citronovou majonézu, guacamole, salát Lollo Biondo, plátek sýra Mature Cheddar, salátek Pico de Gallo a to všechno je ve speciální housce. Složení je to krásně jednoduchý a přesto plný zajímavých surovin. Hned, jak jsem se o téhle Guacamole akci dozvěděl, těšil jsem se na kuřecí variantu snad o něco víc než hovězí. Přecejen hovězí maso do Maestra od McDonald's všichni známe. Je dobrý, ale hitparádu v degustační soutěži top burgerová placka by nevyhrálo. Zato kuřecí maso naložený v podmáslí (buttermilk) v podání McDonald's tu ještě nebylo.


A takhle ho dostanete. Do papírové misky místo do krabičky. Můj názor na tuhle misku se od minule trochu změnil. A to z "nemám ji rád" na "vadí mi". Mám pro to víc důvodů. První je její velikost. Dává se do ni i Big Tasty Bacon a když jsem si ho tam dával naposled, zabral víc jak půlku téhle misky a krabička od velkých hranolek ležela na sendviči a mačkala ho. Vysypat hranolky do ní nemůžete, protože Big Tasty Bacon není zrovna burger, kterej se dá jíst jednou rukou a druhou dlabat hranolky. A pokud použijete misku na hranolky, burger pak nemáte kam položit, když si zrovna chcete vychutnávat hranolky. Druhej důvod je ten, že se pořádně nerozteče sýr. A další důvod je teplota. Když jsem si dával Maestro Guacamole Chicken, nechali ho ležet několik minut na pultě, kde se kompletují objednávky. Něco přes pět minut podle času z grill slipu (takovej papírek, co vám k tomu nalepí). Smutně tam ležel a čekal na zbytek objednávky. Chládnul. Nic, co by zadrželo teplo a třeba i pomohlo roztýct sýru. Když jsem ho dostal, nebyl vyloženě studenej, ale krabička by rozhodně neuškodila. Krok zpátky povídám...


Ale zpátky k tomu důležitějšímu, k chuti. Úplně na začátku jsem vzal limetku a doslova ji vyždímal na obsah horní housky. Abych zarazil hořkou pachuť koriandru z Pico de Gallo a pak kvůli kuřeti. Takovej řízeček si s citrónem docela rozumí. A dobře jsem udělal. Pico de Gallo v podání McDonald's je mix rajčat, cibule a koriandru. Koriandr přerazil všem chutím ze salátku vaz a pokud třeba ochutnáte rajče, ucítíte jediný. Hořkou chuť koriandru. Pico de Gallo není něco, čemu svědčí polotovarizace. Naštěstí limetka dokáže tenhle salát z menší hořké katastrofy vytáhnout do poživatelně podoby. Ale i tak. Guacamole je naopak výborný. Chutná po avokádu a nemá žádnou vedlejší pachuť. Bohužel avokádo není žádnej chuťověj supersport a olimetkovaný Pico de Gallo je mnohem silnější.


A teď něco ke kuřeti. Buttermilk úprava je v US celkem běžná. I u nás už jsem se s tím potkal. Kuřecí naložíte do podmáslí a pak by mělo krásně zkřehnout. Těžko soudit křehost u polotovaru, ale tenhle kuřecí plátek od McDonald's byl jeden z těch lepších, co jsem tam měl. Kuřecí bylo krásně šťavnatý a bylo v pořádně tlustým těstíčku. Kuře samotný chutnalo jen po kuřeti, žádný vedlejší pachutě, koření, prostě nic. Jen kuře. Konzistence odpovídala normálnímu kuřecímu prsíčku. Velikost taky tak. Mezi kuřetem a samotnou krustou z těstíčka byla jakási mazlavá mezivrstva. Nejspíš pozůstatek podmáslí. Pak následovala krusta těstíčka. Ta chutnala jen jako olej. Naštěstí čerstvej olej. Žádná přepálenina. To je ale za mě trochu problém té placky. Kuře chutná jako kuře, proti tomu nic. Ale celkově ten "řízek" chutná o něco víc po oleji z krusty a až o něco míň po kuřeti. To se u smaženýho kuřete dá samozřejmě čekat. Ale nějaký to koření, alespoň pepř nebo trochu víc soli by těstíčku neuškodilo.


Co tam máme dál? Salát. Asi netřeba představovat. Lollo Biondo je takovej ten víc nařasenej, tmavší a hořčejší salát než ta ledová klasika. Za mě fajn výběr. Na větší kusy tak, jak by to mělo být. Citronová majonéza je kyselejší majonéza s perfektní konzistencí. Ke smaženýmu kuřeti se hodí dokonale. K řízku se tatarka hodí vždycky. To na Moravě vědí všeci. A houska? Ta je super. Trochu sladší, akorát tak hutná a drží tvar celou dobu jedení. Co víc chtít. Plátek sýra je Mature Cheddar. Čiže o něco málo výraznější sýr než v hovězí variantě. Občas šel ucítít. A že by se do sendviče nějak vyloženě hodil, to bych neřekl.

Celková chuť je vyladěná. Prim hraje smažený kuře, hořko-limetkový Pico de Gallo (pokud použijete limetku) a pak je tam taková divná konzistence díky guacamole a sýru. Obojí dodá sendviči jakousi zvláštní, nečekanou a exotickou chuťovou a mazlavou složku. Citronová majonéza to všechno dokresluje. Maestro Guacamole Chicken není špatnej sendvič. Bohužel ho sráží hořký Pico de Gallo. Kdyby bylo jinak udělaný nebo tam bylo místo toho něco jinýho, byla by to celkem pecka. Takhle se jedná o sendvič, kterej díky hořkosti nemusí sednout každýmu a pokud někdo nepoužije limetku, nepochutná si skoro určitě. Já si ho užil, ale znova si ho dávat nebudu. Stejně jako hovězí. Za ochutnání stojí, ale to je asi tak všechno. Cena 119,- samostatně a 159,- odpovídá exotickým surovinám. Bohužel za způsob jejich zpracování by mohl stát o něco málo míň.

středa 11. dubna 2018

Hovězí burger, HogoFogo, Ostrava

Dlouho jsem to odkládal. Dlouho jsem si dával na čas. Dlouho jsem čekal. Ale už dál nemůžu. Ne. Opravdu ne. Muselo to přijít. Už to přichází! A je to tu! Recenze na současnou ostravskou burger jedničku!


HogoFogo v Ostravě funguje už pár let a byl to jeden z těch podniků, který pomalu ale jistě nastartovaly gastrorestart ostravskýho centra. Mezitím se podniky zavíraly (hlavně vege a bezlepkový) a otevíraly (maso maso maso) a HogoFogo a jejich top burger tady zůstal. Dokonce se momentálně stěhujou do většího, takže si snad budete moct vychutnat tohodle jejich krasavce i bez rezervace. A že je o co stát.


Hovězí burger v podání HogoFogo obsahuje hovězí maso, slaninu, sýr, rukolu, smaženou cibulku, ajvar, jejich majonézu a to všechno je v domácí housce. Dalo by se říct, že složením je to takovej lepší standard, kterej nijak extrémně nevybočuje z průměru. A je to pravda. Tenhle burger není geniální, protože obsahuje něco extra. Tenhle burger je geniální, protože těch pár pečlivě vybraných surovin je připravených k dokonalosti a k sobě vyladěných tak dokonale, že francouzští šéfkuchaři blednou závistí. Něco žvatlají francouzsky, rozhazujou rukama, třískaj poklicema a pálí Michelinovi průvodce. Fakt.

Ale pěkně popořadě. Masíčko je namletý na jemno a vždycky je šťavnatý. Naprosto perfektní výběr jak druhu skota, tak jeho částí a jejich poměr je tady samozřejmost. Šťáva z masa nevyteče hned po zakousnutí, ale drží se v mase celou dobu. Okořeněný jen solí a pepřem. Musím dodávat víc? Slanina. Opečená k dokonalosti. Kvalitní. Uzená. Množstvím dostačující i milovníkům slaniny, takzvaným slaninářům (ochráncům tučného a slaného dobrého jídla, tímto se prohlašuju za jejich předsedu).

Dál sýr. Tam mám malej otazník. Je to sýr nebo nějaká čedarová omáčka? Těžko říct. Buď vezmou hodně tučnej nastrouhanej čedar a nechají ho ještě v kuchyni roztéct na mase nebo tam dávají jakousi čedarovou omáčku. Tak jako tak tam padne jak Halinino pozadí na Macochu. Chuťově taky nemám co vytknout. Smaženou cibulku, jak už to bývá, registruju spíš díky fotkám než díky jazyku. Zeleninová zelená složka v podání rukoly je parádní volba. Dobře se zmáčkne, nejezdí všude v burgeru a v neposlední řadě dodá burgeru parádní chuťovou složku.

Na omáčky taky budu pět samou chválu. Vrchní ajvar. Ajvar snad českýmu národu netřeba představovat. Vždyť půlka republiky se v létě zvedne a rozjede na Balkán. A tam se ajvar válí všude. Ale tak radši pro ty, co si pořád vozí řízky a májky a k místnímu jídlu se nedostanou. Ajvar je taková zeleninová omáčka. Jde cítit hlavně po paprice a lilku. Občas je tam trocha česneku a pikantní říz. V HogoFogo ajvar asi není domácí, ale jeho lehce pikantní říz dodává burgeru další vrstvu chuťovýho modelu a perfektně se hodí k rukole. A spodní omáčka? Domácí majonéza. Boží dílo. Hodně do sladka a jemně jde cítit říz hořčice, nejspíš dijonské. Dá se objednat i k hranolkům nebo domácím cibulovým kroužkům. Můžu jedině doporučit.

Houska si zaslouží samostatnej odstavec. HogoFogo byla jedna z prvních restaurací v Ostravě, kde začali dělat domácí housky. Rozhodně byla jedna z prvních, kde se jim housky vždycky povedly a umí je dodnes. Houska není vyloženě sladká a jde cítit víc samotná mouka než cukr. A hlavně je v ní spousta másla nebo tak. Houstička z HogaFoga je hutná, máslová, měkká, dobrá, pružná, drží až do konce a prostě je to kapitola sama o sobě. Momentálně rozhodně to nejlepší, v čem jsem měl tu čest baštit burger.


Tak si to shrneme. Všechny suroviny jsou super. Udělaný na super super. A spolu? Super super super. Ucítíte hlavně šťavnatý maso, slaninu, ajvar s rukolou, housku, sladší majonézu s hořčičným řízem... no prostě to, co zrovna budete mít v puse a na co se zaměříte. Žádná extravagance, ale jedinečná dokonalost.

Jde něco vytknout? Samozřejmě. Vždycky se něco najde. Housku bych o něco víc opekl na řezu. Míň by pak nasála omáčky. No takhle se trocha omáčky smíchala s máslem z housky a na škodu to vůbec nebylo. Maso mohlo být víc růžový. Na fotce vypadá spíš propečeně. Ve skutečnosti bylo těsně za medium. Ale díky jemnýmu namletí a parádnímu výběru částí zvířete bylo šťavnatější a chutnější než spousta medium rare kousků, co jsem měl. Takže zase žádná škoda. No a už mě nic nenapadá.

HogoFogo dělá zatím to nejlepší, co v Ostravě seženete. To nejlepší, co jsem tu zatím ochutnal. V ČR to top není. Lepší kousek jsem měl například v Delish v Plzni. Ale je to rozhodně srovnatelnej kousek s tím nejlepším v ČR a liší se jen v detailech, který u každýho jedince mají jinou váhu. Někdo by třeba rád hrubší mletí masa. To už je čistě o preferencích jednotlivce. Cena je 206 korun i s tenkýma kupovanýma hranolkama. Jednu chvíli vozili hranolky z Faency Fries, ale co mě se týče, tak mám radši ty tenký. Cena je naprosto adekvátní tomu, co dostanete. Ochutnat? Umíte číst?! Tak na co čekáte...

PS: Nesouhlasíte se mnou? Máte jinej názor nebo jinýho favorita? Spoustu peněz a nevíte co s něma? Napište do komentářů. Budu rád za každej názor a hlavně za každej tip, kam si zajít. HogoFogo je moje osobní momentální top, ale ta největší zábava není chodit na top burger, ale hledat novej top! Vzhůru na zikkurat! Výš jen výš! Tam já mířím!

sobota 31. března 2018

Maestro Gucamole, McDonald's

Na tohle jste asi všichni čekali. Ne. Na tohle jsme my všichni čekali! McDonald's se konečně pochlapil a představil opravdovou novinku s opravdu novýma surovinama. Třikrát hurá a šestkrát sláva. Ještě pořád je zajímá skupina pomalu plešatějících, funících skorotlusťochů, která si stěžuje na úpadek novinek kdesi v hloubi internetu. Maestro Guacamole už McDonald's zkoušel v USA (s grilovaným kuřetem zkouší dodnes). A teď máme tu čest i my. Povedl se?


Takhle vypadá. Barevnej jak reklama na Benetton a plnej exotiky stejně tak. Jmenovitě citronová majonéza, dva plátky hovězího masa, sýr White Cheddar, salát, salátek Pico de Gallo a guacamole salsa. Všechno v housce, kterou znáte z klasickýho Maestra. K tomu všemu ještě dostanete klínek limetky. A jak vypadá na živo?


Luxusně. Vlaječka, nová papírová mistička s papírem a tak vůbec. No mě osobně to až tak nevzalo. Vlaječka se špejlí je vzhledem ke složení burgeru dost zbytečná a má vyvolat jen jakýsi wow efekt. Co už, jde vytáhnout. Ale papírová mistička mě už spíš zavazela. Na můj vkus je moc vysoká (hlavně s tím papírem) a moc pohodlně se z ní nejí. Sytě červený barvivo z hranolkovýho obalu otírající se o můj teplej sendvič taky není žádný terno. Když už luxus, tak bych spíš uvítal papírovej talířek. Ale co. Hranolky dáte bokem, burger vezmete do ruky, papírovou misku dáte dozadu tácu a jde se na to.


Popis vezmu pěkně od burgerové podlahy. Podlaha i střecha, čiže houska, je McDonaldovská klasika. Trochu sladší, pevně drží a není ji moc co vytknout. Tuplem při srovnání s konkurencí. Citronová majonéza je hutná hladká majonéza. O něco málo, leč znatelně kyselejší než majonéza běžná. Množství naprosto v pořádku. Ani málo ani moc. Hovězí maso je podle všech zdrojů maso český. Už jsem tu několikrát psal, že mě je původ masa celkem buřt. Spíš mě zajímá kvalita. A tu McDonald's má. Nějaký křupky a podobně opravdu nehrozí. Chuťově je maso silný, ochucený jen solí a pepřem. Ale bohužel je pořád trochu sušší. Halt rozmrazování na šťavnatosti nepřidá nikdy. Mimochodem McDonald's v USA už testuje burgery z masa čerstvýho, tak to do budoucna nejspíš čeká i nás. Do té doby se musíme smířit se sušším, ale jinak dobrý masem. Za mě je to v pořádku, bavíme se tu o fast foodu. Plátky masa byste v Maestru Guacamole měli najít dva, takže masa je taky dost.


Sýr White Cheddar mě nadchnul. Má naprosto parádní smetanovou chuť. Čistě smetanovou. Je to taková Mozzarella dotažená k dokonalosti. No v celkové chuti sendviče se logicky spíš ztrácel. Salátu tam byla spousta. Nasekaná na velký kusy tak, jak je to nejlepší. Chuťově se salát kupodivu celkem prosadil. A jdeme na to hlavní. Salátek Pico de Gallo a samotný guacamole. Začnu Pico de Gallo. Nechutnalo mi. Bohužel. Na můj vkus tam byl přehršel koriandru. Pico de Gallo, neboli Salsa Fresca (čerstvá salsa), by se měla skládat z nasekaných rajčat, nasekané cibulky, koriandru a chilli papriček. McDonald's si to trochu poupravil. Chilli papričky dal pryč a z čerstvé salsy udělal polotovar. Obojí dohromady pak zapříčinilo to, že jejich Pico de Gallo je hořký po koriandru a nemá skoro žádnou jinou chuť. I ty rajčata nasákly chuť koriandru, jak se spolu s ním válely kdesi v pytlíku kdoví jak dlouho. Pokud by se přidaly ty chilli papričky, možná by to chuť trochu zkorigovalo. Ale takhle Pico de Gallo od McDonald's chutná jako jeden velkej koriandr. Proti koriandru nic nemám, ale toto bylo na mě moc. Naštěstí vedle sendviče najdete limetku a pokud si ji na salátek a salsu nakapete, dostane Pico de Gallo kromě koriandrové složky i složku lehce kyselkavou a svěží, která to trochu zachrání.


Samotná guacamole salsa se povedla víc. Chuťově je opravdu jemná. Jde z ní cítit hlavně avokádo, což je určitě fajn a účel. Guacamole ve fast foodu není žádná extrovertní novinka. Už ji mělo i KFC a v Subway je myslím dodneška. Problém téhle suroviny obecně je její nevýraznost. Avokádo nepatří mezi chuťově nejvýraznější suroviny. Proto se míchá třeba zase s koriandrem, česnekem a podobně do máslově jemné salsy guacamole. A ta může jídlu dodat zajímavej rozměr. V Maestru Guacamole se bohužel nějak extra neprosadila. Já osobně bych do ni dal trochu česneku a trochu víc dosolil. Pak by se podle mě prosadila víc. Ale i tak mě chutnala a pokud ji ochutnáte samostatně, tak je dobrá a ucítíte hlavně to avokádo. Sendviči dodá spíš zajímavou strukturu horního patra než cokoliv jinýho.

Celková chuť sendviče? Ta bohužel svoji exotičností zdaleka nedosahuje exotičnosti vzhledu. Prostě to není žádná vyložená pecka. Celkově Maestro Guacamole chutná hlavně po mase, trochu míň jde cítit hořká pachuť koriandru a proti tomu bojuje svěžest z limetky a citronové majonézy. Do toho salát a malilililinko smetanovýho sýra. Burger není špatnej. Dá se říct, že mi chutnal. Je hodně svěží. Na jaro jak dělanej. Jen nejsem fanda bylinek a radši mám chuť suroviny samotné než toho, v čem ji obalíte. Proto bych v Picu de Gallo uvítal míň koriandru a víc čerstvé zeleniny. Hned by ten burger podle mě dostal úplně jinou chuť a kdyby koriandrovou složku vystřídala svěží zeleninová složka, byla by to naprostá paráda. Takhle je burger sice svěží a zajímavej, ale znova si ho dávat asi nebudu.

Verdikt? Pokud máte rádi koriandr, rozhodně ho zkuste. Třeba vám sedne víc než mě. Za mě se jedná o novinku, která je svým způsobem revoluční, ale lehce nedotažená. Cena samostatně 119,- a ve velkým menu 159,-. To je cena vyšší než obvykle, ale taky dostanete mnohem jiný a exotičtější suroviny než jindy. A co si budeme povídat, na cenový ambice konkurence to pořád ještě nemá. Cenu teda beru, ale výš už bych nešel.


Jako finger food taky máme horkou novinku. Sýrový kolečka s chřestem a holandskou omáčkou. Holandskou omáčku si musíte objednat zvlášť, nedávají ji k tomu automaticky. A co chuť? No. Máte rádi chřest? Ano? Tak pro vás asi fajn. Já chřest nevyhledávám. Za mě je to fádní surovina, která zničila steaky. Opravdu. Dneska si nemůžete dát v restauraci steak, aniž by jako příloha nebyl chřest ve slanině. Škoda masa obého. A teď chřest zkazil i sýr. Byl opravdu cítit jak v nose tak na jazyku. A to i dlouho po tom, co dojíte celý menu a snad i svačinu po několika hodinách. Holandská omáčka tuhle pachuť dokáže úspěšně přebít, ale to je tak všechno. S pravou holandskou omáčkou samozřejmě tahle nemá skoro nic společnýho. Snad jenom smekám, že podle složení je z čerstvých žloutků. To je celkem odvaha. Omáčka chutná spíš jako kvalitní majonéza než jako holandská omáčka (ta chutná víc máslově). Na hranolky se moc nehodí, protože dost hrudkuje. Ke kolečkům s chřestem se asi hodí víc. No mě brát nemusí. Sýrový kolečka rád vynechám, dokud je chřest neopustí. Cena 35,- k menu plus 10,- za omáčku.

pátek 30. března 2018

Slaninová a pikantní pizza, POE POE

V Ostravě, v místě, který si nezadá s kdejakým podchodem, kde se člověk štítí pořádně otočit hlavou, hlídá si kapsy a jedna starší paní vám bude vnucovat její zaručeně domácí kremrole, se nedávno otevřel jeden zajímavý podnik. A protože já se nebojím ničeho, hlavou tam otáčím jedna radost, v kapsách mám prd a zaručeně domácí kremrole jsem ochutnal s radostí (bez trvalých následků), tak jsem zavítal i do tohoto novýho podniku. Normálně bych asi chodil jen okolo dodneška, protože "stánková" pizza mě moc nebere. Ale když dostanete osobní tip osobně od osobního fanouška, tak to se zkusit prostě musí.

POE POE je řetězec restaurací, kterej se svým počtem poboček rozhodně nemusí stydět a pokud dobře počítám, tak je jich v naši malé, horami obehnané české zemi deset a něco málo i v Západním Maďarsku. A jejich hlavní devizou je nízká cena a za danou cenu vyšší kvalita. V Ostravě je jedna pobočka u zastávky Most M. Sýkory. V takovým tom skoro podchodu, kde seženete nudle do ruky stejně rychle jako vzorek cizí moči. Možná tomu místu trochu křivdím, ale tenhle roh mi prostě nevoní. Druhá pobočka se podle všeho bude brzo otvírat v Nové Karolině, tam už to bude o něco málo lepší.


Líbí se vám tahle pizza? Celkem jo? Že by mohla vypadat i o něco líp? No samozřejmě. Ale teď si podržte gatě, abyste se z nich nevystřelili. Tahle celá pizza mě vyšla na 64 korun. Slovy šedesát čtyři korun. Prodává se po čtvrtkách a jedna ta čtvrtka stojí 16 korun. Slovy šestnáct korun. Neskutečný! Ostrava není zrovna nejdražší město. Když je tu něco zdarma, tak se do fronty postaví půlka města a druhá půlka se tu první snaží předběhnout. Ale ani tady za šestnáct korun normální jídlo neseženete. Dneska snad už ani ten párek v rohlíku. A teď si přijde POE POE a nabízí za tuhle cenu čtvrtku pizzy. A do toho mají i ty hot dogy, lasagně, nějaký pizza rolky, palačinky a podobně. No nasaďte si vystřelený gatě, jdeme dál a sice na chuť. Přecejen nejen cenou živ je produkt.


Vybral jsem si dva vzorky, slaninovou a pikantní pizzu. Vybíral jsem očima a názvy přidělil až podle účtenky, takže za názvosloví ruku do ohně dávat nebudu. Ale to hlavní. Ta pizza je normálně dobrá. Opravdu dobrá. Samozřejmě to není italská pizza, na kterou si zajdete o líném nedělním poledni do pizzerie, ale je opravdu dobrá. Tuplem na fast food. Spousta lidí na Ostravsku zná Chacharovu pizzu. To je taková obyčejná východočeská klasika. No a pizza od POE POE chutná úplně stejně. Se dvěma rozdíly. Má o 6,31 % menší obvod a je o 54 % levnější...

Těsto má přesně jako od Chachara. Tak středně vysoký a chuťově spíš neutrální. K italské klasice má daleko, ale jako držák a sytič funguje dobře. Na těstě je kečup nebo salsa hodně kečupu podobná. Občas jsem zahlídl kus rajčete, tak těžko soudit. Je to spíš do sladka. Sýr je gouda, pokud si dobře pamatuju a množství není nikterak přehnaný, což mám rád. No a navrchu dle gusta. Slaninová pizza měla obyčejnou slaninu s cibulí. Pikantní měla opravdu pikantní salám s kozíma rohama. Suroviny neurazí a za danou cenu dokonce potěší. A popravdě mi chutnala víc než ta od Chachara.

Asi až moc chválím, ale nemůžu si pomoct. Tohle je pro studenty zlatej grál. A taky pro důchodce. Těch jsem tam viděl snad ještě víc. Aby ne. Dobře se najíst za dobrej peníz je pro mnoho z nich přímo splnění životních cílů. Já byl taky spokojenej. Není to pizza, na kterou pozvete svoji ženu na výročí, ale rozhodně je to pizza, která bodne po cestě z přednášky do hospody. Víc od ní nečekejte a rozhodně nebudete zklamaní.

neděle 25. března 2018

Kuřecí Arrabbiata, Bageterie Boulevard

Chef menu z Apulie

Hodně lidí psalo, že mám ochutnat Chef menu z Bageterie Boulevard. To tam bylo nějaký studený vepřový, hovězí s perníkem a podobný gastro experimenty. No a než jsem se k tomu dostal, máme tu Chef menu nový. Tentokrát italský od Itala. A nutno podotknout, že se konečně zase jedná o jednoduchý bagety a nic extra přeplácanýho. To se mi u baget zamlouvá o chlup víc.


Vybral jsem si Kuřecí Arrabbiatu. Kombinace kuřecích stehen, pasty ze sušených rajčat s chilli, baby špenátu a zapečený je to se sýrem Scamorza. Maso, rajčata, sýr a něco zelenýho. Stačí? Stačí!


Na první pohled reálná bageta vypadala hodně smutně. Z boku plandal sýr, navrchu zelený kusy potravy pro vegany, krávy, králíky a jinou divou zvěř a víc nic. Maso nikde, pasta nikde. Při bližším ohledání se naštěstí zbytek našel. Schovanej jak smysl pro humor v mozku feministky. Ale nutno podotknout, že toho masa tam nakonec byla opravdová kopa. Však posuďte sami podle fotek.


Jakmile bylo dokončeno ohledání bagety, započala degustace. První kousnutí byla suchá bageta, takže se jde hodnotit bageta. Klasická bílá francouzská bageta. Nic víc, nic míň. Proč ne. Dost křupavá. Poprvé v životě jsem v BB dostal pořádně zapečenou bagetu. To já rád. Pak přišlo na řadu maso. Maso byly celkem velký kusy vykostěných kuřecích stehen. Maso bylo šťavnatý, akorát dochucený (jen solí), měkký a prostě udělaný tak dobře, že líp by to snad ani nešlo. Taky jsem za celou dobu jedení bagety nenašel žádnej kus, kterej bych se štítil pozřít. U kuřecích stehen z fast foodu? Skoro zázrak.


Dál bych popsal pastu ze sušených rajčat. A kupodivu měla stejně jednoduchou chuť, jako mělo maso. Prostě chuť sušených rajčat. Taková ta krásně ovocná, silná a vtíravá rajčatová chuť. A malilinko chilli. To k rajčatům sedlo parádně. Jednoduchost se ukázala jako velký plus. A zbytek? Baby špenát chutnal jako tráva. A tím nemyslím trávu veselou, ale trávu nudnou. Prostě jetel. Samostatně. V soustech se zbytkem se samozřejmě moc neprosadil a spíš potěšil oko než jazyk.


A co sýr Scamorza? Znáte slovenský Oštiepok? Chutná hodně podobně. Obojí je lehce zauzený tvrdý sýr. Oštiepok je takový víc obyčejný, chuťově kulatější, vyváženější a víc do mlíka. Scamorza je naopak taková chuťově hrubší a v pozadí chutná trochu jako mramorová deska. Pokud jste někdy měly nutkání olíznout mramor, tak víte. Pokud ne, tak třeba pomůže whisky antologie. Oštiepok je jako whisky z Midlands a Scamorza jako whisky z Islay. Obojí je whisky, ale jedna z nich je taková drsnější a přírodnější. A přesně taková je i Scamorza. Množstvím ji tam mohlo být o něco víc. Pokud jste Scamorzu neochutnali samostatně, tak vám ji celkem slušně přebilo kuře se sušenýma rajčatama.


Tím jsme se nenásilně dostali k celkové chuti. Kuřecí stehna, sušený rajčata, bílá bageta, trochu chilli, trochu sýra. V tomhle pořadí. A protože všechno z jmenovaných chutná dobře i výsledek chutná dobře. K tomu se žádný chutě neperou, ale spíš se k sobě hodí a navzájem si pomáhají. Po pravdě jsem u Bageterie Boulevard dlouho neměl opravdu dobrou chef bagetu a tahle to je. Povedla se. Cena v menu je 169 korun. Samostatně to bylo něco přes stovku, přesně už nevím. V tom menu (s bramborama) jsem se nacpal celkem slušně a za ten peníz to stálo. Ale tak tak. Pořád to byla bageta s kuřetem. Vyšší cenu beru jen kvůli sušeným rajčatům a speciálnímu sýru. Za exkluzivní suroviny se bohužel musí připlatit. A na rozdíl od konkurence (mrk na Burger King) těchhle pár extra desetikorun litovat nebudete.

středa 21. března 2018

Royal Burger, Bistropen, Ostrava

Kde je ten prďola, co tu píše ty recenze na hospody? Tady jsem! A udělal jsem si výlet na Landek do podniku Bistropen. Celkem nová a moderní restaurace, která má menu dle mýho gusta a veškerý reference na ni jsou více než kladný. Co víc dodat. Mají spoustu miniburgerů a pak jeden velikostí normální Royal burger. Volba byla jasná.


Bistropenský Royal burger obsahuje 160 gramů vyzrálého hovězího masa s dvojitým čedarem, briošku, slaninu, nakládané zelí, hořčičnou mayo, švestkový kečup, cibulový džem, smaženou cibulku a 200 gramů hranolek. Burger vám donesou v malé dřevěné bedýnce společně s hranolkama. Talíře jsou zjevně pasé jako klobouky. Nechtěl bych to potom umývat. Zvlášť, když už od pohledu je burger nacpanej omáčkama a šťavnatým masem. K těm omáčkám. Jsou tam dvě. Dole hořčičná mayo a nahoře švestkový kečup.

Má to svoji logiku. Spodní hořčičná mayo se dělí o místo s nakládaným zelím. Kyselkavá mayo plus kyselkavý zelí? Fajný kombo. A vrchní patra nezůstávají pozadu. Penthouse těsně pod houskovou střechou obsadil cibulový džem se švestkovým kečupem. Cibulový džem byl hodně sladkej. Což u džemu asi není žádný minus. Kečup byl taky docela sladkej. Trochu ovocnější, ale nějakou super intenzivní švestkovou chuť jsem nezaznamenal. Od masa tuhle sladkou nálož pak drží slaný patro. Smažená cibulka se slaninou a sýrem. Smažená cibulka tak nějak zapadla do cibulovýho džemu, takže se moc neprosadila. Slaniny by mohlo být mnohem víc a cheddar? Ten byl super. Parádně rozteklej, pořádná porce, krásně tučnej, lehce aromatickej. No prostě kvalitní čedar. A vůbec. Všechny suroviny jsou od pohledu a od chuti kvalitní, omáčky domácí, domácí cibulovej džem... No jen jestli nakonec těch surovin není nakonec zbytečně moc...

Ale jdeme dál na to hlavní, na maso. Masíčka je velká porce. Na menu píšou, že ho dělají s růžovým středem. Obsluhu jsem teda o medium nežádal a čekal, jak to dopadne. Občas se růžová ukázala, ale medium to nebylo. V řeči steaku bych to nazval spíš medium well. Však posuďte sami podle fotek. Mohlo by být růžovější. Naštěstí je maso, stejně jako zbytek surovin, kvalitní a opravdu nejspíš vyzrálý, jak tvrdí menu. Takže je šťavnatý a plný krásných vzpomínek masnýho plemene. Ochucený jenom solí, možná lehce pepřem. Žádný bylinky a podobný blbosti. Jen maso s masem a masem. Mňam. Jen si neodpustím jednu další menší výtku. Maso by mohlo být namletý víc na jemno. Nebo líp očištěný. Bylo docela hrubý a k tomu mi párkrát v puse zůstala nějaká ta křupka. Ale co se chutí týče, tam není co vytknout.


Zbylo nám něco? Houska! Tak na tu nenajdu asi nic. Chutnala jako vánočka, jak už to u briošek bývá. Byla čerstvá, parádně opečená a hlavně držela tvar od začátku až do konce. A protože tenhle burger byl jeden z těch nejšťavnatějších, tak klobou dolů před houskou. Neměla to lehký, ale úkol zvládla na jedničku.

Tím jsme vyčerpali tu ohromnou spoustu surovin a jdeme do finále. Celková chuť. Celkovou chuť tvoří hlavně maso. K tomu lehce kyselej spodek a docela dost sladkej vrch. Občas chuť sýra. Když chutnáte samostatně, jste nadšeni. Ale dohromady to popravdě k sobě moc nejde. Sladká a kyselá by k sobě šla asi dobře. Ale jakmile se to spojí se slaným masem, slanou slaninou a slaným sýrem, tak to přestává trochu klapat. Do toho díky housce má sladká chuť nadvládu a já osobně bych třeba radši tu chuť kyselkavou. Tenhle burger zbaštíte s gustem a ve vaší bedýnce zbudou brzo jen hranolky. A spousta omáček a šťáv. Ale zachytíte svýma chuťovýma pohárkama zároveň cibulový džem se smaženou cibulkou a zelím? No nevím. Spíš se vám to slije do sladké velechutě, občas kyselkavé velechutě a nejčastěji to bude masochuť. Ochutnat? Tak určitě. Ale prostor pro zlepšení by tam ještě byl. Cena 195 korun i s hranolkama je cena vzhledem ke kvalitě a velikosti přiměřená.

Zmínil jsem hranolky, tak něco málo k nim. Jsou domácí. Bohužel. Bohužel, protože křupavý hranolky umí málokdo a Bistropen to není. Jejich hranolky chutnají spíš jako vařený brambory a když takovou hranolku vezmete do ruky, schlípne vám v ní jakoby v sobě měla šest piv, tři rumy a litr vína. Povzbudit se dá jen v některé z jejich domácích omáček, který si můžete z menu objednat. A ty jsou pro změnu boží. Jalapeno mayo (nebo chilli, obsluha byla lehce zmatená) byla pekelně ostrá a rozhodně jste dostali to, co jste čekali. A BBQ mayo? Ta byla bombastická. Nasládlá a hodně uzená mayo. Je třeba dodávat víc?

Bistropen ve mě zanechal moc kladnej dojem. Dostanete tam šťavnatej parádní burger z kvalitních surovin, kterej se může směle zařadit do ostravské špičky. Jen těch surovin je možná zbytečně moc, maso by mohlo být růžovější a líp namletý. Ale to jsou tři malý mínusy v záplavě plusů, takže Bistropen rozhodně můžu s klidným svědomím doporučit. Jen pozor, protože od dubna do podzimu bude jiný menu. Burgery v něm nejspíš zůstanou, ale i tak doporučuju prve mrknout na net.

PS: K burgeru jsem si dal parádní jedenáctku Koníček Ryzák a sedla jako vyšitá. Piv tam mají větší výběr, takže další, zvlášť v Ostravě nezanedbatelný, plus.