středa 13. března 2024

Tvarůžek carských důstojníků

TATABAZAR 

Tvarůžkový články a recepty mají na tomto blogu ohromný úspěch. V lednu jsem napsal první recept na Loštický lečo, v únoru druhej recept na Tvarůžkovou pomazánku a u obou už mám dokonce jeden komentář! Cesta ke slávě, rudý koberce, pytle mouky, proslovy o mým stárnoucím kulečníku. To všechno se blíží! A k tomu všemu mi nepochybně pomůže i tvarůžkový recept číslo tři, Tvarůžek carských důstojníků. 

Pokud jste jako komentátor mých dvou předchozích receptů (zdravím Zdeňka) a právě objevujete svět tvarůžků, tak pro vás mám i dnešní recept, kterej vás z tohoto světa sprovodí. A to nejspíš doslova. Recept tentokrát není ukradenej z webu nebo nějakýho prospektu, kterej dostanete zadarmo v tvarůžkovým obchodě, ale poctivě ho kradu z poctivě nabité knížky tvarůžkových receptů. Normálně bych to tu nezmiňoval, ale ta knížka má tak fantastickou fotku na přední desce, že to nelze zamlčet. Hleďte!


Tohle prostě nešlo nekoupit. Čtenáři mýho našlapanýho Instagramu už to viděli i s krásnýma detailama. To jen tak. Sledujte můj instáč. Dejte odběr, lajk, přesdílejte storýčka. Prostě chci ty pánve Zepter zadarmo. Chci na Bali a pak prodávat čakry a energie. A rychle. Než mi zestárne kulečník.

A zpátky k receptu. Recept se jmenuje Tvarůžek carských důstojníků. Recept to není nikterak složitý. Někdo by dokonce řekl přímo primitivní.

Suroviny:
Tvarůžek
Vodka

Tvarůžek, nejlíp krásně vyzrálej, vezmete a zalijete vodkou. Můžete použít i víc tvarůžků a víc vodky. Kreativitě se meze nekladou.



Dáte do chladu a počkáte jeden den, jak říká kniha, nebo tři dny, jak tvrdím já, strůjce všeho gastrozla a jedinýho redaktora rubriky Tatabazar.


No a po třech dnech dostanete tohle. Tvarůžek vám zbělá, vodka do sebe natáhne potřebnej odér a jde se degustovat.


Výsledek je hodně rozporuplnej. Tvarůžek sám o sobě nebyl nic moc. Hodně zgumovatěl a spíš než jako tvarůžek byl cítit alkohol. Ztratil svoje smradlavý kouzlo a byla z toho zase ta divná tvarohová hmota, jako na začátku výroby. Zato vodka, ta chytla ty správný grády. Tvarůžková vodka měla až nečekanou komplexnost chutí a kdyby mi někdo řekl, že si jednou opravdu vychutnám sklenku vodky s tvarůžkovou příchutí, tak bych ho nejspíš označil za blázna, házel po něm psí výkaly a volal na něj cosi o holomóckým Babicovi. No a hele, ona ta tvarůžková vodka není vůbec špatná. Mimo střední Moravu by její prodej asi rekordy netrhal, ale užil jsem si ji víc jak klasickou vodku, kterou normálně moc nemusím. Což vám asi došlo, protože tuhle stejnou lahev z fotek už můžete na blogu pozorovat několik let. Ale slibuju, že brzo skončí! Všechno už brzo skončí. Pro vás, pro nás, pro všechny, co si Tvarůžek carských důstojníku udělají doma...

Kuřecí šiška v pečivu, Točím Šišku, Ostrava

"Točím šišku a tečka."

Když se ve městě otevře nová kebabárna, většina (střízlivých) lidí si toho ani nevšimne. Ale pokud bydlíte v Ostravě a trochu se zajímáte o místní gastronomii v centru, tak vám nemohla ujít ohromná masáž novýho podniku Točím Šišku. Podle všeho v tom mají prsty kluci z Eatmeat a z řeznictví od Bobra, takže tentokrát je očekávání někde mezi maximem a nekonečnem. Těžká startovací pozice.

Pochválit musím umístění, kdy se kluci svůj podnik rozhodli otevřít kousek od Stodolní. Tam pomalu ale jistě všechny kebabárny skoupila jedna firma a po úspěšným monopolu začala šponovat ceny. Takže konkurence určitě neuškodí. No a mám to napůl cesty mezi prací a domovem, což určitě taky není k zahození. Mohlo to být lepší? Mohlo. Není si kam sednout... ale o tom později. Jdeme na samotný jídlo. Vybrat si můžete mezi kuřecím masem v chlebu nebo v misce. Plus každej měsíc mají jeden speciál. Já si vybral klasiku, kuřecí v chlebu.


A tohle jsem dostal do ruky. Pokud jste si právě neuslintli, tak na mým blogu jste asi omylem. Tohle je prostě nádhera. Taky tímhle krokem začíná ta pravá výzva. Jak tohle elegantně sníst a vrátit se do práce v použitelným a bezflekatým stavu. V Točím Šišku nejsou žádní amatéři a jde poznat, že nad tímhle přemýšleli. Ke kebabu dostanete vidličku, pár ubrousků a jeden takovej ten vlhčenej ubrousek, kterej na konci použijete buď na ruce s pusou nebo na vyčištění bundy. Nebo kebab můžete zbaštit na stojáka přímo v provozovně u pultíku. Každopádně možnost klidnýho posezení tady chybí.

Tož vidličku do ruky a jdeme bagrovat. V kebabu kromě kuřecího masa upečenýho na lávovým vertikálním grilu najdete fritovanou zeleninu, rajčata, okurky, červenou cibuli, směs listových salátů, petržel, mátu, fetu a citrón. Tolik k výčtu z webu. Já si k tomu vybral česnekovou omáčku. Jako první sem na vidličku napíchnul fritovanou zeleninu a ta mě dostala. Chutnala jako takový ty zeleninový chipsy. Ke kvalitním televizním pořadům typu Výměna manželek si zeleninový chipsy nekupuju, k tomu mám plnotučný bramborový, ale dát fritovanou zeleninu do kebabu je geniální tah. Dodá tomu vyšší gastronomickou úroveň a chuťově se krásně prosadí. V kombinaci s omáčkou pak dvojnásob. Hned si pak připadáte jako osoba z nějaké vyšší vrstvy, což u jedení kebabu na stojáka není zrovna obvyklá myšlenka.


No a pak sem musel zkusit maso. A bomba! Kluci a holky to tam mají vychytaný. Maso bylo šťavnatý, nebylo vysušený, bylo teplý. Propečený bylo homogenně, takže se vám nestalo, že nějakej kousek byl sušší a nějakej syrovej, což by člověk u kuřecího celkem těžce snášel. No tady se bát nemusíte. Co už tak homogenní nebylo, bylo koření. Někde ho bylo o chlup víc, někde míň. Celkově ale měl specifickou chuť koření každej kousek, kterej dáte do pusy. Přes koření nejsem takovej mistr jako přes všechny diety Haliny Pawlowské, ale přesto jsem rozklíčoval mletou papriku a římskej kmín. Určitě tam toho bylo víc, ale žádná chemie z toho cítit nebyla. Jen starý dobrý koření. Maso bylo nakrájený na trochu tlustší plátky než u té klasické polotovarové šišky. Masa jsem dostal opravdovou nálož a nedokážu si představit, že by se někdo nenajedl. Takže maso je na jedničku s rudým nadobrem. Tím myslím hvězdu, ne Ransdorfa...

Další pro mě naprostou bombou byla červená cibulka. Byla to taková ta naložená, kterou miluju. To by až tak zvláštní nebylo. Ale byla naložená tak luxusně, že ač přemýšlím jak přemýšlím, lepší už být nemohla a v Točím Šišku trefili strop v možnostech červené cibule. V cibuli zůstalo cca deset procent palčivosti, zbytek nahradila jemná kyselkavá chuť s trochou nějakýho alkoholu v pozadí. Takový hybrid mezi kysanou okurkou a cibulí. Lahůdka na entou. A snad nemusím dodávat, že k masu, fritované zelenině a česnekové omáčce se hodí fantasticky.

Už sem párkrát zmínil omáčku. Na výběr máte klasický omáčky, kde teďka koukám přibyly další dvě od mojí návštěvy. Výčet najdete na webu. Já volil česnek a volil jsem dobře. Česneková omáčka v podání Točím Šišku je krásná, tučná, smetanová a přesto akorát tekutá majonéza s lehkým náznakem česneku. Česnek v ni jde krásně cítit a přesto nepřebije žádnou ze surovin včetně fritované zeleniny. Díky menšímu množství česneku v omáčce z vás taky nebude česnek táhnout ještě druhej den. Vlastně z vás nebude táhnout ani hodinu po dojedení. Je to opravdu taková distingovaná česneková majonéza. Dobrá volba.


Slušelo by se něco napsat i o pečivu. To jsem si mohl dovolit prvních několik minut úplně ignorovat, protože jsem prováděl výkopové práce vidlicí, ale pak na něho taky došlo. Kousnul jsem a ocitl se v pekařským ráji. Krásně to křuplo, nastoupila chuť pečiva, snad i trochu másla nebo čím to potíraj zevnitř, než to opečou před podáváním. Chleba, nebo jak to nazvat, držel tvar celou dobu bez jakékoliv újmy a z fotek vám musí být jasný, že snahy o likvidaci jeho integrity byly opravdu velký. Chleba to ustál. A je třeba v tuhle chvíli podotknout, že to ustál i ten voskovanej papír, v kterým kebab držíte a neprotekla ani kapka tekutin, který se snaží protlačit ven pomocí osmózy a dalších fyzikálních triků vám ušpinit bundu. Zase další známka toho, že tohle opravdu někdo ladil k dokonalosti a povedlo se.

K těm všem lahůdkám uvnitř patří třeba i čerstvý okurky a rajčata. Okurky byly dokonalý. Měly zajímavou plnou chuť, na kterou v supermarketu moc nenarazíte. Tomu odpovídala i jejich menší velikost. Rajčata pak byly ty klasický březnový, tam se zázrak nekonal. Občas tam člověk zahlídnul i nějakej ten salát, aby se tahle pecka dala líp strávit. K salátu se, dle očekávání, nádherně hodila omáčka. Jinak to byl prostě salát.

V kebabu najdete i sýr feta. Takovej ten kvalitní, smetanovej a nepřesolenej. Tyhlety slaný sýry já rád všechny, takže za mě ho tam mohli naložit i o něco víc. Příště to vidím na maso v misce a tam si ho nechám naložit extra. Kombinace jejich masa a kopy dobrýho slanýho sýra je prostě něco, co nemůžu dostat z hlavy. Pak tam měla být nějaká máta. Nejspíš ta sušená bylina nahoře. Tu jsem samostatně neochutnal a v celkové chuti se ztratila, takže nemůžu potvrdit. Na první pohled jsem myslel, že se jedná o smaženou petrželku. Svěží notu ale s přehledem dodala omáčka, takže chuť máty jako takové jsem nepostrádal. Taky mají na webu zmínku o citrónu, to se nejspíš týká jen misek nebo mi to citronem pokapali, když jsem zkoumal obsah lednice na pití. Těžko říct. Ale vůni citrónu jsem si užil při čištění bundy citronovým vlhčeným ubrouskem.

Chuť kuřecí šišky tvoří hlavně maso, fritovaná zelenina a červená cibulka. Omáčka, zbytek zeleniny a sýr pak tuhle symfonii doplní a všechno nakonec obejme křupavý pečivo. Měl jsem někdy lepší kebab? Ne. Budu mít někdy lepší kebab? Dost o tom pochybuju, ač to samozřejmě budu zkoušet. Kuřecí šiška od Točím Šišku je prostě street food dotaženej k dokonalosti. Jediný opravdový mínus je to, že si nemáte kam sednout. To je samozřejmě velký mínus pro spoustu lenivých lidí, jako jsem já, ale tahle šiška je prostě famózní a za to stání stojí. Taky stojí za 189 korun, který za ni chtějí. Podobný peníze mimochodem necháte i za obyčejnej kebab u konkurence okolo, takže tady není nad čím přemýšlet. Jen si hlídejte hodiny, protože k k večeru už mají v Točím Šišku vyprodáno a budete muset jinam. To se předpokládám časem změní, vzhledem k tomu, že si to otevřeli u Stodolní, kde to fičí spíš přes noc než přes den. Tak držím palce a už se těším na další návštěvu. Ostravákům milujícím fast food bloudícím v centru města můžu Točím Šišku jedině doporučit.

neděle 3. března 2024

Patatine s čedarem a slaninou, Patatine di Mamma

Specializujeme se na hranolky, chipsy a saláty s italským nádechem. Používáme kvalitní ingredience, které si sami dovážíme z provoněné Itálie. To o sobě tvrdí relativně nově otevřený podnik ve food courtu ostravské Nové Karoliny. O provoněnosti Itálie si dovolím zapochybovat. Já tam byl několikrát, ale nejvíc mi v mozku zůstala "vůně" rybího trhu v tamním přístavu. Smrad, z kterýho začnu slzet i po pětadvaceti letech, když si na něj vzpomenu. Ale jinak nic proti Itálii nemám, přísahám! A už vůbec ne proti hranolkám. Ten novej podnik se totiž jmenuje Patatine di Mamma, což podle všeho znamená Hranolky od mámy. Tak uvidíme, jestli budou lepší než hranolky od mojí mámy.


Objednal jsem si Patatine s čedarem a slaninou. V překladu to znamená Hranolky s čedarem a slaninou. To jen tak kdyby náhodou. Normálně bych si na hranolky na oběd asi nezašel, ale zrovna jsem neměl moc velkej hlad a tak nějak sem čekal, že dostanu menší porci hranolek na řekněme větší svačinu. Taky jsem nečekal nic, co mě vystřelí z trenek. No a pak jsem dostal tuhle nádhernou hroudu plnou radosti, která uspokojí i ty nejnižší pudy člověka dbalých mravů.


Ať jde celá moderní gastronomie s platingem a'la tři skrvny na talířy do kopru. Pořádná porce hranclí pokydaná omáčkou, to je to, na co se člověk chce dívat! A ta slanina! No nebudu to dál rozvádět. Patatine di Mamma na mě udělali perfektní prvním dojem. Ale očima nejím, já si jídlo dávám do pusy.


A i tady Patatine di Mamma trefili střed. Slanina byla ta klasická česká anglická. Italský Guanciale se nekoná. Halt moje maminka by taky použila anglickou slaninu. Slanina byla nakrájená na vetší kostky, osmažená tak akorát, aby to nebyl samej škvarek, ale člověk cítil i tučnější části a bylo ji na hranolkách celkem dost. Měli jste co uzobávat od začátku až do konce. Byla krásně slaná, prorostlá, uzená, občas i masitá. Nemám co vytknout. Tohle k hranolkám chcete.


Nejvíc mě ale překvapily samotný hranolky. Byly krásně usmažený, akorát osolený a to hlavní, držely si svoji kvalitu celou dobu, i po neskutečným zakydání omáčkou. Normálně bych čekal, že po patnácti minutách jedení budou spodní hranolky s omáčkou jako bláto a ono ne. Sice změkly, ale nerozmočily se a pořád měly konzistenci hranolky. Klobouk dolů. Upřímně mi tyhle hranolky seděly víc, než ty z přehypovanýho Faency Fries. Víc křupaly. A porce byla opravdu ultimátní. Ani sem to nedojedl. S tím většina lidí asi nebude mít problém, protože toho sním míň než ostatní, ale hladovej z Patatine di Mamma neodejde asi nikdo. No a kdyby náhodou ano, může se doslova dorazit ve vedlejším All you can eat od Asia Buffet, že jo...


Čedarová omáčka byla ta klasická, kterou dneska koupíte hotovou v každým velkým krámu pro podnikatele. A je to dobrá volba. Omáčka je akorát sýrová, krásně se táhne a dá se jíst i po tom, co vám zchladne a začne tuhnout. Svoji chutí nepřebíjí ostatní suroviny, takže přenechá prostor i slanině a bramboře a cítíte tak všechny tři suroviny. Pokud máte zrovna v soustu jarní cibulku, tak ta se taky přihlásí o slovo. Volbu omáčky chválím a určitě je to lepší volba, než ty chemický nacho cheese, který používají ve vedlejších fast foodech.


Omáčku nějakým kouzlem dokázala obsluha dokydat až na spodní hranolky, takže to byla opravdová paráda od začátku až do konce. Hranolky, sýrová omáčka, slanina, jarní cibulka... Jednoduchý, ale připravený k dokonalosti. Italských surovin tam asi moc nenajdete, ale pokud máte hlad a chuť na hranolky, Patatine s čedarem a slaninou jsou pecka. A vůbec nepochybuju, že zbytek kombinací bude taky super. Patatine di Mamma se mi trefily do noty a bylo to jedno z těch nečekaných příjemných překvapení, kterých člověk v životě zažije jen pár. Předčily očekávání.


Při objednávce jsem taky dostal možnost vybrat si omáčku zdarma. Jestli to tam tak mají pokaždé netuším, ale já si vybral pepřovou. Čekal jsem pepřovou majonézu a'la KFC, která zářila v Mega Pocketu (budiž mu historie lehká). Dostal jsem ale rozemletej pepř mixnutej malilinko majonézou. Jako já rád pepř, ale tohle mělo jinačí grády. Bohužel značně přebíjela ostatní chutě, takže jsem ji použil jen trochu a občas, abych se nepřipravil o tu božskou slaninu a sýr. Příště zvolím jinou omáčku. Tahle by byla super v malé vrstvě někde do bagety s uzeným, ale k hranolkům mi moc nesedla.


Cena Patatine s čedarem a slaninou není malá. Dáte za ně 159 korun. Za to už dostanete nějaký lepší meníčko v restauraci v centru okolo Karolíny. Na druhou stranu jsem nelitoval ani jedné koruny, protože pokud máte chuť na hranolky, zklamaní prostě nebudete a dostanete jich tolik, že si od nich na pár dní budete muset dát pauzu. No a pak zase dostanete chuť na hranolky a pak už víte, kam si zajít. Určitě tu od nich najdete v budoucnu i další recenze. Tak držím palce v podnikání. V Nové Karolině obklopení pěti nudlama to nebudou mít jednoduchý. A kdyžtak hurá do centra, třeba místo Faency Fries... Doporučuju.

sobota 2. března 2024

All you can eat, Asia Buffet, Ostrava

Víte co je strach? Strach o holý život? Když nevíte, kdy to přijde? Černých myšlenek se ne a ne zbavit? I takový pocit můžete zažít v Ostravě. Stačí si zajít do Nové Karoliny nahoru do Asia Buffet a přijmout jejich výzvu All you can eat. Ono to tam funguje už dlouho a asi se ptáte, proč tu nebyla recenze dřív. 

Věc se má tak. Kromě lepší společnosti, která se vozí v Jaugarech v kůži, platí kartou Visa Infinite, usrkává ročníkové brandy a debatuje o akciích, se občas stýkám i s tou, řekněme chudší části společnosti, která jezdí MHDčkem, po pražsku sockou, lemtá nakyslej Ostravar, debatuje s cigárem v hubě o fialové drahotě a prostě se společností, pro kterou jsou all you can eat koncepty stavěný. A znám mraky lidí, pro který je kvantita jídla důležitější než kvalita. Inu, proč ne, každej máme jiný hodnoty. Ale všichni tihle lidi do jednoho, kteří ten all you can eat v Asia Buffet zkusili, mi řekli, nezávisle na sobě, to stejný. "Jednou a stačilo". A když vám tohle tvrdí i člověk, kterej by snědl pytel mouky jen proto, aby ušetřil pětikorunu, tak vás to prostě začne zajímat. Přece to nemůže být až tak špatný? Nebo může?


Pěkně od začátku. All you can eat v Asia Buffet spočívá v tom, že dostanete talíř a mističku na polívku nebo na salát. A pak si můžete nabrat, kolik chcete. Vracet se už pak ale nemůžete. Což, jak zjistíte záhy, vlastně nevadí. Já si nabral od každýho něco, abych měl kompletní zážitek. Odrazil vyděšený výraz paní za pultem, prošel jakousi uličkou hanby, odrážel další nevěřícné pohledy okolostojících lidí, našel si židli a stůl a jal se degusotvat. Tak jdeme na to.


Jako první věc jsem rozříznul masovou kouli a zahlídnul syrový maso. V tu chvíli jsem pochopil, že ten koncept all you can eat je vlastně taková výzva. Boj o přežití. All you can eat and survive. Já rád výzvy. Kouli jsem dal do pusy. Chuť nic moc, maso, sůl, myšinec. Slabý a zdravotně rizikový průměr. Pak jsem ochutnal něco, co vypadalo jako kuřecí nugeta. Chuť soli a glutamátu, nic víc, konzistence nesedí. Aha, ryba. Brutálně přesolená ryba. Ale aspoň dodělaná. Samotnou čerstvost ryby přes kilo soli nelze určit. Určitě jenom nechtěná náhoda...


Po syrových koulích a přesolené rybě jsem chvilku sbíral odvahu a pustil se do závitku. Zase sůl. Sůl, chuť divnýho masa v pozadí. Konzistence nekřupavá až gumová. A tohle já znám. Takhle chutná závitek, když ho necháte ležet na lince od oběda do večera, pak jdete hladový okolo, je vám líto ho vyhodit a i přes vyčítavý a (ač čím dál méně) vyděšený pohled manželky ho dáte do pusy a sníte. Tak přesně takovou konzistenci tyhle závitky měly. A byly zase přesolený, asi aby se zakryl původ masa. A nakrájený na kousky. Kdybych nevěděl, že jídlo se odnáší mimo restauraci a zbytky končí někde v centrální části centra, tak bych Asia Buffet maliličko podezíral i z jídelní recyklace. Zelení by měli radost.

Co tam máme dál. Ha, suši! Survivor po ostravsku. Jdeme na to. Úplně první chuť byla navinulá chuť octu nebo jakýhosi sladovýho alkoholu v pozadí. Asi pokus o nějaký pivní těstíčko. K tomu chuť staré slepené rýže a myšinců. Uvnitř byla krabí tyčinka. To je dobrá zpráva, říkal jsem si s myšlenkou, že možná neumřu. Kousek avokáda nesměl chybět. Původní konzistence a barva avokáda zůstala kdesi v osmdesátých letech. Nebudu lhát, tohle suši jsem nedojedl.


Další lahůdkou byly jakýsi smažený plněný knedlíčky. Něco jako Won ton knedlíčky. Konzistence tvrdá. Kdovíkdy, kdovíjak a kdovíproč byly smažený. Ale chuťově byly v pohodě. Množství soli normální, chuť normálního masa a nějakýho koření. Nejspíš se jednalo o nějaký polotovar, který oni jen prosmažili místo toho, aby ho udělali na páře podle návodu.

Taky jsem si vzal jedno kuřecí křidýlko. Obalovaný v těstíčku a zalitý sladkou chilli omáčkou. To jsem si nechal na konec. Na chvíli, kdy už je vám všechno jedno, protože tušíte, že dnes v noci s váma bude spát váš starý kamarád, explozivní průjem. V tuhle chvíli už jste svolní i k ochutnávce kuřete s kostí. A ono to nebylo tak špatný. Těstíčko samozřejmě zase starší provenience, ale kuře bylo propečený, chutnalo jako kuře a i to těstíčko mělo celkem povedenou chuť. Křidýlko bylo i příjemně pikantní. Tohle si dokážu představit, že začerstva mohlo být celkem super a vůbec bych nečekal, že v asijským bistru najdu dobrý smažený kuře. Ale musíte mít štěstí na tu propečenost. Jinak asi umřete.

Opečený brambory byly hnusný a studený. Nudle byly rozvařený na kaši a celkově takový divný, nechutný. Já si je zalil jakousi sladkokyselou omáčkou, v které tam měli maso. Tím pádem získaly i jinou než olejovou chuť a daly se alespoň z části pojíst.

Do kompotové mističky, kterou dostanete k all you can eat talíři, jsem si nabral broskvovej kompot. Ten byl fajn. Na tom naštěstí opravdu není co zkazit. A můžete si ho vzít celkem dost.

No a tím bych asi skončil. Výzva o přežití, All you can eat v Asia Buffet, je opravdová výzva. Rád sem se připojil do klubu "Jednou a stačilo" a jsem rád, že žiju. Noc jsem přečkal i bez průjmu, ale předpokládám, že jenom díky tvrdýmu tréningu s teplou plážovou bulharskou tatarkou. Asia Buffet je jako glutamátová atomovka. Když už vás nezabije zjevně starý, nepropečený a divný maso nejasnýho původu, tak se vás snaží oddělat extrémním množstvím glutamátu a soli. Talířem z Asia Buffet by měl končit Ironman. Tím by se drsnost soutěže asi zpětinásobila.

Cena je 159 korun. Slabší jedinci nechť si připočtou cenu parte a pohřbu, trochu odolnější jedinci transplantaci alespoň jedné ledviny no a ti největší borci se pak můžou chlubit členstvím v klubu "Jednou a stačilo". A pokud do tohodle fekálního krmítka zavítáte podruhé, tak pak pro vás opravdu nemám slov.

neděle 25. února 2024

Americana a Mexicana, Amici

Pizza! Jó! Pizza pizza! Všichni mají rádi pizzu. Tam kde není kebab, tam je pizza. Pizza pizza, pizza! A přesto je na mým blogu míň recenzí na pizzu než přístupů na unikátní a podpultovou doménu Tatabazar. S tím je třeba něco udělat. Po dlouhé době jsem si nechal domů dovízt dva italsko americko české koláče, někdy též nazývané jako pizza a jal se degustovat. 


Protože jsem chtěl být světovej, ale zase ne až moc rozlítanej, tak jsem si vybral pizzu Americana a pizzu Mexicana. Mexicana jakožto pikantní, Americana jakožto ta na smetanovým základě a protože syn nejí kukuřici, tak ta je na obou, ať zbyde víc pro mně. Tak.

Mexicana na sobě měla rajčatovou omáčku, jalapenos, červenou cibuli, chorizo, kukuřici a mozzarellu. Taková celkem klasická kombinace surovin slibující pikantní zážitek. Ale pěkně postupně. Těsto mají v Amici krásně tenký, ale nekřupe. Takovej ten klasickej dovozovej syndrom. Těsto ale chutná docela dobře a k pizze si můžete nechat přiobjednat omáčku, což je v případě Amici bomba, protože třeba jejich Level 10 omáčka je prostě famózní. Pak máte dvojitou zábavu. Z obsahu na pizze a z okrajů. A to se cení.


Chorizo bylo opravdový chorizo. Pikantní salám s masem namletým na hodně hrubý kousky, který dělá krásnou mozaiku. Akorát upečenej, kdy začne zvedat okraje, začíná pouštět tuk, ale přitom ho tam ještě většina zůstává. Červená cibulka pizze dodala lehce sladkej nádech. Kukuřice to samý, plus trochu exotickýho šmrncu. A papričky jalapenos, to je kapitola sama o sobě. Byly nakrájený na malý kousky a posypaný snad po celým povrchu pizzy. Takže pikantní jízdu jste zažili od začátku do konce. Mozzarelly bylo akorát. Žádnej sýrovej šourek o průměru celé pizzy se (naštěstí) nekoná. Rajčatovej základ ničím neurazí, ale ani extrémně nenadchne.

Mexicana je za mě dobrá pizza, ale taková lehce obyčejná. Dostanete to, co čekáte a pokud milujete jalapeno, tak budete odvaření. Já osobně mám spíš radši, když pálí jen jedno sousto za čas a zbytek ne. Takovou pikantní střídačku. Což je ovšem jen můj subjektivní problém. 

Mexicana má na webu dvě papričky ze tří, takže opravdu dostanete, co si objednáte. Pikantní pizzu s kvalitním salámem a lehkým náznakem sladkosti z cibule a kukuřice. Kdo má podobný kombinace rád, nemůže být zklamanej. Cena v Ostravě je 239 korun i s dovozem. To je za mě na pizzu z dovozu dost. Ale tak každej chce nějak vydělat a tady máte alespoň chorizo. Plus někdo zjevně hodinu krájel nakládaný jalapenos a to se taky musí zaplatit...


Mojí první osobní volbou byla Americana. Podle webu na ni najdete krémovou omáčku, kukuřici, mozzarellu, šunku a žampiony. Taky relativně klasická kombinace, ale tahle mi sedla mnohem víc. Smetanovej základ je ohromně tučnej, nasládlej a prostě božskej. Kam se hrabe nějaký nakyslý rajče, když můžete mít rozteklej zvířecí tuk. Mňam. Šunka a žampiony se pak k tomu základu hodí tak dokonale, že být to ještě dokonalejší, tak už není prostor na zlepšení. A on tady prostor na zlepšení je. Malej prostůrek. Taková malá zlepšovací komůrka. A tuhle komůrku zaplnila kukuřice.


Áno. Smetanovej základ, šunka, žampiony a kukuřice. Přímo božská kombinace, která si notuje někde v oblacích a mozzarella jim k tomu hraje na harfu. Tahle kombinace mě dostala. Slaná, sladká, tučná kombinace... SlaSlaTuč. SlaSlaTuč na hrad! Cena je taky 239 korun, ale Americana stála za každou korunu. A když už máte dost SlaSlaTuče, tak není nic jednoduššího, než si vzít okraj pizzy, namočit ho do Level 10 omáčky a máte přesně tu občasnou pikantnost, kterou miluju.

Jó Americana a Level 10 omáčka je pro mě jedna z nejlepších věcí, co jsem za poslední měsíc až dva zažil. Samozřejmě každýmu chutná něco jinýho a někoho zase víc nadchne třeba Mexicana, ale jedno je jasný. Z Amici vám dovezou prima americko italsko čekej koláč, kterej je radost degustovat. A jako vedlejší produkt z té degustace máte večeři a plný břicho a to je to, proč se vyplatí bojovat za svobodu a demokracii. Právo volby. Volby vlastní pizzy.

PS: Pizzerie v Ostravě jdou tak trochu mimo mě a každou chvilku vidím, že někde nějaká zkrachovala a jinde se otevřela nová. Pokud máte nějakej tip na dobrou pizzu, která vozí do centra, dejte vědět, rád vyzkouším.

sobota 24. února 2024

Frankfurtská, Bageterie Boulevard

LIBOVEJ FRA... ...NKFURTER!

Tady se někdo snaží dělat blbý fóry za mě? Libovej fra... ...nkfurter. Fra... To jako frantík? Libovej frantík? No hahahaha. No nic no. Jdeme si střihnout recenzi na limitku od Bageterie Boulevard.


Bageta s opečeným párkem, plátkovým sýrem, slaninou, opečenou cibulkou, beranními rohy a pikantní omáčkou. Od pohledu, posedu a počtu docela dobrá kombinace, na které nejde snad nic zkazit. Nebo jde?


No nejde. Sice po rozbalení bageta vypadala trochu jak výsledek inkluze na základní škole, případně jako by ji nějaký takový výsledek skládal, ale po pár kousnutí se normalizovala a už se na to dalo dívat. Jako první věc se k prozkoumání nabídla "pikantní omáčka", jak ji vznešeně představuje web BB. Já bych to trochu poupravil. Jedná se o lehce pikantní ajvar s majonézou. Ale kombinace je to slušná a překvapivě to spolu hraje, takže vlastně proč ne.


Pak sem měl tu možnost ochutnat sýr. Sýr je to plátkovej, v bagetě se pěkně rozteče při zapíkání a dá se říct, že byl po celé délce bagety. Tomu nejde co vytknout. Sýr je to buď eidam nebo gouda, taková ta obyčejnější. Chuťově celkem v pohodě.


A jdeme na samotný párky. Frankfurtský párky jsou podle Wikipedie praotcové všech párků. Takovej prapárek. Při čtení uzenářskýho článku na Wikipedii jsem nevěřícně kroutil hlavou, jakou dlouhou a krásnou historií tenhle prapárek má. Já teda frankfurtský vždycky považoval za ty horší a Wikipedie ví proč: "Jejich kvalita se v Česku držela až do počátku 90. let 20. století. Zrušení norem jakosti potravin v roce 1993 uvolnilo sice výrobcům ruce, ale vedlo k destabilizaci jakosti masných výrobků, tedy i frankfurtských párků. V Česku je kvalita těchto párků na nižší úrovni. Lze koupit frankfurtské párky, které obsahují 85 % masa, ale existují i výrobky, kde podíl masa je minimální."

Jak je na tom Bageterie? Má párek destabilizované jakosti nebo originál vepřovej? Já bych to viděl tak někde uprostřed. Když zajdete do Kauflandu a koupíte si párky vídeňský, tak dostanete zrhuba to stejný, co vám Bageterie nacpe do bagety. Teda prve to rozřízne, pak ogriluje a pak nacpe do bagety. Jsou místa, kde párek skutečně chytne chuť grilu a přidá tak do bagety krásnou kouřovou složku. To je za mě určitě super. Párek najdete po celé délce bagety.


Slanina byla vypečená, chuťově taková klasika, ale v bagetovým celku se lehce ztrácela. Mohlo by ji tam být o chlup nebo dva víc. Stejně tak kozích rohů. Byly nakrájený na malý kousky a tam kde byly, tam bagetě dodaly nečekaně nakyslej říz a totálně ozvláštnily daný sousto. Bohužel jich tam bylo dost málo a tak po většinu času Frankfurtská bageta chutnala "jen" jako vytuněnej hot dog.


A co si budeme povídat. To není špatně. Frankfurtská bageta se taky o nic jinýho, než být takovým velkým bráchou hot dogu, ani nesnaží. Prostě párek, slanina, smažená cibulka, sýr, lehce pikantní omáčka a sem tam kozí roh. Povedená kombinace, slušná kvalita surovin, příjemná pikantnost a povětšinou dostatečný množství surovin dělají z Frankfurtské bagety povedenej kousek, kterej se určitě neztratí.


Ani cena není kupodivu nikterak přepálená. Za samostatnou bagetu dáte 99 korun. V menu nevím. K bagetě si většinou brambory nedávám. Jako větší svačina je Frankfurtská bageta ideální a pokud milujete klasický chutě hot dogu a nevadí vám lehká pikantnost (taková dvojka z desíti), tak je tahle bageta přesně pro vás. Nutno podotknout, že je to limitovaná edice, takže tady nebude pořád. Ač podobnou bagetu už nabízeli třeba v roce 2012. Ano, i z doby legendární prohibice si tady na blogu můžete přečíst recenze... Třeba při jedení Frankfurtské bagety. Je dobrá a stojí za ty peníze.

sobota 17. února 2024

Bramborová pizza

TATABAZAR 

Dobrý den. Rubrika Tatabazar není jen o dobrém jídle a vytříbeném vkusu na literární hyperboly všeho druhu. Je to i rubrika naučná. A dnes si jeden takový naučný článek spojíme s vynikajícím receptem, o který by bylo škoda ochudit nejen vás, ale i celý internet. Pojďme si uvařit bramborovou pizzu.

Recept je z pořadu Babicovy dobroty, kdy se v druhé řadě tohoto skvostu objevila přední odbornice, vědkyně na brambory světového formátu, paní inženýrka Marie Rasochová, kandidátka věd. Ta mistrovi ukázala recept na bramborou pizzu od jejího manžela, pana docenta Rasocha.

Suroviny:
brambory (nejlépe odrůdy Dali, já Dali nesehnal a použil jsem odrůdu Agáta, kalibr 40-60 mm)
uzeniny, co máte doma, alespoň 4 druhy, může být i ryba
tvrdý sýr, dobrý
2 cibule
mléko
vajíčka
olej
sůl a pepř

Vymažete kulatý plech olejem. Bude to pizza, proto kulatý, jak správně připomíná paní inženýrka, kandidátka věd. Na plech položte na plátky nakrájené a omyté brambory i se slupkou. Slupka odrůdy Dali není hořká, Agáta taky neměla hořkou slupku. Brambory osolíme. Solíme dle videa cca tři až čtyři světelné roky. Opepříme. Brambory dáme zapéct do trouby rozpálené na dvě stě stupňů patnáct minut.

Po vytažení na brambory dáme dostatečné množství najemno nakrájené cibulky. Pak začneme dávat uzeniny, co máme doma. Například šunku na kostičky, gothaj, klobásku a šunkový salám. Posypeme dobrým tvrdým strouhaným sýrem, například eidamem. Celé to rovnoměrně zalijeme vajíčky rozmíchanými v mléce. A hurá do trouby na dalších 15 minut.




A to je všechno! Nezapomeňte na oblohu. Ač tohle jídlo vypadá všelijak, chuťově to špatný není. A když tohle baští i ta nejvzdělanější elita našeho národa, bude tenhle čtyřuzeninový skvost dobrý i pro obyčejný plebs jen s jedním titulem. Dobré chutnání!