neděle 14. října 2018

Twister Tropic, KFC

Zbylo vám nějaký to nachos a pikantní mango omáčka z minulé akce? Utopte to ve zbrusu nových Twistrech! Já zkusil Twister Tropic.


Se spicy mango omáčkou jsem měl tu čest u California salátu. Lehce pikantní, hodně ovocná, trochu nakyslá, docela dost nasládlá a s pořádnou chutí nějaké kouzelné byliny. Dobrá omáčka. Nevšední a vyladěná.


Zbytek klasika. Pikantní kuřecí, salát, rajčata, tortilla.


Proč to beru tak hopem? Protože omáčka byla trochu nahoře a trochu líznutá lehce za polovinou. Jinde sucho.


Takže devadesát procent trotilly ucítíte pikantní kuře a rajčata. Možná salát.


Škoda. Být tam víc omáčky, mohla to být docela slušná bašta.


Cena je 135 korun v menu s kaší. Vzhledem k množství omáčky, co jsem měl já, doporučit rozhodně nemůžu. Ale třeba budete mít štěstí. Silně ovocná chuť s bylinou by se k pikantnímu kuřeti hodila dost.

čtvrtek 4. října 2018

Nikka Pure Malt Red

Je to tu! Další recenze pouze pro dospělý na nějakou tu tvrdší lahev. Minulej rok (no jo, měl bych pít víc) jsem psal recenzi na šestnáctiletej Lagavulin a recenze slavila úspěch. Do komentářů jste mi dali spoustu tipů na další dobrý lahve whisky. Samozřejmě je mám pořád zaznamenaný a děkuju za ně. Ale tentokrát se podíváme mimo Skotsko. Až na druhou stranu našeho geoidu a sice do Japonska. Čeká nás/vás recenze na Nikka Pure Malt Red! A fanoušci kouře, rašeliny a slanýho kamení nemusí smutnit. V baru se mi válí lahev ještě kouřovější než byl Lagavulin. Ale o tom jindy. Dneska si dáme něco lehčího.


Fanoušci whisky značku Nikka nejspíš znají. Jedná se o asi nejznámější a u nás nejdostupnější japonskou značku whisky. A nebyl bych to já, abych si od nich nekoupil nějakej ten speciálek místo normálního blendu. Edice Pure Malt dělají ve dvou vyhotoveních. Red a Black. Black by měla být víc do kouře a Red by měla být víc do ovoce. To mě zaujalo a bral jsem ji jako pauzu od všech těch Islay rašelin. Nikka Pure Malt Red je blend (míchaná) ze dvou japonských palíren. Palírny Yoichi a Miyagikyo. Hlavní roli by měla hrát whisky z Miyagikyo a troška přidané whisky z Yoichi by měla dodat lehce kořenitou chuť a trochu kouře na konci. Tolik z jejich webu. Jestli je to samý napsaný i na lahvi netuším, ale docela by mě to zajímalo. Pokud někdo umí japonsky, hoďte překlad do komentářů.


My ostatní se vrhneme na český texty. Vždycky mě zaujmou popisky chutí u alkoholu. Ať už jde o víno nebo o whisky, nesmí chybět spousta prapodivných spojení, skoro vyhynulých ovocí a ať tam nakonec napíšete co chcete, bude to vždycky znít směšně a šíleně snobsky. Pár takových lze dohledat na českým internetu i pro Nikku Red. Posuďte sami:

"Výsledkem je ovocná, krémová, máslová a mírně bylinková whisky.
Vůně ovocná a čistá, malinko oříšková. Připomíná oblíbené americké jídlo: arašídové máslo a želé na toastu. V chuti je whisky hodně ovocná, máslová s náznaky čerstvě nasekaných bylinek, cukr a koření. Závěr je perfektně vyvážený, elegantním způsobem se postupně vytrácí slad a ovoce."

Nebo:

"Jemná, elegantní a svěží. Taková je tahle sladová whisky z Japonska, která staví na poctivém skotském základu. Právě ve Skotsku totiž získal zakladatel Nikka Whisky své znalosti. Pure Malt Red se na patře otevírá dominantní chutí jahod, třešní a sladkého koření. Rašelinu v ní téměř neucítíte. Příjemně ovocná zůstává od začátku až do příjemně dlouhého závěru. Vychutnejte si Skotsko ve světle zapadajícího slunce."

Prostě snobská sranda. No a jak jsem si tak psal poznámky během pití, tak jsem zjistil, že mě vlastně taky baví psát podobně snobský texty. Samozřejmě mě to bavilo víc a víc v přímé úměře s počtem skleniček. Takže se připravte, přichází moje troška do mlýna!

Začátek Nikka Red je lehce nevyváženej, ostrej, lehce kouř a najednou na vás vyskočí chuť čistýho alkoholu. Je to jako když rozlomíte dřevotřískovou desku od stolu, každá deska je trochu jiná (jiná palírna) a z toho zlomu se začne řinout oblak prachu, v tomhle případě chuť alkoholu, která ty palírny spojovala. Pak chuť čirýho alkoholu začne pomalu ustupovat, nastoupí chuť koření a chuť whisky se začne kulatět. Whisky začne příjemně hřát. Následuje těžkej ovocnej konec, hodně do sladka. Pořád cítíte koření, následuje kořenitá vypálená broskev a meruňka. Po několika sekundách následuje sladkej, ale příjemnej ocas. Žádná pachuť, kvalitní whisky.

Nikka Red je blend a je to znát. Hlavně na začátku. Její lehké nevyváženosti si nelze nevšimnout. Pak se to zakulatí sladkou chutí a všechno je super a jakoby se nic nedělo. Whisky je to výborná a Nikka umí. Ale jestli strčí Skoty do kapsy? To rozhodně ne. Ale kvalita je znát. Žádná prapodivná pachuť na konci se nekoná. Taky je Nikka Red díky své ovocnosti a celkové svěžesti krásně a lehce pitelná. A to rozhodně není žádný minus. Je nenáročná. Může potěšit i whisky amatéra. A pokud si daný amatér pod slovem blend do teďka představil jen Tullamore nebo Grant's, tak z blendu od Nikky si cvrnkne do prádla. Je to vyšší level. K tomu patří i vyšší level ceny. Krásná minimalistická lahev o objemu půl litru s 43% vol vás vyjde na 1100 - 1200 korun (hledejte třeba na Heurece). Japonský whisky jsou obecně dražší než skotský a chuťově podobnou skotskou si dokážu představit za cenu okolo 800 korun. Ale hej, proč raz za čas neochutnat i něco novýho?

A tím samozřejmě nekončíme. Whisky je whisky. Ale tenhle blog je hlavně o jídle a když už jsem si dal tu práci se snobským popiskem, tak si dám i tu práci s ještě snobštějším párováním whisky s jídlem. Takže rychle najděte svůj monokl, prodejte lístky na operu a čtěte dál.

Najít pochutinu k téhle whisky bylo dost složitý. Čokolády, steaky a podobný amatéřiny přenechám lidem píšícím etikety. Já mířil jinam. Co si tak můžete objednat ve fast foodu k vaši pracně sehnané japonské whisky? Nesmí to být chuťově moc výrazný, aby to nepřebilo whisky. Musí to dobře pracovat se sladkou a ovocnou dochutí whisky. Musí to dát whisky něco, co ji doteď chybělo, ale co bude souznít se zbytkem. Můj naplno pracující mozek napadla spousta věci, ale jen jedna stála za delší zamyšlení. Cheeseburger! Lehká chuť masa, chuť tučnýho sýra, ovocnej kečup. To je ono. No jo, ale kterej Cheeseburger?


Vzal jsem si pár vzorků a půlku ještě upravil. Takže zleva obyčejný Cheeseburger od Burger Kinga. Vedle Cheeseburger od Burger Kinga s přidanýma cibulovýma kroužkama. Kroužky jsem zkoušel kvůli přidané barbecue složce, která mohla dobře souznít s lehkým náznakem kouře palírny Yoichi. Další byl Double Cheeseburger od McDonald's a poslední vzorek Double Cheeseburger od McDonald's s přidanýma cibulovýma kroužkama.

První vzorek. Cheeseburger od Burger Kinga. Naprosto nevhodnej krok vedle. Byl extrémně suchej. Dobrej leda tak k pivní chlastací soutěží, abyste vypili víc. S kroužkama to bylo o něco lepší, ale pořád suchý a navíc maso bylo až moc kouřový a zabilo by lehkej kouř z whisky. Double Cheeseburger od McDonald's na tom byl o dost líp. Hutnej tučnej sýr se parádně hodí k whisky a společně s masem tvoří vynikající duo. Maso nemá nikterak silnou rušící chuť, takže se k lehké whisky hodí. Souznění ovocnýho kečupu a sladkýho konce whisky snad nemusím ani vytahovat. No ale pak přišlo sousto s okurkou. Okurka by whisky totálně pohřbila. Moc kořeněná, hodně slaná a výrazná. Double Cheeseburger s kroužkama ta správná volba taky nebyla. Kroužky přidaly zajímavou barbecue/kouřovou chuť, ale celková chuť sendviče se tím stala komplexnější než komplexnost samotné whisky. A to je taky špatně. Takže vítěz?


Double Cheeseburger od McDonald's, bez okurky! Tak. Ten k Nikka Pure Malt Red padne jak dobrá a vtipná knížka k Halině (ha! první chvála Haliny a stačilo jen pár skleniček whisky). Jednotlivý chutě fungujou asi následovně. Whisky po napití začne krásně fungovat a rozbalovat svoji paletu chutí. Do toho se zakousnete do sendviče přesně ve chvíli, kdy zrovna v puse končí nevyváženost a nastupuje koření a kulacení whisky. Sendvič vám v puse otevře další paletu chutí. Hlavně sýr a maso. Nejlíp se s whisky snoubí hutná a tučná chuť sýra a dodává whisky přesně to, co ji chybělo. Chuť masa je lehčí, ale taky se krásně pojí s whisky a zároveň se sýrem. Chutě sýra, masa a whisky k sobě pasujou a přesto jsou od sebe rozdělený. Jdou si rovnoběžně svou cestou, žádná není silnější než druhá, doplňujou se. Pak vás kopne ovocnej kečup, v té době už v puse zůstává sladká chuť whisky následovaná parádní hřejivostí v těle. Burger se pomalu ztrácí, whisky končí a mozek jásá. Vyladěnost sama. Nirvána.

středa 3. října 2018

Mega Pocket & Mega Pocket Grill, KFC

Velkolepých comebacků moc není, ale KFC se teď o jeden postaral. Mega Pocket je snad ta druhá nejžádanější navrácenina od českýho colonela. O něco málo větší hype měl snad už jen Fuller z roku 2011. Přitom jak Fuller tak Mega Pocket jsou produkty z relativně běžně dostupných KFC surovin. Mě osobně ani jedno kdysi nějak extra nezaujalo. Brazer Mega Pocket byl fajn, to jo. Na Mega Pocket Barbecue z roku 2012 je tady dokonce recenze. Vyloženě špatnej nebyl, ale taky žádná pecka. Prostě pár věcí v tortille si moje srdce tehdá nezískalo. Takže v současné akci od KFC mě zaujaly spíš ty nový Twistery. Ale co bych to byl za člověka, kdybych myslel jen na sebe a ne na vás. A je mi jasný, že recenze na Mega Pocket bude čtenější než nějakej Twister s nachos. Tak teď tu jen narvat reklamy, vyrobit si nějaký "kavoniho žrádlo" mikiny a začít vydělávat těžký kačky... Mezitím se pokochejte novou recenzí.


Mega Pocket se skládá z velké tortilly, salátu, rajčat na kostičky, pikantních stripsů, sýra, bramborové placky a pepřové majonézy. Pamětníci možná pozdvihnou obočí. Pepřová majonéza bývala výsadou Brazer produktů s nepikantním masem (předchůdce řady Grill) a naopak obyčejná majonéza se dávala do pikantních produktů. Proč je to tady naopak? Vysvětlení je podle mě jednoduchý. Grilovaný maso v kombinaci s obyčejnou majonézou není vůbec pikantní, takže si můžou nacpat nácka i mladší fandové mastnýho kuřete. Ale prve se mrkneme na verzi pro dospělý.


Na první pohled vypadal můj Mega Pocket docela prázdně. Ale první pohled ve většině tortillových případech klame. Stejně tak tady. Mega Pocket je macek a uvnitř byla hromada jídla. Rozepisovat se o jednotlivých surovinách nemá asi moc smysl. Přece jen rajčata a salát? To snad každej zná.


Ale chyba mostu. I obyčejnej salát s rajčetem tady naprosto exceluje. A může za to parádní pepřová majonéza. Jemná, nevtíravá, ale intenzivní chuť pepře v akorát řídké a lehce nakyslé majonéze se skvěle snoubí s chutí zeleniny. Skvěle povídám. I boční sousta, který většinou chuťově zrovna neexcelujou, si tak můžete užít naplno. Pepřovou majonézu se zeleninou najdete totiž hlavně na bocích než uprostřed. Tam už je dost narváno a kuře s plackou jim moc fyzickýho prostoru nenechávaj.


Tím jsme se dostali k tomu hlavnějšímu. Kuře, sýr a placka. Z téhle množiny stojí za pozornost hlavně podmnožina kuře - placka. Sýr šel vidět. Šel vidět všude. Ale chuťově jsem ho skoro nepostřehl. A neměl to chudák jednoduchý. V mým kousku totiž byly asi ty nejpikantnější stripsy, jaký jsem kdy dostal. Už dávno jsem si všiml, že stripsy, Hot Wings a vůbec všechny kuřecí kousky od KFC jsou pokaždý trochu jinak pikantní. To jen potvrzuje, že to opravdu obalujou až v restauracích. Za to rozhodně palec nahoru.


No takže proti superpikantním stripsům se sýr prostě a pochopitelně nechytal. Ale co mě zarazila byla bramborová placka. Ta se normálně chytala! A nejen to. Nebyla cítit ani po oleji, ale měla plnou a čistě bramborovou chuť. Bez žádných ostatních pachutí. To jsem popravdě nečekal a musím pochválit výběr dodavatele těchhle placek. Jsou snad i o chlup lepší než placky do Swiss Kinga. A to jsem na něho nedal dopustit. Pikantní kuře s bramborovou chutí spolu tvoří překvapivě slušný kombo. To jsem taky nečekal.


K tomu všemu si připočtěte naprosto akorát opečenou tortillu a musí vám být jasno. Letos mě Mega Pocket dostal. S klidným svědomím a neskrytým vtipem můžu říct, že Mega Pocket strčil obyčejnej Twister do kapsy (mrk mrk). Je to nečekaně vyvážená všehochuť. Tuhle kuře s bramborem, tuhle zelenina s pepřovou majonézou, tuhle všechny čtyři suroviny dohromady, k tomu parádní tortilla. Co zlepšit? Nenapadá mě nic. Snad jen o chlup silnější sýr. Ale i tak se jedná o dost vydařenej kousek.


A jako bonus se můžete z chutné kombinace těšit až do opravdovýho konce. Jak bramborovou placku tak i kuře se zeleninou a omáčkou jsem měl až do úplnýho konce tortilly. Mimochodem tvar té placky mají fakt vychytanej. Sahá od shora (kde začíná jídlo, ne sloní ucho) bez přerušení až dolů. Kuře jakbysmet. Cena samotnýho Mega Pocketu je 105 korun. V menu s hranolkama 145 a pokud máte radši kaši, tak 151 korun českých. Za mě cena odpovídá množství a kvalitě jídla. Kdo Mega Pocket nezná a nemá nic proti žádné z vyjmenovaných surovin, nechť vyzkouší. K obyčejnýmu Twisteru se pak už budete horko těžko vracet...


A jak mě Mega Pocket nadchnul, tak mě Mega Pocket Grill zklamal. Mimochodem na oficiálních promo obrázcích ho nenajdete, ale občas najdete zmínku, že si Mega Pocket můžete dát i ve verzi Grill. Takže když řeknete "Mega Pocket v Grill verzi", tak ho bez problému dostanete. I krabičky mají štítek na rozpoznání, takže s tím počítají.


Ale dostanete takovou divnou splácaninu. Bramborová placka je pořád dobrá. Ale to kuře je takový nějaký divný. Za prvé je suchý jak knihovna a za druhé je marinovaný v něčem, za co by se nestyděla ani Vitana a s čím by Pohlreich dohodil do vedlejší vesnice. Prostě divně chemická pachuť, kterou se snad už nesype ani v těch nejzapadlejších putykách. Možná zachytíte chuť papriky a nějaké té byliny, plus asi kurkumy podle barvy, ale prostě nene. Nenene. Není to dobrý.


Obyčejná majonéza s kuřetem a bramborovou plackou netvoří tu nejlepší kombinaci. Není to vyloženě zlý, ale ani neutrální. Je to takový to malý zlo. Majonéza působí až moc mastným dojmem vzhledem k bramborové placce a ke kuřeti by se spíš hodila super silná omáčka, která přebije tu fabrikovanou pachuť. Majonéza se tak hodí maximálně k zelenině. Ale má to jedno malý plus. Občas zacítíte sýr.


Na spodu sendviče pak najdete sice všechny suroviny, ale majonéza se stihne smíchat s vodou ze zeleniny a na spodu tortilly na vás bude čekat ne zrovna sexy vyhlížející tekutina. Nebo naopak až příliš sexy tekutina? No prostě tekutina připomínající sex a to v jídle vidět asi nechcete. Cena je stejná jako povedenej Mega Pocket v originální variaci. Pokud vám nevadí pikantní, dejte si normální verzi. A pokud vám pikantní vadí, klidně Mega Pocket Grill zkuste. Není to žádná velká katastrofa. Ale je to nevyvážený a ta marináda na kuře mě prostě neleze.

PS: Klasickej Mega Pocket jsem měl s bramborovou kaší a na konci jedení jsem ani nepotřeboval ubrousek, jak to bylo čistý a dobře zabalený jídlo. To se mi u KFC stalo poprvé.

pátek 28. září 2018

Maestro Smokey BBQ, McDonald's

Bludiště, všude kouř, temná a záhadná hudba v pozadí, panáček sbírající kartony cigaret a na konci levelu popelníček. I tak by mohla vypadat hra v koprodukci Kubery se Zemanem na podporu zákona o obnovu kouření v restauracích. McDonald's se pokusil o něco podobnýho. Jen místo cigaret hledáte suroviny do novýho Smokey BBQ Maestra. Hrát můžete tady. Říkají tomu Kouřový labyrint. Čtyři levely. V prvním najdete pár surovin a jdete dál. V druhým to samý. Třetím taky. A ve čtvrtým, pro velký úspěch, taky tak. Pak souhlasíte se zveřejněním fotky (neptejte se mě jaké) a hurá, jste ve slosování. Pokud máte rádi nudnou sebetrýzeň, hurá do labyrintu. Vy ostatní se pojďte trýznit u o něco málo méně nudné recenze.


McDonald's označuje Maestro za svoji vlajkovou loď, proto se jeho různým variacím asi nevyhneme. Letos naštěstí už byly i normální novinky, takže mě "nová" variace na Maestra nikterak neurazila. A proč nová v uvozovkách? Protože BBQ verze Maestra už tu byla minulý rok ve stejnou dobu. Recenzi najdete třeba tady. Tehdy mi vadila hodně pikantní omáčka. Tentokrát se do názvu sendviče vložilo slovíčko Smokey, takže jsem se těšil na nějakou novu omáčku. Zbytečně. Konec recenze.


A nebo ne! Máme tu novinku v podobě nakládaných okurek, tak jdeme na to. Maestro Smokey BBQ obsahuje dva plátky hovězího masa, plátek sýra mature čedar, dva plátky dlouhé slaniny, salát, dva plátky okurek, červenou cibuli a BBQ omáčku. To všechno v jejich klasické Maestro housce. Složení dobrý.


Množství všech surovin bylo excelentní. Hlavně omáčky. Mrkněte na obrázek. Všechny vrchní suroviny se v omáčce doslova topily. Že by nějaký nový dávkovače? Pokud jo, tak nás čeká vymazlená sýrová sezóna... Ale zpátky ke Smokeymu. Kromě spousty omáčky tam byla i kopa cibule, salátu víc než ve dvaceti Big Macích dohromady, okurky byly široký jak čínská dálnice a slanina ze sendviče koketně vykukovala všude, kam se člověk podíval. Sýr přes celý maso. Prostě bomba.


A pak si kousnete. První kousnutí celkem fajn. Omáčka je hodně kyselá, lehce uzená a pikantní. Prve vám ta pikantnost nevadí. Ale po pár soustech vás začne v puse pálit víc a víc a co je horší, začne se ztrácet chuť ostatních surovin, protože pikantní chuť získá dominanci. Vím, že svět není ideální a G není rovno deseti, jako v učebnici pro základní školy, ale opravdu musí mít McDonald's takhle zbytečně pikantní BBQ omáčku v sendvičích? Nepamatuju si BBQ sendvič z posledních let od McDonald's, kterej by měl BBQ omáčku víc podle mýho gusta a nebyl přehnaně pikantní. Ať už to byl Big BBQ Bacon v jakýmkoliv provedení za poslední čtyři roky nebo třeba ten Maestro BBQ minulý rok. Přitom jejich BBQ omáčka k hranolkům nebo nugetkám není pikantní vůbec. Samozřejmě každej má chutě jiný a někomu pikantní BBQ omáčka vyhovuje. Já si pod slovem BBQ představím víc kouře než chilli a pokud něco pojmenuju Smokey BBQ a dělám se s Kouřovým labyrintem, tak bych se na ten kouř měl zaměřit především...


Maestru Smokey BBQ vévodí chuť omáčky a chuť hovězího masa. Než vám omáčka vypálí pohárky, tak ucítíte ještě okurky a cibuli. Sýr se v silné kombinaci trochu ztrácí. Což je pochopitelný, ale přesto škoda. Sýr je opravdu výbornej. Chuťově silnej a smetanovej. Okurky jsou taky víc než fajn. Většina zahraničních podniků má nakládaný okurky šíleně koprový. McDonald's ne. Jsou akorát sladkokyselý a akorát okořeněný. Můžu je jen pochválit. O to větší škoda, že od půlky sendviče se to bude celý točit okolo pikantní omáčky. A ten zločin největší a nejtěžší. Těžší než Halinina spodnička. Zločin proti lidskosti. Vražda! Vražda chutě slaniny! Ta dlouhá slanina od McDonald's patří mezi ty naprosto nejlepší slaniny vůbec. A pikantní BBQ omáčka dokáže zabít i tu. Vražda povídám.


Nechápejte mě špatně. Maestro Smokey BBQ není nějak vyloženě špatnej sendvič. Pokud máte radši pikantnější BBQ omáčky, tak je dost možná přesně pro vás. Mě pikantní nevadí. Navíc ta pikantnost je taková trojka z deseti, ale od BBQ čekám chutě trošku jiný. Co mi vadí víc je následná nevyladěnost chutí. Dát tam jinou omáčku... Opravdovou BBQ... Třeba tu od konkurence s korunkou. Ti mají lepší BBQ. Cena je 119 korun samostatně a 159 ve velkým menu. Cena je to za mě dost vysoká a znova si tuhle verzi Maestra už nedám. Nezaujala mě. Stejně jako loni. Pokud ani vás loni nezaujala, letos se téhle variaci můžete směle vyhnout. Ty okurky místo smažené cibulky sendvič o něco málo vylepšily, ale výsledná chuť je přesto shodná s loňskou verzí.

Umělecká pauza.


Konec umělecké pauzy.

Jako finger food máme kolečka goudy. Dostal jsem je totálně studený, takže byly hrozný. Nebo to jedno kolečko. Další dvě jsem si ohřál doma v mikrovlnce a šlo to sníst. Na jejich popis použiju výňatek z loňské recenze: "Kolečka goudy mají takovou hodně tučnou a mazlavou konzistenci. Sem tam je v nich divná hrudka. Chutí se sice k sýru blíží, ale hodně ruší mastnej obal. Prostě nic extra, ale taky to zase tolik nestojí. Za ochutnání asi stojí, ale že byste kvůli nim vážili svoji cestu přes půl města, to určitě ne."


PS: V nabídce je taky Maestro Classic. Ten mě minulej rok chutnal hodně. Na rozdíl od Maestro Smokey BBQ ho tak můžu s klidem doporučit a sám se těším, až si na něj letos zajdu.

sobota 15. září 2018

Burger Festival 2018, Frýdek-Místek

Volal Aštar Šeran, že tu dlouho nebyl nějakej článek. Dlouho jsem totiž nebyl ve fast foodu a nebo na něčem, co by stálo za námahu ve psané formě. Takže sem hodím jen jeden takovej mezičlánek, aby se fanoušci nejlepšího blogu na světě společně s Aštarem nenudili a mohli se pokochat dvojpárem nekvalitních fotek a kvalitních recenzí.

Vinou nevlastní vůle jsem se ocitl na Burger Festivalu ve Frýdku-Místku. Díky rozumným velikostem burgerů jsem ochutnal dva. Výběr prvního byl těžkej. Druhýho ještě víc. Stánků s burgerama tam bylo okolo dvaceti a každej stánek měl dva, tři burgery. Burger se slaninou, burger s vajíčkem, burger s BBQ omáčkou, burger s jalapenos... klasika vedle klasiky. Nepochybně parádně vyladěná, ale pro prostřílený specialisty naší úrovně už je to trochu ohraná písnička. Já vyhlížel exotičtější kousky. První stánek, kterej splňoval moje úchylný představy, byl stánek Amici. Konkrétně Level 10 Burger.


Tenhle krasavec vypadá obyčejně, ale někdy člověk musí poslouchat svůj instinkt a ten můj mě tentokrát nezklamal. Tenhle burger byl famózní! Hovězí maso, domácí Buffalo omáčka deseti chutí, karamelizovaná cibulka, strouhaný cheddar a domácí houska s černým sezamem. Houska na jedničku s hvězdičkou. Nadýchaná, chutná, neruší zbytek, drží tvar i přes neskutečný kilokvanta omáčky a tekutin a prostě na jedničku. Strouhanej cheddar je geniální vynález. Krásně se rozteče, je všude a v pořádné vrstvě tak, aby byl krásně cítit. A hlavně kvalita toho cheddaru mě dostala do kolen. Takhle krásně chuťově plnej a hutnej cheddar, aby člověk pohledal. Zase nemám co víc dodat. Karamelizovaná cibulka byla karamelizovaná cibulka. Akorát udělaná, trochu sladká, trochu cibulatá. Dobrá. Maso bylo tenčí. To je na festivalu určitě lepší než dvou set gramový flákoty. Chuťově taky vynikající. A hlavně i přes tenčí plátek bylo naprosto perfektně medium! Všechny klobouky ve foyer Tonaku dolů. Takhle si představuju maso ve svým burgeru.


Ale to opravdu nejlepší. To nejlepší opravdu a opravdu nejlepšejší opravdovo opravdový nej byla omáčka. Jejich domácí Buffalo omáčka deseti chutí byla jedna z nejlepších omáček, jakou měl můj jazyk tu čest ochutnat. Jen se bude hrozně špatně popisovat. Oni si tam těch deset chutí asi nějak okecají, ale já jich tolik do kupy nedám. Je lehounce nakyslá na jedné straně, sladká vedle toho, dost pikantní, ale tak akorát napříjemno, hodně uzená a vzadu lehce vykukuje ovocitá chuť, asi rajčat. Svoji uzeností mě hodně připomněla omáčku z Royal Bacona. Ale je o triliardu procent víc komplexní. Komplexní a vyvážená. Konzistence je taky naprosto perfektní. Ani řídká, ani hustá. Do burgeru akorát. Množství musí uspokojit i ty největší milovníky omáček. Co si budeme povídat. Tahle omáčka je na Nobelovu cenu za fyziku a chemii dohromady. A pokud někdo dokáže vypsat všech deset chutí, tak i na Nobelovu cenu za literaturu. Level 10 Burger je o perfektní omáčce a ani ten zbytek se rozhodně nemá za co stydět. Tenhle burger si budu pamatovat hodně dlouho.

Po podobným kousku bylo jasný, že to ten druhej nebude mít jednoduchý. A protože nejsem profi jedlík padesátky ovocných knedlí najednou, tak ani ten hlad už nebyl nějak extrémní. Hledal jsem nějakou lehčí variantu na burger. Samozřejmě ne vegetariánský, kterých tam bylo kupodivu až až. Kolik vegetariánů chodí na burger festy? Vege festy plný okurek, chřestu a stánků filozofických fakult na ně! No po chvíli hledání jsem našel otevřenej burger od Hospůdky u bobra.


Přesný složení se mi bohužel nepodařilo dohledat, ale takhle z paměti a paměťových médií tam byl plátek černýho chleba, Harissa, salát, hovězí maso, pěna z artyčoku, slanina, smažená cibulka, sýr Grana Padano a obří list bazalky. Vlastně takovej salát s masem a pečivem v jednom. Open-faced burgery a sendviče za velkou louží dneska docela frčí, takže tohle zjevení ve Frýdku-Místku beru jako první, ale rozhodně ne poslední. Na podobný otevřený monstrum potřebujete příbor a protože má ke klasickýmu burgeru docela daleko, tak se to tím příborem ani nebudete stydět sníst. První sousto chleba se salátem. Chleba vynikající. Byly v něm nějaký zrníčka. Byl hutnej a všechno, co do něj nateklo, přežil se ctí. I přes černou barvou chutnal klasicky po pečivu. Za mě super. Salát klasika. Další sousta už toho měly víc včetně masa. Maso bylo bohužel propečený až moc.


Šťávy v něm moc nezůstalo, ale chuti ano. A ta chuť byla super. Super chuť kravičky. Akorát slaná, namletá a mrtvá kráva. Mňam. Škoda toho propečení. Naštěstí díky kvalitě masa se to dalo přežít i tak. Silná chuť masa se hodně hodila k pikantní Harisse. Ajvar asi všichni znáte. A Harissa je taková ostřejší, svalnatá a víc opálená ségra ajvaru. Parádní omáčka k jakýmukoliv masu. Nahoře na mase a omáčce byl opravdu gigantickej list bazalky. Ano děti, to je bazalka. Takový listy by vám stačily tři na celou Margheritu. Bazalka dodala taky zajímavou chuťovou vložku. Sár Grana Padano byl nastrouhanej na super jemno na celým sendviči. Dost se ztrácel. Omáčka z artyčoku byla hodně řídká a nikde ji nezůstalo takový množství, aby dokázala něco dochutit a sama o sobě taky neměla moc výraznou chuť. Harrisa ji válcovala. Sušená cibulka byla taková ta kupovaná klasika, co se dá koupit i v Ikea. Občas se prosadila. Slaninu jsem baštil bokem. Mohla být víc křupavá. Jinak klasická slanina.

Celek jako takovej byl příjemný překvapení. Hlavně díky formě. Dát si maso s pečivem, salátem a omáčkama v jednom může vypadat jako kravina, ale pokud je tohle inovace salátů a jednou si pod slovem salát člověk představí něco podobnýho, vřele rád začnu saláty baštit po tuctech. Povedená fúze mezi českým chlebíčkem, americkým burgerem a salátem. Tenhle kousek sám o sobě pak mimo formu ničím moc šokovat nebude. Maso je sušší, ale chuťově výborný a budete ho cítit hlavně s pikantní Harrisou. Mimo maso ucítíte pak to, co máte a vidíte na vidličce. Velký plus je plátek kvalitního a hutnýho pečiva. Otevřenej burger z Hospůdky od Bobra jsem rád ochutnal, ale vzpomínat na něho budu spíš díky tomu, že je to první open-faced burger, kterej jsem v ČR ochutnal, než díky čemukoliv jinýmu.

Toť vše z Frýdecko-Místeckýho Burger Festu. V podstatě ten stejnej byl i v Ostravě u Nové Karoliny. Jen o chlup větší a v létě. No ve Frýdku zase měli stánek American Drinks, což je pro mě plus. Taková plechovka Mountain Dew Pitch Black k burgerům patří víc než Birell Pomelo a Kingswood Cider nebo co to tam všude propagovali. A jeden tip za pět praček Whirpool. V pátek ráno na těchhle festivalech nikdo není a na frontu nenarazíte.

pátek 7. září 2018

Luky Cheese & Luky Chicken, McDonald's

Hlas lidu promluvil a stvořil Luky Cheese. Teda Lukáš Kaláb promluvil a stvo... Ne? Facebooková kampaň promluvila? Stvořila? E? No prostě tu máme nový malý sendviče, který nahradily docela dobrý Tasty Chicken a Tasty Cheese. Přesnou historii Luky burgerů neznám, protože kampaň (až na finále) podle všeho byla pouze na Facebooku. Každopádně snažit se sesadit Tasty omáčku nějakou novou kombinací dvou omáček? Velký sousto na tak malý sousto.


Mimochodem na těchhle sendvičích jsem byl už po začátku školního roku. V době oběda. A jaký bylo moje překvapení, když na pobočce byla doslova stovka puberťáků. Byla taková fronta, že v tom novým objednávkovým systému mizely čísla, aniž by objednávka byla připravená k výdeji. Prý se to stává, když se to přetíží. Celkem zajímavá chyba. Ale ještě zajímavější je... od kdy končí škola před obědem? Za mých mladých let, když neexistoval Youtube a naši rodiče ještě věřili ve světlý zítřky české demokracie, nás ve škole mučili tak to dvou, třech hodin. No nic. Omladina v restauracích mi nevadí. Ale když vám vaše číslo zmizí z tabule, tak je na vás zapomenuto a dokud se neozvete, tak část vaši objednávky někde chládne a čeká na znovuobjevení. Tohle by měl McDonald's vychytat. Já po dvaceti minutách čekání dostal studenej Luky Chicken a teplej Luky Cheese. Džus lovili kdesi u zmrzlin, protože po zmiznutí čísla ho odsunuli ze stolku pro nápoje a odkud se vzaly hranolky radši vědět nechci, ale horký zrovna taky nebyly...


Jako první jsem ochutnal Luky Cheese. Hovězí maso, plátek cheddaru, rajče, salát, čerstvá cibule a to hlavní, dvě omáčky. Medovo-hořčičná a Rustic Red Onion. Web McDonald's prve mluvil pouze o Rustic Red Onion omáčce doplněné o rozmarýn a drcený pepř. Teď mluví o Sandwich omáčce a Rustic Red Onion omáčce. Není náhodou Sandwich omáčka ta z McChickena? Takže zase špatně. Ta druhá omáčka je opravdu medovo-hořčičná. Minimálně já ji v obou sendvičích měl. A v Luky Cheese dokonce pod masem.


Nebudu tu popisovat chuť jednotlivých surovin jako u prémiových burgerů. Chuť cibule a rajčete si určitě každej v mozku doplní i sám. Ale vezmu na přestřes gró sendviče, omáčky. Medovo-hořčičnou omáčku si možná pamětníci vybaví. Naposledy si ji pamatuju v sendviči Grilled Chicken Club z roku 2015. Ale po zakousnutí do sendviče se mi okamžitě vybavil sendvič jinej. Pamatujete na rok 2010 a památnou akci I Love NY? V této akci byl Manhattan Grilled Chicken. V té době revoluční sendvič v revoluční akci. Krásný vzpomínky. Trochu mě teda děsí, proč si pamatuju zrovna takový věci, ale je to tak. Luky Cheese a jeho medovo-hořčičná omáčka ve mě vyvolala krásnou vzpomínku na zlatý časy českýho McDonald's. A to je tak všechno.


Pak se totiž začala ozývat omáčka druhá. Rustic Red Onion s rozmarýnem a drceným pepřem a začala okolo sebe kopat a drtit všechny ostatní chutě. Rozmarýn mám rád, ale musí se ho použít jen troška. Je to taková ta super výrazná bylina, jejíž chuť a vůni má v hlavě uloženej snad každej, kdo někdy stál u plotny s větvičkou rozmarýnu v ruce. A je to právě rozmarýn, kterej vévodí chuťové paletě Luky Cheese. A tím u mě McDonald's moc nezabodoval. Ucítíte trochu i tu cibuli, medovo-hořčičnou omáčku a i to maso, ale ten všudypřítomnej rozmarýn mě osobně zavazel. A vůbec se podle mě nehodil ani k samotné medovo-hořčičné omáčce. Obě omáčky mají dost sladkej základ a jejich vzájemný spojení je na instantní cukrovku. Občas to rozbil pepř, ale opravdu jen občas. Tenhle burger mi připomněl pohádku o pejskovi a kočičce. Rozmarýn, pepř, med, hořčice, cibule, maso... Ale hlavně je to hrozně nevyvážený. No reakce se různí. Někdo si Luky Cheese vychvaluje, někdo ho rád nemá. Já inklinuju spíš k druhé skupině. To ale neznamená, že nebude chutnat zrovna vám. Luky Cheese je dost rozporuplnej sendvič, kterej ale stojí za ochutnání. On totiž moc nestojí. Cena klasicky 39 korun samostatně a o pětku víc s malým pitím nebo hranolkama. Jako svačina velikostí stačí. Mě osobně se ale bude stýskat po Tasty Cheese.


Luky Chicken jsem dostal studenej a po pravdě se hned přiznám, že těm "value" kuřecím plackám od McDonald's neholduju. Takže v rychlosti.


Trochu jsem doufal, že díky medovo-hořčičné omáčce, která se ke kuřeti přecejen hodí víc než k hovězímu, bude tenhle kousek lepší než Luky Cheese. Nebyl. Byl horší. Zatímco v Luky Cheese se proti armádě rozmarýnu snažilo bojovat hovězí maso a občas nějakou tu bitvu alespoň remizovalo, kuřecí placka v Luky Chicken si zahrála na francouzskou armádu a o nějaké bitvě nemůže být řeč. V Luky Chicken hraje prim Rustic Red Onion s rozmarýnem. A přílišná sladkost. Po sladkých omáčkách a sladké housce mi přišla sladká snad už i ta placka.


Prostě mi tahle kombinace nesedla a trochu jsem doufal, že se odněkud vyřítí zlý pes a dorazí to za mě. Ale to by pak mohl v houští hekat a naříkat. Někomu to sedne. Někomu ne. Kdybych si už musel vybrat, radši bych si znova dal Luky Cheese.


Jinak tyhle dva borci s náma budou až do února. Takže máte dost času na to si udělat vlastní názor. Jak sedly vám?

sobota 1. září 2018

New York Double Whopper a Bramborové mřížky, Burger King

Kam nemůže (nebo nechce) McDonald's, tam s radostí skočí Burger King. Ať už jde o King Rib, Veggie Burger a nebo teď nově Bramborové mřížky. Roky se těším, až přijde McRib, nic. Burger King zaskočí. Další roky se těším, až McDonald's vrátí do oběhu svoje bramborový produkty, jako jsou mřížky nebo spirály. Nic. Burger King zaskočí. Chvála kapitalismu, konkurenčnímu prostředí a Burger Kingu. Jakmile jsem v jejich nové akci viděl bramborový mřížky, další věc na recenzi byla jasná. Teď si jen vybrat burger a modlit se, aby za něco stála houska.


Vybral jsem si New York Double Whopper. Vzhledem k počtu surovin mě bylo jasný, že to bude klasicky pálka jako prase a obsluha zapomene půlku věcí. Čekalo na mě příjemný překvapení. Pálka to byla, to jo. Ale burger byl poskládanej perfektně. Nechybělo nic a všeho byla hojnost. Takže příjemný překvapení. A co že to všechno New York Double Whopper vlastně obsahuje? Buď si to můžete vyčíst z obrázku nebo věřit mně. Ono totiž na webu mají popis ještě k Summer Steakhouse a aplikace o téhle akci taktně mlčí.


Takže jedeme. Dva plátky hovězího masa, nejspíš dva plátky cheddaru, slanina, smažená cibulka, rajčata, bramborový mřížky, salát, majonéza a BBQ omáčka. Takže taková klasika plus bramborový mřížky. Proč ne. To všechno je v housce se zapečeným sýrem. Ten byl nahoře i dole.


A to byl kámen úrazu. No spíš kamínek. Houska jako taková byla konečně dobrá. Držela tvar až do konce (!) a sama o sobě byla i chutná. Ale občas jsem v puse ucítil takovou hnusnou hořkou pachuť spáleniny. Po chvíli jedení jsem vyzkoumal, že to dělá přepálenej sýr na spodu housky. Když jsem ze spodku sýr odloupal, pachuť zmizela a houska byla na jedničku. Takže pokud dostanete stejnou housku a ucítíte spáleninu, nemusíte zkoumat a dejte se do oddloubávání. Ale i tak housku hodnotím kladně. Po předchozích zážitcích ani nemůžu jinak. Konečně jsem se u Burger Kinga najedl, aniž bych svůj burger musel sbírat z papíru, neměl ušpiněný všechny prsty a nervy v kýblu.


A co zbytek surovin? Klasika. Dva plátky masa byly rozhodně lepší než jeden. Masa jsou celkem tenký plátky, takže jeden by se asi neprosadil. Díky dvěma plátkům na vás čeká grilovaná chuť masa při každým kousnutí. Smažené cibulky jsem měl dost a byla taky cítit skoro pořád. Slanina se taky ozvala, pokud jste ji zrovna měli na jazyku. Sýr se trochu ztrácel v masné náloži, ale svoji práci jakýhosi smetanovýho zjemnění odvedl dobře. Salát a rajčata dodaly vláhu. Salát moc pochválit nemůžu. Jeden obří kus z prostředku hlávky salátu jsem musel vytáhnout a sníst samostatně a ostatního salátu tam až tak extra moc nebylo. Rajčata pochválit můžu. Chutnaly jako rajčata a byly vyzrálý akorát. A co mřížky, ptáte se?


Ty jsou samozřejmě to extra, který z tohodle sendviče dělají sendvič prémiovej a pro dost lidí cenově nepřijatelnej. Takže prve samostatně.


Mřížky si můžete objednat v kyblíku za 49 korun. Cena je to na pár brambor dost vysoká, ale kyblík nebo krabička nebo jak to nazvat je celkem veliká. Je to stejná krabička, do které vám dají XXL hranolky, pokud během objednávání menu odpovíte kladně na otázku o větších hranolkách. A stojí ty mřížky za pět pětek? Stojí! Jsou jemně kořeněný, krásně vysmažený, vyrobený z jemnýho bramborovýho těsta a prostě jsou perfektní. Chutnají přesně tak, jak si člověk přeje a skoro stejně tak, jako kdysi chutnaly mřížky od McDonald's. Bohužel k nim Burger King nenabízí smetanovou DeLuxe omáčku. Ta by se k nim hodila jak řiť na pekáč. Každopádně mřížky jsou super a jsem moc rád, že Burger King často zaplní ty fast foodový skulinky, který se konkurence z nějakýho důvodu stydí zaplnit sama. Jen k mřížkám doporučuju objednat nějakou omáčku. Ke konci kyblíku, až budete najedení, vám začnou připadat mřížky dost suchý a omáčka bodne.


No a v sendviči tyhle mřížky najdete ve skoro každým kousnutí a kupodivu se, i přes jejich jemnou chuť, dokážou docela prosadit. To znamená jediný. New York Double Whopper je překvapivě vyladěnej burger. Ucítíte to, co zrovna budete mít v puse a žádná chuť nevyčnívá dost na to, aby zabila zbytek. Až na spálený kousky sýra na spodní housce. Ale těch se můžete snadno zbavit během pár sekund. Taky vám raz za čas díky bramborové vložce tenhle sendvič připomene Swiss Kinga, kterej se k nám pomalu, ale jistě blíží. A s ním bohužel sdílí i jedno minus. Suchost. V New York Double Whopperu jsou sice dvě omáčky, majonéza a BBQ omáčka. Bohužel obého je tam pomálu a přes kopec sušších surovin (mřížky, smažená cibule, dva plátky masa) je celková suchost vyšší než průměrná. Žádná katastrofa se nekoná, ale omáček bych rozhodně přidal.

Tak si to shrňme. S New York Double Whopperem dostanete burger, ve kterým ucítíte přesně to, co máte v puse. Takže mrkněte na obrázek a máte jasno. Cítit bude hlavně nálož masa, slanina, smažená cibulka a lehce mřížky, občas omáčky a zelenina. Prostě všechno. Celkem fajn vydařený kombo. A houska drží! Jen ten sýr na spodní straně je třeba odstranit (pokud ho dostanete připečenej jako já). Jo a ještě jedna maličkost. Je třeba zaplatit 159 korun za samotnej sendvič nebo 209 (myslím) za celý menu. Já si koupil sendvič samostatně plus kyblík mřížek a nacpal jsem se k prasknutí. Jen mi chybělo pití kvůli vyšší suchosti sendviče a k mřížkám by bodla nějaká omáčka. Takže pokud do toho půjdete, nechte si poradit a těch pár dalších korun investujte. Nebo si dejte jinej sendvič. Ale ty bramborový mřížky, ty doporučuju všema deseti!