středa 25. května 2022

Šašlik podle Honzy Důrase

TATABAZAR 

Pročetl jsem celou svoji knižní kuchařskou sbírku, kterou mám od Jirky Babici, a teda musím říct, že v nich všude řádí démon alkohol. Po přečtení desáté knížky jsem musel navštívit psychiatra a doporučil mi se vypsat z traumatu. Inu, jdu se vypsat a hodit vám sem jeden recept. Taky moc nechápu, proč se mi všichni smějou, že vařím podle Babicových kuchařek. Však co je špatnýho na tom smíchat tatarku, vodku a minerálku a naložit v tom maso? Vůbec nic. Pojďte to zkusit taky.

Suroviny:
600 gramů krkovičky
2 bobkové listy
4 celé pepře
1 citron
půl sklenky minerálky
1 lžička soli
půl lžičky mletýho pepře
panák vodky
250 gramů cibule
tatarka nebo majonéza (Babica si dělal svoji, já sem línej)

Recept je podle nějakýho pana Honzy Důrase. Pána neznám, internet ho nezná a beztak ani neexistuje. A pokud jo, tak to musí být extratřída. Ne každej si může dovolit dávat recepty mistru Jirkovi a ještě k tomu nechat otisknout jeho recept v mistrově kuchařce. Klobouk dolů.

Samotný vaření je jednoduchý. Nakrájejte cibuli na větší kusy a dejte do mísy. Pak nakrájejte maso na kostky a dejte taky do mísy. Přidáme tatarku nebo majonézu. Nešetříme na sobě. A přidáme sůl, koření, šťávu z citronu, minerálku a nezapomene na panáka vodky. Jednoho do jídla, jednoho do sebe. A pak do druhé nohy, že jo. Všechno promícháme a necháme odležet v ledničce do druhýho dne.

Pak maso napícháme střídavě s cibulí na špejle a dáme buď na gril nebo do alobalu a do trouby. Pokud zbyde cibule, hodíme ji do alobalové mističky a opečeme taky. Po upečení s chutí sníme. Maso je celkem dobrý, ale na to, kolik je tam surovin, tak je chuťově celkem nudný a laciný. Ale je tam vodka a to se počítá!


pondělí 23. května 2022

Zelné placky 2

TATABAZAR 

Jestli něco opravdu jsem, tak jsem muž, který umí plnit svoje slipy. Teda sliby. Třeba tuhle jsem v komentářích pod receptem na Zelný placky slíbil, že vyzkouším i verzi se škvarkama a kořením. Taky jsem slíbil, že recept sprostě ukradnu a vložím na blog. Inu, slipy se mají plnit nejen o Vánocích.

Suroviny:
250 gramů hladké mouky
1 lžička soli
100 gramů namletých škvarků
300 gramů kysanýho zelí
1 lžička pepře
1 lžička drcenýho kmínu
1 lžička papriky

Škvarky pomelte nebo posekejte a dejte do mísy. Přidejte vymačkaný a nasekaný zelí, mouku a všechno koření. Pořádně hněťte rukama, dokud nezískáte kompaktní těsto. Z toho zrobte placky a dejte na plech vyloženej pečícím papírem. Pečte na nějakých 200 stupňů nějakých 20 - 25 minut dozlatova. Hodně záleží na troubě, takže doporučuju sedět u trouby, koukat na placky a oblažovat se chlazeným pivem.




Placky byly boží. Stejně jako první verze s máslem. Ta mi přišla o chlup víc návyková, ale škvarková verze je zase víc dochucená a pikantní. Prostě každá verze má něco do sebe. A obě rozhodně stojí za vyzkoušení. Taky to dokazuje jediný. K zelí a mouce můžete vlastně nacpat skoro cokoliv a bude to pecka. Asi upustím uzdu své fantazii a brzo vás trefí verze třetí!

neděle 22. května 2022

McChicken se vším, McDonald's

Existuje jen jedna odpověď u stánku s langošema. Se vším! A když zrovna nejdete okolo stánku s langošema, ale okolo McDonald's, proč to taky nezkusit. Vzal jsem asi to nejnudnější z nabídky, McChicken, a nechal si tam nacpat všechno, co si šlo připlatit. Jdeme na to.


Promo fotku se mi podařilo dostat z výzkumnýho střediska McDonald's, který pracuje na všech Maestrech a ostatních nových novinkách (taky Maestrech). Je naprosto autentická, pravá a realistická.


A takhle už vypadá výsledek, prcek v papíru. Samozřejmě jsem čekal, že mě tam bude půlka věcí chybět. Po rozbalení papíru a odklopení deklu jsem nemohl být překvapenej příjemněji. Nejenže tam bylo všechno, ale omáčky jsem tam měl hodně, doslova přehršel. Oba palce nahoru pro porubskou pobočku v Ostravě.


Po zakousnutí sem měl pusu plnou husté bílé majonézy. Do toho kuře, sýr, trocha salátu. Chuťově celkem slušný, ale lehká nuda. Pak přišla na řadu slanina. O dost vyšší level. Chuť slaniny s přehledem upozadila chuť kuřete. Pak se přidalo jalapeno a to už se musela upozadit i slanina.


K tomu všemu se každou chvilku přidá svěží rajče. Nejen chutí, ale hlavně dodá super vláhu. Salátu jsem dostal taky kopec.


Tak nějak nemám moc co víc psát. Užívejte fotky.


Pěkně jednu po druhé.


McChicken s čedarem, slaninou, rajčetem a jalapenos byl super. Byl super, ale jen díky jedné jediné věci. Díky kolosálnímu množství omáčky. Ač sendvič byl naprosto přeplácanej, tak byl přeplácanej dobrýma surovinama. Dobrý jalapenos, dobrá slanina, dobrý rajčata a pokud vám k tomu z pusy kype omáčka po každým zakousnutí, tak si to prostě nejde neužít. Já byl moc spokojenej a bylo to asi poprvé, co jsem si pořádně vychutnal McChicken. Jen ta cena je samozřejmě vyšší. Normální cena je 135 korun samostatně, pokud si tam dáte všechno. McChicken se ale celkem často objevuje v kupónech v aplikaci, takže číhejte a můžete mít extra suroviny v podstatě zadarmo. Aneb jak rozbít nudu, když máte Maester už plnej klobouk...

sobota 21. května 2022

Jarní Burger Street Festival - Ostrava 2022

Jako každý rok několikrát do několika každých roků i letos a poněkolikáté se u Nové Karoliny v Ostravě objevil a objeví Burger Street Festival. Minulej rok to byla spíš přehlídka reklam a skrytých sponzorů. Letos jsem ztratil ostražitost nebo se něco málo zlepšilo, protože nějaký okatý "musíte vařit z toho a toho" jsem nezahlídnul. Jen ta absence příloh (až na jeden vyvolenej stánek) je pořád obří bezpřílohový minus. Ale o tom později. Každopádně letos jsem vyrazil hned v pátek, abych se vyhnul davům a i když jsem se tam zase bohužel dostal až k večeru, tak kupodivu bylo víc lidí uvnitř Karoliny na nákupu hader než ve frontách na burger. Inu, proč ne. Tím líp pro nás. Samozřejmě jsem dostal spoustu zaručeně nejlepších tipů, kterej burger zkusit. Od lidí známých, neznámých, blízkých i značně vzdálených. Si dneska každej asi myslí, že je odborník na burgery. Ale ten pravej nefalšovanej samozvanej odborník je jen jeden a to jsem samozřejmě já. Tuhle dvě důchodkyně řekly, že jsem to já, kterej rozumí těm počítačům. Byly starý. Chtěly říct bugerům. A to je důkaz. 

Šel jsem teda na jistotu a sice do stánku Amici. Už dopředu mě zlákali na jejich Cheesy Double Smash Burger. Je to tak. Rozhodl jsem se dát Smash burgerům ještě jednu šanci. Samozřejmě jsem oběhnul i stánky ostatní, ale prostě nic super extra, co by zvrátilo můj směr, jsem nezahlídnul. Tak jdeme na to.


Takhle vypadal, krasavec. Přesně tak, jak si smash burger představuju. Tenký maso, vysmešovaný do průměru mexickýho klobouku se spoustou omáček. Po zakousnutí jsem byl v sedmým nebi. Parádní maso, udělaný na medium. Plná pusa omáček, spousta sýra, perfektní houska, krásně opečená slanina. Nebudu a nechci to nijak protahovat. Tohle byl přesně ten burger, kterej chcete. Do kterýho chcete zarazit rypák a chrochtat. Prochrochtat si svojich pár minut života, na který budete s láskou vzpomínat. Utírat si z pusy omáčku a tuk z masa. Smát se na lidi okolo. Naplnit si břicho blahem.


Nejen příprava, ale i kombinace surovin byla zvolena naprosto geniálně. Sýrová omáčka a jakási americká omáčka, což byla kečupová omáčka lehce říznutá hořčicí. V jejich klasickým Smash burgeru se mi skoro všechna vpila do housky, na festivalovým burgeru kypala všude a byla to špica. Hlavně k sýrové se hodí dokonale. K tomu chuť kyselých okurek, syrové cibulky a opečená slanina... Skoro všechny stánky se snažily bodovat exkluzivníma surovinama nebo jejich pomalu psychedelickou kombinací, ale o tom dobrej burger většinou není. Amici vzalo klasiku a dotáhlo ji k naprosté famózní dokonalosti. Mimochodem vyhráli celej Burger Street Festival v Ostravě. Prostě tohle se chlapcům a holkám od Amici povedlo.

Povedla se i cena. Za Cheesy Double Smash Burger si řekli o sympatických 160 korun. Tyhle peníze bych za tehle burger dával klidně rád a opakovaně. Tak snad se dostane do stálé nabídky, za stejnou cenu.


Měl jsem možnost ochutnat i Crispy Teriyaki Pork Burger. Kombinace trhanýho vepřovýho, asijské omáčky, Lay's chilli and lime, polníčku a kdovíčeho ještě mě z kalhot nevystřelila. Burgery z trhanýho vepřovýho u některých lidí hrozně frčí, ale já se k tomu ještě nedostal. Když už vepřový, tak radši pořádně osmahlou slaninu nebo dlouho pečenej bůček. Kombinace surovin byla svěží, ale v porovnání s Cheesy Double Smash Burgerem nic pamětihodnýho.

No a teď k tomu nejhoršímu, co jsem asi kdy na podobných festivalech měl tu čest ochutnat. Už jsem nakousnul přílohy v úvodníku. Stánky nemůžou prodávat přílohy, protože jen jeden stánek na celým Burger Street Festivalu má to svatý právo prodávat hranolky. A nutno podotknout, že tenhle stánek o tom moc dobře ví, cítí se neohrožen a svoji práci má tak naprosto u zádele... Aneb mrkněte na hranolky za 90 korun.


Přinesla je manželka. Já bych jim je hodil na hlavu i s tím kečupem. Mimochodem kečup byl podle chuti ten kyselej tekutej močochcanec z plastové lahve. Pamatujete na dobu, kdy na kolejích jezdily jen Český dráhy? Na sklapovací splachování ve smradlavých špinavých koženkových vagonech? Nějak takhle jsem si připadal při jedení těch pár hranolek, než letěly do popelnice. Ať mi nikdo netvrdí, že konkurence není to nejlepší, co může běžnýho smrtelníka žijícího v kapitalismu potkat.

Tolik k festivalu. Cheesy Double Smash Burger od Amici byla naprostá bomba, hranolky ze stánku, kterej mi ani nestojí za to, abych zjišťoval jméno, naprostá katastrofa. Halt kde není konkurence, tam se na to zvysoka m*dá. Taková česká klasika... Tak jako tak se těším na další návštěvu. Dobrých burgerů není nikdy dost.