Salsiccia a lanýž, Bageterie Boulevard

Kdyby si někdo mně cizí přečetl můj blog a pak mi měl položit jedinou otázku, byla by to nepochybně tahle: "Žereš někdy i něco jinýho než hamburgery?". A odpověď by byla... ano. Ano, někdy si dám i věci, co jako hamburger jen vypadají, ale nejsou. Třeba jako tentokrát v Bageterii Boulevard. Zaujala mě jejich exkluzivní promo nabídka Salsiccia a lanýž. Poslední jejich exkluzivní promo, Opravdový master, bylo totální selhání. Bageterie Boulevard si pak musela na Facebooku nasypat popel na hlavu a přiznat, že to v kuchyních prostě nezvládají. Bohužel jsem to odnesl i já a tak rozhodnutí, jestli vůbec Salsiccia a lanýže ochutnat, bylo dost těžký. Ještě u pokladny sem si tím nebyl úplně jistej, takže na otázku "Co si dáte?" sem pár sekund jen blbě čuměl. No nakonec jsem do toho šel...

A důvod? Miluju kvalitní italský potraviny. V Ostravě a ostatních megapolích rostou italský obchůdky jak lanýže po lehkým dešti a věci, který v nich seženete, jsou neuvěřitelný. Jedno ochutnání originální Salsiccie, kvalitního Pecorina, domácí Mozzarelly nebo božskýho Guanciale a člověk hned začne litovat, že žije v kotlině libových párků a eidamů. Nechápejte mě špatně. I já si moc rád dopřeju slovenskej točenej opečenej na pánvi. Žil jsem na kolejích dost dlouho na to, abych na podobný věci nikdy nezanevřel. Ale takový Guanciale je prostě to nejlepší, co lze udělat z prasete. Jedna z těch věcí, kvůli kterým prostě nikdy nebudete vegetarián nebo militantní vegan. Problém těchhle italských dobrůtek je ale jejich cena. Návštěva zmíněnýho italskýho obchůdku člověka vyjde na celodenní výplatu a to si odnese pár věcí, který za tři dny už v ledničce nepotká. Ale ta chuť, ta chuť za to stojí.

Kuchař Tomáš Juřík vzal tyhle vynikající italský dobrůtky a proměnil je v sendvič. No sendvič. Slovo sendvič v případě takových surovin trochu zní jako urážka. Takže znova a lépe. Vzal Focaccinu, nacpal do ní Salsiccii, Pecorino, vařený brambory, baby špenát a lanýžovou majonézu. Celkem jednoduchá kombinace, která by mohla fungovat.

A funguje! Funguje dokonale. A ne jen díky geniální kombinaci, ale i díky opravdu vynikajícím surovinám. Třeba Focaccina. Italská houstička byla celkem hutná, krásně rozehřátá dokřupava a chutnala po olivovým oleji a soli. Někdo by mohl namítnout, že byla docela mastná. Byla. Ale byla prostě boží. Držela tvar až do konce a nedokážu si představit lepší volbu pečiva. Největší peckou ale nebyla Focaccina. Byla to Salsiccia. Italská klobáska z vepřovýho masa a koření. Cítíte jen vynikající chuť čerstvýho masa a lehký koření. Tahle Salsiccia je úžasná a geniální. Takhle dobrýho vepříka v českých uzeninách opravdu nenajdete. Ledaže si uděláte domácí zabíjačku. A ani pak nevychytáte to správný koření tak, jak to umí Italové v Salsicii. Dostala mě do kolen, nebudu lhát. Množství bylo na jeden sendvič víc než dostačující. Skoro v každým soustu jsem měl krásnej kus téhle italské klobásky.

Další výraznou chutí bylo Pecorino. Pecorino je tvrdej ovčí sýr a jako takovej je hodně aromatickej a výraznej. Je to takovej parmazán na steroidech. Kdyby Pecorino ochutnal někdo, kdo celej život baští jen český eidamy a goudu, tak mu z něho praskne hlava. Na Wikipedii píšou, že je hodně podobný Nivě. To je kravina. Pecorino nemá s nivou společnýho vůbec nic. Ale sýr je to opravdu výraznej a neztratí se nikde, kam ho vrznete. Kdo nezná, musí napravit.

No a protože se ekonomika, platy a ministerstvo práce a sociálních věcí řítí neřízeně kupředu, tak je třeba za něco utrácet ty milióny, o který si všichni polepšíme. A co je na to lepší než lanýže? Nic. KFC už to ví a teď to zkouší i Bageterie Boulevard. Takže můžeme přímo srovnávat s lanýžovou majonézou ze Zinger Truffle. A hned na začátek pochválím BB, která tenhle boj vyhrála. O míli. KFC mělo jejich lanýžovou majonézu výraznější spíš po čuchu než po chuti a měla takovej trochu moc plynovej odér. Majonéza od BB byla taky cítit nosem po lanýžích, ale měla vůni vyladěnější. Nebyla tak vtíravá a byla o to víc příjemná. Chuť byla jemnější a přitom lanýžovatější. Nevím, jestli BB omáčku dělalo z kvalitnějších lanýžů nebo se ji jen povedlo líp dochutit, ale byla opravdu o dost lepší. Dokonce by mohla sednout i lidem, kteří s lanýžema ještě tu čest neměli. Nemusím asi podotýkat, že v kombinaci s italskou Salsicciou a Pecorinem to byla jízda králů. Co králů... Jízda samotnýho císaře. Parádní jízda plná fanfár aktivující i ty nejzadnější neuronový spoje slasti.

A proč ty vařený brambory, ptáte se? Ty tomu celku dodaly zajímavou texturu a hlavně zjemnily silný chutě ostatních surovin a tím jim dovolily se spojit v krásnej orchestr chutí. Přímo geniální tah. Pan kuchař Tomáš Juřík si u mě získal respekt jako málokdo a to jsem o tom člověku ještě včera neslyšel. Zelenej baby špenát je pak taková třešnička pro oko. V celkové chuti nevynikne. Ale i oko si zaslouží občas potěšit, takže i ten baby špenát beru jako dobrou věc.

Takže si to shrňme. Máme tady naprosto famózní kombinaci exkluzivních surovin a tentokrát si dali i v kuchyni opravdu záležet, takže naprostá spokojenost. Houstička byla otoustovaná, klobáska opečená, sýr rozteklej, brambory nahřátý, lanýžová majonéza měla pokojovou teplotu a všechno spolu ladilo v nezapomenutelnej zážitek. Že to moc chválím? Já říkal, že miluju kvalitní italský potraviny. A Salsiccia a lanýž od Bageterie Boulevard se u mě trefil do černýho. Samozřejmě cena italských surovin se zákonitě musela promítnout i v ceně, která činí neuvěřitelných 139 korun  samostatně a 209 korun v menu. Ale za tohle já ty peníze rád zaplatil a rád zaplatím znova. Jen se hrozně bojím, že to v kuchyni někdo podělá... To je bohužel loterie, která k fast foodům k naší smůle patří. Ale pokud nepodělá, tak se znova vydám na další nezapomenutelnou jízdu. A pokud nemáte hluboko do kapsy a nepohrdnete pozvánkou do Itálie, tak si zajděte taky. Bageterie Boulevard by měla Tomášovi dobře zaplatit, protože Bageterii doslova zachránil reputaci... Jen těch 70 korun za pár amerických brambor a ledovej čaj mi přijde pořád celkem dost.