Tikka Masala Cheese & Tikka Masala Chicken, McDonald's

O kous blíž Indii

Cibul burgery jsou minulostí. Za mě bohudík, protože přes svoje enormní množství syrové cibule a nesoulad omáček byly neobjednatelný. Samozřejmě sto lidí, sto chutí (každej chutnáme jinak). No já se za změnu nezlobím. A změna indická mi už vůbec nevadí. Shodou náhod bydlím kousek od nepálské restaurace a indický vypalováky si tam vždycky rád dám. Ne, že bych těch šestašedesát různých omáček dokázal od sebe rozeznat, ale vždycky je to kořeněná pálivá pecka a v podstatě nejde sáhnout vedle. No a Indie v podání McDonald's? Sem s tím!

Vybrat si můžete ze dvou variant. Kuřecí a hovězí. Hovězí ve spojení s Indií zní samozřejmě docela komicky. V Indii krávy nejí, to ví kdekdo. No já zase nemusím to jejich skopový, takže jedna jedna. Mimochodem Indie je jedna z mála zemí na zeměkouli, kde nedostanete u McDonald's Big Mac. Mají místo toho jakýsi Chicken Maharaja Mac s pikantní omáčkou. Ten bych si nechal líbit jako příští promo burger u nás asi víc jako Maestro, ale tak život je hořký...

Samozřejmě jsem musel ochutnat obě varianty. K tomu nějaký ty hranolky, nugety a pití. Přiznám se bez mučení, že nejsem ta pravá cílová skupina pro svačinkový burgery. Nemám už totiž kapesný a za tvrdě (mám docela tvrdou židli) vydělaný peníze si radši připlatím za dospělácký sendviče. Taky ty obalový papíry jsou pro nějakou mně neznámou generaci. Samý smajlíky, hrací ovladače, noty, zmrzliny a slova jako chat nebo blog. Blog... Neznám takový věci.

No je na čase přestat uměle natahovat text (že prý čím dýl čtenář zůstane, tím víc reklam pokliká) a jdeme na recenzi. Začnu tím hlavním, omáčkou. Jak už sem psal výš, indický jídla mi chutnají a párkrát do měsíce si na ně zajdu. A tahle omáčka k nim nemá daleko. Jde tam cítit ta krásná směska koření v čele s kurkumou. Není to samozřejmě chuťová perda jako samotný indický omáčky, ale jako omáčka do sendviče říznutá Indii si myslím, že se povedla. Taky má zajímavou plíživě vzrůstající intenzitu pálivosti. Začíná na nule, kdy vnímáte kurkumu a přemýšlíte, jestli to v pozadí je skořice nebo kardamon a pak vás olízne taková lehká pikantnost. Dojíte sendvič a jste na stupni jedna stupnice pálivosti. Začnete jíst druhej, skončíte druhej a jste na dvojce. Taková příjemná pálivost i pro menší strávníky. Vlk se nažral a ovce s traumatem zůstala celá. Omáčka je indická, je pikantní, ale nepálí. Dokonale vyvážená. Množství u hovězí varianty podprůměrný, u kuřecí jsem ji tam měl víc.

Obě varianty v sobě mají úplně to stejný. Kromě omáčky ještě plátek sýra, plátek rajčete, salát a rehydratovanou cibuli. Za tu rehydratovanou cibuli jsem víc než rád. Syrová cibule by omáčku potlačila a ze slibované Indie by zbyl prd. Asi jak z krevetové chuti u Kreveta-shi. Rajče se tam hodí chuťově dokonale a ještě přidá vlhkost. Salát je tak spíš na okrasu. Jako vždy. Sýr se přiznám, že jsem chuťově moc nepostřehl. Buď jsem se až moc soustředil na indický tóny nebo se prostě neprosadil.

Teď otázka, kterou si pokládá určitě každej z vás. Je lepší hovězí nebo kuřecí? Pokud nemáte ve zvyku kadit do Gangy, tak si kupte obě a nechám to na vás. Mě chuťově seděla víc ta hovězí varianta, protože víc dala vyniknout omáčce a i konzistencí mi to přišlo takový přirozenější. Kuřecí varianta měla tendenci víc zazdívat omáčku díky strouhance, ale zase jsem tam té omáčky měl víc. Ale s hovězím jíte opravdu hovězí a s kuřecí variantou jíte kdovíco. Kuřecí plátky od McDonald's do těch malých sendvičů mě prostě nelezou. Zašedlý podivný cosi, co chutná víc po mouce a plnidlech než po kuřeti. Ale zase je toho víc a to se u malých porcí taky cení.

Tikka Masala Cheese i Tikka Masala Chicken se povedly. Tasty Cheese to sice není, ale jako malá svačina za pár korun určitě neurazí. Cena je 39 korun samostatně a 55 korun v menu s malým pitím nebo malýma hranolkama. Nacenění se povedlo už míň. 16 korun navíc za dvě deci postmixu? I za malý hranolky je to dost, ale furt lepší jak to pití. Pokud vám dochází měsíční příděl financí a kapesný daleko, zajděte ke kuřecí konkurenci. Tam za málo peněz dostanete víc muziky. Pokud ale máte nezdolnou chuť na burger a chcete se zbavit drobných, s Tikka Masala chybu taky neuděláte.

Pikantní Vegan, Subway

XL porce radosti

pozor - tento článek je satira

Přátelé, přestal jsem jíst maso. Ano, stal se ze mě vegan. Jak jsem k tomu dospěl? Jednoduše. Když jsem tuhle po pořádným vyzrálým medium steaku nemohl usnout, tak jsem začal počítat. Počítat ovečky mi přišlo omšelý a smutný (tolik oveček končících na porážce...) a tak jsem začal počítat svoji uhlíkovou stopu. A je obrovská. Ač jezdím zásadně MHDčkem a kam nedojedu vlakem, tam nejedu, ale i tak. Naše civilizace se blíží k nezvratitelnýmu konci a jestli s tím něco neuděláme, tak naše děti a jejich děti nebudou mít co pít. A to my nechceme. Takže je třeba nejíst maso, netýrat krávy dojením, nepodporovat týrání kuřat jedením jejich mrtvých nenarozených dětí a musíme přestat prdět. A já jsem se rozhodl jít ještě dál. Roztrhal jsem svůj diplom z technické univerzity a udělám si titul ze sdružených uměnovědných studií. Je na čase zahodit šovinistickou Fourierovu transformaci za hlavu. Bezdrátový přenos informací již lidstvu přinesl víc než dost. Je třeba více studie divadla! A snad mi diplom pošlou v PDFku. Na technické univerzitě vám ho vytisknou, aniž by se zeptali. Šovinisti. O nepoměru mužů a žen na katedře telekomunikací snad ani nahlas mluvit nebudu...

Subway si uvědomuje vážnost ekologické situace a proto totálně překopala jejich nabídku. Teď si můžete vybrat z více vegetariánských a veganských produktů a nově (nejspíš dočasně) i ze tří velkých XL wrapů. Jeden z nich je samozřejmě vhodný i pro nás, spasitele lidstva. Je veganský. Nebo vegetariánský? Přiznám se, že to ještě až tak moc neřeším. I proto jsem do něho šel všema deseti. Po objednání tohoto wrapu a informování obsluhy a okolostojících lidí, že jsem vegan, jsem dostal dotaz, jestli chci avokádo. Prve jsem řekl, že ne. Připlácet za avokádo... to si člověk musí prve promyslet. No pak mi došlo, že je možná ve wrapu zdarma, protože je i na promo obrázku a paní mi to potvrdila. Málem jsem přišel o svoje avokádo zdarma. To by byla škoda. Posléze jsem očima lítal po nových tabulích a novým rozvržení zeleniny a vlastně všeho. Než jsem se rozkoukal, paní už se chystala zabalit wrap s vegetariánským plátkem, avokádem, kyselou okurkou a rajčatama. Tak tak jsem si stihnul říct o papriku, která na obrázku z wrapu čouhá. Ale přiznám se, že obligátní dotazy typu "co si dáte za zeleninu" mi chyběly a snad chybí jen u wrapů a bagety jsou pořád podle gusta. Navíc jsou nově za příplatek prý i olivy (středně zaručeně pravdivá informace z Facebooku). Na omáčku už jsem ale obligátní dotaz dostal. Vybral jsem si samozřejmě novou vegan garlic aioli. Taky jsem dostal dotaz, jestli chci přeříznout. Tak určitě. Takže jsem dostal svůj wrap krásně přeříznutej.

pozor - tento článek je satira

A takhle vypadal můj Pikantní Vegan po rozbalení. Jako by si do něj někdo sednul, lehnul a třikrát se protočil. Ale to nevadí. Dokud nemuselo trpět jediný zvíře, stojí náš boj za to, ať výsledek vypadá jakkoliv. Nejvíc vás asi bude zajímat chuť veganské (vegetaríánské?) placky. Není špatná. Je to taková roztodivná směs zbytků ze zahrádky zalitá v jakési směsi, u které jsem se nemohl zbavit chuti kvasnic. Dle mýho skromnýho tipu gastroveganspecialisty jde o posilnění chuti. Kvasnice jsou stará dobrá klasika, jak do jídla dostat přírodní glutamát. A to se mi moc nelíbí. Představa miliardy pekařských kvasinek zneužitých v potravinářským průmyslu není to, kvůli čemu jsem se vzdal vypouštění metanu. Snad se teda mýlím.

Zbytek placky byly samý dobroty. Kousky paprik, hrášek, kukuřice a podobně. Taky jsem tam zahlídl kousky chilli papriček. Takže pikantnost nepocházela jen z pekelně vyhlížející narudlé tortilly, ale nejspíš i z veganské/vegetariánské placky. Množství nasekaných kousků placky bylo přímo ohromující. Kousky byly všude. Vlevo, vpravo, uprostřed, nahoře, vzadu vlevo, všude. Pořád jste nějakou jedli a když ne, tak jste si kousek zvedli z papíru, na kterej vám spousta kousků vypadla. Chuťově je placka dost povedená. Jakožto nový vegan (go vegan!) jsem rád, že existuje i něco, co má pořádnou chuť. A to tahle placka má. Jen vám nesmí vadit pikantní jídlo. Ke konci sendviče z toho bude krásná čtyřka z desíti na škále pikantnosti.

pozor - tento článek je satira

Zelenina byla božská a čerstvá. Křupavá, barevná, chlazená. Množství super. Jen bych si třeba kyselý okurky vyměnil za olivy, ale tak třeba příště. Možná se paní ani nenamáhala ptát, protože jsem působil hluše a zmateně. Aby ne. Bez masa se občas cítím trochu mimo. Snažil jsem se ho nahradit fazolema, ale pak vypouštím hrozně skleníkových plynů, takže radši budu působit zmateně a občas slupnu kyselou okurku s příchutí kopru (ano, kopru, až tak jsem se změnil). Tortilla byla lehce pikantní a celkem slušná. Kvalitní pečivo. Jen doufám, že je pořádně veganská a není v ní lepek. Lepek je satanovo sémě!

Veganská garlic aioli je taková řídká majda. Lehce do česneku. Ale opravdu jen lehce. Za mě by mohli přitvrdit. Česnek je jedna z nejzdravějších surovin. Ředí krev, je antibakteriální a antivirotický, léčí kožní infekce, snižuje krevní tlak, chrání srdce a tak. Je teda jasný, že místo očkování stačí krmit dítě česnekem a zůstane zdravé. Být veganská garlic aioli víc česneková, tak farmaceutický průmysl skončí tak, jak se patří!

pozor - tento článek je satira

Jdeme do finále. Po zakousnutí do Pikantního Vegana na vás čeká fajná zeleninovo-kvasnicovo(?)-fazolová chuť placky. Následovná příjemnou pikantností a čerstvou zeleninou. Občas se ozve chuť avokáda a veganské aioli. Tortilla samotná se taky hlásí o slovo a to zvlášť ve chvílích, kdy jíte víc tortilly než čehokoliv jinýho. Celkově je wrap povedenej, množství je opravdu XL a příjemně se najíte. Cena je 109 korun a naprosto odpovídá. A teď beze srandy. Pokud nejíte maso, tak tenhle wrap vám bude chutnat. Bude vám chutnat a ještě zůstanete najedení po dobrou půlku dne, protože je překvapivě sytej. A to u jídel bez masa nebývá až tak obvyklý. Subway můžu dát jedině palec nahoru. Snad pomluvy o olivách za příplatek jsou jen pomluvy a pořád si můžete bagetu poskládat podle svýho gusta...

Clubhouse Beef Naked a Sýrová kolečka s liškami, McDonald's

"Dle McDonald's si mohou teď zajít vyznavači tvrdého fitness režimu do restaurace McDonald's i jindy, než když mají svůj „cheat day“.  Tento předpoklad samozřejmě zakládají na tom, že bez housky spadne výrazně u celého pokrmu množství sacharidů a kalorií, které obsahuje. Daný počin je zároveň odpovědí na  „gluten free“ vlnu, kdy na bezlepkovou dietu přechází i lidé, co nemají přímo alergii na lepek. A existují i další masožravci. Například influencer z Apple komunity, Petr Mára, přiznal v podcastu Brocast, že chodí do McDonald's na burger, kdy sní maso a housku nechá. Je totiž vyznavačem carnivore diety a živí se primárně masem. Jemu a zástupcům podobných stravovacích režimů tak může Naked burger udělat radost."

Tolik z článku tady. A protože pro tvrdý fitness přímo žiju a s lidma bez Apple telefonu se ani nebavím, tak jsem si nemohl nechat tuhle novinku ujít. No kdo jinej než fanoušek Applu by dal za burger bez housky naprosto stejný peníze jako za burger s houskou, to dá rozum.

Podle již zmíněnýho článku nás naháči budou oblažovat pravidelně a Clubhouse je taková první vlaštovka. A bez mučení se přiznám, že já z toho nějak odvařenej nejsem. Burger bez housky je pro mě jako burger bez housky. Kdybych měl chuť na salát, dám si jejich Caesar salát, kterej není vůbec špatnej. Ale vytvořit tohle by mě nikdy nenapadlo. No ale zkusit se má všechno, tak proč se nezakousnout do naháče...

Po usednutí ke stolu jsem chvilku přemýšlel, jak to mám vlastně sníst. Příbor nikde a rukama... to by bylo moc i na mě (nebylo, ale čistý triko, znáte to). No zvedl jsem zadek a pro příbor si zašel. Podle všeho by ho měli dávat automaticky, takže jen zapomněli. Nevadí. No pak jsem zjistil, že to mám poskládaný naopak než je na obrázku. Masem hore, omáčkou dule. To je podle jejich interních předpisů ale taky správně. Takže v pohodě. No ale i tak jsem se při pohledu na obsah papíru nemohl zbavit myšlenky, že si ze mě někdo jen robí řiť.

A tak nějak jsem se z toho pocitu nevykřesal po celou dobu. Baštit příborem maso se salátem by mě ani nevadilo. Ale do toho lovit sýr, pižlat slaninu, honit po papíru omáčku... No nevím. Nejvíc mě ale zklamalo maso. Maso bylo suchý a přinejlepším vlažný.

Pod masem už to bylo o chlup lepší. O chuťovej chlup. Omáčka z Big Maca je pořád stejně super kyselkavá, slanina celkem kvalitní, sýr ušel v kombinaci s masem, červená cibulka a rajčata dodávaly naháčovi ten správnej salátovej pocit a salát samozřejmě jakbysmet.

Ale pořád pižláte jen suchý maso s dvouma plátkama slaniny, plátkem sejra a trochou zeleniny. V čem je problém, říkáte? Za mě v ceně. 119 korun samostatně a 149 v menu. Stejná cena jako u verze s houskou. Samozřejmě pokud si dáte hranolky, tvrdej fitness bude muset být ještě tvrdší a sacharidů do sebe dostanete nejspíš dvakrát tolik. Pokud si jako přílohu dáte salát, máte vlastně salát k salátu. A samostatně si to dát, to máte tak na svačinku. Za 119 korun...

Nevím no. Prostě si z nás asi fakt začínají střílet. A to jsem ještě nevytáhnul to, že Tastyho prý zmenšili kvůli fantastickým novinkám, který nás zaručeně čekaly. Víc místa na housky v kuchyni a tak.... Takže to nechám na vás. Clubhouse je jeden z těch lepších burgerů a jeho nahatá verze možná není špatná, ale že bych to potřeboval zkoušet znova, to teda fakt rozhodně ne. Nejenže se skoro nenajíte, ale ani o dietě nemůže být řeč. O klasické dietě vůbec (dresink, slanina, sýr, hranolky) a ani o carnivore. To by tam zase nesmělo být nic kromě masa.

Nezlobte se na mně, ale suchý maso s omáčkou nakydanou na papíru za 119 korun bych od lídra trhu nečekal. Asi nemám co víc dodat.

Směs sýrů s liškami ale překvapila příjemně. Houbová chuť je stejná jako u houbových instantních jídel. Taková ta silná hříbková příchuť, kterou nejspíš znají všichni studenti bydlící na kolejích. Je stejná napříč výrobci a přestože je nepochybně silně umělá, tak je boží. Tyhle kolečka mají úplně tu stejnou silnou hříbkovou příchuť plus je tam samozřejmě obří sýrová nálož. Ladí to k sobě. Jsou v nich i kusy hub, nejspíš proklamovaných lišek, ale takhle chuťově silný lišky jsem ještě neviděl. Takže bych to opravdu viděl na kombo lišky plus chemie. Ale ta chuť za ten hřích stojí. Cena je OK. 39 korun za tři kousky k menu. Pro milovníky hub a instantní houbové příchutě povinnost.

Takže kolečka ano, naháč ne. Za mě. Nahatý verze tak přenechám bezlepkům, kteří si musí potupně platit stejnou částku za míň jídla, protože... protože nevím. Asi toho mají celiaci málo na bedrech, tak je třeba je trochu podojit. Český McDonald's zase jednou ukázal, jakou cestou se nevydávat.

Chilli Burger, American Grill Bar Restaurant, Olomouc

Jaká je dnes šance, že člověk vleze do náhodné restaurace v náhodným krajským městě a dostane dobrej burger? Dobrá zpráva pro nás všechny. Celkem velká! Vyzkoušeno na vlastní kožku v Olomouci. Kousek od nádraží najdete restauraci American Grill, která už na první pohled člověku naznačí, že jestli někde zhasit chuť na burger, tak je to právě tady.

Vyzkoušel jsem Chilli Burger. Dle menu je v něm majonéza z chipotle papriček, cibule, salát, rajčata, hovězí maso, gouda a chipotle papričky. To všechno vám donesou v povedené domácí housce. Houska je hutná, chuťově dobrá a vydrží naprosto neskutečný množství šťávy, která se po zakousnutí vypraví z masa. K housce teda nemůžu říct žádný špatný.

Maso bylo chuťově dobrý a šťavnatý. Vyloženě růžovej střed nemělo, ale vysušený rozhodně taky nebylo. Šťávy v sobě mělo habaděj. Pro drtivou většinu lidí propečený akorát, já bych snesl víc medium. Soli mohlo být o chlup míň. Celkově ale maso naprosto v pohodě. Gouda byla dost nevýrazná a k pikantnímu vnitřku by se možná hodil nějakej výraznější sýr. Zelenina byla čerstvá, množství super, bez chyby. Chipotle majonéza byla hodně řídká a lehce pikantní. Viděl bych to na domácí kombinaci majonézy, kečupu a Chipotle Tabasco. U nás v kraji tak drsným, že i Vin Diesel se odsud dekloval za pár minut, téhle omáčce říkáme ďábelka a děcka si ji dávaj k hranolkám.

Co bych ale rád vypíchnul byly Chipotle papričky. Chipotle je vlastně uzený Jalapeno. Pálivý tak akorát pro normální smrtelníky, k tomu krásně vyuzený a pokud si občas rádi zapikantníte, tak jsou chipotle to pravý pro vás. A olomoucký American Grill má naprosto perfektní chipotle papričky. Když si ji dáte samostatně, tak ucítíte nejen lehkou až střední pálivost, ale hlavně parádní chuť kouře. Papriček v burgeru najdete tolik, že je máte v puse v podstatě pořád. Za mě naprostá pecka a kdyby všechny pikantní burgery obsahovaly tyhle papričky, tak bych byl nadmíru spokojenej. Samozřejmě pořád se jedná o Jalapeno, takže pro milovníky opravdu ostrých jídel, jídel ostřejších než výraz Semelové, tak tyhle milovníky ostrých jídel Chilli Burger s chipotle se židle nevystřelí. Možná polechtá. Pro nás ostatní je ale pálivost na naprosto akurátní úrovni.

Takže si to shrňme. Máme tady výbornou housku, dobrý a šťavnatý maso, dostatek zeleniny, lehce nevýrazný sýr, řídkou, ale dobrou omáčku a naprosto fantastický papričky, který vás budou provázet celou touhle parádní trasou chutí. Cena je 189 korun. Za dalších 55 korun dostanete ještě hranolky a coleslaw. Já tam byl něco okolo druhé hodiny ve všední den a hranolky s coleslawem zrovna dávali zdarma. Nebo se toho chtěli jen zbavit, těžko říct. Každopádně cena je dost vyšší. Na Ostravu. Na Olomouc předpokládám taky. Ale Chilli Buger za ty peníze stojí, to se musí nechat.

Takže tak. Doby, kdy dobrej burger dělali jen v pražským Dishi, jsou naštěstí nenávratně pryč a fast foody by se měly začít pořádně otáčet, protože pro podobný podniky přestávají být reálnou konkurencí...

PS: Hranolky má American Grill naprosto boží. Domácí a se slupkou. BBQ omáčka byla podle mě kupovaná, dost průměrná, ale nechci soudit. Coleslaw celkem dobrý, ale měl jsem i mnohem lepší. Každopádně pokud nemáte hluboko do kapsy a zrovna vám necpou hranolky zdarma, tak těch pár korun navíc za hranolky stojí. Dostanete jich celkem dost a jsou vynikající.

Vege Double Halloumi King, Burger King

Sýrové prázdniny

Jsou mezi námi. Tváří se jako lidi. Kolikrát se schovávají za fešácky střižený plnovous, ať už jde o jakýkoliv z, podle nich tří, pohlaví. Jezdí na sdílených kolech, případně starým favoritu. Čtou knížky, jejíchž papír začíná recyklovat sám čas a nepohrdnou nábytkem z éry našich babiček. Hlavně aby stál trojnásobek toho normálního. Jejich hlavní devízou je pomlouvání čehokoliv moderního, plastovýho nebo nedejbože vyrobenýho za utrpění zvířátka nebo kubíku vzduchu. A když se jejich mluvčí vydá na moře, tak začnou vylízat z fair trade kaváren a zjišťujou, co by si to mohli dát u globálních, korporátních, megalomanských, zlých a kakaných fast foodových řetězců. Nově třeba Vege Double Halloumi King. Jen je pak nezapomenout na sociálních sítích pořádně napomenout ze špatnýho recyklování!

Vegeburgerů (brzy už jen vege kotoučů) nabízí Burger King kupodivu celkem dost. Průměrný Veggie burger, kdovíjaký Camembert King (k tomu jsem se ještě nedostal) a nově právě burger se sýrem Halloumi. Normálně bych byl z podobné novinky nadšenej, ale u Burger Kinga jsem se poslední dobou spálil víckrát jak kde jinde. A k tomu pěkně draze. No i tak je Vege Double Halloumi King něco, co by mi asi uniknout nemělo. Tak se na něj pojďme podívat trochu blíž.

Halloumi je polotvrdej řeckej sýr. Dost slanej a vrže mezi zubama. Jeden z mála sýrů ideálních na gril. V podání Burger Kinga byl trochu slabší, co se typické slané chuti týče, ale jinak byl chuťově fajn. Plátky byly dva. Tenký jak jejich normální maso, takže hodně tenký a z nějakýho důvodu šíleně mastný od oleje. Kdybych je poslal po zemi, dojedou až ke konkurenci. Chuťově vyloženě špatný nebyly. Ale jejich mastnota je celkem zabila.

Rozhodně tomu nepomohla ani jediná omáčka v sendviči. Majonéza. Ta byla nahoře, dole a v množstvím takovým, jakým jsem ho v Burger Kingu ještě nezažil. Obrovským. Takže hafo tatarky na mastných plátcích sýra. Ještě by to mohla odlehčit zelenina, ale to ne. Dva, tři kousky salátu, jeden střední plátek rajčete, jeden prťavej plátek konce rajčete a myslím že i kousek cibule jsem zahlídl. Zeleninou se šetřilo. To by strávník krmen pouze vegetací nadšený nebyl. No a vzhledem k přemíře tuku jsem dokonce nebyl nadšenej ani já. Tuk mám rád. Nosím ho všude sebou víc než dost. Ale co je moc, to je moc. A tady ho moc bylo.

Což je vážně škoda. Burger z Halloumi považuju za dobrej nápad a rozhodně lepší než nějakou vege fazolovou placku. Bohužel provedení celku se vážně nepovedlo. To jsem ještě nedodal, že houska byla příšerně sladká. Takže cítit byl jen olej, sladká houska a občas se ozval slanej sýr. Jednou jsem do toho ucítil i cibuli a to pak bylo celkem fajn. Ale většinu času to prostě bylo takový divný mastný cosi, na čem jsem si nebyl schopnej pochutnat. Ani jsem to nedojedl a nechal asi největší kus burgeru v mým životě nepokořen.

Cena? Astronomická. Nějakých 160 samostatně a 210 v menu. Za tyhle peníze dostanete regulérní burger z čerstvýho masa v nejbližší restauraci. Jako pokud jste ultra vegetarián a milovník Burger Kinga zároveň (zajímavá představa), tak to určitě zkuste. Zbytek musí doufat, že nedostane takovou mastnou nálož a víc zeleniny. Pak by to mohlo být i jedlý. Ale pořád to za ten peníz stát nejspíš nebude. Tak snad se příští akce konečně povede. Třeba takový repete Nightmare Kinga. To bych bral všema deseti!

Kuřecí s tapenádou, Bageterie Boulevard

Portugalské Chef Menu

Ještě mě tuk a sůl nedostaly, ještě jsem tady! Jako důkaz přihodím rychlorecenzi na bagetu! Bohužel mě zastihl akutní nedostatek času. Ale nebojte, svítá na lepší časy. Časy plný krásných slovíček, břitkýho humoru a nálože junk foodu se časem vrátí. Již brzy na vašich monitorech! Zatím si ale musíme vystačit s výplodkem o bagetě.

Chef menu v Bageterii Boulevard umí příjemně překvapit, ale i nečekaně potrápit. Taková loterie, kde jde vyloženě o zdraví. Adrenalin jak má být. Tentokrát jsem ale nešel moc do rizika. Kuřecí prsa, sušená šunka, ovčí sýr, olivová tapenáda dochucená tymiánem a baby špenát. Co by se mohlo pokazit?

Naštěstí nic. Všechno bylo tak, jak má být. Kuřecí prsa byly fajn. Nebyly nějak extra vysušený, chuťově z nich bylo cítit kuře, jen byly obalený nějakou divnou, od pohledu celkem nechutnou, naštěstí naprosto neutrální, vrstvou čehosi. Z prvu jsem se lekl, že je to nějaká nechutná část kuřete. Ale ne. Asi nějakej pokus o kořenící směs nebo tak. No nepovedla se. Ale masu neublížila, takže chuť kuřete zůstala nedotčená. Množství kuřete bylo naprosto dostatečný. A tím nemyslím za čtyři, ale tak za jedna minus.

Dalším světlým masitým bodem bagety byla sušená šunka. Byla nádherně slaná. Taková ta slaná prasečí chuť, která se vám má tendenci rozpustit na jazyku. Chuťově tak výrazná, že ji ucítíte skoro pořád a dokáže držet tempo s olivovou tapenádou. Jestli to bylo přímo Jamon serrano nevím, ale rozhodně k tomu neměla daleko. Množství bylo fajn a potěšilo. Šunka byla skoro všude. Božská ingredience.

Neméně boží byl ovčí sýr. Vlezle intenzivní, přesto nenásilnej. Jemná kozí chuť a lehký závan sýrosmradu vás nemine. Další ingredience, kterou v obyčejné večerce určitě nenajdete. Sázka na kvalitní zahraniční suroviny, stejně jako u Salsiccie a lanýže, se mi u Bageterie Boulevard začíná líbit. Ovčí sýr si naprosto perfektně rozuměl se sušenou šunkou. Měl zajímavou konzistenci. Takovou rozteklou. Jemný zapečení v podstatě zařídilo, že sýr byl všude. Parádní tah. Takže za volbu sýra dávám Bageterii palce nahoru a kdybych měl Facebook, tak jim to tam snad i lajknu.

Olivová tapenáda dochucená tymiánem byla dobrá. Tipl bych to spíš na černý olivy. Jejich typická chuť tapenádu a celou bagetu provázela od začátku až do konce. Zato tymián se ztratil někde v překladu. Buď mi selhaly chuťový poháry nebo ho tam bylo jen málo, ale z tapenády byly cítit jen olivy. Což vůbec nevadilo. Kdo má olivy rád, určitě si pochutná. Já si pochutnal moc.

No a pak tam byl baby špenát. Tak na okrasu a na přibarvení celé situace. Že by dodal nějakou chuť, to ani ne. Světlá bageta byla opečená akorát a rozhodně neurazila.

Bageta byla plná silných chutí. Parádní slaná a masitá chuť sušené šunky, intenzivní chuť sýra, silná chuť oliv z tapenády a v neposlední řadě kuře. Všechno k sobě ladilo a bylo vidět, že nad touhle bagetou někdo přemýšlel jak mozkem, tak i jazykem. Není to něco, co vás překvapí a vystřelí do vesmíru, ale pokud máte rádi kvalitní španělskou šunku a sýry, rozhodně vás tahle kombinace neurazí a dobře se najíte. Samozřejmě tomu odpovídá i cena. Přesnou částku si nepamatuju, ale byla to jedna z těch dražších baget, takže před výplatou tam nechoďte. Na druhou stranu to taky nebyla žádná pálka jak již zmiňovaná Salsiccia a lanýž. Tak jako tak za ty peníze stála a pokud se někomu z vás zamlouvá složení, nemusí se bát ji vyzkoušet.

Bánh Xèo s krevetami, Ngochan

Mysleli jste si, že recenze na půlnoční kebab ze Stodolní je ta nejvíc junk fast food recenze tady na blogu? Tak to musím přihodit konkurenci. Jídlo z asijskýho bistra Ngochan by mělo stačit.

Ngochan je taková trochu víc autentická odnož řetězce Guty. Z Guty mi kdysi psali, jestli nechci jezdit po republice, baštit jejich jídlo zdarma a radit, co kde zlepšit. Ale protože nejsem zaprodaný Youtuber a mám rád svoji pouze lehce obtloustlou postavu, tak jsem slušně odmítl. Přecejen baštit v asijských bistrech víckrát jak jednou týdně může být dost o zdraví. No a i možná proto vznikl Ngochan. Už při pohledu na jejich menu je jasný, že tady se snaží o o něco zdravější kousky. A protože v Nové Karolině jsou přesně uprostřed food courtu, je nemožný kolem jejich cedulí chodit a nehodit po nich očkem. Po několika letech koukání jsem se odhodlal, zastavil a objednal si. Objednal jsem si jejich plněnou vietnamskou placku plněnou krevetama.

V reálu to vypadalo takhle. Takový žlutý naplněný sloní šourek. Vedle ležel salátek, kterej v reálu vypadal víc 2D než na fotce a zálivka. Dech mi vyrazila velikost. Pokud tu mluvím o sloním šourku, tak opravdu o moc nepřeháním. Placka byla větší než celej můj sporák a naplněná byla taky celkem slušně. V tomhle směru si opravdu není na co stěžovat.

Co už je horší je porovnání surovin z obrázku a v reálu. Na obrázku vidím klíčky, mrkev a hlavně spoustu bylinek včetně máty nebo čeho. Autentická Banh Xeo placka je podle všeho dost tradiční a patří tam spousta věcí, v každým regionu jiných, ale ta máta se opakuje všude. No v Ngochan na nějakou mátu nebo čerstvý bylinky zapomeňte. Dostanete placku plnou salátu, košťálu ze salátu, cibule, cibule, košťálu ze salátu a cibule. Mrkve a krevet tam je tak akorát. Klíčky a bylinky nikde. Takže to není jako na obrázku, ale i tak je to celkem fajn. Pokud vám nevadí cibule a salát, tak jste za vodou. A hlavně všechna zelenina je udělaná tak akorát na skus. Krásně křupe, je svěží, přesto udělaná a chutná přesně tak, jak má. Za mě teda super. Cibule ztratí palčivost, získá trochu na sladkosti a přesto krásně křupe. Velký kusy košťálu ze salátu jsou hrozně osvěžující, jen lehce dochucený. Krevet je tam dost, dobře udělaných a výborných. Dokonce to nejsou ty nejmenší krevety, ale takový ty střední. Za mě teda super. Náplň placky je sice dost fádní, zato ale dovedená k dokonalosti tak, jak to u cibule se salátem jen jde. Taky se šetřilo glutamátem, což je v asijských bistrech malej zázrak.

Škoda absence těch čerstvých bylinek, ty by se tam hodily hodně. Placka jako taková je v podstatě omeleta s kurkumou. Dost vajíčková. Celkově ale fádní a nudná. Na druhou stranu co víc čekat od sloního šourku. U Banh Xeo v podání Ngochanu jde teda spíš o náplň než placku samotnou.

A pokud vás fádnost náplně a placky začne nudit, je na čase zkusit zálivku. Zálivka trochu smrdí. Nepochybně po ústřicové a/nebo rybí omáčce. Taky je krásně nakyslá. Tyhlety zálivky já rád, takže jsem ji zvalil celou. Prve jsem do ní namáčel sousta a pak si ji rovnou vylil do placky. To placku dost rozmočilo, ale dodalo to náplni ten exotickej švih, kterej ji jinak chyběl. Salátek vedle placky byl totálně neochucenej, takže ten to taky schytal zálivkou a pak byl vynikající. K rybí zálivce se mimochodem perfektně hodily i krevety.

Ngochan absolutně nezklamal. Nečekal jsem opravdu autentický vietnamský jídlo jako v Happy Banh Mi u Stodolní. Čekal jsem klasický asijský junk food bistro líznutý trochou vietnamské autentičnosti a přesně to jsem dostal. Dobrou placku s fádní, ale dokonale připravenou náplní, výbornou zálivkou a nudným salátem. Množství a kvalita krevet příjemně překvapila. Plastový příbory překvapily nemile. Ty používám nerad. Porce, z jaké se nají snad každej. Odpovídající cena 106 korun... Jo. Za mě je to příjemná změna od burgerů. Pokud nebudete mít přehnaný očekávání, dobře se najíte. Zatím jen v Ostravě a v Žilině. Zbytek se zatím musí smířit jen s Guty. Nebo s lokálním asijským bistrem, kterých je v ČR asi pět na každých dvacet obyvatel...

PS: Co se ostravských klasických asijských bister týče, tak u mě zatím vede Hanoi.