Black Pizza, Pizza Hut

VENOM BLACK PIZZA

Pizza Hut má prostě koule. Černý koule. Velký černý koule na to udělat pořádnou novinku. Černá pizza s černýma koulema? Nebo chcete mít radši pět černých koulí v pytlíku? Klidně menu plný koulí? Můžete mít všechno, v čem si jen černý koule dokážete představit. Vrcholem nabídky je samozřejmě černá pizza s černýma koulema, Black Pizza. Celým názvem asi Venom Black Pizza. 

Bez mučení se přiznám, že ač jsem viděl drtivou většinu Marvelovek, tak Venom mi absolutně unikl. Podle Wikipedie je to opravdu strašidelná příšera. Posuďte sami, tohle opravdu v noci potkat nechcete. Takže původ černé barvy v novým promu je asi jasnej. Ohledně důvodu, proč zrovna koule, si ale jistej nejsem. Asi něco z filmu. Možná bude mít Venom problém s koulema. Taky se blíží Movember, tak možná i součást osvěty. Těžko říct. Ale jdeme se mrknout na pizzu. A na ty koule, samozřejmě.

Je to nádhera. Opravdu respekt a klobouk dolů před Pizza Hut, že má ty koule na podobnou akci. Za posledních pár let jsem nic podobně ujetýho ve fast foodech neviděl. Takže jsem to prostě musel zkusit. Black pizza obsahuje česnekový základ, mozzarellu, papriku, kukuřici, vepřový maso, black bites (černý koule) a pavučinu česnekové omáčky. To všechno je na černým těstě.

A velkej palec nahoru pro obsluhu v ostravské Nové Karolině. S pizzou si dali práci a vypadala skoro jako na promo obrázku. To se stává málokdy. Pizzu si můžete koupit buď jako střední nebo jako velkou. Střední u Pizza Hut znamená takovou tu třiceticentimetrovou klasiku, kterou dostanete všude.

Jak pizza vypadá už víte, ale jak chutná? Pizza má zjevně děsit lidi nejen pohledem, ale i chutí. A teď nemluvím o česnekovým základě a česnekové omáčce. Nejděsivěji chutná samotný těsto. Už po prvním zakousnutí se na vás vyvalí černá a hořká pachuť. Podobnou hořkost si pamatuju z Kreveta-shi u McDonald's. Jíst černou mi nevadí, ale tu hořkost bych tam vůbec nepotřeboval. Okraje jsou hodně tlustý, takže samotný těsto tvoří celkem dost procent celkové pizzy. Pár okrajů jsem snědl, ale většinu nechal bokem. Chuť těsta teda nic moc. Klasický těsto mají u Pizza Hut rozhodně lepší. Ač ani to není nic, kvůli čemu byste zašli na pizzu přímo tam... Mimochodem barvivo z těsta vás překvapí a vyděsí i na druhej den, kdy z vás tenhle Venom zážitek vyleze. Ale to tu rozebírat nebudu. Na mrzký, nízký a nechutný humor tady máme Mimibazar. Teda Tatabazar!

Černý koule, neboli black bites, jsou super. Oproti těstu konečně něco, co stojí za vyzkoušení. Jsou to v podstatě chilli cheese nuggets v trochu temnějším obalu, ale hrozně povedený chilli cheese nuggets. Čedar uvnitř se nachází přesně v mezistavu mezi tekutou a pevnou formou. Tekutej přesně tak, aby ještě držel tvar. Jak toho docílili netuším, ale baštit to byl moc příjemnej zážitek. V čedaru raz za čas najdete kousek chilli papričky, nejspíš jalapeno, která čedar chuťově rozzáří a koule je zase ještě o něco lepší. Obal jako takovej moc neucítíte, takže vám bude celkem buřt, jestli je černej nebo ne. Mimochodem ač to z obrázku není jasný, tak koule jsou rozříznutý vejpůl a až pak daný na pizzu. Takže na pizze máte osm polokoulí, ne osm koulí. Pokud máte zrovna černou polokouli v puse, tak bez problému ovládne celou paletu chuťových pohárků vašeho jazyka.

Za větší zmínku ještě stojí vepřový maso. Nevím na kolik procent je to maso, ale vepřový v podání Pizza Hut je spís taková křehčená verze vepřovýho. Je nadýchaný a jeho chuť tvoří z osmdesáti osmi procent pepř. Tři procenta máta, mentol nebo jiný podobný koření. Až pak ucítíte maso. Osobně mi to celkem chutnalo, jen si pod pojmem vepřové maso představím trochu jinou chuť. Každopádně k téhle pizze se pepř určitě hodí. Vepřových kostiček tam bylo akorát.

No a zbytek byl zbytek. Paprika tam byla zelená. Nakrájená na malý kostičky. Chuťově s paprikou problém na pizze nemám a tady na téhle pizze bych ji uvítal klidně i víc. Kukuřice tam mohlo být taký víc. Obecně zeleniny tam bylo celkem málo. Málo vzhledem k opravdu velkýmu množství sýra. Bohužel tady se projevila moje vyložená antipatie k pizzám, kde se všechny suroviny zasypou co největším množstvím sýra, aby následnej výtvor šlo použít jako kandidáta do Guinessovy knihy o největší sýrovej sloní šourek. Prostě mám na pizze radši chuť zeleniny a trochy sýra než kýbl sýra a trochu zeleniny. Nebo čehokoliv jinýho, ale sýr to nesmí přebíjet. A když už má být sýr cítit, tak ať je alespoň zajímavej a ne jen nudná mozzarella, která má tendenci ostatní suroviny ubíjet svojí nudností.

Na Obří Černý Polokoule Pizze naštěstí proti sýrovýmu šourku ještě bojuje česnekovej základ a pavučina z česnekové omáčky. Proč zrovna pavučina nevím, asi něco z filmu, ale funguje to dobře. Takovej pentagram z česnekové omáčky nebo hákovej kříž z česnekové omáčky by asi vystrašil víc lidí, ale znamenal by míň omáčky a to by byla škoda. Omáčka je totiž fajn. Lehce česneková, akorát tekutá, je jí dost a pokud si o ní budete otírat okraje těsta, tak dokáže otupit i tu hořkou pachuť. Tahle omáčka se Pizza Hut povedla. Mimochodem vám bude kypat všude po rukách, takže si nezapomeňte nabrat spoustu ubrousků.

Česnekovej základ jsem spíš viděl než cítil. Jako snažil jsem se ho vydlabat a ochutnat samostatně, ale vzhledem k tomu, že všechny suroviny pustily svoje šťávy, tak jsem nebyl schopnej vypreparovat solidní kus základové omáčky k posouzení. Jistě vím jen to, že byl bílej a tekutej. Ale ono je to celkem jedno. Základ byl určitě fajn a hodil se ke zbytku, protože tam zapadnul jak nic. Ač ta největší česneková chuťová nálož pocházela podle mě z omáčky.

Čímž se dostáváme na konec. Strašidelná Venomovi Koule Pizza jako celek nebyla nic moc. Působila hodně mastně a těžce. Otočit poměr zeleniny a sýra a zmenšit černý okraje, asi by to byla pecka. Takhle ale určitě nejde o nic, co by museli všichni hned ochutnat. Pokud jste ale milovníci sýrových pizza šourků a česneku, tak tahle pizza vás nadchne a budete chrochtat blahem. Občas ucítíte i zajímavý vepřový maso a zeleninu. Obyčejnému lidu zvyklému na klasičtější a lehčí pizzy doporučuju volbu jiné pizzy. A milovníci neapolské pizzy, nechť Pizza Hut rovnou obejdou obloukem.

Cena střední pizzy je 269 korun českých. A to je celkem velká pálka za normálně velikou pizzu, která má hořký těsto a hlavní ingrediencí je mozzarella. Normálně bych tuhle pizzu asi ani nezkoušel, ale protože mě spousta z vás už zaplatila pár piv a někteří i celou basu, tak jsem to zkusil. A nelituju. Teď alespoň vím, že příště si u Pizza Hut dám nějakou normální pizzu a k ní extra pytlík černých koulí a česnekovou omáčku. To bude určitě lepší volba.

Nový Whopper, Burger King

Co mají společného Novotného Novoty na Nově a Nový Whopper? Naštěstí nic. Necháme Novotnýho odpočívat, ať má čas si pročíst svoje kuchařky a zjistit, co vlastně provedl, a jdeme se mrknout na novou novinku, Novýho Whoppera. Se změnama ikonických sendvičů se nám teďkom okolo vrcholu inflační spirály roztrhl pytel. Je to samozřejmě náhoda a jenom pro naše dobro, jak nám tvrdí řetězce. Vylepšenej Big Mac už tu máme nějakej ten pátek. Tam McDonald's mimo jiné vyměnil rakouskou housku za polskou. Samozřejmě určitě lepší. A teď se Burger King rozhodl taky vylepšit jejich ikonickýho Whoppera. Samozřejmě pro naše dobro, je určitě lepší. Růst cen surovin a práce za to nemůže. Prostě zrovna teď, teď jsme ho chtěli vylepšit.

Recenzi na původní Whopper najdete ve srovnávacím článku s Rebel Whopperem tady. Whopper není žádnej revolucionář. Prostě maso, zelenina, kečup a majonéza. Davy lidí ho zjevně zbožňujou, mě nikdy k srdci nepřirostl. Není to špatnej sendvič, ale já radši divočejší kombinace. Ale když už je vylepšenej a dočasně za 99 korun, tak proč ho neprubnout znovu. Mimochodem v roce 2019 stál 89 korun normálně. Jakmile skončí stovková akce, tipuju ho tak na 129 korun, ale nechme se překvapit.

Nový Whopper má novou nadýchanou a glazovanou housku, šťavnatější maso, čerstvý salát, rajče a cibuli a vyšší teplotu při servírování. Podle letáčku, na kterým jsem měl tu krásnou příležitost posvačit. Kam se hrabou sváteční ubrusy.

Whopper dostanete zabalenej v obale připomínajícím starej dobrej hnědej toaletní papír, kterej jste kdysi (při dávce štěstí) našli ve starých vagónech českých drah na záchodech s propadlem. A stejný papír pak člověk i vídával u nástupišť, a to i přes četný varování, aby člověk nesplachoval, když je vlak ve stanici. Krásný vzpomínky! Eko ubrousky, který si naberete sami podle potřeby u pultíku, tento zážitek jen umocní. Tahle ekologie mi ale nevadí. Stromy mám rád. Jen doufám, že někoho nenapadne vrátit ty propadla do vagónů. Zelení se o tom nesmí dozvědět. Samohnojící hromadná doprava by u nich měla úspěch.

Zpátky k Whopperu. Přestanu mu říkat nový, je to už prostě Whopper. Whopper má teďkom prý glazovanou housku. Doteď jsem měl za to, že glazuru patlají děti na keramiku, aby měly maminky větší radost z nepraktickýho hrníčku na Den matek. Na hrníčky se to patlá, aby se to víc lesklo a obarvilo. Houska na Whopper se moc neleskne, ale barvu má pěknou. A to hlavní, nerozapdla se! Housky měl Burger King naprosto tragický. I proto jsem poslední roky od Burger Kinga koštoval převážně Wrapy. S velkou radostí můžu říct, že i burgery s klasickou houskou jsou zpátky ve hře. Třikrát hurá. Tady Burger King opravdu něco vylepšil. Chuťově byla houska naprosto standardní a určitě neurazí. Velikostně asi stejná, i když Whopper mi přišel hodně velkej. Ale to mi přijde pokaždé. Halt jsem si už odvykl na velký sendviče, protože konkurence už je nevede.

Šťavnatější maso... No nebudu lhát, ke šťavnatosti mělo daleko. Bylo spíš suchý, lehce se rozpadalo a celkově bylo cítit víc hovězí než typická umělá chuť grilu, která byla pro Burger King tak typická. Ale! Ale kromě hovězího masa se dostavila lehká ocasovitá chuť ohně. Opravdovýho ohně. Taková ta lehká chuť kouře, kterou znáte z domácích grilovaček. Nevím, jestli je to novinka zrovna od tohodle sendviče. Je pravda, že tu typickou umělou chuť už jsem u Burger Kinga dlouho nezažil. Každopádně teďkom jsem ochotnej uvěřit, že chuť není nahnaná chemií a že vám maso upečou opravdu na ohni tak, jak slibujou ve všech sloganech. A to je za mě obrovský plus, protože tohle maso, ač nebylo dokonalý, tak alespoň přinese nějakej zážitek. Klaun dostal lehkej pohlavek od Krále. Kéž by klaun zahodil kuře a šel na odvetu, ale to nehrozí. Takže pokud se mě někdo zeptá, kterej fast food má nejlepší hovězí, volím s klidným srdcem Burger King.

Vyšší teplotu při servírování jsem nepostřehl. Whopper nebyl vyloženě teplej, ale zelenina nebyla ledová. Taková nějaká standardní teplota, řekl bych.

Další novinkou podle luxusního papírovýho prostírání je čerstvý salát, rajče a cibule. Nechci být hnidopich, ale to měli vždycky. Pokud je něco, kde Burger King drtí konkurenci, tak je to určitě zelenina. Na rajčatech nešetří, salát mají na větší kousky, takže vám všude nelítá a kyselý okurky nechutnají jako oběť koprofilů při úplňku. Jsou jen krásně nakyslý, na hrubý plátky, prostě fajn. Za mně bylo zeleniny rozhodně víc než dost. Celej Whopper je vlastně jen o mase a zelenině. A majonéze a trochy kečupu.

Tady bych viděl prostor pro zlepšení. Můj Whopper měl v sobě násobně víc majonézy než kečupu. Já bych klidně přidal na kečupu a ubral na majonéze. Tak jako tak tam bylo omáček dost a pěkně doplňovaly zeleninu a o celkové suchosti sendviče nemohla být řeč. Do krku to klouzalo samo.

No a to je všechno, co vám Whopper nabízí. Spoustu zeleniny, tenčí plátek hovězího na ohni, dost omáček a konečně i slušnou housku. Upřímně si myslím, že tohle bude momentálně nejzdravější velikej burger ze všech hlavních fast foodů. Pochutnal jsem si. Ale já radši divočejší jízdy.

Celkovou chuť tvoří hlavně zelenina s majonézou, trošku hovězina s lehkým kouřovým ocasem a houska. Za 99 korun je to celkem slušná nabídka. Tuplem vzhledem k solidní velikosti sendviče. Pokud cena povyroste o víc jak 20 korun, tak už to tak slavný nebude. Každopádně pro milovníky zeleninových, jednoduchých a klasických burgerů bude Whopper pořád jasná volba.

O kolik ho Burger King opravdu vylepšil si netroufnu soudit. Ale houska je lepší určitě a to je za mně ta největší trefa do černýho! Míň chemie v mase je taky správná cesta. Jen tak dál.

Sýrové placičky se špekáčkem

TATABAZAR 

Už jste si mysleli, že je konec, že? Že když už tu přes půl roku nebyl článek z rubriky Tatabazar, tak už se nikdy nevrátí, že? HAHAHAHA! A vrátí se! Vrátí se tak, jak se vrátil Petr Novotný při bungee jumpingu v devadesátkách! Tak tak, ale vrátí povídám! A začneme pěkně zostra. Stejně jako Petr Novotný, kterej po skoro smrtícím zážitku sepsal knihu receptů. Knihu receptů tak hroznou, že vlastně ty recepty kolikrát sám ani nečetl. To na sebe mimochodem hrdě prásknul tady. "Když jsem  do  kuchařky vybíral recepty, a měl jsem jich tisíce, a byl jsem taky trochu línej a nechtěl jsem je všechny číst, poněvadž bych se zbláznil, tak jsem podvědomě vytahoval ty, kde bylo „Ham a Mňam.“

Takže se pojďme podívat na recept z knížky někoho, kdo zažil setkání se smrtí a hned jak se z toho vykřesal, tak sepsal knihu z receptů, který kolikrát ani neviděl. Musel jsem to napsat znova. Jó je to prostě frajer. A Tatabazar je rubrika přesně pro takovýhle frajery. Vybral jsem si sýrové placičky se špekáčkem.

Suroviny:

20 dkg taveňáku

2 vajíčka

2 lžíce hrubé mouky (já musel dát víc)

2 špekáčky

olej

Recept je jednoduchej jak leporelo. Ponechme stranou, že pro některé slovenské ministry je leporelo nejvyšší kulturní meta a jdeme míchat. Taveňák dejte do mísy, vajíčka vyklepněte do mísy, trochu hrubé mouky dejte do mísy a dva špekáčky nastrouhejte. A dejte do mísy. Míchejte a míchejte. Bude to lepit, bude to smrdět, ale mějte víru v Petra Novotného. Jakmile to lepí moc, klidně přidejte víc mouky. Ale bude to pořád hrozně lepit. Jakmile se smíříte s tím, že z téhle hmoty prostě placičky stejně nikdy neuplácáte, tak rozehřejte na pánvi olej a lžící přeneste trochu hmoty na pánev, rozprostřete do placky a smažte. Po chvíli opatrně otočte, znova osmažte a máte hotovo!

Nebudu vám lhát. Bylo to hnusný. Takový nakyslý, blemcavý a mastný. Chuť špekáčku bojovala s taveňákem. Nepochybně jsem trefil na jeden z těch receptů, který nikdo nezkoušel, ale do knížky Ham a Mňam se dostaly, protože špekáček. Fuj. No já to snědl, aby jste vy už nemuseli. A jdu mrknout na všechny pokračování této veleúspěšně knižní řady, protože cítím, že jsem blízko. Blízko něčemu, co nikdy nemělo vyjít na světlo světa. Blízko něčemu, na co lidstvo ještě nebylo připraveno. Blízko něčemu, co vyvřelo ze samotného záhrobí. Blízko svatográlovskému receptu, který dal jiskru samotnému mistrovi a který pak Halina zbaštila s tatarkou. Pravda je tam někde venku. Hledání nekončí.

Espresso a Cheesecake, McCafé

POZOR POZOR! Na vědomí se dává, že jsem začal oficiálně e-žebrat. Internetový, všudypřítomný a vyskakující reklamy otravovaly všechny včetně mě. A většina zisku z nich stejně odplula na nějaké luxusní jachtě managementu Googlu. Takže reklamy jsem tuhle vypnul. Ale protože mám rád peníze, tak jsem si založil speciální účet na alkohol a pochutiny. Více informací získáte tady nebo kliknutím na obrázek se sklenicí vpravo vygenerovanej zadarmo umělou inteligencí. To abych zbytečně neutrácel a mohl si dovolit občas napsat i recenzi na Burger King. Jo a věděli jste, že si u McDonald's můžete dát i kafé? Ne? Tak teď už to víte!

Kávu moc nepiju a do McCafé jsem zavítal tak potřetí v životě. Halt já radši slaný a tučný. Kafé v kelímcích ničících imunitní systém do sebe leju hlavně v autě na cestách a tam si člověk moc vybírat nemůže. Osobně ale dávám přednost malýmu množství, ideálně ristretto a co největší hořkosti, takže čím víc robusty, tím líp. Nejmenší kávu v McCafé mají Espresso a na výběr z bobulí jsem nedostal. Nebudu to protahovat. Káva byla kyselá jak z hipsterské kavárny. Bylo ji zbytečně moc, ale svůj účel splnila. Cena byla nějakých 49 korun, což je zhruba polovina peněz, než co dáte za podobnou kyselou stodvacetiprocentní fair trade arabiku připravovanou diplomovaným genderovým sociologem v kavárně, ve které nenajdete dvě stejný židličky. Většina kávových nadšenců zklamaná nebude, o tom nepochybuju.

A teď ten hlavní důvod, proč člověk vůbec pije kávu. Aby si k ní mohl dát něco sladkýho! Nejlepší sport, je přece kafé a dort. Cheesecake v McCafé vyjde na 75 korun a je ho celkem solidní kousek. Na rozdíl od kávy, cheesecaky mám rád hodně. Když už mě někdo zatáhne do kavárny nebo nějaké jiné protialkoholní pasti, tak si dám buď věneček nebo právě cheesecake. A tak s klidným svědomím můžu říct, že tenhle cheesecake byl jeden z těch slabších. Jednalo se o pečenej cheesecake, ale až moc našlehanej a nahnanej škrobem nebo jinou náhražkou sýra. Chuť byla taky spíš planá, nevýrazná a hrozně obyčejná.

Prostě jsem čekal víc muziky. Cheesecake od McCafé ja naprostej průměr a určitě nic, kvůli čemu byste zamířili přímo tam. Tuplem v dnešní době, když kaváren s home made zákuskama je po městě víc než žebrajících bezdomovců. A to úplně nejhorší, ta dřevěná vidlička, kterou k tomu dostanete. Za tyhle vidličky bych nejradši nakopl nějakýho ekologa tam, kde by solární panel nefungoval ani jemu. Dřevěný nádobí je slepá vývojová větev, která snad už brzo skončí.

No a to je všechno. Já jsem začal žebrat, v McCafé mají kyselou kávu a průměrný cheesecaky s dřevěným nádobím. Nic, bez čeho byste si nedokázali představit každý další všední den...

McCrispy Deluxe, McDonald's

Máte už rádi kuře od McDonald's? Ne? Nevadí, McDonald's to bude zkoušet znova a znova tak dlouho, dokud u pokladny nebude stát fronta nadšených lidí skandujících ódy na slepice. A protože zjevně všichni dostaneme brzo CO2 pasy a budeme muset jíst cvrčky (je to pravda, píšou to čtenáři tady na blogu vpravo), tak je třeba si zvyknout i na to kuře. A pokud se vám to ani tak nelíbí, tak vám brzo zavolají lidi přímo od McDonald's a budou s váma točit videa o hejtrech. A kdo ví, co přijde příště. Třeba vám přijedou rovnou zlámat nohy nebo tak. No já se bát naštěstí nemusím. Ke mě za velkou louži se nedostanou. A i kdyby, ještě je po cestě čeká virová zeď. Prostě a jednoduše. Pojďte si přečíst recenzi na kuře od McDonald's napsanou někým, kdo se nebojí. A sdílejte, než to smažou!

McCrispy. Kuřecí nuda, kterou nás McDonald's už minimálně jednou, ale nejspíš vícekrát, oblažil. Upřímně to nevím, nepočítám a je mi to jedno. Recenzi tu na něho nenajdete ani teď a nejspíš ani v budoucnu. Kuře, salát a hořčice? To si s tím dali víc práce i v roce 2012 u Letních kuřecích lásek. A i tehdy to byla bída. No letos přidali do McCrispy sýr, rajče a okurku. Wau! Ohh yees! Hejtři nemají šanci. Všichni padnou na kolena a budou prosit o kuře! Že má třeba polskej McCrispy rajče už v základu? Hah! A co jako? Specifickej trh prostě. Jinačí chutě a tak. Nehejtit! Bacha na nohy!

A to je on. McCrispy ve verzi Deluxe. Cadillac kuřecí nabídky u McDonald's. Luxus dostupný i pro nás, obyčejnou střední třídu. Salát, rajče, sýr, omáčka, kuřecí plátek, houska s dvěma (!) druhy posypu. Mhhmmm.

Plátek kuřete jsem dostal ve tvaru hvězdné lodi Battlestar Galactica. Na tom plátek sýra, kolečko, možná dvě, salátové okurky, plátek rajčete, troška ledovýho salátu. Už se vám sbíhají sliny? Ne?

Tak mrkněte na druhou půlku housky. Troška omáčky, další salát. No pokud vás tohle nedonutí přestat hejtit kuřecí sendviče od McDonald's, tak si najděte nejbližší prodejnu vozíčků. Nic lepšího na vás totiž nečeká. Ale buďme objektivní.

Kuřecí plátek není nejhorší. Křupe, tlustej obal, dobře vysmaženej, uvnitř tenký kuřecí prso, suchý, nezáživný. Celkovou chuť tvořil spíš obal a pepř. Celkem dost pepře. Pokud se budeme bavit o konkurenčním boji, tak tady McDonald's pořád ztrácí. Pokud vám vyhovuje kombinace kuřete a pepře, skočte si pro Mega Pocket do KFC. Tam dostanete jinou kuřecí pohádku. McDonald's zase udělal krůček vpřed, ale z mrazáku čerstvý kuře prostě nevytáhnete.

Občas ucítíte sýr, občas zeleninu. Zelenina s kuřetem je celkem solidní kombinace, která nezklame. Ani zklamat nesmí, protože baštíte spoustu housky se spoustou strouhanky, což je dvojitá pečivovitá dávka a bez zeleniny byste se zardousili rychleji než Halina u all you can eat bufetu. 

A teď něco o omáčce. Pikantní medovo-hořčičná omáčka je jemná. Taková slabší verze medové hořčice. Jakoby naředěná vodou a zhuštěná škrobem, což by vysvětlovalo i její průhlednost. Není to špatná omáčka, ale bylo ji málo. Občas dochutila kuře nebo zeleninu, ale kdo maže ten jede, a tady ten kuřecí Cadillac nikdo pořádně nepromazal.

McCrispy Deluxe je lehce nadprůměrný kuřecí sendvič. Žádnej Cadillac, žádnej Deluxe, žádná hitparáda. Taková i20 v lepší výbavě. Sami si to nekoupíte, ale když to dostanete, tak se s tím sžijete. No nic. Čas u sebe zase nosit nůž. Na vozík nemám peníze.

A McCrispy Deluxe za 199 ve velkým menu tomu nepomohl. Ani ten tucet skleniček, který jsem tam poslední týdny nakupoval. No skleničky za ty prachy alespoň stály. McCrispy Deluxe je přesně ten typ sendviče, kterej si koupíte, sníte, vyloženě si nestěžujete, ale znova si to nedáte. A takovej McCrispy v základu bez zeleniny, tak ten bych raději ani nezkoušel. Ať se neudusíte.

Snídaňový Burger Jr., Burger King

POZOR POZOR! Na vědomí se dává, že jsem vypnul reklamy! Vzhledem k naprosto směšnýmu výdělku v podobě nižších desetikorun měsíčně za internetovou reklamu to opravdu nemělo smysl řešit. Dřív to ještě ušlo, ale cena reklam klesá a klesá snad každým dnem. Mimochodem proto si teďka na internetu v klidu už nepřečte ani zprávy bez paywallu. Musím vymyslet novej způsob, jak vydělávat na internetu těžký prachy za moje velmi kvalitní a edukativní články. Samozřejmě bez toho, abych musel někomu ukazovat svýho plejtváka. Jo a věděli jste, že Burger King dělá snídaně? No, tak teď už to víte.

Když půjdete okolo Burger Kingu ráno, na tabuli můžete zahlídnout Snídaňový Burger Jr.. Plátek masa, vajíčko, plátek sýra, slanina, rajče, majonéza a houska. Na promo fotce celkem krasavec. Pořádná omeletka, tlustý rajče, obří vrstva křupavé slaniny. No úplná nádhera.

Realita?

Noooooo. Eeeh... Jak to říct. Tak třeba slaniny jako úplně velká vrstva nebyla no. Sýr jsem nenašel. No nic.

Chuťově to žádná katastrofa nebyla. Vajíčko, maso, houska. No ale to je tak asi všechno. Majonézy byla průhledná vrstva, rajčete jeden plátek. To byl taky jediný vlhký bod tohodle sendviče. Vajíčko bylo suchý, z masa šťáva taky zrovna nekapala.

Nebudu chodit okolo horkýho kakaa. Snídaňový Burger Jr. na snídani nejspíš jíst nechcete. Pokud máte okolo KFC, zajděte si na Avokádový Toast a pokud McDonald's, pak třeba na geniální staronový McCountry Breakfast.

Cena Snídaňovýho Burgeru Jr. je 84 korun. To jen snad kdyby nad ním někdo opravdu uvažoval.

Magyaros food report

                        

                        

                        

Chcete se vydat do země, kde si můžete v klidu baštit langoš, aniž by vás zezadu bodnul migrant nožem? Chcete se vydat do země, kde si můžete v klidu natankovat ruskou naftu, u toho si zanadávat na Unii, ukusovat langoš a pak si dojet na nejnovější americkej trhák? Chcete se vydat do země, která jako jedna z mála v Unii dokázala porazit Česko v soutěži o největší inflaci, takže váš langoš už není tak levnej jako kdysi? Máte rádi langoše? Maďarsko je tady pro vás! A než se tam vydáte, tak si můžete přečíst pár mých gastro postřehů.

Začněme tím hlavním a jediným, proč by vůbec někdo do Maďarska vyrazil, langoše! První setkání s pravým maďarským langošem proběhlo na pláži Balatonu, když jsem u sebe neměl foťák. Takže vám bude muset stačit slovní popis. Šlo o sice velký, ale plandavý, asi nedosmažený, těstokolo napatlaný zakysanou smetanou a strouhaným sýrem neznámého původu, kterej by se dal se vší neúctou přirovnat k našemu eidamu. Samotný těsto bylo chuťově fajn. Jako u nás. Kombinace zákysky a sýra tam frčí asi nejvíc, najdete ji pod libozvučným slovním spojením Sajtos-tejfölös. Chutná přesně tak, jak vypadá. Jako zákyska a sýr.

Po prvním celkem nudným langošu jsem se vydal do stánku specializujícím se jen na langoše, abych měl záruku pořádnýho maďarskýho zážitku. Tam jsem pár minut znalecky koukal na menu, tvářil se důležitě jako pán na Eros Piste a zkušeně objednal Töltött Lángosok - Kolbászos-Sajttal. Prohodil pár náhodných a vtipně znějících vět s paní za pultem, zamával kartou a čekal, co dostanu. Dostal jsem plněnej langoš se salámem, sýrem a česnekem nahoře. Takže pro pořádek. Töltött znamená plněný. Sajttal je sýr. Kolbászos měli německy přeložený jako Wurst, no ve výsledku to znamená salám. Nečekejte klobásu. A těch pár náhodně znějících slov po objednání byl zjevně dotaz na česnek.

Těsto bylo křupavý. Mohlo by být nadýchanější. Sýr byl zase nějaký místní random podobnej našemu eidamu. Salám byl hodně vytuněnej paprikáš. Celkovou chuť téhleté macaté placky si každej z vás asi dokáže představit. Útok na žlučník zleva i zprava a složenou židlí pěkně z vrchu. Pokud tohle sníte, ocitnete se v ráji. Nebo v pekle. To už nechám na každým z vás. Ale žlučník vás nepochválí. Je to jako oběd pro hodně obézní dřevorubce. Cena 2500 forintů, takže asi 158 korun. Za ty prachy celkem hodně muziky, ale na mě hodně těžké muziky. 

A takhle vypadal další kousek ze stejnýho stánku. Tentokrát jsem se dokázal vyhnout plněnýmu langošu a objednal si klasiku, čiže Lángos Sajtos-tejfölös-Pirítotthagymás. Sajtos-tejfölös už znáte. Zákyska se sýrem. K tomu Pirítotthagymás, to je smažená cibulka. Krásný jazyk. V oleji si langoš buď poležel chvilku dýl, nebo olej pamatoval stovku předchůdců z předchozích dní. Langoš byl tmavší, ale krásně křupavej, uvnitř vláčnej a těsto bylo fajn.

Kombinace sýra a zákysky neurazí, no upřímně ani extra nenadchne a smažená cibulka z IKEA tomu nepřidá nic až tak výjimečnýho. Cena 1800 forintů, cca 114 korun. Po všech těch zdlábnutých maďarských langoších můžu s klidným svědomím říct, že český mi sedí víc. Těsto je v podstatě stejný jako u nás. Někde lepší, někde horší. Ale ta tatarka, ta mi tam chyběla. Tatarka s kečupem, sýrem a česnekem prostě neporažena.

A nejsou to jen langoše, čím jsou živi kníratí maďarští mocipáni. Jedno z jejich tradičních jídel jsou třeba Dödölle. Bramborový šišky, třeba se zákyskou, slaninou a cibulkou. Teď už vám asi došlo, že Maďaři rádi zákysku. Já taky, tak proč ne. Slanina byla krásně vypečená. Šišky nadýchaný, měkoučký, žádný puky. Trochu mi to připomínalo knödel k Schäuferla z Německé Frankonie. Zákyska se k bamborům hodí, slanina taky. Celkem fajn jednoduchý jídlo za pár kaček.

Jak chutná v Maďarsku gyros? Kdesi za náměstím, kam z větší části zavítá jenom místní mládež? Chutná úplně stejně jako u nás. Stejně ochucený maso, stejná náplň, dobrá placka. Cenu si nepamatuju, ale i s plechovkou piva to bylo vyloženě to nejlevnější, co jsem tam měl možnost ochutnat. Halt mimo turistický trasy. Mimochodem tenhle gyros chutnal mnohem líp, než jakej jsem měl tu možnost ochutnat v řeckým Heraklionu. Tam strategie najití autentickýho hladovýho okna tím, že sejdete mimo turistický trasy a vrhnete se do zaplivaných ulic města, nevyšla. A tak jsem ten nejhorší gyros v mým životě baštil v Řecku. Asi jako když v Praze zalezete za Smíchovský nádraží. Brrr. No v Maďarsku jsem měl větší štěstí a na jejich gyros budu naopak vzpomínat s láskou.

Jak jsou na tom Maďaři s burgerama? Jako my před deseti lety. Minimálně teda okolo Balatonu. Na burgery jsem koukal kudma jsem chodil a všude stejná pohádka. Obyčejný tenký maso opečený tak, jak se zrovna zadaří. k tomu random houska a kečup se zeleninou. Jako u nás v moravských vesnicích roku 2013. Na čistě burgerovou restauraci jsem nenarazil, na tu bych asi musel do Budapeště. No pokud dostanete chuť na burger u Balatonu, bát se nemusíte.

Dostanete celkem obstojnýho kámoše. V tomhle případě mohlo být maso trochu víc medium. Co ale musím ocenit je kombinace kečupu a hořčice. Starý, dobrý a tvrdý nádražácký kombo á la český hladový okna z přelomu tisíciletí mě zahřálo u srdce. Správný retro, který nikdy neodmítnu. Čedar ok. Houska byla celkem slušná. Kopec zeleniny, což jsem během nejteplejšího týdne za poslední dekády u vody ocenil. No a hrancle ze starýho dobrýho Makra nebo nějaké jejich maďarské mutace. Není to sice nejvyšší gastronomie, ale milovník burgerů zůstane neuražen a dobře se nají. Cenově o něco levnější jak u nás.

V Maďarsku taky hodě frčí český pivo. A není divu. Jejich ležáky se nedají pít. Mají takovou tu hodně sladkou ocasovitou hnusnou polskou pachuť. Čest výjimkám v podobě pivovarů Soproni a Dreher. A občas můžete narazit na poklad jako broskvový Dreher Peach Light Beer Barack. Ač jsem ovocných piv ochutnal nepochybně přes stovku, tak tohle bylo rozhodně to nejlepší. Nejde o žádnej Radler. Ale pěkně čtyřprocentní plnohodnotný broskvový pivo, který je chuťově vyladěný k dokonalosti. Pokud nejste pivní nacisti a nepohrdnete ovocným pivem, tak Dreher Barack prostě musíte ochutnat. Ucítíte pivo a broskev. Stejnou měrou. Neskutečný kombo. Jako dospěláckej kompot.

Co mě u nich ještě zarazilo je způsob přípravy kuřecího prsa. Kdykoliv jsem tam narazil na kuřecí prso, dostal jsem ho v podobě naprosto natenko naklepané obří masové placky. Buď to tam mlátí půl hodiny před otvíračkou nebo na to mají nějakej lis jak na těstoviny, mandl nebo tak. V tomhle případě byla na mase omáčka z modrýho sýra a slanina. Vypadá to jako scheisse, ale chuťově to byla pecka. Stará dobrá obloha a zase ty nejobyčejnější hranolky nesmí samozřejmě chybět. Milovníkům retro gastronomie zaplesá srdéčko.

A když už nevíte co, dejte si fejkovej Big Mac. Tenký maso, kupovaný secret sauce á la tisíc ostrovů, zelenina, obyčejná houska... Ano, i takhle může vypadat burger u Balatonu. Chuťově v pohodě, ale přesně tohle si uděláte doma k televizi během reklam. Pokud ještě máte televizi. A v ní reklamy.

K tomu všemu jsem měl i tu možnost ochutnat asi 12 různých lahví maďarskýho vína. Všechny stály za vyližpytel. Snad jen jedno nebo dvě šumivý vína se daly vypít. V bublinkách se ztratí kdeco. Samozřejmě tu nechci hanit všechny maďarský vína. Pořádnej tokaj je jistě geniální, ale ten jsem v ruce neměl. Větší štěstí na dobrý maďarský víno jsem měl při koupi u nás v ČR, takže aspoň na tom exportu si dávají záležet.

Ledovou tříšť mají krásně zelenou. A to je asi tak všechno. Nic převratnýho v Maďarsku neochutnáte a stejně dobrej langoš s lepším pivem najdete i u nás. Na druhou stranu pokud máte Maďarsko kousek a dovolená u vody s langošem v ruce je pro vás letní terno, není nad čím váhat. Služby tam mají super. Lidi jsou tam příjemní. Okolo Balatonu se točí velký peníze, vrací se do turismu a jde to tam vidět. Ceny všeho jsou nižší jak u nás. Oproti dovolené na Mácháči ušetříte polovinu, dálniční známku koupíte online za pár šupů a nejhorší dálnice, která na vás po cestě čeká, bude ta česká...

PS: Bacha na papriky. I ta nejobyčejnější paprika vás může překvapit ze zálohy a pokusit se vás upálit zevnitř.