Maestro Deluxe Chicken a Maestro Deluxe Beef, McDonald's

Maestro by Přemek Forejt

Hroch se s brokem sešel a máme tady nový burgery od Přemka Forejta. Přemek se snaží a snaží. Vaří kde může, zpívá a tančí, ale TOHLE prostě nepřekoná. I tak ho beru na milost, protože díky němu máme alespoň raz za čas pořádný novinky u McDonald's. Nejspíš by jeho výplata od McDonald's pokryla celoroční práci vícero kuchařů tvořící novinky, ale McDonald's je dneska halt jinde a stěžovat si na současnou generaci a jak to všechno dřív bylo lepší, nehodlám. Člověk pak vypadá staře. Současné nevděčné generaci je to stejně jedno. Bolí mě záda. Dřív to bylo lepší. Jdeme na to.

Minulej rok to bylo o kyselosti. Přemek rád kyselo. Letos se držel o chlup víc při fast foodové zemi a nový sendviče jsou tak spíš o omáčkách. Ujetá surovina v podobě sušenýho rajčete nesmí chybět. No a kýbl okurek pro milovníky kysela taky ne. Vybrat si můžete z kuřecí nebo hovězí varianty. K tomu máme nově čedarový trojúhelníčky, rustic fries s deluxe omáčkou a jako třešnička na dortu je meruňka. Já okolo McDonald's poslední týden chodil až podezřele často, takže vám přinesu recenzi na všechno. A to zadarmo!

Začneme Maestro Deluxe Chicken. Oblíbenější varianta samotnýho Přemka. Obsahuje obalovaný kuřecí maso, salát, kyselý okurky, čedar, kousky cibule, slaninu, Chargrill omáčku, McBacon omáčku, sušený rajčata a to všechno je v Chilli housce. Proč zrovna tyhle suroviny? „Vybral jsem si do nich věci, co mi v McDonald’s samotnému chutnají. Ale úplně nejvíc mě baví dvě omáčky, sušená rajčata a jemná pikantnost. Chtěl jsem vymyslet burger, který je postavený na mekáčovských klasikách, jež mám sám rád. Takže jsem vybral třeba slaninu. Anebo dva plátky čedaru, já si totiž vždycky přidávám sýr navíc." To tvrdil Přemek třeba tady. S dovětkem, že suroviny vybíral a zkoušel ve svém volnu. To jen tak kdyby někdo snad narážel na to, že dělá placenou spolupráci nebo tak. Ne ne, pěkně ve svým volnu. No nic, určitě už se oblizujete, tak jdeme na to.

Na první pohled Maestro Deluxe Chicken vypadá hezky. Pěkná houska, dobře nabitá surovinama, hodně barev, hodně textur, hodně všeho. Po prvním kousnutí ze mě nadšení lehce opadlo. Zaprvé jsem v prvních asi dvaceti procentech sendviče neměl žádnou omáčku, takže to bylo suchý, ale hlavně po prvním kousnutí v podstatě byly cítit jen dvě suroviny. Slanina a sýr. Hutná chuť čedaru a krásně uzená chuť slaniny v podstatě válcovala jemnou chuť kuřete. Hodně mi to připomnělo kdysi oblíbený CBO, kterej býval každoroční stálicí před Maestrem. To se psal rok 2011 a můžete si na něj přečíst i recenzi, pokud jste třeba v tu dobu nebyli ani na světě. I CBO byl hlavně o kuřeti, slanině a uzené omáčce. Zjevně si na něj vzpomněl i Přemek při skládání jeho sendviče.

Ale doba i Přemek jsou jinde, takže je potřeba surovinově přitlačit a nespolíhat se jen na starý dobrý chutě.  Při dalších a dalších kousnutí začnete objevovat krásu i ostatních surovin. Hlavně Chargrill omáčky. Ta je výrazná, rajčatová, lehce zauzená, se šmrncem pálivé papriky. Hodně povedená omáčka. Taky docela profláklá. Naposled si ji pamatuju třeba z West Coast Bacon. A tady se projevilo kouzlo v tom, když burger skládá někdo s vytříbeným jazykem. Ač je Chargrill hodně silná omáčka, k omáčce McBacon se hodí dokonale. Nebo hodí. Tyhle dvě omáčky se slijou v jedno a McBacon předá svoji uzenou majonézovitost rajčatové lehce pikantní omáčce a vznikne z toho na jazyku jeden homogenní celek, kterej je vynikající, přesto neruší a sedí s ostatníma surovinama. Hodně povedená kombinace. Asi poprvé, co jsem u McDonald's měl dvě omáčky v jednom sendviči a sedly k sobě opravdu dokonale. A jak jsem měl začátek sendviče sušší, tak obě omáčky najely později a byla to jízda. Konečně něco trochu víc šťavnatýho než obvykle.

Takže zatím to táhne hlavně chuť slaniny, sýra a rajčatovo uzená duochuť z omáček. Jakmile k tomu všemu kousnete do okurky, kterých je tam spousta, tak otěže přebírá kyselá tanková brigáda s koprovým dělostřelectvem za zády. Okurky tam jsou asi čtyři, takže pokud vám vadí koprový okurky od McDonald's, tenhle burger si nedávejte. Nebo si ho dejte bez nich, ale zase přijdete o to kouzlo. Okurky nejen že dělají velkou chuťovou práci, ale dodají i ten pověstnej křup, kterej by tam jinak chyběl. Já nejsem kdovíjakej milovník okurek od McDonald's, ale jako osvěžující prvek se do tohodle sendviče hodí dokonale. Přemek to prostě rád kyselý.

Co jsem moc nepochopil, bylo sušený rajče. Miluju sušený rajčata, aby nedošlo k mýlce. Ale dát celý sušený rajče do burgeru mi jako dobrej nápad zrovna nepřijde. Hlavně z důvodu toho, že nejde překousnout. Takže jakmile do rajčete kousnete, začnete s ním bojovat, pak to vzdáte a skončí vám v puse jako celek. Pak si ho vychutnáte, protože sušený rajčata jsou super, no a pak zase jíte zbytek sendviče bez sušených rajčat. Jakože takový rajčatový intermezzo, ale celkovou chuť nijak neovlivní. Spíš ovlivní jen cenu. Taky jsem tam měl mít rajčata dvě a dostal jsem jen jedno. Sice velký ale i tak. Pokud se měla chuť rajčat nějak víc projevit, měli by je příště nasekat na menší kousky. K uzené chuti, sýru, slanině a okurkám mi sušený rajčata taky moc neseděly. Tady se naše chuťový cesty s Přemkem neprotnuly.

Samotnou housku Přemek taky nepobral jen jako nudnej držák zbytku, ale udělal z ní chuťovej komponent. Navrchu housky je trocha chilli koření, takže celou dobu jedení vám budou lehounce a příjemně brnět rty. Sice jde o takovou jedničku z desíti, ale určitě je to příjemná změna a ke zbytku v sendviči se lehká pikantní nota hodí, takže proč ne.

Celkově se Maestro Deluxe Chicken za mě hodně povedl. Kuřecí placka sice netvoří hlavní chuťovou linku, ale je příjemně šťavnatá a nechutná špatně. Do toho silná chuť slaniny, čedaru a dvou omáček, kterých je tam dost a perfektně k sobě ladí. Sousta okurek jsou hlavně o okurkách no a sušený rajče vám zajistí minimálně pozdvihnutý obočí. A mi to chutnalo. Po dlouhé době můžu říct, že jsem si u McDonald's pochutnal. Dostanete to, co McDonald's kdysi uměl dobře a dneska je to vzácnost. Vyladěnou novinku, kterou stojí za to ochutnat. Nečekejte nějakej výstřel z gatí, ale milovníci kysela, fast foodů a silných chutí zklamaní nebudou.

Cena je přestřelená, ale to už zjevně nikomu nevadí a stává se to novým standardem. Samotnej burger stojí 184 korun, v McMenu 229 korun. Když už hodláte utrácet nekřesťanský peníz za junk food, tak bych doporučoval rovnou McMenu a k tomu Rustic Fries s Deluxe omáčkou. To s pitím za ten příplatek určitě stojí.

A komu nevoní obalená pipina, ten si může objednat namletou krávu. Maestro Deluxe Beef obsahuje úplně to samý, jen v něm místo kuřecí placky najdete placku hovězí.

Já v něm tentokrát našel dvě poctivý sušený rajčata a stejně jako u kuřecí varianty, ani tady jsem je moc nepochopil. Zase nešly z větší části překousnout, takže zase skončily skoro celý v puse a pak to sousto bylo sice hrozně super, ale vůbec nesedělo ke zbytku. Hlavně k okurkám a k uzené chuti dvojomáčky. Každopádně sušený rajčata já rád, takže proč ne.

Celková chuť Maestro Deluxe Chicken a Maestro Deluxe Beef se kupodivu hodně liší. Zatímco u kuřecí varianty kraluje slanina se sýrem, u hovězí varianty patří slanina a sýr k té slabší chuťově lince. Hravě ji přebíjí hovězí chuť masa a to hlavně díky pepři na mase. Hned vedle masa ucítíte nejvíc omáčky. Nebo spíš omáčku, jelikož McBacon a Chargrill omáčka se spojí na subatomární úrovni a rozeznat je od sebe je pak úkol přímo nemožný. Každopádně hovězí varianta je víc o mase a o omáčkách, kuřecí varianta dala hodně vyniknout i slanině se sýrem. Jakmile kousnete do okurky, je to celý o okurce nehledě na masovou placku. Lehounkou pikantnost díky housce najdete i u hovězí varianty.

Cena je taky stejná. 229 korun za McMenu s Rustic Fries a Deluxe omáčkou. Jakej sendvič z těch dvou si vybrat? To záleží na vás. Pokud s láskou vzpomínáte na CBO, pak určitě kuřecí variantu. Pokud nedáte dopustit na hovězí placky, tak vemte hovězí. Obojí je dobrý a i to hovězí tentokrát nebylo nijak vysušený a dalo se sníst i s radostí. I tak mi ale v tomhle kyselouzeným případě víc sedl Maestro Deluxe Chicken. Byl o chlup víc vyladěnej. A kdybych si měl vybrat, kterej si dám znova, bude to ten kuřecí. A jakože bude. A pak možná ještě hovězí a znova kuřecí. Přemkovi se to povedlo, tak snad si ho u McDonald's ještě chvíli nechaj nebo se alespoň od něho něco naučili.

Dvakrát jsem zmínil Rustic Fries s Deluxe omáčkou a nebyla to náhoda. Pokud si objednáte McMenu, můžete si místo hranolek nechat naložit V-čkový hranolky s omáčkou v ceně a to vřele doporučuju. Bramborový přílohy McDonald's poslední roky úspěšně ingoruje (nepočítám trochu smradoprachu do pytlíku) a Deluxe omáčka patří mezi jedny z nejlepších omáček od McDonald's. Za ty léta ušla kus cesty, ale kyselkavá a bylinková nálož k hranclím prostě sedne. Omáčky by mohlo být víc, abyste s ní nemuseli šetřit, ale to bysme za skoro čtvrt tisícovky chtěli asi až moc.

A ať to máme komplet, střihneme si i recenzi na Nacho čedarové trojúhelníčky. Tři kousky stojí 55 korun. Po zakousnutí se buď popálíte nebo ucítíte krásnou chuť hodně tavenýho čedaru. Nebo spíš tavenýho sýra s příchutí čedaru. S lehkou příchuti čedaru. Na rovinu. Prostě taveňák a od čedaru nabral spíš barvu. K tomu je tam zase trocha té pikantnosti. Já si na tom pochutnal. Celkem povedená věc a pokud máte rádi tady tyhlety taveniny, tak vás trojúhelníčky asi nezklamou. Pokud máte hluboko do kapsy, v kapsy máte díru nebo na tepláky s kapsama nemáte, pak trojúhelníčky klidně vynechte a raději si naspořte na McMenu kvůli Rustic Fries s Deluxe omáčkou.

A ať ten komplet máme kompletní, tak si z papírovýho obalu vystřihneme ještě meruňkovou taštičku. Ta nebyla nic moc. Od meruňkové náplni jsem čekal svěžest jara a pocit kvetoucích luk a hájů a dostal jsem unylou spadlou meruňu obalenou v cukru. Slaný karamel nepřekonán. Meruňková taštička není vyloženě špatná, ale znova si ji neobjednám. Cena 45 korun.

No a to je všechno. Maestro Deluxe se Přemkovi povedlo. Vyplatí se ho ochutnat. Tuplem když další slušná novinka bude beztak až Swiss King...

Tvarůžková čína

TATABAZAR 

Pamatujete přelom tisíciletí? Zlatá doba gastronomie! Všude broskev, ananas, kokosový rašple, eidam, plátky masa se vyklepávaly, dokud nebyly jako papír, obloha kam se podíváš a Steven Seagal vařil každej večer v televizi. Já si nedávno koupil jeho knížku. Z nějakýho důvodu se jmenuje Chuťovky Petra Novotného, ale je to jasnej Seagal. A podle všeho má rád pořádnou Tvarůžkovou čínu. Prostě čínský koření, hruška, sójovka, kečup... Zlatá doba povídám!

Suroviny:

vepřová kýta

kořenící čínská směs

sůl

mletý pepř

olej

sójová omáčka

kečup

hruška

3 kulaté olomoucké tvarůžky

Maso naklepeme, nakrájíme na nudličky, okořeníme kořením Čínská směs, případně dosolíme a orestujeme na oleji na pánvi. Přidáme sójovou omáčku, kečup, na kostičky nakrájenou tvrdou hrušku a ještě chvilku osmažíme. Nakonec přidejte nakrájený tvarůžky, zamíchejte, odstavte a okamžitě podávejte.

Jednoduchý jak facka a chuťově opravdu super. Pokud máte rádi kaťáky, tvarůžky a Stevena Seagala, tenhle recept je přesně pro vás!

Tvarůžek carských důstojníků

TATABAZAR 

Tvarůžkový články a recepty mají na tomto blogu ohromný úspěch. V lednu jsem napsal první recept na Loštický lečo, v únoru druhej recept na Tvarůžkovou pomazánku a u obou už mám dokonce jeden komentář! Cesta ke slávě, rudý koberce, pytle mouky, proslovy o mým stárnoucím kulečníku. To všechno se blíží! A k tomu všemu mi nepochybně pomůže i tvarůžkový recept číslo tři, Tvarůžek carských důstojníků. 

Pokud jste jako komentátor mých dvou předchozích receptů (zdravím Zdeňka) a právě objevujete svět tvarůžků, tak pro vás mám i dnešní recept, kterej vás z tohoto světa sprovodí. A to nejspíš doslova. Recept tentokrát není ukradenej z webu nebo nějakýho prospektu, kterej dostanete zadarmo v tvarůžkovým obchodě, ale poctivě ho kradu z poctivě nabité knížky tvarůžkových receptů. Normálně bych to tu nezmiňoval, ale ta knížka má tak fantastickou fotku na přední desce, že to nelze zamlčet. Hleďte!

Tohle prostě nešlo nekoupit. Čtenáři mýho našlapanýho Instagramu už to viděli i s krásnýma detailama. To jen tak. Sledujte můj instáč. Dejte odběr, lajk, přesdílejte storýčka. Prostě chci ty pánve Zepter zadarmo. Chci na Bali a pak prodávat čakry a energie. A rychle. Než mi zestárne kulečník.

A zpátky k receptu. Recept se jmenuje Tvarůžek carských důstojníků. Recept to není nikterak složitý. Někdo by dokonce řekl přímo primitivní.

Suroviny:

Tvarůžek

Vodka

Tvarůžek, nejlíp krásně vyzrálej, vezmete a zalijete vodkou. Můžete použít i víc tvarůžků a víc vodky. Kreativitě se meze nekladou.

Dáte do chladu a počkáte jeden den, jak říká kniha, nebo tři dny, jak tvrdím já, strůjce všeho gastrozla a jedinýho redaktora rubriky Tatabazar.

No a po třech dnech dostanete tohle. Tvarůžek vám zbělá, vodka do sebe natáhne potřebnej odér a jde se degustovat.

Výsledek je hodně rozporuplnej. Tvarůžek sám o sobě nebyl nic moc. Hodně zgumovatěl a spíš než jako tvarůžek byl cítit alkohol. Ztratil svoje smradlavý kouzlo a byla z toho zase ta divná tvarohová hmota, jako na začátku výroby. Zato vodka, ta chytla ty správný grády. Tvarůžková vodka měla až nečekanou komplexnost chutí a kdyby mi někdo řekl, že si jednou opravdu vychutnám sklenku vodky s tvarůžkovou příchutí, tak bych ho nejspíš označil za blázna, házel po něm psí výkaly a volal na něj cosi o holomóckým Babicovi. No a hele, ona ta tvarůžková vodka není vůbec špatná. Mimo střední Moravu by její prodej asi rekordy netrhal, ale užil jsem si ji víc jak klasickou vodku, kterou normálně moc nemusím. Což vám asi došlo, protože tuhle stejnou lahev z fotek už můžete na blogu pozorovat několik let. Ale slibuju, že brzo skončí! Všechno už brzo skončí. Pro vás, pro nás, pro všechny, co si Tvarůžek carských důstojníku udělají doma...

Kuřecí šiška v pečivu, Točím Šišku, Ostrava

"Točím šišku a tečka."

Když se ve městě otevře nová kebabárna, většina (střízlivých) lidí si toho ani nevšimne. Ale pokud bydlíte v Ostravě a trochu se zajímáte o místní gastronomii v centru, tak vám nemohla ujít ohromná masáž novýho podniku Točím Šišku. Podle všeho v tom mají prsty kluci z Eatmeat a z řeznictví od Bobra, takže tentokrát je očekávání někde mezi maximem a nekonečnem. Těžká startovací pozice.

Pochválit musím umístění, kdy se kluci svůj podnik rozhodli otevřít kousek od Stodolní. Tam pomalu ale jistě všechny kebabárny skoupila jedna firma a po úspěšným monopolu začala šponovat ceny. Takže konkurence určitě neuškodí. No a mám to napůl cesty mezi prací a domovem, což určitě taky není k zahození. Mohlo to být lepší? Mohlo. Není si kam sednout... ale o tom později. Jdeme na samotný jídlo. Vybrat si můžete mezi kuřecím masem v chlebu nebo v misce. Plus každej měsíc mají jeden speciál. Já si vybral klasiku, kuřecí v chlebu.

A tohle jsem dostal do ruky. Pokud jste si právě neuslintli, tak na mým blogu jste asi omylem. Tohle je prostě nádhera. Taky tímhle krokem začíná ta pravá výzva. Jak tohle elegantně sníst a vrátit se do práce v použitelným a bezflekatým stavu. V Točím Šišku nejsou žádní amatéři a jde poznat, že nad tímhle přemýšleli. Ke kebabu dostanete vidličku, pár ubrousků a jeden takovej ten vlhčenej ubrousek, kterej na konci použijete buď na ruce s pusou nebo na vyčištění bundy. Nebo kebab můžete zbaštit na stojáka přímo v provozovně u pultíku. Každopádně možnost klidnýho posezení tady chybí.

Tož vidličku do ruky a jdeme bagrovat. V kebabu kromě kuřecího masa upečenýho na lávovým vertikálním grilu najdete fritovanou zeleninu, rajčata, okurky, červenou cibuli, směs listových salátů, petržel, mátu, fetu a citrón. Tolik k výčtu z webu. Já si k tomu vybral česnekovou omáčku. Jako první sem na vidličku napíchnul fritovanou zeleninu a ta mě dostala. Chutnala jako takový ty zeleninový chipsy. Ke kvalitním televizním pořadům typu Výměna manželek si zeleninový chipsy nekupuju, k tomu mám plnotučný bramborový, ale dát fritovanou zeleninu do kebabu je geniální tah. Dodá tomu vyšší gastronomickou úroveň a chuťově se krásně prosadí. V kombinaci s omáčkou pak dvojnásob. Hned si pak připadáte jako osoba z nějaké vyšší vrstvy, což u jedení kebabu na stojáka není zrovna obvyklá myšlenka.

No a pak sem musel zkusit maso. A bomba! Kluci a holky to tam mají vychytaný. Maso bylo šťavnatý, nebylo vysušený, bylo teplý. Propečený bylo homogenně, takže se vám nestalo, že nějakej kousek byl sušší a nějakej syrovej, což by člověk u kuřecího celkem těžce snášel. No tady se bát nemusíte. Co už tak homogenní nebylo, bylo koření. Někde ho bylo o chlup víc, někde míň. Celkově ale měl specifickou chuť koření každej kousek, kterej dáte do pusy. Přes koření nejsem takovej mistr jako přes všechny diety Haliny Pawlowské, ale přesto jsem rozklíčoval mletou papriku a římskej kmín. Určitě tam toho bylo víc, ale žádná chemie z toho cítit nebyla. Jen starý dobrý koření. Maso bylo nakrájený na trochu tlustší plátky než u té klasické polotovarové šišky. Masa jsem dostal opravdovou nálož a nedokážu si představit, že by se někdo nenajedl. Takže maso je na jedničku s rudým nadobrem. Tím myslím hvězdu, ne Ransdorfa...

Další pro mě naprostou bombou byla červená cibulka. Byla to taková ta naložená, kterou miluju. To by až tak zvláštní nebylo. Ale byla naložená tak luxusně, že ač přemýšlím jak přemýšlím, lepší už být nemohla a v Točím Šišku trefili strop v možnostech červené cibule. V cibuli zůstalo cca deset procent palčivosti, zbytek nahradila jemná kyselkavá chuť s trochou nějakýho alkoholu v pozadí. Takový hybrid mezi kysanou okurkou a cibulí. Lahůdka na entou. A snad nemusím dodávat, že k masu, fritované zelenině a česnekové omáčce se hodí fantasticky.

Už sem párkrát zmínil omáčku. Na výběr máte klasický omáčky, kde teďka koukám přibyly další dvě od mojí návštěvy. Výčet najdete na webu. Já volil česnek a volil jsem dobře. Česneková omáčka v podání Točím Šišku je krásná, tučná, smetanová a přesto akorát tekutá majonéza s lehkým náznakem česneku. Česnek v ni jde krásně cítit a přesto nepřebije žádnou ze surovin včetně fritované zeleniny. Díky menšímu množství česneku v omáčce z vás taky nebude česnek táhnout ještě druhej den. Vlastně z vás nebude táhnout ani hodinu po dojedení. Je to opravdu taková distingovaná česneková majonéza. Dobrá volba.

Slušelo by se něco napsat i o pečivu. To jsem si mohl dovolit prvních několik minut úplně ignorovat, protože jsem prováděl výkopové práce vidlicí, ale pak na něho taky došlo. Kousnul jsem a ocitl se v pekařským ráji. Krásně to křuplo, nastoupila chuť pečiva, snad i trochu másla nebo čím to potíraj zevnitř, než to opečou před podáváním. Chleba, nebo jak to nazvat, držel tvar celou dobu bez jakékoliv újmy a z fotek vám musí být jasný, že snahy o likvidaci jeho integrity byly opravdu velký. Chleba to ustál. A je třeba v tuhle chvíli podotknout, že to ustál i ten voskovanej papír, v kterým kebab držíte a neprotekla ani kapka tekutin, který se snaží protlačit ven pomocí osmózy a dalších fyzikálních triků vám ušpinit bundu. Zase další známka toho, že tohle opravdu někdo ladil k dokonalosti a povedlo se.

K těm všem lahůdkám uvnitř patří třeba i čerstvý okurky a rajčata. Okurky byly dokonalý. Měly zajímavou plnou chuť, na kterou v supermarketu moc nenarazíte. Tomu odpovídala i jejich menší velikost. Rajčata pak byly ty klasický březnový, tam se zázrak nekonal. Občas tam člověk zahlídnul i nějakej ten salát, aby se tahle pecka dala líp strávit. K salátu se, dle očekávání, nádherně hodila omáčka. Jinak to byl prostě salát.

V kebabu najdete i sýr feta. Takovej ten kvalitní, smetanovej a nepřesolenej. Tyhlety slaný sýry já rád všechny, takže za mě ho tam mohli naložit i o něco víc. Příště to vidím na maso v misce a tam si ho nechám naložit extra. Kombinace jejich masa a kopy dobrýho slanýho sýra je prostě něco, co nemůžu dostat z hlavy. Pak tam měla být nějaká máta. Nejspíš ta sušená bylina nahoře. Tu jsem samostatně neochutnal a v celkové chuti se ztratila, takže nemůžu potvrdit. Na první pohled jsem myslel, že se jedná o smaženou petrželku. Svěží notu ale s přehledem dodala omáčka, takže chuť máty jako takové jsem nepostrádal. Taky mají na webu zmínku o citrónu, to se nejspíš týká jen misek nebo mi to citronem pokapali, když jsem zkoumal obsah lednice na pití. Těžko říct. Ale vůni citrónu jsem si užil při čištění bundy citronovým vlhčeným ubrouskem.

Chuť kuřecí šišky tvoří hlavně maso, fritovaná zelenina a červená cibulka. Omáčka, zbytek zeleniny a sýr pak tuhle symfonii doplní a všechno nakonec obejme křupavý pečivo. Měl jsem někdy lepší kebab? Ne. Budu mít někdy lepší kebab? Dost o tom pochybuju, ač to samozřejmě budu zkoušet. Kuřecí šiška od Točím Šišku je prostě street food dotaženej k dokonalosti. Jediný opravdový mínus je to, že si nemáte kam sednout. To je samozřejmě velký mínus pro spoustu lenivých lidí, jako jsem já, ale tahle šiška je prostě famózní a za to stání stojí. Taky stojí za 189 korun, který za ni chtějí. Podobný peníze mimochodem necháte i za obyčejnej kebab u konkurence okolo, takže tady není nad čím přemýšlet. Jen si hlídejte hodiny, protože k k večeru už mají v Točím Šišku vyprodáno a budete muset jinam. To se předpokládám časem změní, vzhledem k tomu, že si to otevřeli u Stodolní, kde to fičí spíš přes noc než přes den. Tak držím palce a už se těším na další návštěvu. Ostravákům milujícím fast food bloudícím v centru města můžu Točím Šišku jedině doporučit.

Patatine s čedarem a slaninou, Patatine di Mamma

Specializujeme se na hranolky, chipsy a saláty s italským nádechem. Používáme kvalitní ingredience, které si sami dovážíme z provoněné Itálie. To o sobě tvrdí relativně nově otevřený podnik ve food courtu ostravské Nové Karoliny. O provoněnosti Itálie si dovolím zapochybovat. Já tam byl několikrát, ale nejvíc mi v mozku zůstala "vůně" rybího trhu v tamním přístavu. Smrad, z kterýho začnu slzet i po pětadvaceti letech, když si na něj vzpomenu. Ale jinak nic proti Itálii nemám, přísahám! A už vůbec ne proti hranolkám. Ten novej podnik se totiž jmenuje Patatine di Mamma, což podle všeho znamená Hranolky od mámy. Tak uvidíme, jestli budou lepší než hranolky od mojí mámy.

Objednal jsem si Patatine s čedarem a slaninou. V překladu to znamená Hranolky s čedarem a slaninou. To jen tak kdyby náhodou. Normálně bych si na hranolky na oběd asi nezašel, ale zrovna jsem neměl moc velkej hlad a tak nějak sem čekal, že dostanu menší porci hranolek na řekněme větší svačinu. Taky jsem nečekal nic, co mě vystřelí z trenek. No a pak jsem dostal tuhle nádhernou hroudu plnou radosti, která uspokojí i ty nejnižší pudy člověka dbalých mravů.

Ať jde celá moderní gastronomie s platingem a'la tři skrvny na talířy do kopru. Pořádná porce hranclí pokydaná omáčkou, to je to, na co se člověk chce dívat! A ta slanina! No nebudu to dál rozvádět. Patatine di Mamma na mě udělali perfektní prvním dojem. Ale očima nejím, já si jídlo dávám do pusy.

A i tady Patatine di Mamma trefili střed. Slanina byla ta klasická česká anglická. Italský Guanciale se nekoná. Halt moje maminka by taky použila anglickou slaninu. Slanina byla nakrájená na vetší kostky, osmažená tak akorát, aby to nebyl samej škvarek, ale člověk cítil i tučnější části a bylo ji na hranolkách celkem dost. Měli jste co uzobávat od začátku až do konce. Byla krásně slaná, prorostlá, uzená, občas i masitá. Nemám co vytknout. Tohle k hranolkám chcete.

Nejvíc mě ale překvapily samotný hranolky. Byly krásně usmažený, akorát osolený a to hlavní, držely si svoji kvalitu celou dobu, i po neskutečným zakydání omáčkou. Normálně bych čekal, že po patnácti minutách jedení budou spodní hranolky s omáčkou jako bláto a ono ne. Sice změkly, ale nerozmočily se a pořád měly konzistenci hranolky. Klobouk dolů. Upřímně mi tyhle hranolky seděly víc, než ty z přehypovanýho Faency Fries. Víc křupaly. A porce byla opravdu ultimátní. Ani sem to nedojedl. S tím většina lidí asi nebude mít problém, protože toho sním míň než ostatní, ale hladovej z Patatine di Mamma neodejde asi nikdo. No a kdyby náhodou ano, může se doslova dorazit ve vedlejším All you can eat od Asia Buffet, že jo...

Čedarová omáčka byla ta klasická, kterou dneska koupíte hotovou v každým velkým krámu pro podnikatele. A je to dobrá volba. Omáčka je akorát sýrová, krásně se táhne a dá se jíst i po tom, co vám zchladne a začne tuhnout. Svoji chutí nepřebíjí ostatní suroviny, takže přenechá prostor i slanině a bramboře a cítíte tak všechny tři suroviny. Pokud máte zrovna v soustu jarní cibulku, tak ta se taky přihlásí o slovo. Volbu omáčky chválím a určitě je to lepší volba, než ty chemický nacho cheese, který používají ve vedlejších fast foodech.

Omáčku nějakým kouzlem dokázala obsluha dokydat až na spodní hranolky, takže to byla opravdová paráda od začátku až do konce. Hranolky, sýrová omáčka, slanina, jarní cibulka... Jednoduchý, ale připravený k dokonalosti. Italských surovin tam asi moc nenajdete, ale pokud máte hlad a chuť na hranolky, Patatine s čedarem a slaninou jsou pecka. A vůbec nepochybuju, že zbytek kombinací bude taky super. Patatine di Mamma se mi trefily do noty a bylo to jedno z těch nečekaných příjemných překvapení, kterých člověk v životě zažije jen pár. Předčily očekávání.

Při objednávce jsem taky dostal možnost vybrat si omáčku zdarma. Jestli to tam tak mají pokaždé netuším, ale já si vybral pepřovou. Čekal jsem pepřovou majonézu a'la KFC, která zářila v Mega Pocketu (budiž mu historie lehká). Dostal jsem ale rozemletej pepř mixnutej malilinko majonézou. Jako já rád pepř, ale tohle mělo jinačí grády. Bohužel značně přebíjela ostatní chutě, takže jsem ji použil jen trochu a občas, abych se nepřipravil o tu božskou slaninu a sýr. Příště zvolím jinou omáčku. Tahle by byla super v malé vrstvě někde do bagety s uzeným, ale k hranolkům mi moc nesedla.

Cena Patatine s čedarem a slaninou není malá. Dáte za ně 159 korun. Za to už dostanete nějaký lepší meníčko v restauraci v centru okolo Karolíny. Na druhou stranu jsem nelitoval ani jedné koruny, protože pokud máte chuť na hranolky, zklamaní prostě nebudete a dostanete jich tolik, že si od nich na pár dní budete muset dát pauzu. No a pak zase dostanete chuť na hranolky a pak už víte, kam si zajít. Určitě tu od nich najdete v budoucnu i další recenze. Tak držím palce v podnikání. V Nové Karolině obklopení pěti nudlama to nebudou mít jednoduchý. A kdyžtak hurá do centra, třeba místo Faency Fries... Doporučuju.

All you can eat, Asia Buffet, Ostrava

Víte co je strach? Strach o holý život? Když nevíte, kdy to přijde? Černých myšlenek se ne a ne zbavit? I takový pocit můžete zažít v Ostravě. Stačí si zajít do Nové Karoliny nahoru do Asia Buffet a přijmout jejich výzvu All you can eat. Ono to tam funguje už dlouho a asi se ptáte, proč tu nebyla recenze dřív. 

Věc se má tak. Kromě lepší společnosti, která se vozí v Jaugarech v kůži, platí kartou Visa Infinite, usrkává ročníkové brandy a debatuje o akciích, se občas stýkám i s tou, řekněme chudší části společnosti, která jezdí MHDčkem, po pražsku sockou, lemtá nakyslej Ostravar, debatuje s cigárem v hubě o fialové drahotě a prostě se společností, pro kterou jsou all you can eat koncepty stavěný. A znám mraky lidí, pro který je kvantita jídla důležitější než kvalita. Inu, proč ne, každej máme jiný hodnoty. Ale všichni tihle lidi do jednoho, kteří ten all you can eat v Asia Buffet zkusili, mi řekli, nezávisle na sobě, to stejný. "Jednou a stačilo". A když vám tohle tvrdí i člověk, kterej by snědl pytel mouky jen proto, aby ušetřil pětikorunu, tak vás to prostě začne zajímat. Přece to nemůže být až tak špatný? Nebo může?

Pěkně od začátku. All you can eat v Asia Buffet spočívá v tom, že dostanete talíř a mističku na polívku nebo na salát. A pak si můžete nabrat, kolik chcete. Vracet se už pak ale nemůžete. Což, jak zjistíte záhy, vlastně nevadí. Já si nabral od každýho něco, abych měl kompletní zážitek. Odrazil vyděšený výraz paní za pultem, prošel jakousi uličkou hanby, odrážel další nevěřícné pohledy okolostojících lidí, našel si židli a stůl a jal se degusotvat. Tak jdeme na to.

Jako první věc jsem rozříznul masovou kouli a zahlídnul syrový maso. V tu chvíli jsem pochopil, že ten koncept all you can eat je vlastně taková výzva. Boj o přežití. All you can eat and survive. Já rád výzvy. Kouli jsem dal do pusy. Chuť nic moc, maso, sůl, myšinec. Slabý a zdravotně rizikový průměr. Pak jsem ochutnal něco, co vypadalo jako kuřecí nugeta. Chuť soli a glutamátu, nic víc, konzistence nesedí. Aha, ryba. Brutálně přesolená ryba. Ale aspoň dodělaná. Samotnou čerstvost ryby přes kilo soli nelze určit. Určitě jenom nechtěná náhoda...

Po syrových koulích a přesolené rybě jsem chvilku sbíral odvahu a pustil se do závitku. Zase sůl. Sůl, chuť divnýho masa v pozadí. Konzistence nekřupavá až gumová. A tohle já znám. Takhle chutná závitek, když ho necháte ležet na lince od oběda do večera, pak jdete hladový okolo, je vám líto ho vyhodit a i přes vyčítavý a (ač čím dál méně) vyděšený pohled manželky ho dáte do pusy a sníte. Tak přesně takovou konzistenci tyhle závitky měly. A byly zase přesolený, asi aby se zakryl původ masa. A nakrájený na kousky. Kdybych nevěděl, že jídlo se odnáší mimo restauraci a zbytky končí někde v centrální části centra, tak bych Asia Buffet maliličko podezíral i z jídelní recyklace. Zelení by měli radost.

Co tam máme dál. Ha, suši! Survivor po ostravsku. Jdeme na to. Úplně první chuť byla navinulá chuť octu nebo jakýhosi sladovýho alkoholu v pozadí. Asi pokus o nějaký pivní těstíčko. K tomu chuť staré slepené rýže a myšinců. Uvnitř byla krabí tyčinka. To je dobrá zpráva, říkal jsem si s myšlenkou, že možná neumřu. Kousek avokáda nesměl chybět. Původní konzistence a barva avokáda zůstala kdesi v osmdesátých letech. Nebudu lhát, tohle suši jsem nedojedl.

Další lahůdkou byly jakýsi smažený plněný knedlíčky. Něco jako Won ton knedlíčky. Konzistence tvrdá. Kdovíkdy, kdovíjak a kdovíproč byly smažený. Ale chuťově byly v pohodě. Množství soli normální, chuť normálního masa a nějakýho koření. Nejspíš se jednalo o nějaký polotovar, který oni jen prosmažili místo toho, aby ho udělali na páře podle návodu.

Taky jsem si vzal jedno kuřecí křidýlko. Obalovaný v těstíčku a zalitý sladkou chilli omáčkou. To jsem si nechal na konec. Na chvíli, kdy už je vám všechno jedno, protože tušíte, že dnes v noci s váma bude spát váš starý kamarád, explozivní průjem. V tuhle chvíli už jste svolní i k ochutnávce kuřete s kostí. A ono to nebylo tak špatný. Těstíčko samozřejmě zase starší provenience, ale kuře bylo propečený, chutnalo jako kuře a i to těstíčko mělo celkem povedenou chuť. Křidýlko bylo i příjemně pikantní. Tohle si dokážu představit, že začerstva mohlo být celkem super a vůbec bych nečekal, že v asijským bistru najdu dobrý smažený kuře. Ale musíte mít štěstí na tu propečenost. Jinak asi umřete.

Opečený brambory byly hnusný a studený. Nudle byly rozvařený na kaši a celkově takový divný, nechutný. Já si je zalil jakousi sladkokyselou omáčkou, v které tam měli maso. Tím pádem získaly i jinou než olejovou chuť a daly se alespoň z části pojíst.

Do kompotové mističky, kterou dostanete k all you can eat talíři, jsem si nabral broskvovej kompot. Ten byl fajn. Na tom naštěstí opravdu není co zkazit. A můžete si ho vzít celkem dost.

No a tím bych asi skončil. Výzva o přežití, All you can eat v Asia Buffet, je opravdová výzva. Rád sem se připojil do klubu "Jednou a stačilo" a jsem rád, že žiju. Noc jsem přečkal i bez průjmu, ale předpokládám, že jenom díky tvrdýmu tréningu s teplou plážovou bulharskou tatarkou. Asia Buffet je jako glutamátová atomovka. Když už vás nezabije zjevně starý, nepropečený a divný maso nejasnýho původu, tak se vás snaží oddělat extrémním množstvím glutamátu a soli. Talířem z Asia Buffet by měl končit Ironman. Tím by se drsnost soutěže asi zpětinásobila.

Cena je 159 korun. Slabší jedinci nechť si připočtou cenu parte a pohřbu, trochu odolnější jedinci transplantaci alespoň jedné ledviny no a ti největší borci se pak můžou chlubit členstvím v klubu "Jednou a stačilo". A pokud do tohodle fekálního krmítka zavítáte podruhé, tak pak pro vás opravdu nemám slov.