Hořčice s Habanero, Gaston Chilli

Ne často tady píšu recenze na výrobky. No ale pak si přečtete tyhle řádky: "Tak to je ona. TA hořčice. GastonChilli hořčice. Jak víte, jsem perfekcionista a neznám kompromisy. 4, ano 4 roky trvalo než jsem jí doladil dle svých představ. Jak je u mě zvykem, je jiná než ostatní, má rukopis GastonChilli. Když jsem před časem dával vzorek 27 zkoušet klukům z Los Capolitos a Gringo's chilli říkali, že je podle nich super, že by si ji hned koupili. Na ten popud jsme ji vzali na Hradecký slunovrat, kde ji vyzkoušelo přes 30 lidí a jen jednomu z nich na ni "něco" vadilo, ostatní byli nadšení a dokonce větší polovina ji chtěla hned koupit. To mě utvrdilo v tom, že je to TA GastonChilli hořčice." Tomu se přece nedá odolat. Tak jdeme na to.

Hned jak jsem tuhle lahvičku přinesl domů, manželka ochutnala a prohlásila, že Gaston je génius. To mě nechalo celkem chladným. Za prvé vím, že je (viz ocenění v USA) A za druhé jsem podle ní génius i já... Ale pak jsem taky ochutnal a spadla mi brada. A spadne mi pokaždé, když hořčici znova ochutnám. I během psaní téhle recenze si nemůžu pomoct a co dvě věty si musím zase dát na lžičku. Kolikrát se tohle člověku stane s hořčicí?

Chuť je totiž příšerně návyková. Začne to překvapivě příjemnou kyselkavostí, nejspíš z octa. Ale opravdu příjemnou. Úplně si ji užíváte. Po třech čtvrtinách sekundy kyselkavost naprosto hladce přejde v neskutečnou ovocnost. Ale tak ovocnou ovocnost, že jsem na etiketě marně hledal ananas nebo něco podobnýho. Nic. Podle všeho ovocnost pochází čistě z papriček v kombinaci se zbytkem surovin. Klobouk dolů. Hned po ovocnosti přijde nenásilná pikantní chuť, která bude vaši pusu provázet, dokud znovu neochutnáte a celej kolotoč se nerozjede nanovo.

To nejlepší na tom všem je, jak se jednotlivý chutě při přechodu bezbariérově prolínají v puse a máte pocit, že se vám na jazyku děje něco exkluzivního. Opravdu jsem v životě neměl lepší hořčici. A to miluju hořčice. Od obyčejný plnotučný přes německý hrubozrnný až po francouzský dijonský. Všechny mám rád. Ale teď přišla jejich královna. Hořčice s Habanero od Gastona. Vlastně si vzala od každé něco. Kyselkavost od plnotučné, chuť zrníček od hrubozrnných a říz od dijonských. Do toho dodá svůj pikantní rukopis. A přesně v tomhle pořadí tuhle jízdu zažijete s každou další lžičkou. A to jsem ani nezmínil tu krásně ovocně kyselkavou vůni, která se line okolo každýho sebemenšího kopečku téhle hořčice. Nebo to, jak jsou zrníčka hořčice perfektně naložený a křehký. Krásně je rozkousnete, aniž by kladly odpor a přesto dodají ten křupací efekt. Prostě bomba. A jak moc hořčice pálí? To je asi dost individuální. Mně se pálivost trefila přesně do vkusu. Taková pětka z deseti v mojí osobní stupnici. Hlavně je to ta nenásilná ovocná pálivost, která má lehkej nájezd a pomalej dojezd. Habanero patří mezi klasiku a pokud nemáte nic proti pikantnímu jídlu, tak tenhle level určitě zvládnete. Pro plechový huby je na webu ještě verze s Morugou.

K čemu se hořčice nejvíc hodí? Pokud ji nezbaštíte na posezení, tak si ji můžete dát k čemu chcete. Drží tvar, dá se namazat a dá se prostě kydnout všude. Já ji vyzkoušel snad na deset různých způsobů. Plácal na pizzu, plácal do sendvičů, naplácal do nakládanýho Hermelínu (ten jsem ještě neochutnal), udělal jsem z ní hořčičnou omáčku ke králíku nebo ji cpal k uzeninám. A chutnala všude tam, kam se dala. Opravdu mocná kyselkavo-ovocná pikantní chuť se ráda přidá ke všemu, ale díky svoji síle dokáže převzít i celý jídlo. Třeba sendvič se šunkou a sýrem byl posunut na vyšší level, samozřejmě si pak ale úplně nevychutnáte chuť šunky. Za mě nejvíc padla k prostýmu točenýmu salámu, jak smaženýmu, tak k  vařenýmu. Obyčejnej točeňák od řezníka se vedle hořčice dokázal prosadit a tučná, uzená chuť krásně ladila s hořčicí. Jakmile objednám další lahvičky hořčice, tak si skočím i pro další podkovu točeňáku...

Cena za 220 ml lahvičku je 99 korun českých. Vzhledem k domácí výrobě a exkluzivním surovinám je to cena obhajitelná. Jen ji berte po dvou. První lahvičku máte pryč do týdne...

PS: Tohle není reklamní článek. Hořčici jsem si normálně koupil (a během psaní recenze i dobaštil). To jen kdyby někdo chtěl rýpat do mýho nadšenýho článku. Ale tahle hořčice si ho fakt zaslouží. Teď jen počkat na výplatu a nakoupit i pro rodinu. Třeba se za rok dva otevřou hranice... :)

Obatzda

TATABAZAR

Sehr geehrte Damen und Herren, Heute werden wir Obatzda essen. Aneb nahoře na blogu se píše, že to tu bude i o smyslu života. A když jsem tuhle seděl v kuchyni, a chlastal, tak mě napadla hluboká myšlenka. Proč si myslíme, že ženský patří do kuchyně? Určitě znáte takový ty vtipný obrázky "Back to the kitchen". Přitom proč by zrovna ženská měla mít pro sebe ten nejlepší pokoj? Považte. Děcka vřískají v obýváku, děcka vřískají v dětských pokojích, děcka vřískají v ložnici a všude u nich vřískají ženský. Nebo ještě hůř jsou ticho a hází blbý výrazy, jakože se máte zapojit do výchovy. A v kuchyni klid. V kuchyni je lednička s pivama, lednička s jídlem, skříňka plná jiných pochutin, slaných i sladkých, určitě se tam najde i nějaká ta láhev něčeho tvrdšího a vůbec je tam to nejlepší z celýho bytu. Plus v dnešní době internetů si tam můžete pustit třeba i televizi v mobilu. Teď jen musíte mít štěstí a mít v kuchyni dveře a židli. Čímž se dostáváme k jádru oné hluboké myšlenky. Kuchyňský kouty jsou spiknutí! 2+kk, 3+kk a podobně je výmysl a spiknutí ženských, aby jsme se neměli kde schovat a v klidu chlastat! Je to tak. Tak dlouho jsme je do kuchyně posílali, že se nám snaží sebrat i tu poslední možnost úniku. Nedejte svoji kuchyň a braňte se blbým rekonstrukcím! Tuplem teď, když člověk nemůže na pivo do hospody.

Naštěstí nás, samostatných kuchyňo-vlastníků, je ještě dost. Takže pokud zrovna sedíte v kuchyni, chlastáte a čtete tenhle článek, je třeba vykázat nějakou činnost, abyste odvrátili pozornost ženy a nechala vás v klidu ve vaší kuchyni. Jednou z těchto činností by mohla být super pomazánka k pivu. Příprava je jednoduchá, takže zbyde dost času na volnočasový kuchyňský aktivity a dost smrdí, takže je větší šance, že zbyde víc pro vás. Co víc chtít... Recept jsem sprostě obšlehnul tady z videa. Ale někdo to radši v psané formě, tak jdeme na to.

Suroviny:

2 menší sýry Brie (nebo Camemberty)

1 Romadur

1/2 Lučiny

50g másla

1/2 cibule

jarní cibulka

pažitka

sladká mletá paprika

pálivá mletá paprika

mletý kmín

sůl, pepř

trocha piva

Od sýrů odkrojte okraj. Z Brie tu plíseň a z Romaduru ten tvrdej smrdutej okraj. Okraje si někde schovte na později. Měkkou část sýrů rozkrojte na kostičky a hoďte do misky. Přidejte půlku Lučiny, kousek másla a půlku cibule nakrájené najemno. Přidejte trochu mletýho kmínu, pepře, mletých paprik a lehce osolte. Vlijte trochu piva (tak půl deci) a hňáhňajte jak o život. Jamile bude pomazánka umíchaná, ochutnejte a kdyžtak dochuťte, nařeďte a podobně.

U míchání se nezapomeňte oblažovat chlazeným pivem. Já zvolil Zubr Gradus 12° a teda nic moc. Na rozdíl od naprosto dokonalýho Zubra 11° Grand mi jejich 12° Gradus vůbec nesedla. Taková hodně hořká, v pozadí ale prázdná a na konec lehce lepivá dvanáctka. Cukr ve složení mně měl varovat. Poučení? Nekupovat rovnou celou basu piv, pokud to pivo nemáte odzkoušený. Každopádně do pomazánky tohle pivo sedlo hezky.

Jakmile zasmradíte celou kuchyni a pomazánka je hotová, je třeba ji ozdobit nakrájenou jarní cibulkou a pažitkou. Zavolejte ženu, ať si nabídce. Při jejím odchodu za ní zavřete dveře a vychutnávejte svoje dílo. S pečivem a pivem chutná nejlíp. 

PS: Druhej den můžete zapíct rohlíky se zbylýma okrajema, čímž zase vykážete činnost a třeba se ženě začne zamlouvat váš častý pobyt v kuchyni. Čímž máte napůl vyhráno a stačí jen pomalu, ale jistě obsazovat ledničku pivama...

Ďáblovo potěšení a Westiho sen, Chacharova pizza, Ostrava

I 💓 Eidam! Tohle hrdý sdělení nově hrdě vozí na kapotách svých hrdých barevných aut hrdí chachaři od Chachara. A marně hledám recenzi na chacharovu pizzu na tomhle blogu. Nic. Vysvětlení je jednoduchý. Na chacharově pizze jsem ujížděl ještě v době před tímhle blogem (10 let zpátky). To si člověk nemohl moc vybírat a chodil baštit tam, co se zrovna našlo na sídlišti. No a taky jsem studoval, takže to byla levní alternativa, jak se nadlábnout. Pak člověk začne vydělávat těžký miliardy, přestěhuje se ze sídliště, koupí si svoje první Ferrari a otevře se mu svět italské pizzy. No a Chachar zůstal tak nějak bokem. A pak to přišlo. Svět se změnil... Najednou si nemůžete zajít na čerstvou pizzu do centra... Posedět... Dát si k pizze dvě točený... Ano. Narodilo se mi dítě. No a taky za to trochu může covid. Každopádně raz za čas je třeba si zavzpomínat. Udělat si kaši z prášku s luncheonmeatem, koupit si podkovu točenýho a zdlábnout ji po cestě od řezníka a nebo si objednat českou pizzu. Já zvolil možnost české pizzy. Pojďme se podívat na Ďáblovo potěšení a Westiho sen.

Ďáblovo potěšení se vrací po letech, proto logo retro edice, a jeho cílem je vám protáhnout veškeré dutiny. Podle webu obsahuje tomat, eidam, anglickou slaninu, vysočinu, klobásu, olivy, vejce, chilli a feferonky. Italové už brousí sekáčky, ale je třeba si uvědomit, že Chachar si nikdy nehrál na italskou pizzu. Vždycky to byla placka k pivu. Ideálně k točenýmu někde v Ostravě. Dneska míří i daleko za Ostravu, ale placka k pivu to je furt.

No a takovouhle placku k pivu si nechám líbit. Jen si toho piva vychlaďte víc, protože do vás poteče jak do průměrnýho Čecha po rozvolnění protiepidemických opatření. Hodně. Nevím jak moc má cenu rozepisovat chutě jednotlivých surovin, protože ucítíte stejně hlavně oheň a v hlavě se vám bude honit blízká budoucnost a myšlenky na hořící toaletní papír. I když to trochu přeháním. Pizza pálí hodně, ale ne tak, abyste necítili zbytek surovin. Co jsem mimo oheň ucítil byla třeba fajná jemně namletá klobáska. Krásně masová, akorát vyuzená, pěkně slaná. Zaujala mě i parádní slanina. Slanina byla nakrájená na lehce tlustší velký plátky a občas působila spíš jako uzený maso než jako klasická anglická. Na pizzu ideální volba. Nebyla tak moc mastná, ale chuti předala hodně. Občas ucítíte olivu.

Vajíčko uprostřed bylo těžce přetažený, ale taky si na nic nehrálo. Prostě vajíčko. Tomat, tomatový základ, pomodoro nebo co tím slovem tomat chtěl ostravský bard říct, byla lehká vrstva rajčatové omáčky. Opravdu lehká, klidně bych snesl větší. Eidamu taky bylo poskrovnu, ale to naopak chválím. A chválím to moc. Pokud mi na "klasických českých" pizzách něco vadí, tak jsou to obří tvrdý tlustý spečený eidamový sloní šourky, kdy vám po dojedení takové pizzy vypoví žlučník a vy skončíte na gauči v křečích a už se vidíte s nucenou dietou a kulkou v hlavě. Chachar to bere za správnou notu a eidamu tam dává trochu, takže neruší a nevadí. No a ta hlavní chuťová linka je, jak už jsem psal výše, oheň. Kombinace feferonek s chilli zaručí vyšší spotřebu piva. Deset let zpátky jsem si tuhle pizzu dával spíš jako výzvu. Dneska jsem ji snědl s přehledem. Stupeň pálivosti je individuální. Profi chilli jedlíci si na ni ještě nakydají chilli omáčku, slabší jedinci odpadnou po jednom klínku. Každopádně pokud máte rádi ostrý český koláče a není vám líto dát 199 za českou pizzu, tak Ďáblovo potěšení můžu doporučit s klidným svědomím. Dostanete co vidíte na obrázku a co čekáte. Najíte se, dáte si pár piv a zklamaní nebudete.

Další česká placka na pořadu dne je Westiho sen. Původně to měl být Radkův tvarůžkový speciál (moje kdysi nejoblíbenější pizza), ale halt z rodinných důvodů musela být alespoň jedna pizza nepikantní. Westiho sen podle webu obsahuje Bravo crem, ediam, šunku, kuřecí maso, kukuřici, pórek a kari.

Hned na úvod musím napsat, že tenhle pac-man mě zaujal o hodně víc než Ďáblovo potěšení. Než kvalita nebo druh jednotlivých surovin za to může spíš jejich parádní kombinace. Použít nějaký pofidérní Bravo crem se ukázalo jako geniální tah. Kombinace hydrogenovaných rostlinných tuků s cukrem a kari k sobě sedí. Další lehkej náznak exotiky přidává pórek. K tomu všudypřítomná sladká kukuřice. Nesmí chybět šunka. Pak tam je dobře upečený, nevysušený a okořeněný kuřecí maso. Eidamu zase jen tolik, aby nezavazel.

Ucítíte všechno. Všechno, co na té pizze máte a všechno se k sobě hodí. Pizza je to exoticky sladká se smetanovým základem. Taková megafůze italské, české, francouzské a indické kuchyně. Kulinářsky asi totální prasárna, ale prostě se to povedlo. Alespoň za mě. Za člověka, co běžně baští točenej salám po cestě z obchodu. Poměr cena/kvalita/chuť/množství je taky o dost příznivější než u Ďáblova potěšení. Westiho sen vás vyjde na 169 korun a za ty peníze stojí celkem bez debat. Rád bych taky potkal pana Westiho na živo, protože má zjevně dost ujetý sny a bude s ním sranda. 

Chachar je v mých očích zpátky ve hře, takže se o něm ještě dočtete. V dobách covidových a harantových, kdy si na pizzu nemůžete zajít do pizzerie, je Chachar vlastně celkem logická volba. Křupavou italskou pizzu si člověk musí zažít čerstvě vytaženou z kamenné pece, ta se 15 minut v krabici vozit nemůže. Ale české placce to nijak neublíží, takže tak. Ještě dodám, že na moji adresu vozí pobočka Chachar Slezská, za což ji děkuju za dobře naložený pizzy a posílám hezkou písničku.

Level 10 Burger, Amici, Ostrava

Přituhuje. Zatímco vy musíte sedět doma na zadku a nemůžete se podívat ani za hranice okresu, po republice si to vesele drandí exotický mutace kdesi z jižní Ameriky a Afriky. A my se nepodíváme ani na jižní Moravu... Ale někdy svitne na lepší časy. To třeba když podnik z jižní Moravy otevře svoji pobočku v Ostravě. Takže můžete ochutnat zase něco novýho a přesto sedět v teple domova uvnitř vašeho výběhu. Samozřejmě pokud vás chce někdo zabít, lze si zajet do Dubaje na ochutnávku tamních specialit, ale o tom si my, obyčejní strávníci, můžeme nechat jenom zdát při rozbalování papírových pytlíků od místních kurýrů. Nebudu ale tahat něco tak hnusnýho, jako je politika, do něčeho tak dobrýho, jako jsou burgery. Pojďme se radši podívat na Level 10 Burger v podání ostravské pobočky podniku Amici.

První setkání s Level 10 burgrem jsem si prožil v roce 2018 ve Frýdku-Místku. Setkání to bylo příjemné, neřkuli osudové. Totálně boží omáčka s masem medium a karamelizovanou cibulkou mě dostala do nebe a kdybych vedle sebe neměl manželku, vzal bych si Level 10 za kostel a smilnil tam s ním. Další setkání proběhlo rok poté na ostravským burger festu a láska trochu vyprchala díky ne úplně povedenýmu provedení. Ale pořád to stálo za hřích. Takže když jsem se dozvěděl o otevření pobočky Amici v Ostravě, neváhal jsem ani dvě minuty a stočil všechny myšlenky na další ochutnávku Level 10 burgeru.

Po doručení, rozbalení a otevření krabičky mi poskočilo srdéčko. Je to on. Krasavec. No jakmile jsem na něho šáhnul, tak mi trochu otrnulo. Chlapec to asi po cestě neměl jednoduchý a dost se zpotil. Houska byla hodně nasáklá šťávou, blemcavá a takové ne úplně top fit. Nu což. Po zakousnutí přišlo další lehký zklamání. Cibulka. Měla být karamelizovaná, ale na pánvi pobyla tak dvě minutky a cukr ji mával ze skříňky metr vedle. Ještě křupala mezi zubama. Omáčka byla boží. Uzená, lehce pikantní majonéza se spoustou dalších okolních chuťových vjemů. Úplně bych ji asi nenazýval Buffalo (na to byla málo pikantní a málo kyselá), ale určitě je to jedna z nejlepších omáček. Bohužel většina omáčky byla někde v housce.

Maso bylo připravený krásně medium, bohužel šťáva taky desublimovala kdesi v krabičce během přenosu. Jinak chuťově i konzistenčně bylo maso v pohodě. Z dřívějších setkání si taky pamatuju obří nálož sýra, no tentokrát bylo sýru žalostně málo. Level 10 si pamatuju jako jeden z nej burgerů, který jsem kdy jedl. Bohužel v podání ostravské pobočky a nutnosti dovozu bych to viděl na lepší průměr. Těžko říct proč cibulka byla tak nějak napůl, proč bylo málo sýra a proč všechna šťáva byla v housce. Pár minut v krabičce nepochybně nese svoji část viny, ale burgery si nechávám donášet už nějakej ten pátek a zatím žádnej nedostal takovou bombu jako Level 10. Třeba hranolky byly krásně křupavý. Nejen křupavý. Byly i parádně okořeněný. Hranolkům nemám co vytknout. Leda tak jejich množství za danou cenu. Mohlo by jich být o něco víc. Každopádně za hranolky oba palce nahoru.

Samostatně burger stojí 189 korun. Společně s hranolkama, omáčkou, krabičkou, donosem a nějakým dýškem mě tenhle oběd vyšel na 275 korun. Dostal jsem celkem slušnej oběd, ale příště bych si ho dokázal představit ještě o kus nebo o dva kusy lepší. Konkurence v Ostravě začíná být veliká. Dobře pro nás, pro obyčejný strávníky. Beru to tak, že Amici se tu teprve zabydluje a bude líp. A už jen kvůli těm hranolkám se s Level 10 nepochybně brzy setkám znova...

PS: Pokud jsem touhle recenzí někomu vyšlápl kuří oko a chce mi vyhrožovat smrtí, dejte prosím vědět. Rád bych se podíval do Dubaje. :)

Qurrito Cheeser Grande, KFC

 Sýrové Menu

Zajímá vás, jak Grande je ve skutečnosti Qurrito Grande? Jestli je Big jako Big Mac nebo Big King? Jestli je Grande větší než Grander? Je tak Grande, že by ho ani Halina nedojedla? Odpověď na tyhle otázky najdete v téhle recenzi. A hned teď, ať to nemusíte číst dál. Váhově bude asi větší jak Big Mac i Big King. S Texas Granderem bych to viděl tak nastejno. S Halinou je to asi jasný. Takže tak.

KFC to na mě s Qurritem zkouší už hodně dlouho a zatím neuspěl. Originální Qurrito (2013), Qurrito se čtyřma druhama sýrů (2015), variace na Qurrito v podobě Chizzy (2017) nebo Snídaňový Qurrito (2018). Ani jedno z toho mě vůbec nenadchlo. Dokonce na všechny tyhle produkty vzpomínám s odporem tak pět kilo Ohmů. Snad jen Chizza byla tak ujetá věc, že alespoň pobavila mozek a oči, když už ně jazyk. No a teďka to KFC zkouší znova. S Qurrito Cheeser Grande. Vlastně ani nevím, proč jsem dostal tak nebetyčnou chuť ochutnat zrovna tuhle novinku. Nejspíš za to může naprostá absence ostatních novinek u konkurence a dost povedenej Wrapper Cheeser, v kterým ale chyběly houby a ty já rád. Nejspíš i pro to jsem svolil k dalšímu pokusu o okouzlení Qurritem, jehož slávu jsem doteď nepochopil. Změnilo se něco?

A ani tady to nebudu protahovat. Změnila se jediná věc a sice velikost. Tentokrát se snad i najíte. Ale to je tak všechno. Jinak je to pořád stejně stejná děsně děsná nuda jako ostatní Qurrita. Pikantní kuře, kečup, sýr a houby. Toť vše. Pikantní kuře je jako vždy od KFC parádní. Jsou tam stripsy, takže prsní kousky vhodný i pro ty nejnagelovanější fotbalisty štítící se tmavýho a tučnýho masa. Ty jsou super.

Kromě stripsů mě ještě kladně zaujaly houby. Na webu píšou žampiony, ale podle hodně tmavé barvy a gigantickým tvarům nevím nevím, jestli bych se na to úplně spolíhal. Každopádně žiju, takže houby jsou jedlý a můžu potvrdit, že i chuťově vynikající. Opravdu mají silnou houbovou chuť. Skoro jako pravý hřiby. Palec nahoru za houby samotný, ale palec dolů za jejich redistribuci. V jednom místě jsem měl houbový království, ale ve zbytku Qurrita jich bylo míň než mozkových buněk na služebně městské policie.

K ostatním surovinám moc kladných připomínek nemám. Třeba použití kečupu moc nechápu. Kečup s houbama bych čekal na mimibazaru nebo tatabazaru. A kdyby to byl alespoň nějakej dobrej kečup. Ale byl to takovej ten hodně řídkej a kyselej s chutí plastové lahve. Do sýrů bych si pak mohl rýpnout ještě víc. Plátky čedaru by na fast foodový poměry ještě ušly, ale ten druhej strouhanej sýr byl vyloženě nedobrej. Taková ta umělá tučná hmota, která o pravým sýru leda četla v knížce. Navíc se ten bílej sýr ani nestihl rozpustit. Pokud si doma namažete chleba kečupem a nastrouháte si na to levnej eidam, dostanete chuť sedmdesáti procent Qurrita Cheeser Grande.

O něco lepší dojem získáte použitím elektromagnetických vln na frekvenci 2,4 GHz o výkonu 1 kW zhruba dvě minutky. Sýry se spojí, kečup se ohřeje a chuťově to tak nějak hraje víc dohromady. Bohužel tím utrpí to nejlepší, maso. A taky tortilla na nějaký dvojitý pečení není tak úplně dělaná. Takže máte na výběr. Buď si dáte vynikající maso s podprůměrným kečupem a levným sýrem, občas vynikající houbou. Nebo si dáte blemcavý kuře se sýrovou směsí smíchanou s kečupem a tvrdou tortillou.

Ani jedna z těchhle možností ale zaručeně nestojí za 149 korun, za kterých vám zaměstnanci KFC s ledovým podrouškovým úsměvem Qurrito Cheeser Grande prodají. A pokud budete chtít třeba box, připravte se vypláznout skoro čtvrttisíc. Qurrito Cheeser Grande nemůžu doporučit snad nikomu. Dejte si Wrapper Cheeser. Ten vás vystřelí do chuťovýho vesmíru. Za míň peněz, se slaninou, okurčičkama a pořádnou omáčkou. Qurrito Cheeser Grande je proti němu jen nepovedená parodie na jižanskou kuchyni. Stejně jako všechny ostatní Qurrita...

Sarmale se zelím

TATABAZAR

Vítám Vás v nové rubrice kavoniho občasníku, v Tatabazaru. Jde o rubriku, kde si my, zasloužilí fotři, budeme předávat moudra. Jak se nejlíp zbavit dětí na víkend, kde sehnat dobrý pivo, který toaletní papír je nejlepší v poměru cena/výkon a podobně. Samozřejmě očekávám, že u každýho příspěvku se bude objevovat spousta tleskajících smajlíků, pochval a zmínek o tom, jak jste si s vaší drahou polovičkou počvachtali. Na konec úvodníku k nové rubrice bych rád zmínil, že podobnost s mimibazarem je čistě náhodná a jediná věc, která se mu může podobat, je kvalita receptů.

Každý recept v této rubrice musí totiž projít těmi nejpřísnějšími kritérii. Musí být levný, rychlý a trocha kečupu taky nikdy neuškodí. Jako první vlaštovku jsem si zvolil recept, díky kterýmu vytvoříte opravdu hnusnej oběd. Ale je to levný a rychlý a uděláte to v jednom pekáči!

Suroviny:

500 g mletýho masa mix

půl hrnku uvařené rýže

směs koření čubrica

sůl

750 g kysanýho zelí

1 velká cibule

200 ml kečupu

Jako první si uvařte rýži, pokud už se vám teda někde neválí půl hrnku uvařené. Rýži smíchejte s masem, hojně zasypte čubricou a případně dosolte. Bacha na sůl, kterou už někdy dávají do čubrici. Maso rukama smíchejte a udělejte pár tlustých šišek. Vemte zapíkací mísu, dejte do ni polovinu vymačkanýho kysanýho zelí, na to dejte šišky masa, druhou půlku zelí, posypte nahrubo nakrájenou cibulí a zalijte kečupem rozmíchaným v troše vody. Pekáč přikryjte a dejte do trouby vyhřáté na 180 stupňů. Pečte hodinu. Po upečení servírujte s úsměvem a tmavým chlebem. Kdyby se strávníci divili absence pořádné přílohy, poukažte na fakt, že rýži už mají v mase a že se nebudete cárat s extra přílohou.

Pivo k tomuto obědu doporučuju Zubr Grand. Jedno z mála piv vlastníka tria Holba-Litovel-Zubr, který neobsahuje cukr a je akorát hořký a perfektně pitelný.

Wrapper Cheeser, KFC

Sýrové Menu

Rád vzpomínám na minulost. Na časy, kdy všechno bylo ještě normální. Časy, kdy člověk ráno otevřel svůj prohlížeč pln radosti a nadšení a hledal novinky. Na časy, kdy se z webu KFC dozvěděl, co si vlastně může objednat a co všechno jeho sendviče budou obsahovat. Jó to byla krásná doba! Ale svět se změnil. Co se dá dělat. Je třeba se přizpůsobit. Mrkněme se na další wrap. Tentokrát na Wrapper Cheeser.

Co všechno Wrapper Cheeser obsahuje? Dobrá otázka, na kterou jsem sám hledal odpověď tak dlouho, než jsem si ho prostě objednal a zjistil. Ale zkusme to rozklíčovat od začátku. Takže na webu mají obrázek houby. Ty tam nejsou, takže jsem houbu přeškrtl. Pak mají v popisku tohle: "Křupavé kuřecí kousky zalité limetkovou šťávou se zapečenou slaninou, hranolky, sýrem čedar, okurkami, smaženou cibulkou, doplněno omáčkami Kentucky Gold a Nacho; a to vše v křupavé grilované tortille." No smaženou cibulku nevidím ani na obrázku a ani jsem ji neměl v sendviči. Tož co teď. Kde je pravda? Měl jsem tam všechno? Neměl? Mají tam být houby? Prdí hadi? Prostě záhada. Tolik k pokračování úvodníku. Možná by si měl KFC webdesignér vytáhnout hlavu ze zadku a pokud chcou mít eshop na webu, ať ho dají bokem. Nám, internetovým důchodcům, se uleví, protože hledat dvacet minut složení jednoho sendviče a aby to tam pak bylo ještě špatně, to je na infarkt.

Jedeme dál. Pokud si koupíte Wrapper Cheeser, dostanete macka. Macka o macaté váze a tíze. První zakousnutí bylo epesní. Plná pusa sýrové nacho omáčky. Bomba. Druhý kousnutí kuře. Pikantní bomba. Kuřete jsem měl ve Wrapperu opravdu hodně. Od shora až dolů a pořádná vrstva šťavnatýho pikantního (asi stehenního) masa z pipiny. Lahůdka. Nešetřilo se a tak to má být.

Další, co nejde chuťově přeslíznout, jsou okurky. Kyselý nakládaný kořeněný okurky. Ve wrapu s pikantním kuřetem a sýrovou omáčkou. Už minule u Kentucky Gold Wrapu jsem se podivoval na tím, jak skvěle se okurka hodí do podobnýho wrapu. Do Wrapper Cheeseru se hodí taky. Wrapper Cheeser by bez okurek nebyl tak zajímavej. Opravdu tomu dodávají zvláštní chuťovej charakter. Taková malá záhada, kterou rád budu luštit znovu a znovu příštích pár týdnů.

Krom kuřete a okurek ucítíte samozřejmě i plejádu omáček. Omáčky tam jsou podle všeho vlastně tři. Sýrová nacho omáčka, Kentucky Gold omáčka a limetková šťáva. Nacho omáčku poznáte bezpečně podle sytě žluté barvy, hustší konzistence a chemicky silné, ale výborné sýrové chuti. Kentucky Gold se trochu překrývala s tou limetkou a až na úplným dnu tortilly se mě (myslím) podařilo identifikovat tu limetkovou šťávu. A možná to byl jen lák od okurek. Ale na tom až tak nesejde. Ono jak se to všechno zamotá a slije dohromady, tak to vytvoří perfektní jízdu plnou zatáček a otoček, kterou si užijete od začátku až do konce. Tady by se konkurence se svým napůl suchým a napůl omáčkou překypujícím sýrovým králem mohla poučit. Distribuci omáček ve Wrapperu Cheeseru dávám oba palce nahoru a jejich výběru jakbysmet.

Co tam máme dál? Sýr čedar. Jo toho tam bylo celkem dost. Taková ta lepivá hmota dole pod masem. Určitě přidala celku něco do jeho sýrové duše, ale že byste se rozplývali nad chutí zrovna toho plátku sýra v puse, to asi ne. Celkem solidně ho umlátí omáčky a kuře. Nedejbože pokud v soustu máte i okurku. To se plátek sýra nechytne. V popisku ještě najdete slaninu. Mně se paní za pokladnou ptala, jestli chci slaninu a já automaticky řekl ne. Extra suroviny si nedávám, ať to zrecenzuju pěkně tak, jak se to vyplodilo v mozku ploditele. Navíc jsem věděl, že slanina tam má být už v základu. Dlouho jsem ji ve Wrapperu hledal a nenašel a stýskalo se mi po ni. No pak jsem ji našel srolovanou na konci a bylo zase dobře. Bohužel byla dost gumová, neopečená a taková průměrná. Což je asi to nejhorší, co jsem kdy o slanině napsal. Příště by mohla být propečenější a vložená nějak víc šikovně doprostřed. Každopádně i přes zjevný nedostatky slanina chuť posledních soust vystřelila zase o level výš. To slanina umí dobře i když je jen průměrná.

Další peckou, kterou si mě KFC pravidelně získává ve svých wrapech, jsou hranolky uvnitř. Dost šílenej nápad, ale wrap se naplní a posléze naplní i vaše břicho o mnoho víc. Chuťově jsou hranolky sice neutrální a nepřinesou žádnou chuťovou linku navíc, ale jako plnidlo je to prostě geniální tah. Kam se hrabe salát a podobný zdravovědný hovadiny. Navíc si nemusíte ani kupovat menu. Bezednej kelímek si v obchodním centru stejně nevychutnáte (pokud nechcete obuškem po hlavě) a hranolky, který strávily dvacet minut v pytlíku, taky nechcete. Ale přímo v sendviči? Ano prosím.

Co bych ještě vypíchnul byla nálož pepře. To asi není normální stav a nejspíš tam nebudete podobnou nálož mít, ale od druhé půlky sendviče jsem měl opravdu požehnaně mletýho černýho pepře. A byl všude. Na mase, v omáčce, pod sýrem, prostě všude. Pikantnost od kuřete tak nabrala ještě pikantní pepřovej rozměr a byla to pecka. Slabší povahy by to nejspíš složilo, ale já pepř rád, takže chválím. Jestli tam extra pepřová nálož patří nevím a z webu to nepoznám. Ale chválím.

Chválím celej tenhle Wrapper Cheeser. Sýrová pikantní kuřecí jízda. Všechno co tam je je šíleně nezdravý, šíleně junk food, v šíleným množství a prostě jo. Jo jo ano ano. Takhle má vypadat sýrový menu ve fast foodu. Cena je 139 korun českých samostatně a stojí to za to. Vlna wrapů v KFC nekončí a bez mučení se přiznám, že v KFC mě teď vidí nejčastěji. Halt člověk se musí přizpůsobit a wrapům delší odnos domů neubere vůbec nic, ba naopak. Wrapper Cheeser můžu doporučit všem milovníkům pikantního kuřete a sýrových omáček.