Twister Hawaii Pizza, KFC

Twisters Collection

Jako za starých dobrých časů. KFC se rozhodlo, že nás přestane oblažovat pořád tím samým dokola a přinese nějaký opravdový novinky. Byť jde "jen" o variace na Twister, tak díky naší paní spasitelce, Halině (spase nás všechny), za ně. Už jsem se bál, že nás do konce našich nudných životů čekají jen Maestra, Grander Cheesery, Bacon Kingy a podobně. A ono ne! Ó jak je ten svět zase krásný a barevný! Tři nový Twistery, tři nový chutě, tři jistý kavoniho návštěvy v chrámu smažených kuřat, tři super recenze. Recenze první, Twister Hawaii.

Twister Hawaii, někde taky vedený jako Twister Hawaii Pizza. Trochu odvážný označení. Ne, že by na jménu až tak záleželo, ale Pizza Hawaii patří mezi nejvíc nenáviděný jídla. Je to taková Multipla gastroscény. Na druhou stranu v tortille najdete krom smaženýho kuřete ještě sýrovou omáčku, kečup, slaninu a ananas. Takže ona to vlastně je taková Multipla gastroscény. Věrní čtenáři nemohli pochybovat o tom, že si vyberu zrovna tenhle kousek jako první. Jdeme na to.

Po rozbalení papíru mi v hlavně blikla jedna věc. Jak vlastně můžu věřit tomu, co je tam zabalený? Jakože mám jen tak naslepo kousnout? Co kdyby tam bylo schovaný psí lejno? Hmm. No naštěstí tam bylo opravdu kuře.

Mimochodem velikost Twisteru se prý nemění, ale tortilla mi přišla dost malá od pohledu. Buď jsem prostě dlouho neměl Twister a Pockety mě svedly na temnou stranu síly nebo jsem vyrostl já. Což jsem vyrostl. Ale trošku chápu lidi, kteří si začínají stěžovat na velikost porcí. Twister opravdu není žádnej macek. Pokud jste zvyklí na kebab ze stánku, Twister vám nepochybně přijde jako hodně chudej příbuznej. Řekněme, že tortilla je tak střední velikosti. Při nejlepším.

Naštěstí je ale na fast foodový poměry celkem nabušená. V podstatě všechny kousnutí obsahovaly pikantní obalovaný kuřecí maso. Nejspíš krásný prsní masíčko. Akurátně pikantní, nevysušený a prostě KFC klasika. Klasika na smaženou jedničku. Konkurence po nás může házet plakátama s kuřetem a Forejtem jak chce, ale kuře prostě neumí. Čerstvýmu kuřátku z friťáku se mražák nikdy nevyrovná.

A tohle kuře taky hraje chuťovej prim v celým sendviči. A to je za mě trochu škoda. Ananas tam cítit jde. Je to takovej ten plechovkovej, ale chuťově slabší ananas. Nemá prostě dostatečný koule na to, aby si poradil s pikantním kuřetem. Občas ho ucítíte, ale tím to skončí. Víc se prosadí třeba i chuť kečupu. A to mi zrovna moc nesedlo. Kečup s KFC kuřetem je fádní, nudná, až tak nějak vnitřně urážlivá kombinace. 

Zajímavější už byla kombinace sýrové omáčky s kuřetem. To byl zase takovej ten správnej junk food pocit. Šíleně nezdravá omáčka už od pohledu se smaženým kuřetem si rozuměla. No a do toho slanina. Ruku na srdce, jak KFC umí kuře, tak slanina mu moc nejde. Poslední dobou je to spíš taková ta tahací, ne moc opečená a chuťově slabší slanina. Samozřejmě když už ji člověk postřehl na jazyku, tak se za ni nezlobil. Na slaninu se nejde zlobit. Slanina je naše gusto, bez ní na světě by bylo pusto.

Jaká je teda celková chuť? Zvláštní mišmaš všehochutí. Kuře ucítíte furt a nejvíc. Do toho občas slabej ananas. Občas kečup, kterej tam ale moc nepasuje. Občas sýrová omáčka. Asi sem neměl kousnutí, ve kterým by bylo všechno zároveň. Za to může určitě i menší množství omáček, který jsem dostal. Kdyby to z toho kypalo, asi bych byl nadšenej víc. Ale takhle to prostě bylo jen kuře s občas ananasem a občas omáčkou. Slabší kousek, na kterej budu vzpomínat sice v dobrým, ale ne moc dlouho.

Cena je 149 v menu. Samostatně si ho nekupujte, to by jste se ani nenajedli. Peněz je to dost, ale při dnešním turbulentním zdražování na tuhle cenu budeme za pár měsíců i rádi vzpomínat. Takže za mě dobrý. Pokud máte rádi ujetý kombinace a pikantní smažený kuře, tak Twister Hawaii Pizza určitě stojí za vyzkoušení. K samotné Pizze Hawaii má daleko, ale pokud dostanete pořádnou nálož omáček, tak to bude určitě ta správná prasárna. A pokud máte spíš radši tradiční chutě a ještě neležíte pod stolem, tak se držte svoji oblíbené položky v menu. Já Twister Hawaii Pizza rád ochutnal, ale vracet se k němu nebudu a už se těším na další příchutě!

Sabja, Culinary Angel, Ostrava

Recenze na jídlo z normální restaurace? Ó jaká exotika. Normálně nepíšu o všem, co kde sním. Tolik času nemám ani já ani vy. Ale tentokrát... to jsem prostě musel. Posuďte sami:

Dámy a pánové, milovníci masa všech pohlaví, zřete! Pravá makedonská Sabja, aneb šavle plná masa. Že mi je balkánská kuchyně blízká, to asi každej pochopil z moji gastrodovolené v Bulharsku, kde jsem místo jídel v pětihvězdičkovým hotelu chodil po stáncích a baštil bulharskej street food. A jak málo sem tušil, že v Ostravě existuje makedonská skororestaurace. Proč skoro? Musíte se předem nahlásit, protože jinak bude kuchař lítat po nějakých cateringách. Když tak mrkněte na jejich web, vy ostatní se pojďte kochat popisem mas.

V podstatě zbaštíte všechno, co se chová na maso. Mletý placky z hovězího nebo nějakýho mixnutýho masa, pljeskavice. Šťavnatá a pevná. Když doma děláte placky z mletýho masa, vždycky mají tendenci se po ugrilování lámat a rozpadat. Balkánci přišli na nějakej fígl, díky kterýmu maso fajně pruží a drží tvar, ať s ním děláte cokoliv. V Chorvatsku, Bulharsku a zjevně i v Makedonii to umí. Kéž bych na ten trik taky přišel. Oproti Bulharsku tam nebylo tolik čubrici, jestli vůbec nějaká. Maso bylo ochucený spíš do pikantních tónů než do bylinek.

Další byla klobáska. Taky krásně pikantní, šťavnatá. Jestli originální kdesi z Makedonie netuším, spíš byla místní, ale byla super. Kuřecí maso obalený ve slanině bylo sušší, ale po řádným potopení v pikantním ajvaru šlo i tak o nezapomenutelnej zážitek.

Pak tam byla třeba vepřová panenka. Udělaná s krásně růžovým vnitřkem. Různý variace všech těchhle mas obalený sýrem, slaninou a podobně. Za zmínku stojí určitě třeba ještě pljeskavice naplněná sýrovým dipem. Dip se z toho kydal všude. Takovej ten chemickej, šíleně sýrovej dip, kterým snad nejde nic zkazit. Určitě pak ne grilovaný maso. Pecka.

Všechny ty masa byly krásně okořeněný a všechny v sobě nesly krásnou chuť grilu, dotuněnou i takovým tím plynovým hořákem, kterej si všichni koupili kvůli Creme Brulee, ale na mase s tím uděláte větší slávu.

K masu dostanete misku salátu z balkánským sýrem, rajčatama a pečenýma paprikama. A pak jsme k tomu dostali misku fajně ochucených fazolí. Pod masem najdete kopec opečených brambor s mrkví. Salát i fazole byly super. Brambory s mrkví byly fajn. Ale ruku na srdce. Tohle jídlo se baští poměrem pět kousků masa a malej kousek brambory nebo tak. Prostě maso. Maso maso maso. MASO. Máte rádi maso? Pokud ano a bydlíte v Ostravě, asi nemusím nic dál dodávat. Mimochodem kdyby se vám to na fotkách zdálo málo, tak ta šavle je takhle velká:

Prostě MASO. Plus tam mají i dost dobrý makedonský víno. A pokud jsem se v Bulharsku něco naučil, tak že balkánský vína jsou nejlepší ty červený sladší. A s touhle poučkou neuděláte chybu ani v Culinary Angel. Asi zním až moc nadšeně a extrémně nekriticky. Ale pokud někde přijdu, dostanu půlku Noemovi archy na grilu připravené na jedničku a pak zbytek dne ležím a spokojeně trávím asi kilo masa, tak prostě nejde být přehnaně kritickej. Ani s odstupem. Naopak. Jsem čím dál víc natěšenej na další návštěvu... Berte to jako inspiraci. A pokud tohle čte nějaká sličná slečna, jejíž chlapec rád maso, tak s rezervačkou a objednanou Sabjou zabodujete. Jen na sex asi nedojde. Nejdřív až na druhej den. :)

Šašlik podle Honzy Důrase

TATABAZAR 

Pročetl jsem celou svoji knižní kuchařskou sbírku, kterou mám od Jirky Babici, a teda musím říct, že v nich všude řádí démon alkohol. Po přečtení desáté knížky jsem musel navštívit psychiatra a doporučil mi se vypsat z traumatu. Inu, jdu se vypsat a hodit vám sem jeden recept. Taky moc nechápu, proč se mi všichni smějou, že vařím podle Babicových kuchařek. Však co je špatnýho na tom smíchat tatarku, vodku a minerálku a naložit v tom maso? Vůbec nic. Pojďte to zkusit taky.

Suroviny:

600 gramů krkovičky

2 bobkové listy

4 celé pepře

1 citron

půl sklenky minerálky

1 lžička soli

půl lžičky mletýho pepře

panák vodky

250 gramů cibule

tatarka nebo majonéza (Babica si dělal svoji, já sem línej)

Recept je podle nějakýho pana Honzy Důrase. Pána neznám, internet ho nezná a beztak ani neexistuje. A pokud jo, tak to musí být extratřída. Ne každej si může dovolit dávat recepty mistru Jirkovi a ještě k tomu nechat otisknout jeho recept v mistrově kuchařce. Klobouk dolů.

Samotný vaření je jednoduchý. Nakrájejte cibuli na větší kusy a dejte do mísy. Pak nakrájejte maso na kostky a dejte taky do mísy. Přidáme tatarku nebo majonézu. Nešetříme na sobě. A přidáme sůl, koření, šťávu z citronu, minerálku a nezapomene na panáka vodky. Jednoho do jídla, jednoho do sebe. A pak do druhé nohy, že jo. Všechno promícháme a necháme odležet v ledničce do druhýho dne.

Pak maso napícháme střídavě s cibulí na špejle a dáme buď na gril nebo do alobalu a do trouby. Pokud zbyde cibule, hodíme ji do alobalové mističky a opečeme taky. Po upečení s chutí sníme. Maso je celkem dobrý, ale na to, kolik je tam surovin, tak je chuťově celkem nudný a laciný. Ale je tam vodka a to se počítá!

Zelné placky 2

TATABAZAR 

Jestli něco opravdu jsem, tak jsem muž, který umí plnit svoje slipy. Teda sliby. Třeba tuhle jsem v komentářích pod receptem na Zelný placky slíbil, že vyzkouším i verzi se škvarkama a kořením. Taky jsem slíbil, že recept sprostě ukradnu a vložím na blog. Inu, slipy se mají plnit nejen o Vánocích.

Suroviny:

250 gramů hladké mouky

1 lžička soli

100 gramů namletých škvarků

300 gramů kysanýho zelí

1 lžička pepře

1 lžička drcenýho kmínu

1 lžička papriky

Škvarky pomelte nebo posekejte a dejte do mísy. Přidejte vymačkaný a nasekaný zelí, mouku a všechno koření. Pořádně hněťte rukama, dokud nezískáte kompaktní těsto. Z toho zrobte placky a dejte na plech vyloženej pečícím papírem. Pečte na nějakých 200 stupňů nějakých 20 - 25 minut dozlatova. Hodně záleží na troubě, takže doporučuju sedět u trouby, koukat na placky a oblažovat se chlazeným pivem.

Placky byly boží. Stejně jako první verze s máslem. Ta mi přišla o chlup víc návyková, ale škvarková verze je zase víc dochucená a pikantní. Prostě každá verze má něco do sebe. A obě rozhodně stojí za vyzkoušení. Taky to dokazuje jediný. K zelí a mouce můžete vlastně nacpat skoro cokoliv a bude to pecka. Asi upustím uzdu své fantazii a brzo vás trefí verze třetí!

McChicken se vším, McDonald's

Existuje jen jedna odpověď u stánku s langošema. Se vším! A když zrovna nejdete okolo stánku s langošema, ale okolo McDonald's, proč to taky nezkusit. Vzal jsem asi to nejnudnější z nabídky, McChicken, a nechal si tam nacpat všechno, co si šlo připlatit. Jdeme na to.

Promo fotku se mi podařilo dostat z výzkumnýho střediska McDonald's, který pracuje na všech Maestrech a ostatních nových novinkách (taky Maestrech). Je naprosto autentická, pravá a realistická.

A takhle už vypadá výsledek, prcek v papíru. Samozřejmě jsem čekal, že mě tam bude půlka věcí chybět. Po rozbalení papíru a odklopení deklu jsem nemohl být překvapenej příjemněji. Nejenže tam bylo všechno, ale omáčky jsem tam měl hodně, doslova přehršel. Oba palce nahoru pro porubskou pobočku v Ostravě.

Po zakousnutí sem měl pusu plnou husté bílé majonézy. Do toho kuře, sýr, trocha salátu. Chuťově celkem slušný, ale lehká nuda. Pak přišla na řadu slanina. O dost vyšší level. Chuť slaniny s přehledem upozadila chuť kuřete. Pak se přidalo jalapeno a to už se musela upozadit i slanina.

K tomu všemu se každou chvilku přidá svěží rajče. Nejen chutí, ale hlavně dodá super vláhu. Salátu jsem dostal taky kopec.

Tak nějak nemám moc co víc psát. Užívejte fotky.

Pěkně jednu po druhé.

McChicken s čedarem, slaninou, rajčetem a jalapenos byl super. Byl super, ale jen díky jedné jediné věci. Díky kolosálnímu množství omáčky. Ač sendvič byl naprosto přeplácanej, tak byl přeplácanej dobrýma surovinama. Dobrý jalapenos, dobrá slanina, dobrý rajčata a pokud vám k tomu z pusy kype omáčka po každým zakousnutí, tak si to prostě nejde neužít. Já byl moc spokojenej a bylo to asi poprvé, co jsem si pořádně vychutnal McChicken. Jen ta cena je samozřejmě vyšší. Normální cena je 135 korun samostatně, pokud si tam dáte všechno. McChicken se ale celkem často objevuje v kupónech v aplikaci, takže číhejte a můžete mít extra suroviny v podstatě zadarmo. Aneb jak rozbít nudu, když máte Maester už plnej klobouk...

Jarní Burger Street Festival - Ostrava 2022

Jako každý rok několikrát do několika každých roků i letos a poněkolikáté se u Nové Karoliny v Ostravě objevil a objeví Burger Street Festival. Minulej rok to byla spíš přehlídka reklam a skrytých sponzorů. Letos jsem ztratil ostražitost nebo se něco málo zlepšilo, protože nějaký okatý "musíte vařit z toho a toho" jsem nezahlídnul. Jen ta absence příloh (až na jeden vyvolenej stánek) je pořád obří bezpřílohový minus. Ale o tom později. Každopádně letos jsem vyrazil hned v pátek, abych se vyhnul davům a i když jsem se tam zase bohužel dostal až k večeru, tak kupodivu bylo víc lidí uvnitř Karoliny na nákupu hader než ve frontách na burger. Inu, proč ne. Tím líp pro nás. Samozřejmě jsem dostal spoustu zaručeně nejlepších tipů, kterej burger zkusit. Od lidí známých, neznámých, blízkých i značně vzdálených. Si dneska každej asi myslí, že je odborník na burgery. Ale ten pravej nefalšovanej samozvanej odborník je jen jeden a to jsem samozřejmě já. Tuhle dvě důchodkyně řekly, že jsem to já, kterej rozumí těm počítačům. Byly starý. Chtěly říct bugerům. A to je důkaz. 

Šel jsem teda na jistotu a sice do stánku Amici. Už dopředu mě zlákali na jejich Cheesy Double Smash Burger. Je to tak. Rozhodl jsem se dát Smash burgerům ještě jednu šanci. Samozřejmě jsem oběhnul i stánky ostatní, ale prostě nic super extra, co by zvrátilo můj směr, jsem nezahlídnul. Tak jdeme na to.

Takhle vypadal, krasavec. Přesně tak, jak si smash burger představuju. Tenký maso, vysmešovaný do průměru mexickýho klobouku se spoustou omáček. Po zakousnutí jsem byl v sedmým nebi. Parádní maso, udělaný na medium. Plná pusa omáček, spousta sýra, perfektní houska, krásně opečená slanina. Nebudu a nechci to nijak protahovat. Tohle byl přesně ten burger, kterej chcete. Do kterýho chcete zarazit rypák a chrochtat. Prochrochtat si svojich pár minut života, na který budete s láskou vzpomínat. Utírat si z pusy omáčku a tuk z masa. Smát se na lidi okolo. Naplnit si břicho blahem.

Nejen příprava, ale i kombinace surovin byla zvolena naprosto geniálně. Sýrová omáčka a jakási americká omáčka, což byla kečupová omáčka lehce říznutá hořčicí. V jejich klasickým Smash burgeru se mi skoro všechna vpila do housky, na festivalovým burgeru kypala všude a byla to špica. Hlavně k sýrové se hodí dokonale. K tomu chuť kyselých okurek, syrové cibulky a opečená slanina... Skoro všechny stánky se snažily bodovat exkluzivníma surovinama nebo jejich pomalu psychedelickou kombinací, ale o tom dobrej burger většinou není. Amici vzalo klasiku a dotáhlo ji k naprosté famózní dokonalosti. Mimochodem vyhráli celej Burger Street Festival v Ostravě. Prostě tohle se chlapcům a holkám od Amici povedlo.

Povedla se i cena. Za Cheesy Double Smash Burger si řekli o sympatických 160 korun. Tyhle peníze bych za tehle burger dával klidně rád a opakovaně. Tak snad se dostane do stálé nabídky, za stejnou cenu.

Měl jsem možnost ochutnat i Crispy Teriyaki Pork Burger. Kombinace trhanýho vepřovýho, asijské omáčky, Lay's chilli and lime, polníčku a kdovíčeho ještě mě z kalhot nevystřelila. Burgery z trhanýho vepřovýho u některých lidí hrozně frčí, ale já se k tomu ještě nedostal. Když už vepřový, tak radši pořádně osmahlou slaninu nebo dlouho pečenej bůček. Kombinace surovin byla svěží, ale v porovnání s Cheesy Double Smash Burgerem nic pamětihodnýho.

No a teď k tomu nejhoršímu, co jsem asi kdy na podobných festivalech měl tu čest ochutnat. Už jsem nakousnul přílohy v úvodníku. Stánky nemůžou prodávat přílohy, protože jen jeden stánek na celým Burger Street Festivalu má to svatý právo prodávat hranolky. A nutno podotknout, že tenhle stánek o tom moc dobře ví, cítí se neohrožen a svoji práci má tak naprosto u zádele... Aneb mrkněte na hranolky za 90 korun.

Přinesla je manželka. Já bych jim je hodil na hlavu i s tím kečupem. Mimochodem kečup byl podle chuti ten kyselej tekutej močochcanec z plastové lahve. Pamatujete na dobu, kdy na kolejích jezdily jen Český dráhy? Na sklapovací splachování ve smradlavých špinavých koženkových vagonech? Nějak takhle jsem si připadal při jedení těch pár hranolek, než letěly do popelnice. Ať mi nikdo netvrdí, že konkurence není to nejlepší, co může běžnýho smrtelníka žijícího v kapitalismu potkat.

Tolik k festivalu. Cheesy Double Smash Burger od Amici byla naprostá bomba, hranolky ze stánku, kterej mi ani nestojí za to, abych zjišťoval jméno, naprostá katastrofa. Halt kde není konkurence, tam se na to zvysoka m*dá. Taková česká klasika... Tak jako tak se těším na další návštěvu. Dobrých burgerů není nikdy dost.

Smash Burger, Amici

Dámy a pánové, jsem oficiálně důchodce! Zatímco trendy frčí okolo mě, já sedím u telky, koukám na Výměnu socek a největší moderna je pro mě slider. A pak přijde promo email od Amici, že mají jakýsi Smash Burger. Po bližším zkoumání jsem zjistil, jak jsem mimo. Dokonce mi kolega musel vysvětlovat, co že to vlastně je. Prostě trend, co mě totálně minul. Vezmete kuličku masa, rozplácnete na grilu co nejvíc a rychle ugrilujete. V Diners, Drive-Ins and Dives s tím nejvyrovnanějším a nejklidnějším moderátorem sem tenhle styl přípravy zahlídl stokrát, ale nikdy mi nedošlo, že je to vlastně trendy. Asi si budu muset začít kupovat hadry na Zalando, abych byl trochu in...

Tak jako tak mě to zaujalo. Takový ty giga burgery s co nejvíc masem, ideálně něco mezi čtvrt kilem a půl kilem, aby se toho najedl i českej pucflek zvyklej na hodně za málo, to nikdy nebyl můj styl. Já radši menší, ale vyladěný sendviče. Proto jsem si taky zamiloval slidery. Do Ostravy slidery ještě nedorazily, ale smash burgrem taky nepohrdnu. Tenký, ale šťavnatý maso v kombinaci se spoustou omáčky a surovin, to nezní špatně. Jak je na tom Amici Smash Burger?

Nooo. Nóóóó. Tak půl na půl. Po rozbalení přijde takový to "Kde mám maso?". Je tam, ale schovaný. Upřímně jsem čekal, že maso bude tenký, ale po celé housce. Ne, že se bude krčit někde uprostřed. Prostě víc jako na promo obrázku. Otřepaná věta, ale od Amici jsem to opravdu čekal. Takže buď vzal kuchař moc malou kuličku masa nebo mají zbytečně velký housky. Já osobně bych zvětšil kuličku, kterou pak smashnou na pánvi. Aby mělo maso stejnou tloušťku, ale větší plochu a zakrylo celou housku.

Množství zbytku surovin bylo taky dost chudobný. Čtyři plátečky okurky, z nichž dva by si hodně starej automat spletl s desetníkem byly sice fajn, ale jejich chuť jste ucítili asi v osmi procentech kousnutí. Sýr byl krásně rozteklej na mase a vzhledem k tloušťce masa ho bylo i akorát.

Omáčka skončila většinové nasátá v housce. Největší podíl na tomhle má samozřejmě dovoz. Původně omáčky bylo asi dost, ale takhle z housky těžko říct. Burger suchej nebyl, takže asi jo. Omáčka samotná byla dobrá, ale zase, zrovna od Amici bych čekal o chlup víc. Když to porovnám s jejich Level 10 nebo Umami omáčkou, tak jejich American sauce díru do světa neudělá. Je to takovej lepší odlehčenej kečup.

Houska byla boží. Měkká, chutná, čerstvá, nadýchaná, prostě top. Takhle by mohly vypadat všechny housky. Tu Amici umí. Stejně tak to maso. Sice nepokrylo celej sendvič, ale tam kde bylo, tam přinášelo radost a štěstí jak tlusťoch v červených hadrech ostatním tlusťochům okolo Vánoc za mořem. Pořádně placatý a hlavně pořádně šťavnatý. Na medium. Udělat tenký maso na medium, to musí být kumšt. U Amici to dali, klobouk dolů. Taky to dokazuje, že i tenký maso může být šťavnatý medium. Kéž by se o to začaly snažit i fast foody... Samotná chuť masa byla taky perfektní. Nebyla to obyčejná kravská chuť, ale taková ta chuť veselé kravičky žijící na travnatých svazích v podhůří hor jenž ovívá svěží jarní větřík nad chladným ránem plným rosy. Mňam.

Další hlavní surovinou je cibule. U té mám menší mozkovej rozkol. Byla úplně syrová? Nebo předem namočená do vody? Nebo jen opravdu lehce osmahnutá na pánvi? Mohla být všechno z toho. Nebyla nijak moc palčivá, ale byla krásně křupavá. Bylo ji tam dost a byla cítit. S masem, okurkama, sýrem a omáčkou tvořila vynikající kombinaci. Taková obyčejná, ale vyladěná kombinace. Mi se od chuti trefila.

Smash Burger od Amici mi moc chutnal. Povedl se, ale nebyl dokonalej. Chybělo mu pár malých krůčků. Maso rozprostřený po celé housce, víc omáčky, možná o chlup víc okurek. Každopádně si rozhodně pochutnáte. Pochutnáte, ale nejspíš se nenajíte. Ledaže máte menší hlad a dáte si celý menu. Pokud máte velkej hlad, tak musíte zvolit dvojitej Smash Burger. Pak si ale pěkně připlatíte. Samotný Smash Burger s jedním masem stojí 139 korun, v menu s hranolkama, omáčkou a pitím stojí 209 podle internetu. Hranolky jsou totálně boží. Křupavý a s omáčkou dle výběru je to jasná volba. 

Celkově musím říct, že za 209 Smash Burger menu stojí. Co se poměru cena/výkon týče, tam v Ostravě můžete narazit i na lepší nabídky. No na smashnutý maso jako takový si ale jinde nezajdete. To momentálně najdete jen u Amici. Pokud chcete být in a trendy, tak by vás tahle ochutnávka neměla minout. Pokud se rádi nacpete a bez pořádnýho funění po obědě na židli to není ono, pak se mrkněte jinam nebo si dejte Double... Já osobně se těším, s čím Amici přijde příště. Jejich přístup k novinkám se mi líbí.