Holandský řízek s bramborem, Albert

Znáte to. Jdete si ráno pro snídani do Alberta. Pro nějakej ten koblih nebo bürek, no a v tom na teplým pultu zahlídnete holandskej řízek s bramborem. Nereagujete, protože si přece nebudete kupovat tohle na snídani a jdete dál. Ale on se na vás směje. Zpoza zpocenýho igelitu vidíte kapat ten omastek a prostě... Prostě máte vybráno. A neříkejte, že se vám tohle ještě nikdy nestalo.

Je to tak. Dneska si rozšíříme obzory a rubriku Snídaně o opravdovou hotovou hotovku, kolem které prostě nešlo projít a dělat, že neexistuje. Je mi jasný, že bych si to pak vyčítal ještě dlouhý týdny... Jdeme na to.

Povšimněte si přesně 49 procent brambor v produktu. Být tam o dvě procenta víc, už to není Holandský řízek s bramborem, ale musely by to být Brambory s holandským řízkem. Ať žije EU! Teda do doby, než budeme mít místo Holandskýho řízku Řízek holandského typu. Ale jdeme dál. Krom přesně napočítaných brambor je složení celkem fajn. Na hotovku. Baťovská porno cena je taky fajn. Za snídani ve fast foodech dáte i větší peníz.

Chuťově to taky nebylo vůbec špatný. Na hotovku. Brambory byly kupodivu akorát uvařený a decentně osolený. S chutí brambor, nečekaně. Strouhanka na mase nebyla křupavá, protože se pěkně zapotila po cestě. Ale maso samo o sobě bylo fajn. Hodně nastavovaný strouhankou a bylo to cítit i v chuti, ale samotná chuť masa se nezapřela. Do toho byl trochu cítit i sýr a občas petrželka. Maso bylo namletý na superjemno.

Samotná chuť řízku mně příjemně překvapila a existence petrželky ještě víc. Z Masterchefa by vás za tohle nepochybně vyrazili, ale za necelých 70 korun v Albertu na větší snídani, večeři nebo menší oběd, naprostá paráda. Oba palce nahoru a do Alberta posílám pěknou písničku!

Megagigasuperpauza 2025

Hlásím konec kreativní pauzy! Někdo by mohl říct, že jsem se na vás sprostě vyprdnul. To nemůžu potvrdit ani vyvrátit. Ale alespoň jsem u toho na vás myslel. A díky tomu mám spoustu fotek. Grilovací sezóna sice pár vzpomínek lehce zamlžila, ale fotky se mi vydolovat podařilo. Plus jsem si poctivě dělal poznámky, takže jakoby žádná pauza nebyla. Jdeme na to.

Nether Sauce - McDonald's

Z poznámek: "Pálí hodně, opravdu to není úplný mainstream. Cca sedmička z deseti a to mám pálivý rád. Začátek hodně do kyselosladka a pak ovocný chilli s dlouhou pálivostí. K nugetám sedí skvěle, hranolky dost přebíjí."

Takhle ze staré hlavy si ještě vzpomenu na naprosto neskutečnou cenu toho Minecraft menu, kde jste mohli sbírat skiny do Playstation nebo tabletové verze Minecraftu. Já stihnul sehnat jen fialový lejno (který má teďkom vlastní shake). Vzhledem k ceně mně to ale ani tak netrápí. V samotné hře fialový lejno potěšilo víc než nová pálivá omáčka. Jako promo ale celkem zklamání, protože většina světa jela větší bomby a náš specifickej trh zase ostrouhal.

Caesar Wrap - KFC

Z poznámek: "Hodně krutónů, méně omáčky, vyšší suchost. Kombo pořád dobrý, jen díky menšímu množství omáčky vede spíš pikantní kuře. Trochu se ztrácí vyladěnost, kterou měl bagel.

Je to větší jak Twister, nacenění tak dává větší smysl (mimo poznámky - cena byla o dost větší jak u Twistera), smysl dává i jinej obrázek, ač nešikovnej a nikde se člověk nedozví, co si vlastně objednává. Tentokrát jsem se zaměřil na slaninu. V celkové chuti se ztrácí, samostatně nemá moc silnou chuť, spíš jako uzený maso, ale možná za to může jen silná omáčka. Akorát omáčky bylo až dole, zbytek sušší."

Tolik k poznámkám. Z hlavy se mi tenhle Wrap vykouřil celkem rychle a na rozdíl od bagelu mi nijak neučaroval.

Cheese Fingers - Bageterie Boulevard

Jedna z mála věcí z téhle multirecenze, kterou ještě pořád můžete ochutnat. A rozhodně jedna z věcí, která mi v hlavně zůstala a bohužel ne kvůli pozitivnímu dojmu.

Jedná se rychlovku od Bageterie, takže o malou bagetku na menší svačinu. Omáčka byla fajn. Dokonce moc dobrá. Luxusně sladkokyselá a lehounce pikantní s kouskama papriček. Vytvářela výborný kombo se salátem a majonézou.

Kámen, balvan, hora kamení, plnej kamenolom kameního úrazu byly samotný sýrový nugety. Tak nějak jsem v nich totiž nenašel sýr. Všechen sýr zůstal někde ve friťáku nebo ve fabrice a v bagetě byly dva nebo tři dutý kousky strouhanky. No a tomu prostě nepomůže sebelepší omáčka. K tomu nugety nekřupaly, ale byly gumový a žvýkací.

Za 59 korun českých tak dostanete zklamání v bagetě. Dutý jak fronta u pracáku. Tohle by si znova dal jen ten největší lobotom.

Sekaná v housce - Občerstvení U Hrocha, ZOO Ostrava

Tohle je spíš pro zajímavost, co všechno do sebe můžete natlačit v ZOO. Tohle byla jakási staročeská sekaná v housce se zelím. Samotná sekaná byla celkem dost nastavovaná, ale chuťově naprosto v pohodě. Jen se dost rozpadala. V kombinaci se zelím to bylo fajn, ale dost suchý. Chtělo by to tam nějak zakomponovat omáčku. Samotná houska taky patřila k těm lepším.

Nejde o žádnej gastrozážitek, ale pokud si to porovnáte s místní konkurencí, tak se nad průměr určitě dostanete. Takže pokud zrovna na tohle máte chuť, klidně do ní jděte. Poměr cena/výkon mají U Hrocha asi nejlepší z celé ZOO. I když pořádnou konkurenci by tam všechny podniky potřebovaly jako sůl.

Smashburger Mini - Hood Bistro, Ostrava

Hood Bistro v Hrabůvce. TOPka dámy a pánové. Hned, jak se někde provalí, že přes deset let kdesi v análech internetu hodnotím burgery, tak následuje okamžitá otázka. "Kde mají v Ostravě nejlepší?" Těžká otázka, protože každýmu přece jen sedne něco jinýho. Někdo jede na objem, někdo rád ujetý kombinace a někdo nesnese jiný než medium maso. Plus třeba taková Poruba šla gastrem nahoru ohnivým tempem a netroufnu si tvrdit, že jsem tam momentálně ochutnal byť polovinu burgerů. I tak si ale troufnu s kamenným klidem ve tváři tvrdit, že Hood Bistro v Hrabůvce rozhodně patří do toho nejlepšího, co můžete v Ostravě a širším okolí ochutnat. A pokud milujete smash burgery tak jako já, tak už ani dál nečtěte. Mrkněte na otvíračku a tady dule máte menu:

Zavírají bohužel celkem brzo, takže je třeba se tam stavit před cestou na pivko a ne po ni. To je ale tak jediný negativum, který jsem našel. Smash maso dělají tenoučký, smashnutý jaksepatří. Dobrá houska, hodně omáčky, čerstvá zelenina, lambáda na entou.

Na fotkách je mini burger za 80 korun. Doslova chuťovka a kdykoliv si na něj vzpomenu, slintám. Slintám a slintám. Za stejnou cenu si koupíte Big Mac, ale ruku na srdce. Kdybych bydlel na jihu Ostravy, tak mě v McDonald's už neuvidí. Na další návštěvu jsem nenechal nic náhodě a dal si velikostně plnotučnej Smashburger Oklahoma s nivou a to byla taky pecka. Prostě tohle jsou burgery. Tohle je přesně to, proč burgery znají a dělají po celým světě. Místní už asi znají, nemístní musí poznat. Spousta lidí se teďkom asi mlátí hlavou do stolu, že byli na Colours a tohle by rádi ochutnali. No smůlu máte. Zachránil jsem Ostravu Jih před dopravním kolapsem. Pro mně osobně momentální ostravský top. Mama's, Eatmeat, atd. nejsou špatný, ale tyhlety šťavnatý smashe prostě miluju. Plus člověk ušetří dobrou stovku a burger je tím, čím má být. Větší sváčou do ruky.

Twister Capricciosa - KFC

Další naprosto tuctová věc, ke které musím využít poznámek, protože se mi nezaryla do paměti. Takže cituju poznámky: "Šunka hrozně studená, ale chuťově výborná. Kvalitní maso, ne taková ta česká pizza šunka. Sýrová omáčka taky studená, ale dobrá. Tentokrát mi přišla o chlup míň chemická, ale to může být díky kombinaci s kečupem a celkem pěkným množstvím rajčat. Houby fajn.

S přivřenýma očima opravdu připomíná pizzu s pikantním kuřetem, který se prosazuje asi na šedesát procent. Slušná obměna Twisteru za slušnou cenu. Palec nahoru."

Tož v poznámkách palec nahoru, ale v mozku mám jen stín a živej pocit studené šunky. Jinak šlo o naprostej průměr, kterej sem ochutnal jen proto, abych zkompletoval sérii Pizza Twisterů z let minulých. Pokud vás minul, plakat nemusíte.

Bacon Boy - Goodies from the brothers, Burger Fest Ostrava

Na Burger Fest se vždycky rád zastavím, i když mi je vyloženě proti srsti strategie hranolkovýho monopolu, která stále trvá. Letos jsem ale narazil na stánek s pivem od lidí kdesi od Brna a to je fajn. Brněnský okolí není zrovna místo profláklý pivovarnictvím a tím větší a příjemnější bylo překvapení vynikajícího pivka z Líšně. Na stánek jsem ten den narazil ještě několikrát a burger tak byla letos spíš třešnička na dortu, než cíl celé akce. Ale vybral jsem si výtečně.

Bacon Boy od Goodies from the brothers. Kombinace naprostá klasika, houska měkká jak sny po uplavaných patnácti kilometrech, rozteklej sýr, opečená slaninka no a to hlavní. Medium maso. Ale medium tak medium, že v dokumentu Medium by tohle maso byla na začátku, uprostřed i na konci. Kluci z tohodle podniku by ten dokument mohli i natočit. Perfektní medium a i když si lidi chodili a libovali v jiných stáncích, já sem věděl. Věděl jsem, že jsem si vybral dobře a nemohl jsem udělat líp. Mňam.

Peanut butter toast - Drinkeat, Ostrava

Pokud se chcete zabít nebo alespoň znehybnit a připoutat na lůžko pomocí obezity, těžké cukrovky nebo mrtvice, jednu dobu k tomu byla v Drinkeat skvělá příležitost. Na snídani tam měli Peanut butter toast.

Tohle mě mrzí, že jsem nereferoval dřív. Bohužel v Drinkeat mění menu častěji než většina restaurací ručníky na záchodech, takže bych to nejspíš nestihl sepsat ani bez mé superalkoholové pauzy. Teda kreativní. Kreativní pauzy. Prostě zajdete si na bombovní snídani a za dva týdny je fuč. Stejně jako úsměv vaši doktorky po krevním obrazu. Pořádně hutný sladký pečivo, osmažený na másle. Máslem nejspíš infuzovaný, pokapaný a v tlakáčí mučený. Prostě pečivo po pořádným butterboardingu. Na tom několik plátků rozteklýho čedaru. Všudypřítomná chuť arašídů. K tomu takzavaná rána pro jistotu do srdce, ještě sýrová omáčka. Na tom opečený kopeček ze slaniny a něco zelenýho, aby jste neoslepli na jedno oko ještě dřív, než zaříznete. A že to je zářez. A druhej, třetí, čtvrtej. Tohle by měli lidem dávat až po předložení smlouvy na životní pojistku. Já mám jen jedno finální slovo. Lahůdka. Kombinace sladkýho a slanýho vás pošle do nebe. Buď obrazně nebo ne. Ale vám to bude během jedení jedno, to vám zaručuju. Tak snad se s Peanut butter toastem ještě potkám. A snad tohle nečte moje doktorka.

Cheese Burger - Piter Pane Burger, Sunny Beach, Bulharsko

V roce 2021 jsem v Bulharsku obrážel fast foody křížem krážem a letos přišlo na řadu repete. Bohužel jsem mezitím spi(y)chnul manželku. Obrazně i fakticky. Takže s dalším děckem na krku jsem tentokrát obrážel spíš předražený plážový restaurace a baštil krevety, risotta, lopal fancy míchaný drinky a na fast foody tolik prostoru nebylo. Samozřejmě jsem jich pár obrazil, ale nepotkal jsem nic, co by stálo za větší zmínku. Dokonce ani tu teplou tatarku na pizzu mi tentokrát nestrkali na každým rohu.

Ale jedna zmínka by se našla. Stánek Piter Pane s hodnocením 4,9 na Googlu, to už je něco. Zkusil jsem od nich klasiku Cheese Burger. Cena na Bulharsko vyšší, ale stálo to za to. V podstatě už se blíží tomu, co si člověk představí pod světovým pojmem burger. Pořád to není TOP kvalita typu Hood Bistra (viz výše), ale určitě jde o nejlepší burger, jakej jsem zatím měl na jih od České republiky. Kvalitní a čerstvý suroviny, rozteklej sýr. Nešlo o čedar, ale o nějakou místní napodobeninu. Houska byla fajn. U nás bych řekl průměr, ale v Bulharsku podobný pečivo moc nevedou, takže pro ně to musí být něco extra. Omáčka fajn. Dostat podobnou někde u nás, nepoznám rozdíl. Co mě ale dostalo bylo maso. Balkánci se prostě nezapřou. Chutnalo to jako mix mezi hovězím a nějakou jejich směskou na kebabčety s čubricou. Hlavně ta konzistence byla pružná a pevná a úplně jinačí, než najdete v burgrech u nás. Kdyby si dal Balkánec maso bez čubrici, tak mu asi upadne noha nebo co. Maso bylo ale medium a chuťově opravdu zajímavý.

Každopádně pro mě to byla vynikající fúze bulharské a americké kuchyně, která mi vykouzlila úsměv na rtech a zpříjemnila dovolenou. Pokud se náhodou vyskytujete okolo a máte chuť na burger, rozhodně doporučuju. Už jenom kvůli tomu, že okolo je sice stánků kopec, ale tenhle opravdu vyniká. Hodnocení na Googlu obstálo.

No a to je všechno. Pár měsíců bez recenzí jste přežili a jedeme dál. A šetřit vás nebudu.

Mexická polévka

TATABAZAR 

Budu muset brzdit s Instagramem. Nedávno jsem na můj vymazlenej profil dal příspěvek o vynikající Mlsné kuchařce a naprosto to zbořilo veškerý metriky celé sítě. Najednou tam bylo víc živo jak u Hanychové a to už není sranda, to můžete dostat přes držku. Ona si to hlídá. Takže jsem musel chvíli do ústraní a teď už to zase můžeme rozjet. Takže "Mlsná kuchařka, aneb Fakt je to dobrý!" Jako a teď vážně. Dvě dámy v nejlepších letech s poctivou dvoudeckou červenýho na přebale, ne jeden, ale hned dva luxusní názvy... Tomu se nedalo odolat.

Po otevření zjistíte spoustu věcí. Třebaže tyhle dvě dámy se potkaly kdesi na soustředění. V podstatě ani jedna z nich není kuchařka, ale ta jedna jim na soustředění vařila, protože byla manželka profesora. A tak vznikl nápad udělat kuchařku! Aha! Už jen sehnat ty správný sponzory jako Severočeské doly a.s., Strojmax s.r.o. nebo iRobot a jdeme na to! V dobré půlce receptů je bujón a u další půlky receptů najdete příběh o tom, jak zrovna s tímhle zahvězdíte u návštěvy! Prostě klasa. Lidi adorují Babicu, ale české luhy a háje toho nabízí mnohem, mnohem víc. A já jsem rád, že můžu být u toho. A teď můžete i vy. Přidejte se se mnou do společnosti dam, nalejte si dvě decky červenýho, hrábněte hluboko do špíze pro kostky bujóny a jdeme si uvařit pravou mexickou polévku!

Suroviny:

2 kostky drůbežího bujónu

1 plechovka loupaných rajčat

300 g vepřovýho mletýho masa

1 až 2 plechovky červených fazolí v chilli omáčce

150 g strouhaného sýra

1 cibule

5 stroužků česneku

3 až 5 kostiček tmavé chilli čokolády

5 lžic oleje

sůl

chilli paprička

Tolik k originálnímu listu surovin. Já sehnal i rajčata v plechovce Arrabbiata, který byly taky krásně pálivý. Úplný Mexiko. Zato tmavou čokoládu jsem dal klasickou, protože Chilli Lindt za sto padesát korun mi tam srdéčko hodit nedovolilo. Strouhaný sýr jsem zvolil uzený eidam. Podle fotek z knížky naše dvě vinné mademoiselle taky nepochybně použily eidam. Olé!

A teď postup. V hrnci osmažte na oleji cibulku a česnek. Přidejte mletý maso a smažte asi 15 minut. Nalijte k masu dva litry vody (v receptu jsou dva litry, já bych příště dal max jeden litr, ať je polívka hustší). Přidejte dvě kostky bujónu a povařte. Toho, že to vypadá jak vařený blitky, si nevšímejte.

Pak přidejte loupaný rajčata, kousky čokolády a chilli papričku, případně chilli pastu. Já tam dal chilli papričku a pak i maďarskou černou Pistu. Maďarsko a Mexiko mají stejný barvy na vlajce, takže je to za mě v pořádku. Polévku vaříme dvacet minut. Pak přihodíme fazole a případně osolíme.

Na talíři ozdobíme polívku strouhaným sýrem.

Polívka to není moc dobrá. Není dobrej ani recept. Na druhu stranu jsem si připadal, jako kdybych byl živě na natáčení Babicových dobrot v dobách, z kterých je zhruba i tahle kuchařka (2009). A to zahřeje u srdíčka, stejně jako ta polívka. Ale třeba manželce chutnala a bez problému ji dojela i druhej den. Tak ji zkuste udělat i vaší manželce. Třeba ji bude chutnat. Nebo se s váma rozvede. Nic mezi tím, to vám můžu zaručit.

No a teď ta pecka největší. Tenhle recept je asi ten nejnormálnější, kterej jsem v kuchařce našel. Halt na rozvod se ještě necítím. Ale jsou tam opravdový skvosty plný piva, krabích tyčinek, kuřat zneuctěných plesnivým sýrem nebo pudinkových bomb. Tři podobný nádhery vyberu a udělám na Instagramu anketu. Vítěze uvařím, nafotím a pozřu. A pokud to přežiju, bude tu na vás čekat další článek. A to se vyplatí! Takže sledujte instáč, dejte lajk, sdílení a tak. Ale moc to nepřehánějte. Nechci dopadnout jako Soukup a schovávat se ve svým dvoupatrovým penthousu ve Včku. Ale tak jeho chyba. Měl Agátce udělat Mexickou polívku, třeba by byli ještě spolu...

All you can eat, Asia Buffet, Ostrava

Víte co je strach? Strach o holý život? Když nevíte, kdy to přijde? Černých myšlenek se ne a ne zbavit? I takový pocit můžete zažít v Ostravě. Stačí si zajít do Nové Karoliny nahoru do Asia Buffet a přijmout jejich výzvu All you can eat. Ono to tam funguje už dlouho a asi se ptáte, proč tu nebyla recenze dřív. 

Věc se má tak. Kromě lepší společnosti, která se vozí v Jaugarech v kůži, platí kartou Visa Infinite, usrkává ročníkové brandy a debatuje o akciích, se občas stýkám i s tou, řekněme chudší části společnosti, která jezdí MHDčkem, po pražsku sockou, lemtá nakyslej Ostravar, debatuje s cigárem v hubě o fialové drahotě a prostě se společností, pro kterou jsou all you can eat koncepty stavěný. A znám mraky lidí, pro který je kvantita jídla důležitější než kvalita. Inu, proč ne, každej máme jiný hodnoty. Ale všichni tihle lidi do jednoho, kteří ten all you can eat v Asia Buffet zkusili, mi řekli, nezávisle na sobě, to stejný. "Jednou a stačilo". A když vám tohle tvrdí i člověk, kterej by snědl pytel mouky jen proto, aby ušetřil pětikorunu, tak vás to prostě začne zajímat. Přece to nemůže být až tak špatný? Nebo může?

Pěkně od začátku. All you can eat v Asia Buffet spočívá v tom, že dostanete talíř a mističku na polívku nebo na salát. A pak si můžete nabrat, kolik chcete. Vracet se už pak ale nemůžete. Což, jak zjistíte záhy, vlastně nevadí. Já si nabral od každýho něco, abych měl kompletní zážitek. Odrazil vyděšený výraz paní za pultem, prošel jakousi uličkou hanby, odrážel další nevěřícné pohledy okolostojících lidí, našel si židli a stůl a jal se degusotvat. Tak jdeme na to.

Jako první věc jsem rozříznul masovou kouli a zahlídnul syrový maso. V tu chvíli jsem pochopil, že ten koncept all you can eat je vlastně taková výzva. Boj o přežití. All you can eat and survive. Já rád výzvy. Kouli jsem dal do pusy. Chuť nic moc, maso, sůl, myšinec. Slabý a zdravotně rizikový průměr. Pak jsem ochutnal něco, co vypadalo jako kuřecí nugeta. Chuť soli a glutamátu, nic víc, konzistence nesedí. Aha, ryba. Brutálně přesolená ryba. Ale aspoň dodělaná. Samotnou čerstvost ryby přes kilo soli nelze určit. Určitě jenom nechtěná náhoda...

Po syrových koulích a přesolené rybě jsem chvilku sbíral odvahu a pustil se do závitku. Zase sůl. Sůl, chuť divnýho masa v pozadí. Konzistence nekřupavá až gumová. A tohle já znám. Takhle chutná závitek, když ho necháte ležet na lince od oběda do večera, pak jdete hladový okolo, je vám líto ho vyhodit a i přes vyčítavý a (ač čím dál méně) vyděšený pohled manželky ho dáte do pusy a sníte. Tak přesně takovou konzistenci tyhle závitky měly. A byly zase přesolený, asi aby se zakryl původ masa. A nakrájený na kousky. Kdybych nevěděl, že jídlo se odnáší mimo restauraci a zbytky končí někde v centrální části centra, tak bych Asia Buffet maliličko podezíral i z jídelní recyklace. Zelení by měli radost.

Co tam máme dál. Ha, suši! Survivor po ostravsku. Jdeme na to. Úplně první chuť byla navinulá chuť octu nebo jakýhosi sladovýho alkoholu v pozadí. Asi pokus o nějaký pivní těstíčko. K tomu chuť staré slepené rýže a myšinců. Uvnitř byla krabí tyčinka. To je dobrá zpráva, říkal jsem si s myšlenkou, že možná neumřu. Kousek avokáda nesměl chybět. Původní konzistence a barva avokáda zůstala kdesi v osmdesátých letech. Nebudu lhát, tohle suši jsem nedojedl.

Další lahůdkou byly jakýsi smažený plněný knedlíčky. Něco jako Won ton knedlíčky. Konzistence tvrdá. Kdovíkdy, kdovíjak a kdovíproč byly smažený. Ale chuťově byly v pohodě. Množství soli normální, chuť normálního masa a nějakýho koření. Nejspíš se jednalo o nějaký polotovar, který oni jen prosmažili místo toho, aby ho udělali na páře podle návodu.

Taky jsem si vzal jedno kuřecí křidýlko. Obalovaný v těstíčku a zalitý sladkou chilli omáčkou. To jsem si nechal na konec. Na chvíli, kdy už je vám všechno jedno, protože tušíte, že dnes v noci s váma bude spát váš starý kamarád, explozivní průjem. V tuhle chvíli už jste svolní i k ochutnávce kuřete s kostí. A ono to nebylo tak špatný. Těstíčko samozřejmě zase starší provenience, ale kuře bylo propečený, chutnalo jako kuře a i to těstíčko mělo celkem povedenou chuť. Křidýlko bylo i příjemně pikantní. Tohle si dokážu představit, že začerstva mohlo být celkem super a vůbec bych nečekal, že v asijským bistru najdu dobrý smažený kuře. Ale musíte mít štěstí na tu propečenost. Jinak asi umřete.

Opečený brambory byly hnusný a studený. Nudle byly rozvařený na kaši a celkově takový divný, nechutný. Já si je zalil jakousi sladkokyselou omáčkou, v které tam měli maso. Tím pádem získaly i jinou než olejovou chuť a daly se alespoň z části pojíst.

Do kompotové mističky, kterou dostanete k all you can eat talíři, jsem si nabral broskvovej kompot. Ten byl fajn. Na tom naštěstí opravdu není co zkazit. A můžete si ho vzít celkem dost.

No a tím bych asi skončil. Výzva o přežití, All you can eat v Asia Buffet, je opravdová výzva. Rád sem se připojil do klubu "Jednou a stačilo" a jsem rád, že žiju. Noc jsem přečkal i bez průjmu, ale předpokládám, že jenom díky tvrdýmu tréningu s teplou plážovou bulharskou tatarkou. Asia Buffet je jako glutamátová atomovka. Když už vás nezabije zjevně starý, nepropečený a divný maso nejasnýho původu, tak se vás snaží oddělat extrémním množstvím glutamátu a soli. Talířem z Asia Buffet by měl končit Ironman. Tím by se drsnost soutěže asi zpětinásobila.

Cena je 159 korun. Slabší jedinci nechť si připočtou cenu parte a pohřbu, trochu odolnější jedinci transplantaci alespoň jedné ledviny no a ti největší borci se pak můžou chlubit členstvím v klubu "Jednou a stačilo". A pokud do tohodle fekálního krmítka zavítáte podruhé, tak pak pro vás opravdu nemám slov.

Brambory z Montevidea

TATABAZAR 

Na Instagramu je to nuda. Samý starý vtipy, videa lidí padajících do vody nebo na led, zrychlený a zmatený recepty, který si stejně nikdo nikdy neuvaří, zmalovaný pozérky inzerující pleťový séra, který by si nikdy sami na ksicht nenapatlali, rodiny z děckama dělající divný synchronizovaný tance před kamerou, videa a fotky vašich bezdětných kolegů z exotických krajin, kam vy už se nikdy nepodíváte, všudypřítomný Leoš Mareš a nesmíme zapomenout ani na čtyři pytle plný reklam, hlavně na čínský eshopy prodávající pěkný šunty. Přesto tam všichni tráví svůj volnej čas místo toho, aby se kvalitně samo vzdělávali. Třeba na mým blogu s exkluzivní rubrikou Tatabazar, jejíž podoba s Mimibazarem a sdílenou kvalitou receptur je čistě náhodná.

Samozřejmě i já jsem na Instagramu. To aby mi neunikla žádná novinka od Haliny nebo Babici. Třeba jeden z posledních Babicových příspěvků, ve kterým zrovna on propaguje nealko pivo, je naprosto famózní. Chodící personifikace oxymóronu. A protože se i já snažím zachránit celé generace lidí ztrácejících se v digitálním oceánu, vytvořil jsem exkluzivní šifru, kterou rozluští jen ty nejostřejší tužky v penále a která je vytáhne z Instagramu zpátky do bezpečných vod internetových blogů. Zkuste si to sami. V šifře najdete název receptu.

Ano, jedná se o Brambory z Montevidea. Jedna z nejexkluzivnějších mistrových receptur. Už jen jak o tom receptu vypráví v dílu Babicových dobrot (s01e25), ve kterým se o tento skvost s plebsem podělil:

"Toto jídlo sem nazval Brambory z Montevidea, protože jsem nedávno byl v Uruguayi. Objednal jsem si, samozřejmě jste v cizí zemi, tak nevíte přesně, co dostanete. Dostal jsem todleto. Zhruba. Tak sem si tak to v tom pošťoural. A myslím si, že jsem to nějak dal dohromady. Samozřejmě není to úplně tak přesný, ale tak mi to chutnalo, že jsem si řekl, že vás to naučím. A že vám to ukážu."

No úplně to pak chcete zkusit. A já chtěl. Moc. A musím se pochválit. Asi nikdy se mi nepodařilo uvařit něco, co pak vypadalo jako originál na obrázku z kuchařky. A tady se mi to povedlo na sto procent. Posuďte sami. První obrázek je z webu Babicových dobrot a dole je můj výtvor.

Skvosty. Poměr surovin jsem upravil tak, aby z toho byly čtyři porce.

Suroviny:

400 gramů mletýho hovězího

6 velkých brambor

půlka papričky Habanero

1 zelená paprika

2 velký cibule

4 plátky šunky

4 malý nebo jeden gigantický žampión

3 stroužky česneku

6 lžic strouhanýho ementálu

1 vajíčko

olivový olej

sůl

drcený kmín

koriandr (Babica měl petržel, já měl zrovna koriandr)

Brambory oloupejte a nastrouhejte nahrubo. Na olivovým oleji je opíkejte do křupava, občas promíchněte.

Na druhé pánvi na oleji opečte nakrájenou cibuli, papriku, chilli papričku, česnek, šunku, žampiony a dejte bokem. Na tu samou pánev dejte zase trochu oleje, hoďte na ni maso, opíkejte. Maso osolte, přihoďte zelenino-šunkovou směs.

Opečený brambory na první pánvi okmínujte, osolte a přihoďte k masu a zelenině na druhou pánev. Přidejte nastrouhanej sýr. Vyberte nějakej aromatickej, ať je pěkně cítit. Pak přidejte vajíčko a promíchejte. Babica dával jen žloutek, ale co pak s bílkem žejo. Já dal celý a bylo to fajn. Míchejte až se sýr rozpustí. Přimíchejte petrželku, koriandr nebo něco zelenýho, co máte po ruce. A můžete podávat.

A teď se podržte. Tohle je, beze srandy, opravdu super recept a chuťově to všechno jde k sobě. Nápad s opečenýma a nahrubo strouhanýma bramborama hozeným k masu a zelenině je opravdu fajn. Dokonce si to pochvalovala i moje manželka. Ta manželka, která by už dávno podpálila moji knihovnu s kuchařkama, nebýt Bible na horní poličce. A pochvalovala si to i ohřívaný druhej den. To se u jídla od Babici ještě nestalo. Takže Brambory z Montevidea můžu doporučit opravdu všem a tentokrát nenakrmíte jen záchod, ale i sebe. A to se vyplatí!

Kachní karbanátky se zelím, Bageterie Boulevard

Vítězná bageta Masterchef 2023

Kuba! Rok se s rokem sešel a letošní vítěz bagetové výzvy z Masterchefa je Kuba. Kdo Masterchef sleduje, tak ho asi zahlídnul, kdo nesleduje, asi o něm nikdy neslyšel. Letos se hejtama na internetu k Masterchefovi celkem šetří, takže žádná brýlatá kontroverze jako v roce 2020 se nekoná. Nudná to série... Ale zpátky k bagetě. Soutěžící letos neměli úplně volnou ruku (aby náhodou všichni nepředvedli to, co si nacvičili dopředu doma) a dostali za úkol do bagety nacpat klasický český chutě. Na konci dílu se porotci shodli, že letos nás na pobočkách Bageterie Boulevard budou čekat Kubovi kachní koule. Jdeme na ně.

Tentokrát jsem si nedal ani tu práci zajít do Bageterie Boulevard osobně. Díky rekonstrukci food courtu v ostravské Nové Karolině a faktu, že právě přestěhovali obří budovu plnou hladových ajťáků hned vedle, tak volných míst k sezení v Nové Karolině je teď pomálu a o vychutnání oběda nemůže být moc řeč. Naštěstí nový food court brzo otevře a jídelna pro ajťáky v jejich budově taky, tak nás snad čekají lepší časy. Zkusil jsem teda u Bageterie Boulevard jejich vlastní rozvoz domů, takže vlastně budete mít recenzi v recenzi.

Rozvoz má BB celkem vychytanej. Jídlo přijelo za půl hodiny. Stav baget na jedničku, ještě teplý. Brambory jakbysmet, teplý a lehce křupavý. Snad stejný bych dostal i na živo. Domácí tatarka byla bokem v kelímku, což je lepší než ten kydanec v kornoutu, kterej vás čeká na pobočce. Prostě s dovozem jsem spokojenej. Cena dovozu do centra Ostravy je 59 korun plus 15 korun za obal. To je dost vysoká cena, ale halt za lenost se platí. Pokud děláte větší objednávku a bolí vás nožičky, tak to asi překousnete.

Z bagety na mě po rozbalení nevykouklo nic víc než zelený roští. Ta pravá krása se skrývá uvnitř, pod roštím. Roští bylo z hladkolisté petrželky. Vypíchnul bych její čerstvost. Takhle krásnou zelenou petrželku nekoupíte ani v nejbližším supermarketu. Samozřejmě jsem ji musel trochu probrat a půlku dát bokem, protože jinak by každý sousto chutnalo jak petrželový les a to by byla škoda.

Samotný kachní koule mě překvapily svoji velikostí. Byly přepůlený na půl a i tak budily celkem impozantní dojem. K tomu smažená cibulka, červený zelí, švestková omáčka a již zmiňovaná petrželka. Kombinace, která na první pohled prostě musí fungovat a kterou nepohrdne většina Čechů.

Z prvního kousnutí jsem byl nadšenej. Chuť kachního masa s kmínem, petrželka a k tomu hodně sladký červený zelí. Kachní koule jsou dobře dochucený. Opravdu ucítíte typickou chuť kachny a k tomu kmín. Výborná a nenásilná kombinace. Bohužel ne všechny kousance do koulí byly takhle dobrý. Koule mají lehce gumovou a houževnatou konzistenci. Takovou typickou pro mražený masový koule. Třeba pro švédský koule, který se dají sehnat obchodech. To by mi ani tak nevadilo. Gumovější koule ještě zkousnu. 

Co mi ale po chvíli jedení nebetyčně vadilo byly nerozkousatelný občasný šlachy v koulích. Případně něco, co připomínalo chrupavku. Chrupavky jako takový to nejspíš nebyly, spíš prostě pevný části kachních stehen, který k mletí nejsou úplně dělaný. Oni to zmiňovali i porotci, že normálně se kachna nemele. A vědí proč. Pokud si doma pomelete jen pěkný kachní masíčko, pak bude výsledek určitě super. Bohužel pokud to svěříte nějaké velké firmě, tak do mlýnku v rámci úspory nahážou i kusy, který by normálně skončily v koši nebo u zvířat v misce.

Červený zelí bylo fajn. Bylo ho hodně. Ochucený bylo hodně do sladka a nejvíc v něm byl cítit hřebíček. Se zelím se to má jako s gulášem. Každej si ho dělá po svým. Já mám radši víc do kysela a hřebíček nedávám vůbec. Každopádně červený zelí je ke kachně dobrá volba a ani dochucení nikoho nejspíš neurazí.

Trochu slabší byla švestková omáčka. Švestky jsem v ní tak nějak nepochytil a to ani když jsem ji ochutnal samostatně. Prostě taková trochu lepší a řidší majonéza. Kluznost zvyšovala hezky, ač zrovna u téhle bagety to až tak potřeba nebylo.

Smažená cibulka byla obyčejná smažená cibulka. V Masterchefovi ji Kuba před smažením profesionálně obalil v hladké mouce, aby líp a víc křupala, ale v rámci honby za bezlepkovou variantou v bagetě máme obyčejnou smaženou cibuli bez mouky. Trochu škoda, nějaký to křupnutí by bagetě neuškodilo. Ale cibulky jsem tam měl tak málo, že stejně nebyla skoro cítit. A když už byla, tak nebyla špatná ani bez toho extra křupu.

Celková chuť bagety není vůbec špatná. Chuť kachny s kmínem a sladký zelí převládá. K tomu všudypřítomná petržel a občasná cibule. Omáčka hraje spíš křoví v pozadí. Na bagetu slušná kombinace a občas vám ani nepřijde, že vlastně nejíte plnohodnotnou kachnu se zelím na talíři. Ale objednal bych si tu bagetu znovu? Ani náhodou. A to bohužel jen a jenom kvůli těm pofidérním kouskům v jinak dobrých koulích. Prostě jakmile z pusy musíte občas vytáhnout nerozkousatelný cosi, nemůžete si jídlo vychutnat. Možná měl někdo štěstí a koule měl na jedničku, bohužel já to nebyl. A tak děkuju za zkušenost, ale jednou a stačilo.

Cena bagety je 159 korun. Když se rozhlídnu po okolních fast foodech, tak cena je to přiměřená. Příště bych si ale dal pozor, komu zadávám výrobu koulí a trochu víc si pošéfoval výsledek. Takhle sem si celkem jistej, že za 159 korun bych si mohl zajít na kterýkoliv lehce ucházející meníčko v centru Ostravy a pochutnal si o chlup víc. A vám můžu bagetu Kachní karbanátky se zelím klidně doporučit jen v případě, že jste jedni z těch, co okoušou kachní nebo kuřecí stehno až na samotný kosti a nevadí jim ani všechny ty křupky okolo, vazy, kloubní obaly a podobný dobrůtky plný kolagenu. Dobrou chuť.

Polskie smaki 1

                          

                          

Občas se vyplatí vyskočit ze svoji sociální bubliny. Dlouho jsem trčel v bublině bohatých ajťáků, jejichž největší problém je rozhodnutí, jestli dají za grafickou kartu 28 tisíc nebo 16 tisíc. Nuda. Nastal teda čas na výpověď a s ní cesta za novýma zážitkama. Při brouzdání internetem jsem narazil na zcela novou, netušenou a obří sociální bublinu sdružující se okolo Facebookové stránky POLSKO - nákupy, tipy a doporučení. Sociální bublina čítající něco přes 135 tisíc členů. Lidí, jejichž většina nepohrdne hromadným výletem na Václavský náměstí, lidí, kteří žijí dle hesla "Fialova drahota, čeká nás žebrota" a lidí, kteří by pro levnější máslo ubili dva sousedy zmrzlou cihlou polskýho špenátu. Samozřejmě takovou masu lidí nelze ignorovat. Něco na tom musí být a je třeba to prozkoumat. A nebudu lhát. Jde i o čtenost. Kdyby si jen deset procent lidí z téhle skupiny přečetlo tenhle článek, tak mi to vydělá i na jedno český máslo! Bez akční ceny! A to se vyplatí! Takže si vytáhněte z auta filtr pevných částic, zmuchlejte další exekuční příkaz ze schránky, odplivněte si u volební místnosti a hurá na výlet. A protože pro máslo, prací prášky a jablka tam jezdí všichni a nejspíš na vás nezbyde, mrkneme se na starý dobrý polotovary. Ty tam většinou najdete i po ranním nájezdu.

Sajgonki z wieprzowina - vepřový závitky. Pět vepřových závitků a sladkokyselá chilli omáčka za 6,94 zlotých, což je nějakých 36 korun. Neskutečná cena? A teď si představte, že bývají v akci 1+1 za 60% a podobně. Složení?

Za mě pecka. Snad i lepší než originál ve vašem lokálním bistru.

Chutnají přesně tak, jak vypadají. Křupavý těsto, masová náplň, nějaká ta zelenina. Chuťový překvapení se nekoná. Překvapení je v tom, že za prťavý peníz dostanete vlastně normální chlazený závitky, který jsou poctivý a splňujou přesně to, co si člověk představí pod pojmem polotovar. U mě ve vozíku se naskytly v podstatě náhodou, příští nájezd do Polska už sem si je vezl znova a na jistotu. Rychlá večeře jak vyšitá. Omáčky byla trocha, tak na dva závitky a byla to taková ta sladká chilli klasika, kterou koupíte v každým, i českým, krámu.

Po příjemným zážitku se závitkama sem se vydal na další polskej polotovarovej nájezd. U chladniček sem se trochu zalekl lité bitvy šesti armád o bedny másla, ale u polotovarů naštěstí klid, takže byl čas vybírat. Vybral jsem obří rodinou Pizzu z szynka i serem..

Zase chlazená záležitost. Cena 11,66 zlotých, koupena v akci drugi produkt taniej. To tam hodně frčí. Kupte dvě a druhou máte se slevou, třeba i 70 procent. Po přepočtu ta pizza vyšla na nějakých 60 korun. Podle obalu je pro tři lidi. My jsme se tři najedli, ale jednomu účastníkovi experimentu byli tři roky. Věřím tomu, že pořádnej Čech, kterej se zalekne flašky antiperspirantu víc než flašky rumu, by neměl problém celou pizzu spucovat sám.

Složení celkem fajn. Všimněte si mozzarelly a šunky. Žádnej eidam a výrobní salám.

Vzhledově je pizza celkem nudná. Šunka, sýr, oregano a rajčatovej základ. Bohužel jak nudně vypadá, tak ještě nudněji chutná. Pizza neměla skoro žádnou chuť. Šunka jako taková nebyla špatná, ale sýr působil hrozně unylým a mastným dojmem. Samotný těsto nebylo nic moc. Taky bez chuti. Oregano na pizze mám rád. Bohužel tady bylo víc vidět než cítit a to je co říct, protože oregano je jedna z nejvíc aromatických bylin. Tohle zjevně nebylo to drahý italský. Celá pizza se táhla jako velká mastná nuda. Levná nuda. 

Pamatujete ještě dobu, kdy se před Vánocema u pokladen supermarketů prodávaly CDčka za padesát korun různých interpretů z devadesátek? Tak tahle pizza je vlastně to samý, ale přetavený v jídlo. Pár důchodců asi naláká cenou, ale po prvním puštění se do přehrávače znova nepodívá...

Další polotovar, co mi padl do oka, byly Krokiety z kapustą i pieczarkami. Tady sem se parádně nachytal. Jakožto člověk neznalý polské mluvy sem čekal krokety z bramborovýho těsta plněný zelím a houbama. Nakonec to byla jakási zelná omeleta obalovaná v trojobalu plněná houbama a zelím. Cena 5,99 zlotých, 31 korun českých za pět kroket.

Složení kroket je naprosto luxusní. Kdyby jste se s kroketama plácali doma, tak budete mít skoro, ne-li úplně, stejný složení. A chuťově? Naprostá pecka. Trochu nakyslá chuť zelnýho těsta a zelí se perfektně hodí k houbám. Trojobal byl fajn a i když sem krokety dodělával v horkovzdušné fritéze, tak krásně křupaly a prostě asi nemám co vytknout. Za 31 korun si u nás nekoupíte ani chleba a v Polsku za to máte hotovou večeři s kvalitním složením. Další věc, kterou můžu s klidným svědomím doporučit a jakmile se tahle recenze dostane k českým důchodcům, tak máselný lednice už nebudou jediný místo velkolepých bitev. Pokud teda nebudou v akci i vajíčka...

A na řadě je další pizza. Tentokrát mražená klasika z krabice.

Bistro pizza podlasiak z kindziukiem i czubryca zielona. Já ji měl za šunkovou pizzu s červenou cibulí. Po dlouhým lingvistickým a geografickým výzkumu můžu přinýst exkluzivní novinky. Je to nějaká speciální pizza založená na regionálních chutích polskýho území Podlaskie. Obsahuje nějakou litevskou typickou klobásku Kindziuk, šunku, červenou cibuli a čubricu.

Po rozbalení mně překvapila tloušťka těsta. Žádný rádobyitalský tenký těstíčko, ale pořádná macatá základna americkýho typu. Tloušťkou i konzistencí mi hodně připomínalo pizzu Guseppe. Rozdíl? Tak možná v ceně. Guseppe u nás koupíte okolo 80 korun. Polská Bistro pizza vás vyjde na 7,99 zlotých, což je nějakých 41 korun. Bez mála polovina.

Pizza je bohatě obložená a na první pohled se od nějaké té rádobyprémiové Guseppe nijak neliší. Vlastně ani na druhej pohled. A dokonce ani po upečení a na první šmak.

Je to normální kvalitní pizza americkýho typu. Teda tak kvalitní, jak jen mražená obložená placka může být. Těsto bylo krásně křupavý a nadýchaný. Červené cibule bylo dost. Rajčatovej základ měl i nějakou chuť. Ale nejvíc překvapila ta klobáska se šunkou. Vlastně to spíš působilo jako dva druhy šunky. Každopádně opravdové šunky z opravdovýho masa. Když jste ji ochutnali samostatně, normálně to chutnalo jako výborná uzenina. Taková ta, co si odnesete z farmářských trhů. Prostě pecka. Sýr byl nevýraznej a mohlo ho být o dost víc. Celkově ale pizza působila dost dobrým dojmem a pokud jste fanoušci mražených pizz, tak tohle by klidně mohl být vás novej svatej grál. A za 41 korun? V akci klidně okolo dvacky? Nemám co dodat.

A vlastně mám. Pamatujete na moji Bulharskou etudu? Když si v Bulharsku objednáte pizzu do ruky, nenechte se rozhodit otázkou na omáčku a nějakou si vyberte. Paní vám ji na pizzu nakydá a jdete. A tenhle zvyk mi zůstal do dneška. K Bistro pizze z Podleska jsem zvolil Sos Cezar, mimochodem taky z Polska (4,49 zlotých, 23 korun). Vynikající záležitost s výraznou a kořeněnou chutí. Ještě sem nenašel věc, kterou by s tím nešlo vylepšit.

Zazvonil konec, a multirecenze je konec! A výsledek? Polský polotovary nemají daleko k našim. Složení mají o chlup lepší. Všimněte si, že všude mají řepkový nebo slunečnicový olej, žádný palmový a podobně. K tomu celkem málo zbytečně chemie. Chuťově to záleží kus od kusu. Ze všech těch věci si dokážu představit, že si zase koupím závitky a ty zelný krokety. Pizzu seženete stejné kvality a o stejných chutí i u nás. Ale ta cena! Všechno stojí polovinu toho, co by to stálo nebo co to stojí u nás. A to už je nějakej rozdíl.

Pokud bydlíte u hranic, tak můžu občasnej výlet pro pořádný krowky a pár těch polotovarů jedině doporučit. Jen se obrňte trpělivostí. Pokud se vyhýbáte středečnímu Kauflandu, tak za hranice raději nejezděte. Pokud nemáte problém odhodit dva, tři seniory do škarpy u výdeje vozíků, nemusíte se ničeho bát. Samotní Poláci jsou sympatičtější než kdejaká paní z Hrušky a v případě problému rádi poradí. A pokud platíte kartou, nezapomeňte si zvolit platbu ve zlotých, vyjde vás to ještě o chlup levněji. Tak nájezdům do polských obchodů zdar! Je třeba šířit českou kulturu i k našim severním sousedům...