Všechno jednou končí. Vesmír, život, mládí Pamely Anderson a nebo Eatmeat. Ale zatímco Pamela je pořád kočka, tak Eatmeat to v centru Ostravy balí opravdu. Je to škoda, ale ještě než ukápne a zaschne poslední slza, tak je třeba, aby ukápla trocha omastku na naše a vaše svršky. Tahle skvrna bude samozřejmě trvalá a z obyčejnýho trička se tak stane unikátní vzpomínkový předmět nezměrné hodnoty. Já si to zařídil pomocí jejich speciálu Muffin Burger, na kterej jsem se dlouho díval a jakmile se dozvěděl, že je poslední šance ho zkusit, nešlo jinak. Prostě jsem musel. Zřete!
Maso krásně medium. Tam bych já osobně přidal trochu soli, ale jinak maso super. Do Eatmeat jsem chodíval celkem pravidelně a občas tam dostal maso přepečený hodně nad medium. Tentokrát bylo trefený přesně. Polníček netřeba komentovat, slanina byla krásně křupavá, tapenáda z paprik byla fajn, klidně ji mohlo být o dost víc.
Omáčka z pečenýho česneku byla konzistenčně geniální, chuťově mi ale trochu vadila přílišná hořkost. A dvakrát tolik mi to vadilo v kombinaci se sladkým koblihem. Já miluju kombinaci sladkýho a masa. Já vlastně miluju kombinaci všeho s čímkoliv. Jsem chodící kombinační milovník kombinatoriky. Ale tohle mi prostě nesedlo. Hořká česneková majonéza se sladkým koblihem mi hladinu dopaminu nezvýšila.
A já sám se divím. Burger to byl dobrej, ale potěšení z dobře odvedené ústní práce se nekonalo. Najedl jsem se, udělal hmmm, odešel a bylo. Že by to bylo tím, že to byla poslední návštěva jedné z prvních ostravských burgráren? Je to možný. No stejně je to jedno. Tahle limitka se už nikdy nevrátí a zůstane tak v análech dějin a tohodle blogu. Budiž mu anál lehký, stejně jako Eatmeatu. Amen.
Žádné komentáře:
Okomentovat