Víte co je strach? Strach o holý život? Když nevíte, kdy to přijde? Černých myšlenek se ne a ne zbavit? I takový pocit můžete zažít v Ostravě. Stačí si zajít do Nové Karoliny nahoru do Asia Buffet a přijmout jejich výzvu All you can eat. Ono to tam funguje už dlouho a asi se ptáte, proč tu nebyla recenze dřív.
Věc se má tak. Kromě lepší společnosti, která se vozí v Jaugarech v kůži, platí kartou
Visa Infinite, usrkává ročníkové brandy a debatuje o akciích, se občas stýkám i s tou, řekněme chudší části společnosti, která jezdí MHDčkem, po pražsku sockou, lemtá nakyslej Ostravar, debatuje s cigárem v hubě o fialové drahotě a prostě se společností, pro kterou jsou all you can eat koncepty stavěný. A znám mraky lidí, pro který je kvantita jídla důležitější než kvalita. Inu, proč ne, každej máme jiný hodnoty. Ale všichni tihle lidi do jednoho, kteří ten all you can eat v Asia Buffet zkusili, mi řekli, nezávisle na sobě, to stejný. "Jednou a stačilo". A když vám tohle tvrdí i člověk, kterej by snědl pytel mouky jen proto, aby ušetřil pětikorunu, tak vás to prostě začne zajímat. Přece to nemůže být až tak špatný? Nebo může?
Pěkně od začátku. All you can eat v Asia Buffet spočívá v tom, že dostanete talíř a mističku na polívku nebo na salát. A pak si můžete nabrat, kolik chcete. Vracet se už pak ale nemůžete. Což, jak zjistíte záhy, vlastně nevadí. Já si nabral od každýho něco, abych měl kompletní zážitek. Odrazil vyděšený výraz paní za pultem, prošel jakousi uličkou hanby, odrážel další nevěřícné pohledy okolostojících lidí, našel si židli a stůl a jal se degusotvat. Tak jdeme na to.
Jako první věc jsem rozříznul masovou kouli a zahlídnul syrový maso. V tu chvíli jsem pochopil, že ten koncept all you can eat je vlastně taková výzva. Boj o přežití. All you can eat and survive. Já rád výzvy. Kouli jsem dal do pusy. Chuť nic moc, maso, sůl, myšinec. Slabý a zdravotně rizikový průměr. Pak jsem ochutnal něco, co vypadalo jako kuřecí nugeta. Chuť soli a glutamátu, nic víc, konzistence nesedí. Aha, ryba. Brutálně přesolená ryba. Ale aspoň dodělaná. Samotnou čerstvost ryby přes kilo soli nelze určit. Určitě jenom nechtěná náhoda...
Po syrových koulích a přesolené rybě jsem chvilku sbíral odvahu a pustil se do závitku. Zase sůl. Sůl, chuť divnýho masa v pozadí. Konzistence nekřupavá až gumová. A tohle já znám. Takhle chutná závitek, když ho necháte ležet na lince od oběda do večera, pak jdete hladový okolo, je vám líto ho vyhodit a i přes vyčítavý a (ač čím dál méně) vyděšený pohled manželky ho dáte do pusy a sníte. Tak přesně takovou konzistenci tyhle závitky měly. A byly zase přesolený, asi aby se zakryl původ masa. A nakrájený na kousky. Kdybych nevěděl, že jídlo se odnáší mimo restauraci a zbytky končí někde v centrální části centra, tak bych Asia Buffet maliličko podezíral i z jídelní recyklace.
Zelení by měli radost.
Co tam máme dál. Ha, suši! Survivor po ostravsku. Jdeme na to. Úplně první chuť byla navinulá chuť octu nebo jakýhosi sladovýho alkoholu v pozadí. Asi pokus o nějaký pivní těstíčko. K tomu chuť staré slepené rýže a myšinců. Uvnitř byla krabí tyčinka. To je dobrá zpráva, říkal jsem si s myšlenkou, že možná neumřu. Kousek avokáda nesměl chybět. Původní konzistence a barva avokáda zůstala kdesi v osmdesátých letech. Nebudu lhát, tohle suši jsem nedojedl.
Další lahůdkou byly jakýsi smažený plněný knedlíčky. Něco jako
Won ton knedlíčky. Konzistence tvrdá. Kdovíkdy, kdovíjak a kdovíproč byly smažený. Ale chuťově byly v pohodě. Množství soli normální, chuť normálního masa a nějakýho koření. Nejspíš se jednalo o nějaký polotovar, který oni jen prosmažili místo toho, aby ho udělali na páře podle návodu.
Taky jsem si vzal jedno kuřecí křidýlko. Obalovaný v těstíčku a zalitý sladkou chilli omáčkou. To jsem si nechal na konec. Na chvíli, kdy už je vám všechno jedno, protože tušíte, že dnes v noci s váma bude spát váš starý kamarád, explozivní průjem. V tuhle chvíli už jste svolní i k ochutnávce kuřete s kostí. A ono to nebylo tak špatný. Těstíčko samozřejmě zase starší provenience, ale kuře bylo propečený, chutnalo jako kuře a i to těstíčko mělo celkem povedenou chuť. Křidýlko bylo i příjemně pikantní. Tohle si dokážu představit, že začerstva mohlo být celkem super a vůbec bych nečekal, že v asijským bistru najdu dobrý smažený kuře. Ale musíte mít štěstí na tu propečenost. Jinak asi umřete.
Opečený brambory byly hnusný a studený. Nudle byly rozvařený na kaši a celkově takový divný, nechutný. Já si je zalil jakousi sladkokyselou omáčkou, v které tam měli maso. Tím pádem získaly i jinou než olejovou chuť a daly se alespoň z části pojíst.
Do kompotové mističky, kterou dostanete k all you can eat talíři, jsem si nabral broskvovej kompot. Ten byl fajn. Na tom naštěstí opravdu není co zkazit. A můžete si ho vzít celkem dost.
No a tím bych asi skončil. Výzva o přežití, All you can eat v Asia Buffet, je opravdová výzva. Rád sem se připojil do klubu "Jednou a stačilo" a jsem rád, že žiju. Noc jsem přečkal i bez průjmu, ale předpokládám, že jenom díky tvrdýmu
tréningu s teplou plážovou bulharskou tatarkou. Asia Buffet je jako glutamátová atomovka. Když už vás nezabije zjevně starý, nepropečený a divný maso nejasnýho původu, tak se vás snaží oddělat extrémním množstvím glutamátu a soli. Talířem z Asia Buffet by měl končit
Ironman. Tím by se drsnost soutěže asi zpětinásobila.
Cena je 159 korun. Slabší jedinci nechť si připočtou cenu parte a pohřbu, trochu odolnější jedinci transplantaci alespoň jedné ledviny no a ti největší borci se pak můžou chlubit členstvím v klubu "Jednou a stačilo". A pokud do tohodle fekálního krmítka zavítáte podruhé, tak pak pro vás opravdu nemám slov.
