Langoš s tatarkou a kečupem, České Bistro, Ostrava

Každej to zná. Okolo něčeho chodíte měsíce a měsíce. Měsíce přemýšlíte, kdy to konečně přijde. Kdy seberete koule ze země, přiblížíte se a ... A pak to buď klapne nebo ne. Mi to neklaplo. Okolo Českýho Bistra v Nové Karolině chodím měsíce. Měsíce tam koukám na langoš samuraj s grilovaným párkem a měsíce přemýšlím, kdy si ho objednám. A když už se rozhoupu, tak paní za pultem vystřelí, že mají jenom klasiku. No zase nic. Samurajo-langošový incel jsem a samurajo-langošový incel zůstanu... Tak jdeme alespoň na tu klasiku.

Ano, i tohle si můžete koupit na oběd v Nové Karolině v Ostravě. Klasický langoš se vším. S trochou štěstí možná i jinačí langoš, ale spíš ne. O tom později. Takže klasika.

A nebudeme chodit okolo horkýho těsta. Tenhle langoš byl... byl naprosto otřesnej. Hrůza a katastrofa. Radši bych jel krokem padesát kilometrů za plným hovn*cucem v kabrioletu než si tohle objednal znova. Těsto bylo naprosto proch*aný olejem. Ale tak, že při zakousnutí se vám do pusy vlilo víc oleje než do pusy dostalo těsta. Mimochodem oleje pěkně starýho. Vůně i chuť starýho friťáku zaručena.

Sýr byl ten nejlevnější eidam, kterej najdete v zadní výprodejové polici supermarketu. Tatarka a kečup nějaký ARO z plastu. Česnek byla snad jediná pozitivní věc. Bylo ho tam tolik, že občas přebil i ten zbytek. Samozřejmě z vás pak táhnul na dva metry, ale to mi nevadí.

Prostě fekální zážitek s česnekem. Naprosto srovnatelnej s All you can eat v místním Asia Buffetu. A kdybych si měl vybrat, zajdu radši tam než znova do Českýho Bistra. Mimochodem kromě samuraj langoše neměli ani žádný další ze třech speciálů. Jen klasiku. Takže se jim s tím spíš jen nechtělo drbat. A možná je to tak lepší...

Cena 69 korun. Samozřejmě nedoporučuju. Ani za desetikorunu by nestál. A když tak zpětně čtu recenze na Googlu, tak nejsem jedinej. A není to tím, že bych byl zmlsanej z Maďarska. Jen opravdu nevidím jedinej důvod, proč by tohle měl někdo jíst ve fast foodovým svatostánku. Tečka. Brrrr. Víc nic. Snad ještě fuj.

Mac&Cheese Cheeseburger, KFC

MAC & CHEESE

Dnes bych si dal těstoviny do Cheeseburgeru. Děkuju. Hahaha! Cože? To fakt někdo dělá? Tak jdeme na to!

Dva stripsy, plátek sýra, slanina, sýrová omáčka, BBQ omáčka a těstoviny se sýrem. V housce. A to jsem myslel, že pro ty opravdu nejvíc ujetý jídla člověk musí prolízat kuchařky z raných devadesátek. A ono ne. Stačí si zajít do KFC. No ale není to poprvé. V roce 2023 jsem měl Mac&Cheese Grander a to byla taky ujetina. Taková ujetina, že jednou a stačilo. Hlavně teda kvůli tomu, že za ty prachy už prostě člověk sežene spoustu lepších věcí. Ale Mac&Cheese Cheeseburger? To je jiná cenová liga.

Za 55 korun dostanete tuhle menší umatlanou hroudu ztělesněnýho infarktu. Srdce poposkočí, jestli radostí nebo šokem, to nechám na vás. A už se s tím hrnete do pusy. První kousnutí. Super kuře. Pikantní, křupavý, kuřecí kuře. Prostě KFC. Tohle žádná konkurence nedožene. Ať Přemka posílá kam chce.

Druhý kousnutí. BBQ omáčka, mňam. Sýrová omáčka. Trochu umělá, ale taky mňam. No a pak divná, mazlavá a trochu studenější vložka. Aha! Kolínka! Ke kuřeti. V burgeru. S BBQ omáčkou. Fíha. Kolínka byly uvařený o jednu minutu víc než by měly být na al dente. A ruku na srdce, přesně takhle si těstoviny vařím i já.

Na kolínka v burgeru se nedá zvyknout a každý sousto vás překvapí. Jedete dál. Slanina. Fajn. Plátek sýra. Absolutně nerozpuštěnej. Trochu škoda, ale nevadí. A jíte a jíte a zjišťujete, že vlastně cítíte všechno, co v tom burgeru je. Obě omáčky, kolínka, plátek slaniny, kuře i ten plátek sýra. Nejvíc samozřejmě pikantní kuře, kterýho tam bylo nejvíc. Pak celkem dost BBQ omáčka, ale hnedka za tím jel chuťově zbytek. Mac&Cheese Cheeseburger je až nečekaně vyladěnej sendvič. Ujetě vyladěnej. 

Sendvič jsem měl poskládanej naopak a možná i díky tomu ty kolínka každý sousto tak překvapily. Ale za mě to bylo fajn, protože takhle to byl opravdu unikátní zážitek. Samozřejmě musím poznamenat, že velkej sendvič bych s touhle kombinací asi nedal. To by se mi brzo přejedlo. Ale jako Cheeseburger? Za 55 korun? Naprosto excelentní a originální svačina a příjemný překvapení k tomu. Můžu jenom doporučit. Skoro nemáte co ztratit. 

Jablečné čatní

Tenhle blog je plnej odporných, nechutných, šílených ba přímo fekálních receptů. Prostě uvařím a ochutnám všechno, abyste vy už nemuseli. Ale občas sním i něco, co celkem ujde. A občas to i uvařím. No a někdy se mi zadaří uvařit nějakou pecku, kterou si chci uložit na později, protože ji nepochybně budu dělat znova a znova a pravidelně. Jednou takovou peckou se právě stalo domácí jablečný čatní. A protože sem to tam házel dost od oka, jdu to ještě za tepla zapsat, než se mi poměr surovin vypaří z hlavy.

Suroviny:

800 gramů jablek

180 ml jablečnýho octa

1 lžička kurkumy

0,5 lžičky soli

1 menší cibule

2 lžíce strouhanýho zázvoru

180 gramů cukru krupice

0,75 lžičky garam masala (nebo jedna rovná lžička)

0,33 lžičky mleté skořice

0,5 čerstvé papričky habanero (menší půlka, podle pálivosti)

3 stroužky česneku

Jablka oloupejte, vykrojte jadřince a nakrájejte na menší kostky. Zázvor oloupejte a nastrouhejte. Ať ho máte alespoň ty dvě lžíce. Cibuli a česnek nasekejte nadrobno. Chilli dejte jak kdo má rád. Habanero se sem díky svoji ovocité pálivosti extrémně hodí.

Všechno naházejte do hrnce společně s ostatníma surovinama a kořením, zalijte daným množstvím jablečnýho octa, zamíchejte a přiveďte k varu. Potom zeslabte, nechte probublávat a občas zamíchejte. Za padesát minut až hodinku by vám čatní mělo začít pořádně houstnout a jakmile už tam není tekutina, vypněte a nechte zchládnout. A máte hotovo. Je to fakt perfektní kombinace a zatím nejlepší čatní, který jsem měl to štěstí ochutnat.

A jak tak vidím tu fotku, jdu si zase nabrat...

Valašské placičky

TATABAZAR 

Chtěl jsem manželce udělat radost. A čím jiným, než jídlem! A protože je z Valašska, tak volba byla jasná. V análech české gastronomie (Babicovy dobroty) jsem vyhrabal recept od paní Hany Kaňákové na Valašské placičky. Podle výčtu surovin není pochyb, že tento původní a starodávný recept robily tetky z Valašskýho muzea v Rožnově dřív, než to vůbec bylo muzeum. A co mají Valaši a Babica společnýho? Chlast! Takže slivku do ruky a jdeme vařit.

Suroviny:

1 kg kuřecích prsou

2 lžičky soli

1 lžička vegety

1 lžička kari koření

2 lžíce solamylu

1 lžička sladké papriky

špetka pálivé papriky

mletý pepř

4 vejce

1 dl oleje

6 stroužků česneku

2 velké cibule

olej na smažení

Pokud jste sehnali všechny historické suroviny, jako třeba vegetu nebo kari, tak postup je následující. Maso nakrájejte na nudličky, cibuli nahrubo, česnek prolisujeme. Všechno smíchejte dohromady, dejte do ledničky a nechte odležet. Pár hodin, nejlíp přes noc. Na pánvi rozpalte olej a dělejte na ni z "těsta" placičky, který osmažte z obou stran. Podáváme s čím chceme. Podle paní Hany s bramborem a zeleninovou oblohou.

Samozřejmě zapíjíme slivovicou. Po místním průhlednou. Nebo čímkoliv co píše. A zalejeme pivem. Je to mňamka. Pokud znáte někoho z Valašska, nebojte se ho tímto starodávným receptem oblažit!

Jingle’n Cheese, Don Corleone Pizza, Ostrava

Chuť, která zahřeje

Rolničky, rolničky, blabla bla a sýr... Vánoce skončily, ale jejich duch přetrvává. Minimálně při pohledu na zůstatek účtu. A taky při pohledu na nabídku ostravské pizzerie Don Corleone. Tam ještě furt můžete najít limitku Jingle'n Cheese. Rolničky a sýr v housce, proč ne. Jdeme na to.

Houska, hovězí, vypečená slanina, extra porce čedaru, jalapeno a original mayo. Tolik k popisku na webu.

Realita? Tady někdo smashoval! A smahnul si nejen maso, ale pro jistotu i celej burger. Tekutiny z něj tekly bokem i horem. Jeden z těch burgerů, který přímo vybízí k zakousnutí.

První sousta super. Šťavnatý smashnutý maso. Tenký, ale opravdu udělaný akorát, takže nebylo suchý. Chuťově naprosto v pořádku. Jalapeno kam se podíváš, takže o štiplavou a ovocnou pikantnost nouze nebyla. Spousta sýra. Opravdu obrovská spousta slaniny. Slanina za mě mohla být o něco víc vypečená. Tuplem pak pokud o vypečenosti mluví na webu. Vzhledem k jejímu velkýmu množství pak do burgeru dodávala spíš chuť uzenýho masa než chuť křupavé slaniny, na kterou jsme zvyklí.

To všechno ještě plavalo ve velkým množství original mayo. Chuť original mayo bych popsal jako... majonézu. Plavalo to v majonéze. Možná byla lehce zauzená, ať ji nekřivdím. Houska působila domácím dojmem. Byla to taková ta máslová brioška. V grilu při zapíkání pustila do toho všeho ještě trochu másla.

Takže si to shrňme. Maso dobrý, jalapeno dobrý, slanina tučná, majonéza tučná, houska tučná, hodně sýra. Nebudeme chodit okolo horké kaše. Tohle bylo snad ještě mastnější než Halininy skoro dietní bramboráčky. Burger jsem nedojedl, protože jsem se pod stromečkem chtěl třepat radostí a ne žlučníkovou kolikou. Každopádně chuťově je Jingle’n Cheese taková ta správná prasárna a za 159 rozhodně zajímavej pokus. Pokud bydlíte v Ostravě a máte pocit, že ke štěstí vám schází dvě deka oleje, jděte do toho. Máte posledních pár dní. Pokud ale máte chuť na dobrej a vyladěnej burger, raději se mrkněte někam jinam.

Karpatské (skoro dietní) bramboráčky

TATABAZAR 

Na mým vymazleným Instagramu jste mohli zahlídnout Halinu a její plováky levitující na vodní hladině. Plula k nám s dietním receptem. To už bylo pár týdnů zpátky. Tak snad už se vám vrátil zrak, protože slibovaný dietní recept je konečně tady! A kdy jindy, než po Novým roce, kdy se spousta lidí chce rádoby změnit a třeba začít držet tu dietu. A co je lepší, než skoro dietní recept od té nejznámější české dietářky, velmi vážené Haliny Pawlowské! Přesně tak. Recept na Karpatské (skoro dietní) bramboráčky je tady. Přesně takhle je má Halina nazvaný ve svojí knize, odkud jsem recept uvařil.

Suroviny:

500 g brambor nastrouhaných najemno

cibule

2 rozšlehané vejce

3 stroužky drceného česneku

olej na smažení

mletý černý pepř

sůl

zakysaná smetana

Z nastrouhaných brambor vymačkejte vodu, pak je smíchejte s vajíčkama. Cibuli nasekejte najemno. Spařte horkou vodou a přidejte k bramborům. Přidejte sůl, pepř a česnek. Vytvarujte placky a usmažte na pánvi na oleji. Přebytečnej tuk odsajte ubrouskem. Podáváme se zakysanou smetanou. Konec.

A teď si to rozeberem. Mastný je to jako prase. Jakože takhle mastný bramboráky jsem ještě nejedl. Ani takhle šťavnatý. Nevím, v jakým vesmíru je tohle skoro dietní, ale rozhodně bych tam rád žil a klidně jim dělal prezidenta. Chuťově jsou placky fajn. Chutná to jako šťavnatej bramborák bez typické majoránkové dochuti. Hlavní je tam chuť brambor a česneku. Za mě příjemná změna, i když ty klasický křupavý bramboráky mi sedí víc.

A teď pár dalších postřehů. Blbě se obrací na pánvi. Vemte si dobrý náčiní. Zakysaná smetana mi k nim moc nesedla, tu klidně můžete vynechat.

A jeden rým nakonec. Halininy placky, dietní jak facky! 

A závěr. Doporučuju vyzkoušet. Halina nezklamala!