Chcete se vydat do země, kde si můžete v klidu baštit langoš, aniž by vás zezadu bodnul migrant nožem? Chcete se vydat do země, kde si můžete v klidu natankovat ruskou naftu, u toho si zanadávat na Unii, ukusovat langoš a pak si dojet na nejnovější americkej trhák? Chcete se vydat do země, která jako jedna z mála v Unii dokázala porazit Česko v soutěži o největší inflaci, takže váš langoš už není tak levnej jako kdysi? Máte rádi langoše? Maďarsko je tady pro vás! A než se tam vydáte, tak si můžete přečíst pár mých gastro postřehů.
Začněme tím hlavním a jediným, proč by vůbec někdo do Maďarska vyrazil, langoše! První setkání s pravým maďarským langošem proběhlo na pláži Balatonu, když jsem u sebe neměl foťák. Takže vám bude muset stačit slovní popis. Šlo o sice velký, ale plandavý, asi nedosmažený, těstokolo napatlaný zakysanou smetanou a strouhaným sýrem neznámého původu, kterej by se dal se vší neúctou přirovnat k našemu eidamu. Samotný těsto bylo chuťově fajn. Jako u nás. Kombinace zákysky a sýra tam frčí asi nejvíc, najdete ji pod libozvučným slovním spojením Sajtos-tejfölös. Chutná přesně tak, jak vypadá. Jako zákyska a sýr.
Po prvním celkem nudným langošu jsem se vydal do stánku specializujícím se jen na langoše, abych měl záruku pořádnýho maďarskýho zážitku. Tam jsem pár minut znalecky koukal na menu, tvářil se důležitě jako pán na Eros Piste a zkušeně objednal Töltött Lángosok - Kolbászos-Sajttal. Prohodil pár náhodných a vtipně znějících vět s paní za pultem, zamával kartou a čekal, co dostanu. Dostal jsem plněnej langoš se salámem, sýrem a česnekem nahoře. Takže pro pořádek. Töltött znamená plněný. Sajttal je sýr. Kolbászos měli německy přeložený jako Wurst, no ve výsledku to znamená salám. Nečekejte klobásu. A těch pár náhodně znějících slov po objednání byl zjevně dotaz na česnek.
Těsto bylo křupavý. Mohlo by být nadýchanější. Sýr byl zase nějaký místní random podobnej našemu eidamu. Salám byl hodně vytuněnej paprikáš. Celkovou chuť téhleté macaté placky si každej z vás asi dokáže představit. Útok na žlučník zleva i zprava a složenou židlí pěkně z vrchu. Pokud tohle sníte, ocitnete se v ráji. Nebo v pekle. To už nechám na každým z vás. Ale žlučník vás nepochválí. Je to jako oběd pro hodně obézní dřevorubce. Cena 2500 forintů, takže asi 158 korun. Za ty prachy celkem hodně muziky, ale na mě hodně těžké muziky.
A takhle vypadal další kousek ze stejnýho stánku. Tentokrát jsem se dokázal vyhnout plněnýmu langošu a objednal si klasiku, čiže Lángos Sajtos-tejfölös-Pirítotthagymás. Sajtos-tejfölös už znáte. Zákyska se sýrem. K tomu Pirítotthagymás, to je smažená cibulka. Krásný jazyk. V oleji si langoš buď poležel chvilku dýl, nebo olej pamatoval stovku předchůdců z předchozích dní. Langoš byl tmavší, ale krásně křupavej, uvnitř vláčnej a těsto bylo fajn.
Kombinace sýra a zákysky neurazí, no upřímně ani extra nenadchne a smažená cibulka z IKEA tomu nepřidá nic až tak výjimečnýho. Cena 1800 forintů, cca 114 korun. Po všech těch zdlábnutých maďarských langoších můžu s klidným svědomím říct, že český mi sedí víc. Těsto je v podstatě stejný jako u nás. Někde lepší, někde horší. Ale ta tatarka, ta mi tam chyběla. Tatarka s kečupem, sýrem a česnekem prostě neporažena.
A nejsou to jen langoše, čím jsou živi kníratí maďarští mocipáni. Jedno z jejich tradičních jídel jsou třeba Dödölle. Bramborový šišky, třeba se zákyskou, slaninou a cibulkou. Teď už vám asi došlo, že Maďaři rádi zákysku. Já taky, tak proč ne. Slanina byla krásně vypečená. Šišky nadýchaný, měkoučký, žádný puky. Trochu mi to připomínalo knödel k Schäuferla z Německé Frankonie. Zákyska se k bamborům hodí, slanina taky. Celkem fajn jednoduchý jídlo za pár kaček.
Jak chutná v Maďarsku gyros? Kdesi za náměstím, kam z větší části zavítá jenom místní mládež? Chutná úplně stejně jako u nás. Stejně ochucený maso, stejná náplň, dobrá placka. Cenu si nepamatuju, ale i s plechovkou piva to bylo vyloženě to nejlevnější, co jsem tam měl možnost ochutnat. Halt mimo turistický trasy. Mimochodem tenhle gyros chutnal mnohem líp, než jakej jsem měl tu možnost ochutnat v řeckým Heraklionu. Tam strategie najití autentickýho hladovýho okna tím, že sejdete mimo turistický trasy a vrhnete se do zaplivaných ulic města, nevyšla. A tak jsem ten nejhorší gyros v mým životě baštil v Řecku. Asi jako když v Praze zalezete za Smíchovský nádraží. Brrr. No v Maďarsku jsem měl větší štěstí a na jejich gyros budu naopak vzpomínat s láskou.
Jak jsou na tom Maďaři s burgerama? Jako my před deseti lety. Minimálně teda okolo Balatonu. Na burgery jsem koukal kudma jsem chodil a všude stejná pohádka. Obyčejný tenký maso opečený tak, jak se zrovna zadaří. k tomu random houska a kečup se zeleninou. Jako u nás v moravských vesnicích roku 2013. Na čistě burgerovou restauraci jsem nenarazil, na tu bych asi musel do Budapeště. No pokud dostanete chuť na burger u Balatonu, bát se nemusíte.
Dostanete celkem obstojnýho kámoše. V tomhle případě mohlo být maso trochu víc medium. Co ale musím ocenit je kombinace kečupu a hořčice. Starý, dobrý a tvrdý nádražácký kombo á la český hladový okna z přelomu tisíciletí mě zahřálo u srdce. Správný retro, který nikdy neodmítnu. Čedar ok. Houska byla celkem slušná. Kopec zeleniny, což jsem během nejteplejšího týdne za poslední dekády u vody ocenil. No a hrancle ze starýho dobrýho Makra nebo nějaké jejich maďarské mutace. Není to sice nejvyšší gastronomie, ale milovník burgerů zůstane neuražen a dobře se nají. Cenově o něco levnější jak u nás.
V Maďarsku taky hodě frčí český pivo. A není divu. Jejich ležáky se nedají pít. Mají takovou tu hodně sladkou ocasovitou hnusnou polskou pachuť. Čest výjimkám v podobě pivovarů Soproni a Dreher. A občas můžete narazit na poklad jako broskvový Dreher Peach Light Beer Barack. Ač jsem ovocných piv ochutnal nepochybně přes stovku, tak tohle bylo rozhodně to nejlepší. Nejde o žádnej Radler. Ale pěkně čtyřprocentní plnohodnotný broskvový pivo, který je chuťově vyladěný k dokonalosti. Pokud nejste pivní nacisti a nepohrdnete ovocným pivem, tak Dreher Barack prostě musíte ochutnat. Ucítíte pivo a broskev. Stejnou měrou. Neskutečný kombo. Jako dospěláckej kompot.
Co mě u nich ještě zarazilo je způsob přípravy kuřecího prsa. Kdykoliv jsem tam narazil na kuřecí prso, dostal jsem ho v podobě naprosto natenko naklepané obří masové placky. Buď to tam mlátí půl hodiny před otvíračkou nebo na to mají nějakej lis jak na těstoviny, mandl nebo tak. V tomhle případě byla na mase omáčka z modrýho sýra a slanina. Vypadá to jako scheisse, ale chuťově to byla pecka. Stará dobrá obloha a zase ty nejobyčejnější hranolky nesmí samozřejmě chybět. Milovníkům retro gastronomie zaplesá srdéčko.
A když už nevíte co, dejte si fejkovej Big Mac. Tenký maso, kupovaný secret sauce á la tisíc ostrovů, zelenina, obyčejná houska... Ano, i takhle může vypadat burger u Balatonu. Chuťově v pohodě, ale přesně tohle si uděláte doma k televizi během reklam. Pokud ještě máte televizi. A v ní reklamy.
K tomu všemu jsem měl i tu možnost ochutnat asi 12 různých lahví maďarskýho vína. Všechny stály za vyližpytel. Snad jen jedno nebo dvě šumivý vína se daly vypít. V bublinkách se ztratí kdeco. Samozřejmě tu nechci hanit všechny maďarský vína. Pořádnej tokaj je jistě geniální, ale ten jsem v ruce neměl. Větší štěstí na dobrý maďarský víno jsem měl při koupi u nás v ČR, takže aspoň na tom exportu si dávají záležet.
Ledovou tříšť mají krásně zelenou. A to je asi tak všechno. Nic převratnýho v Maďarsku neochutnáte a stejně dobrej langoš s lepším pivem najdete i u nás. Na druhou stranu pokud máte Maďarsko kousek a dovolená u vody s langošem v ruce je pro vás letní terno, není nad čím váhat. Služby tam mají super. Lidi jsou tam příjemní. Okolo Balatonu se točí velký peníze, vrací se do turismu a jde to tam vidět. Ceny všeho jsou nižší jak u nás. Oproti dovolené na Mácháči ušetříte polovinu, dálniční známku koupíte online za pár šupů a nejhorší dálnice, která na vás po cestě čeká, bude ta česká...
PS: Bacha na papriky. I ta nejobyčejnější paprika vás může překvapit ze zálohy a pokusit se vás upálit zevnitř.
Žádné komentáře:
Okomentovat