Single Big Tasty Bacon, McDonald's

Big Tasty Bacon. Burger, kterej jsem hrdě nosil na tričku dřív, než se většina současných PR specialistů pracujících pro McDonald's vůbec narodila. Nejlepší burger ze všech fast foodů. Král nezdravé výživy. Prezident dělené stravy (půl tuk, půl sůl). A tenhle burger se změnil. Měl jsem spoustu možností, jak se s tím vyrovnat. Skočit z okna, založit protestní hnutí NE 2019, dostat se do politiky, znárodnit McDonald's a vrátit ho zpátky, pindat na Facebooku (kterej ještě pořád nemám) a nebo nad tím prostě mávnout rukou, protože na blbosti a skákání jsem starej a mám lepší věci na práci. A tak jsem nad tím mávl rukou, počkal až se "vrátí", zkusil ho a udělal si vlastní názor. A pokud vás zajímá, tak čtěte dál.

Prve si rýpnu do oficiálního názvu Single Big Tasty Bacon. Spojení slov single a big je podle mě oxymóron jako prase. Pak si rýpnu do oficiálních důvodů. Sjednocení postupů? Jinde to jde, proč by těch pár postupů navíc nešlo přežít dál? Prý to umožní víc inovací do budoucna. Pokud někdo sleduje dění v McDonald's v Německu, tak tam jsou králové inovací a nepotřebujou k tomu omezovat nabídku (viz McRib). Mimochodem to byl taky důvod vyřazení McCountryho (aby si uvolnili gril) a jediná inovace byly roky strávený s Maestrem. Tak snad tou další inovací nebude další sezóna s Maestrem. Jediný reálný plus zatím vidím možnost bezlepkové housky. No a pokud máte hlad, máte si dát většího Double Big Tasty Bacona. Ale velikost není jen o váze. Když ženská chce velkýho chlapa, určitě tím nemyslí těžkýho. Big Tasty Bacon byl prostě kotouč masa s úctyhodnou houskou, geniální omáčkou, kombinací surovin a na rozdíl od Big Macu byl opravdu Big. Už není. Spadl do střední kategorie a všechny obědový burgery, který McDonald's od teď nabízí ve stálé nabídce, mají jen jednu velikost. To je za mě krok vedle, ale třeba přijde nějaká ta slibovaná inovace a zase se to změní. Naštěstí nám alespoň zůstala ta kombinace surovin, tak jedeme dál.

Svýho Single Big Tasty Bacona jsem dostal v krabičce a sáčku, což je za mě plus. Lepší než ten tácek. Krásně se tak roztekl sýr, prohřál vnitřek sendviče a to já rád. Takže tuhle "inovaci" nebo spíš krok zpět chválím. Další pochvala je za množství surovin. Klidně bych i věřil, že zůstalo veškerý množství omáčky, cibule, sýru a slaniny jako v původní verzi, protože v téhle zmenšené byla všeho opravdu hojnost. Takže v tomhle směru si není na co stěžovat. Ze surovin (kromě housky a masa) se tak žádná opravdu nezměnila. Omáčka je pořád krásně kouřová, trochu pepřová, dost tučná, má super konzistenci a nechybí ji švih, kterej je prostě nezaměnitelnej. Osobně podezřívám McDonald's (nebo spíš výrobce Develey), že tak dva nebo tři roky zpátky tu omáčku trochu změnili. Ne moc, ale trochu jo. Ale současná omáčka je taky super a je to ta, co tu byla před dočasným zrušením Tastyho. A já tu omáčku mám moc rád. Opravdu moc rád. A Single Big Tasty Bacon se v ní přímo utápí, takže z toho jsem přímo nadšenej.

Na obrázku mají dva plátky sýra, ale já bych přísahal, že jsem tam měl tři. Dole dva a nahoře jeden. Sýr je taky super. Ementál od McDonald's má krásnou smetanovou a ničím nerušivou chuť. V tomhle množství se dokázal prosadit a hlavně s masem se parádně kombinoval. Pecka. Rajčata jsem dostal krásný plátky. Jako z plakátu. A byly všude. Pokud máte rádi rajčata a ještě radši je vidíte mezi masem a houskou, tak budete velmi potěšeni. Další palec nahoru.

Salátu tam zrovna moc nebylo, ale tak o salátu Big Tasty Bacon nebyl nikdy, takže není ani teď. Naprosto v pořádku. A slanina. Té slaniny přátelé. Té tam bylo požehnaně (viz poslední fotka). Tipuju to na minimálně tři plátky krásně uzenýho vepřovýho, pro který se vyplatí žít. Společně s omáčkou, sýrem, rajčatama, cibulí a masem tvoří srdce Big Tastyho, který tak zůstalo zachováno. Samozřejmě ta cibule je tam taky hodně důležitá. Tam, kde končí švih omáčky, tak tam to ještě o kus dál nakopne cibule. Pro někoho by ji na tak malej prostor mohlo být hodně, ale mě se trefili do vkusu. Dává o sobě znát a to je dobře.

Kombinace surovin se nemění, množství taky ne, jen se shluklo na menší prostor a dává tak víc vyniknout geniální kombinaci. Potud všechno v pohodě. Ale mám trochu problém s masem. Zdá se mi, že se chuťově už tak moc neprosadí oproti zbytku. A není to jen o dost změněným poměru surovin, ale podle mě je to maso i z jiné linky nebo jak to říct. Není to ono. Je o dost sušší a není z něho tak moc cítit kráva. Naštěstí za kvalitním masem do McDonald's asi moc lidí opravdu nechodí. Medium s krásně růžovým vnitřkem tak, jak se burgery mají dělat, ho tam stejně nikdy nedostanete a o kvalitě vstupních surovin si nějak přehnaný ideály taky nedělám. O to víc neberu argument dvojitýho masa na velkej hlad jako argument pádnej. Plátek suchýho masa navíc vás možná víc zaplácne, ale není to ta správná cesta. A už vůbec ne za extra třicet korun. Jestli si McDonald's potřebuje vydělat, měl radši nechat původní velikost a trochu zdražit. Takže maso v Single Big Tasty Bacon můžu ohodnotit přinejlepším slovíčkem průměr.

Single Big Tasty Bacon stojí 95 korun samostatně a 135 korun ve velkým menu. O 60 gramů větší původní Tasty stál o 5 korun víc. No... Vzhledem k tomu, že cena Tastyho se neměnila opravdu dlouho a pokud chodíte nakupovat suroviny do obchodu, tak víte, že za posledních pár let opravdu vehementně rostou ceny potravin, tak to zdražení dokážu akceptovat. Vzhledem k množství surovin za ten peníz asi stojí. Ale! Ale už to není ten exkluzivní burger, na kterej se tak moc těšíte ve tři hodiny odpoledne z práce, kdy jste nestihli oběd a máte hlad jako prase. Protože jakmile ho vezmete do ruky (ano, do jedné ruky), tak vám bude smutno. Je malej. Suroviny fajn, kombinace boží, ale velkej hlad nezažene jako dřív. Už to není burger, kvůli kterýmu jste se do McDonald's chodili zprasit, ucpat si tepny a utišit nezdolný volání někde zezadu mozku.

A to je škoda. To jsem dělal často a rád. McDonald's mi tak na tenhle zážitek už nemá ze stálé nabídky co nabídnout a budu se muset poohlídnout jinde na ukojení mých zprasovacích fast foodových choutek. Škoda. Single Big Tasty Bacon je dobrej burger, ba přímo výbornej burger, ale už to není TEN Big Tasty Bacon. Není to facelift, je to nový produkt. Produkt v segmentu, kterej spoustě lidem nebude stačit. Na velkej hlad a řízenou sebevraždu tak budeme muset jinam. Já si to asi pojistím kyblíkem kuřat... Škoda. Nebo ne?

Double Cheddar Beef, Burger King

Sýrové prázdniny (nebo tak nějak)

Ač mám k McDonaldu spoustu výhrad a od pondělka s jejich zmenšeným Big (Medium) Tasty Baconem asi přibude další, tak jedno se jim musí nechat. Jejich web, Facebook i aplikace jsou aktualizovaný v podstatě okamžitě od začátku nové akce. O jednotlivých cenících pro každou pobočku zvlášť ani nemluvě. Tohle mají zmáknutý na jedničku. No a pak je tu Burger King, kterej má novou akci několik dní, ale dozvíte se to jen na živo nebo z polskýho webu. Online servis kvalitou připomínající kvalitu jejich pobočky na hlavním nádraží v Praze. Kdo tam kdy byl, pochopí. No takže mi musíte věřit, že Burger King přišel s novou akcí. Jakási sýrová sezóna, jejíž název si přesně nevybavím (v Polsku jsou to Cheese Summer Vibes). Součástí téhle nové akce je hovězí a kuřecí se spoustou čedaru. Tož proč ne, jdeme na to.

Double Cheddar Beef má dost jednoduchý složení. Dva plátky z kravské mrtvoly (ano milí vegani, víme že baštíme mrtvoly a chutnají nám, nemusíte to psát křídou po parcích), spoustu plátků čedaru, pár plátků slaniny, dva plátky rajčete, salát a sýrovou omáčku. Všechno je to v kukuřičné housce, kterou znáte z jejich Anguse. Složení na první pohled nenásilný a celkem povedený.

Začnu houskou. Burger King naštěstí zvolil housku z Anguse, která patří k těm jeho kvalitnějším houskám a hlavně k houskám s větším poločasem rozpadu. Pamatujete na Double Bacon King? Ten v podstatě nešel ani sníst a pro lidi s nižší stresovou toleranční hranicí to byla přímo rozbuška. Houska z Anguse je ale pevnější a ač se v půlce tvářila, že to hodlá vzdát, tak poctivě držela až do konce. Chuťově je to taky jedno z těch lepších pečivovitých pečiv. Má nenásilnou chuť, která neruší zbytek sendviče. Jedno minus bych ale našel. Nějakou záhadou do sebe vcucnula veškerou omáčku.

A teď starší občanko raď. Je to chyba housky nebo použité omáčky? Já bych v tomhle případě obvinil omáčku. Je hrozně řídká a jemná. Ideální kandidátka na procházku v porézní housce. A je to škoda. Škoda škoda veleškoda. Ta omáčka má totiž opravdu extrémně zajímavou chuť. Jestli si někdo kdy stěžoval na chemii v sýrových omáčkách, tak z téhle mu vypadne oko. Je supersýrová a zároveň s obřím taveným dozvukem. Ale tak taveným, že člověk chvilku neví, jestli v puse válí tavící soli nebo rychlosůl z uzenin. Prostě zase něco, co tu ještě nebylo. Nějak takhle budou chutnat ty slavný sýry ve sprejích v USA, bez kterýho si tamní texaský obézní obyvatelstvo neumí představit ranní toust.

Což je fajn možnost a zážitek ochutnat. Bohužel se vám všechna tahle omáčka vsákne do housky a od rozbalení máte tak třicet sekund na to nějakou odchytit a ochutnat samostatně, abyste svoje zážitky mohli předat dál pomocí blogu moderního vzhledu s vtipnými články od experta na dělenou stravu a zdravé stravování. Pak už totiž o omáčce neuslyšíte. Z housky cítit není, na mase cítit není, prostě ji najednou není. A to i přes její opravdu silnou, steroidama nahnanou chuť. Takže omáčka dobrá, ale tak na postříkání hranolek. Do burgeru moc ne. Nebo možná kdyby ji bylo třikrát, čtyřikrát víc, tak by to byla pecka. Taková pecka, že by se ten burger mohl po čedaru třeba i jmenovat. Moment...

Zbytek nic extra. Salát ušel, ale bylo ho málo. Dva plátky starýho rajčete, který svoji vláhu nechalo někde jinde, nenadchnou. Slaniny bylo dost. Dodávala krásnou uzenou chuť. Ale taky tak nějak umělou. Spousta čedaru na mase a mezi masama se popravdě taky trochu ztrácela. Což je vzhledem k jeho velkýmu množství opravdu husarský kousek. A maso má za mě dva body z deseti. Bylo hrozně suchý. Jako sníst pytel písku. Jestli ho dělali dvě hodiny dopředu nevím, ale rozhodně tak chutnalo. Takže kromě zajímavé omáčky mě vlastně nic nepotěšilo. A vzhledem k množství omáčky vlastně ani ta ne. Celkovou chuť tvoří suchý maso, trocha sýra a nic jinýho. Slabota.

Jo a cena? 159 samostatně a 209 v menu se středníma hranolkama a pidi bezedným kelímkem (0,35l). To abyste z těch hranolek náhodou neztloustli a malej kelímek vám pomohl v pohybu při běhání sem a tam pro pití. Double Cheddar Beef je propadák, poměr cena/výkon je propadák, padesát korun za pár hranolek a pidi kelímek je propadák. Tímhle si u mě Burger King plusový body nezískal. Kdyby tam bylo několikrát, a to doslova několikrát víc omáčky. Tolik omáčky, že by z toho tekla a byla všude, tak by ten burger byla pecka. Pecka, jaká tu dlouho nebyla a která by možná smázla sýrovku u konkurence. Takhle je to jen krádež peněz za bílého dne.

A pokud už jste si Double Cheddar Beef náhodou koupili a v půlce vás začala ta suchost obtěžovat, zabalte si ho, doneste domů, ohřejte v mikrovlnce a nakydejte na něj svoji oblíbenou omáčku. Já si na něj nakydal Street Spirit od Gastona, kterou jsem poprvé baštil u stánku Punk Food v Kompotu. Mangovo-švestková pikantní chuť si s masem rozumí a najednou se ten burger dal sníst. Po pravdě mám chuť se na Burger King příště vyprdnout úplně a rovnou si zajít na čerstvýho burgera. Cena bude stejná a zážitek mnohem lepší. Je sice fajn, že Burger King nabízí ve čtvrtky 1+1 Whopper zdarma, ale začíná to být jediná chvíle, kdy se tam člověku vyplatí zajít. Ale tak třeba mě Cheddar Chicken přesvědčí o opaku...

No ale aby nebyla tahle recenze jen negativní slepenina, tak Burger Kingu se jedna věc povedla. Jsou to ty jejich nový Kuleczki Mozzarella z pomidorami. Jedna kulička vás vyjde na desetikorunu, ale na rozdíl od Double Cheddar Beefu za ty peníze, alespoň na ochutnání, stojí. Není to totiž jen Mozzarella v trojobale z friťáku, ale jsou to komplet Arancini. Arancini jsou smažený plněný kuličky z rýže. Takový opravdu vytuněný rizoto vyfiltrovaný přes friťák. Do teď jsem měl Arancini jednou v životě ve fine diningovým Bamboo v Ostravě a žádná pecka to nebyla. Ale nikdy by mě nenapadlo, že je příště potkám ve fast foodu. Takže za tohle má u mě Burger King plus, díky kterýmu na něj ještě úplně nezanevřu.

Arancini v podání Burger Kinga jsou z rýže ochucené rajčatama a nějakým asi oregánem, uvnitř kus mozzarelly a celý je to obalený v bylinkovým trojobalu a osmažený. Chuťově je to dost silný a dobrý. Pořád je to jen rýže s rajčatama, bylinkama a sýrem, ale mě to sedlo. Sedlo mi to víc než několikanásobně dražší Arancini v klasické restauraci. Takovej finger food si nechám líbit a klidně těch pár extra peněz za jeho vyzkoušení uvalím. Ale za suchý maso bez omáčky ne. Takže Double Cheddar Beef za zkoušku nestojí (ledaže by jste si řekli o čtyřnásobnou porci omáčky a obsluha s tím neměla problém), ale ty jejich mozzarellový koule klidně zkuste. Ty za ten zážitek stojí. Jen je berte jako něco opravdu extra. Pokud máte hluboko do kapsy, tak si za těch padesát korun radši zajděte na velkej b-smart. To je asi momentálně nejlepší poměr cena/výkon ve fast foodech...

Krava-shi, McDonald's

Asie v Meká-chi!

Je na čase zkompletovat asijskou nabídku u McDonald's. Po nevydařeným Kreveta-shi a celkem vydařeným Kuřecí-mo tu máme další názvovou ujetinu a sice Krava-shi. Mimochodem chtěl jsem ho zkusit i v kombinaci s extra sýrem a extra krevetama, ale nějaký mocipán ve vedení rozhodl, že krevety půjdou cpát jen do extrémně hnusné černé housky. Bohužel pro nás všechny. Místo bujaré duorecenze nás tak čeká obyčejná a nudná recenze jen na Krava-shi tak, jak byl zamýšlen a na promo fotky vyfocen. Škoda. Ale netřeba plakat nad rozpadlou růžičkou brokolice. Jdeme na to.

Krava-shi obsahuje hovězí maso, salátový okurky, salát s mrkví, bílou čerstvou cibuli, sezamovou omáčku a honey mustard omáčku. To všechno je v experimentální bíle housce.

Nejvíc čtenáře bude zajímat asi houska. Je to stejná hrůza jako ta černá? Není. Ta bílá je dost dobrá. Dokonce možná o něco lepší než jejich klasický housky. Nepřišla mi tak sladká a byla lehčí. Barvu docílili prý nižší teplotou při pečení. Co je na tom pravdy netuším a upřímně je mi to i celkem buřt. Hlavní je, že bílá je lepší než černá. Transparenci International, Romeu, ostatní osvětové organizace a paní Šabatovou, nepochybně věrnou čtenářku tohoto blogu, ujišťuju, že lepší hodnocení bílé od černé opravdu není založený na nějakých předsudcích. Předsudky mám jen a pouze k zelenině.

A naštěstí žádný z předsudků se tentokrát projevovat nemusel. Salát s mrkví, nebo jak ho vznešeně nazývá McDonald's, "Mix salát", je super. Svěží větší kousky zelenýho, něčeho fialovýho a občas zahlídnete oranžovou. Děti mají radost, ženy mají radost a tím pádem všichni, včetně mně, můžeme mít taky radost. Volbu salátu chválím. Z čeho budou mít ženy menší radost je bílá cibule, ale já bych se ji nevzdal. Celkem se tam hodí a společně se silným kombem omáček dodá sendviči potřebnej švih. Jen její množství by mohlo být větší. V mým sendviči byly tak dva kroužky cibule, což je škoda. Víc cibule prosím.

Co jsem ale pořád moc nepochopil jsou salátový okurky. V Krava-shi máte tentokrát rovnou tři opravdu tlustý kolečka, takže horní část sendviče se vám zaručeně zkusí podívat daleko od části spodní. Pokud jste v pobočce starýho střihu, tak máte papír, kterej vám to zachytí. Pokud jste v pobočce novýho střihu a svůj burger máte na tácku, tak se připravte na pořádnou jízdu vnitřností sendviče a následný znovuskládání. Být ty kolečka tenčí, tak se to možná nestane. Okurky jsem se snažil držet v sendviči, takže se i celkem dost prosazovaly v celkové chuti. Dodávaly, stejně jako v ostatních asijských sendvičích, jistou exotickou příchuť nádražního hladovýho okna. Přijal jsem je s respektem a pochopením, ale příště už prosím novinky bez salátových okurek...

Ještě jsem nepopsal ani maso. No jestli jsem mluvil o nudné recenzi, tak maso se k ní náramně hodí. Suchá placka krávy. Celkem dobrá, ale ta suchost je znát a nebýt tam tolik zeleniny a dvě omáčky, tak do stropu skákat nebudete. Nemůžu si pomoct, ale ještě tak rok zpátky mi maso od McDonald's přišlo šťavnatější. Poslední kousky, co jsem u nich měl, šťávu neviděly snad ani před zmražením. Takže maso taková fast foodová klasika. Neurazí, ale ani nenadchne. V době vzrůstající konkurence (mrk mrk na Punk Food) to může být brzo dost málo.

A na konec to nejlepší. Omáčky. Sezamová omáčka od McDonald's je naprosto boží. Alespoň mě opravdu sedí. Má silnou, nefalšovanou, intenzivní a exotickou chuť sezamu. Možná si ji budete pamatovat z krevetovýho McWrapu, kterej byl neméně boží a to i právě díky omáčce. Bohužel si do Krava-shi nemůžete krevety z Kreveta-shi přidat, což je vzhledem k tomu, že jsou v nabídce a stačilo by jen trochu upravit software objednávacích panelů, naprostá hereze. Samozřejmě si můžete koupit ty obalovaný finger food krevety a do Krava-shi si je narvat. Ale i tak je to zabitá příležitost. Trochu víc kreativity a volné ruky by neuškodilo. Zato si to Krava-shi můžete přidat třeba Jalapeno papričky... Kdo o tom rozhoduje?

No a další omáčka je Honey Mustard neboli miláček-medíček hořčice (taky umím vymýšlet blbý názvy McDonalde!) :). Tu fanoušci nezdravýho stravování znají, protože ji McDonald's posledních pár let používá dost často. Je sladká a hořčicová a sama o sobě tak lehce nadprůměrná. Ale v kombinaci se sezamovou omáčkou se až nebezpečně doplňujou. Sladká a lehce pikantní chuť se k silné chuti sezamu opravdu hodí a kombinaci omáček hodnotím hodně dobře. A celkem závidím tomu, kdo má vymýšlení kombinací omáček na starosti. Takhle si s tím vyhrávat musí být super zábava a když se k tomu ještě povede výsledek, tak to musí být parádní šichta.

Celkově během pozřívání Krava-shi ucítíte hovězí maso, salátový okurky, kombinaci silných omáček a občas salát nebo housku. Pokud máte hodně cibule, tak nejspíš ucítíte i tu. Taková celkem vydařená kombinace, která vás ze židle určitě nevystřelí, ale dovolí vám si sendvič v klidu vychutnat. Z šedýho průměru tak Krava-shi dostane spíš povedená kombinace omáček než bílá houska. Za mě je to nadprůměrnej kousek a pokud máte chuť na krávu od zlatých oblouků, tak Krava-shi stojí za ochutnání. Cena je 119 korun samostatně a 159 korun v menu se skleničkou. Tuhle cenu obhájí snad jen ta sklenička, protože sendvič je to velikostí ne o moc větší než McRoyal, takže poměr cena výkon bohužel dost pokulhává. I tak ale za to ochutnání stojí.

PS: A jestli chcete můj osobní žebříček asijských týdnů, tak na prvním místě to bude Kuřeci-mo, pak Krava-shi, linoleum, výplň žíněnky na severočeské základní škole a pak Kreveta-shi. Ta houska je opravdu ryzí fail a zajímaly by mě statistiky, kolik lidí si na Kreveta-shi zašlo víc než jednou. Celkově se mě ale tyhle asijský týdny hodně líbí a návrat skleniček beru jako malou osobní výhru. Už jsem doma pomalu přestával mít z čeho pít a radši si k nové skleničce dám burger než švédský masový koule. Tak snad příští kolo skleniček neuvidíme za dalších sedm let nebo kolik to bylo... A finger food taky můžu jedině pochválit. Jen tak dál.

PPS: Taky jsem zkusil novej milk shake černý rybíz a ten je fajn. Chuť rybízu je opravdu silná a přesto díky spoustě cukru není kyselá. Dost svěží. Za mě povedená a na současný vedra jak dělaná příchuť. Taštičku jsem ještě neměl, ale to jejich černý těsto mě moc netáhne (opět bez předsudků, paní Šabatová)...

Salsiccia a lanýž, Bageterie Boulevard

Kdyby si někdo mně cizí přečetl můj blog a pak mi měl položit jedinou otázku, byla by to nepochybně tahle: "Žereš někdy i něco jinýho než hamburgery?". A odpověď by byla... ano. Ano, někdy si dám i věci, co jako hamburger jen vypadají, ale nejsou. Třeba jako tentokrát v Bageterii Boulevard. Zaujala mě jejich exkluzivní promo nabídka Salsiccia a lanýž. Poslední jejich exkluzivní promo, Opravdový master, bylo totální selhání. Bageterie Boulevard si pak musela na Facebooku nasypat popel na hlavu a přiznat, že to v kuchyních prostě nezvládají. Bohužel jsem to odnesl i já a tak rozhodnutí, jestli vůbec Salsiccia a lanýže ochutnat, bylo dost těžký. Ještě u pokladny sem si tím nebyl úplně jistej, takže na otázku "Co si dáte?" sem pár sekund jen blbě čuměl. No nakonec jsem do toho šel...

A důvod? Miluju kvalitní italský potraviny. V Ostravě a ostatních megapolích rostou italský obchůdky jak lanýže po lehkým dešti a věci, který v nich seženete, jsou neuvěřitelný. Jedno ochutnání originální Salsiccie, kvalitního Pecorina, domácí Mozzarelly nebo božskýho Guanciale a člověk hned začne litovat, že žije v kotlině libových párků a eidamů. Nechápejte mě špatně. I já si moc rád dopřeju slovenskej točenej opečenej na pánvi. Žil jsem na kolejích dost dlouho na to, abych na podobný věci nikdy nezanevřel. Ale takový Guanciale je prostě to nejlepší, co lze udělat z prasete. Jedna z těch věcí, kvůli kterým prostě nikdy nebudete vegetarián nebo militantní vegan. Problém těchhle italských dobrůtek je ale jejich cena. Návštěva zmíněnýho italskýho obchůdku člověka vyjde na celodenní výplatu a to si odnese pár věcí, který za tři dny už v ledničce nepotká. Ale ta chuť, ta chuť za to stojí.

Kuchař Tomáš Juřík vzal tyhle vynikající italský dobrůtky a proměnil je v sendvič. No sendvič. Slovo sendvič v případě takových surovin trochu zní jako urážka. Takže znova a lépe. Vzal Focaccinu, nacpal do ní Salsiccii, Pecorino, vařený brambory, baby špenát a lanýžovou majonézu. Celkem jednoduchá kombinace, která by mohla fungovat.

A funguje! Funguje dokonale. A ne jen díky geniální kombinaci, ale i díky opravdu vynikajícím surovinám. Třeba Focaccina. Italská houstička byla celkem hutná, krásně rozehřátá dokřupava a chutnala po olivovým oleji a soli. Někdo by mohl namítnout, že byla docela mastná. Byla. Ale byla prostě boží. Držela tvar až do konce a nedokážu si představit lepší volbu pečiva. Největší peckou ale nebyla Focaccina. Byla to Salsiccia. Italská klobáska z vepřovýho masa a koření. Cítíte jen vynikající chuť čerstvýho masa a lehký koření. Tahle Salsiccia je úžasná a geniální. Takhle dobrýho vepříka v českých uzeninách opravdu nenajdete. Ledaže si uděláte domácí zabíjačku. A ani pak nevychytáte to správný koření tak, jak to umí Italové v Salsicii. Dostala mě do kolen, nebudu lhát. Množství bylo na jeden sendvič víc než dostačující. Skoro v každým soustu jsem měl krásnej kus téhle italské klobásky.

Další výraznou chutí bylo Pecorino. Pecorino je tvrdej ovčí sýr a jako takovej je hodně aromatickej a výraznej. Je to takovej parmazán na steroidech. Kdyby Pecorino ochutnal někdo, kdo celej život baští jen český eidamy a goudu, tak mu z něho praskne hlava. Na Wikipedii píšou, že je hodně podobný Nivě. To je kravina. Pecorino nemá s nivou společnýho vůbec nic. Ale sýr je to opravdu výraznej a neztratí se nikde, kam ho vrznete. Kdo nezná, musí napravit.

No a protože se ekonomika, platy a ministerstvo práce a sociálních věcí řítí neřízeně kupředu, tak je třeba za něco utrácet ty milióny, o který si všichni polepšíme. A co je na to lepší než lanýže? Nic. KFC už to ví a teď to zkouší i Bageterie Boulevard. Takže můžeme přímo srovnávat s lanýžovou majonézou ze Zinger Truffle. A hned na začátek pochválím BB, která tenhle boj vyhrála. O míli. KFC mělo jejich lanýžovou majonézu výraznější spíš po čuchu než po chuti a měla takovej trochu moc plynovej odér. Majonéza od BB byla taky cítit nosem po lanýžích, ale měla vůni vyladěnější. Nebyla tak vtíravá a byla o to víc příjemná. Chuť byla jemnější a přitom lanýžovatější. Nevím, jestli BB omáčku dělalo z kvalitnějších lanýžů nebo se ji jen povedlo líp dochutit, ale byla opravdu o dost lepší. Dokonce by mohla sednout i lidem, kteří s lanýžema ještě tu čest neměli. Nemusím asi podotýkat, že v kombinaci s italskou Salsicciou a Pecorinem to byla jízda králů. Co králů... Jízda samotnýho císaře. Parádní jízda plná fanfár aktivující i ty nejzadnější neuronový spoje slasti.

A proč ty vařený brambory, ptáte se? Ty tomu celku dodaly zajímavou texturu a hlavně zjemnily silný chutě ostatních surovin a tím jim dovolily se spojit v krásnej orchestr chutí. Přímo geniální tah. Pan kuchař Tomáš Juřík si u mě získal respekt jako málokdo a to jsem o tom člověku ještě včera neslyšel. Zelenej baby špenát je pak taková třešnička pro oko. V celkové chuti nevynikne. Ale i oko si zaslouží občas potěšit, takže i ten baby špenát beru jako dobrou věc.

Takže si to shrňme. Máme tady naprosto famózní kombinaci exkluzivních surovin a tentokrát si dali i v kuchyni opravdu záležet, takže naprostá spokojenost. Houstička byla otoustovaná, klobáska opečená, sýr rozteklej, brambory nahřátý, lanýžová majonéza měla pokojovou teplotu a všechno spolu ladilo v nezapomenutelnej zážitek. Že to moc chválím? Já říkal, že miluju kvalitní italský potraviny. A Salsiccia a lanýž od Bageterie Boulevard se u mě trefil do černýho. Samozřejmě cena italských surovin se zákonitě musela promítnout i v ceně, která činí neuvěřitelných 139 korun  samostatně a 209 korun v menu. Ale za tohle já ty peníze rád zaplatil a rád zaplatím znova. Jen se hrozně bojím, že to v kuchyni někdo podělá... To je bohužel loterie, která k fast foodům k naší smůle patří. Ale pokud nepodělá, tak se znova vydám na další nezapomenutelnou jízdu. A pokud nemáte hluboko do kapsy a nepohrdnete pozvánkou do Itálie, tak si zajděte taky. Bageterie Boulevard by měla Tomášovi dobře zaplatit, protože Bageterii doslova zachránil reputaci... Jen těch 70 korun za pár amerických brambor a ledovej čaj mi přijde pořád celkem dost.

Kuřeci-mo, McDonald's

Asie v Meká-chi!

To se tak toulám kolem oběda po jedné z ostravských bašt konzumního kapitalismu a dostanu chuť na mrtvou nedospělou slepici. Automaticky to namířím ke KFCčku a už se vidím, jak do sebe tlačím Mega Pocket nebo Hot Wings. Pak mi zacinká telefon, že našel Wi-Fi a chce se připojit. Wi-Fi od KFCčka. Proč ne. Hned jak najede, tak na mě vyskočí ikonka McDonald's. Kliknu na ni a vidím obrázek krásných skleniček. McChicken taky ujde... A už si to mířím do McDonald's. Tak se dělá byznys! No a hned, jak sem se přiblížil k pokladnám, tak se na mě začal z velké fotky usmívat Kuřeci-mo. Neodolal jsem.

Opravdu podivným a nedobrým Kreveta-shi jsem se jako velkomožný profesionál nenechal odradit a protože máme doma až nepřirozeně velkou spotřebu skleniček, tak nebylo nad čím zrovna dvakrát přemýšlet. A kdy jsem měl vůbec naposledy kuřecí promo sendvič od McDonald's? Napadá mě jen CBO minulý léto a ten musel soupeřit s 1955kou, takže to chudák neměl jednoduchý. V tomhle má Kuřeci-mo zatím navrch. Tak jdeme zjistit, jestli alespoň tenhle Asiat stojí za ty prachy.

Měl jsem ho v provozovně, kde mají starý dobrý krabičky místo tácků, takže jsem dostal krásně prohřátej sendvič s rozteklým sýrem. Plus. Ale všechna zelenina byla na jedné straně a spousta omáčky ztracená v zadní straně papíru. Minus. No zeleninu jsem si přeskládal a šlo se na věc.

Jako první věc mě zaujala houska. Žádný východoněmecký stalinistický pokusy. Obyčejná houska posypaná trochou hrubé kukuřičné mouky a nějakým, asi paprikovým nebo lehkým chilli, kořením. Chuťově spíš do sladka. Konzistence lehce tužší, ale dobrá. Jen byla taková trochu oschlejší. Asi si chvíli poležela, protože Kuřeci-mo zjevně není hvězda večera a netočí se tak často jako jeho barevní bratři. Nebo sestry? Shi-? Mi-? No názvy přenechám japanologům, kterých je v ČR víc než dost, a my jdeme zpátky k jídlu. Takže houska naprosto v pohodě. Ke kuřeti se hodila na jedničku.

Další mě zaujalo maso. Radši v tichosti přejdu, že podle oficiálních dokumentů se to maso jmenuje "plátek Premier" a jdeme rovnou na chuť. Cítit bylo kuře a trochu mastnej obal. Mělo to i konzistenci kuřete. Jestli je to přesně plátek z McChicken nevím, ale je mu sakra blízko. Prostě nasekaný kuřecí prso na kousky, slepený, obalený a osmažený. Nečekejte ohňostroj chutí, ale označení kuřecí si obstojně obhájí. A jak jsem měl chuť na kuře, tak jsem si na tom plátku pochutnal. Za mě do promo sendvičů dobrá volba. Mám u McDonald's radši to jejich obalovaný kuře než ty jejich suchý přírodní placky.

Po pár prvních soustech, kdy jsem nedokázal rozeznat jednu jemnou chuť, jsem ochutnal samostatně sýr a čekalo na mě moc příjemný překvapení. Sýr byl krásně smetanovej a náramně si rozuměl s kuřetem. Podle všeho to měl být pikantní Pepper Jack sýr, ale popravdě jsem cítil jen jeho jemnou smetanovou chuť, která příjemně dokreslovala zbytek surovin ve chvíli, kdy člověk zrovna neměl v puse hodně omáčky.

Omáček jsem tam obecně zrovna moc neměl. Nevím, jestli to byl záměr nebo ne, ale bylo to celkem dobře. Alespoň vynikla chuť masa a chuť sýra. A když už jsem ty omáčky v puse měl, tak to byla taky pecka. Chili lemon omáčku už jsem popisoval v minulé recenzi u Money Bags. "Lemon chili je přesně to, co byste od omáčky se jménem lemon chili čekali. Jako první na vás vybafne silná citrónová chuť. Ne kyselá, ale sladká. Hodně sladká a silně citrónová chuť. Pak se dostaví jemná pikantnost a'la klasická sladká pikantní asijská chili omáčka. Za mě pecka." Na tomhle se nic nemění. A jak se omáčka hodila k Money Bags, tak ke kuřecímu se hodí ještě stokrát tolik. Svěží citronová a lehce pikantní chuť pozdvihne chuť kuřete na vyšší svěží level a díky tomu, že ji tam nebylo zase až tolik, tak ani nepřebije ostatní chutě. Druhou omáčkou je sendvič omáčka. To je ta z McChickena. V podstatě jemná majonéza. Sendviči dodala hlavně kluznost, do vláčku chutí se moc nezapojila. Kombinace omáček je to divoká a od pohledu nevyvážená, ale k tomu kuřeti celkem sedla. No a od pohledu není kombinace jen nevyvážená, ale ještě se sendvič omáčka v lemon chili omáčce tak nějak zdrcla a opravdu to nevypadalo moc hezky. Nebudu ani expresivně popisovat, jako co to vypadá, to přenechám mladší generaci v komentářích na Youtube, ale doporučuju to moc nezkoumat.

Co se zeleniny týče, tak čekejte míchanej salátek s mrkví a spoustu salátových okurek. Exotika přece nesmí chybět. Ale tak jako ke kuřeti proč ne. Změna je život a nemusí všude být pořád jen rajčata. Celkovou chuť sendviče tvoří hlavně lehká kuřecí chuť smaženýho plátku, silně citrónová a dost sladká omáčka, sladká houska, občas sýr a pokud máte v puse okurku, tak okurka. Mě okurky zase vypadaly, takže jsem většinu baštil bokem. A přiznám se bez mučení. Tenhle sendvič mi chutnal. Normálně jsem si pošmáknul tak, jako u McDonald's dlouho ne. Dobrá omáčka, celkem slušný maso, normální houska, dobrej sýr, nevšední zelenina... Jako jo. Někdy je v jednoduchosti síla. Cena je 159 v McMenu. Cenu samostatně uvádět ani nebudu, protože skleničky. Cena za kuřecí sendvič střední velikosti je to dost vysoká, ale za mě za tu ochutnávku stojí. Po Kreveta-shi jsem si spravil chuť a začal se zase těšit na Krava-shi.