Maestro Grilled Cheese, Red Chikker, Jalapeno Burger, polský McDonald's

                          

                          

Už jste doufali v nějakou novinku v českým McDonald's? Ha! Naivky. Pokud chcete ochutnat něco novýho, musíte zavítat za hranice naši malé, roztomilé a čím dál tím víc východní republiky. Ač bydlím kousek od hranic, nikdy sem nepropadl nákupnímu šílenství za hranicema tak, jako snad většina okolohranic bydlících. Vždycky radši podpořím místní. Ale zoufalá doba si žádá zoufalé činy. Takže stačilo málo (přesně jeden komentář tady vpravo v okýnku) a už sem lezl do auta s vidinou nějakých novinek. Nakonec sem spojil příjemný s ještě příjemnějším a udělal si výlet až do Těšína. A co se lokací týče, tak že bylo z čeho vybírat. Když se internetový turista mrkne na Mapy za hranice na počet McDonald's, tak zůstane v úžasu. Na severní Moravě McDonald's spočítáte na vlastních prstech, v jižním Polsku k tomu budete potřebovat plnej autobus lidí bez vážnějších handicapů horních končetin. Teď je mi jasný, proč má provozovatel KFC a Burger Kingů AmRest sídlo v Polsku... No McDonald's si to pytlíkuje sám, což je dvojsečná zbraň. Kdysi jsme byli novinková špička, teďkom nás strčí do kapsy i Maďarsko. Nu což. Jak je na tom Polsko?

Vzhledem k příznivé rodinné situaci (spící děcko vzadu auta) se polská junk food hostina musela konat v autě. Trocha nepohodlí, ale klid je klid. Objednávku jako takovou jsem ale dělal uvnitř. Vzhledově nepoznáte rozdíl mezi českým a polským McDonald's. Až na počet dvojitých w všude okolo. Samotný objednávání funguje stejně jako u nás, přes klikací panely. Takže objednávat můžete podle obrázků a s nikým neprocvičovat lámanou polštinu, což je pecka. Výběr samotnýho jazyka na panelu je schovanej dole v pravo a chvilku mi trvalo ho najít. Ale pokud máte oči a kus mozku, neměl by to být problém. Na výběr je asi šest jazyků, ale češtinu tam nenajdete. Asi odplata za Túrow. Ceny samozřejmě uvidíte ve zlotých. Pokud máte nějakou normální banku, zaplatíte pohodlně vaši kartou a nemusíte nic řešit. Já neřešil ani přepočet na zlotý, výsledná stržená suma mně ale příjemně překvapila. O tom ke konci článku. Objednal jsem čtyři sendviče, zmrzlinu, hranolky a Sprite. U hranolek a Spritu jsem žádnej rozdíl nezaznamenal, takže jdeme rovnou na to hlavní.

Asi největším lákadlem tamější nabídky pro mně byl Maestro Grilled Cheese. Hned z několika důvodů. Obrázek a maso na něm. Epesní tloušťka masa, který byste mohli v nouzi použít místo cihly při stavbě baráku. K tomu dobře vypadající sýr. V Polsku jsem měl to štěstí strávit pár měsíců života a jejich sýry jsou o třídu lepší než naše. Alespoň ty, který si tam baští sami. Vývoz bych nechal bez komentáře. A ten vrch na sýru. Takovej správně organizovanej burgerovej bordel. Obrázkem mě teda nalákali. Výsledek?

Nuda jak cyp. Plus toho grilovanýho sýra mi šoupli naspod místo navrch. To se v českých McDonald's kdysi stávalo celkem pravidelně, ale za poslední léta zamakali na procesech nebo školeních jako takových a dlouho jsem to nepoktal. Každopádně jinak v burgeru bylo všechno, co tam mělo být. Viz popisek. Mistrzowski burger z soczystą wołowiną, chrupiącymi plastrami bekonu oraz pysznie roztopionym kotletem serowym i serem topionym cheddar. Smaku dopełniają wyraziste pikle z prażoną cebulą oraz sos musztardowy w stylu amerykańskim i keczup.

Takže hovězí maso, slanina, grilovaný sýr, čedar, nakládaný okurky, smažená cibulka a kečup s hořčicí. Hned na první pohled mě zaujala slanina. U nás dostanete zvadlou a plandající slaninu, trochu tvrdší, ač chuťově dobrou. V Polsku dostanete slaninu víc vysmaženou, křupavou, chuťově silnější a celkově o dost lepší. Klidně bych se vsadil o tři zlotý, že Poláci mají na slaninu jinýho dodavatele než my. Další velkej rozdíl jsem zaznamenal v nataveným čedaru. Zatímco čedar od McDonald's u nás má jemnou, smetanovou, až skoro žádnou chuť, v Polsku měl čedar opravdu výraznou sýrovou a trochu navinulou chuť. Další mezistátní rozdíl. Takže slanina a čedar mi učaroval.

Zbytek už byla klasika a průměr. Snad ještě ten grilovanej sýr byl fajn. Takovej lehčí hermelín. Ale nic, co by člověka vystřelilo do střechy auta. Naše verze s Hermelínem sedí mým pohárkům víc. Další minus u mě Poláci získali u masa. Bylo snad ještě sušší než u nás. Taková suchá hovězí placka. Náš McDonald's má taky suchý masa, ale přece jen o něco málo míň. Chuť samotné krávy je asi stejná. Žádný Angus nebo Limousine bych v tom nehledal.

Tím jsme probrali spodek a prostředek burgeru. Ještě tam ale máme vrch. Hořčice, kečup a okurky. Stará dobrá cheeseburgerová kombinace, která neurazí snad nikoho. Ledaže byste měli suchý maso a žádnou omáčku naspod. Je to tak. Kečupu a hořčice nebylo dost natolik, aby tomuhle relativně velkýmu sendviči dodaly dostatek vláhy. Abych jen nehanil, tak kyselý okurky mě hodně bavily. Možná nebyly až tak kořeněný jak u nás, ale jejich velikost a množství bylo příjemný pozitivum. Starý dobrý video "Nezapomeň na okurku" by se s tímhle sendvičem příjemně protáhlo. V kečupu a hořčici jsem žádnej mezistátní rozdíl nezaznamenal. V housce taky ne. Smažené cibulky tam bylo dost, ač se to podle fotek nemusí zdát. Byla schovaná nad okurkama. Chuťově ale hrála druhý housle.

Celkově to nebyl špatnej burger. Dobrý sýry, dobrá slanina, spousta okurek, nějaká ta smažená cibulka. Maso bylo sušší, omáček mohlo být víc. Takže celkem dobrej, rozhodně naprůměrnej, ale trochu sušší burger. Klidně by ho mohli dělat i u nás. Ale my máme nárok jen na jedno nový Maestro za dva roky... Tím pádem bych radši nějaký víc ujetý. Cena samostatně je v přepočtu 102 korun českých, v malým menu 135 korun. Jen pro zajímavost, jídlo se podle lístku daní 8 procenty a (sladký) pití 23 procenty. U nás je daň 10 procent, pokud si jídlo sníte v restauraci a 15 procent, pokud si jídlo berete s sebou. Extra daň na sladký limonády u nás snad zůstane u ledu díky pár náplním do propisek u voleb. :)

Další tamější novinka je Red Chikker. Přímý útok na kuřecí konkurenci a jejich Longer. Kuřecí strips, pikantní rajčatovo cibulová omáčka a salát v podlouhlé housce.

Tenhle sendvič by se dal zhodnotit jedním krátkým skoro souvětím. Málo masa, hodně omáčky. Strips byl z mleté kuřecí směsi. Rozhodně to nebylo stoprocentní maso a pokud jo, nechtěl bych vidět tu slepici. Stejný stripsy má McDonald's i u nás. Ke konkurenčním stripsům má samozřejmě daleko. Nehledě na to, kolikrát vám týpek s všesměrovou přehazovačkou bude tvrdit opak. Navíc je ten strips tak na čtyřiceti procentech sendviče a to jsem ještě hodně štědrej. I když v tomhle by si zrovna mohly oba řetězce podat ruku.

Omáčky byl naštěstí kotel a jen díky tomu se sendvič dal sníst s chutí. Omáčka byla celkem pikantní a dost svěží po rajčatech. Nejspíš tu samou používají u nás v Crispy Chicken McWrapu. Salát a houska samozřejmě nuda. Cena v přepočtu 31 korun. Za ty prachy dobrá svačina, ale znova bych si ho nedával. Určitě se v nabídce najdou zábavnější věci.

A jedna taková věc je třeba tenhle Jalapeno Burger. Hovězí maso, čerstvá cibule, majonéza, pikantní omáčka a jalapenos. Celkem slušná kombinace a teď se podržte, v přepočtu za 25 korun. Nechci rýpat, ale u nás stojí Cheeseburger 35 korun a v Polsku si můžete dát Jalapeno burger za 25 korun... Máme o něco vyšší průměrný mzdy, ale tenhle rozdíl je i tak celkem markantní.

Zpátky k burgeru. Chutná přesně tak, jak vypadá. Hlavní chuť tvoří jalapeno papričky, občas cibule, občas maso a k tomu spousta omáček. Ta vtipně zelená pikantní u nás byla v roce 2018 v McRoyal Hot. Je jen lehounce pikantní a prim tak hrajou samotný papričky. Zelené omáčky tam bylo dost a stejně tak i majonézy. Jalapeno Burger se celkem povedl a když přihlídnu k ceně, tak je to celkem slušnej sendvič v poměru cena/výkon. Samozřejmě se pořád jedná jen o jakousi jednohubku a ani bych to nenazýval svačinou. Houska byla taková tmavší a tvrdší. Přišla mi jiná, než na jakou jsem zvyklej u nás. Takže buď tam mají housky trochu jiný nebo je to ta nová máslovější houska, která by se měla brzo začít používat i u nás. Nebo se podle komentářů tady na blogu dokonce už používá. Upřímně mi osobně víc chutnala ta nadýchanější houska. Tak jako tak tyhle malý burgery moc nejím, takže je mi to celkem buřt.

Asi největší peckou celé objednávky byla paradoxně zmrzlina. Zatímco u nás si můžete dát jen nudnou smetanovo-vanilkovou a volit nudný polevy, v Polsku mají v nabídce zmrzlinu slaný karamel. S posypkou Twix, pokud jsem to dobře pochopil. A tahle zmrzlina byla božská! Akorát sladká, akorát slaná, s křupkama. Prostě super. V přepočtu za 40 korun. Perfektní sladká tečka. Tuhle bych u nás uvítal všema deseti.

Čtvrtým objednaným sendvičem byl obyčejnej Hamburger pro syna. Normálně půlku dojídám, teďkom nezbylo. Takže asi taky chutnal. Ale malý maso, housky, kečup a hořčici mají stejnou jako u nás, takže tam bych rozdíly nečekal. Společně s malýma hranolkama vyšel na 38 korun. Zase o dost míň než naše 2forU. 

Abych to shrnul. V Polsku mají o něco nižší ceny, lepší slaninu, lepší čedar, sušší velký hovězí maso, větší výběr zmrzlin, větší výběr finger foodu... a to jsou tak všechny rozdíly. Asi největší výhoda je v tom, že mají často a pořádný novinky. Na to se u nás rezignovalo. Nižší cena taky potěší, ale při současných cenách benzinu se tahle výhoda asi vynuluje. Halt asi bydlím u nesprávných hranic. Taková německá nabídka, to je teprv masakr...

Telecí s estragonem, Bageterie Boulevard

Vítězná bageta ze soutěže MasterChef 

Patříte mezi šedej průměr? Mezi takovou tu nudnou střední třídu, co od rána do večera pracuje, zaplatí kopec na daních, raz za čas si zanadává na politiku a jedinej světlej bod všedního dne je ta hoďka večer, kdy vám zrovna neskáčou děcka po hlavě a máte čas na ten jedinej chlazenej lahváč, kterej jste z ledničky vytáhli? Ano? Pak jste si určitě při baštění pytlíku chipsů všimli pořadu MasterChef na Nově. To je ten pořad, podle kterýho to vypadá, že všichni baštíme jen lanýže a Foie gras, který jsme si koupili po cestě z práce v Bille. A stejně jako minulý rok a rok před tím minulým i letos měli soutěžící za úkol uklohnit nějakou bagetu, kterou pak bude prodávat Bageterie Boulevard. A stejně jako minulý rok a rok před tím minulým i letos jsem se při pití posledního chlazenýho lahváče a baštění pytlíku chipsů rozhodl, že na vítěznou bagetu napíšu recenzi. Tož tady ji máte.

Letos vyhrál jakýsi pan gangster Givi Kross. Do svoji bagety nacpal telecí maso s estragonovou omáčkou, portobello houby, sýr Comté a marinovanou šalotku. Luxusní kombinace. Jen ještě k samotné soutěži. Jen tak mimochodem, jak udělat bagetu jim tam šel ukázat jistý pan Kalina. V tu chvíli mě zamrazilo. A pak se jal nakládat plátky kolena a sýr Munster do bagety. V tu chvíli jsem měl jasno. To je ten pán, kterej stojí za latrínovou bagetou Koleno Munster z roku 2016, což byla snad ta nejhorší věc, kterou jsem kdy jedl a díky které jsem na BB dost dlouho zanevřel. Tfuj. A tenhle milovník latrín šel ostatním radit. No nic. Naštěstí se Givi neinspiroval a udělal bagetu podle sebe.

A takhle jsem ji dostal poskládanou. Za mě lepší jak na obrázku, luxus, perfekt, deset z deseti. Prostě cajk. Bylo tam všechno a třeba masa bylo v bagetě tolik, že bych si z toho v klidu mohl spíchnout steak. A na masíčko budu pět další chválu. Bylo krásně měkký, akorát nahřátý, perfektně okořeněný. Bylo cítit telecí maso a přesto bylo cítit i jemný koření. Maso bylo po celé délce bagety a rozhodně se nešetřilo. Jednička s hvězdičkou. To samý dresink. Bylo ho tam hafo. Měl perfektní konzistenci. Tak, aby to nebyla majonéza, aby to nebyla jen tekutina a přesně takovou, aby většina neskončila v bagetě. A ta chuť! Jemná, ale přesto výrazná chuť sympatickýho estragonu, která padla k telecímu jako... jako já nemám slov. Ani pr*el na hrnec tak dobře nepadne.

A to pořád nebylo to nejlepší. To, co mě na téhle bagetě opravdu dostalo a vystřelilo do gastronebe byly houby. Jestli to bylo nakrájený portobello nepoznám, ale houby měly přesně takovou tu jemnou hříbkovou chuť, jako mají lesní houby. Takže pokud to bylo portobello, tak rozhodně nějaký kvalitní a suprově dochucený. Pokud houby rádi nemáte, na téhle bagetě si asi nepochutnáte. Houby, stejně jako zbytek surovin, byly všude. Všude a byla to BOMBA. Bombastická houbová chuť hub. K tomu spousta masa, estragonový dresink... A třeba cibulka! Cibulka naložená přesně tak, aby trochu křupla, aby byla maliličko cibulově palčivá, ale přesto neškodná a kyselkavá. A zase ji tam bylo hodně a byla všude.

Snad jediná věc, které tam nebylo extrémně hodně, byl sýr. Sýr byl Comté, kterej chutnal jako takovej trochu výraznější parmazán. Jestli tak má správně chutnat Comté vám neřeknu. Když už se rozhodnu utratit půlku výplaty za sýry, tak sáhnu po hodně vyzrálým kozím sýru z Holandska. Ale ten by se sem nehodil, takže Comté beru jako super volbu. Tak jako tak sýr ucítíte hlavně když ho ochutnáte samostatně nebo když se budete hodně soustředit. Což není ani tak na škodu. Víc místa pro houby a maso.

Tak si to shrňme. Za 139,- samostatně (217,- v menu) dostanete bagetu opravdu natřískanou jemným telecím masem, božím bylinkovým dresinkem, perfektníma houbama, akurátně naloženou cibulkou a francouzským sýrem. Jako masa tam bylo na váhu tak dvojnásobek oproti Big Tastymu. A to se ještě bavíme o telecím. Za mě je tohle asi ta nejlepší bageta, kterou sem kdy jedl. Sladěná jak Vídeňská filharmonie při oslavách Mozarta. Opravdu stála za každou korunu. Minimálně v tom provedení a nabití, jaký jsem dostal. Znovu obří díky pobočce BB v Nové Karolině. Byl sem poděkovat i osobně (asi poprvé ve fast foodu), ale tak tady si to třeba přečte i někdo z vedoucích. Tohle byla pecka. Jen tak dál!

Plum Burger, Choosy - Burger Street Festival Ostrava 2021

Po dlouhé době se můj kalendář sešel s kalendářem Burger Street Festivalu v Ostravě, takže jsem se tam prostě musel zjevit. Pokud někoho zajímá můj názor, čtěte dál. Pokud ne, položte telefon a běžte si chuchnout. Já si málem taky chuchnul na festivalu, protože nabídka burgerů mě letos absolutně nezaujala. Snad minimálně sedmdesát procent burgerů mělo v sobě Jack Daniel's omáčku nebo stánky robily něco z Jack Daniel's "whisky". Jedni to tam lili přímo do ohně, nad kterým grilovali. To je nějaký skrytý sponzor nebo tak? Za mě teda palec dolů. Jakoby nebylo dost product placementu v televizi. Jacka si klidně dám, ale abych ho musel mít všude a furt, to ne. Plus existujou stokrát lepší burbony, z kterých se dá kuchtit. Spíš mi ale vadí ta skrytá, nikde nepřiznaná reklama.

Další lehký zklamání přišlo s velikostí burgerů. Později jsem se dozvěděl, že přímo festival omezuje velikost masa na maximálně 100 gramů a zakazuje podávání příloh. To abyste toho museli zkusit víc a pak si vystát tu nejdelší frontu u stánku s hranolkama. Tak nějak nechápu, proč by měl někdo kecat stánkařům do jejich práce a omezovat nápady.

Když jsem vyfiltroval burgery, ve kterých není něco z Jack Daniel'sem a za který se mi kvůli jejich velikosti 150 korun a víc dávat nechtělo, tak jich moc nezbylo. Chvilku jsem postával u nejmenovanýho Saloon stánku, kde nabídka vypadala suprově. Všude popisky typu naše omáčka, naše houska a podobně. Když už jsem se přiblížil a koukal na pixly s logem Aro, jal se hledat jinde. Už jsem to chtěl vzdát a zajít se najíst do centra města. No v tu chvíli jsem zjistil, že stojím u krásnýho obrázku.

Omáčka se slivovicí? Konečně něco originálního, co jsem v burgeru viděl poprvé! Takže volba byla jasná.

Krasavec. Velikost střední. Škoda jen toho omezení masa. Sto padesát gramů krávy by mu slušelo víc. Jako úplně první věc jsem samostatně ochutnal tu švestkovou barbecue omáčku se slivovicí. A ta byla božská! Krásně navinulá, sladkokyselkovitá ovocná chuť s krásným alkoholovým pozadím. Vyladěná na sto třicet procent. Dlouho jsem neměl v puse takhle dobře vyladěnou omáčku. Perfektní odpověď na všechny ty Jack Daniel's kopírky. Klobouk dolů.

První pořádný kousnutí se pak neslo v duchu housky a slaninové majonézy. To bylo takový trochu rozporuplný sousto. U housky bylo poznat, že byla buď upečená den předem nebo byla dlouho vytažená. Na festivalu to nikomu za zlý nemám a mít nemůžu. Halt ve stánku pekárnu nemáte. Bohužel ale taková houska má tendenci do sebe vsakovat tekutiny včetně omáček. Další rozporuplnej detail prvního sousta byla samotná kombinace. Bílý pečivo s majonézou není něco, na co jsme tolik zvyklí. Tatarku si halt na rohlík většinou nemažeme. Tady si zase rýpnu do masovýho omezení. Předpokládám, že být maso přes celej burger, tak to mám i s masem.

S tím jsem měl naštěstí většinu dalších soust. A u masa zase musím smeknout. Kvalitní hovězí, dochucený jen solí, udělaný na medium s růžovým vnitřkem. Lepší snad ani být nemohlo. Je to krása, když někdo umí takhle dobře ugrilovat maso. Do toho pohodová, opečená slanina. Rukola. Kvalitní čedar. Trocha smažené cibulky...

Luxusní kombinace. Bohužel provedení mohlo být o něco lepší. Co mi vadilo byl nepoměr omáček. Slaninová majonéza, která měla trochu vtipnou chuť, byla všude a bylo jí dost. Byla nahoře, byla dole, byla vpitá do housky a chuťově se prosazovala v každým soustě. Normálně by to bylo asi fajn, ale tenhle burger měl být o té švestkové barbecue omáčce. O té božsky boží vyladěné omáčce, která byla jedna z nejlepších, co jsem kdy jedl. A té tam zase tolik nebylo. Vlastně ji tam bylo docela málo. A to mě mrzí. Kdyby ta slaninová majonéza byla jen dole a celej vrch by byl pořádně zalitej tou švestkovou barbecue, tak mě tenhle burger vystřelí do chuťovýho multivesmíru. Bohužel... Bohužel tak byl tenhle burger "jen" hodně nadprůměrnej burger místo toho, aby to byl jeden z těch nejlepších kravích bochánků, co jsem kdy měl to štěstí ochutnat...

Tak jako tak byl Plum Burger od Choosy super. Maso super, omáčky super, zbytek super, houska super. Kdyby se nešetřilo na božské švestkové barbecue líznuté slivovičkou, bylo by to ještě o třídu výš. Rád jsem ochutnal a rád ochutnám i v domovským městě, pokud se tam někdy zjevím.

Bohužel o samotným Burger Street Festivalu si myslím svoje. Omezování velikostí masa, diktování nepřítomností příloh, pofidérní všudypřítomná reklama na Jack Daniel's... Z festivalu se tak trochu stává fabrika na peníze. Naštěstí v Ostravě vzniknuvší Černý kůň podobný hlouposti neřeší a můžete si dát jídlo tak, jak to samotní tvůrci zamýšlí. Tak jako tak příště zajdu zas a uvidím, třeba budu příjemně překvapenej. Abych jen nehanil, něco se i zlepšilo. Tentokrát tam alespoň nehrála muzika na plný pecky a dalo se i popovídat s okolostojícíma lidma. To je určitě krok vpřed.

Čičidort

Ať žije demokracie a volby! A tím nemyslím nedávný volby do parlamentu, ale ty opravdu důležitý. Ty z Instagramu! Tuhle jsem vyfotil nezáživnou kočku, která mi vlezla na varnou desku, pak jsem na stejné varné desce vyfotil vynikající, křupavý, voňavý a domácí rohlíky a nechal vás hlasovat. Hlasovat, jestli chcete recept na Čičidort nebo domácí rohlíky. Inteligentní vtip plný kvalitního humoru, kterej ovládám jenom já, se nečekaně obrátil proti mně a záhy jsem už vymýšlel recept na Čičidort... 

Možností bylo několik. Sežrat kočku, nafotit králíka a tvrdit, že je to kočka a nebo to vzít z jinýho soudku. Kočku si vykrmuju několik let, ta musí vydržet na horší časy. Králíka mám v mrazáku, ale bez hlavy. Nuda. Takže vyhrál jinej soudek. A teď Babico raď. Nebo radši ne. O další masovej kopačák asi taky nikdo nestojí. No neptejte se mě jak, nakonec vyhrála kombinace vodky a masa. Přesněji kombinace Chi Chi koktejlu a čevabčiči. To je dost čiči na Čičidort.

Suroviny:

Ruská vodka, kterou vám kdysi kdosi daroval

Ananasovo-kokosový džus

Čubrica

Mletý maso - 80% kráva, 20% prase

Čerstvá smetana ke šlehání z K-Jarmarku nebo SPD Jarmarku

Dva balíčky želatiny

Olej, sůl, pepř a ostatní hovadiny, co má každý doma

Nejprve si připravte Chi Chi dortovej základ. Chi Chi je vlastně taková Pina Colada pro socky, co nemají na bílej rum. Takže smíchejte 4 panáky vodky a 4 panáky smetany. Zbytek vodky vypijte nebo si schovejte. Směs nalijte do malýho hrnce. K tomu nalijte asi 3 deci džusu. Ve směsi rozmíchejte oba balíčky želatiny a pomalu zahřívejte za stálýho míchání. Do směsi si dejte teploměr, protože musíte hlídat teplotu. Jakmile bude mít směs těsně nad 60°C, tak směs odstavte od zdroje tepla. Nalijte ji do připravené formičky. Nechte zchládnout a pak dejte do ledničky. Tvrdnout to bude pár hodin.

Na tu teplotu během přípravy bacha. Nad 70°C se vám začne odpařovat alkohol a nad 80°C vám přestane fungovat želatina. Já použil tu nejlevnější želatinu z Kauflandu. Pokud máte nějakou jinou nebo nedejbože nějakou hipsterskou veganskou z kytiček, tak za výsledek neručím. Výsledkem by měl být obří želatinovej panák s pořádným vodkovým řízem a ananasovo-kokosovým pozadím.

Dekorujeme čevabčičim. To si připravíme splácáním mletých mas, čubrici a dalšího koření dle chuti. Já tam ještě dal opravdu na jemno nastrouhanou cibulku, trochu sodovky a hodně dlouho jsem si s tím masem hrál. Čím dýl to budete hňácat, tím líp vám to pak bude držet tvar. Tady je to třeba, protože z želatiny musí čevabčiči pořádně trčet. Ať to nějak vypadá. Ze směsi udělejte válečky a opečte prudce na grilu.

Finální Čičidort aneb Čevab-Chi-Chi dort by měl vypadat nějak takto:

Dort jak z Master Chefa!

Kompletní jídlo. Maso, dezert a ještě se k tomu líznete... Ideální na osamělý večery nebo naopak na pořádnou párty. A vy si snad příště rozmyslíte, pro co budete hlasovat... :)

Red Curry & Rice, Tuk Tuk

U čeho je vždycky ta největší fronta? U stánků na SPD Jarmarku? Těsně vedle! Je to u asijských bister v obchodních centrech. Stovky nudlichtivých lidí namačkaných na sobě slitnajíce nad hromadou jídla za dobrou cenu. A hlavně hodně sójovky! Co si budeme povídat. Raz za čas v té frontě slintám taky. Není to často, ale stane se. Viz jedna recenze na Wok Food z roku 2012 nebo novější recenze na Ngochan z roku 2019. Wok Food je katastrofa, která měla skončit už minulou dekádu a Ngochan byl pokus vedlejšího Guty o něco autentičtější asijskou kuchyni. Asi moc nevyšel, protože se Ngochan proměnil v Tuk Tuk s diametrálně odlišnou nabídkou. Kari s rýží, Pad Thai, Satay a vůbec to nejlepší, co se baští v Thajsku. Za mě dobrá nabídka a už jsem tam pár jídel prubnul. Dokonce jedno z nich dvakrát, tak si na něj střihneme recenzi.

Recenze bude na červený kari s rýží. Na výběr máte z několika druhů mas. Kuřecí tempura, krevety, křupavá kachna nebo tofu. Já si vybral kuřecí tempuru. A musím uznale pokývat, že co se bister týče, patří Tuk Tuk mezi lepší průměr. Ač to na fotce vypadá jako kydanec s masem na plastovým talířku, tak ve skutečnosti se jedná o výborně dochucenej kydanec s masem na plastovým talířku.

Kuřecí maso v tempuře je taková ta křupavá klasika, která asi nikoho nevytrhne. Množství je víc než v pohodě. Rýže je lepivá a dobře udělaná. Nejspíš jasmínová. Tu já nejradši. Samotný červený kari je pak vyložená asijsko-bistro-pecka. Žádný USO (univerzální sójová omáčka), ale poctivá omáčka s chutí kari pasty a kokosovýho mlíka. Trochu pikantní s kouskama hub a zeleniny. Kousků zeleniny by mohlo být víc. A taky většinou je. Tentokrát jsem měl asi smůlu, protože v celým podniku byli všehovšudy dva kuchaři a dělali asi šest miliard jídel přede mnou pro rozvážkový služby. Tak jako tak za 139 korun dostanete chuťově rozhodně nadprůměrný asijský jídlo a co mě se týče, tak je o čtyři třídy výš než cokoliv z Guty (nebo nedejbože z Wok Foodu) hned vedle. Snad tenhle koncept uspěje a v Nové Karolině zůstane, protože se za mě jedná o nejlepší tamní asijský bistro.

PS: Takhle od nich vypadá krevetový satay, když zrovna nemají frmol. Věrní kavoniho instagramový gangstas už tuhle fotku viděli. Plnohodnotné recenze se stoprocentně dočkáte v budoucnu, protože to byla ještě větší pecka než kari.

PPS: Pokud jste Ostravou neprotřelí turisté a hledáte to nejlepší asijský bistro, tak doporučuju sklepní Hanoi v centru. To jen jako takový malý šikovný gastrotip pro lidi, kteří mají Hejlíka za hipsterskýho vocasa a hledají opravdový, doslova undergroundový zážitky.