Kuře ve stylu Rotisserie, Subway

Blíží se jaro a někteří lidi hubnou do plavek. Žijou zdravě, baští zeleninu, cizrny, kus kusy, cerely a další hovadiny. Jak tuhle dobu poznáte? Jednoduše. U Subway se začínají tvořit fronty. A kde jsou fronty, tam se zjevím já. Pak už si stačilo ve frontě jen vybrat. A já si vybral akční novinku Kuře ve stylu Rotisserie.

A co že to je to Rotisserie? Googlil jsem a došel k závěru. Ne. Není to veselý německý taneček. Jak by taky mohl. Kdo kdy viděl veselýho Němce. Je to způsob grilování/pečení masa. Napíchnete něco na jehlu a... a grilujete/pečete. Tak. Maso na jehle. Na klacku. Prostě něco někam napíchnete a někde to opečete. Rotisserie. No asi to zní líp jako "Grilované kuře na rožni". Moment. Ne, nezní. Grilovaný kuře na rožni zní mnohem líp než Kuře ve stylu Rotisserie. Moment. Nepochází naše slovo rožeň z francouzskýho rottiserie? Proč nám to bylo zatajeno? Proč to není ve slovníku cizích slov? Proč lidstvo začalo jíst chřest? Tolik otázek... Ale od filozofování nad zbytečnostma tu máme tisíce absolventů filozofických fakult. Nás zajímá jen to důležitý. Jak to chutná?

Nebudu chodit kolem horké kaše. A nebo budu! Takže od začátku. Objednal jsem si následující kombinaci: Rotisserie kuřecí maso, sezamový pečivo, strouhaný sýr, salát, rajčata, cibule, paprika, chipotle mayo, majonéza a parmazán. Toť mé kombo. Krása u Subway je ve skoro nekončené možnosti různých kombinací různých surovin. Tentokrát jsem to ani nějak nehrotil oproti promo obrázku. Snad jen na tu papriku mě ten jejich obrázek naladil. Zbytek se vezl na vlně mých někdejších chutí.

A protože si stejně každej dáte to svoje, tak vás určitě zajímá jen to kuře. Tak jdem na něj. Rožněný kuře (nebo víc buržoazně "Kuře ve stylu Rotisserie") je nečekaně dobrý. Fakt dobrý. Je trhaný na střední kusy a na první pohled by se mohlo zdát, že je taky pěkně suchý. Ale není. Je šťavnatý a plný kuřecí chutě a chutě grilu. Šťavnatý v rámci možností. Zase nečekejte prsíčko na páře napíchaný husím sádlem. Ale rozhodně v Subway vědí, co dělají. A ta chuť grilu? Těžko říct, jak se jim to povedlo. Není to taková ta umělá chuť kouře a'la Burger King. Je to opravdová chuť pohodovýho jarního večerního rožnění. Jestli je v tom chemie, speciální koření nebo někde opravdu grilujou kuřátka napíchnutý na jehlu těžko říct, ale rozhodně u mě za tohle mají plus. Hrozně mi to totiž připomíná starý dobrý grilovaný kuře z dodávky u nádraží. Takový ty z doby, kdy slovo food truck nikdo neznal, protože anglicky umělo jen pár nadšených ajťáků. Z doby, kdy lidi vylezli z vlaku a začali rukama dlabat grilovaný kuře s chlebem z mastnýho sáčku aniž by si umyli ruce, protože záchody u nádraží opravdu nebyly to pravý místo na hygienu. Dneska hotový grilovaný kuře seženete leda v Albertu, kde leží pod lampou dvě hodiny a chutná jak vyschlý seno. A suchý je ještě o něco víc. Jo doba se mění. Snad jen ta hygiena na nádražních záchodcích zůstala stejná...

Takže s kuřetem Subway trefila hřebík na hlavičku a přinesla tu starou dobrou chuť grilovanýho kuřete. Co se množství týče, tak tam nemám co vytknout. Naopak musím zase chválit. Kuřete byla spousta a bylo všude. Bylo ho tolik, že se chuťově prosadilo a dokonce dokázalo tvořit hlavní chuťovou složku sendviče. A co zbytek? Ten si taky zaslouží pár zmínek. Tak třeba paprika. Tu jsem si u Subway dal snad poprvé. Mezi mnou a paprikou je taková zvláštní neutralita. Jako když máte v činžáku souseda, kterýho na chodbě zdravíte, on zdraví vás, ale mimo barák oba děláte, jako že nic. Vzájemnej respekt tam je, ale na pivo s ním nejspíš nikdy nepůjdete. A s paprikou to mám podobně. Občas se na talíři objeví, já ji sním, ale požitek z toho zrovna nemám. Až doteď. Paprika se do té moji kombinace opravdu hodila a dokázala celkovou chuť naprosto parádně ozvláštnit. Možná si ji dám i příště! Jen by mohla být nakrájená na menší kousky. Taky mě zaujal strouhaný sýr. Podle všeho čedar. A co čert nechtěl, plná chuť čedaru a chuť grilu k sobě jdou jak hrnec eintopfu a Němec s pilulema na trávení v kapse. Ruku v ruce.

Zbytek nějak nevybočuje z průměru. Rajčata dobrý, ale žádný terno. Salát klasika. Cibule klasika. Jen byla nakrájená na větší kousky než by mohla být. Stejně jako paprika. Chuťově ta cibule moc cítit nebyla. Kuře, sýr a omáčky byly silnější. Kombo omáček v podobě chipotle mayo a majonézy bylo zvolený parádně. Chipotle mayo je trochu pikantní a samotná majonéza její pikantost drží na uzdě a dobře se hodí k zelenině. A ta zjemněná pikantnost se, světě div se, parádně hodí k chuti grilu z kuřete. Jdou k sobě jak hrnec eintopfu a Rakušan s lahvičkou schnapsu v kapse. Ruku v ruce.

Celkovou chuť mojí superkombinace tvořilo hlavně kuře s čedarem a pikantní chipotle mayo, zajímavě se ozývala paprika a pak zbytek zeleniny s majonézou. Dokonce jsem jednou v majonéze rozeznal chuť parmazánové posypky. Šlo o nečekaně vyrovnanou kombinaci a je to jedna z těch baget, u které jsem si říkal, že na bagetu budu chodit častěji. Samozřejmě, že nebudu. Protože se blíží nový proma snad všech fast foodů. Ale víte jak. Prostě až tak mě tahle bageta zaujala. Cena za velkou třiceticentimetrovou verzi byla 160 korun. Cena je to, jak už to u Subway bývá, vyšší. Zrovna tahle bageta za ten peníz stála (oběd 15 cm plus svačina 15 cm). Ale i tak bych si ji dokázal představit s cenovkou a dvacku menší. Přecejen je to pořád jen bageta s trhaným kuřecím masem. Ochutnat? Za mě ano. Samozřejmě za předpokladu, že máte rádi Subway. A pokud jste tam nikdy nebyli, Kuře ve stylu Rotisserie rozhodně není špatnej začátek.