Pringles Cheeseburger a Flipz

Jednou za pět až šest let napíšu recenzi i na nějakou kravinu, která nikoho moc nezajímá. Proč tak málo? Protože tyhlety recenze patří pak mezi ty opravdu nejčtenější a jakýsi zlato internetu. A to i tím, že jsou tak vzácný. Opravdu. Třeba minulou recenzi na A&W Cream Soda z roku 2011 si podle mýho profesionálního odhadu přečetlo zhruba osm triliónů lidí. Google statistika ukazuje pár desítek shlídnutí, ale to je konspirace. To je jasný. No a tak zase nastal čas na další takovou recenzi. Teď jen doufat, že její úspěch a čtenost nezboří internet.

Jako objekt jsem si vybral Pringles Cheeseburger a Flipz. Začnu zprava, Flipz. Je to až hanebně obyčejná věc, která je vymyšlená a dovedená k dokonalosti. Dřív (15 let?) zpátky se prodávaly na každým rohu a pak nic. Tma a nicota. Asi jako s Dr. Pepperem. Naštěstí pořád existují obchody, kde se dají sehnat. Chce to jen chvilku hledat a neposlouchat nářky svojí peněženky.

No a co to je teda vlastně zač? Jde o obyčejný slaný preclíky obyčejně obalený v obyčejné čokoládě. A chutná to naprosto neobyčejně. Kombinace těsta, soli a čokolády je návyková a váš mozek si ji zapíše hluboko. Tak hluboko, že jakmile jsem je zahlídnul na internetu, hned mi v mozku i po patnácti letech vyvstala ta fantastická chuť. Sůl a čokoláda k sobě jdou překvapivě dobře a kdo neochutná, neuvěří. Je mi celkem záhadou, proč se něco podobnýho nevyrábí i u nás. Já bych to bral hned. Teda pokud by to zalívali opravdickou čokoládou a ne tím hnědým polským cosi, z čeho se dělají mikulášský figurky...

Snad jediná věc, co vás překvapí (kromě fantastické chuti) je nápis vzadu. "Partially produced with genetic engineering". Částečně vyrobeno pomocí genetického inženýrství. Inu, jiný kraj, jiný mrav. Tak snad neudělají genetičtí inženýři chybu a nechtěně nevytvoří armádu obřích živoucích preclíků zalitých v čokoládě lačnících po moci a nadvládě nad světem. A pokud jo, hlásím se do první fronty! To by byla válka! Beru zpátky. Snad se genetickým inženýrům podaří udělat chybu a vytvoří armádu obřích živoucích preclíků zalitých v čokoládě lačnících po moci a nadvládě nad světem. Mňam.

Další objekt pro nejčtenější recenzi téhle pětiletky jsou Pringles s příchutí Cheeseburger. Ty jsem měl poprvé a jejich chuť mě opravdu dost překvapila. Ony chutnají opravdu jako burger! Ale spíš než Cheeseburger mě hrozně připomínají chuť Big Macu. Z těchhle Pringles jde cítit umělý maso a zajímavá neuměleumělá kyselkavá chuť okurek. Takže brambůrek chutná jako maso na bramboře s okurkou. Zvláštní. Návykově zvláštní.

Jednotlivý chutě brambůrku trochu pomůže rozšifrovat složení. Cibule, glutamát sodný (maso), rajčata, čedar, hořčice, ocet a tak. Klasickej burger. A jak jsem řekl, já v tom cítím prostě Big Mac. Opravdu zajímavý chipsy. Ale zatímco u Flipz jsem jejich genetický inženýrství přehlídnul spíš s úsměvem, tady u Pringles mě pár věcí opravdu děsí. Třeba ta "Modrá 1 Lake" je v podstatě Brilatní modř FCF. Celkem jedovatá věc, kterou se vesele barví potraviny a která zabila pěknou řádku laboratorních krys při testech. Ne, že bych byl hipík houpající se ze strany na stranu v obřích neforemných pytelních gatích za rytmu reggae, ale opravdu musí na chipsy sypat tohle svinstvo? Chápu to u věcí, který chcou levně obarvit. Třeba takový ty levný limonády modrá malina. Ale proč je to na žlutých brambůrkách? To mi hlava nebere. A do toho tam máte žlutou, červenou a spoustu dalších dobrot. Ale pokud se oprostíte od složení, nabídnou vám Pringles Cheeseburger dost zajímavej zážitek. Ale jen a jenom pokud vám chutná Big Mac. Pokud ne a představa na tu okurku v něm vám zvedá kufr, od těchhle Pringles se držte dál. Pro nás ostatní se jedná o zajímavou zkušenost. A koupím si je pak i znova? Určitě ne. Radši mýho favorita, Pringles Sour Cream and Onion. Ty jsou mnohem, mnohem lepší.

Flipz i Pringles Cheeseburger můžete koupit ZDE. Flipz pak mají i na rohlik.cz, pokud tam nakupujete.

A to je konec téhle parádní recenze, která se nepochybně dostane do státního archivu webu a děti se o ni jednou budou učit jako o tom, co dělalo internet internetem. Teď si jen počkat. No a mezitím s radostí přijmu i tu Nobelovu cenu za literaturu. Co by ne...