Nikka Pure Malt Red

Je to tu! Další recenze pouze pro dospělý na nějakou tu tvrdší lahev. Minulej rok (no jo, měl bych pít víc) jsem psal recenzi na šestnáctiletej Lagavulin a recenze slavila úspěch. Do komentářů jste mi dali spoustu tipů na další dobrý lahve whisky. Samozřejmě je mám pořád zaznamenaný a děkuju za ně. Ale tentokrát se podíváme mimo Skotsko. Až na druhou stranu našeho geoidu a sice do Japonska. Čeká nás/vás recenze na Nikka Pure Malt Red! A fanoušci kouře, rašeliny a slanýho kamení nemusí smutnit. V baru se mi válí lahev ještě kouřovější než byl Lagavulin. Ale o tom jindy. Dneska si dáme něco lehčího.

Fanoušci whisky značku Nikka nejspíš znají. Jedná se o asi nejznámější a u nás nejdostupnější japonskou značku whisky. A nebyl bych to já, abych si od nich nekoupil nějakej ten speciálek místo normálního blendu. Edice Pure Malt dělají ve dvou vyhotoveních. Red a Black. Black by měla být víc do kouře a Red by měla být víc do ovoce. To mě zaujalo a bral jsem ji jako pauzu od všech těch Islay rašelin. Nikka Pure Malt Red je blend (míchaná) ze dvou japonských palíren. Palírny Yoichi a Miyagikyo. Hlavní roli by měla hrát whisky z Miyagikyo a troška přidané whisky z Yoichi by měla dodat lehce kořenitou chuť a trochu kouře na konci. Tolik z jejich webu. Jestli je to samý napsaný i na lahvi netuším, ale docela by mě to zajímalo. Pokud někdo umí japonsky, hoďte překlad do komentářů.

My ostatní se vrhneme na český texty. Vždycky mě zaujmou popisky chutí u alkoholu. Ať už jde o víno nebo o whisky, nesmí chybět spousta prapodivných spojení, skoro vyhynulých ovocí a ať tam nakonec napíšete co chcete, bude to vždycky znít směšně a šíleně snobsky. Pár takových lze dohledat na českým internetu i pro Nikku Red. Posuďte sami:

"Výsledkem je ovocná, krémová, máslová a mírně bylinková whisky.
Vůně ovocná a čistá, malinko oříšková. Připomíná oblíbené americké jídlo: arašídové máslo a želé na toastu. V chuti je whisky hodně ovocná, máslová s náznaky čerstvě nasekaných bylinek, cukr a koření. Závěr je perfektně vyvážený, elegantním způsobem se postupně vytrácí slad a ovoce."

Nebo:

"Jemná, elegantní a svěží. Taková je tahle sladová whisky z Japonska, která staví na poctivém skotském základu. Právě ve Skotsku totiž získal zakladatel Nikka Whisky své znalosti. Pure Malt Red se na patře otevírá dominantní chutí jahod, třešní a sladkého koření. Rašelinu v ní téměř neucítíte. Příjemně ovocná zůstává od začátku až do příjemně dlouhého závěru. Vychutnejte si Skotsko ve světle zapadajícího slunce."

Prostě snobská sranda. No a jak jsem si tak psal poznámky během pití, tak jsem zjistil, že mě vlastně taky baví psát podobně snobský texty. Samozřejmě mě to bavilo víc a víc v přímé úměře s počtem skleniček. Takže se připravte, přichází moje troška do mlýna!

Začátek Nikka Red je lehce nevyváženej, ostrej, lehce kouř a najednou na vás vyskočí chuť čistýho alkoholu. Je to jako když rozlomíte dřevotřískovou desku od stolu, každá deska je trochu jiná (jiná palírna) a z toho zlomu se začne řinout oblak prachu, v tomhle případě chuť alkoholu, která ty palírny spojovala. Pak chuť čirýho alkoholu začne pomalu ustupovat, nastoupí chuť koření a chuť whisky se začne kulatět. Whisky začne příjemně hřát. Následuje těžkej ovocnej konec, hodně do sladka. Pořád cítíte koření, následuje kořenitá vypálená broskev a meruňka. Po několika sekundách následuje sladkej, ale příjemnej ocas. Žádná pachuť, kvalitní whisky.

Nikka Red je blend a je to znát. Hlavně na začátku. Její lehké nevyváženosti si nelze nevšimnout. Pak se to zakulatí sladkou chutí a všechno je super a jakoby se nic nedělo. Whisky je to výborná a Nikka umí. Ale jestli strčí Skoty do kapsy? To rozhodně ne. Ale kvalita je znát. Žádná prapodivná pachuť na konci se nekoná. Taky je Nikka Red díky své ovocnosti a celkové svěžesti krásně a lehce pitelná. A to rozhodně není žádný minus. Je nenáročná. Může potěšit i whisky amatéra. A pokud si daný amatér pod slovem blend do teďka představil jen Tullamore nebo Grant's, tak z blendu od Nikky si cvrnkne do prádla. Je to vyšší level. K tomu patří i vyšší level ceny. Krásná minimalistická lahev o objemu půl litru s 43% vol vás vyjde na 1100 - 1200 korun (hledejte třeba na Heurece). Japonský whisky jsou obecně dražší než skotský a chuťově podobnou skotskou si dokážu představit za cenu okolo 800 korun. Ale hej, proč raz za čas neochutnat i něco novýho?

A tím samozřejmě nekončíme. Whisky je whisky. Ale tenhle blog je hlavně o jídle a když už jsem si dal tu práci se snobským popiskem, tak si dám i tu práci s ještě snobštějším párováním whisky s jídlem. Takže rychle najděte svůj monokl, prodejte lístky na operu a čtěte dál.

Najít pochutinu k téhle whisky bylo dost složitý. Čokolády, steaky a podobný amatéřiny přenechám lidem píšícím etikety. Já mířil jinam. Co si tak můžete objednat ve fast foodu k vaši pracně sehnané japonské whisky? Nesmí to být chuťově moc výrazný, aby to nepřebilo whisky. Musí to dobře pracovat se sladkou a ovocnou dochutí whisky. Musí to dát whisky něco, co ji doteď chybělo, ale co bude souznít se zbytkem. Můj naplno pracující mozek napadla spousta věci, ale jen jedna stála za delší zamyšlení. Cheeseburger! Lehká chuť masa, chuť tučnýho sýra, ovocnej kečup. To je ono. No jo, ale kterej Cheeseburger?

Vzal jsem si pár vzorků a půlku ještě upravil. Takže zleva obyčejný Cheeseburger od Burger Kinga. Vedle Cheeseburger od Burger Kinga s přidanýma cibulovýma kroužkama. Kroužky jsem zkoušel kvůli přidané barbecue složce, která mohla dobře souznít s lehkým náznakem kouře palírny Yoichi. Další byl Double Cheeseburger od McDonald's a poslední vzorek Double Cheeseburger od McDonald's s přidanýma cibulovýma kroužkama.

První vzorek. Cheeseburger od Burger Kinga. Naprosto nevhodnej krok vedle. Byl extrémně suchej. Dobrej leda tak k pivní chlastací soutěží, abyste vypili víc. S kroužkama to bylo o něco lepší, ale pořád suchý a navíc maso bylo až moc kouřový a zabilo by lehkej kouř z whisky. Double Cheeseburger od McDonald's na tom byl o dost líp. Hutnej tučnej sýr se parádně hodí k whisky a společně s masem tvoří vynikající duo. Maso nemá nikterak silnou rušící chuť, takže se k lehké whisky hodí. Souznění ovocnýho kečupu a sladkýho konce whisky snad nemusím ani vytahovat. No ale pak přišlo sousto s okurkou. Okurka by whisky totálně pohřbila. Moc kořeněná, hodně slaná a výrazná. Double Cheeseburger s kroužkama ta správná volba taky nebyla. Kroužky přidaly zajímavou barbecue/kouřovou chuť, ale celková chuť sendviče se tím stala komplexnější než komplexnost samotné whisky. A to je taky špatně. Takže vítěz?

Double Cheeseburger od McDonald's, bez okurky! Tak. Ten k Nikka Pure Malt Red padne jak dobrá a vtipná knížka k Halině (ha! první chvála Haliny a stačilo jen pár skleniček whisky). Jednotlivý chutě fungujou asi následovně. Whisky po napití začne krásně fungovat a rozbalovat svoji paletu chutí. Do toho se zakousnete do sendviče přesně ve chvíli, kdy zrovna v puse končí nevyváženost a nastupuje koření a kulacení whisky. Sendvič vám v puse otevře další paletu chutí. Hlavně sýr a maso. Nejlíp se s whisky snoubí hutná a tučná chuť sýra a dodává whisky přesně to, co ji chybělo. Chuť masa je lehčí, ale taky se krásně pojí s whisky a zároveň se sýrem. Chutě sýra, masa a whisky k sobě pasujou a přesto jsou od sebe rozdělený. Jdou si rovnoběžně svou cestou, žádná není silnější než druhá, doplňujou se. Pak vás kopne ovocnej kečup, v té době už v puse zůstává sladká chuť whisky následovaná parádní hřejivostí v těle. Burger se pomalu ztrácí, whisky končí a mozek jásá. Vyladěnost sama. Nirvána.