Křupavé Bites Sweet Chilli, KFC

Orient menu

Kentucky Fried Recycling pokračuje a po úspěšně zrecyklované akci se Zingerama tu máme další recyklát a sice křupavý kuřecí kousky Orient. Recykláty halt frčí a i když každý malý dítě ví, že patří do popelnice, prostě je pořád a pořád máme na očích. No zrovna u Orient menu mi to ale až tak nevadí. Pokud jste četli moji starou recenzi na původní Křupavý kousky Orient (teriyaki omáčka), tak víte, že jsem to označil za jeden z těch nejpovedenějších kousků u KFC. A za tím si pořád stojím. Proto bylo dost těžký si momentálně objednat i něco jinýho. Ale zadařilo se a recenze na Bites se Sweet Chilli omáčkou je tady!

Asi nikoho překvapením ze sesle nevystřelí složení tohodle výrobku. Kuřecí kousky, omáčka a sémě sezamu. A popravdě asi nikoho z té stejné sesle nevystřelí ani celková chuť jako taková.

Co vás možná dostane je samotný množství kousků. Teda pokud si zajdete do oblíbenýho podniku, kde víte, že to nešidí. V Ostravě třeba Masarykovo náměstí. Tam jsem snad ještě nebyl nespokojenej. V ač ne obří krabičce se ukrývala porce pro parádní oběd. Tady si ale dovolím upozornit na přímo nášlapnou minu, kterou na vás KFC nastražilo. A sice v podobě rýže. Buď si můžete dát kousky s rýží a dostanete smutných pár malých kousků kuřete na kopě ještě smutnější rýže nebo si můžete trochu připlatit a dostanete tu stejnou krabičku, ale plnou masa. A teď babo raď... Co si vybrat... Co si jen... Víte, kam tím mířím. Rýži nebrat. Na to máte asijský bistra.

Samotný maso nejspíš nemá moc cenu popisovat. Bites jsou kousky kuřecího masa (nejspíš stehenního) obalenýho v parádním pikantním obalu. Co se pikantnosti týče, není to samozřejmě žádný hardcore metal super brutal chilli, ale je to spíš takový pikantní pohlazení. Pro nejmenší aspiranty na kornatění cév a obezitu třetího stupně to asi není, ale dospělýmu člověku to vyloženě pálivý opravdu nepřijde. A to už vůbec nemluvím o omáčce. Omáčka je spíš sladká než pikantní. A to tak sladká, že když se mi dostala na ruce během otevírání krabičky, tak z nich nešla sundat ani obyčejnou vodou. Zapalte cukrovar, zabavte hasiče veselými historkami z natáčení a jakmile cukrovar pěkně pomalu dohoří, zajděte ochutnat výsledek. Do toho si představte náznak ovocnosti a někde z protějšího paneláku mávající zesláblou a starou chilli papriku. Zhruba tak ta omáčka chutná.

Neberte mě špatně. Ta omáčka je dobrá. Jen je to ale taková ta sladká omáčka, kterou koupíte v každým vesnickým krámu. Vaši rodiče/prarodiče/žena/pes ji mají určitě v ledničce. Žádnej odvar se nekoná a ač jsem to čekal, stejně mě to zklamalo. Ono prostě vedle té parádní teriyaki omáčky má možnost máloco vyniknout.

Celková chuť taky nic extra. Rádoby pálivá omáčka sladká jak cukrovka ve spreji se k parádnímu křupavýmu a pikantnímu kuřeti prostě až tolik nehodí a sezamový semeno tam je pak zbytečný jak výtisk Ústavy na Hradě. Koupit, nekoupit? Nekoupit. Teda koupit, ale zvolit teriyaki omáčku. Ta vás vystřelí do stratosféry. Cena 169,- v menu odpovídá množství a kvalitě.

Rufus Teague - Apple Mash

Aby to tu nebyl jen samej burger, je třeba občas napsat recenzi i na nějakou tu blbost jako je omáčka. Jdeme na to.

Rufus Teague, nejspíš už dávno mrtvej týpek z Kansasu, vyrábí pár opravdu zajímavých omáček. Já jich pár ochutnal a ke koupi si vybral tu, která mě přišla opravdu zvláštní a sice Apple Mash. Jde o barbecue omáčku založenou na jablkách. To byste z názvu určitě neuhodli... A čím mě zaujala? Kromě parádního tvaru lahve i složením, který je opravdu super a nenajdete tam žádný chemický zmetky. To je dneska moc příjemný překvapení a u omáček z USA obzvláště.

A chuť? Tak ta je famózní. Opravdu silně ovocná chuť podporovaná worcestrem a tak zvláštně silně pikantní. Ale ne silně jako hodně pikantní. Ale silně jako obhrouble a vulgárně, přitom nevtíravě. Pikantnost za chvíli zmizí a zase cítíte ovoce. A pak jemná pálivost na jazyku. Po ochutnání omáčky vás čeká facka ovocnosti zleva, facka pikantnosti zprava a pak polibek snoubených chutí. Mezitím zacítíte i ty ančovičky. Prostě lahoda. Rufus Teague byl borec a nepochybně dodával omáčky předkům Chucka Norrise. Takovej to musel být kádr.

A co konzistence? Tak ta je taky perfektní. Spíš hustá ovocná kaše než tekutá omáčka na talíři určitě potěší a zůstane tam, kam ji kydnete. Že jsem až moc nadšenej? No i tahle omáčka má svoje mínus. Její opravdu silná a neobvyklá chuť ji předurčuje na jediný použití a to ke grilovanýmu masu. Což o to, na to byla nejspíš stvořená. Ale já patřím k lidem, kteří by si barbecue omáčku lili nejradši na všechno. A třeba k párkům si tuhle omáčku dát opravdu nemůžete. Chuť párku by přejela jak tank mopeda. Do burgeru se taky moc použít nedá, protože by převzala kontrolu nad celkovou chutí. Ale k samotnýmu masu nebo jen tak je prostě boží. A s takovým složením? Oba palce nahoru.

Koupit můžete třeba zde. Za ty prachy určitě stojí. Pokud vám nevadí silný ovocný a pikantní chutě.

Ultimate Burger Classic, Arrows, Ostrava

Arrows potřetí. Pro čtenáře s nepravidelnou periodou čtení blogu připomenu návštěvu první i druhou. První návštěva Black Jalapeno Burger. Stará a suchá houska s domrtva upečeným masem. Zbytek ušel. Tehdá možná ostravský průměr, dneska by ani tu nenadchl. Druhá návštěva byl okus jejich Cheese Hot Dogu. Půl kila pepře v párku a přemíra chilli v omáčce zabily zbytek chutí a to původně pálit neměl vůbec. Zklamání. Ale pak začali rozdávat trička za deset nálepek (nálepka za burger) a co bych to byl za kamaráda, kdybych jednomu z nich nepomohl ke kýženýmu tričku. Takže ve jménu honby za nálepkou jsem ochutnal jejich Ultimate Burger Classic a tajně doufal, že se kuchařovi konečně zadaří. Zadařilo?

"Hovězí placka v domácí housce, potřené domácím kečupem a hořčicí, křupavou slaninou, rajčaty, nakládaným okurkem, karamelizovanou cibulí, ledovým salátem a roztaveným sýrem čedar." Tohle říká lístek. Kombinace kečupu a hořčice nikoho ze židle asi nikdy nevystřelila, ale klasika je klasika a raz za čas trochu klasiky neuškodí. Tak jdeme na to. Minule jsem hodně nadával na starou a suchou housku. Tentokrát byla houska celkem fajn. Nepochybně domácí, v rámci možností čerstvá, chuťově dobrá a celou dobu držela tvar. Takže housce asi nemám co vytknout.

Zelenina byla čerstvá a dobrá. Na můj vkus ji tam bylo ale zbytečně moc. Na fotce to moc nejde vidět, ale měl jsem tam asi čtyři tlustý plátky rajčat a ještě víc kyselých okurek nasekaných na hranoly. Trochu nešťastná volba stylu sekání okurek do burgeru. Pak vám to na nich všechno jezdí sem a tam jak drezína na kolejích. Ty proto musely z větší části ven, aby se burger dal vůbec sníst rukama. Mých asi sedm okolosedících jedlo burger příborem, takže ti podobnej problém nepociťovali. No já bych rád uvítal, aby se burger dal sníst tak, jak ho jedí tlustí a upocení fanoušci americké kuchyně. Ale zpět k důležitým věcem. Slanina! Slanina byla super. Nemám ji co vytknout. Sýr byl fajn. Rozpečenej byl, cheddar to byl, prostě fajn. Dál bych se rád podrobněji mrknul na omáčky. Hořčice byla dobrá. Pořádná plnotučná hořčice. To já rád, mňam.

U kečupu bych se pozastavil trochu víc. Minule jsem komentoval jejich "domácí" kečup slovy, že domácí podle mě není a pokud jo, tak chutná stejně jako z obchodu a nemá cenu se s ním dělat. A to samý platí i nyní. Pořád je to naprosto obyčejný, ač dobrý, kečup. Úplně stejnej si můžete koupit v nejbližším Albertu a pokud je domácí, tak je to naprosto zbytečná práce. Každopádně v kombinaci s hořčicí dodal burgeru opravdu klasickej nádech.

Málem bych zapomněl na karamelizovanou cibulku. Ta mě moc nenadchla. Měl jsem ji v lepším provedení. Ale ani neurazila. V burgeru ji přebila chuť masa a hořčice. A jsme nenásilně u masa. Minule bylo maso upečený do posmrtna. Tentokrát to nebylo tak strašný, ale pořád to nebylo medium. Sem tam se našel růžovějící se kousek, ale většinou to byla šedivá šeď. Celkově v něm ale zůstala i nějaká ta šťáva, takže placka byla jedlá a klouzala do krku. Rozhodně lepší než minule. I když podivný ochucení hořčičným semínkem nebo čím zůstalo. A největší minus je samotná kvalita masa. Takhle nějak chutná podomácku uplácaná placka z masa ve slevě. Rozhodně to nebude mladej býček nebo kráva s láskou krmená a s citem nelegálně zabitá kdesi na farmě. A pokud jo, pak se stala v kuchyni další vražda. Celkovou chuť burgeru tak zajišťuje chuť masa a hořčice. Sem tam slanina a okurka a trocha kečupu. Celou dobu jedení se ale nezbavíte dojmu, že je to prostě šíleně všední.

Ultimate Burger Classic? Burger ano. Classic ano. Ultimate? Rozhodně ne. Houska dobrá, maso ušlo, zbytek fajn... Ultimate Burger Classic neurazí, ale ani nijak nenadchne. Jedná se o lehce nadprůměrnej kousek, kterej vám bude chutnat, ale vracet s láskou se asi nebudete. A pokud máte v Ostravě svoji oblíbenou burgrárnu, kde dělají maso medium a po jeho chuti se můžete utlouct, do Arrows kvůli burgeru jezdit cenu nemá.

Ledaže byste byli milovníci Coleslawu, ten tu mají opravdu vynikající. Domácí hranolky pak byly těžce pod čarou. Mastný hranoly, konzistencí spíš vařený než smažený. Brrr. Dále jsem pak ochutnal jejich pikantní kyselý okurky, obalený v pikantním těstíčku a osmažený. Ty byly rozhodně zajímavý, ale cibulový kroužky doporučuju víc. A ještě jsem měl to štěstí v neštěstí ochutnat jejich domácí barbecue omáčkou s Kentucky Whiskey. Ta byla katastrofální. Nakrájený rajčata na kostičky smíchaný s čímsi. Konzistence voda s kousky rajčat, chuť taky skoro jen rajčata... Uf. No alespoň na rozdíl od kečupu člověk nemusí pochybovat, zda byla omáčka opravdu domácí. Tohle by se v obchodě prodávat nedalo.

Co víc dodat. Arrows poprvé nenadchli, podruhé zklamali a potřetí jsem se najedl, ale burgery halt mají jinde i lepší. Na druhou stranu jinde se asi nepodíváte na zápas v baseballu a nebudete u toho pít tankovou plzeň z kelímku. Takže návštěva to nejspíš nebyla poslední...

PS: Cena burgeru s hranolkama a coleslawem je 189 korun. Odpovídá, řekl bych.