Ďáblovo potěšení a Westiho sen, Chacharova pizza, Ostrava

I 💓 Eidam! Tohle hrdý sdělení nově hrdě vozí na kapotách svých hrdých barevných aut hrdí chachaři od Chachara. A marně hledám recenzi na chacharovu pizzu na tomhle blogu. Nic. Vysvětlení je jednoduchý. Na chacharově pizze jsem ujížděl ještě v době před tímhle blogem (10 let zpátky). To si člověk nemohl moc vybírat a chodil baštit tam, co se zrovna našlo na sídlišti. No a taky jsem studoval, takže to byla levní alternativa, jak se nadlábnout. Pak člověk začne vydělávat těžký miliardy, přestěhuje se ze sídliště, koupí si svoje první Ferrari a otevře se mu svět italské pizzy. No a Chachar zůstal tak nějak bokem. A pak to přišlo. Svět se změnil... Najednou si nemůžete zajít na čerstvou pizzu do centra... Posedět... Dát si k pizze dvě točený... Ano. Narodilo se mi dítě. No a taky za to trochu může covid. Každopádně raz za čas je třeba si zavzpomínat. Udělat si kaši z prášku s luncheonmeatem, koupit si podkovu točenýho a zdlábnout ji po cestě od řezníka a nebo si objednat českou pizzu. Já zvolil možnost české pizzy. Pojďme se podívat na Ďáblovo potěšení a Westiho sen.

Ďáblovo potěšení se vrací po letech, proto logo retro edice, a jeho cílem je vám protáhnout veškeré dutiny. Podle webu obsahuje tomat, eidam, anglickou slaninu, vysočinu, klobásu, olivy, vejce, chilli a feferonky. Italové už brousí sekáčky, ale je třeba si uvědomit, že Chachar si nikdy nehrál na italskou pizzu. Vždycky to byla placka k pivu. Ideálně k točenýmu někde v Ostravě. Dneska míří i daleko za Ostravu, ale placka k pivu to je furt.

No a takovouhle placku k pivu si nechám líbit. Jen si toho piva vychlaďte víc, protože do vás poteče jak do průměrnýho Čecha po rozvolnění protiepidemických opatření. Hodně. Nevím jak moc má cenu rozepisovat chutě jednotlivých surovin, protože ucítíte stejně hlavně oheň a v hlavě se vám bude honit blízká budoucnost a myšlenky na hořící toaletní papír. I když to trochu přeháním. Pizza pálí hodně, ale ne tak, abyste necítili zbytek surovin. Co jsem mimo oheň ucítil byla třeba fajná jemně namletá klobáska. Krásně masová, akorát vyuzená, pěkně slaná. Zaujala mě i parádní slanina. Slanina byla nakrájená na lehce tlustší velký plátky a občas působila spíš jako uzený maso než jako klasická anglická. Na pizzu ideální volba. Nebyla tak moc mastná, ale chuti předala hodně. Občas ucítíte olivu.

Vajíčko uprostřed bylo těžce přetažený, ale taky si na nic nehrálo. Prostě vajíčko. Tomat, tomatový základ, pomodoro nebo co tím slovem tomat chtěl ostravský bard říct, byla lehká vrstva rajčatové omáčky. Opravdu lehká, klidně bych snesl větší. Eidamu taky bylo poskrovnu, ale to naopak chválím. A chválím to moc. Pokud mi na "klasických českých" pizzách něco vadí, tak jsou to obří tvrdý tlustý spečený eidamový sloní šourky, kdy vám po dojedení takové pizzy vypoví žlučník a vy skončíte na gauči v křečích a už se vidíte s nucenou dietou a kulkou v hlavě. Chachar to bere za správnou notu a eidamu tam dává trochu, takže neruší a nevadí. No a ta hlavní chuťová linka je, jak už jsem psal výše, oheň. Kombinace feferonek s chilli zaručí vyšší spotřebu piva. Deset let zpátky jsem si tuhle pizzu dával spíš jako výzvu. Dneska jsem ji snědl s přehledem. Stupeň pálivosti je individuální. Profi chilli jedlíci si na ni ještě nakydají chilli omáčku, slabší jedinci odpadnou po jednom klínku. Každopádně pokud máte rádi ostrý český koláče a není vám líto dát 199 za českou pizzu, tak Ďáblovo potěšení můžu doporučit s klidným svědomím. Dostanete co vidíte na obrázku a co čekáte. Najíte se, dáte si pár piv a zklamaní nebudete.

Další česká placka na pořadu dne je Westiho sen. Původně to měl být Radkův tvarůžkový speciál (moje kdysi nejoblíbenější pizza), ale halt z rodinných důvodů musela být alespoň jedna pizza nepikantní. Westiho sen podle webu obsahuje Bravo crem, ediam, šunku, kuřecí maso, kukuřici, pórek a kari.

Hned na úvod musím napsat, že tenhle pac-man mě zaujal o hodně víc než Ďáblovo potěšení. Než kvalita nebo druh jednotlivých surovin za to může spíš jejich parádní kombinace. Použít nějaký pofidérní Bravo crem se ukázalo jako geniální tah. Kombinace hydrogenovaných rostlinných tuků s cukrem a kari k sobě sedí. Další lehkej náznak exotiky přidává pórek. K tomu všudypřítomná sladká kukuřice. Nesmí chybět šunka. Pak tam je dobře upečený, nevysušený a okořeněný kuřecí maso. Eidamu zase jen tolik, aby nezavazel.

Ucítíte všechno. Všechno, co na té pizze máte a všechno se k sobě hodí. Pizza je to exoticky sladká se smetanovým základem. Taková megafůze italské, české, francouzské a indické kuchyně. Kulinářsky asi totální prasárna, ale prostě se to povedlo. Alespoň za mě. Za člověka, co běžně baští točenej salám po cestě z obchodu. Poměr cena/kvalita/chuť/množství je taky o dost příznivější než u Ďáblova potěšení. Westiho sen vás vyjde na 169 korun a za ty peníze stojí celkem bez debat. Rád bych taky potkal pana Westiho na živo, protože má zjevně dost ujetý sny a bude s ním sranda. 

Chachar je v mých očích zpátky ve hře, takže se o něm ještě dočtete. V dobách covidových a harantových, kdy si na pizzu nemůžete zajít do pizzerie, je Chachar vlastně celkem logická volba. Křupavou italskou pizzu si člověk musí zažít čerstvě vytaženou z kamenné pece, ta se 15 minut v krabici vozit nemůže. Ale české placce to nijak neublíží, takže tak. Ještě dodám, že na moji adresu vozí pobočka Chachar Slezská, za což ji děkuju za dobře naložený pizzy a posílám hezkou písničku.